Výstava: unikátní sbírka pohlednic Karla Čermáka
Jičín - Nejen zábavu, ale i poučení slibuje výstava dobových pohlednic z unikátní sbírky jičínského rodáka Karla Čermáka, která bude zahájena ve čtvrtek 20. ledna dopoledne v Okresním muzeu a galerii v Jičíně pod názvem Rozloučení s uplynulým stoletím.
Karel Čermák, který se filokartii (sběratelství pohledů) věnuje sedmým rokem, připravil pro návštěvníky muzea kolekci 900 dobových pohlednic s motivy dnešního okresního města. Celá jeho sbírka přitom čítá už přes čtrnáct tisíc černobílých i barevných obrázků, z nichž plná třetina je věnována Jičínu.
"Expozice bude sestavena tak, aby zároveň přinesla i poučení. Chtěl bych seznámit veřejnost s historickým vývojem pohlednic od jejich vzniku až po současnost," říká sběratel. Pohlednice se poprvé objevily v druhé polovině minulého století a jejich předchůdcem byly korespondenční lístky. Návštěvníkům výstavy budou představeny exempláře reprezentující různé tiskařské a grafické metody, přitom nejstarší používanou reprodukční technikou se v 70. letech 19. století stala litografie. "Připomeneme také první jičínské tiskaře (pánové Kabátník, Outrata, Šmejc), fotografy (Brožek, Picek, Pokorný) a nakladatele (Pašek, Zajíček, Znamínko, Kocour, Kuba). Upozorníme i na první Tržnici dopisnic, která pravděpodobně sídlila na Husově třídě," zdůraznil Čermák.
Doplnil, že samostatný panel budou mít reklamní pohlednice, například s vyobrazením Mazánkovy školky, a také koláže s tehdy velmi populárními městy budoucnosti. Kromě pohlednic budou k vidění i další historické exponáty, jako je tovaryšovský lis od Kabátníka a spol., originální pohlednice a zajímavé reprodukce výtvarných děl.
(jn)
Novopacký Dům dětí a mládeže má právní subjektivitu
Nová Paka - Na svém posledním veřejném prosincovém zasedání, na základě doporučení Okresního školského úřadu, odsouhlasilo novopacké zastupitelstvo právní subjektivitu Domu dětí a mládeže. Zeptali jsme se proto ředitelky tohoto velice účelného zařízení pro mládež, jak se tato subjektivita projeví při jejich další činnosti. "Subjektivita pro nás znamená, že fungujeme nyní jako příspěvková organizace, to znamená, že budeme sami hospodařit s finančními prostředky přidělených MěÚ v Nové Pace a Okresním Školským úřadem v Jičíně. Rovněž si můžeme sami vybírat pracovníky pro naše zařízení. Prakticky na naši činnost v práci s dětmi nemá tato organizační změna žádný vliv", řekla nám Iva Nováková.
K dnešnímu dni dochází do novopackého Domu dětí a mládeže průměrně okolo 400 dětí. Ze značného množství nabízených kroužků je největší zájem o kroužek mažoretek, keramiky, rybářský a leteckého modelářství. Tyto kroužky navštěvuje přibližně 40-60 dětí. Mimo tuto pravidelnou zájmovou činnost zajišťoval novopacký Dům dětí a mládeže zájezdy dětí do plaveckého bazénu v Liberci. Nyní, po rekonstrukci jičínského plaveckého bazénu, zajíždějí plavat s dětmi do okresního města.
V květnu nebo v červnu se představí veřejnosti ve velkém sále MKS vystoupením dětí navštěvující hudební a taneční kroužky. Na Den dětí zde připravují po úspěšné loňské premiéře opět Pochod pohádkovým lesem a Westernové odpoledne na zakončení letošního školního roku. Svůj um poměřují muzikanti, mažoretky a tanečnice svojí účastí na festivalech jak v rámci okresu, tak i mimo.
Na hlavní prázdniny připravují v novopackém Domu dětí a mládeže, podobně jako loni, opět tři letní tábory - westernový, jezdecký a sportovně turistický, při kterých počítají s kapacitou přibližně 100 dětí. Pro děti, které zůstanou v Nové Pace, chtějí zorganizovat i týdenní příměstský tábor zaměřený na koupání, výlety a sport.
