Hospoda "U Košťáků"
Život se mění. Známé osoby z Bystřice navštěvovaly svou oblíbenou hospodu. Důležité věci, rozšafné řeči, technický pokrok se zde probíraly, nejvíce na začátku století, kdy někteří vesničané nelitovali peněz a také celý majetek na rozvoj nové techniky.
Snad ze všech stran v Hrubé Bystřici je vidět rozlehlý statek. Už na dálku připomíná, že to byla největší zájezdní hospoda v Bystřici.
Hospoda byla rozdělena na několik částí. Nejdříve se vešlo do chodby, z které vedly dveře do sklípku, sloužícímu k uskladnění sudů s pivem. Nad sklípkem se nacházela šenkovna, aby trasa od sudů k výčepu byla co nejkratší. Šenkovna byla rozlehlá, s dubovými stoly a lavicemi.
Součástí hospody U Koštáků byl obchod se smíšeným zbožím, kde se dalo koupit vše od potravin až po potřeby řemeslníků a hospodářů. Okolo dvora se nacházela rozlehlá hospodářská stavení pro chod zemědělské usedlosti pana Košťáka. Byly zde ještě budovy pro povozníky a jejich koně, kteří na delší cestě zůstávali přes noc a ráno pokračovali s nákladem dál, ať už do kraje nebo do hor. Povozníci, kteří zůstávali na noc, dávali předzvěst svým zastavením a místní usedlíci se právě od těchto lidí dovídali, co je ve světě nového.
Vysoká, široká postava pana hostinského Košťáka budila dojem, že k zájezdní hospodě patří. Pan Košťák, dobrý hospodář, si nenechal zprávy ze světa jen pro sebe. Často také poradil, kde se co nejlépe nakoupí a prodá nebo co právě pěstovat. Hleděl uplatnit vše nové, o čem byla v hospodě řeč. Lidé si už zvykli, že se zde ledacos dozvěděli, takže o hosty místní i přespolní nebyla nouze.
Jako v každé hospodě i zde byl oblíbený stůl, u kterého se hrály karty, a stůl, u kterého sedávali stálí hosté a vedli rozšafné řeči o tom, jak právě "sype" obilí, či jak si stojí "řípa", a o všem, co k zemědělství patří. Řeč všech hostů dosti často končila posuzováním piva z nejbližších pivovarů. Zde se čepovalo pivo klášterské.
Jen z vypravování předků zůstávalo na výsluní před pivem klášterským pivo starohradské, kdy starohradský pivovar byl ještě v provozu.
Starohradskému pivu se prý říkalo "rozumák", protože bystřilo nejen rozum, ale znovu ho dávalo. Pivo bylo jako "malvaz", ale vzdor tomu starohradský pivovar po čase zanikl. To bylo prý tak: Jednou na hvozdě pivovaru hořelo a vlhký slad načichl kouřem. Panu sládkovi se nechtělo zkažený ječmen vyhodit, a tak z něho vařil pivo. Tím hostinští starohradské pivo nechtěli. I když pan sládek náležitě další várku spravil, bylo už pozdě a pivo se přestalo vařit. Pan Košťák dostal od hostů uznání, že klášterské pivo je po "rozumáku" nejlepší a jiné pivo ani nechtěli.
Samozřejmě, že v hospodě skoro každý den nechyběl pan Václav Jonáš, který měl zemědělskou usedlost naproti. Pan Jonáš dával svému vypravování vždy správnou míru, takže rozpory, které by musel jinak řešit pan hostinský, nevznikaly.
Našli se i v Hrubé Bystřici lidé, kteří více udržovali sousedské vztahy a do hospody nechodili. A i ten "mariáš" hráli po sousedsku pokaždé v jiném stavení samotných hráčů. Hospodyně jim místo piva uvařila kafe nebo čaj. Ukázalo se však, že v hospodě se daří větší soudržnosti, protože sousedé, kteří hráli karty doma, se více hádali, a tak část obce si přivlastnila název "Hádavý kopeček" od luk ke kostelu. I když hospoda U Košťáků byla v okolí oblíbená, přesto ji pan hostinský zavřel a raději se věnoval hospodářství. Snad také proto, že přes říčku vznikla nová hospoda U Bábelů.
