Již 24. června přišli přátelé Vladimíra Holmana na Staré Hrady v hojném počtu, aby byli přítomni vernisáži výstavy jeho obrazů a kreseb. Byla zde místopředsedkyně ONV s. Spoustová, předseda MNV Jiří Čuban, básník Jindřich Hilčr, redaktor Ivan Mikšovič, výtvarní umělci Jaroslav Bobek a Anna Poustová a mnozí další. Vyslechli úvodní slova básníka Jiřího M. Paláta a obdivovali se krajinářskému umění jubilantovu. PNP a OB vydaly k výstavě hezký katalog.

V dalších dnech přicházeli blahopřát návštěvníci výstavy, 28. června se ozval s gratulací Československý rozhlas a 10. srpna s. Chvalina z ministerstva kultury v Československé televizi, brigádou na zámku přišli popřát 28.–29. července trampové, ale hlavním dnem svátečním byla neděle 22. července, kdy se na počest narozenin V. Holmana uskutečnil koncert houslisty Čeňka Pavlíka a klavíristy Ivana Klánského. Před zahájením koncertu předali jubilantovi předseda ONV s. Miroslav Bartoň a ideologický tajemník OV KSČ s. Vladislav Růžek čestná uznání rady ONV a OV KSČ v Jičíně. Kromě nich přišli osobně blahopřát zasl. umělec Jiří Winter-Neprakta, básníci Jaroslav Moucha a Jiří M. Palát redaktoři Dagmar Štětinová, Olga Šumberová a Vladimír Sůva a jiní.

V koncertním sále zámku, vyzdobeném nádhernou kyticí sedmdesáti karafiátů, přivítal hosty Karol Bílek, poblahopřál panu učitelovi a předal mu dar osvětové besedy – více než dvousetstránkový rukopisný blahopřejný sborník, do něhož přispělo na 120 přátel Vladimíra Holmana články, básněmi, kresbami i fotografiemi. Některé příspěvky postupně uveřejníme v našem časopise, vždyť mezi autory sborníku jsou i básníci J. Hilčr, J. Moucha a J. M. Palát, spisovatelé Z. a V. Adlovi, O. Dub, F. Kožík, M. Kubátová, L. Stehlík a L. Tomek, herci M. Horníček, J. Charvátová, J. Němeček, výtvarníci J. Bobek, S. Holý, A. Chmelík, M. Janků, J. Kalousek, V. Komárek, S. Konečný, V. Kopecký, R. Oleriny; D. Renertová, S. Roule, J. V. Scheybal a J. Svobodová, z vědeckých pracovníků J. Janáčková, P. Křivský, R. Kvaček, V. Ruda, K. Samšiňák a S. Winters atd.

Samotný koncert byl opět ukázkou vynikajícího umění Čeňka Pavlíka i Ivana Klánského a byl nejvýznamnější akcí Roku české hudby na Starých Hradech.

V jubilejní den 23. července přijeli blahopřát ještě zástupci Památníku národního písemnictví J. David, M. Krulichová a J. Wagner, za ONV a Okresní kulturní středisko se dostavil Pavel Hlaváč, za památkáře dr. Jaroslav Wagner.

A nesmíme ve výčtu gratulantů zapomenout, že "až do domu" přišli popřát vše nejlepší zástupci MNV, MO KSČ, občanského výboru a sboru pro občanské záležitosti s. Sitová, Pavlíčková a Plecháč. A že blahopřejný dopis přišel i z ministerstva kultury.

Oslavy ukázaly, jak si celá naše společnost váží práce našeho pana učitele Vladimíra Holmana. A tak i my z osvětové besedy a redakčního kroužku se připravujeme s gratulací a s upřímným poděkováním za všechno, co až dosud vykonal.

K. B.

Další div světa

Rudolf Křesťan, reportér Mladého světa

Mozolná ruko – budiž požehnána

Jeho ruka dovede uchopit nejen lopatu, fanku a krumpáč, ale zná i jemnější nástroje – milovaný štětec, tužku, pero. A výsledek? Opět krásný – mnoho obrazů, črt, kreseb, které potěší oko každého diváka.

Když se tak dívám na vše, co jeho ruce vytvořily, v duchu si říkám s Václavem Šolcem: "… mozolná ruko, budiž požehnána!"

