Číslo 1

Ročník V.

Březen 1982

Vážení a milí čtenáři,

zahajujeme V. ročník našeho časopisu a přejeme Vám i sobě, aby byl stejně úspěšný jako ty předcházející. Je to rok věnovaný úctě ke stáří a rok tvorby a ochrany životního prostředí. Proto se budeme věnovat i této problematice. Umožnili jste svým zvýšeným předplatným, že časopis může letos vycházet tiskem a přinášet i fotografie. Věříme, že se Vám bude líbit a že nám také budete psát – články, zprávy i třeba upozornění na životní jubilea Vašich blízkých. Bez Vaší spolupráce – dopisovatelské i finanční – bychom sami časopis dělat nemohli. Děkujeme Vám také, že předplatné uhradíte připojenou složenkou co nejdříve. Časopis vyjde čtyřikrát ročně, jedno číslo za 3 Kčs.

Redakce LSK

Pročítám je znovu uprostřed zimy a dívám se oknem do špinavé mlhy severočeského kraje. Myslím na to, kolik stromů v blízkém parku tento rok vlivem exhalací opět zahyne. Vzpomínám při tom na botanickou krásu rodného kraje a přemýšlím, co všechno lze učinit pro její záchranu.

Těším se, že jakmile přejde největší zima, podívám se domů. Předjaří má svůj zvláštní půvab. Země vonící jarem, mladé pupeny na stromech, první kočičky (kterých stále ubývá), jehnědy, vykukující nebo již kvetoucí bledulky. A což teprve později, kdy se libáňské stráně a lesy promění v jednu velkou botanickou zahradu. Jaterníky, fialky, plicník, petrklíče, sasanky, později konvalinky a spousta dalších. Radost se podívat.

Neznám všechny ty květiny, které jmenuje dr. Slavík, ale pozvedám svůj skromný hlas v prosbě za jejich zachování. Až přijde jaro, opatrujme každý v mezích svých možností všechnu tu krásu. Nejde o kytičku utrženou pro radost, ale o svévolné ničení. Napomeňme nerozumné děti nebo nesvědomité turisty a zvláště pozor na trhovkyně, které vytrhávají bledulky i s cibulkami, jen aby stopka byla delší. A později v létě při sběru léčivých rostlin buďme opatrní, abychom utrhli pouze bylinu a kořen zůstal neporušen v zemi.

Zvláštní prosbu mám k těm, kteří přicházejí do styku s půdou po stránce ekonomické a chemické (postřiky!). Tady pozor, aby pro zdánlivý zisk nenastala mnohonásobná škoda.

Náš libáňský kraj je po botanické stránce opravdu pozoruhodný. Vynasnažíme se tedy, abychom jej nepoškozený předali dalším generacím.

Hana Mařanová, Litoměřice

V loňském ročníku Listů starohradské kroniky jsme nahlédli do zeleného bohatství v údolí potoka Na Dolech u osady Važice. Dnes se vypravíme něco přes dva kilometry k západu do údolí potoka pod obcí Skuřina. Potok, který v dolní části nese jméno Bukovina a ústí do potoka pod Sedlištěm, má dva prameny – jeden přímo v obci Skuřina, druhý asi půl kilometru východně od obce. Podle fytogeografického členění ČSR patří popisované údolí do fytogeografického okresu Český ráj, podokresu Markvartická pahorkatina. Klimaticky je to okrsek mírně teplé oblasti, blížící se svým charakterem již k oblasti teplé. Tomu odpovídá i vegetační kryt, při vegetačně-rekonstrukčním pojetí odpovídající dubohabrovým hájům (Carpinion betuli). Na svazích jsou lehké půdy křídových pískovců, většinou zalesněné. Starší osídlení několika staveními je při soutoku obou nejhořejších toků v místě zvaném Peklo, jinak se údolí v posledních letech zaplnilo větším množstvím rekreačních chat. K zvýšenému rekreačnímu využití údolí přispěla i nová vodní nádrž, vybudovaná východně od Zelenecké Lhoty. Rostliny, o kterých se dále zmíním, jsem zaznamenal při terénním výzkumu spolu s dr. J. Havlíčkovou 7. června 1978.

