Historické prameny o lokalitě mlčí a archeologický datovací materiál nepřinesl ani nevelký zjišťovací výzkum. Hypoteticky je patrně možno na základě rozboru historických vztahů uvažovat o její souvislosti s kolonizačním podnikáním miletínské komendy Řádu německých rytířů a předpokládat krátkou dobu života ve druhé polovině 13. století.
Jednodílná dispozice má protáhlý oválný obrys a vnitřní plochu beze stop zástavby. Na čelní straně se za prvým příkopem tyčí val sledovaný druhým příkopem. Oba tyto opevňovací prvky obíhají i jihovýchodní boční stranu dispozice.
Řešení dosud takřka neznámé problematiky tohoto malého hradu zůstává úkolem dalšího výzkumu.
(d)
Půdorys
O tvrzi
Půdorys tvrze

Brada

zříceniny hradu na výrazném pískovcovém povrchu nad stejnojmennou vsí severozápadně od Jičína

Hrad založil okolo 13. století Načerat z rodu Ronovců, který se po něm psal poprvé roku 1258. Jeho synovi Lévovi Bradu roku 1304 odňal král Václav II. nucenou výměnou za ves Štítary. Jak dlouho zůstal hrad v královských rukách, není jasné. V roce 1371 ho již drželi zřejmě páni z Vartemberka, kteří zde ovšem nesídlili. Husitské války se Brady nedotkly. Od Vartemberků ji zdědila roku 1434 Machna z Veselé, od níž se přes Haška z Valdštejna dostala koupí před rokem 1452 do držení Markvarta z Labouně. Tehdy se opět stal hrad rezidenčním objektem (dlouho před tím byl využíván pouze jako mocenský opěrný a správní bod). Markvartův syn Otík ho v osmdesátých letech prodal Mikuláši Lickovi z Rýzmburka. Když Mikuláš v roce 1500 hrad dále prodával Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Vlašimi, uvádí se Brada již jako pustý hrad. Za prusko-rakouské války byla roku 1866 ve zříceninách umístěna rakouská baterie, a na památku bitvy, jíž se účastnila, zde byla v roce 1891 zřícenina Kalvarie. Zhruba v téže době zničily část hradního areálu lomy na pískovec.
Rozsáhlý hradní areál měl zhruba oválný obrys. Značná část jeho plochy na západní straně je dnes zničena lomy. Dochovanou východní část obvodu obchází příkop, před nímž byl vyhozen val. Přístupová cesta zřejmě do hradu vedla od severu. Dochovaný zbytek plochy vlastního areálu se rozpadá do dvou výškových úrovní. Na dochované východní straně je zřejmě obě obíhá parkán s pozůstatky parkánové hradby a nejméně dvou až tří polookrouhlých bašt. V severním ukončení níže položené části dispozice se dochoval pozůstatek nejméně dvouprostorové budovy, jejíž část nádvorní zdi vystupuje do stěny lomu. Z vlastního jádra hradu se dochoval pouze nevelký východní střep, na němž dnes stojí zmíněný pamětní kříž a skalka, která je zřejmě pozůstatkem západního nároží. Jádro mělo patrně čtvercový obrys, o jeho zástavbě však nic nevíme.
Informace o podobě hradu Brada jsou do té míry fragmentární, že neumožňují žádnou detailnější představu, a proto ani žádnou charakteristiku či zhodnocení. Jediným nesporným faktem zůstává skutečnost, že šlo o hrad značně rozměrný. Zlepšení opevnění polokrouhlými, dovnitř otevřenými baštami, lze nejspíše spojit s úpravami provedenými Markvartem z Labouně. Poměrně hustý krok bašt i jejich podoba mohou značně připomínat vnější opevnění nedalekého hradu Kumburku, vzájemný vztah či ovlivnění obou realizací nelze za současného stavu vědomostí blíže určit.
(d)
Náčrt hradu

Bradlec (okres Semily)

zříceniny hradu na vysokém čedičovém vrchu nedaleko Bradlecké Lhoty

Hrad založili před rokem 1322 Markvartici. Již roku 1325 ho však držel Markvart z Jíkve, a po polovině století Půta z Turgova. Na počátku 15. století náležel zemskému škůdci Vaňkovi z Jenštejna, a proto byl roku 1417 dobyt vojsky krále Václava IV., který ho daroval své manželce Žofii. Dalšího obležení a dobytí se dočkal v roce 1421, kdy se ho zmocnil Čeněk z Vartemberka. Císař Zikmund daroval Bradlec Hynkovi Krušinovi z Lichtemburka. V roce 1442 ho však musela dobývat jako sídlo loupežníků zemská hotovost. V druhé polovině 15. a na počátku 16. století se zde střídali různí majitelé a poté, co byl Vilémem Trčkou z Lípy připojen k sousednímu Kumburku, hrad okolo poloviny 16. století zpustl.
V nároží zhruba protáhle lichoběžného jádra hradu se na vysokém vrcholu tyčila čtverhranná obytná věž. Z obou stran k ní přiléhaly valeně zaklenuté stavby. Na protilehlé straně nádvoří stál palác s oblým vnějším obrysem, z něhož vystupovala polokrouhlá bašta. Tato část hradu byla na rozdíl od zbytku, vystavěného z lomového zdiva, vyzděna z pískovcových kvádrů (štuk). Protáhlý vnitřní hrad obklopovalo ze tří stran nevelké předhradí, z jehož opevnění se dochoval pouze fragment hradby svědčící o dvou fázích výstavby.
Stav dochování hradu je značně fragmentární, což negativně ovlivňuje úvahy o jeho podobě a vývoji. S největší pravděpodobností náleží do kontextu blokových dispozic.
(d)
Pohled na Kumburk a Bradlec ze Zebína
Plán hradu

