Logo L.S.K. 1982


Číslo 2Ročník V.Červen 1982


Jeden, jediný večer

To jaro tenkrát zrovna moc dobře nezačalo. Na první jarní den sněžilo jako uprostřed zimy, takže příroda byla z toho rozmaru počasí docela zkřehlá. Protože ani další dny nepotvrzovaly příchod jara, choulili se lidé nadále do zimních oděvů. Přišel duben a s ním plískanice. Sníh sice již roztál, ale pro změnu bičovaly zem vytrvalé deště. Ta přesycena mokrou nadílkou ji odmítala. Přebytečná voda se valila do údolí, kterým protékala říčka Bystřice. V létě byla mírná jako ovečka, ale nebývalým přísunem vody zdivočela. Nyní se jejím korytem řítil kalný a dravý proud, který podmílal břehy, rval stromy a všecko, co se mu postavilo do cesty, smetl a unášel s sebou. Šel z ní strach. Vlivem chladného a deštivého počasí se také vegetace značně opozdila. Jen několik keřů se zelenalo a po květech nebylo ani památky. A přece! Když na chvíli vykouklo slunce z mraků, hned se u cesty pochlubil svou žlutí podběl, ale jen na okamžik a nějak stydlivě. Příroda v té době vyhlížela nevesele a žádný div, že se pochmurná nálada přenášela i na všecky její děti. Do prvního máje zbývaly sotva dva dny, když se od jihozápadu přihnal teplý větřík. Z počáteční nesmělosti se rychle probral, nabyl na síle a začal prohánět černá mračna po obloze s takovou chutí a zdarem, že do večera byla jako vymetená. Snad se při té robotě unavil nebo byl se svým dílem již spokojen, nevím, ale jakmile nebyl v dohledu ani jeden neposlušný mráček, odfoukl si naposled a ulehl.

Nádherné jitro posledního dubnového dne uvítal jásavý zpěv početného ptačího národa. Slunce hned od počátku své nebeské pouti štědře rozhazovalo teplé paprsky a rosné kapky se po jejich dopadu třpytily jako drahý křišťál v barvách duhy. A když se i skřivánek vznesl nad rozesmátou krajinu a zašvitořil tu svou prastarou, ale stále stejně působivou písničku, nebylo určitě člověka, který by se neusmíval. Slunná pohoda slibovala neméně krásný večer, a tak aby mi neunikl, vydal jsem se v časném odpoledni na procházku přírodou, která se měnila do krásy jako po mávnutí kouzelným proutkem. Bezcílná toulka mě k večeru přivedla k výběžku lesa, kterému se tu od nepaměti říká Ve skoku. Z tohoto místa je vidět daleko do kraje a navíc skýtá jedinečný pohled na mou rodnou vesnici Sedliště a její romantické okolí. Zůstal jsem zde na svém oblíbeném místě, abych do sebe znovu vstřebal krásu rodného kraje. Slunce se již dávno schovalo za křižánecký les, když se z přibývajícího šera prodral nad blednoucí horizont mlžný opar a sledoval tok řeky. Jasné světlo Večernice a mihotavá světélka z vesnických chalup signalizovala, že se blíží tma. Nenechala na sebe dlouho čekat a přikradla se. Sametová a tichá. Kupodivu ji vůbec nerušilo psí volání, klikatý let netopýrů, ba ani třaslavé houkání sovy kalouse. Patřilo k ní. Tma se zvolna proměňovala v hlubokou noc a mne napadlo, že k této poslední dubnové noci se váže mnoho lidských pověr a pověstí. Prý v sobě skrývá neznámá tajemství a má čarodějnou sílu a moc. Ale ona, jako by chtěla vyvrátit zlou pověst, mne konejšila omamně sametovým dotykem a vůní probuzené přírody, kterou sebou přinášela. Byla něžná a laskavá. Ze snivé nálady mne vytrhlo jemné ptačí zatíknutí. Po chvíli se ozvalo znovu. Zpozorněl jsem. A pojednou jako stříbrný gejzír vytryskla z temného lesa lahodná ptačí píseň. Prolínala tmou a rozlévala se po okolí přívalem. Jasně znělý tlukot ji na okamžik přerušil. Slavík! To on se tímto zpěvem představil okázale ztemnělé krajině a pokořil ji svým jasným hlasem.