(pokračování příště)
Za přátele piva z Bystřice zapsal
V Libáni tak jako ve většině českých měst a větších obcí byl od druhé poloviny 19. století čilý spolkový život. Ten se rozvíjel až do druhé světové války, kdy ho značně omezili okupanti, kteří řadu jim nepohodlných spolků rozpustili. Stejně tak byl sjednocen spolkový život od konce čtyřicátých let, kdy muselo ukončit svou existenci mnoho spolků, které obnovily činnost v roce 1945.
Jedním z těchto spolků byl Všestudentský spolek pro Libáň a okolí. Ten obnovil práci hned v květnu 1945, kdy se jeho členové zapojili do strážní služby v květnových dnech. 22. července uskutečnil valnou hromadu, na níž bylo rozhodnuto účastnit se brigád na obnově sokolovny (při jejím znovuotevření nacvičili sborovou recitaci), pořádat večery úzkých filmů a zajistit důstojnou oslavu státního svátku – 28. října. 10. listopadu se pak konala vzpomínková oslava Mezinárodního dne studentstva, na níž promluvil MUC. František Hradecký.
O další činnosti a zániku spolku přesné zprávy nemáme. Známe jen složení prvního poválečného výboru spolku. Jeho předsedou byl Karel Randák, místopředsedou Jiří Beneš, pokladníkem Antonín Rajmon, jednatelkou Alena Paloušová, kulturní referentkou Jaroslava Pavlíčková, sportovním referentem Alexandr Huka, revizory účtů Miroslav Weiss a Ado Arnoldy, smírčí soud tvořili JUDr. Karel Mrkvička a JUDr. Bohuslav Bartoš. Členy výboru byli dále Antonín Prell, Věra Havlová, Libor Novotný a Jaroslav Kašpar z Dětenic, náhradníky Jiří Schulmann a Jiří Havel.
Ve Veliši byl v této době knihovníkem Spolku studentů pro Veliš a okolí pozdější profesor Ladislav Švec.
Pamětníci, napište nám o činnosti spolku! Jistě by i dnešní mladé zajímalo, jak užitečně a pěkně probíhal život na malém městě.
Hon ve Starých Hradech v Bažantnici 18. 12. 1930.
Foto: J. Novotný. – Ze sbírek pana Jaroslava Linharta ze Sedlišť.
Skutečný příběh lišáka
Jednou, při poslední leči, po vydařeném zaječím honu v sousedním revíru jsme se při debatě dostali až k tématu: Liška a její prospěšnost i škodlivost při chovu drobné zvěře.
Byl jsem tenkrát zcela osamocen s názorem, že tato krásná a elegantní šelma do přírody zákonitě patří a že její pozitivní vliv na zdravotní stav zvěře, ať už sanitární nebo selektivní, je naprosto nepopiratelný. Mezi řečí jsem prozradil, že není tak zlá a divoká, jak se o ní od nepaměti traduje, jen kdybych sehnal nějaké mládě. Přátelé myslivci mne vzali hned za slovo a slíbili, že jakmile po Novém roce obeznají obsazenou noru s mláďaty, budou při její likvidaci na mne pamatovat a jedno ušetří, aby mi umožnili provést ten nebývalý experiment, a že jsou zvědavi, co s tím udělám. A skutečně. Koncem dubna následujícího roku jsem pak dostal zprávu, že si mám ihned přijet pro lišče k příteli myslivci z nedaleké vesnice. Když jsem tam přijel, bylo již uzavřeno v přepravní bedýnce a dozvěděl jsem se, že je to "pes". Poděkoval jsem mu za porozumění a ochotu a dělal, že nevidím jeho potutelný úsměv, když mi přál mnoho zdaru při výchově lišky. Při zpáteční cestě jsem se těšil na překvapení i reakci mé rodiny. Rukama oblečenýma do silných kožených rukavic jsem doma lišáčka z bedýnky vytáhl, abych se jím pochlubil. Zuřivě při tom vrčel a kousal mne do rukou. Měl dosud všecky znaky mláděte. Volnou svraštělou kůži na čele a krátkou mordičku. Děti byly nadšené a hned mu daly jméno: Tomík. Jen litovaly, že si ho nemohou pohladit, protože jeho vyceněné zoubky je od tohoto činu odrazovaly. Měl jsem už dávno vymyšleno kam s ním.
