Nové Noviny č. 49/9910. prosince 1999str. 6

Vánoční koncerty v Nové Pace

Nová Paka - Novopačtí milovníci hudby, vánočních písní a koled si opravdu nemohou stěžovat na nedostatek vánočních koncertů, které v prosinci umožňují se na chvíli zastavit a zamyslet v předvánočním shonu.

Včera dopoledne pro školy a v podvečer pro veřejnost uspořádala ve velkém sále MKS Základní škola v Husitské ulici koncert, ve kterém vystoupil sbor Sluníčko a sbor žáků 2. stupně. Se stejným programem se představí i oba sbory v pondělí 13.12. 1999 v Jičíně pro žáky jičínské 4. základní školy. Ve středu 15.12. 1999 v 19.30 hodin prožijí návštěvníci velkého sálu MKS Vánoce se souborem Musica Bohemica. Umělecký vedoucí a dirigent Jaroslav Krček se představí se svým známým a ojedinělým souborem zkrácenou Vánoční mší, vánočními písněmi z barokních kancionálů a českými a moravskými koledami. Na pátek 17.12. 1999 do 18.00 hodin zve novopacké MKS do chrámu Nanebevzetí Panny Marie milovníky sborového zpěvu. V nenapodobitelné akustice kláštera se představí sbory z Nové Paky. Prvosenka ze ZŠ v Komenského ul. pod vedením Dany Reimontové a sbor studentek z pedagogické školy Amabile se svojí sbormistryní Alenou Matějovskou. Zazní i Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby v podání jičínského smíšeného pěveckého sboru Smetana, pod vedením Jaroslavy Komárkové a za varhanního doprovodu Mgr. Viléma Valkouna.

Na závěr packého předvánočního koncertování, ve středu 22.12. 1999, připravuje novopacká ZUŠ tradiční Vánoční koncert, tentokráte v aule novopackého gymnázia. Představí se žáci školy se skladbami laděnými v duchu nejkrásnějších svátků v roce. Spolu s koledami zazní i barokní a klasická hudba. Své první umělecké krůčky předvedou i mladí tanečníci z tanečního oboru školy. Začínající herci literárně dramatického oboru se představí v nastudování učitelky Martiny Erbanové dramatizací známé pohádky Mrazík.

Pozastavte se v předvánočním shonu a využijte této široké nabídky novopackých vánočních koncertů, které dávají spoustu prostoru k zamyšlení. Vždyť tomu není tak dávno, co píseň "Narodil se Kristus Pán" byla na veřejnosti tabu a mohli jsme si ji poslechnout jedině doma z magnetofonových pásků a gramofonových desek.

(ur)


Děti z jičínské Mateřské školy Máj, které před časem našly na dvoře před školkou malého ježka a následně ho předaly do péče ochránců přírody, navštívily minulý týden pracovnici okresního muzea a galerie Petru Zíkovou. Nejen, že se jí děti poptaly, jak se ježkovi daří, ale hlavně přinesly přes šest set korun, které mezi sebou vybraly. Peníze budou použity při ochraně ježků a dalších ohrožených druhů.

FOTO: jn


Oslavy 70. výročí hořické Koruny

Hořice - Pestrou historii má za sebou Dům kultury Koruna v Hořicích. Letos je tomu sedmdesát let, kdy byl otevřen zdejší sál, který projektoval známý hořický architekt Jindřich Malina. Jím navržený, bohatě zdobený interiér, se bez větších změn na vzhledu zachoval až do dnešních dnů.

Významné jubileum si Koruna připomene v úterý 21. prosince vánočním koncertem Filharmonie Hradec Králové. Právě hradečtí hudebníci - vojenská kapela královéhradecká, zde vystoupili i 8. prosince 1929, kdy byl tehdejší pivovarský hotel Koruna, na jehož místě stával dříve hostinec "Na Vinohradech", po nákladné přestavbě slavnostně zpřístupněn hořické veřejnosti.

"Pro účastníky koncertu, který začíná v 19.30 a v jehož průběhu vystoupí i sbor hořického gymnázia, jsme připravili také výstavku historických dokumentů a dobových fotografií," upozornil současný ředitel DKK Jan Sezima. Dodal, že zdejší kulturní stánek pokračuje v tradici započaté koncem dvacátých let prakticky bez přestávky.