Další ptačí árii uvedl vzlykem "kouzelné flétny" a s touto barvou hlasu se s půvabnou melodií vnesl do nebetyčných výšin koloratury, která začala sestupovat ve čtvrttónových krocích do hlubin noci. Zajímavou pasáž zakončil temným klokotem. V nové verzi se střídaly trylky, klokoty a tlukot a opět přitom změnil hlasový rejstřík. V další strofě své pěvecké tvorby přinesl líbezný motiv, který zpracoval v dokonalou variaci a pak dále rozváděl do nových forem, ať již vlastním provedením nebo barevností hlasu. Překrásný zpěv se rozléhal jarní nocí a procítěné melodie se umně splétaly v nadšený muzikantský projev, který nemá v ptačí říši obdoby. Nelze pra to ani použít lidských měřítek. Byl to výjimečný koncert, který dával mistr slavík čarovné noci darem. Pěl, lkal a tlukotal za noční clonou, bez únavy a bez ustání. Bez dechu jsem naslouchal jeho umění a pošetile jsem si přál, aby zpíval až do rána. Nevyslyšel mne. Stejně náhle jak začal zpívat, také přestal. V tom okamžiku se ticho neuvěřitelně prohloubilo. Asi šel spát, ale já neměl na spánek ani pomyšlení a nemohl jsem se rozloučit s místem, kde mne potkalo to velké štěstí, že jsem slyšel určitě toho nejlepšího pěvce ze všech slavíků. Snad na tom měla svůj podíl i čarovná a tajemná síla poslední dubnové noci.

V podvečer prvního máje začalo drobně pršet a slavík mlčel. Ani v dalších večerech se neozval jeho hlas. Asi odletěl. Zastavil se tu patrně jen na ten jeden jediný den, aby si oddechl po vysilující cestě z dalekých krajin. Z radosti, že se mu to šťastně podařilo, si zazpíval a pak pokračoval v letu ke svému rodnému hnízdu. Odletěl tedy, ale jeho nádherný zpěv zůstal. Zůstal v mém srdci i v mé paměti a zůstane tam navždy.

Jan Kůžel


Jak postupují práce na zámku

Dík pochopení ONV, památkářů i dalších nadřízených složek jsme mohli letos začít s dalšími pracemi na renovaci gotického křídla zámku hned počátkem roku 1982. Stavba se těší pozornosti veřejných činitelů, o čemž svědčí i návštěva a zájem vedoucího tajemníka OV KSČ s. ing. Ludvíka dne 4. ledna 1982.

V zimních měsících se pracovalo převážně v přízemí gotiky. Celá tato část je kamenná a práce zde nebyla snadná. Leckde se musely vsazovat nové kameny, jinde se kameny musely vyměnit, sekalo se vedení pro "krkačky", jimiž se táhnou elektrické kabely atd. Topení zde bude v budoucnu akumulačními kamny.

Hodně času zabrala výměna gotických kamenných ostění a oprava starých stávajících a dále nahrazení uhnilých dubových trámů nade dveřmi železobetonem. Upravena byla i vstupní prostora z nádvoří, která je z hlazených kvádrů. I zde byly kvádry doplněny nebo v kamenině naznačeny. Všude bylo provedeno spárování a nakonec byla vyčištěna cihlová podlaha, odkud byly vyvezeny staleté nánosy hlíny.

Když to počasí dovolilo, začalo se budovat bednění pod stropy 2. patra gotické části, které bylo do konce května hotovo, aby se zde v červnu mohla vázat armatura a pak betonovat.

Samozřejmě se prováděla i běžná údržba objektu a údržba i výsadba zeleně v celém areálu zámku.

Vzhledem k tomu, že tu pracujeme jen tři stálí pracovníci: Jan Trnka, Jaroslav Plíšek a Vladimír Holman, je to práce až až. Navíc pan Trnka zhotovil i další dveře, F. Svoboda pokládal elektriku a J. Čuban prováděl kovářské práce.

Hodně pomohla i téměř čtyřicetičlenná další trampská brigáda, která provedla 15. května výkop pro položení vodovodního vedení do gotické části (přes celé první nádvoří), vedení pak položila a opět zaházela. Dále uklidili prostor za zámkem a vysekali zde porost černého bezu, opravili další část opěrné zdi u silnice pod kaplí atd.

Vladimír Holman


Návštěva starohradského kravína

Ke Starým Hradům dnes již neodmyslitelně patří kravín vybudovaný nedaleko zámku. Je to nový objekt, který je uvnitř dobře zařízen a udržován, což zjistíte již při letmé prohlídce. Prošel jsem tímto kravínem ráno, když již ošetřovatelky odešly. Krávy klidně postávaly a ještě vybíraly obsah dobře zásobovaného pásového žlabu. Bylo ticho a klid, jen krávy otáčely hlavy za nenadálým návštěvníkem a poletovaly tu jiřičky, které zde mají svá hnízda. Čisto, pořádek, to se zjistí již při prvním pohledu.

Za to vděčí kravín i strakaté kravičky hlavně ošetřovatelkám i ostatnímu personálu. Dnes tu na směny pracují Vlasta Másnicová, Marie Javůrková, Růžena Stejskalová, Vlasta Plíšková a Marie Klímová, stájník František Najvrt a hlídač Bohumil Hnízdo. Úsekovým zootechnikem je Lubomír Erban, který se o svěřenou práci svědomitě stará. Kolektiv je již dva roky držitelem bronzového odznaku Brigády socialistické práce a soutěží o odznak stříbrný. Za splnění loňských úkolů mu předal nedávno ředitel okresní zemědělské správy s. Rychtera a zástupce OV Svazu družstevních rolníků s. Dušek čestné uznání.