Prošli jsme tehdy úsek asi půldruhého kilometru dlouhý od obce Skuřina až po hráz vodní nádrže. Nadmořská výška této části údolí se pohybuje mezi 330 a 270 m. Ve zmíněném úseku jsme tehdy zaznamenali přes 180 druhů cévnatých rostlin, z nichž na tomto místě upozorním jen na některé.

Zajímavý je především mokvavý svah nad levým břehem vodní nádrže. Voda tam prosakuje těžkými půdami křídových písčitých slínů, které se táhnou již od Pekla dolů porůznu nad levým břehem potoka. Na zmíněném místě roste přeslička největší (Equisetum telmateia), indikující svážné terény, vápnomilná ostřice sivá (Carex glauca), jehlice trnitá (Ononis spinosa) a tužebník obecný (Filipendula vulgaris). Na svazích údolí v celém úseku se střídají porosty listnáčů (dub letní, habr, lípa malolistá, klen, bříza, jeřáb a osika), smíšené háje i monokultury smrku či borovice. Při okrajích bývá vysázen modřín. V bylinném patře se střídají podle půdního typu a podle převládající dřeviny druhy několika vegetačních jednotek, především habrových doubrav, značně však člověkem již narušených a pozměněných. Z mnoha druhů jsou v podrostu nejnápadnější: sasanka hajní (Anemone nemorosa), kopytník evropský (Asarum europaeum), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), jarmanka větší (Astrantia major), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice lesní (Carex sylvatica), konvalinka vonná (Convallaria majalis), svízel lesní (Galium sylvaticum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), hrachor černý (Lathyrus niger), pstroček dvoulistý (Majanthemum bifolium), černýš hajní a luční (Melampyrum nemorosum a M. pratense), strdivka nicí (Melica nutans), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), vraní oko čtyrlisté (Paris quadrifolia), lipnice hajní (Poa nemoralis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), žindava evropská (Sanicula europaea), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), čistec lesní (Stachys sylvatica), ptačinec hajní (Stellaria holostea), z kapradin papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec a ostnitá (Dryopteris filixmas a D. spinulosa). Jako vzácnost se vyskytuje na jednom místě vstavačovitá rostlina, nezelený saprofytický hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). V prosvětlených okrajích hájků tvoří křovité patro svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana) a hloh ostrotrnný (Crataegus oxyacantha).

Na prosvětlených svazích v údolí se vytvořily travnaté porosty, v nichž se vyskytuje bukvice lékařská (Betonica officinalis), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), rožec rolní (Cerastium arvense), čičorka pestrá (Coronilla varia), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), svízel syřišťový (Galium verum), jitrocel prostřední (Plantago media), šalvěj luční (Salvia pratensis), jetel horní (Trifolium montanum) a smolnička obecná (Viscaria vulgaris).

U posledních domků obce Skuřina před vstupem do údolí roste na podezdívce jemná kapradina puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) a u plotů merlík všedobr (Chenopodium bonus-henricus) a kopretina řimbaba (Chrysanthemum parthenium). Z druhů doprovázejících člověka (antropofytů) najdeme u samoty Peklo zplanělou, původně pro okrasu pěstovanou, fialově kvetoucí večernici vonnou (Hesperis matronalis); jejím původním domovem jsou světlé háje v Itálii.