"Spolky, které v té době v Hořicích působily, tady stále existují. Protože se náplň a využití sálu od jeho otevření ještě rozšířilo o další aktivity, tak své opodstatnění v rámci kulturního života města zcela jistě má i dnes. Raritou je i to, že zůstal ušetřen od architektonických úprav, poplatných minulým desetiletím. Řada hostujících umělců bývá často překvapena slohovou čistotou sálu," říká s potěšením Sezima.

Připustil, že do budovy se v posledních letech pravidelně investuje. Kompletní rekonstrukcí prošla restaurace, vznikla nová sociální zařízení pro sál, technického vylepšení se dočkalo jeviště, které má nové ozvučení. "Letos byla plánována generální oprava střechy, která je ve špatném stavu. Z té bohužel sešlo. Doufám, že se příští rok dočkáme i nové fasády," poznamenal ředitel.

V Koruně je dnes jediné jeviště s odpovídajícím zázemím ve městě, radní však připravují rekonstrukci ještě staršího divadelního sálu v prostorách radnice. Hořice tak v dohledné době získají další atraktivní prostory, kam se přesunou pořady komornějšího rázu.

(jn)


Nové vydání "KAM"

Jičín - Městský úřad v Jičíně ve spolupráci s Okresním úřadem vydává v těchto dnech první číslo obnoveného přehledu kulturních akcích pořádaných v Jičíně vždy ve dnech následujícího měsíce.

Na rozdíl od předchozí série bude nové "KAM" v okresním městě a jeho okolí vycházet vždy jednou měsíčně a zájemci v něm najdou komplexní přehled o kulturním i společenském dění v okresním městě a v maximální možné míře rovněž přehled akcí pořádaných v okrese.

"KAM" bude k dispozici zdarma na obou úřadech, v Městském informačním centru na Valdštejnově náměstí a v omezeném množství i v jednotlivých kulturních zařízeních.

(red)


Jak se žilo v Jičíně na konci 19. století

Jak vypadalo osvětlení města a kanalizace

Ale nějak jsme od jičínských ulic odběhli. Vraťme se do nich a všimněme si jejich osvětlení. Bylo bídné. Na nádraží dnešní Fügnerovou a pak Dělnickou ulicí a z něho do města se chodívalo ještě na samém konci 19. století potmě a několik chodců se tam potlouklo. Ale ani jinde ve městě mnoho světla v nočních hodinách nebylo.

Olejové svítilny, které se rychle začazovaly, sice byly už v 80. letech nahrazeny petrolejovými, ale proti řadě českých měst, kde se už svítilo plynem nebo dokonce elektrickým proudem, byl Jičín opožděn. Bylo to proto, že už v 80. letech zamýšlela městská rada etapu plynového osvětlení přeskočit a zřídit v Jičíně hned nejmodernější elektrické osvětlení. Takové měl od roku 1887 Jindřichův Hradec a také Písek. Jednalo se s několika firmami, i s inženýrem Křižíkem. Na rozdíl od písecké Otavy však jičínská Cidlina neměla dostačující sílu pro pohon malé elektrárny a pokus založit společnost pro postavení malé parní elektrárny (zastupitelstvo záměr schválilo v únoru 1900) ztroskotal na nezájmu bohatších občanů a institucí upisovat v této společnosti podíly. A tak v Jičíně do prosince 1904, kdy se poprvé rozžaly plynové lampy, se svítilo petrolejem. Město nakupovalo petrolej ročně za 1 600 zl. a platilo lampáře, který obcházel nepočetné svítilny, doléval petrolej a večer svítilny postupně rozsvěcoval a ráno pak zhášel. Současně také čistil skleněné cylindry.

Obchod Čeňka Bělohoubka sice propagoval koncem století jasněji svítící acetylenové lampy (např. r. 1904, rok před plynofikací, je zavedla Občanská beseda v hotelu Hamburk), ale naprostá většina domácností svítila petrolejovými lampami. Ty pokojové mívaly krásné cylindry, zajímavě tvarované a barevně tónované. Všechny vyžadovaly pečlivé denní čištění. Ve velkém rohovém domě dr. Volfa proti Hamburku svítivalo v zimě na 20 petrolejových lamp: v bytě, na schodišti, v advokátní kanceláři. Jedné ze dvou služek zabralo čištění cylindrů, dolévání petroleje a zastřihování knotů denně dvě hodiny.

