Všem vám přejeme hodně zdraví a úspěchů. A předběžně vám oznamujeme, že bychom se s vámi všemi rádi sešli v příštím roce 1985 o starohradské pouti koncem června na dalším sjezdu rodáků a přátel Starých Hradů a Sedlišť i blízkého okolí!

Vladimír Holman

Ženy – výtvarnice

Po čtyřech týdnech, 29. dubna, se opět zámek zaplnil účastníky kulturního odpoledne. Nejprve se shromáždili ve výstavní síni, kde dr. Ivo Kořán, CSc., uvedl výstavu keramiky Vlasty Ortové a přiblížil nám i tvorbu malířky Dany Sokolové, obou královéhradeckých umělkyň. Recitoval člen Divadla Vítězného února v Hradci Králové Hynek Pech, za doprovodu kytaristy prof. Jana Sündermanna zpíval Petr Hlavatý, sólista brněnské opery. Po vernisáži následoval krásný koncert, na němž se představil jeden z našich nejlepších houslistů Ivan Ženatý z Lomnice nad Popelkou a pěvec Petr Hlavatý (na klavír doprovázeli prof. Jaroslav Kolář a prof. Růžena Hanušová. Nadšení posluchači si vynutili přídavek i příslib, že oba umělci zase na Staré Hrady přijedou. Celému odpoledni byli přítomni i další vzácní hosté – akad. malíř Jiří Škopek, umělecký fotograf Zdeněk Menec aj. Lyrická díla Dany Sokolové i křehká krása figurek Vlasty Ortové byla vystavena do 25. května.

27. května se konala vernisáž výstavy keramiky Hany Jiroutové z Prahy. O umělkyni a jejím díle promluvil zasvěceně Jaroslav Civín, na violu zahrál prof. Jaroslav Horák. Četní návštěvníci se obdivovali kachlům, stolní keramice, vázám, svícnům a dalším dílům vysoké estetické hodnoty.

Kromě těchto výstav zhlédli návštěvníci zámku ve dnech 1.–15. května výstavu kroniky Starých Hradů a Sedliště za rok 1983 s četnými přílohami.

EK

Jaroslav Hašek a Libáňsko

Vraťme se k prázdninovým pobytům Jarmily Mayerové v Libáni. Co o nich víme? Hlavní fakta shrnul už Zdena Ančík v knize O životě Jaroslava Haška (1953). Jeho zjištění byla doplněna hlavně Františkem Vrbeckým, nejprve v časopisecké stati (1980), naposledy bibliofilsky pod názvem Milostiplný příběh Jaroslava Haška (Čs. spisovatel, 1983). Vrbecký se mohl ve svém výkladu opřít o úplnější vydání Haškovy korespondence (Lidský profil Jaroslava Haška, Čs. spisovatel 1979) a také o některá nová osobní svědectví. Tak se podařilo uvést na pravou míru některé zjevné omyly. Jedním z nich byla domněnka, že Jarmila jezdila do Libáně k Arnoldu Majerovi, lučebníku v místním cukrovaru. Pochybnost vzbuzoval už rozdílný zápis jména (Mayer – Majer). Zvláště však nesouhlasila zjištěná skutečnost, že se A. Majer právě v roce 1908, tedy v době Haškových návštěv v Libáni, odstěhoval do Seredu. Ukázalo se, že šlo o náhodnou shodu jmen, navíc jen zvukovou, což jasně potvrdilo vydání Haškovy milostné korespondence s Jarmilou v knize Lidský profil Jaroslava Haška. Adresátem Haškových dopisů je zde výslovně "Jarmila Mayerová u pana Fr. Konopáska, inženýra, Libáň u Jičína". Jmenovaný však nebyl libáňským občanem. Byl to Jarmilin strýc (byla za něho provdána sestra Jarmiliny matky Hermína), inženýr – geometr z Brna, který si s rodinou pronajímal letní byt v Libáni. Neteř Jarmilu i jejího bratra Vladimíra brával na prázdniny do Libáně s sebou. Toto důležité svědectví Haškova syna Richarda doplnil libáňský kronikář Fr. Vojtíšek ještě dalším zjištěním. Našel domek, jehož majitel, František Karel, pronajímal letním hostům byt. Jde o dům čp. 267 na levé straně před vchodem na starý hřbitov, který svou polohou odpovídá popisu uváděnému v dopisech Jaroslava Haška a Jarmily Mayerové. Dnes je označen čp.18.