Aktivita novopackého Domu dětí a mládeže nekončí u nezletilých, ale organizují i pro dospělé takzvané výtvarné dílny. Před Vánocemi se zde příchozí učili zhotovit adventní věnce a svícny, dále připravují s dospěláky batikování a aranžování ze sušiny.
(ur)
Jára Cimrman opět nedostižný
Nová Paka - Prvé lednové pondělí uvedlo divadlo Járy Cimrmana ve zcela zaplněném sále MKS v Nové Pace hru Němý Bobeš. Příznivci divadelní tvorby se zaměřením právě na nenapodobitelný cimrmanovský humor byli s předvedeným výkonem pražských herců velice spokojeni. Prezentovaná hra byla vlastně seminářem, podobně i jako jiné hry tohoto divadla s ukázkami dramatu Járy Cimrmana, zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem a obnoveného po šedesáti letech Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem.
Celý dvouhodinový seminář s dramatickými ukázkami porovnával dvě pojetí přepracování útržkovitě zachované původní hry Járy Cimrmana. Vídeňské pojetí profesora Fidlera, který dokonale neznal celý vývoj Cimrmana, samozřejmě pokulhávalo za pražskou verzí. Tento vzájemný souboj dvou náhledů na dílo Járy Cimrmana umožnil režiséru Ladislavu Smoljakovi, který zároveň vystupoval ve třech rolích, a všem hercům, širokou plejádu nenapodobitelných skečů. Velice zajímavé byly retrospektivy, kdy při zavírání a otevírání opony, bleskové měnění scény zachycující několika sekundami vypravované okamžiky ve scéně předcházející, napodobovalo filmovou nebo televizní techniku.
Spokojení diváci, kteří na závěr několikráte vytleskali herce na scénu, odcházeli domů s pocitem dobře prožitých dvou hodin při typicky cimrmanovském humoru. Pražské divadlo ukázalo, že i ve městě, jako je Nová Paka, dokáže divák kvalitní umění, brnkající na strunu jeho zájmu, zaplatit nemalou částku za vstupné a zcela zaplnit sál.
(ur)
Čejkův archiv a stará řemesla
Nová Paka - Černobílé zvětšeniny s výjevy tradičních podkrkonošských řemesel, tak jak je objektivem fotoaparátu zvěčnil novopacký fotograf Zdeněk Čejka (1910 - 1999), jsou nyní vystaveny v městské knihovně. Výběr z archivu negativů připravil autorův syn Jiří Čejka, rovněž fotograf. Počátkem týdne otevřená výstava s názvem Řemesla na Novopacku je sestavena ze snímků, které byly pořízeny převážně v průběhu třicátých až padesátých let právě končícího století a návštěvníkům nabídne pohled na řadu tradičních řemesel, jako je hrnčířství, tkalcovství, kovářství, malování na porcelán nebo šití krojů. "Na přibližně osmi desítkách fotografií je zastoupena řada z celkem dvaačtyřiceti řemesel, které v té době v Nové Pace existovaly," upřesnil Jiří Čejka, předseda novopackého fotoklubu. U jeho zrodu v roce 1933 stál právě Zdeněk Čejka, původní profesí knihař, jemuž se fotografie stala celoživotním koníčkem. V roce 1994 mu bylo uděleno čestné občanství města Nové Paky.
(red)
Jak se žilo v Jičíně na konci 19. století
Dobový novinový inzerát (originál se nachází v archivu OMaG).
BYT A JEHO ÚKLID Hlavní a často jedinou oblastí, kde se žena uplatňovala, byla domácnost. Čistota a pořádek doma, vzorně uklizený byt - to u nás (tak jako v Německu a Rakousku) bylo vizitkou hospodyně.
Uklízelo se denně velmi důkladně. Velký úklid se pak prováděl na jaře před Velikonoci a v září před posvícením. Už malá děvčata od 10 let se vedla k vydatné pomoci při úklidu (později i při vaření). Paní Marie Volfová ze staré měšťanské rodiny plzeňských zvonařů Pernerů se v mládí naučila pod vedením přísné matky (podle neobyčejně plastických vzpomínek paní Štěpánky Volfové na to, co vyprávěla její tchýně) všem pracím, i těm těžkým. S výjimkou té nejtěžší: drhnutí dřevěných schodů mýdlem a pískem za použití stočené slámy. Rejžáky ještě nebyly a o gumových pracovních rukavicích se ženám ani nesnilo.