Drahomíra Bílková-Kyzivátová

Svědectví tvořivé pospolitosti

Je dobře, že početné stavební deníky zanechají paměť na jejich obnovu. Nebudou tak zapomenuti lidé, kteří se o ni zasloužili – na prvém místě Vy, pane učiteli. Ale jen my, současníci, můžeme posoudit neobyčejnost činu, který se tu naplňuje. V upachtěném čase nenasytitelného sobectví myslel někdo na obecné, na kontinuitu věků, na potřebu uchovávat práci a krásu a zmnožovat je. Proto na mne Staré Hrady působí jako svědectví tvořivé pospolitosti; jsou mi posilou, když začínám pochybovat o smyslu vlastní práce, jsou zeyerovským douškem vody čisté, bez níž srdce okorává. A jsou takovými i proto, že tam žijí a pracují dobří lidé. Nebylo by tomu bez Vás, pane učiteli! Děkujeme!

doc. Robert Kvaček, CSc.

Minipovídání

Tak to bylo i se mnou. I ve mně Vaše jiskra vzbudila lásku ke Starým Hradům, kam se budu stále vracet. Děkuji Vám i za další pokolení, za nesmírnou životní sílu, kterou rozdáváte kolem sebe. A přeji Vám z celého srdce, aby Vám vydržela co nejdéle!

Milena Bretová-Droznová

Před patnácti lety

Prostory, které měl literární archív ve strahovském areálu, byly dávno přeplněny, jeho fondy se rychle rozrůstaly a potřeba nových depozitářů byla tím naléhavější, že archív měl v roce 1968 převzít delimitacemi větší archívní celky z Ústavu pro českou literaturu ČSAV a z dokumentačního oddělení Památníku. Aby se vyřešila otázka úložního prostoru, bylo navrhováno postavení depozitáře v kvadratuře před studovnou literárního archívu a byl také vypracován projekt výstavby podzemních depozitářů pod Filozofickým sálem Strahovské knihovny; oba projekty však zamítl Státní ústav památkové péče, střežící historickou hodnotu areálu. Památníku nezbývalo, než aby hledal prostory pro uložení fondů mimo Prahu. Objekty, které nám byly nabízeny a které jsme v letech 1968–1969 prohlédli, byly pro uložení archiválií naprosto nevhodné. Byly buď vlhké, nebo v tak dezolátním stavu, že by byla jejich úprava vyžadovala náklady daleko přesahující investiční možnosti ústavu. Až někdy koncem března noku 1969 přinesla ekonomická náměstkyně paní Jiřina Jedličková tehdejšímu vedoucímu literárního archívu dr. Jaromíru Loužilovi zprávu o zámku ve Starých Hradech jako o možném depozitáři pro fondy literárního archívu. Zámek sice určil ONV v Jičíně pro jeho zchátralost k demolici, ale učitel Vladimír Holman, předseda MNV ve Starých Hradech, si prý usmyslel, že jej za pomoci spoluobčanů zachrání. Zpráva hovořila o tom, že záchranné práce postupují pro malé finanční fondy, které má MNV k dispozici, velmi pomalu, avšak houževnatost učitele Holmana a obětavá práce řemeslníků, vesměs důchodců, že již přinesly výsledky: zámecká budova je zastřešena, je obnovena konírna a pronajata Plastimatu, zámecká budova při vstupu do nádvoří se upravuje pro kulturní dům, jehož provaz by měl v nejbližší době zajistit finanční příspěvek pro další záchranné práce.

A tak jsme se vypravili ve středu 23. dubna 1969 poprvé do Starých Hradů: ekonomická náměstkyně Jedličková, stavitel Libš a já. Když jsme na Strahově nasedali do auta, prorokoval náš řidič Miroslav Vojtíšek, obeznámený se situací, že se vydáváme na zbytečnou cestu. Ani my jsme si od ní mnoho neslibovali.