Již ráno ve tři hodiny začíná směna. Čtyři ošetřovatelky nasypou šrot, odstraní hnůj na pás, připustí telata, která tu klidně odpočívají, podestelou slámou, připraví krmení na pás, připraví a provedou elektrické dojení, vyčistí pásy atd. Končí tak kolem sedmé hodiny a odpoledne ve tři znovu.

Je to prvotelková stáj pro 104 kraviček. Kravín je plnoautomatický, mléko proudí přímo do dvou kesonů po 500 litrech. Soudružka Vlasta Másnicová hrdě uvádí, že průměrná dojivost na jeden kus je 12 litrů mléka denně. Jinak tu kráva neobstojí.

Myslím, že kdyby se tak pracovalo i v ostatních kravínech JZD, bylo by dobře.

Vladimír Holman


Věnce k pomníkům padlých položili 5. května i občané Sedliště a Starých Hradů. Slavnosti se zúčastnili zástupci MNV a MV NF z Libáně s. Pavlíčková a Novotný. K občanům Starých Hradů promluvil prom. hist. Karol Bílek, recitovala Liduška Keblová. V Sedlišti měla slavnostní projev předsedkyně občanského výboru Jana Svobodová, recitovala Jana Keblová. Velmi pěkná byla účast občanů Sedliště (35 lidí, z toho 9 požárníků) ve srovnání s minimální účastí starohradských.


Karel Chvalovský

Dne 15. května 1902 se narodil libáňskému učiteli a varhaníkovi Karlu Chvalovskému syn Karel. Již jako "zázračné dítě" projevoval hudební sklony svého muzikálně talentovaného otce, který byl duší a sbormistrem zpěváckého spolku Smetana. Na jeho matku se starší spoluobčané pamatují jako na vynikající herečku v divadelním spolku Bozděch.

Z libáňské měšťanky odešel Karel na učitelský ústav v Jičíně, na kterém v době jeho studií působili vynikající muzikanti a hudební skladatelé Bohumil Čeněk a František Doskočil.

Po několika místních štacích včetně Libáně odešel mladý učitel do Bulharska učit děti Čechů pomáhajících našim slovanským bratřím rozvíjet podle našich zkušeností mladé národní hospodářství. Tam se i oženil s Češkou a žačkou české školy Květou Bernkopfovou, se kterou se vrátil do rodné Libáně. V době svého působení v Bulharsku vytvořil v Gorna Orechovice hudební a pěvecký spolek, který až do odchodu vedl jako sbormistr a dirigent. Zde byla také uvedena jeho první dětská opereta Pro blaho vlasti. I za svého působení jako ředitel české menšinové školy ve Šluknově soustředil kolem sebe místní hudební život.

Mnichovská zrada vyhnala jeho rodinu do vnitrozemí. Vy učoval v Dětenicích, Kopidlně, Mladé Boleslavi. Jeho kopidlenský pobyt se stal pro Kopidlno hudební událostí. Vytvořil tam v okupačních letech velký hudební a pěvecký čtyřicetičlenný soubor, který si pod jeho odborným vedením troufal i na velmi významné hudební i dramatické výkony.

V roce 1945 byl po účasti na Květnovém povstání jmenován v Jičíně kapitánem. Jako voják odchází do Trutnova a posléze do Kolína a odtud přechází jako sbormistr a dirigent Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Prahy. Svou aktivní vojenskou dráhu končí jako podplukovník a zástupce inspektora hudeb ČSR.

Již v Kopidlně vynikajícím způsobem upravil a vydal polky Františka Hilmara, z nichž je nejznámější Esmeralda. Nezapomíná na Kolín a stává se zakladatelem Kmochova Kolína. To potvrzuje diplom ze 16. června 1972, který mu byl jako zakladateli Kmochova Kolína festivalovým výborem (kromě plaket a alb) věnován.

Karel Karlovič Chvalovský připojil ke jménu Karel jméno Karlovič v Bulharsku. Již v roce 1940 vydal Krátké dějiny české hudby, napsal publikaci Sto let městské hudby Františka Kmocha v Kolíně (4000 výtisků), napsal a v Pantonu vyšlo významné dílo František Kmoch, život českého muzikanta a vlastence (5500 výtisků). Je autorem celé řady hudebních skladeb a instrumentálních úprav. Jeho hotové dílo Abeceda kapelníka bylo zařazeno do edičního plánu Pantonu. Je nenahraditelnou ztrátou, že již nedokončil práci na léta připravovaném díle Kronika hudby a zpěvu v Českém ráji.