Jičín

zaniklý, patrně nevelký hrad na hraně nad řekou Cidlinou v poloze Hrádek, v níž jsou dnes jatky na západ od jádra města

Počátky hradu nejsou jasné. Evidentně není součástí původní velkorysé, nejspíše královské lokace města, příslušejícího k sousednímu královskému Veliši. Vznikl nejspíše v průběhu 14. století za šlechtických majitelů Jičína mimo jeho areál, v němž se patrně nenacházela ani vhodná poloha, ani volné místo. Jeho existenci dokládají zápisy v nejstarší městské knize, které lokalizují v letech 1392 a 1406 nemovitosti blízko nebo naproti hradu. V novověku získal objekt charakter dvora. V šlechtickém držení setrval až do roku 1610, kdy se ho podařilo získat městu.
Hradu, který byl nejspíše malým a málo významným objektem, nejspíše s pomocnými funkcemi správními, nebyla doposud věnována prakticky žádná pozornost. V jeho areálu či sousedství dodnes stojí domek s pozdně gotickými portály. Rozšíření doposud zcela nedostatečných vědomostí lze očekávat od dalšího výzkumu.
(d)

Kost

zachovalý hrad na pískovcové skále v údolní poloze nedaleko od Sobotky

Hrad založil patrně Beneš z Vartemberka před rokem 1349. Po roce 1370 byl Petrem z Vartemberka radikálně přestavěn. Po pánech z Házmburka, kteří Kost získali nejspíše roku 1414, roku 1497 přešla do rukou Šelmberků, kteří se výrazně zapsali do její podoby. Po roce 1524 hrad drželi Biberštejnové, kteří ho rozšířili a renesančně přestavěli. Za Lobkoviců, okolo přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 16. století, vznikla celá jižní část dnešního areálu včetně hospodářských budov s pivovarem. Albrecht z Valdštejna stačil ze zamýšlené velkorysé stavby realizovat pouze sallu terrenu v nádvoří jádra. Roku 1635 hrad vyhořel a definitivně ztratil rezidenční funkci. Koncem století za Černínů byl jeho palác upraven na sýpku a zbytek byl utilitárně využíván. Jako objekt s vojenskou hodnotou však byl hrad chápán ještě v roce 1866, kdy pruská rozvědka pořídila jeho fotografie, patrně nejstarší dochované fotografie českého hradu. Památková obnova a prezentace jeho paláce patří mezi nejzdařilejší zásahy na českých hradech poválečného období, což nelze rozhodně tvrdit o úpravách prováděných v současné době.
Podobu prvé fáze hradu známe značně nedostatečně i díky tomu, že se spolu se změnou komunikačního schématu v druhé fázi zřejmě změnila i celá terénní situace, což měkké pískovcové podloží vcelku dobře umožňovalo. Původně se do hradu vcházelo zřejmě od severu a jediným nesporným pozůstatkem jeho prvé fáze je čtverhranná obytná věž s okoseným nárožím v severozápadním nároží jádra, vystavěná z lomového kamene. Při přestavbě v poslední třetině 14. století, provedené ze štuk, byl prostor původního přístupu k hradu odlámán a nový přístup veden spirálovitě okolo nyní samostatné skály s hradem. Jádro mělo lichoběžný obrys se zkoseným nárožím, v němž se vypíná velká obytná věž lichoběžného půdorysu o pěti patrech. Jejím specifikem je fakt, že nižší úrovně byly od počátku provedeny jako sýpka. Jak dokládají konzoly pod krb velkého sálu, který měl být v posledním patře, názory na výšku a podobu věže se několikrát během stavby změnily. Dnešní poslední patro s velkými okny ve výklencích se sedátky, prevétem a architektonicky náročně pojednaným trezorem, vzniklo až v poslední etapě této stavební fáze. Starší obytná věž zaujala protilehlé nároží a v hradbě vedle ní byla prolomena vstupní brána jádra (celkové třetí). K této věži směrem k jihu přiléhalo úzké spojovací křídlo, které navazovalo na palác. Vnitřní rozdělení obdélné palácové budovy, upravené později na sýpku, není jasné. K jejímu vnějšímu nároží, které tvořilo též nároží jádra, se váže okrouhlá vysunutá věž, která původně obsahovala malou kapli, a k níž se připojuje i hradba s prvou branou. Druhou bránu ve zdi navazující na druhé vnější nároží paláce zpevňovala před líc paláce předstupující čtverhranná věžice. V nádvoří proti paláci stál doposud částečně dochovaný čtverhranný objekt kuchyně a do severovýchodního kouta nádvoří v závěru této fáze stavby hradu vložili kapli s dvojbokým závěrem. Tam, kde obvod hradu neobíhala opevněná přístupová cesta mezi branami, probíhal parkán. Otázka předhradí není zcela jasná. Před třetí branou však existovalo výrazné rozšíření parkánu, v němž nejspíše stály hospodářské budovy. Všechny hradby měly ze značné části doposud dochované cimbuří se zuby opatřenými kamennými konzolami pro zavěšení sklápěcích dřevěných krytů. V nároží nad kaplí se doposud zachoval zajímavý věžičkovitý arkýř. Z Šelmberské pozdně gotické přestavby se nejlépe dochovala nová část paláce na místě starého spojovacího křidélka v jádře.
Bližšímu zhodnocení prvé fáze hradu brání nedostatek vědomostí o její podobě. Druhá fáze představuje náročnější, poněkud uvolněnou variantu blokové dispozice. Zvláštní pozornost si zaslouží z obranného hlediska velmi pokročilé a výhodné spirálovité vedení přístupové komunikace a užití dvou flankovacích článků - okrouhlé věže a čtverhranné věžice - zajišťujících brány a současně vnější frontu paláce. Se značnou dávkou pravděpodobnosti se může jednat o jeden z projevů vyznění zásad aktivní obrany vlastních francouzským kastelům z 13. století. Pozdně gotická šelmberská přestavba byla vedena snahou o přizpůsobení obytné složky hradu dobovému standardu.
(d)
Snímky hradu
Plán hradu, hmotová rekonstrukce
Krajina v okolí hradu Kosti