Taková je rekonstrukce dosud zjištěných faktů. Zdá se, že k ní není co dodat. A přece vyvstaly kolem Haškova pobytu v Libáni další nejasnosti. Jestliže dnes můžeme takřka s jistotou označit dům, v němž trávila své libáňské prázdniny v letech 1906–1908 Jarmila Mayerová, víme něco také o tom, kde přespával Jaroslav Hašek, když za ní na počátku a potom znova na konci července roku 1908 přijel? Jde samozřejmě o podružný detail, který by nestál za zmínku, kdyby se neobjevilo nové osobní svědectví, které možná doplňuje místopis Haškových cest do Libáně. Mohli bychom samozřejmě předpokládat, že Hašek přespával v hostinci, nejspíše U české koruny na rohu libáňského náměstí. Nedávno se však přihlásil se zajímavou vzpomínkou z dětství libáňský rodák dr. Antonín Prell. Vyprávěl mi, jak se v jejich rodině tradovalo, že v podkrovní místnosti domu, který si již před první světovou válkou pronajal libáňský veterinář Antonín Prell, totiž v čp. 330 (proti dnešní sokolovně), přespával Jaroslav Hašek. Dům tehdy obýval předchůdce Prellových, jakýsi úředník berní správy, který rovněž pronajímal jednu z místnosti letním hostům. Jméno tohoto libáňského občana se nám zatím přes veškerou snahu a pomoc libáňských přátel, jmenovitě paní Jiřiny Strakové, nepodařilo zjistit. Možná, že někdo z jeho rodiny či známých by se dosud na zmíněnou skutečnost pamatoval. I potvrzení tohoto drobného údaje by mohlo mít svou cenu.

Milan Jankovič

Jan Šťovíček

Z počátku cyklistiky

Česká ústřední jednota velocipedistů organizovala cyklistický život po celých Čechách. Konaly se závody, společné výlety, setkání, sjezdy, zábavy apod. a jednota pomáhala i rozvoji individuální cyklistiky. Jednou z forem této pomoci bylo zřizování stanic ČÚJV. Podle instrukce z roku 1894 stanice byla "ústřední jednotou určený při samé silnici nebo poblíže ní ležící hostinec, kde krajinou cestující člen ČÚJV, rovněž i cyklista vůbec, za účelem odpočinku a posilnění s důvěrou stavěti může a kde dostane se mu potřebné spolehlivé rady a pokynů, pokud, stavu silnic, stoupání, délky apod. se týče, jakož i pomoc v případě nehody." V každé této stanici měl být vyložen časopis Cyklistika, který ČÚJV vydávala, a dále zápisní kniha, do níž měli cyklisté zapisovat různá sdělení a přání a která měla být "snůškou všech pokynů, výstrah a upozornění, jichž cyklista kraje nezralý nezbytně potřebuje." Stanice měly být zřizovány při frekventovaných silnicích asi ve vzdálenosti 15 km od sebe.

Jedna z těchto stanic byla zřízena v roce 1896 v Libáni. Byl jí hostinec "Na baště", jehož majitelem byl tehdy p. Nechvátal. Tento hostinský se jejím zřízením snažil nejspíše využít turistický ruch v Českém ráji a přilákat cyklisty; aby se mu zvýšila tržba. Zřízení stanice nebylo totiž ostatně zadarmo – její provozovatel musel platit ČÚJV roční příspěvek (v případě Nechvátalově činil 5 zl. 50 kr., což byla nemalá částka!). Očekávaný příliv nových návštěvníků se však asi příliš neprojevil, neboť Libáň přece jen ležela poněkud stranou hlavních cest. Podle počtu zápisů se v době kolem r. 1900 řadila totiž mezi méně frekventované (v r. 1900 bylo 35 zápisů). Některé z nich byly velice vtipné jako např. ten, který cituje zpráva o staničních knihách ČÚJV v Cyklistovi z r. 1900: "Touto cestou dojdeš k Libáni, jsou tam dívky k líbání.

