Číslo 1 | Ročník VII. | Březen 1984 |
Nádvoří zámku s kanou v červnu 1979. Foto Ivan Wurm.
Nejstarí dějiny Starých Hradů nám pomáhají odhalit archeologické nálezy. Jejich soubor reprezentuje asi tisíc zlomků nádob, asi 200 zlomků kachlů, zlomky skleněných nádob, stření krytina, zvířecí kosti aj. Převáná část byla vybrána ze zásypů v dnení gotické části zámku v roce 1975.
Keramika pochází ze 14. století (tzv. kolonizační tvary pokličky, trojnoky, konvice, pánve), dále pak ze století následujících (světlá červeně malovaná, tmavoedá zdobená kolky), kdy je povrch upravován glazúrou (zelenou, hnědou a lutou). Ve nasvědčuje tomu, e zásyp vznikl v souvislosti se stavbou renesančního zámku po polovině 16. století.
Kachle jsou té glazované i bez glazúry. Z těchto je zčásti zachován komorový kachel se scénou Klanění tří králů na čelní stěně. Asi deset procent kachlů patří typu kbelíkovému, ostatní pak komorovému.
Sklo vzniklo pokud ho lze datovat v 16. století. Jde o zlomky číí o válcovitých baněk. Zachovaly se i terče, ze kterých byla sloena okna na tehdejích sídlech bohaté lechty.
Nejstarí nálezy pocházejí z prostoru mezi gotickou částí zámku a konírnou. Je to několik desítek zlomků keramiky datované a do konce 13. století, prokazující tak osídlení před prvními písemnými zprávami o Staré k roku 1340.
Kolonizační keramika se nala i v rýze pro vodovod na ploe dvora usedlosti čp. 20.
Vechny nálezy jsou uloeny v zámku Staré Hrady, část jich je v jeho prostorách vystavena a dokumentuje tak hmotnou kulturu minulosti tohoto objektu.
Zásobnice z 15.století. Foto Ivan Wurm
Kachel se scénou Klanění tří králů z 15. století. Foto Ivan Wurm
Na jiním okraji Českého ráje, poněkud stranou od hlavních turistických tras, stojí v mírném údolí zámek Staré Hrady, původně gotická tvrz Stará. Celý zámecký areál dnes svítí novotou, nikdo by nevěřil; e před několika málo lety byly zdi omelé a potrhané a kronikáři smutně alovali: "Zub času hlodá neúprosně na této krásné památce a není snad daleko doba, kdy pouhé zříceniny budou vyprávěti pohádku o zalých časech ".
Původně zde asi bývala mení tvrz, podle nepodloených domněnek ve 13. století majetek řádu templářů. Prvním známým majitelem byl Arnot ze Staré. Tento pán nechal r. 1340 sepsat závě, v ní své manelce Adličce odkázal jako vdovské sídlo tvrz Starou, k ní náleelo městečko Libáň a vsi Stará, Hřmenín, Vaice a Sedlitě. To je zároveň nejstarí písemná zpráva i o ostatních jmenovaných místech. Tato tvrz snad stávala na mírném návrí západně od dneního zámku a na ní se pravděpodobně narodil Arnot z Pardubic, první praský arcibiskup a kancléř univerzity.
Interér starohradského kostela sv.Jana Křtitele. Foto Fr. Svoboda
Arnot ze Staré zemřel r. 1342 a jeho manelka ho po sedmi letech následovala, take jako majitelé Staré vystupují r. 1356 jejich synové probot Bohu, arcibiskup Arnot a Smil z Pardubic. Roku 1358 získal tvrz jejich nejmladí bratr Vilém ze Staré, otec Smila Flaky z Pardubic, autora satirické Nové rady.
Někdy v této době byla postavena kamenná gotická tvrz. Její stavba byla ovlivněna uměním dvorské Václavovy stavební huti. Vznikla tu dvoupatrová obdélníková budova částečně zaputěná do terénu s přistavenou věí na západní straně. Kadé patro bylo rozčleněno na tři prostory. V přízemí byly hospodářské komory, dalí dvě patra slouila jako obytná. Střední síň 1. patra byla zaklenutá kříovou klenbou, po ní zbyly jen patky hrukových eber. Na východní straně této síně bylo vestavěno vřetenovité schoditě z přízemí do 2. patra, o ně se v 1. patře opíralo čtvrté ebro klenby ukončené krásnou konzolou. Vedle schoditě je portálek, kterým se vstupovalo na pavlač.