Ještě jedna věc byla na jičínských ulicích nepříjemná: zápach. Na svědomí ho měla především nedostatečná kanalizace. Na ulice už se nevylévaly splašky a nevytvářely se na nich "močály", jako tomu bylo ještě na konci 70. let. Obyvatele ulice Na Příkopech už neobtěžoval "močál", který vycházel z Pasířské ulice (z oblasti dnešní Tylovy), táhl se středem ulice a trápil obyvatele "nesnesitelným a ovzduší otravujícím výparem", že ani okno nebylo možno otevřít. Koncem 70. let a v dalším desetiletí se postupně zahlubovala soustava povrchových odtokových kanálků, zakrytých někde jen fošnami (např. v Židovské ulici), jinde kamennými plotnami (aby nepáchly a aby do nich někdo nespadl). Postupně se budovala řada menších, ale zahloubených kanálů (např. na již zmíněných Příkopech) a několik velkých klíčových stok. Vůbec první v Jičíně byla hluboká stoka na severní straně Velkého náměstí, odvodňující i sklepy domů, která šla dolů Fortnou do Cidliny (1870). V roce 1878 se stavěla stoka odvodňující přes Tamlovku Malé náměstí, v roce 1880 hluboká stoka od sochy Jana Husa dolů ulicí Bydžovskou (Jungmannovou) nad níž byl o dva roky později vydlážděn chodník k nádraží. V roce 1891 se začala stavět důležitá kanalizační stoka od nových kasáren v lipách dnešní ulicí Havlíčkovou a pak Šafaříkovou dolů. Ale teprve roku 1899 se prováděla kanalizace Husovy třídy a ulice byla ještě v říjnu rozkopána. Na Hrádku do konce století kanál vůbec nebyl a splašky se tu, po staru, vylévaly na ulici. Odvod splaškové vody novou ulicí Fügnerovou od pedagogia k nádraží se děl ještě na konci století otevřeným příkopem, který šeredně páchl. Psalo se o několika lidech, kteří do něho sklouzli, zamazali se i zranili.

Do Cidliny tedy na konci století ústilo několik velkých stok, které měly před vtokem do řeky usazovací jámy. Ale ty se vybíraly málokdy a přeplněné páchly. Utvořit ze sítě kanálů a stok promyšlenou a dobře spádovanou soustavu, která nakonec všechny špinavé kanálové vody svede do ústřední stoky a nechá je vyústit za městem (po toku řeky) do Cidliny, se v roce 1897 pokusil svým návrhem městský inženýr Pek. Ale konečné řešení přinesli až pražští odborníci na počátku našeho století.

Ale na ulicích nešlo jen o pachy z nedokonalé kanalizace. Jičínský obzor kritizuje v roce 1899 také to, že na řadě míst leží hromady hnoje anebo odpadků a nečistot a že se běžně, proti městské vyhlášce, hnůj a fekálie vyvážejí uprostřed dne. Městská policie (Jičín měl tehdy 5 strážníků a jednoho policejního revizora, tj. velitele) je prý málo početná a pořádně nefunguje. Také čištění chodníků prý je v Jičíně, zvláště v zimě, luxusem a kropení ulic před jejich zametáním jen zbožným přáním.

Na pohlednici ze sbírky Karla Čermáka je v popředí zachyceno veřejné osvětlení z počátku století.

Vladimír Úlehla

Příště: Jaké to bylo v Jičíně s vodou


Výročí: František Sedláček

V těchto dnech si připomeneme čtvrt století, které uběhlo od smrti generálporučíka inženýra Františka Sedláčka, který svůj život zasvětil vojenské uniformě. Narodil se 7. ledna 1913 ve Staré Pace. Absolvoval Vysokou průmyslovou školu stavební a v hodnosti poručíka se zapojil do přípravy na obranu vlasti před 2. světovou válkou. Podílel se jako stavební dozor na opevňovacích pracích na Žacléřsku. Těsně před vypuknutím války, 24. srpna 1939, přešel se sedmi krajany do Polska, kde se hlásil v Bronovicích, odkud se dostal do tehdejšího Sovětského svazu. Stal se příslušníkem čs. vojenské jednotky v SSSR a ve funkci pobočníka velitele praporu se účastnil bojů od Sokolova až na Duklu.