Stanice ČÚJV kolem r. 1900 se nacházely též v blízké Sobotce a v Jičíně. Zápisy v jejich staničních knihách byly neseny též humorným duchem – např. ten, který cituje Cyklista z r. 1898: "Och ty plíce – nechci více – do Sobotce po kole! – Raděj mlátit – a se klátit – doma s cepem v stodole!"

Tak začínala cyklistika kolem Starých Hradů.

Josef V. Scheybal

Libáňsko a jeho lidová skulptura

Tento turistický a horolezecký ráj býval v minulosti hodnocen mnohem střízlivěji. Především se cenila kvalita zdejšího kamene a písku, zvažovala se možnost jejich využití pro stavební a sochařská řemesla. Do dnešních dnů je obecně známa hodnota pískovců hořických, které jsou těženy s pomocí stále dokonalejší mechanizace a zavdaly už před sto lety podnět k založení vynikající sochařsko-kamenické školy v Hořicích. Dříve však nemělo Hořicko výsadní postavení. Sochařský a stavební kámen se těžil i na Maloskalsku, Hruboskalsku, Podkozákovsku, Mnichovohradišťsku. V našem kraji se těšily velké popularitě zejména lažanské lomy, otevřené v úzké skalnaté úžlabině, vybíhající od oblíbených míst Fráni Šrámka v údolí Žehrovky poblíž Pleskotského mlýna. Tyto lomy byly v plném provozu ještě ve druhé polovině minulého století; místnímu spisovateli Bohumilu Bouškovi zavdaly podnět k napsání romantické rytířské pověsti "Poustevnice v lomech lažanských", čerpající z lidového podání o morganatickém sňatku pozdějšího pana hraběte Jana Adama Netolického s měšťanskou dívkou.

Významnou kamenickou lokalitou byly ve středověku a raném novověku i pískovcové lomy, otevřené v těsné rokli vybíhající z plakáneckého údolí pod poráňským hradištěm do malebné osady Vesec. Tam se těžil kámen pro stavbu soboteckého kostela a snad zde brali i materiál pro skvěle opracované štuky velkorysé přestavby kosteckého hradu.

Bohužel neměl Český ráj nikdy takové množství kvalitních sochařsko-kamenických pískovců jako blízké Ostroměřsko a Hořicko. Většina tvrdých pískovců byla záhy vytěžena a zbyl jen měkký kámen, použitelný nanejvýš jako stavební písek do malty. Ještě začátkem našeho století však používali místních lomů pro stavební i sochařský kámen. Vidíme to zejména, procházíme-li zdejší hřbitovy; na bočních stěnách pískovcových pomníků čteme jména sochařů usazených v Turnově, Lomnici a Nové Vsi nad Popelkou, Újezdě pod Troskami.

Dokladem toho, jaké úctě se v minulosti těšil kvalitní pískovec, je velké množství stavebních a sochařských památek, roztroušených po celých severních Čechách. Pískovec uměli ve zdejším kraji zpracovávat už kameníci románští (kaple ve Vinci u Mladé Boleslavi, Klášter u Mnichova Hradiště) a zcela virtuózně pak kameníci a sochaři gotičtí, renesanční a barokní. Vždyť na konci středověku měla každá větší lokalita na Libáňsku už gotický kostel; pozornosti zasluhují zejména památkové objekty ve Vlčím Poli a v Nadslavi. Zručnost starých kameníků potvrzuje i velkorysá přestavba starohradského hradu a zámku kolem roku 1573; svědčí o ní především znamenitá ostění portálů a oken, zbytky kašny i ušlechtilé tvary komínů, které byly od samého začátku významnou ozdobou starohradského zámku, jak nás o tom přesvědčují starší vedutní vyobrazení.