Kozlov

zříceniny hradu na vysokém kopci nedaleko Lomnice nad Popelkou

Historické zprávy z doby života hradu neznáme. Dle nalezené keramiky tento šlechtický hrad vznikl v průběhu prvé poloviny 14. století. Dle Bohuslava Balbína byl v roce 1442 dobyt. Z roku 1462 pochází jediná nesporná zmínka, v níž se již uvádí jako pustý.
Jednodílná dispozice na vrcholu kopce má zhruba oválný obrys vymezený po většině obvodu příkopem a valem. Hlavní obrannou stavbu zřejmě představovala okružní plášťová hradba, k níž se přikládala v terénních náznacích patrná zástavba. Specifikem hradu je úzká, do skály vytesaná podzemní chodba, přecházející v hlubokou šachtu. Její účel není zcela jasný, nejpravděpodobnější se jeví možná souvislost se zásobováním vodou.
Kozlov je ukázkou hradu s plášťovou zdí, který do východních Čech pronikl spíše sporadicky, patrně z Moravy.
(d)
Náčrt hradu
Pohled na Tábor a Kozlov ze Zebína

Kumburk (okres Semily)

zříceniny hradu na dominantním vysokém kopci nedaleko od Nové Paky

Hrad na počátku 14. století založili Markvartici a v písemných pramenech se s ním setkáváme poprvé k roku 1325. V roce 1406 prodal Jan z Kumburka hrad Janu Krušinovi z Lichtemburka. Do podoby hradu se z jeho potomků výrazně zapsal Hynek Krušina z Lichtemburka, za nějž bylo nejspíše mezi lety 1437 - 1456 vybudováno vnější dělostřelecké opevnění. Jeho potomci zde sídlili až do konce století, poté se majitelé střídali. V prvé polovině 16. věku hrad získali Trčkové, kteří ho vlastnili až do roku 1607. Za třicetileté války byl zpustošen Švédy a roku 1658 jako objekt s kvalitním opevněním na příkaz císaře Leopolda zbořen. Mnoho nových poznatků k podobě hradu přinesl doposud nepublikovaný průzkum Tomáše Tomíčka.
Situace hradu na osamělém vrcholu umožňovala spirálové vedení přístupové komunikace, které determinovalo do značné míry i podobu hradu. Nevelké jádro zaujalo vrchol kopce. O jeho původní podobě toho díky výrazné přestavbě mnoho nevíme. Na severozápadní straně prvé fázi přísluší zbytek patrně plášťové hradby, která asi obíhala celé jádro a k níž se přikládala vnitřní zástavba, na východní straně doložená pozůstatkem okenní špalety. Další stavba stávala na západě. Vstupní brána (nejspíše charakteru budovy či věže) se zřejmě nacházela na severozápadě. Již v této fázi zřejmě existovalo i předhradí prozatím nejasného rozsahu, z jehož zástavby se dochoval jedině nevelký fragment zdiva v prostoru mladší budovy v severním nároží a snad i zbytek ohrazení na severozápadní straně. Plášťová hradba jádra zřejmě velmi záhy začala vykazovat vážně statické problémy, a proto musela být v další fázi podepřena zejména v prostoru paláce šikmou opěrnou zdí s opěráky. Některé destruované či stržené úseky musely být vystavěny zcela znovu, stavělo se i v severním nároží předhradí. V další, nejspíše navazující fázi celou severovýchodní část jádra v průběhu 14. století zaujal nový, ze štuk vystavěný palác s valeně ve dvou mikrofázích zaklenutým suterénem. Zda již v této, nebo až v mladších fázích vznikla i ze štuk postavená čtverhranná obytná věž srostlá s palácem a přistavěná zvenčí k původnímu obvodu hradu, bude muset řešit další výzkum. Radikálně se změnila i zástavba západní strany jádra, kde mimo jiné