Bylo to na svou dobu honosné sídlo, zabezpečené příkopy a ohrazením, které dokumentovalo rostoucí moc pánů ze Staré a Pardubic. V jeho sousedství byl současně postaven i kostel sv. Jana Křtitele, na jeho svorníku najdeme jejich znak. K malému panství patřil i popluní dvůr a kromě dříve jmenovaných vsí i Psinice, Milkovice a Lopuč. U kostela stála zvonice a kolem se rozkládal hřbitov. Byla zde i samostatná farnost r. 1370 tu zemřel první známý farář Martin.
Deska s erbem Jiříka Pruskovského z Pruskova. Foto archiv
Roku 1393 prodal Smil Flaka z Pardubic celé panství Pavlu z Jentejna, který je od roku 1404 drel se synem Janem. Roku 1419 se stal majitelem panství Jan Kostelák, r. 1433 se zde připomínají Zdeněk z Loučeně a Strani z Kopidlna, kteří ustanovili katolického faráře do Psinic. Zdeněk z Loučeně tu seděl jetě r. 1469. Z r. 1481 je zachován nejstarí kostelní zvon.
Dalím dritelem panství byl Jan z Valdtejna, který r. 1503 vyměnil Starou s Janem Raínem z Riesenburka za panství hořické. V této době patřil k panství pouze "zámek" (rozuměj tvrz) Stará s popluním dvorem a vsí, městečko Libáň a ves Sedlitě. Teprve Janův syn Petr přikoupil Zliv, Psinice, Kelníky a Křeice. Padl v bitvě s Turky u Budína 9. října 1537 a jen o rok přeil svou manelku Albětu z Habřiny, která je pohřbena ve starohradském kostele. Panství se ujal jeho syn Jan Kapar, který přikoupil r. 1551 Milkovice, ale zadluil se, a nakonec musel 23. 7. 1567 prodat celé panství Krytofovi z Lobkovic na Bílině a Kosti.
Nový majitel si panství nepodrel, ale odevzdal je r. 1571 Jiříkovi Pruskovskému z Pruskova, manelu své dcery Uruly z Lobkovic. Ten pocházel ze slezského rodu a slouil jako komorník čtyřem císařům. Podporoval vědu, vychovatelem jeho synů byl básník Matou Filomates. Na Jiříkovu přímluvu povýil r. 1574 císař Maxmilián Libáň na město.
Jiřík poznal na císařském dvoře ivot renesanční lechty, a proto není divu, e se mu nelíbil starý gotický "zámek", malý a ponurý ve srovnání s novějími panskými sídly. Proto ho hned po získání panství začal upravovat na moderní renesanční sídlo. Původní budova byla přestavěna a k ní vybudována dalí tři křídla, take zde vznikl čtyřkřídlý dvoupatrový objekt kolem čtvercovitého nádvoří. Nad portálem vstupní brány byly umístěny busty císařů Maxmiliána a Ferdinanda, pod nimi latinské nápisy s tituly stavebníků Jiříka a Uruly. Část nádvoří byla zdobena arkádami, nad nimi byly fresky s loveckými výjevy. Malbami byly zdobeny i vnitřní komnaty.
V kostele nechali Pruskovtí postavit nádherný renesanční oltář vyřezávaný ze dřeva z r.1582. Po obou stranách vchodu jsou umístěny kamenné desky s erby Jiříka Pruskovského a Uruly z Lobkovic.
Před novým zámkem bylo vybudováno uzavřené předhradí, které obklopovalo nově vzniklé velké nádvoří s kanou. Na toto nádvoří se vcházelo hlavní branou v jiním traktu, zdobenou krásným portálem se znakem Pruskovských a s latinským nápisem o vybudování zámku r. 1573. Celé průčelí bylo zdobeno renesančními psaníčky a sgrafity s cyklem výjevů z bible, snad dílem mistra Augustina, stavitele schwarzenberského paláce na Hradčanech.
Za hradem byly vybudovány sklepy, jejich vchody zdobily kamenné desky se zpodobněním Bakcha, Ceres, Neptuna a Diany. Vznikl zde i pivovar.