Obdobím nebývalého rozkvětu kamenického umění ve zdejším kraji bylo století osmnácté. Tehdy se přestavoval podle plánů F. I. Préea nebo I. Palliardiho kostel v Libáni (1753), podle nákresů Z. Fiegerta se přestavovala v letech 1762–1765 dětenická tvrz v pohodlný barokní zámek, modernizovaly se kostely ve Zlivi a v Úněticích, na místě starého gotického kostelíka ve Velíši se budoval nádherný chrám sv. Václava. Plány k tomuto klenotu české barokní architektury dodal v roce 1747 vynikající pražský architekt Anselmo Luragho.

Virtuózní kamenická práce byla nezbytnou podmínkou všech monumentálních staveb až do začátku dvacátého století, kdy nové stavební materiály si vyžadovaly radikální změnu celého pojetí architektury a nákladné sochařské dílo z ní téměř vytlačily.

Barokní doba zasadila do zdejšího kraje i velké množství kamenných soch a křížů; setkáváme se s nimi na náměstích, na vsích i při polních cestách. Do té doby byla krajina chudá na plastické památky; nebyly v ní žádné kamenné skulptury, jen velké misijní kříže ze dřeva a drobné dřevěné plastiky světců zavěšované na stromy buď volně nebo v dřevěných skříňkách. Jen v chrámech a na hřbitovech se objevily pískovcové náhrobky místního panstva, obyčejně obdélné kamenné desky s nápisy, erby a reliéfním portrétem pohřbené osobnosti.

Teprve v osmnáctém století začala šlechta více zdobit svá sídla i okolí patronátních kostelů nákladnými sochařskými díly. Do parků stavěla krásné kamenné kašny a bazény, piniové šišky i vázy s květinami, kolem zahradních cest umísťovala figurální skulptury z antického bájesloví, různé atlanty, Venuše i amorety, před zámky a kostely objednávala sochy světců, zejména nově kanonizovaného Jana Nepomuckého, ale také patrony, kteří měli chránit lidi i dobytek před epidemickými chorobami. Tehdy (v roce 1738) postavili v Libáni na náměstí mariánský morový sloup, přenesený později ke kostelu; sousoší je s největší pravděpodobnosti dílem kosmonoských Jelínků. Pro Sobotku o devět let později zhotovila tatáž dílna členitý morový sloup se skupinou světců, který podnes zdobí zdejší malebné náměstí. Proti chorobám dobytka hledali pomoc u světců Vendelína a Linharta, úrodu měl ochránit sv. Isidor a sv. Notburga.

Donedávna stála barokní socha patrona dobytka sv. Vendelína před zámkem v Domousnicích. Na vysokém štíhlém podstavci byl letopočet 1796 a nad ním osmiverší s charakteristickým nápisem: " Ať dobytek nevyhyne, vypros svatý Vendelíne. By netlačil tento statek píce, pastvy nedostatek." V horním Pojizeří se těšil velké úctě svatý Linhart, jemuž zasvětili kostel v Hlavici na Českodubsku a konají tam okázalé poutě. Před kostelem stojí nádherné barokní sousoší tohoto světce, pravděpodobně dílo kosmonoského sochaře Josefa Jelínka. Opat je obklopen ležícím koněm a krávou. Velmi podobnou skulpturu situovali před polovinou 18. století také vedle vstupu na mladějovský hřbitov.