Dal jsem ho zpět do bedýnky a šel udělat závěrečné přípravy. U základu našeho domu byla malá zděná komora, která kdysi sloužila jako skladiště pro nářadí potřebné k úklidu kolem. Teď byla prázdná krom staré bedny, která stála v koutě. Měla uzamykatelné dveře s malým otvíracím okénkem a byla ze dvora přístupná. To vyhovovalo mým záměrům umístit tam malého lišáka. Do bedny jsem dal trochu voňavého sena a před ní postavil misky s vodou a potravou. Když jsem tam Tomíka vypustil, zmizel jako kouzlem nikoli v bedně, ale za ní, že mu koukal jen ocásek. Aby se mohl seznámit s novým prostředím, potřeboval klid, a proto jsem odešel. Každý den jsem mu pak chodil doplňovat vodu a potravu. Bral ji, ale stále se schovával. Pokrok se projevil asi po týdnu, když při mém příchodu začal ze svého úkrytu opatrně vykukovat.
Desátý den mě čekalo překvapení. Jakmile Tomík zaslechl mé kroky, začal skolit vysokým kňučivým hlasem, který připomínal spíše hlas nějakého ptáka. Při otevření dveří stál v popředí a docela klidně přihlížel, jak mu pokládám na misku jídlo. Pak bezostyšně přiběhl a začal se živit. To uspíšilo mé rozhodnutí pustit ho na dvorek, abych viděl, jak bude reagovat na denní světlo a sluncem prozářené prostředí. Příští den jsem mu otevřel cestu k volnosti. Kupodivu nějak nespěchal. Nejdříve dlouze větřil a teprve potom se drobnými krůčky rozeběhl na dvůr. Vzápětí prosmýčil všechny kouty a prověřoval nové pachy, ale pak se blaženě rozvalil na trávu a začal se po ní koulet a čenichem rozdíral husté trsy.
Potom zaběhl pod ořešák a do tlamky si nabral několik klacíků, se kterými začal zápolit jako s kořistí. Choval se, jako by tu byl odjakživa, a vůbec nebral na vědomí, že mimo mne ho sleduje i několik dětských diváků. Někteří z nich měli s sebou různé pochoutky a hned je Tomíkovi nabízeli. Nedal se pobízet a zhltl všecko, od bonbonů až po krajíce s máslem a se salámem. Jeho přizpůsobení bylo až neuvěřitelné. Když se začaly děti honit, přidal se a běhal s nimi anebo okolo nich jako štěně. Od tohoto dne pobýval na dvorku denně, jen na noc jsem jej zavíral z obav před toulavými psy. Zvykl si a nejevil žádnou snahu utéct. Dovedl hravě vyšplhat na dřevěný sloupek, který přidržoval drátěný plot našeho dvorku, a zde se posadil, ocásek položil kolem těla a zvídavě pozoroval život na vedlejších zahradách. Vždy však seskočil na své území, nikdy jinam. Dostatek kvalitní potravy, hojnost pohybu a všestranná laskavá péče, kterou jsme ho všichni zahrnovali, se projevila v tom, že rostl jako z vody a byl přítulný a milý. Také jeho zjev se měnil. Po těch několika týdnech značně vyrostl, čenich se mu protáhl a na něm mu narostly krásné dlouhé vousy. Začal také vyměňovat srst a ocásek se mu proměnil v krásnou oháňku zakončenou svítivým bílým "kvítkem". Už to nebylo štěně, ale krásný mohutný mladý lišák – jako ze žurnálu. Začal s prvními pokusy o vyhrabání nory. Protože bylo velmi parné léto, líhal v těchto mělkých jamkách a chladil se. Běhal za mnou jako psík a nejvíce se mu líbilo v našem sklepě, kde panovalo šero a vlhko. To potřeboval při výměně srsti a šero bylo jeho přirozeným přátelským prostředím. A tak se mi tam jednou zahrabal do hromady uhlí (jak vypadal, si dovedete jistě představit) a potom mi zmizel ve vedlejších kójích. Poprvé mi odepřel poslušnost a nechtěl jít ven. Protože mi odtamtud nemohl utéct, zavřel jsem ho tam a čekal, co bude dělat.
Teprve pozdě v noci se začal hlásit chraptivým liščím štěkotem a skolením. Šel jsem ho vysvobodit, ale byl jsem překvapen, jak opatrně se po zavolání ke mně plížil, jako by tušil, že ho chci zbavit toho pro něj nádherného místa, které mu instinktivě připomínalo jeho domov. Teprve za pomoci voňavých zbytků z uzenáčů se mi ho podařilo přelstít.