K výročí 650 let města Libáně byl vyznamenán jeho zlatou medailí. I zámek Staré Hrady a jeho první nádvoří ho pamatují jako dirigenta Prvního festivalu dechových hudeb, konaného v roce 1970.

Hudební skladatel Karel Karlovič Chvalovský, který se stále do rodné Libáně vracel, zemřel 25. ledna 1977. V posledních letech života velmi litoval, že prodali v Libáni rodnou vilku. Stále toužil vrátit se tam, kde se narodil, a v práci na dalších dílech zde dožít. Jeho skladatelské dílo je stále živé. Zůstává živá i vzpomínka na vynikajícího muzikanta, který se v Libáni narodil. Kromě Pochodu libáňských rodáků a 10 Libáňských písniček zhudebnil i 10 Starohradských písniček, Starohradskou a některé další upravil. Záměr uložit jeho hudební archiv a bohaté památky ve Starých Hradech, se kterými byl prostřednictvím svého přítele Antonína Knížka ve stálém spojení, je jistě chvályhodný.

Jaroslav Moucha


Aleš Fetters

Čeněk Kalandra

(pokračování)
předchozí část

MEZI KUJEBÁKY

Ve Vysokém Mýtě prožíval Čeněk Kalandra svá dětská léta i léta dospívání. Narodil se 2. ledna 1848 ve Vysokém Mýtě na Pražském předměstí č. 40 v měšťanské rodině. Pokřtěn byl Vincenc Josef, později však užíval počeštěné varianty Čeněk (ve všech dokladech učitelských i literárních). Narodil se v domě s rodinnou tradicí pekařskou. Otec Josef i děd František Kalandra byli pekařští mistři. Tohoto dědečka však už nepoznal, snad jen babičku, která pocházela ze Dvora Králové (Lidmila, roz. Munzarová). Maminka Veronika se narodila rovněž v měšťanské rodině, její otec Jan Lichtenberk byl koželuhem a bydlel se svou manželkou Terezií, která pocházela z Kostelce nad Orlicí (roz. Seykorová), ve Vysokém Mýtě v čp. 56.

Tolik k jeho rodokmenu (podle výpisu z Rodné matriky Vysokého Mýta z let 1845-1853, nyní ve Stát. ob. archivu v Zámrsku). Připomeňme jen ještě, že Ottův slovník naučný uvádí rok narození nesprávně 1850, ve školní kronice obce Žeretice se uvádí 2. 1. 1849; těžko určit, zda to byl přepis vědomý, zda se chtěl dělat mladším, možná kvůli mnohem mladší manželce.

Nikde v jeho pozdějším díle se nepromítá fakt, že se narodil na samém počátku bouřlivého revolučního roku 1848, pár kilometrů po silnici po proudu Loučné od Litomyšle s její známou studentskou revoluční Filosofskou historií. (Loučná teče od Litomyšle k Mýtu.)

V rodném městě chodil do školy, v letech 1860-63 navštěvoval nižší reálku. Národní rozmach počátku let šedesátých ho tedy zastihl v době nejcitelnějšího mládí. Ve studiu dále nepokračoval. V žádném pozdějším životopise nepřiznává, že by doma také nějaký čas pekařil, i když je to dost pravděpodobné. Uvádí jen, že byl nějakou dobu advokátním písařem.

Touha po zajímavějším zaměstnání jej pak přivedla na dráhu. Působil jako železniční úředník v Pardubicích a Bohumíně, a to až do léta 1875, kdy v září nastoupil své první učitelské místo. Už "u dráhy" na něj působí "svody múz", pokouší se o první povídky. V předmluvě k jedné z posledních svých knih píše: "Tam (tj. v Bohumíně) vysypal jsem na papír první své humoresky a poslal je do tehdejšího Palečka." Snaha po literární činnosti začíná tedy někde kolem jeho pětadvaceti let. O nějakých případných "studentských verších" z časnějšího období není nikde zmínky.

V "Palečkovi" byla otištěna jeho první drobná črta s názvem Bože, to ukroť!

Na léta železničářská vzpomíná skoro po padesáti letech (v předmluvě k Na jevišti a za kulisami):

"Uprostřed let sedmdesátých minulého století, ve "květu mládí", byl jsem úředníkem u dráhy v Bohumíně. Těžko jsem zvykal v tamním poněmčelém ovzduší, večery proseděl jsem, zvláště zpočátku, po úředních hodinách, ve své kanceláři, bavě se čtením. Netrvalo dlouho, vyhledávali mne tam moji noví známí, většinou Moravané, a opět netrvalo dlouho, a mé kanceláři neříkalo se jinak, než "Böhmisches Kaffeehaus". (strana 5-6)

Ani tato úřednická práce ho zřejmě neuspokojovala, proto asi rozhodnutí stát se učitelem. V tom hledal větší možnost seberealizace.