nejspíše vznikla i drobná věž vedle brány. Jádro obíhalo nové vnější opevnění s okružním příkopem. Do jeho hradby byla nad prvou branou v silné zdi zavázána malá konická okrouhlá věž s flankovací schopností. Na severozápadě se tento hradební okruh, zpevněný zde čtverhrannou, snad dovnitř otevřenou baštou či spíše věží, rozšiřoval a tvořil předhradí s hospodářskými a provozními objekty přiloženými ke hradbě. Příchozí do něj musel projít ještě dvěma kulisovými branami. K dalším významným stavebním úpravám došlo v průběhu 15. století, zejména pak v době poděbradské. Opětovně bylo přestavováno stísněné jádro a nejpozději v této době musela vzniknout i zmíněná obytná věž, přízemí paláce získalo valenou klenbu. Statické problémy si vyžádaly vznik dalších opěráků. V předhradí vznikla podsklepená budova v severním nároží a v rozšířeném prostoru mezi ní a čtverhrannou severozápadní věží vznikla nová stavba, do nádvoří otevřená arkádou. K hradbě za druhou branou byla přistavěna polookrouhlá bašta. To již zřejmě souviselo se vznikem nového vnějšího opevnění, které zaujalo korunu valu před okružním příkopem. Tvořila ho relativně slabá hradba zpevněná systémem šesti polookrouhlých dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt, které však zřejmě počítaly pouze s lehčí artilerií. Vstup umožňovala prostá kulisová brána, vedle níž k hradbě přiléhala trojprostorová budova.
Prvá fáze hradu byla nejspíše hradem s plášťovou zdí, s nímž se v okolí setkáváme i jinde (např. Kozlov). Dostavbou výstavného paláce srostlého s obytnou věží se hrad změnil v blokovou dispozici. I když systém flankování dělostřeleckého opevnění nebyl ještě zcela dokonalý a některé úseky hradeb nebylo možno zcela krýt boční palbou (tento nedostatek je však do značné míry kompenzován vynikající polohou hradu), představuje toto vnější opevnění o aktivní dělostřeleckou obranu z doby okolo či spíše po polovině 15. století.
(d)
Hmotová rekonstrukce hradu
Pohled na Kumburk a Bradlec ze Zebína

Hrádek u Lázní Bělohrad

těžbou písku těžce poškozené zbytky opevněného objektu na ostrožně zvané Hrádek nad levým břehem Řetického potoka mezi Šárovcovou Lhotou a Lázněmi Bělohrad

Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Archeologické nálezy dovolují klást její život od poloviny 13. století do průběhu prvé poloviny 14. století.
Opevnění v čele rozměrné (170 x 140 m) dvojdílné dispozice tvořil val a příkop, starší popisy hovoří ještě o druhém valu a příkopu. Část jeho plochy zničila pískovna, v níž byly ničeny zahloubené objekty s dřevěnou konstrukcí a celými nádobami. V jižní části areálu se nachází oválná homolovitá vyvýšenina, opevněná částečně dochovaným příkopem. Archeologická sonda J. Sigla a V. Vokolka zde zachytila destrukci mohutné hrázděné stavby s vepřovicovými výplněmi, která zde stála od poloviny 13. do přelomu 13. a 14. století. Po jejím zániku požárem na počátku 14. století byl prostor ještě opevněn palisádou.
Zaniklý hrad u Lázní Bělohrad překvapuje svými rozměry i archaickou podobou (pokud ovšem je vnější opevnění jeho součástí, což doposud není ověřeno). Interpretace jeho složité problematiky si vyžádá další mnohostranné studium.
(d)
Letecký pohled na hrádek
O tvrzi
Nákres situace tvrze