Jeho počínání bylo pro mne znamením, že přišel čas, abych ho vrátil tam, kam patří – do přírody. V té době jsem byl i vášnivým vyznavačem rybolovu. Jak by ne, když každý potůček, řeka nebo jiná vodní plocha oplývaly tenkrát bohatstvím zdravých ryb. Řeka Hvozdnice (kterou jsme překřtili na řeku Překvapení) se vinula svým meandrovitým korytem a byla také velmi zarybněná.
Její břehy byly porostlé stromy a křovinami, které mnohde vytvářely neprostupnou džungli. A tam, za touto hradbou nesčetných dřevin, v zákrutách řeky, se rozkládaly tiché a hluboké tůně, které v sobě ukrývaly pro rybáře mnohá příjemná "překvapení" v podobě rozmanitosti i velikosti úlovků. Jednou jsem tam v jedné z nich viděl velkou štiku, jak se ve spánku vyhřívá na hladině. Chtěl jsem ji ulovit a rozhodl jsem se při té příležitosti, že vezmu s sebou Tomíka a pustím ho v tomto krásném kousku přírody na svobodu. Je to sice proti všem mysliveckým pravidlům i zásadám, pouštět do revíru lišku, ale říkal jsem si, že jedna navíc nemůže stav zvěře nijak ohrozit.
aneb
V.
Ó pýcho Badatelova, příliš vysoko zamířilas! Až nad špičku věkovitého smrku se ti zachtělo? Či snad dokonce otřít se o samu úplňkovou mlžinku? Bláhový Badateli! Ani palisáda z tvých vzorně vyrovnaných tužek, ani pravítko v tvé pravici bojovně pozvednuté, ani barikáda z lístků kartotéčních, ba ani bohulibý vědecký úmysl tě nezachrání před věcmi, jež se budou dít. Nevstoupils s pokorou na místa skrytých tajemství, probudils národ-nárůdek z času sametového uplývání a jeho pomsta už v spravedlivém rozechvění kol tebe stahuje kruh. Je blíž, blíž a ještě blíž. Stále nic netušíš, ubohý Badateli?
"Tak náhlé oteplení jsem ještě nezažil," pomyslí si Badatel, když už pošesté stírá kapky potu ze svého badatelského čela. "Kamna jsou studená," ověřil si levicí, "a i já, zdá se, mám teplotu zcela normální." Jak v údivu zavrtí hlavou, nejmohutnější z kapek se ztěžka odpoutává od svých družek a už se valí a už se kutálí (tři Diblátka s ní mají co dělat, jedno až námahou jazýček plazí, a to jim ještě svým fukem pomáhá starý Fukejřík) a bác a plesk, rozprskne se po úhledných řádcích Badatelova bádání. Badatel ji chce setřít a ono to nejde! Kapka bobtná a rozlévá se, písmenka se v ní ztrácejí, no to snad ne!, neztrácejí, sama do rozlitého rybníčku skáčou a zdá se, že se jim to líbí. I a V skáčou vzornou šipku, M si pro jistotu drží nosík a zkusí to jen po nohou, S rejdí po hladině jako Lochneska a O se svalilo s takovou silou, že Badatelovy brýle dostaly pořádnou spršku. (Než je Badatel otře, písmenková pramáti B zatím dojatě děkuje Velebnému Kmetu, že její početné rodině umožnil takovou báječnou zábavu.) Jenom E jsou všechna trochu choulostivá, právě totiž prodělala enormní epidemii evolučního ekzému, a tak se raději drží stranou. Když Badatel protře svůj neselhávající skleněný zrak, selhávající oči za ním se povážlivě vytřeští: "Kde jsou mé zápisky? Má objevná zjištění? Kde? Kde??" Všema čtyřma očima tupě zírá na mírně zavlhlý papír, na němž zůstala pouze ukázněná E, a čte: "EE EE EE EEEE EE."
"Ne, to ne, to ne!" vzkřikne v hrůze Badatel. ("Ale ano, ano, právě toto ano," spokojeně pokývá hlavou Velebný Kmet a svou sešeřelou ručkou pohladí po růžkách Diblátko, které tak usilovně jazýček plazilo." "A co my," zakňourají Ohňátka, "topíme k tvé spokojenosti?" A z posledních sil se znovu roztočí do divokých plamínkových klubíček, z nichž vystřelují žhavé šípy jak o lukostřelném klání. "Uberte, kamarádi, " vypískne zpod stolu umáčené P, "vysuší se nám rybníček.")