Setkání s předsedou MNV Vladimírem Holmanem bylo smluveno na devátou hodinu, ale my jsme vyjeli z Prahy brzy, abychom si ještě před schůzkou objekt prohlédli. První dojem byl velmi neutěšený. Při vstupu do zámeckého areálu jsme se brodili blátem, pískem a maltou, zámecký prostor nebyl uzavřen, většina místností byla bez oken, zdi nebyly omítnuty, ve východní obvodové zdi se táhla hluboká trhlina od okapu až do přízemí, stropy byly dílem zcela propadlé, místo schodů žebříky. A v této polozřícenině několik starých mužů a žen v pilné práci. Náš stavitel Libš všechno pečlivě prohlížel, hned si spočítal, kolik by bylo třeba investovat, aby se zřícenina proměnila v depozitáře, a když se dověděl, že pracovníci jsou důchodci ve stáří kolem sedmdesátky, nabyl přesvědčení, že obnova zámku je nereálná – a radil, abychom odjeli. Hovořili jsme však s důchodci – zedníkem Jouklem, Kejzlalem, bratry Macounovými a s několika dalšími, jejichž jména mi již vypadla z paměti. Poznali jsme, že jim obnova zámku skutečně leží na srdci a že jsou přesvědčeni, že se jim to podaří. Na vlastní oči jsme viděli, že pracují s nadšením, poctivě a vytrvale a že jim jde práce od ruky. Jejich nadšení se přeneslo na paní Jedličkovou i na mě. Vyprávěli nám o svém předsedovi, učiteli Holmanovi, který je pro záchranu zámku získal. Mluvili o něm uznale a s jistým obdivem. Je prý to muž, který spojuje nadšení s řemeslnými znalostmi, vyzná se ve stavařině, rozumí devateru řemesel, je dobrý organizátor, ví, jak na to, aby prosadil, co si usmyslil. Staviteli Libšovi, který se k této chvále stavěl velice nedůvěřivě, argumentovali velmi konkrétně a zasvěceně. Věděli přesně, kolik jsou schopni udělat do konce roku, měli jasno v tom, jak bude práce postupovat, pověděli nám, že mohou zajistit svými silami i jiné řemeslné práce, že mají mezi sebou tesaře, mohou získat i elektrikáře, a práce že by šla ještě rychleji kupředu, kdyby bylo víc peněz.

Během naší rozmluvy přišel předseda MNV a učitel v jedné osobě – Vladimír Holman. Statný, energický padesátník, který přijel ze školy v Libáni, na níž učil. Nepřekvapilo ho, že jsme si objekt již prohlédli, ani to, že nás zastihl v rozhovoru s řemeslníky. Nedivil se ani, když mu stavitel Libš přednesl všechny své výhrady a celému jeho podnikání a plánům otevřeně vytkl nereálnost. Kolik už takových výkladů slyšel!

Provedl nás budovami, seznámil podrobně se svými plány obnovy, podal výčet příštích místností, ukázal nám zbořeniště gotické části hradu o níž prohlásil, že ji zrekonstruuje a získá tak další prostory, ukázal nám obnovenou konírnu a provedl nás prostorami budoucího kulturního domu. Prohlédli jsme si s ním i jižní křídlo zámku, které uzavírá prostorné nádvoří před zámkem, v němž si již představoval vhodné prostranství pro pořádání koncertů a divadla v přírodě. Ukázal nám i opuštěnou a zchátralou budovu v sousedství zámku, kde by prý mohly být jednou kanceláře a studovny. Všechno znělo v jeho představách slibně, našim uším však přece jen poněkud nadneseně, protože jsme věděli, že k realizaci takových plánů nestačí jen nadšení, ale že jsou třeba peníze a tvrdá práce. Kdybychom se však dohodli a kdyby se podařila obnova zámku, měl by tu Památník to, co tak naléhavě hledá – prostorné, suché depozitáře. Pro plány pana učitele Holmana a jeho kolektivu hovořilo nadšení, vůle zachránit zámek a bylo tu ostatně již vidět kus dobré, poctivé práce. Tak se postupně umenšovaly i výhrady stavitele Libše, a když se dověděl, že Holman stavbě nejen rozumí, ale že má odborného poradce ve svém otci, bývalém staviteli, nepřemlouval nás již k odjezdu. Šli jsme s předsedou do jeho kanceláře a začalo konkrétní jednání. Dověděli jsme se, že zámek je v majetku MNV, který provádí a bude provádět jeho obnovu, zčásti v akci Z. Po obnově si národní výbor zámek buď ponechá, nebo jej postoupí některé instituci, která o něj projeví vážný zájem. K obnovovacím pracím by však národní výbor potřeboval pravidelnou finanční pomoc, aby nebyl odkázán jen na částky, které jsou mu poskytovány z veřejných prostředků. Předseda nám navrhl, že by MNV pronajal Památníku místnosti v zámku postupně, jak budou upraveny, aby příjem z jejich pronájmu mohl použít k urychlení tempa dalších záchranných prací. Na naši otázku, kdy bychom mohli dostat k užívání první dva sály v jižním křídle, které byly rozestavěné, odpověděl, že již začátkem října, a počátkem noku 1970 by nám prý mohl předat klenutou místnost v mezipatře jižního křídla. Do konce roku 1970 slíbil dokončení dalších dvou sálů.