V měšťanském bytě bylo zvykem mít "parádní pokoj", stále vzorně uklizený, ale téměř nepoužívaný; jen při velké oslavě, o Vánocích apod. se do něho vstupovalo. Stávala v něm vyšší prosklená skříň - stříbrník nebo skleník - kde byl uložen rodinný porcelán, sklo, stříbro, památeční předměty. Volfovi "parádní pokoj" neměli. Hojně se zato u nich využíval salon. Nesměl být přeplněn nábytkem a musel mít hodně míst k posazení, protože v saloně se přijímali hosté a scházela se tu společnost. Sedalo se tu u kávy nebo čaje, povídalo se tu a občas (u Volfů pravidelně) muzicírovalo.
U Volfů byl v salonu především dlouhý užší stůl (nižší jako dnešní stoly konferenční) a za ním dlouhá, červeným plyšem potažená čalouněná lavice s opěradlem vzadu (pro 4-5 lidí). Dvě křesla a čtyři křesílka tu čekala na hosty. Po stěnách obrazy, u oken květiny, "skleník neboli stříbrník" a uzavřená ozdobná šperkovnice paní Marie. Některé salony na konci století byly vybaveny tehdy módním ohýbaným nábytkem firmy Thonet z Koryčan pod Hostýnem. Takové židle si koupili později i Volfovi.
V ložnici stály pohodlné manželské postele, prádelník ... Vedle vysokých peřin se už užívaly i prošívané deky, novinkou byly pérové matrace. Vedle ložnice měli Volfovi zvláštní dětský pokoj.
Bohužel v domech, zvláště starých, bylo hodně obtížného hmyzu: především švábi, blechy, někde i štěnice. Naštěstí tu byl ZACHERLIN, který "účinkuje úžasně, zahubí hmyz veškerý", jak přesvědčoval inzerát.
Ve středních vrstvách mívala paní domu k ruce jednu nebo dvě dívky - služky. Bylo tomu tak už po polovině století. Obchodník Jakob Kraus, otec známého rakouského publicisty, měl ve svém velkém domě čp. 43 na rohu Fortny a náměstí v roce 1862 dvě děvečky. Lohařovi 1864-65 jednu služku, v roce 1870, když už měli dvě děti, služky dvě. U Volfů měli na konci století dvě děvčata a k tomu dole domovnici. Služkami byly zdatné mladé dívky, nejčastěji z venkova. U Volfů dbali, aby jedna z nich byla pohledná: aby totiž v bílé zástěrce, bílém čepečku a bílých bavlněných rukavičkách mohla obsluhovat hosty. Při stavbě měšťanských domů se zpravidla pamatovalo na pokojík pro služebnou vedle kuchyně. U Volfů ve starém domě, dříve majetku rytmistra Huga Spáleného, pokojík pro služku nebyl, a tak obě děvčata spala v kuchyni. Obě spaly na jedné široké posteli se stejně vysokými pelestmi. Když ráno ustlaly, zakryly postel shora těžkou dřevěnou deskou (opřenou o pelesti), která v kuchyni sloužívala jako odkládací stůl, třeba při čistění skla.
Pokud nemělo děvče před nástupem do služby známost anebo se v Jičíně neseznámilo s chlapcem (příležitosti, tj. volna, mělo málo), zestárlo ve službě. Ze slušného platu obyčejně část posílalo příbuzným, aby si za to u nich zasloužilo po čtyřicítce či pětačtyřicítce bydlení a skromné živobytí. Jen výjimečně zůstávaly služebné u své paní do stáří a třeba do smrti. Takovou mimořádně laskavou a láskyplnou paní byla v Jičíně manželka advokáta Léna Vavřínková. Ale postarat se o děvče v přechodné nemoci, to patřilo k dobrým zvyklostem a týkalo se každé paní.
Vladimír Úlehla
Příště: Jak se vařilo, jedlo a pilo
Jivínský Štefan
Uvádíme poslední sérii nominací 2000. Na prvním místě je vždy uveden nominovaný, následuje zdůvodnění a v závorce je uveden nominující.