Na Sobotecku a Libáňsku se těšil zvláštní úctě i patron oráčů sv. Isidor. Tento španělský světec bývá zobrazován v barokním selském oděvu, s nohavicemi těsně pod kolena a v šosaté kazajce s mnoha knoflíky. Na hlavě mívá třírohý klobouk, v ruce dlouhou hůl, vedle sebe andílka. Známe jej i z obrázků na skle, jak zbožně kráčí po poli a dobrý anděl za něj oře. Byl to patron ryze selský. Šlechta dávala přednost církevním hodnostářům – biskupům Vendelínovi a Linhartovi. Lidoví sochaři s oblibou zobrazovali sv. Isidora na podstavcích křížů a soch, vedle všudypřítomných Floriánů (patron proti ohni), Janů Nepomuckých (patron proti pomluvě a povodni), Marií, (patronka žen v nejširším smyslu), Annen (patronka školní mládeže), Františků, Antonínů, Václavů, Josefů (patronů nejužívanějších křestních jmen). Sv. Isidora známe například z podstavce kamenného kříže ve Staňkově Lhotě, z podstavce nedávno poškozené sochy sv. Gottharda při silnici nad Starými Hrady a z kamenné kalvárie postavené v roce 1772 v Zelenecké Lhotě. Vedle rolníka Isidora obracel se venkovský člověk s prosbou a pomoc i k rolnické světici Notburze. Věřil, že tito světci jeho strádání porozumí nejlépe, poněvadž je sami zažili, a proto také pomohou spíše než vznešení opati a biskupové Gothard, Linhart a Vendelín. Svatá Notburga byla vzývána v modlitbách, mezi lidem byly rozšiřovány ryté obrázky a v blízkém Hřmeníně si dali její podobu vytesat na nízký sokl mariánského sloupku; oděli ji dobovým selským oděvem a do rukou jí dali srp a košík.

Socha sv. Gotharda, která stála při silnici Staré Hrady – Zelenecká Lhota. Pískovcová skulptura z r. 1782 měla na podstavci reliéf sv. Isidora. Dnes je poškozena a uložena ve starohradském zámku.

Turnovští kameníci působili až daleko na Jičínsku. Vedle Fialy a Jana Zemana postavil zde řadu půvabných lidových skulptur i Janův syn Josef Zeman z Tatobit pod Kozákovem. Svými figurálními náhrobky ozdobil hřbitovy mezi Jilemnicí, Vysokým nad Jizerou, Českým Dubem a Libání a v této oblasti najdeme i jeho sochy a kříže na návsích a při cestách. Od něho je pěkný kamenný kříž v Mladějově, několik náhrobků v Újezdě pod Troskami, socha Panny Marie ve Skyšicích, pořízená "… z nákladu poctivých sousedů obce skyšický 1867 r." a tři zajímavé náhrobní skulptury na hřbitově markvartickém. Známá a často fotografovaná je zejména vzpřímená socha žehnajícího Krista, stojícího nad hrobem rolníka Václava Slavíka ze Hřmenína.

Náboženská tématika byla v té době velmi žádána a sochaři těžko hledali jinou příležitost k uplatnění svých figurálních schopností. Přesto uměli prosadit drobnou světskou plastiku i v rámci vesnického kolektivu. Viděli jsme to zejména na Jičínsku, kde s oblibou využívali pro svou fantazii pilíře vjezdů do selských usedlostí. Jičínsko, jak známo, dávalo přednost pilířovým branám před branami klenutými. Bylo to pochopitelné, neboť otevřenými vraty projela vyšší fůra s obilím snáz než branou klenutou. Pilíře a sloupy, na něž byla vrata zavěšována, poskytovaly příležitost k architektonickému i sochařskému ztvárnění. Sloupky byly často rustikovány, někdy i polygonálně hraněny, římsy složitě profilovány a korunovány pěknými kamennými vázami nejrůznějších tvarů (barokních, rokokových, klasicistních, empirových). Ve vlasteneckém devatenáctém století se na římsách usadili první pískovcoví lvi, někdy s korunou na hlavě, a objevily se i lidské postavy. Sedící nebo ležící lvi jsou na Jičínsku běžní a byli ještě za první republiky odléváni z betonu v cementárnách. Vzácnější jsou lidské figurky. Viděli jsme kamenné muzikanty (v Cholenicích hráč na niněru), pasáčky (v Kněžnicích) a několikrát i chlapce s míčem; na jednom pilíři stojí chlapec, který drží v ruce míč, na druhém klučina s rukama vztaženýma k jeho zachycení. Tuto důmyslnou kompozici jsme viděli na návsi v Dolním Podůlší a podobnou na návsi bukvické.

Staré Hrady v tisku

– Tisící svatbu ve Starých Hradech připomnělo Svobodné slovo 28. 2.