V armádě působil až do roku 1971 a získal dvacet osm řádů a medailí a byl povýšen do hodnosti generálporučíka. Zemřel 7. prosince 1974 v Praze ve věku 61 let.

Václav Franc


Jivínský Štefan - nominace

Uvádíme přehled nominací, které došly organizátorům do 2. prosince 1999. Na prvním místě je uveden nominovaný, následuje zdůvodnění a v závorce je uveden nominující.

K. Krausová z Nové Paky - Za gejzíry výtvarných nápadů a za pomoc festivalu JMP při výzdobě města. (S. Benešová)

Libáňská dechovka - Za 130 let kvalitního hraní v Libáni i po širokém libáňském okolí. (Obecní úřad Libáň)

Milan Roček - Učitel, zpěvák, sbormistr, dirigent, pedagog, klavírista, varhaník, skladatel, aranžér a teoretik. U příležitosti 75. narozenin. (V. Krejča)

Radmila Šepsová - Za kolekci 40 fotografií Křižovatky života, kterou se obdivuhodným způsobem dokázala vcítit do situace nemocných. (Olga Pušová)

J. Gottlieb, M. Šejn - Za myšlenku a vlastní vyzdvižení smírčího kříže na vrchu Velíš. Počin, který přesahuje hranice okresu. (Jiří Liška)

Lidmila Košťálová - Za dlouholetou organizaci kulturních akcí v knihovně nad rámec pracovní náplně ředitelky. (Eva Zatloukalová)

Divadlo SnB - Za napsání, přípravu scény i loutek, jakož i virtuozní sehrání a reprizování Bitvy o Británii. (Prochor)

I vy máte možnost podat do 31.12. 1999 své návrhy na ocenění za pozoruhodný kulturní počin. Stačí stručné zdůvodnění a adresu nominovaného zaslat Ing. B. Procházkovi, Sokolovská 367 Jičín, nebo JUDr. J. Veselému na OkÚ Jičín.

(prochor)


Literární kroužek bilancoval

Jičín - S končícím se rokem se sešli členové literárního kroužku sdruženého při Městské knihovně v Jičíně, aby se ohlédli za uplynulým rokem. A nutno říci, že při schůzce 17. listopadu 1999 mohli být v řadě ohledů spokojeni. Tak především uspořádali dva literární večery, a to v lednu v knihovně v Nové Pace a v rámci festivalu Jičín - město pohádky v září v Jičíně. Na obou těchto večerech představili svoji tvorbu.

Členové uveřejňovali svoje práce příležitostně v různých denících a především se představili v internetových novinách Prochoroviny, kde autor novin ing. Bohumír Procházka uvedl ukázkami jednotlivé členy kroužku. Vlastním nákladem vyšlo několik samizdatových sbírek a knížeček, jako například Mezi stíny nebo Objevy profesora Hybrise.

V literárních soutěžích získali místní literáti také několik ocenění, z nichž nejvýše dosáhl ing. Bohumír Procházka, který vyhrál soutěž Píšu, píšeš, píšeme v Nymburce s povídkou Teď já. Další autoři, Zlata Zákoutská a Václav Franc, získali ocenění na soutěžích Mělnický Pegas a v Nymburce.

Příští rok je pro literární kroužek významný, neboť v dubnu uplyne již 10 let od založení sdružení oblastních autorů a k tomuto výročí by rádi členové vydali sborníček o tom, jak vlastně kroužek vznikal a jaké problémy na desetileté cestě řešil. Samozřejmě připomene i všechny členy kroužku, kteří se nějakým způsobem na práci podíleli. A k výročí by chtěli za pomoci Městské knihovny, která významně podporuje kroužek, uspořádat literární večer.

Václav Franc


Nové Noviny