68. Karol Bílek - Za celoživotní neutuchající aktivitu v oblasti kulturní a historické, jakož i příkladně občanské angažovanosti. KB je symbolem skromné osobnosti, jejíž široký záběr přesahuje daleko za hranice ČR. V r. 99 měl 60 let. (A. Pospíšilová)
69. Eva Bílková - Hlavní iniciátorka a organizátorka oslav 375. výročí založení LG. Důležitá je i její snaha o podchycení studentů LG o bližší zájem o dějiny. Ocenění jí patří i za přípravu vydání Sborníku k 75. výročí otevření Studentského domu v Jičíně. (A. Pospíšilová)
70. Alena Čelišová - Iniciátorka přestavby a přístavby nově otevřené základní školy. Svým nadšením a vlastním příkladem přispívá k dobré atmosféře ve škole, mezi žáky, učiteli a rodiči. (A. Pospíšilová)
71. Václav Fiedler - U příležitosti živ. jubilea (70 let) navrhují ocenit za celoživotní nenápadné úsilí o povznesení kulturní úrovně města Sobotky. Zákl. člen RS Šrámk. domu., divadelní ochotník, pečuje o zahradu ŠD, údržbu sokolovny, pomoc při dětském karnevalu, besedy o životním prostředí. (A. Pospíšilová)
72. Kulturní komise Libošovice - Za hodnotný 4. ročník cyklu besed Posezení se zajímavými lidmi, které se konalo v podzimních měsících. (S V. Fiedlerem, L. Šlechtou, malířem Volfem, publicistou Černým, muzikantem Kocábem, zpěvačkou Patrasovou). A. Pospíšilová
73. B. Procházka - Za poňoukání, burcování, hudrování a popichování, za lámání si hlavy nahlas nad současným stavem společnosti. Za umění dělat si nepřátele. P. je štika v zatuchajícím rybníku. (A. Pospíšilová)
74. Vlastenecko - dobročinná obec baráčníků Sobotka - Spolek sousedů a tetiček přežil nepřízeň minulého režimu. Převážně starší členové obětavě udržují staré tradice a pomáhají všude tam, kde je zapotřebí, například při soboteckém posvícení. (A. Pospíšilová)
75. Sluníčko - Za to, že při festivalu JMP hřálo poctivě a spravedlivě všem. (A. Pospíšilová)
76. Milena Bretová - Za myšlenkové i výtvarné ztvárnění výstavy prací dětí ZŠ Dětenice ve Starých Hradech. (Bílkovi)
77. Český ráj, Jičíňáček - Za dlouhodobou práci, reprezentaci kraje. (Bílkovi)
78. Dagmar Faměrová - Kastelánka na zámku Humprecht. Za obohacení kulturního života a propagaci Sobotecka. (Bílkovi)
79. Sbor Foerster - Sbormistr Ivana Hanzlová. Za reprezentaci v celostátním měřítku. (Bílkovi)
80. Dagmar Gottliebová - Za propagaci jezuitské koleje, za výtvarnou podobu dokumentárních výstav při oslavách gymnázia. (Bílkovi)
81. Petr Heber - Galerie Na hrázi. Za významné obohacení kulturní nabídky v Jičíně. (Bílkovi)
82. Hořeňák, Hořeňáček - Za dlouholetou práci, za reprezentaci kraje. (Bílkovi)
83. František Kynčl - Učitel 4. ZŠ Jičín. Za trvalou péči o ekologickou výchovu dětí. (Bílkovi)
84. Renata Lhotáková - Za výtvarnou dílnu Lepařova gymnázia, za propagaci lodžie. (Bílkovi)
85. M. a R. Lhotákovi - Za organizování výtvarných dílen u lodžie a dalších akcí v Hubojedech a Jičíně, za propagaci Jičínska ve světě. (Bílkovi)
86. Jan Řezníček - Za pravidelná představení loutkového divadla v Libáni. (Bílkovi)
87. Jan Macák - Za organizování kopidlenského bluegrassového festivalu. (Bílkovi)
88. Pěv. sbor Smetana - Sbormistr Jaroslava Komárková. Za nastudování Rybovy mše a za její zdařilé interpretace v adventním období. (Bílkovi)
89. Srdíčko, loutková scéna - Za dlouholetou činnost. (Bílkovi)
90. Lenka Šoltysová - Za aktivity kolem lodžie a Libosadu a propagaci přírody okolí Jičína. (Bílkovi)