Zajímavé a druhově bohaté jsou porosty v křovinách kolem potoka a na přilehlých vlhkých loukách na dně údolí. Z dřevin lemuje potok olše lepkavá (Alnus glutinosa), brslen evropský (Evonymus europaea), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba křehká (Salix fragilis) a kalina topolová (Viburnum opulus). V jejich podrostu najdeme blatouch bahenní (Caltha palustris), řeřišnici hořkou (Cardamine amara), orsej jarní (Ficaria verna), hluchavku skvrnitou (Lamium maculatum) a ovíjivý planý chmel (Humulus lupulus). Vlhké až bažinaté louky jsou stanovištěm řady dalších druhů, jako je pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), ocún jesenní (Colchicum autumnale), škarda bahenní (Crepis paludosa), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), vrbovka chlupatá a malokvětá (Epilobium hirsutum a E. parviflorum), přeslička bahenní (Equisetum palustre), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), tužebník jilmolistý (Filipendula ulmaria), kakost bahenní a luční (Geranium palustre a G.pratense), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), máta dlouholistá (Mentha longifolia), skřipina lesní (Scirpus sylvaticus) a vzácnější, ale pro zdejší kraj charakteristický krtičník stinný (Scrophularia umbrosa).

Vodní nádrž na potoce východně od Zelenecké Lhoty je poměrně mladého data, takže pobřežní porosty ani vodní společenstva nejsou dostatečně vyvinuty. Přesto při břehu již objevíme dvouzubec trojdilný (Bidens tripartitus), ostřici ostrou a latnatou (Carex acutiformis a C.paniculata), sítinu žabí, rozkladitou a sivou (Juncus bufonius, J. effusus a J. inflexus), rákos obecní (Phragmites communis), orobinec úzkolistý i širokolistý (Typha angustifolia a T.latifolia). Na vodní hladině byl zatím zjištěn jen okřehek menší (Lemna minor).

Základní dokumentace květeny ve zkoumané části údolí byla provedena. Za určitou dobu bude možno provést nový srovnávací výzkum a vyhodnotit, které druhy vymizely, které se naopak nově do území rozšířily. K přirozené změně dochází v přírodě stále, ovlivňují ji měnící se podmínky prostředí. Mnohem pronikavější změny však vyvolává člověk, ať už záměrně či nevědomky. Mělo by proto být samozřejmou povinností všech, kdo tato místa navštíví, především obyvatel rekreačních chat, maximálně chránit veškerou vegetaci v údolí. Jedná se o poslední zbytky přirozených rostlinných společenstev, obklopené na okolních plošinách jen zemědělskými monokulturami.

Bohumil Slavík

V Pardubičkách ve zdi staré zvoničky spočívá od roku 1905 několik zlomků starých náhrobníků. Jsou bezesporu nejstaršími náhrobníky na území Pardubic vůbec, jak to prokázal Moric Lüssner již roku 1857, kdy kameny byly ještě umístěny v kostelní dlažbě presbytáře sv. Jiljí.1) Ve stěnách zvonice je dnes možno vidět čtyři kramlemi připevněné zlomky epitafů. Tyto čtyři zlomky (viz fotografie V. Metelky) odpovídají asi dvěma až třem původním náhrobníkům. V červenci 1981 jsem pořídil nové oměření těchto zlomků, které se rozchází s údaji F. K. Rosůlka²⁾, J. Semonského³⁾ a samozřejmě i M. Lűssnera, naměřenými mnohem dříve.

Jak lze tedy popsat ony čtyři zlomky dnes? Nebylo jistě dobré, že při opravě kostela B. Dvořákem opustily kostel, kde byly chráněny před deštěm a nepohodou. Pokud se někdo tenkrát obával, že budou v zemi dále sešlapávány, ve zdi zvonice jejich chátrání pokračovalo, a jsou vystaveny i mechanickému poškozování. První kámen ode dveří zvonice vlevo je připisován otci prvního pražského arcibiskupa p. Arnoštovi ze Staré (dn. Staré Hrady u Libáně). Kámen je z bílého mramoru a má podle mého měření dnes tyto rozměry: šířku 78 cm, výšku asi 2 m, tloušťku 11 cm. Na pravém okraji nese náhrobník dnes již pouhé stopy gotických majuskulí o výšce 12 cm. Délka fragmentu nápisu se už nedá stanovit. Roku 1857 jej M. Lűssner četl: … ni. Arnesti i vigia.sti Mathei. . +. .