– Na vztah B. Smetany ke Starým Hradům upozornil Předvoj 12. 5., vztah Fr. Kožíka k zámku zaznamenala Pochodeň 17. 5.

– O práci LA PNP ve Starých Hradech psala Pochodeň 9. a 15. 3.

– Výstavu Vladimíra Holmana v Nové Pace připomněly Zemědělské noviny 11. 4. a Pochodeň 17. 4.

– O práci starohradské osvětové besedy psaly Zemědělské noviny 29. 4.

– Starohradským výstavám věnovaly pozornost Pochodeň 30. 3. a 12. 4., Zemědělské noviny 28. 3. a Svobodné slovo 5. 4. (Anna Poustová), Pochodeň 17. a 25. 5., Lidová demokracie 3. 5., Svobodné slovo 25. 5. a Zemědělské noviny 25. 4. (Vlasta Ortová a Dana Sokolová), Pochodeň 18. 5. (kronika), Zemědělské noviny 22. 5. a Pochodeň 30. 5. (Hana Jiroutová) a Naše rodina č. 17/84 (známky Adolfa Langera).

– Na Rumcajsův pochod vedený i přes Staré Hrady upozornila Pochodeň 26.3.

– Osobní zprávy o našich občanech přinesl Předvoj 16. 3. (Pavlína a František Svobodovi ze Sedliště) a 7. 5. (Vlasta Baldová a Jaroslav Linhart ze Sedliště).

Chmelík Antonín: Hrady, zámky o krajiny Českého ráje. (Městské muzeum Lomnice nad Popelkou 1984, 60 s.). Rozsáhlý katalog umělcovy výstavy v Lomnici nad Popelkou přináší 44 reprodukcí kreseb hradů, zámků, objektů lidové architektury i krajin Českého ráje. V úvodu se zamýšlí nad jeho dílem dr. Miroslav Ivanov a dr. Lubomír Procházka hodnotí Chmelíkovo národopisné dílo. Nechybí ani soupis jeho výtvarné a vlastivědné práce, který ovšem nemůže být úplný. Na závěr připojuje dr. Miroslav Cogan stručné poučení o historii zobrazených hradů i o dalších kresbách. Tento nevšední, opravdu hodnotný katalog je záslužným oceněním celoživotní práce skromného vynikajícího národopisného pracovníka a milovníka rodného kraje.

Nepil František: Dobré a ještě lepší jitro! Praha, Novinář 1983, 248 s. Ve výboru autorových ranních rozhlasových vyprávění je zařazen i fejeton O mluvení a mlčení, který vznikl jako odezva Nepilova setkání s náchodským pěveckým sborem HRON na Starých Hradech.

Chlapecké srdce mi zemřelo. Uspořádal Vlastimil Maršíček. Praha, Melantrich 1983, 296 s. Výbor z díla předčasně zemřelých básníků obsahuje i verše našich krajanů Dušana Paly, Bohuslava Reimana, Josefa Miroslava Straky a libáňského rodáka Františka Schulmanna (tvořil pod pseudonymem Jiří Daniel 1916–1945).

Drobné zprávy

Na okresním aktivu pracovníků osvětových besed jičínského okresu 20. dubna ve Valdicích byly oznámeny výsledky soutěže aktivity OB za minulý rok. Naše OB získala 3. místo – diplom a knihu.

Manželé Renata a Martin Lhotákovi vystavovali své hračky a loutky od 3. 5. do 6. 6. v Okresním muzeu v Mladé Boleslavi; 8. 6. byla zahájena výstava jejich děl v Šolcově statku v Sobotce.

Místo pozvánky: 24. 6. se koná vernisáž výstavy obrazů Vladimíra Holmana. 8. 7. bude za přítomnosti zasl. umělce Zdeňka Řehoře odhalena pamětní deska herci Karlu Polákovi na nádvoří zámku. 22. 7. se uskuteční koncert Čeňka Pavlíka (housle) a Ivana Klánského (klavír). 29. 7. bude vernisáž výstavy keramiky Renaty Oleriny. – 28. 8. zahájíme výstavu kreseb zasl. umělce J. Wintra – Neprakty. Všechny akce začínají na zámku ve 14 hodin. Podrobnosti a doplňky najdete na plakátech.