Levín (okres Semily)

zaniklý hrad na vysokém ostrohu nad levým břehem Olešky nedaleko od Nové Paky

Hrad vznikl před rokem 1333, kdy se jako jeho držitel připomíná Naček z Levína. Dalšími držiteli byli v letech 1363 - 1375 uváděný Jakub z Levína a od roku 1381 Zdeněk z Hustířan a na Levíně. Zpustl po roce 1421 v důsledku připojení jeho panství ke Kumburku.
Dispozice je dvojdílná. Celou ji obíhá příkop a val, který je na nejsnáze přístupné východní straně velmi mohutný. Lichoběžné předhradí, porušené současnými výkopy, dnes nevykazuje žádné zbytky zástavby. Zato dispozice rovněž lichoběžného jádra za mohutným příkopem je čitelná velmi dobře. Celou jeho severovýchodní stranu tvořil dlouhý palác, k němuž v koutě při čelní hradbě přiléhala drobná přístavba (mohlo by se např. jednat o schodišťovou vížku). Menší, dvou či trojprostorový dům stál i v protilehlém nároží čela. Obě stavby byly situovány tak, že se k předhradí obracely užší, štítovou stranou.
Levín je reprezentantem úsporného šlechtického typu hradu s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou.
(d)
Náčrt

Hrad u Malé Lhoty

zaniklý hrad na pískovcové ostrožně nad Pleskotským mlýnem v poloze Na Starých hradech

Písemné zprávy o lokalitě mlčí a k dispozici nejsou ani archeologické nálezy.
Ostrožna je přeťata dvojitým příkopem. Jinak nevykazuje žádné relikty zástavby.
Bližší poznání i časové zařazení této zaniklé fortifikace zůstává úkolem dalšího výzkumu.
(d)

Miletín

zaniklá komenda řádu německých rytířů na táhlé vyvýšenině před dnešním zámkem

V Miletíně existovalo malé hradiště či opevněný knížecí dvorec již na počátku 12. století (prvá zmínka pochází z roku 1124). Na počátku 13. století Miletín přešel do šlechtických rukou a vdova po Zbraslavovi ze Vchynic a Miletína ho v roce 1241 darovala řádu německých rytířů, který zde vystavěl komendu. Tu v důsledku úpadku řádu v roce 1403 koupil Jan Krušina z Lichtemburka a majitelé se zde poté střídali až do roku 1437. Tehdy se Miletín navrátil do rukou Lichtemburků, v nichž zůstal až do roku 1520. Majitelé se zde poté opět rychle střídali až byl koncem 17. století vystavěn dnešní zámek, výrazně přestavovaný po požárech v letech 1699, 1753 a 1846, dále pak upravovaný po roce 1881.
Rozsah a podoba komendy či hradu není doposud dostatečně poznána. Na její existenci upozorňuje i pomístní jméno Na parkáni. Předpokládá se, že součástí areálu komendy byla i kaple, tvořící obdélné presbyterium dnešního kostela. Při průzkumu J. Kalfersta se mezi ním a východní hranou dnešního zámeckého areálu podařilo zjistit existenci románského nebo raně gotického sklepa, a další suterénní ve skále vysekané prostory spojené chodbou se studní. Další zástavba a opevnění zůstávají doposud neznámé.
Detailnější poznání miletínské komendy zůstává naléhavým úkolem dalšího výzkumu.
(d)
Plán situace
Kláštery: Miletín
Zámky: Miletín

Nebákov

zaniklý hrad na ostrožně nad soutokem říčky Žehrovky a potoka tekoucího od Rovně, na Sobotecku

Písemné zprávy o hradu jsou velmi skromné. V roce 1455 se zmiňuje jako majetek Machny, vdovy po Divišovi z Nové vsi. Další zmínka pochází až z roku 1538, kdy je připomínán již jako zámek pustý. Archeologické nálezy získané výkopy J. Severy v letech 1924 - 1926 dovolují klást vznik hradu do první poloviny 14. a zánik mohutným požárem do konce 15. či na samý počátek 16. století.
Hrad na úzké ostrožně je v podstatě trojdílný. Za šíjovým příkopem se nacházela okrouhlá, patrně hlavní část, zbudovaná velmi zajímavým způsobem. Přírodní skalní útvar byl zarovnán a na bocích otesán. Poté vznikla obvodová zeď, která vymezila vnitřní prostor, následně vyplněný navážkou. Na ní byla excentricky založena rozměrná, nejspíše hrázděná stavba, patrně charakteru obytné věže s přístavkem. Zbytek plochy zůstal volný a spojení s dalšími částmi dispozice umožňovalo do skály zasekané schodiště. Ve střední části registrujeme pozůstatky dvou do skály zasekaných, nejspíše suterénních prostor. Zadní část oddělenou náznakem příkopu tvoří skalnatý kupovitý terénní útvar, na němž, jak dokládají draže a úpravy skály, stávala nějaká dřevěná stavba.
Nebákov představuje poněkud neobvyklé stavebně spíše náročnější řešení šlechtického hradu lokálního významu na pískovci. Jeho nevelké jádro, díky terénní konfiguraci situované v čele dispozice hned za šíjovým příkopem, náleží do kontextu donjonových dispozic.
(d)
Plán hradu
O tvrzi