"EE EE EEEE" bezduše opakuje Badatel, voda se tiše rozlévá kol jeho kotníků a pomalu, neskonale pomalu od něho odplouvá jeho pravý, červenohnědě kostkovaný pantofel. Z podpalubí, okýnkem po vyklubaném Badatelově palci vykukuje rozzářená Buchalova tvář. A na palubě stojí Šustěnka, s výstřihem vzrušeně rozdýchaným jako zamlada, jako zamlada, se sukýnkami trošininku umáčenými, šťastně ohlašuje: "Vítězství!"
(Ukázka z připravované knížky Starohradské pohádky)
– Několik údajů z nejstarších dějin Starých Hradů a Sedlišť publikoval Oldřich Turčín v jičínských Muzejních novinách č. 16 v článku Běchary.
– Minulost Křižánku připomněl v Novinách Jičínska 23. 2. Jaroslav Lhotka.
– Nové noviny 3. 3. upozorňují na chystanou opravu Kalvárie v Sedlištích.
– Eva Bílková srovnává v časopise Dobrý den z prosince 1999 záchranu starohradského zámku a jičínské valdštejnské lodžie.
– Zprávy o nominaci a udělení Jivínského Štefana Evě Bílkové zaznamenaly mj. Mladá fronta dnes 28. 2.1999, Nové noviny 10. a 17. 12. 1999, 14. a 28. 1. a 3. 3. 2000, Noviny Jičínska 1. a 28. 2. 2000 a Týden v Českém ráji 3. 3. 2000.
– 75. narozenin prof. Stanley B. Winterse si povšimly Noviny Jičínska 11. 1., stejně jako šedesátin grafičky Anny Poustové 4. 3. Oba články byly doprovázeny starohradskými kresbami jubilantů.
– Diamantové svatby manželů Hruškových si všimly Noviny Jičínska 7. 2.
– Průběh starohradských svatebních obřadů pochválily Nové noviny 18. 2.
– Přípravy na zavedení plynu a na ustavení mikroregionu na Libáňsku popsaly Noviny Jičínska 17. 2. a 3. a 10. 3.
– Noviny Jičínska oznámily 27. 1., že se Libáň připojila ke Sdružení měst a obcí Český ráj.
– Album starých pohlednic Českého ráje autorů R. Karpaše a K. Bílka recenzoval Milan Blahynka v Haló novinách 13. 1.
– Popis turistického výletu do Starých Hradů přinesly Pojizerské listy 7. 3.
– Z fondů LA PNP ve Starých Hradech čerpaly články J. Robla v časopise Pod Blaníkem č. 1/2000 (R. Medek), M. Gažiho v časopise Kuděj č. 1/2000 (fondy se zprávami o cestách do Ruska v minulém století) a V. Krejči v Novinách Jičínska 27. 1. (J. Vrchlický).
– Rozhovor s malířem Stanislavem Konečným publikoval Jaroslav Najman v Mladoboleslavském deníku 13. 1. Připomněl i výstavu na Starých Hradech.
– Úspěchy kuželkářů družstva Kůrana Sedliště na turnaji v Jičíně zaznamenaly Nové noviny 14. 1. a Noviny Jičínska 20. 12. 1999, 19. a 20. 1. 2000. Dobře si vedla i družstva Cihelna Osenice, Peguform Libáň A a B a Sousedi Bystřice.
Neudorflová Marie L.: České ženy v 19. století. Janua, Praha 1999, 448 s. Mnoho stránek této důkladné knihy vzniklo na základě studia archivního materiálu v LA PNP ve Starých Hradech. Autorka rovněž v úvodu připomíná příjemné badatelské podmínky ve starohradském archivu.
Kokešová Helena: Gustav Eim. Životopisná studie a edice korespondence. Karolinum, Praha 1999, 247 s. Vynikající práce o téměř zapomenutém českém politikovi a novináři 2. poloviny 19. století s důkladným poznámkovým aparátem vznikla také na podkladě studia archivního materiálu z LA PNP ve Starých Hradech.
Sborník Literární archiv, který vydává Památník národního písemnictví v Praze, věnoval svůj 31. ročník z roku 1999 především spisovateli Karlu Schulzovi. Dále zde najdeme článek M. Krulichové K. Bílek jubilantem, Eva Bílková podává zprávu o osobním fondu Václava Prokůpka a Eva Bílková ml. o písemnostech Josefa Trägera.