Druhý úlomek epitafu, spočívající ode dveří zvonice vpravo, má dnes šířku 127 cm, výšku 134 cm a tloušťku 10 cm. Úlomek je z měkkého šedého kamene, asi opuky (není tedy mramorový jako onen vlevo); ve vzdálenosti asi 50 cm odshora vyvstává před našima očima cosi jako rukojeť rytířova meče. Kámen nese i dnes stopy po barvách a v levém okraji nahoře zbytky velkých arabských písmen. Domnívám se, že jen těžko byl i tento kámen součástí epitafu Arnoštova. Komu tedy patřil?

Pod okny na severní straně zvonice jsou zasazeny dva mohutné zlomky zřejmě načervenalé zvětralé žuly, jak usoudil již kronikář obce Padubiček Jan Semonský.⁴⁾ Větší z obou úlomků má prohlubeninu, ve které byl zřejmě zasazen erbovní štít; má šířku 130 cm a výšku 110 cm. Menší úlomek je vysoký 105 cm a široký 77 cm. Sestavíme-li rozměry k sobě, jak asi patřily dříve k sobě oba zlomky (soudě podle stejného materiálu), vyjdou obvyklé rozměry středověkých náhrobníků. Kromě erbovního štítu na prvém úlomku nelze jinak pozorovat již nic pozoruhodného. Tyto úlomky připsal V. Diviš r. 1929⁵⁾ hrobu Adličky ze Staré, Arnoštovy ženy.

Vraťme se teď k historickým faktům. Prvním známým držitelem Pardubic je Půta z Dubé, Jestřebí a Frýdlantu, který roku 1319 seděl na zemském soudě. Pocházel z Ronovců (erbu ostrve). Měl tři syny: Hynka Hlaváče, Hajmana a Hynka Crha⁶⁾, od nichž asi roku 1330 obdržel Arnošt z Hostyně (později i ze Staré) pardubické zboží výměnou za hrad Vizmburk u Havlovic.⁷⁾ Dne 22. listopadu 1332⁸⁾ daroval Arnošt s chotí Adličkou ves Pardubičky mnichům cyriakům (jsou doloženi v Pardubicích s převorstvím u sv. Bartoloměje listinou papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295), kteří měli v Pardubičkách kapli sv. Jiljí, kde zřejmě sloužili mše. Za darování vsi Pardubiček cyriákům vymínil si Arnošt sloužení dvou mší denně u sv. Jiljí za své předky a potomky. Arnoštovy předky se zatím nepodařilo stanovit (není znám otec ani matka⁹⁾), víme však, že z manželství Arnošta a Adličky se narodilo pět synů: arcibiskup pražský Arnošt; probošt Bohuše; Smil; Vilém, zv. ze Staré a Kozí, a probošt Jetřich.¹⁰⁾ Otec Arnošt byl povýšen do panského stavu králem Janem Lucemburským. Podle F. X. Kryštůfka¹¹⁾ pocházel z rytířského rodu Malovců (sídlo Malovice u Netolic na Prachaticku). Víme, že Arnošt a po něm páni z Pardubic měli bílého (stříbrného) půlkoně v červeném poli, kdežto Malovcové zlatého v modrém poli.¹²⁾ Víme též, že Arnoštovi a po něm i jeho synu Vilémovi patřila tvrz Kozí na Hlubocku, v sousedství Malovců. Zřejmě tedy Arnoštův rod pocházel původně z Prácheňska, do východních Čech přešel zakoupením zřejmě až s Arnoštovou funkcí hejtmana v Kladsku. Arnošt koupil. "hrad Starou i s městem a zde také v prosinci 1340 napsal svou závěť. Podle fragmentu náhrobního nápisu z Pardubiček zemřel o vigilii sv. Matouše (zřejmě dne 20. záři) 1342. Kostel sv. Jiljí v Pardubičkách se už roku 1332 stal podle Arnoštovy darovací listiny cyriakům pohřebním chrámem jeho rodu. Paní Adlička zemřela na Staré sedm let po svém muži roku 1349 a podle V. Diviše bylo vyhověno jejímu přání o převozu těla do Pardubiček po bok manžela.