(pokračování)


Starohradský rodák Karel Polák

je hrdinou povídky Adolfa Branalda Z deníku začátečníka, kterou jsme si mohli přečíst ve Svobodném slově o Štědrém dnu roku 1981. Zajímalo nás, zda údaje v povídce se zakládají na skutečnosti, a tak jsme spisovateli Adolfu Branaldovi napsali. Zde je část jeho odpovědi:

"Ve Svobodném slově byl uveřejněn úryvek z větší povídky, nazvané Pěšáci. Tato povídka je zařazena do mé knihy My od divadla a má vyjít v Panoramě roku 1983. Ilustruje ji Cyril Bouda.

Podkladem k povídce Pěšáci je autentický zápis herce Františka Langa, naposled čelného člena souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Lang začínal u kočující společnosti Žákovského a tam se setkal s Karlem Polákem, posledním žijícím "Tylovským hercem". Zapsal, co mu Polák vyprávěl, doplnil to informacemi z Táborského (rozuměj z knihy Vojty Šteina-Táborského: Dějiny venkovských divadelních společností, Praha 1930) a všechno odevzdal před smrtí Rudolfu Lincovi, svému kamarádovi a známému divadelnímu řediteli.

Rudolf Linc byl můj přítel a zápisky Langa mně daroval spolu s nápovědním zvonkem, kterým herci zatlačili Tylovi oči při jeho smrti r. 1856 v Plzni. Ta historka je zapsána v memoárech Šamberkových a jiných. Zvoneček mám a moc si ho považuju. Langovy zápisky jsem odevzdal Památníku národního písemnictví… V létě se k vám přijedu podívat. Do té doby na shledanou!"


V roce 1979 uveřejnily Listy starohradské kroniky můj
článek o starohradském rodákovi Karlu Polákovi (1834-1906), který byl omylem zaměňován s tenoristou Jindřichem Polákem, prvním Jeníkem z Prodané nevěsty, jenž tuto roli zazpíval při premiéře této opery dne 30. května 1866 pod taktovkou samého skladatele Bedřicha Smetany. Podařilo se mi vyvrátit tuto osudovou záměnu, která se bohužel dostala i na náhrobek Karla Poláka na hřbitově ve Vlachově Březí u Prachatic, kde tento starohradský rodák roku 1906 zemřel. Nevím, zda toto nesprávné označení bylo již na onom náhrobku odstraněno, když o pravém stavu věci byl jak MěNV ve Vlachově Březí, tak okresní archiv v Prachaticích zpraven.

Záměna obou Poláků byla mi však podnětem k zahájení dalšího pátrání o osudech Jindřicha Poláka, když jsem zjistil, že je o něm známo jen to, že zpíval roli Jeníka pouze sedmkrát a že pak působil v Německu.

V knize Jana Nerudy Podobizny (1882 – 1883) vydané v Knihovně klasiků (svazek 30, z roku 1952) jsem se na straně 222 dočetl, že prý tenorista Jindřich Polák byl bratrancem herce Karla Poláka. Podařilo se mi však vyvrátit i tuto domněnku. Dlouho se ani nevědělo, kdy a kde se Jindřich Polák narodil. Teprve pracovník Kabinetu pro studium českého divadla při ČSAV Dr. Jaromír Paclt na můj dotaz vypátral, že se Jindřich Polák narodil 15. dubna 1834. Archiv Hlavního města Prahy mi pak zhotovil opis jeho rodného listu, z něhož je jasné, že se narodil v Praze, jak je vidno z matriky narozených kostela sv. Štěpána na Novém Městě pražském (sign. Št N 16 str. 215b – 216a), a že jeho otcem byl Jan Polák, syn Františka Poláka a jeho manželky Anny roz. Gottsteinové, a matka Alžběta, roz. Nekvasilová, dcera Antonína Nekvasila a jeho manželky Anny roz. Schippnerové.

Naproti tomu rodiče Karla Poláka byli Jan Polák, syn Antonína Poláka ze Semil, a Marie, roz. Stuchlíkové ze Sobotky. Neměli tedy Karel a Jindřich Polák společného dědečka, neboť dědem Karla Poláka byl Antonín Polák ze Semil, kdežto dědem Jindřicha Poláka byl František Polák, hospodářský úředník z Prahy č. domu 593. Z toho plyne, že Karel a Jindřich Polák nebyli bratranci, jak uvádí Jan Neruda. Není ovšem vyloučeno, že byli vzdálenějšími příbuznými.

O osudech Jindřicha Poláka se mi dosud podařilo zjistit jen toto: Než byl angažován k Prozatímnímu divadlu, působil u divadel v Altoně a Nové Střelici v Německu. U Prozatímního divadla v Praze byl v letech 1862 – 1868. Poté působil 1869 – 1878 u Krollova divadla v Berlíně, pak v Augsburgu pod divadelním jménem Pollard 1879 – 1890, pak v Lublani, dále v Toruni 1894, v Trevíru, v St. Gallen ve Švýcarsku (1894 – 1898), v Detmondu (1899) a v Basileji ve Švýcarsku (1899). Kde ale Jindřich Polák zemřel a kde je pochován, se mi dosud zjistit nepodařilo.