Z Českého ráje a Podkrkonoší 12, Semily 1999, 260 s. Další ročník výborného vlastivědného sborníku přináší i několik příspěvků vztahujícíh se k Libáňsku. Jana Nová ve studii Josef Kramář a Vysocko v polovině 19. století upozorňuje i na Kramářovo působení v Libáni, kde byl starostou a kde založil městskou kroniku. Karel Sklenář v článku Archeolog J. V. Hellich na Libáňsku v roce 1844 připomíná vztah významného českého malíře a vědce k rodině Schliků, upozorňuje na jeho obraz sv. Jiří pro kostel v Psinicích a popisuje Hellichovy kresby archeologických nalezišť na Hrádku u Údrnic a na valech mezi Hřmenínem a Markvarticemi. Najdeme zde i zprávu o činnosti pracoviště LA PNP Staré Hrady v roce 1998 a Bohdan Zilynskyj připomíná šedesátiny K. Bílka. Sborník uzavírají recenze regionální literatury.
Pavlík Josef: Hudbě domova. Výbor veršů 1999. Patnáctistránková knížečka obsahuje také šest básní ze sbírky Ohlédnutí, věnované Starým Hradům. Autor připojil i svou kresbu zámku.
Libáň byla přijata do Sdružení měst a obcí Českého ráje, které má za cíl přilákat do tohoto kraje více turistů a vytvořit pro ně dobré podmínky. Argumentem pro přijetí prý byla i atraktivnost starohradského zámku a jeho kulturní aktivita.
Mikroregiony spojující i obce sousedních okresů vznikají v posledních měsících také v našem okolí. Jeden byl založen v Dětenicích, o vznik dalšího jednají Libáň, Kopidlno a další obce. Cílem je mj. získat prostředky na plynofikaci tohoto území.
Sošku Jivínského Štefana, udělovanou za významný kulturní počin roku, získala 25. února na setkání kulturních pracovníků okresu v porotním sále jičínského zámku PhDr. Eva Bílková za organizování oslav 375. výročí založení jičínského gymnázia. Blahopřejeme!
Oblíbená televizní soutěž O poklad Anežky České přiblížila v nedávných dnech i dvě osobnosti z našeho kraje. 2. 1. provázel účinkující chrámem sv. Víta v Praze sám arcibiskup Arnošt z Pardubic a 27. 2. jsme se v pražském Národním divadle seznámili s Čechoameričanem Antonínem Petrtylem, rodákem z Bystřice.
Náš krajan Míla Procházka z USA, pravnuk ředitele Lepařova gymnázia v Jičíně Františka Lepaře, věnoval cenný dar do sbírek literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech: výtisk hry Jaroslava Vrchlického Exulanti s vepsaným autorovým věnováním spisovateli Janu Havlasovi. Děkujeme!
Obecní úřad Sedliště se již několik roků snaží, aby dálkový autobus Pecka – Nová Paka – Jičín – Praha měl zastávku i v naší obci. Uvítali by to občané, chalupáři i zájemci z okolních obcí. Bohužel, provozovatel tohoto spoje, OSNADO Stará Paka, na žádosti nereaguje. Přitom z Veliše do Bystřice i dále z Libáně do Dobrovice má linka zastávku v každé obci – jen Sedliště a Staré Hrady jsou výjimkou. Proč?
Dětenický zámek žije. Po náročné opravě a rekonstrukci, kterou provedl nový majitel pan Pavel Ondráček z Prahy, mohl zámek přivítat nádherným ohňostrojem Nový rok 2000 a desítky hostů z domova i ze zahraničí. 4. 3. se tu konal zámecký ples, který také přilákal více než 150 hostí. Moderoval ho Miloš Skalka, účinkovali mj. Bára Basiková a skupina Olympik, hosté přicházeli špalírem služebnictva s pochodněmi a vyvrcholením plesu byl opět krásný půlnoční ohňostroj. I nové silniční cedule po celé trase od Židněvsi dosvědčují, že pro zámecké hosty se dělá maximum. Pražská společnost AR Tour vydala pro propagaci zámku barevnou fotografickou skládačku, která kromě celkových pohledů ukazuje i interiéry jednotlivých sálů: Rytířského a Tanečního i menších salonků: Modrého, Stříbrného, Hudebního a Loveckého. Zní to jako pohádka, zvláště pro ty, kdo znali neutěšený stav zámku v posledních letech. Však také skládačka začíná textem: "Je to již dávno, v 11. století přemyslovský kníže Bořivoj lovil v hlubokých lesích a našel tam opuštěné děti. Nechal jim zbudovat ves a nazval ji Dětenice…"
Zámek Staré Hrady navštívilo v roce 1999 celkem 4836 lidí.