Celkový pohled na zvonici u sv. Jiljí v Pardubičkách. Foto Václav Metelka. (nekvalitní předloha)
Náhrobní kámen ze Staré se stopami gotických majuskulí v pravé části. Foto Václav Metelka. (nekvalitní předloha)

Vztahy mezi Pardubicemi a Starou se zauzlily za Arnoštova syna Viléma (doložen podle A. Sedláčka v letech 1357-1387), který se psával ještě "z Kozí na Hlubocku", ale také "ze Staré a na Pardubicích". Tento otec Kuníka (je po něm nazvána Kunětická hora u Pardubic), staročeského básníka Smila Flašky, a Kačny, provdané do rodu Vartenberků, se zřejmě ze Staré přestěhoval do Pardubic. Dělil se však o důchody z ní se Vznatou ze Skuhrova, který musel být zřejmě jeho věřitelem či možná manželem dcery jeho bratra Smila, jež by tak měla nárok na 1/6 zboží.¹³⁾ Víme, že Vilém držel r. 1374 a r. 1380 Starou sám. Když však roku 1384 Vznata ze Skuhrova zemřel, oboje Vilémovo zboží – Pardubice i Stará – připadlo králi Václavovi IV. Pardubice byly veřejně provolány jako uprázdněné před sv. Václavem (28.IX.) ve Vysokém Mýtě. Dne 25. dubna 1385 byli přes Vilémův protest na Vznatův díl uvedeni Jan Střela a Příbek ze Skvařetína, kteří si tuto odúmrť vyprosili na králi. Roku 1387 rozdělil Vilém panství tak, že Pardubice dal "výprosníkům" a sám podržel Starou a na Pardubicku vesnice Mikulovce, Dražkov, Jesenčany, Uherčice, Evanovice, Černou, Nemošičky, část Ostřešan a Pardubice Mnichové (dn. Pardubičky¹⁴⁾). Okolnost, že Pardubičky si Vilém ponechal, svědčí o jeho vztahu i k chrámu sv. Jiljí, kde odpočívali jeho rodiče.¹⁵⁾

Na závěr můžeme jen zopakovat slova kronikáře J. Semonského o náhrobnících v Pardubičkách, psaná roku 1940: "Mým přáním a zároveň odměnou… bylo by jediné to… , aby nebyly badateli opomíjeny a ještě jedenkráte prozkoumány a na příslušných místech připomenuto, aby nebyly tak vydávány zkáze." Celkový stav těchto cenných náhrobníků se po uplynutí dalších 40 let jen zhoršil. Jak dlouho ještě bude ignorována ochrana těchto cenných dokladů na samé počátky Pardubic?

Poznámky:

1) Památky archeologické II., vyd. 1857.

2) F. K. Rosůlek: Pardubicko – Holicko – Přeloučsko, díl III., str. 435 a 575.

3) J. Semonský: Dějiny filiálního kostela sv. Jiljí v Pardubičkách, obsaženo v publikaci E. Krbce: Pardubické kostely a památky, vyd. 1940; na str. 18 až 29. Údaje o náhrobnících jsou zde na str. 27 a 28.

4) J. Semonský. l.c., str. 28. Autoři Melicharová – Vinař (Pardubicko, vyd. 1948, str. 49) píší o červeném mramoru.

5) V. Diviš, časopis "Štít" čís.18 z 19. 9.1929, roč. XXIII.

6) A. Sedláček: Hrady I. str. 33. Tentýž autor v díle V. na str. 34 doplňuje ještě čtvrtého bratra Václava (Vývod pánů z Dubé a Náchoda.)

7) Viz pernštejnský kopiář v AČ IV – 174.

8) J. K. Vyskočil: Arnošt z Pardubic a jeho doba, vyd. Vyšehrad 1947; Z. Fiala: Předhusitské Čechy, vyd. Svoboda 1968 (v příloze: Kláštery).