Jednání vyústilo v předběžnou dohodu, v níž se Památník národního písemnictví zavázal platit od 1. května 1969 MNV ve Starých Hradech nájem na konto dvou sálů v zámeckém areálu, a MNV přislíbil, že místnosti budou urychleně upraveny, aby tam v říjnu mohl literární archív stěhovat své fondy. Další prostory měl Památník převzít do nájmu posupně, jak budou dostavěny.

Předběžnou dohodu schválilo ředitelství Památníku i ministerstvo kultury a počátkem května ji podepsali na Starých Hradech zástupci tamního MNV a zástupci Památníku. A pan učitel Holman se svými pracovníky splnili slib: koncem září oznámil Památníku, že dva sály v jižním křídle jsou dohotoveny a připraveny k předání.

Ve čtvrtek 16. října 1969 jsme tedy jeli opět do Starých Hradů, tentokrát s vedoucím literárního archívu dr. Jaromírem Loužilem a s naší ekonomickou náměstkyní, a místnosti jsme převzali. O týden později, 23. října, jsme začali převážet do Starých Hradů archiválie. Kdo byl nejvíce překvapen rychlým spádem událostí, byl náš řidič Vojtíšek, který si musel přiznat, že byl špatným prorokem. Nyní nám ochotně pomáhal při stěhování fondů.

Během příštího půl roku byly oba sály zaplněny regály, krabicemi s archiváliemi; zaplněna byla i klenutá místnost v jižním křídle, kterou nám MNV předal počátkem roku, a jak postupovaly adaptační práce a my získávali další prostory, narůstaly ve Starých Hradech i archívní fondy. Netrvalo dlouho a bylo třeba pomýšlet na to, aby měly vlastního odborného strážce a správce a aby byla ve Starých Hradech také badatelská služba. Šťastnou shodou okolností nás upozornil dr. Karel Samšiňák na soboteckého rodáka, odborného archiváře Karola Bílka. Tak dostalo pracoviště literárního archívu PNP ve Starých Hradech od 1. července 1971 svého vedoucího, jehož pilnou prací se stalo vzorným archívním pracovištěm a Staré Hrady kulturním střediskem kraje místem výstav a koncertů, jak o tom snil při naší první návštěvě pan učitel Holman. Také Památník pořádá ve Starých Hradech konference archivních a muzejních pracovníků.

Patnáct let spolupracuje Památník s učitelem Holmanem a jeho lidmi, z nichž někteří mezitím odešli na skutečný odpočinek a jiní navždy – ti žijí ve vzpomínce živých již jen svou prací. Kdo viděl Staré Hrady před patnácti lety, těžko uvěří, že byly zříceninou. A kdo je viděl tehdy a navštíví dnes, jistě přisvědčí, že nemožné se stalo možným – nadšením a obětavou prací dobrých lidí. Staré Hrady mají svůj zámek, Památník pěkné prostorné depozitáře a výborného archiváře a pan učitel při stálé práci radost z díla obnovy. A my, staří pamětníci, přejeme jim všem do dalších let: vivant, crescant, floreant!

PhDr. Pavel Křivský

Josef V. Scheybal

Libáňsko a jeho lidová skulptura

Bohumil Slavík

Podzimní botanická vycházka do lesů východně od Sedliště

Bratr prof. Vladimíra Silovského

Otto Silovský se narodil 19. ledna 1887 v Libáni, studoval na reálce v Jičíně a po maturitě na Akademii výtvarných umění v Praze (v letech 1904 až 1909). Nejdříve navštěvoval přípravku prof. Vlaho Bukovace a pak pracoval ve speciálce pro. Vojtěcha Hynaise – patřil mezi jeho nejlepší žáky. Vynikal především jako portrétista. Namaloval už jako posluchač Akademie podoby několika členů rodiny Silovských i řady svých přátel. Na těchto raných pracech je patrný vliv Hynaisův, avšak jeho pozdější studie mají ráz volnějšího, odvážnějšího podání. V dalších letech se stal jeho oblíbenou technikou akvarel, jehož používal jak na portréty, tak i na motivy krajinářské, zejména z okolí Jičína. Po absolutoriu sloužil jako jednoročák ve Vídni a 16. 6. 1910 nabyl vysvědčení učitelské způsobilosti pro kreslení, modelování a měřické rýsování. V polovině září 1910 nastoupil na reálku v Prostějově, kde byl noblesním a laskavým učitelem svým žákům a také v profesorském sboru ústavu byl velmi oblíben. V dubnu roku 1914 těžce onemocněl, byl převezen do nemocnice, a 11. 5. toho roku zemřel. Je pochován na prostějovském hřbitově.

