Kláštery na Jičínsku
MILETÍN
Zaniklý dům německých rytířů u kostela Zvěstování P. Marii
Král Václav I. potvrdil v roce 1241 dar, který učinila ve prospěch německých rytířů Domaslava, vdova po královském číšníkovi Zbraslavovi. Řád tak získal poměrně rozlehlý majetek se střediskem v Miletíně, který je pak roku 1261 označován jako trhová ves, v níž má řád rychtu a hrdelní právo. Když dal v roce 1267 pražský biskup vymezit hranice miletínské farnosti, patřilo k ní 15 okolních vsí. Při místním kostele vznikl řádový dům, v němž žili tři bratři. V roce 1403 rozhodl zemský komtur se souhlasem velmistra postoupit miletínské zboží za 700 kop grošů Janu Krušinovi z Lichtenburka. Po jeho smrti se řád majetku opět ujal a roku 1410 ho pronajal na dožití Beneši z Choustníka a jeho choti. Po něm se zboží, které mělo být úhradou jakýchsi pohledávek, zmocnil Jan Městecký z Opočna a konečně v roce 1437 je císař Zikmund zastavil Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka, v jehož rodě zůstalo až do počátku 16. století. Tyto majetkové přesuny zprvu neměly vliv na obsazování miletínské fary řádovým knězem a ve smlouvě s panem z Choustníka bylo pamatováno na živobytí plebána včetně např. práva svobodného rybolovu. Kdy němečtí rytíři opustili Miletín definitivně, není zcela zřejmé. Ještě v roce 1424 byl formálně jmenován po odstoupení Mikuláše Ocáska miletínským plebánem člen řádu Mikuláš.
V době, kdy zde sídlil řád německých rytířů, vznikl jednolodní raně gotický, později vícekrát upravovaný a rozšiřovaný kostel. Do souvislosti s řádovým domem bývá dávána hranolová dvoupatrová zvonice, která byla údajně jeho vstupní věží.
Mgr. Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997
Literatura: J Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský a Hradecký a diecese Litomyšlská (místopis církevní do roku 1421), Praha 1914, s. 434–35; J. Balatková, K dějinám řádu německých rytířů v Miletíně, Krkonoše – Podkrkonoší 7, 1983, 205–14; H. G. Boehm, Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1993, 16.
Viz též: Hrady: Miletín, Zámky: Miletín