9) Tvrzení F. K. Rosůlka (Pardubicko – Holicko – Přeloučsko, díl III., str. 434, pozn. 3), že byl nejstarším synem Tasa z Vizmburku, nebylo prokázáno.

10) Viz vývod pánů z Pardubic od A. Sedláčka v jeho Hradech I., str. 34.

11) Viz heslo v Ottově slovníku naučném (dál OSN) II., 1889, str. 772.

12) Viz heslo A. Sedláčka "Kůň erbovní znamení" v OSN XV., 1900, str. 363, kde autor uvádí, že Malovci pokládali Pardubické za strýce.

13) A. Sedláček: Hrady I., Pardubice.

14) Název Pardubice Mnichové dokládá, že ves patřila cyriakům.

15) Spor o Pardubice vedl Smil Flaška s králem dál; přivedl jej zřejmě do řad Jednoty panské, jak jsem o tom psal ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka, roč. 1974. Osobností prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic jsem se zabýval ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka, roč. 1975 a 1976.

(pokračování)

Místo pozvánky: Osvětová beseda Libáň – Staré Hrady pořádá ve starohradském zámku v nejbližším období tyto akce: 28. 3. ve 14 hodin bude zahájena výstava obrazů akad. malířky Boženy Hliněnské-Kuhnové a literární výstavka ke 100. výročí narození Leontiny Mašínové. 2. 5. ve 14 hodin bude vernisáž výstavy obrazů Vladimíra Holmana a pak ve 14.30 hodin koncert houslového virtuóza Čeňka Pavlíka a klavíristy zasl. umělce Alfréda Holečka. Zároveň bude otevřena výstava starohradské a sedlišťské kroniky a jejich příloh za rok 1981. 6. 6. ve 14 hodin zahájíme výstavu akad. malíře Stanislava Konečného, po vernisáži následuje koncert klavíristky Evy Krámské a jejich žáků. Připravujeme i několik besed se spisovateli.
B. Hliněnská: Portrét dívky (nekvalitní předloha)

Zámek ve Starých Hradech navštívilo v roce 1981 celkem 4 911 návštěvníků. Je to dosud nejvyšší počet návštěvníků za rok. Všichni měli možnost prohlédnout si kromě zámku i některou z výstav. O provádění se starali k plné spokojenosti členové a spolupracovníci Osvětové besedy manželé Bílkovi, Z. Cibulka M. Droznová, Vl. Holman, Jar. Hrdá, H. Komárková, I. Macková, Jar. Marek, L. Plíšková-Bočková, J. Straková, Fr. a R. Škodovi, D. Táborská, V. Toboříková a M. Zubatá.

Výstavu keramiky Evy Tesařové zhlédlo do jejího ukončení 8. listopadu 1981 celkem 748 návštěvníků.

Obrazy a kresby Vladimíra Holmana mohou návštěvníci starohradského zámku zhlédnout od konce listopadu 1981 do konce března 1982.

Kronika Starých Hradů a Sedliště je průběžně vedena a dopsána až do konce roku 1981. Za uplynulý rok obsahuje i cenné přílohy: 75 výstřižků z novin a na dvě desítky drobných tisků týkajících se obou obcí. Množství fotografických příloh zhotovili pan Ivan Wurm a ing. František Táborský; další fotografie darovali Milan Eliáš z České Lípy, Vladimír Mikolášek a Eva Tesařová z Jablonce nad Nisou.

Novoročenky na letošní rok s námětem starohradského zámku zhotovili akad. malíř Vladimír Komárek ze Semil, akad. malíř Vladimír Kopecký z Prahy a František Škoda z Libáně. Fotografickou reprodukci kresby Starých Hradů od nár. umělce Cyrila Boudy rozesílali svým přátelům manželé Lukášovi z Libáně.