V době jeho působení v Prostějově studoval (od roku 1911) jeho bratr Vladimír v Zagrebu u prof. Grnčice. Jak mi osobně sdělil, zůstával v Dalmacii přes prázdniny a tak se stalo, že se až do roku 1914 s Ottou nesetkal. Do Prostějova jezdil až v letech třicátých, provedl dva portréty střední velikosti a celou řadu malých grafických listů (novoročenky). Mimo to do dvou grafických alb "Prostějov" a "Okolí Prostějova" vyryl dva grafické listy.

Josef Glivický

Staré Hrady v tisku

– Jansová Dana: Od hradu k zámku. Zápisník 84 č. 14. Článek o obnovu zámku ve Starých Hradech.

– Sedmdesátiny Vladimíra Holmana připomněly Národní výbory č. 30/84 (článek V. Mikoláška Splněný sen k narozeninám), Pochodeň 20. 7. (článek V. Mikoláška O krásné pošetilosti, která se stala skutkem), Zemědělské noviny 23. a 24:– 7. (článek Olgy Šumberové Sedmdesát karafiátů), Předvoj 20. 7. (článek Jiřího Štála Na straně 118…, Svobodné slovo 21. 6. (článek Adama Jista Výstava na Jičínsku). Menší zprávy o jubileu i o koncertu Čeňka Pavlíka a Ivana Klánského otiskla Pochodeň 3. 6. a 19. 7. a Svobodné slovo 23. 7.

– Dalším výstavám ve Starých Hradech věnovaly pozornost Předvoj 8. 6. a Večerní Praha 29. 5. (Hana Jiroutová), Pochodeň 7. 8. a Svobodné slovo 3. 8. (Renáta Oleriny), Rudé právo 6. 7. a Pochodeň 4. 7. (poštovní známky k Roku české hudby ze sbírky Adolfa Langera).

– K loňským starohradským kulturním akcím se vrátil časopis Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé č. 15 (scénické pásmo Oty Duba Vavřín a růže) a Chatař č. 6/84 (výstava loutek a hraček manželů Lhotákových).

– 150. výročí narození Karla Poláka věnovaly pozornost Předvoj 8. 6., Zemědělské noviny 3. 7., Pochodeň 3. a 6. 7. a Lidová demokracie 17. 7.

– Vztahu Arnošta z Pardubic ke Starým Hradům si povšiml Český zápas č. 25/84.

– Zajímavosti z práce LA PNP ve Starých Hradech publikovaly Pochodeň 28. 6. a Zpravodaj Budovcovy župy 6/84.

– Pokračující obnovu starohradského zámku komentoval příznivě Předvoj 22. 6. a 6. 7.

– Na turistickou přitažlivost Starých Hradů upozornila Pochodeň 12.6. a. Svobodné slovo 30. 7.

Čtení o Národním divadle (Odeon 1984, 416 s.). Již ve 2. vydání vychází reprezentační publikace o naší první scéně. Na s. 90 tu najdeme i ·zmínku o Starých Hradech, kde je v LA PNP uložena písemná pozůstalost prvního ředitele Národního divadla F. A. Šuberta. Snad jako ocenění záchrany zámku je však naše obec pojmenována Nové Hrady.

Pavel Skála ze Zhoře: Historie česká od defenestrace k Bílé hoře: (Svoboda 1984, 452 s.). V dalším svazku edice našich nejdůležitějších kronik se na s. 113 a 392 dočteme i o paní Johance Pruskovské, majitelce Starých Hradů.

Drobné zprávy

Ke 40. výročí Slovenského národního povstání uspořádala naše osvětová beseda výstavku publikační činnosti Matice slovenské z Martina. Časopisy, fotosoubory, soupisy literárních pozůstalostí a další publikace nám dovolily nahlédnout např. do života národního umělce Laca Novomeského, do historie Matice slovenské a její bohatá práce.