91. Oldřiška Tomíčková - Za obětavou vlastivědnou práci v Hořicích. Za serióznost a poctivou práci všude tam, kde se zapojí. (Bílkovi)
92. Vladimír Úlehla - Za práci OS Lodžie a péči o poustevníka a grottu. (Bílkovi)
93. Dana Vágenknechtová - Za celoživotní kulturní práci ve Třtěnici. (Bílkovi)
94. Hynek Zlatník - Za uvádění Jičínska na internet. (Bílkovi)
95. Vydavatelé novin v okrese - Achát NP, Kopidlenské listy, Libáňské noviny, Listy starohradské kroniky, Mladějovský zpravodaj, Muzejní noviny, Noviny LG, Občasník HO, Pod Zvičinou, Prochoroviny, Trafalgar, Veselí a okolí, Zpravodaj ŠS. (Bílkovi)
96. Ivan Kafka - Za svůj scénář, redakci a obrovský podíl na celkové realizaci knihy Krajinou Českého ráje. Bez jeho houževnaté synchronizační činnosti bychom nemohli toto dílo vnímat. (J. Veselý)
97. Knihovna v Nové Pace - Kromě mimořádné ochoty, pohody a úsměvů, kdokoli tam přijdete, uspořádala knihovna v roce 99 bezpočet kult. setkání, beseda a kompon. pořadů (beseda Dějiny Židů, tvůrčí dílna s L. Hrubým, beseda s A. Lustigem, povídání si s S. Karáskem, skupinovou psychoterapii a další). Ředitelka S. Benešová. (K. Krausová)
98. Karel Samšiňák, Ivan Kafka - Za přípravu a organizaci každoroční výtvarné akce Plenér pro malíře krajináře. Akce je rok od roku kvalitnější a stává se ve výtvarné obci pojmem. (K. Krausová)
99. Robert Smolík - Za návrhy tvořivých aktivit pro 9. ročník festivalu JMP, zejména za realizaci dílny Gutenberg. (V. Rychterová)
100. K. Krausová - Za výtvarný návrh výzdoby města pro festival JMP 99 a za aktivní a maximálně obětavou konkrétní pomoc při realizaci. (V. Rychterová)
101. Michail Ščigol - Za to, že v Železnici zakoupil dům v historické zástavbě, ve velmi špatném stavu a opravuje ho při zachování historických prvků. Chce, aby po opravě dům sloužil různým kulturním účelům. (Josef Kordík)
102. Ekumenické setkání - Za to, že se uskutečnilo v rámci festivalu JMP v Jičíně a mělo význam daleko přesahující region. (J. Gottlieb)
103. Muzika Paka - Za program mimořádných kulturních akcí. (J. Gottlieb)
104. Eva Bílková - Za katalog osobností jičínského gymnázia. (J. Gottlieb)
105. Čestmír Jung - Za propagaci festivalu JMP po ČR a presidenství v roce 1999. (J. Gottlieb)
106. Vlasta Hylmarová - Za nápad a provedení obrázkového leporela v rámci festivalu JMP. Za překonání českého rekordu v délce leporela. (J. Gottlieb)
107. OÚ Kacákova Lhota a P. Charousek - Za fotografický projekt lidí, domů, zvířat "Kacákova Lhota" v roce 1999. (Jaromír Gottlieb)
108. Robert Smolík, Radka Mizerová - Za vymyšlení a provedení dílny Gutenberg a cirkusus, akce na festivalu JMP, jakož i za loutkové představení. (J. Gottlieb)
109. K-klub - Za benefiční koncert ve prospěch znovupostavení poustevníka v jičínském Libosadu. (J. Gottlieb)
110. Ajka Pospíšilová, Lukáš Bílek - Za harmonogram kulturních akcí pro lodžii a Libosad. (J. Gottlieb)
111. Miloš Starý, J. Miláček - Za obnovu kříže na Bradech. (J. Gottlieb)
112. Soňa Machová - Za přípravu a provedení pořadů 10 let sametové revoluce na gymnáziu v Jičíně. (J. Gottlieb)
113. Jindřich Francek - Za vydání knihy Zločin a trest. (J. Gottlieb)
114. Eva Lukášová - Za přípravu výstavy rodiny Schliků "Schlikové na Jičínsku" v Okresním muzeu a galerii v Jičíně. Za pečlivé uspořádání všech materiálů. (J. Gottlieb)
115. Ivan Kafka a spol. - Za velký díl práce při vydání knihy Krajinou Českého ráje. (J. Gottlieb)
(prochor)