Dokončení studií. Vysokoškolská studia dokončil David Plodek ze Starých Hradů a byl 15. 11. 1999 promován na magistra věd filozofických a přírodovědeckých.
Kulturní kalendář: 1. 1. 1910 se narodil náš krajan, novinář Jindřich Volprecht. 5. 1. 1650 zemřel hrabě Jindřich Schlik, první majitel starohradského panství z tohoto rodu. 10. 1. 1995 zemřel malíř Zdeněk Mlčoch, autor několika obrazů a kreseb Starých Hradů. 11. 1. 1910 se narodil ve Starých Hradech významný chemik doc. ing. František Kebl. 23. 1. 1785 se narodil obrozenecký kněz, dlouholetý osenický farář a český vlastenec P. Václav Beránek.
12. 2. 1920 se narodil dlouholetý pracovník libáňské samosprávy Josef Bernkopf. 12. 2. 1990 zemřeli naši spolupracovníci JUDr. Svatopluk Volf z Jičína a malířka Pavla Schovánková-Sandholzová. 13. 2. 1930 zemřel hřmenínský rodák JUDr. Jaroslav Kopal, odborný spisovatel. 16. 2. 1970 zemřel lékař, malíř, entomolog a cestovatel dr. Jindřich Tauber. 18. 2. 1995 zemřela malířka našeho kraje Věra Bouchnerová-Staňková. 26. 2. by se dožil sta let prof. MUDr. Antonín Fingerland, obdivovatel Starých Hradů. 26. 2. 1920 zemřel učitel a hudební skladatel Roman Nejedlý, rodák z Dětenic.
2. 3. 1830 se v Bystřici narodil Čechoameričan Antonín Petrtyl. 4. 3. 1910 se narodil malíř Libáňska František Sembdner. 12. 3. 1900 zemřel odborný spisovatel František Xaver Veselý, právník, rodák z Dětenic. 15. 3. 1895 se v Ledcích narodil učitel, malíř a dirigent Josef Fejfar. 16. 3. 1870 zemřel libáňský rodák, klasický filolog František Leo Saska. 16. 3. 1915 zemřel prof. Václav Otakar Slavík, klasický filolog, rodák z Údrnic.
Blahopřejeme přátelům Starých Hradů: 10. 1. 1925 se narodil národopisec Vladimír Vaclík z Hradce Králové, nejvýznamnější soudobý znalec betlémářství. Na známou aranžérku suchých květin M. Pelcovou z Libáně prozradíme, že jí bylo 15. 1. třicet let. Náš spolupracovník prof. Ivan Slavík oslavil 23. 1. osmdesáté narozeniny. 11. 2. 1930 se narodil sklářský výtvarník Ladislav Tichovský, který také rád jezdí na náš zámek. 13. 3. se dožila šedesátin malířka Anna Poustová, velká obdivovatelka starohradského kulturního života a jeho aktivní účastnice. 18. 3. dostal do svého životopisu dvě pětky libáňský rodák, známý pracovník České televize Miloš Frýba, neboť světlo světa spatřil v roce 1945. Osmdesát let oslavil 22. 3. další přítel Starých Hradů, všestranný literát dr. Ludvík Kundera. Ještě jednou všem hodně zdraví a spokojenosti do dalších let!
Naši jubilanti: 75 let oslavil 9. 2. pan František Gärtner, 70 let se dožili 6. 2. pan ing. Ladislav Másnica, 27. 2. paní Růžena Stejskalová a 25. 3. pan Václav Trnka. 60 let bylo 11. 1. panu Břetislavu Kanavalovi a 55 let 15. 2. panu Rudolfu Pekárkovi. Padesátiny oslavily 9. 3. paní Marie Kirschlagnerová a 12. 3. pan Václav Javůrek, všichni ze Starých Hradů. Srdečně blahopřejeme!