Výstavu obrazů a kreseb Vladimíra Holmana k jeho nastávajícím sedmdesátinám uskutečnil Jednotný klub pracujících v jeho rodné Nové Pace. Na vernisáži 14. 4. promluvil Karol Bílek, zahrálo novopacké kvarteto. Velmi úspěšná výstava trvala do 1. 5. 1984.

Antonín Chmelík oslavil 5. února 1984 ve vší tichosti své šedesátiny. Širší veřejnosti je více připomene až umělcova jubilejní výstava v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou od 17. 6. do 29. 7.1984. I my si s vděčností připomeneme jeho trvalý zájem o Staré Hrady, který našel svůj výraz např. v zajímavé kresbě starohradského zámku z roku 1981. Mohli jsme též obdivovat jeho precizní kresby historických i národopisných památek Českého ráje, jimiž se představil na své výstavě ve Starých Hradech. Blahopřejeme k životnímu jubileu a těšíme se na další spolupráci.

Pro návštěvníky z jičínského okresu se konalo 26. května představení Lucerny v Národním divadle v Praze. Mezi účastníky zájezdu byli za dlouholetou práci pro veřejnost vybráni i naši spoluobčané Vladimír Holman a Helena Horáčková ze Sedliště a Josef Plachý ze Starých Hradů.

Zámecká galerie ve Starých Hradech byla v posledních měsících obohacena dary Vlasty Ortové (kachel Staré Hrady), doc. dr. Ludvíka Páleníčka (kroměřížský autoportrét Maxe Švabinského), Anny Poustové (dřevořez Prometheus) a Dany Sokolové (obraz Postavy). Všem upřímně děkujeme!

Tradiční reprezentační ples Osvětové besedy Libáň – Staré Hrady se konal 10. března 1984. Vydařil se opět k plné spokojenosti pořadatelů i návštěvníků. Přičinila se o to hlavně hudba Sonet Nechnice, řízená sedlišťským rodákem Oldou Kůželem. Půlnoční přestávku vyplnilo losování tomboly, do níž přispěli Vl. Holman a Fr. Škoda (obrazy), H. Horáčková (dort), Másnicovi (dvě kopy vajíček a víno) atd. Škoda jen, že je to již jediný ples ve Starých Hradech – vždyť právě při něm je vidět, že taneční zábava při dobré hudbě a ve společenském oblečení přináší radost!

Při kladení věnců k pomníkům padlých 4. 5. promluvila ve Starých Hradech Jiřina Plíšková, v Sedlišti Jana Svobodová. Byli přítomni požárníci, mládež i další občané; MV NF zastupovali s. Pavlíčková a Novotný.

Besedy o starohradském zámku a archívu uskutečnil prom. hist. Karol Bílek 25. ledna a 30. března pro žáky ZŠ Libáň, 12. března pro kronikáře Českého svazu invalidů v Domousnicích a 14. března pro vlastivědný kroužek DK ROH AZNP Mladá Boleslav.

Naše osvětová beseda získala nové obětavé spolupracovnice z řad žákyň libáňské školy. Lída Keblová, Vlaďka Kánská, Jitka Javůrková, Jana Šupolová ze Starých Hradů, Jana Keblová ze Sedliště a spolu s nimi "chalupářka" Zuzka Slavíčková z Kolína pomáhají provádět turisty na zámku, starají se o vývěsní skříňku OB atd. Děkujeme a věříme, že ve své záslužné práci vytrvají.

Trampové přijeli ve dnech 25.–27. května opět na pomoc rekonstrukci zámku Staré Hrady. Zanechali po sobě nejen vzorný pořádek, ale i pokosenou trávu a okopané růžičky v parku, vysekané zdivo pro elektrickou instalaci v gotické části zámku a další užitečnou práci. Díky!

Koncem března ukončil své působení v restauraci RaJ ve Starých Hradech Ladislav Herrmann a přešel jako vedoucí pohostinství do Nové Vsi nad Popelkou. Starohradskou provozovnu RaJ převzal Václav Jelínek.