Pařez

zříceniny hradu na pískovcové skále u Pařezské Lhoty na severozápadním okraji Prachovských skal

Existence hradu je archeologicky prokázána pro konec 14. století. V písemných zprávách se s ním poprvé setkáváme k roku 1403, kdy byl jeho držitelem Jan z Pařezu. Zanikl patrně za husitských válek, jako zřícenina se v rukách Ctibora z Pařezu poprvé připomíná k roku 1430.
Pro stavbu hradu byl zvolen osamělý skalní útvar, v jehož obranyschopnosti zřejmě ještě hrála důležitou roli voda. Skála je puklinou, kterou byl veden přístup na hrad, rozdělena na dvě části. Prakticky celý horní obvod byl obehnán zděnými hradbami, které vyplnily i nerovnosti a pukliny. Na západní straně z obrysu hradu vystupuje čtverhranná věž, vybavená (včetně šachtičky pro manipulaci s mostem branky pro pěší), ale zřejmě nikdy neužívaná jako brána. Vrchol podstatné části skály zaujal palác, z jehož vnitřního dělení se dochovaly základové drážky se stopami malty a zdiva. Jejich malá šíře dovoluje uvažovat i o použití hrázděného zdiva. Sklepy tvořily světničky s napodobením valené klenby vytesané do skály. Na východě a jihu býval zjevně dvorek.
Při úvahách o podobě hradu není zcela jasné, zda patrné zbytky vznikly v jedné či spíše ve dvou fázích. Situování vedení vstupu i výskyt světniček odpovídá skalnímu hradu, zbytky zděné architektury se čtverhrannou věží ukazují na vyšší kvalitativní úroveň. Nejspíše se jedná o svéráznou kombinaci skalního hradu s objektem z kontextu hradů 14. století s čtverhrannou věží, nejspíše blokových dispozic. Pokud by měla věž být skutečně užita jako brána, vyžádalo by si to obrovské terénní úpravy či náročné mostní konstrukce, které by k ní přivedly přístupovou cestu. Z těchto důvodů nebylo zřejmě toto řešení realizováno.
(d)
Náčrt situace hradu
Snímky hradu

Pařízek

domnělý hrad na návrší odděleném ze skalní kry údolím Žehrovky - dnes rybník - a jejího přítoku u Rovně

Písemné zprávy o existenci hradu Pařízek mlčí a známy odsud nejsou ani žádné archeologické nálezy.
Poměrně rozsáhlá plocha, považovaná za pozůstatky hradu, je po obvodu dobře zajištěna přírodními členitými pískovcovými stěnami a přístup je možný pouze po úzké šíji. Žádné stopy umělého opevnění nejsou patrny. Na vnitřní ploše dnes stojí několik chat, jejichž stavba původní situaci značně narušila. Nikde však nejsou patrny žádné stopy starší antropogenní činnosti či osídlení.
Za současného stavu vědomostí nelze přes příhodnost polohy existenci hradu prokázat a spíše je ho nutno zařadit mezi omyly dosavadní literatury.
(d)
O tvrzi

Pecka

zříceniny hradu na dominantním vrcholu nad stejnojmenným městečkem

V písemných pramenech se hrad připomíná poprvé k roku 1322 jako majetek Budivoje z Pecky, v jehož rodě zůstal až do konce 15. století. Za husitských válek byl v roce 1432 po dobu 7 měsíců obléhán sirotky. V průběhu 16. a 17. století byl výrazně přestavěn na renesanční zámek, který byl i sídlem Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Jako pobělohorský konfiskát hrad získal Albrecht z Valdštejna, který ho roku 1627 věnoval valdickým kartuziánům. Po zrušení řádu v roce 1782 přestal být udržován a požár v roce 1830 znamenal jeho zánik.
Poznání stavebního vývoje objektu, významně pozměněného složitější výstavbou renesančních palácových křídel, nedosahuje doposud potřebné hloubky. Středověký hrad měl dle tvaru temene kopce podélnou dispozici. Před čelo, zajištěné štítovou zdí, vystupovala téměř celou svou hmotou mohutná okrouhlá věž. Druhá, rovněž vystupující o něco menší analogická stavba, byla vevázána do východní obvodové hradby. Nelze vyloučit, že v těchto místech byl hradní areál předělen. Pokud by tomu tak bylo, stála by tato věž v čele jádra. Zbytky nejstaršího paláce lze rozpoznat v mnohokráte přestavované jižní části hradu. Zde, původně na nádvoří, byla vyhloubena i studna.
Krásný hrad z počátku 14. století lze, i když v jeho poznání přetrvávají určité nejasnosti, klasifikovat jako příklad rozvíjení a obohacování bergfritového typu. Patří mezi hrady, v jejichž organismu se vyskytuje druhá věž. Výrazná flankovací schopnost obou věží na Pecce umožňuje předpokládat, že se jedná o jeden z ohlasů zásad aktivní obrany, vlastních francouzským kastelům 13. století.
(d)
Plán hradu
Letecký pohled na hrad
Snímky hradu