Sbor dobrovolných hasičů Sedliště oslaví letos 120. výročí svého založení. Bude se konat okrsková soutěž 13. 5. v Sedlištích. Občerstvení zajištěno!
Úmrtí: 12. 12. 1999 zemřel ve věku 72 let redaktor Jaroslav Diblík, vydavatel Místních novin Podbezdězí, které s jeho úmrtím zanikly. Měl rád Staré Hrady, které několikrát navštívil a psal o nich. – 27. 12. 1999 zemřel ve věku téměř sta let prof. MUDr. Antonín Fingerland z Hradce Králové, náš dlouholetý spolupracovník. – 13. 1. 2000 zemřel oblíbený a vážený sedlišťský občan Antonín Čapek ve věku 83 let. – 3. 2. 2000 zemřel jičínský výtvarník Ivo Nesler ve věku 59 let. Vzpomínáme na jeho starohradskou výstavu i obraz zámeckého nádvoří, který věnoval naší galerii. – 15. 2. 2000 zemřela paní Marie Linhartová ze Sedlišť ve věku 81 let. Budeme na všechny vzpomínat.
Kuželkáři z Libáňska si vedli velmi dobře v dlouhodobém turnaji družstev neregistrovaných hráčů v Jičíně. Účastnila se družstva Peguform Libáň A a B, cihelna Osenice, Kůrana Sedliště a Sousedi Bystřice.
Redakční. Jak jsme uvedli v minulém čísle, trvalo nám letos déle zajištění složenek, takže je přikládáme teprve do tohoto čísla. Pokud jste již předplatné na rok 2000 zaplatili, považujte složenku za bezpředmětnou. Mnoho čtenářů již svou povinnost splnilo a předplatné zaslalo, často značně zvýšené. Zvláště děkujeme Másnicovým ze Starých Hradů, Cozlovým a panu Tůmovi z Hradce Králové. Pro další odběratele opakujeme, že předplatné našeho časopisu i s poštovným činí na letošní rok opět pouze 60 Kč, ale budeme rádi, když nám pošlete zvýšenou částku, aby Vaše Listy mohly i letos vycházet v neztenčeném rozsahu.
Osvětová beseda připravila pro všechny přátele Starých Hradů opět bohatou kulturní sezónu. Zámek bude otevřen pro návštěvníky denně od 9 do 17 hodin. Kromě galerie, pracoven spisovatelů, svatební síně a dalších expozic můžete zhlédnout i výstavy a zúčastnit se kulturních akcí. Přinášíme jejich přehled v 1. pololetí:
Výstavy ve výstavních prostorách v gotické části zámku:
1. 4. – 29. 4. : Bohuslav Vágner: obrazy – Adéla Rozinková: tapiserie – Zdeněk Legner: umělecky zpracovaný kov
1. 5. – 8. 6. : Miroslav Houra – grafika
10. 6. – 20. 7. : František Škoda – Rita Škodová – Pavel Vavřík: obrazy a obrázky
Výstavy ve výstavní síni v arkádách:
8. 4. – 5. 5. : Věnceslav Černý – obrazy, kresby (výstava PNP)
6. 5. – 2. 6. : Vladimír Čeřovský – obrazy
3. 6. – 7. 7. : Vojtěch Páv – fotografie
Všechny vernisáže začínají ve 14 hodin a po nich následují kulturní programy:
8. 4. : vzpomínkový pořad ke 100. výročí narození básníka Jaroslava Mouchy
1. 5. : Recitační pořad Hany Kofránkové z veršů libáňského básníka Jiřího Daniela (Františka Schulmanna)
6. 5. : Hudební a recitační pořad žáků ZŠ Praha 9 – Horní Počernice za vedení PhDr. Petra Krejzy
3. 6. : Pěvecký sbor Boleslav z Mladé Boleslavi a jeho hosté z Německa
10. 6. : koncert Saxofonového kvarteta Bohemia z Prahy (program při sjezdu rodáků města Libáně)
24. 6. : Sjezd rodáků a přátel Starých Hradů a Sedlišť (program je otištěn na jiném místě)
Upozorňujeme všechny zájemce, že na dny 1. – 6. srpna 2000 chystáme Týden poezie – každý podvečer recitační a hudební program (Alfred Strejček, Jitka Molavcová, Štěpán Rak) a jednodenní výstava grafiky předních českých umělců, další překvapení nejsou vyloučena. Zaškrtněte si tento týden ve svých kalendářích! Buchala se na vás těší!