Dr. Svatopluk Volf


Výstava obrazů a kreseb akad. malířky Boženy Hliněnské-Kuhnové z Nové Paky proběhla ve Starých Hradech ve dnech 28. 3. – 30. 4.1982. Na vernisáži promluvil o životě a díle umělkyně Vladimír Holman, který připomněl zvláště její spojení s novopackou uměleckou tradicí a její studia u znamenitého portrétisty prof. Vratislava Nechleby. Výstavu zhlédlo 280 návštěvníků.


Z vašich dopisů

Hezký dopis obdržel s. Vladimír Holman po otištění svého článku v Rudém právu 30. 3. 1982 od Jaroslava Šteinlonera z Jindřichova Hradce. Píše mj.: "To, co jste dokázali u vás, je něco nevídaného. Pracuji jako zedník u Památek Tábor, a tak velmi dobře mohu posoudit, co to dalo práce a dřiny, aby se taková zřícenina opravila. Jak jsem viděl nedávno ve filmu, práce byla provedena pěkně a odborně. Je vidět, že jsou u vás správní lidé a když jde o správnou věc, umí se dát dohromady a pořádně máknout. O dovolené bych chtěl s rodinou navštívit váš kraj a také se podívat k vám do Starých Hradů. Na závěr bych chtěl napsat, že vás všechny obdivuji a přeji všem ve vaší záslužné práci mnoho úspěchů a osobního uspokojení".

Moc děkuji za zaslané starohradské kroniky a posílám všem vašim spolupracovníkům srdečné přání všeho dobrého do roku 1982. S radostí vždy vítám sešitek s kresbou zámku, k němuž i mne poutá kouzlo vzpomínek na dětství prožívané v Libáni, a potěší mne mnohostranný obsah. Vedete ho správně, informuje o všem dění na zámku i v kraji. To zajímá nás – přátele rodného kraje, a těšíme se z jeho rozvoje. Nezapomínáte na staré, zasloužilé pracovníky v kraji, a ráda jsem četla vzpomínku na učitele Fejfara, který byl i mým učitelem a v první světové válce nás – školní děti učil, jak milovat svou vlast a pomáhat k jejímu osvobození.

Lituji, že nejsem mladší a blíž milému kraji, abych ještě mohla nějak pomáhat ve vaší krásné práci…

Marie Mrákotová, Praha

Jsem rodák z Libáně, odběratel LISTŮ STAROHRADSKÉ KRONIKY a obdivovatel vašeho díla na renovovaném zámku. Před dvěma lety jsme měli na zámku sjezd naší třídy. Již tehdá jsme obdivovali dílo, které vytvořily ruce nejen proto, že musí, ale z lásky k dobré věci.

Já však píši také proto, že se mi v těchto dnech dostala do rukou dílka spisovatelky Blaženy Kodlové Radostný kraj a Domanské polesí. Mě však zaujal zvláště Památníček této spisovatelky, což je vlastně doprovod k perokresbám libáňského rodáka akad. malíře Františka Maxe. Je to její vyznání lásky k tomuto kraji.

Možná, že by bylo dobré otisknout do vašich LISTŮ tuto brožůrku. Čtenáři by si ji rádi přečetli.

Josef Havlík, Kolín II.


Staré Hrady v tisku

– Holman Vladimír: Jak vrátit památkám život. Ohlas na článek Proč zbytečná defenzívnost. Rudé právo 30. března. Článek zobecňující zkušenosti z obnovy Starých Hradů.

– Bílková Eva: Zachráněná památka. Zemědělské noviny 19. dubna. O lidech z Libáňska, kteří obnovují zámek Staré Hrady.

– Stegbauer Jiří: Klenotnice uprostřed Evropy. Květy č. 18/82. Článek o památkách v ČSSR, vyzvedající i záchranu Starých Hradů.

– (jdu) Nová krása Starých Hradů. Pochodeň 29. – 30. května. Článek s fotografií o současném využití starohradského zámku.

– Šumberová Olga: Květinové otvírání kronik. Zemědělské noviny 1. května. Článek o starohradské a sedlišťské kronice doprovázený kresbou Antonína Chmelíka.

– L.K. = (Bílek Karol): Kroniky vypravují. Předvoj 21. května. Článek o práci kronikáře Vladimíra Holmana.

– Bílek Karol: Údolí devíti mlýnů. Zemědělské noviny 14. května. Článek o Bobkově mlýně u Važic s kresbou Vladimíra Holmana.

– Mikolášek Vladimír: Kovář ze Zelenecké Lhoty. Zemědělské noviny 21. května. O práci kováře Jaroslava Čubana.

– O návštěvě spisovatelky Marie Kubátové ve Starých Hradech informoval Předvoj 23. dubna.