Pustohrad

zaniklý hrad na nevýrazném zlomu hrany planiny nad říčkou Bystřicí u Doubravy nedaleko Hořic

O hradu, u něhož neznáme ani jeho původní jméno, historické zprávy mlčí. Spekulativně bývá považován za sídlo pánů z Březovic. Archeologické nálezy ukazují, že vznikl nejspíše ve druhé polovině 13. století a záhy zanikl mohutným požárem.
Malý hrad obíhal po celém obvodu okružní příkop, na straně po svahu sledovaný valem. Z čela vystupoval do tohoto příkopu čtverhranný objekt, u něhož nelze vyloučit ani případnou větší výšku a v jehož sousedství se zřejmě nacházel vstup. Obrys hradu tvoří nepravidelný pětiúhelník. Prostor vymezený na maltu stavěnou plášťovou zdí je velmi malý (26 x 18 m) a jeho obvod je dnes oproti středu o několik metrů převýšen. K plášťové hradbě se evidentně přikládala vnitřní zástavba, v jejíchž konstrukcích, jak napovídá množství vypálené mazanice pozorovatelné v narušeních, převažovalo dřevo. Terénní situace v nejbližším okolí hradu je velmi porušena lámáním kamene.
Pustohrad představuje typickou ukázku hradu s plášťovou zdí. Ze známých českých ukázek náleží k nejstarším a nesporně je i nejmenším reprezentantem tohoto typu.
(d)
Náčrt hradu

Šluspárk

zaniklý malý hrad u Úhlejova, na vyvýšenině u soutoku potoků Bystrého a Hornoúhlejovského, částečně poškozený silnicí

Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Nepočetný archeologický materiál získaný nevelkým archeologickým výzkumem dokládá krátkou dobu jejího života, ukončenou nejspíše ve 40. letech 13. století. Původní jméno neznáme, název Šluspárk je nejspíše až novověkého původu.
Jednodílná dispozice oválného obrysu byla opevněna příkopem a valem před ním, na nejsnáze přístupné straně byla fortifikace zdvojena. Sondáž na vnitřní ploše, která dosahovala rozměrů 65 x 30 metrů, přinesla doklady opevnění v podobě na sucho kladené zdi a palisády. Vnitřní zástavba byla zřejmě dřevěná, jak dokládají nepočetné archeologické náznaky a nalezené zlomky mazanice.
Nevelký hrad mohl náležet nejstaršímu horizontu šlechtických hradů nižší kvalitativní úrovně. Protože je tato skupina velmi málo poznána, je nutno litovat značného narušení a nevhodnosti lokality pro archeologický výzkum. Zánik hradu by mohl souviset se získáním Miletínska řádem německých rytířů.
(d)
Půdorys hradu

Trosky (okres Semily)

zříceniny hradu na bizarních čedičových sopouších tvořící dominantu Českého ráje u Troskovic

Hrad, poprvé připomínaný roku 1396, založil Čeněk z Vartemberka. Na počátku 15. století byl majetkem Oty z Bergova a v roce 1424 či 1428 patrně odolal husitskému pokusu o dobytí. V roce 1455 hrad koupil Jan Zajíc z Házmburka, za nějž ho v roce 1467 dobyla vojska krále Jiřího z Poděbrad. Ve druhé polovině 15. století přestaly Trosky být sídlem panství a od konce století se zde střídali majitelé. Po třicetileté válce, v níž byl několikrát obsazen Švédy a nakonec vypálen, byl hrad již zříceninou.
Základní schéma hradní dispozice bylo dáno jedinečným skalním útvarem, tvořeným dvěma věžovitými sopouchy a zvýšeným sedlem mezi nimi. Korunu obou přírodních věží zvýšily dvě zděné obytné věže, vyšší čtverhranná, později rozšiřovaná, zvaná Panna a nižší rozložitější víceboká Baba. Mezi oběma sopouchy bylo hradbami vymezeno dvojdílné hradní jádro. Velký palác stál pod věží Pannou. Šlo o vysokou dvoutraktovou stavbu, jejíž hlavní obytné prostory osvětlené rozměrnými okny obsahovalo až třetí patro. Menší, nejspíše též palácová stavba, v jejíž konstrukci se zřejmě významněji uplatňovalo dřevo, stála i pod věží Babou. Před celou vstupní stranu jádra bylo předloženo hradbou opevněné předhradí. Vedle brány zde stávala dvouprostorová, zřejmě hospodářská budova. Při přístupové komunikaci pod Pannou jsou dochovány zbytky staveb podhradí.
Hrad vznikl koncem vlády Karla IV. nebo nejpozději na samém počátku vlády Václava IV. V jeho podobě i volbě tuto podobu umožňujícího staveniště se projevila jedna z hlavních tendencí vývoje české hradní architektury 14. století, totiž tíhnutí k vyvážené dvoupólovosti, které dalo vzniknout jak hradům dvoupalácového typu, tak různým formám dispozic se dvěma věžemi. Do mladšího horizontu těchto souvislostí náleží i hrad Trosky, jehož podoba je silně ovlivněna jedinečným staveništěm.
(d)
Náčrt hradu, současný stav
Dálkové pohledy na Trosky