Průčelí zámku v létě 1981 Foto Ivan Wurm
Jiřík Pruskovský zemřel r. 1584, Staré Hrady pak byly sídlem paní Uruly a a r. 1593 se jejich drení ujal Jiříkův syn Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova. Tehdy byl zámek a celé panství popsáno v deskách zemských takto: "Zámek Starý hrad v nově s nemalým nákladem vystavěný, v něm drahně pokojů, ve od kamene zdělaných, totito světnic, síní, komor, sklepů suchých i hlubokých, k chování piva i vína pohodlných, kuchyně, pekárna, předhradí vecko od kamene vystavěné, kde zespod jest světnice pro čeládku, té čtyři matale klenuté, v nich se přes 40 koní postaviti můe, kovárna a stáje klenutá pro komorní vozy, nahoře nad tím pokoje, kde úředník a důchodní písař bydlí a některé sýpky pro sypání obilí udělané, před zámkem na předhradí v placu kana, do které voda pramenitá teče, která se po trubkách vede a odtud do pivováru poutí, při samém zámku v předhradí kostel klenutý pěkně spravený, pivovár, cihelnu, vápenici, dvě jelení obory, tři vinice, chmelnici, mlýny, dvory, město Libáň, vsi Starou, Sedlitě, Mlýny, Vaice, Řmenín, Ličen, Kříenec, Zliv, Psinice, Kelníky, Křeice, Běchary, Únětice, městečko Třevač, Bystřici, Drahoraz s 234 osedlými, rybníky a lesy."
Oldřich Desiderius byl stejně jako jeho otec císařským hodnostářem a velkým podporovatelem vědy. Jeho přítelem byl Bartoloměj Paprocký, který mu připsal svůj tambuch slezský. Zemřel r. 1618 bezdětný, jeho bohatou knihovnu věnovala jeho druhá manelka Johanka ze Sulevic klementinské knihovně.
Zadluené panství se stalo majetkem Viléma z Lobkovic a jeho manelky Benigny Kateřiny, která ho r. 1628 prodala Maxmiliánovi z Valdtejna, plnomocníku vévody Albrechta z Valdtejna, take se stalo součástí vévodství frýdlantského. Albrechtovi se panství líbilo, zvlátě vinice, obora Jelenka a baantnice; na Kobylím poli měli být dreni dva silní psi na ochranu proti vlkům.
Po Valdtejnově zavradění získal 27.1. 1635 starohradské panství Jindřich hrabě lik, kdysi vůdce "statečných Moravanů" v bitvě na Bílé hoře, nakonec císařský marálek a prezident dvorské válečné rady zprvu do zástavy, od r.1637 dědičně. Zroveň získal i sousední panství velíské. Regentem těchto jeho drav byl znamenitý hospodář Adam Rodovský z Hustiřan. V této době přibyly do kaple postranní oltáře.
V letech 16501675 byl majitelem panství Frantiek lik, za něho bylo r. 1672 zřízeno svěřenské panství (fideikomis) Kopidlno Staré Hrady. likové sídlili na Kopidlně, Staré Hrady se staly hospodářským centrem panství. Panství vzrostlo hlavně za Frantika Josefa lika (+ 1740), kdy zde působil výtečný barokní stavitel J. B. Mathey. Z této doby existuje také cenný starohradský rejstřík pozůstalostí, prvořadý historický pramen. Dalími majiteli byli Frantiek Jindřich (+ 1766), Leopold Jindřich (+ 1770) a Josef Jindřich (+ 1806).
Zámek v té době značně zchátral, zvlátě nejstarí gotické křídlo s věí, které se nakonec počátkem 19. století postupně zřítilo. Nový majitel panství generál Frantiek Jindřich lik (1789 1862) nechal provést nejnutnějí zabezpečovací práce. Z této doby je pravděpodobně i likovský znak nad hlavní zámeckou bránou mezi bustami císařů. Snad autora práce a rok vzniku prozrazuje nápis pod znakem "Pelikán mistr zednický 1811". V dalích letech se prováděly úpravy pivovaru, schodi a sklepů, nebo zámek se proměnil v hospodářskou budovu, kde nejvíce prosperoval pivovar. Zdejí pivo bylo proslavené, jistě ne nadarmo sloil hudební skladatel Frantiek Matěj Hilmar, učitel v blízkém Kopidlně, ertovný muský sbor "Píseň k oslavě piva starohradského". Vařilo se zde a do roku 1892; jetě r. 1869 byly pro pivovar zřizovány nové prostorné sklepy.
Na předním nádvoří byla r. 1833 postavena nová konírna, v dalích budovách sídlil hospodářský a lesní úřad, byly tu byty, pejchar a sklady. Zvonice a spojovací chodba mezi kaplí a zámkem se zřítily.
V této době se zde narodil v rodině panského bednáře herec Karel PoE2R\ä!5ävěE˛E˝˘e(¸űXÂ
Vą˝š$:Ń5,ţÇí!ýŐŰCĘĺŇŐŰoßZ