– Na výstavu obrazů Boženy Hliněnské-Kuhnové ve Starých Hradech upozornily Pochodeň 1. dubna a Předvoj 2. dubna.

– O výstavě obrazů Vladimíra Holmana z Ostravska a o koncertu Čeňka Pavlíka a Alfreda Holečka, ve Starých Hradech psaly Předvoj 23. dubna, Zemědělské noviny 1. května, Svobodné slovo 3. května, Pochodeň 4. a 6. května a Tvorba 26. května.

– Výstavu obrazů Milana Tomáška ve Starých Hradech připomíná Vl. Mikolášek v Interpressmagazinu č. 3/82.

– Na sté výročí narození prof. Václava Chaloupeckého upozorňuje Pochodeň 12. května.

– O libáňském malíři Františku Maxovi píše Stanislav Hlava v Předvoji 9. dubna.

– Vzpomínku k úmrtí Jaroslava Linharta ze Sedliště otiskl Předvoj dne 30. dubna.

– O uložení písemností Leontiny Mašínové ve Starých Hradech se zmiňují Pochodeň 17. března a Předvoj 2. dubna, o práci PNP Lidová demokracie 28. května.

– Kritiku práce MO SSM Staré Hrady nalezneme v Předvoji 28. května.

– Recenzi Jíhlavcova článku o pomístních jménech z našeho časopisu otiskl Vl. Wolf ve Zpravodaji místopisné komise č. 1-2/82.

– Fotografii Starých Hradů přinesla Pochodeň 18. května.

– Nové knihy č. 15/82 upozornily na popis Starých Hradů v knize Umělecké památky Čech.

– O mladoboleslavském pochodu na Staré Hrady psaly Zář Mladoboleslavska 20. dubna; 4. a 25. května, Ventil 7. května, Zpravodaj Budovcovy župy 5/82 a Turista č. 4/82. Na pochod za Josefem Hakenem zval Předvoj 17. dubna.

Fetters Aleš: 120 let Hronu v hudebním životě Náchoda. Vydalo Náchodské kulturní středisko v r. 1981, 53 stran a 10 stran příloh.
V jubilejním sborníčku píše autor podrobně i o koncertu, který sbor uskutečnil v roce 1977 na zámku Staré Hrady (strana 47 – 48). Tohoto koncertu se zúčastnil i spisovatel František Nepil, který o něm pak hovořil 27. června 1977 v Čsl. rozhlase. Jistě bude toto vyprávění "O mluvení a mlčení" zajímat i naše čtenáře, a proto je citujeme: "Někdy člověk mlčí z jakési nesoustředěnosti a nedomyšlenosti. Já měl například nedávno zahájení jedné výstavy v Českém ráji a po něm zbývala té naší skupince ještě chvilka času. Šli jsme si tedy poslechnout alespoň půlku koncertu pěveckého sboru Hron z Náchoda. To vám je sbor, který trvá už celých sto let! Bylo to nesmírně pěkné a já byl nerad, že musím respektovat hodinky – ale nedalo se nic dělat, o přestávce jsme šli. Na chodbě ke mně přistoupila jedna členka sboru, říkala mi, že se jí líbí tyhle pondělníčky, a já byl rád, že ano, zrovna tak rád, jako vy, když vám někdo pochválí práci, a moc jsem jí děkoval, a upřímně. Ale teprve venku jsem si uvědomil, že jsem ji měl především požádat, aby svým přátelům ve sboru vysvětlila, že nás pár odchází nerado, že jsme se nezvedli z nudy, ale z časové tísně – a vidíte, to jsem taky propás. A to mě taky mrzí, mrzí mě to o to víc, že trošku vím, jak v člověku hrkne, když někdo odejde ze sálu, kterému se rozdáváte."


Drobné zprávy

Místo pozvánky: Osvětová beseda Libáň – Staré Hrady pořádá ve starohrad. zámku v nejbližším období tyto akce: do 10. 7. probíhá výstava obrazů Stanislava Konečného, 11. 7. bude zahájena výstava obrazů Miloše Janků (promluví Václav Heřman), 8. 8. se koná vernisáž výstavy obrazů Otakara Štembery a 5. 9. začne výstava obrazů Anny Vančátové. Všechny vernisáže jsou spojeny s kulturním programem. 8. srpna v 17 hodin se koná 2. zámecký koncert hudebníků z rodu Kůželova ze Sedliště. V červenci bude rovněž otevřena výstava přírodovědeckých fotografií Marcela Safíra z Jablonce n. N. k jeho nedožitým sedmdesátinám.