Veliš

zříceniny hradu na dominantním čedičovém kopci u Jičína

Hrad patrně královského založení se v písemných pramenech připomíná poprvé k roku 1316, kdy ho král Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu. Roku 1327 přešla zástava na Vartemberky, kteří Veliš roku 1337 získali dědičně. V jejich majetku hrad zůstal až do roku 1434. Za Haška z Valdštejna byl hrad roku 1443 dobyt. Od Haška Veliš v roce 1452 koupil Jiří Poděbradský a v roce 1487 ji koupil Mikuláš starší Trčka z Lípy. Za vlády jeho rodu podobu hradu zřejmě výrazně změnila pozdně gotická přestavba a v roce 1500 zde byla uložena kompaktáta. Dalších úprav se dočkal za Viléma Trčky z Lípy v polovině 16. století a dále v 90. letech. Roku 1606 hrad koupil Matyáš z Thurnu. Jako pobělohorský konfiskát připadl Albrechtovi z Valdštejna, který zde mínil zřídit klášter. Po jeho smrti hrad drželi Šlikové a byl neúspěšně obléhán Švédy. Pro jeho nesporné vojenské kvality ho roku 1658 císař nechal pobořit. Zříceniny byly kromě rozebírání na stavební kámen zvláště v 18. století těžce postiženy i hlubokými lomy, které do roku 1879 doslova rozkrájely hradní kopec.
Hrad zaujal oválný vrchol kopce. O dispozici jeho jádra příliš mnoho nevíme. Dle starých vyobrazení, která vznikla až po poboření hradu a jejichž spolehlivost nelze příliš prověřit, mu dominovala čtverhranná, patrně obytná věž. Druhá věž, jejíž zbytky v zadní části areálu patrně při vstupu do jádra popisuje ještě A. Sedláček, byla okrouhlá. Značná část plochy hradního jádra zanikla a dnes lze rozpoznat především část ohrazení zřejmě s pozůstatky dvou budov s kvádrovým lícem. Patrna je i horní část dle Bohuslava Balbína velmi hluboké studny. Nejčitelnější součástí hradu jsou dnes zbytky vnějšího dělostřeleckého opevnění, které (s výjimkou vstupní strany) zaujalo korunu valu před starším okružním příkopem, vybaveným kontreskarpovou zdí, který byl vyhlouben již ve svahu pod vrcholem kopce. Zpevňovaly ho masivní dělostřelecké bašty, většinou polookrouhlé, v jednom případě i polygonální, s líci vyzděnými ze štuk. Jedna z těchto bašt zajišťovala i vstupní bránu do částečně dochované plochy předhradí, k níž stoupá dobře patrná přístupová komunikace. Nelze vyloučit, že dnešní ves Podhradí byla k hradu přihrazena.
Přestože Veliš patřila k nejdůležitějším východočeským hradům, zůstáváme jejímu poznání mnoho dlužni. Její počátky by snad mohly souviset s doposud velmi málo probádanou vlnou zakládání hradů Václavem II. Až po třicetiletou válku byla chápána jako jedna z největších pevností, čemuž dobře odpovídá její velmi kvalitní a doposud nedoceněné pozdně gotické vnější opevnění.
(d)
Náčrt hradu, rytina
Snímky hradu
Letecký pohled na hrad

Železnice (Železný, Isenberg)

zaniklý hrad na výrazném návrší nad stejnojmenným městečkem

Se jménem Železnice se setkáváme v predikátů pánů ze Železnice počínaje mocným Čéčem od druhé poloviny 12. století až do konce 14. věku, kdy již však sídlili na sousedním Bradlci. Obecně se předpokládá, že hrad Železnice zanikl již v průběhu 14. století. Starší literatura za hrad Železnici též chybně považovala zaniklý dvůr Třebokov na Plzeňsku, v jehož okolí měl Čéč majetky.
Hradní, nejspíše jednodílný areál kapkovitého obrysu byl velmi těžce poškozen lámáním kamene. Nejlépe se dochoval průběh vnějšího příkopu a valu před ním. Z výše položeného nevelkého vnitřního hradu zbyla jen jižní část, nejspíše však s poškozeným a zkomoleným povrchem. Rozpadá se do dvou výškových úrovní lemovaných valovitými útvary nejasného stáří.
Dosavadní vědomosti o hradu jsou více než zlomkovité a neumožňují jeho bližší charakteristiku. Této skutečnosti je nutno zvláště litovat v souvislosti s faktem, že se může jednat o jeden z nejstarších šlechtických hradů v zemi. Více informací je možno očekávat jedině snad od archeologického výzkumu zbytků nezničených terénních situací.
(d)
Náčrt hradu
Těšín a vrch Železný – letecký pohled