Ano – ne je oblíbená soutěž sběratelů, vysílaná ostravským televizním studiem. 11. prosince byla věnována sběratelům ex libris (drobné grafické lístky vlepované do knih jejich majiteli). Na obrazovkách soutěžili MUDr. Ladislav Loubal z Moravské Třebové a prof. Jiří Demel z Valašského Meziříčí, oba dobří přátelé Starých Hradů. Rozhodující otázky jim připravil RNDr. Karel Samšiňák, CSc., z Prahy, kterého naši čtenáři a návštěvníci výstav rovněž dobře znají. A hovořilo se i o dílech Josefa Váchala, Zdeňka Mlčocha, Vladimíra Komárka a jiných umělců, jejichž jména na starohradském zámku již také zdomácněla.

Letošní zima způsobila mimo jiné i velké starosti našim silničářům. Nebezpečná situace vznikla ve Starých Hradech před Tuláčkovými a Elederovými, kde v důsledku nedostatečné údržby příkopů a střídajících se oblev a mrazů vytékala voda na silnici a vytvořila zde silnou ledovou vrstvu, na níž došlo ke třem menším dopravním nehodám. Teprve 9. února 1982 těžké mechanismy Okresní správy silnic situaci alespoň částečně normalizovaly.

Celkem 89 svateb se konalo v roce 1981 na starohradském zámku.

Reprezentační ples Osvětové besedy Libáň – Staré Hrady, v pořadí již čtvrtý, se konal 6. března 1982. Více o něm napíšeme příště.

MO SSM pořádala 25. prosince 1981 Štěpánskou taneční zábavu a během ledna a února 1982 sérii nedělních odpoledních tanečních čajů v kulturním sále ve Starých Hradech. Hrál Index.

Kulturní kalendář: 29. ledna 1982 jsme vzpomínali stého výročí narození lidové básnířky Marie Keblové ze Starých Hradů. Její verše nás provázejí podnes a často se s nimi setkáváme i na stránkách časopisu. Více jsme o jejím životě a díle psali v únoru 1979 (ročník I., č. 4).

Jaroslav Plíšek z Bystřice oslavil 15. 2. 1982 sedmdesátiny. Patří ke skupině obětavců, kteří se podílejí na záchraně starohradského zámku. Pracuje zde již mnoho roků a jeho šikovné ruce se vyznají v zedničině, tesařině i jiných profesích. Přejeme hodně zdraví a spokojenosti do dalších let!

Naši jubilanti: 98 let se dožila 12. ledna Antonie Plíšková ze Starých Hradů. 86 let oslavila 27. 2. Františka Hailichová ze Sedliště. 70. narozeniny oslavili 7. 2. Stanislav Najman ze Sedliště a 10. 3. Růžena Plíšková ze Starých Hradů. 65 let se dožili 29.1. Jaroslav Svoboda ze Sedliště, 19. 2. Františka Křížová ze Starých Hradů a 21. 3. Jitka Dubská ze Starých Hradů. 60 let oslavili 10. 1. Josef Bureš a 25. 3. Václav Javůrek ze Starých Hradů. 50 let bylo 26.1. Marii Jílkové ze Sedliště. Všem srdečně blahopřejeme!

Sňatky: V Praze na Staroměstské radnici uzavřeli dne 8. ledna 1982 svůj sňatek MUDr. Ladislava Másnicová ze Starých Hradů a ing. Štěpán Kvítek z Prahy. Blahopřejeme!

Narození: 26. 1. 1982 se narodila Lucie Javůrková z Markvartic, dcera Marie Javůrkové, roz. Toboříkové ze Sedliště.

Úmrtí našich čtenářů: 24. prosince 1981 zemřela náhle dlouholetá činná členka spolku divadelních ochotníků Bozděch, paní Zdena Kaprasová z Libáně – 14. května 1982 by se dožila 80 let. 2. února 1982 zemřela v Praze paní Marie Jirglová ve věku 72 let. 9. února 1982 zemřel v Libáni pan Václav Vojtíšek, dlouholetý zaměstnanec ČSAD, ve věku 78 let. Čest jejich památce!