Zajímavým příspěvkem k Roku české hudby byla výstava poštovních známek s hudební tématikou ze sbírky pana Adolfa Langra z Prahy. Expozice zachytila chronologicky naše známky s těmito náměty včetně obálek prvního dne vydání a těšila se značné pozornosti návštěvníků. Dík patří panu Langrovi za ochotné zapůjčení vzácné sbírky.

Dětský den uspořádaly 1. 7. na hřišti v Sedlišti občanský výbor a dozorčí výbor Jednoty. Téměř 30 dětí se účastnilo různých závodů a soutěží, které vymyslela a vedla Laďka Plíšková. Bylo to radostné a zdařilé dopoledne.

Kulturní kalendář: 6. července 1984 uplynulo 150 let od narození herce Karla Poláka, rodáka ze Starých Hradů. Tento spolužák Jana Nerudy a přítel Josefa Kajetána Tyla, dlouholetý člen Prozatímního divadla v Praze a různých kočovných hereckých společností, není zapomenut nejen ve svém rodišti, ale hlavně zásluhou JUDr. Svatopluka Volfa a spisovatele Adolfa Branalda se jeho jméno znovu pevně dostává do povědomí české kulturní veřejnosti. Škoda, že z technických důvodů nemohla být k jeho letošnímu výročí odhalena pamětní deska na zámku.

Dokončení studií: Paní Ladislava Hazdrová-Švecová z Libáně dokončila studia na pedagogické fakultě v Hradci Králové a byla dne 5. 7. 1984 slavnostně promována. Blahopřejeme!

Významná životní jubilea oslavili v uplynulých dnech dobří přátelé Starých Hradů: 10. 7. bylo 60 let akad. malíři Jaroslavu Mrvovi z Hradce Králové, 16. 7. se dožil osmdesátin doc. PhDr. Ludvík Páleníček, DrSc., a 22. 7. oslavila 65. narozeniny spisovatelka Věra Adlová. Všem srdečně blahopřejeme!

Naši jubilanti: 75 let oslavila 1. 8. paní Anna Mikolášková ze Starých Hradů. 65 let se dožila 20. 7. paní Marie Linhartová, 7. 8. paní Anna Najmanová, 17. 9. paní Růžena Plíšková a 21. 9. paní Anna Holmanová ze Sedliště. 60 let bylo 29. 8. panu Františku Kubíkovi a 6. 9. paní Marii Javůrkové ze Starých Hradů. Padesátiny oslavili 1. 8. paní Marie Hlaváčová ze Starých Hradů a 20. 9. pan Otakar Rohlíček ze Sedliště. Všem srdečně blahopřejeme

Narození: 23. 6. se narodil Petr Svítek ze Sedlišťě, vnuk manželů Toboříkových. – Také Švorcovi ze Starých Hradů mají od 25. 6. vnuka Tomáše Kučeru. – 21. 8. se rozrostla chalupářská rodina Moravcových ze Sedliště o dceru Janu. – Všechny děti srdečně vítáme do života.

Rok 1984 byl významný pro život slečny Ivany Štěpánkové z Markvartic, která po několik let pomáhala při práci na obnově zámku ve Starých Hradech a působila brigádně i na pracovišti literárního archívu. Nejprve dokončila studia archivnictví na filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně a měla 12. 7. 1984 promoci, načež 25. srpna vstoupila do svatební síně starohradského zámku, kterou pak opustila jako manželka ing. Jiřího Růžičky z Brna. Srdečně blahopřejeme!

Sňatky: 16. června 1984 uzavřeli v Praze na Vyšehradě sňatek paní Jitka Dubská ze Starých Hradů s MUDr. Andrejem Romanem.

Restaurace RaJ ve Starých Hradech prožila letos obtížné období. Po odchodu manželů Herrmannových vedl provozovnu Václav Jelínek, který ovšem měl stále zavřeno, odmítal svatební hostiny, jídlo pro zájezdy atd. Teprve od června nastal radikální obrat k lepšímu, když se vedení ujala Květa Klapačová ze Starých Hradů. Přejeme jí mnoho úspěchů!

Úmrtí: 21. 7. 1984 zemřel v Hradci Králové PhDr. Jan Ort, literární vědec, překladatel a častý návštěvník Starých Hradů. Čest jeho památce!