Sběr starého železa provedli počátkem dubna starohradští i sedlišťští požárníci.

V Sedlišti pokračuje rychlým tempem výstavba vodovodu. Hlavní slovo nyní mají libáňští vodáci, kteří hloubí rýhy a kladou rozvodné potrubí; sedlišťští občané provádějí zahazování rýh a odpracovali již sta brigádnických hodin. Práce dobře organizuje předsedkyně občanského výboru Jana Svobodová.

Telefonní kabel uložený v rýze táhnoucí se od Libáně k Jičínu nasvědčuje, že brzy dojde k modernizaci telefonní ústředny v Libáni. Pracovníci okresní správy spojů vykonali při této stavbě nemalý kus práce, několikrát museli vést kabel pod silnicí, přes vodní toky atd.

I letošní jaro je ve znamení četných turistických pochodů a automobilových soutěží, které vedly i Starými Hrady (pochod za Rumcajsem 24. 3., putování za Josefem Hakenem 26. 5., pochod libáňského SRPŠ 9. 5., automobilová rallye 19. 5. aj.).

Návštěvy na zámku: I letos se starohradský zámek těší pozornosti četných návštěvníků. Mimo jiné zde byli dr. V. Pubal a dr. T. Grulich z Národního muzea v Praze, umělecký fotograf J. Prošek, dr. J. Řezáč a dr. J. Padevět z nakladatelství Presfoto v Praze, redaktoři Zemědělských novin O. Šumberová, V. Kraus a J. Vlasák, Hana Kofránková z Čs. rozhlasu, dr. E. Maur z FF UK Praha, z hromadných zájezdů Čedok Praha, žáci ZŠ Libáň a Hořice, požárníci z Lestkova, studenti FF UK Praha, členové SPB Jičín a ČSL Lázně Bělohrad, pracovníci Domova důchodců Žíreč a Energetických závodů Liberec, důchodci ze Dvora Králové nad Labem aj.

Spisovatel dr. František Kožík se dožil 16. května 1984 v plné tvůrčí aktivitě 75 let. Blahopřejeme – a na shledanou u nás!

Kulturní kalendář: 26. 5. 1864 zemřel osenický farář Václav Beránek, žák J. Jungmanna, národní buditel Libáňska. – 13. 6. 1814 se narodil lékárník Josef Kramář, libáňský starosta a kronikář. 24. 6. 1874 se narodil historik umění Max Dvořák, jenž se zabýval i minulostí Libáňska. – 30. 6.1364 zemřel arcibiskup Arnošt z Pardubic, který se narodil pravděpodobně na tvrzi Stará.

Naši jubilanti: 75 let se dožil 4. 6. Václav Adamec ze Starých Hradů. 65. narozeniny oslavil 2. 5. Jan Trnka ze Starých Hradů. 60 let života si 9. 5. připomněla Vlasta Baldová ze Sedliště. 55 let bylo 21. 5. Lidmile Gärtnerové ze Starých Hradů. Všem srdečně blahopřejeme!

Sňatky: 3. 3. 1984 uzavřeli v Poděbradech sňatek slečna Lenka Vlčková a houslový virtuóz Čeněk Pavlík, jehož koncerty jsou vždy pravým svátkem pro náš zámek. – 5. 5. 1984 – nedbajíce podle vzoru rodičů na pověry – byli ve Starých Hradech oddáni slečna Helena Slavíková z Mrkvojed a Jaromír Mareček z Prahy. Zase jedna z dlouholetých brigádnic navštívila zámek ve slavnostním šatě a po obřadě ve svatební síni a v kapli připravila pro všechny svatebčany i důkladnou prohlídku celého zámku. Srdečně blahopřejeme oběma mladým párům!

Úmrtí: 9. 5. zemřela ve věku 100 let a 4 měsíců nejstarší občanka Libáňska Antonie Plíšková ze Starých Hradů. – 18. 5. zemřel ve věku 78 let Josef Ulman ze Starých Hradů, bývalý zootechnik JZD.