"S obdivem vaší práci a přáním jejího zdárného dokončeni", to jsou slova redaktorky Československého rozhlasu v Praze Vladimíry Václavkové, která napsala do zámecké pamětní knihy při návštěvě Starých Hradů 13. dubna 1982. Návštěva to byla čistě pracovní, natočila při ní reportáž o kulturním životě Libáně a o obnově Starých Hradů, v níž hovořili předseda MNV J. Bernkopf, předseda OB Libáň. J. Stránský, vedoucí obnovy Starých Hradů V. Holman a pracovník PNP K. Bílek Pořad byl vysílán 10. května 1982 na stanici Praha.

Spisovatelka Marie Kubátová z Vrchlabí navštívila zámek ve Starých Hradech 17. dubna 1982. Dopoledne pobesedovala s dětmi z libáňské školy hlavně o své pohádkové tvorbě, odpoledne se konala beseda pro veřejnost, při níž hovořila především o své sběratelské práci v Krkonoších a o své literární práci. Svou srdečností a poutavým vyprávěním si získala děti i dospělé. Zároveň přivezla do literárního archívu k trvalému uložení písemnosti své maminky, spisovatelky Amálie Kutinové. V této souvislosti napsala do pamětní knihy: "Staré Hrady jsou dvojí zážitek: lidé si tu znovu postavili hrad, a ten hrad dává věčný život těm, kteří svou pozemskou pouť už doputovali. V krabicích jsou tu svou pravou člověčinou ti, které jsme znali jen z vyretušované podoby ve školních učebnicích. Obojí se dotkne srdce člověka a rozezní v něm ty lepši tóny bytí".

Překrásné kulturní odpoledne zažily Staré Hrady 2. května Nejprve redaktor Vladimír Mikolášek z Jablonce n. N. zahájil výstavu obrazů Vladimíra Holmana z Ostravska; recitovala Zdenka Šonová. A po vernisáži následoval koncert vynikajícího houslového virtuóza Čeňka Pavlíka, kterého na klavír doprovázel zasloužilý umělec prof. Alfréd Holeček, nositel Řádu práce. Přednesli skladby Bachovy, Mozartovy, Smetanovy, Paganiniho a dalších našich i světových mistrů. Nepřeháníme, že zcela naplněný koncertní sál ani nedýchal a oběma umělcům připravil srdečné ovace. Jsme rádi, že oba vynikající umělci náš zámek navštívili a bez nároku na odměnu nám připravili krásný zážitek. A těšíme se na slíbené příští setkání!

Novou předsedkyní dohlížecího výboru Jednoty v Sedlišti byla zvolena Věra Svobodová.

Na plenárním zasedání MNV Libáň dne 27. 4. převzala předsedkyně Osvětové besedy Libáň – Staré Hrady Eva Bílková z rukou tajemníka ONV Jičín s. ing. Horáka odměnu za 2. místo v loňské okresní soutěži aktivity osvětových besed.

Výstava starohradské a sedlišťské kroniky proběhla tradičně ve 2. patře starohradského zámku ve dnech 1.– 9. května. Byly vystaveny místní kroniky i výběr z příloh ke kronice za rok 1981: fotografie, drobné tisky, výstřižky z novin atd.

Když přišly o prázdninách r.1978 poprvé provádět návštěvníky starohradského zámku, končily právě docházku do libáňské školy. Kromě provádění brigádničily i při obnově zámku, začaly pracovat v naší Osvětové besedě. Po celá další léta Starým Hradům obětovaly mnoho hodin o prázdninách, sobotách i nedělích; bez nich by se nám o mnoho hůř pracovalo. Letos úspěšně maturovaly: Milena Droznová na střední pedagogické škole v Nové Pace, Jaroslava Hrdá na střední ekonomické škole v Jičíně, Rita Škodová a Ivana Vaníčková na gymnáziu v Jičíně. Gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v osobním životě i v dalším studiu a práci! A těšíme se, že bude pokračovat i jejich spolupráce s naší Osvětovou besedou!

Prvním letošním sjezdem absolventů libáňské školy, který se letos konal ve Starých Hradech, byl v sobotu 22. května 1982 sjezd ročníku 1952. Sešlo se jich 36 a zvláště srdečně mezi sebou uvítali učitele Irenu Škodovou a Vojtěcha Španihela.

Letošní Den učitelů oslavili členové pedagogického sboru základní školy v Libáni i další školští pracovníci a důchodci v restauraci RaJ ve Starých Hradech 26. 3.

Blahopřejeme k sedmdesátinám významnému vlastivědnému pracovníkovi Českého ráje ing. Antonínu Otmarovi. Poznal i Staré Hrady, kde obsáhlým proslovem zahajoval výstavu obrazů a kreseb Antonína Chmelíka v r. 1981. Takže 9. 6. vzpomíná nejen kraj pod Troskami, ale i přátelé z Libáňska!

Milá Julinko Charvátová! Prý jste 14. dubna oslavila "významné životní jubileum"! Prý bylo kulaté – kdo ví. My víme jen to, že máte ráda český jazyk a poezii a že máte ráda i Staré Hrady, kde jste již několikráte bez nároku na odměnu, recitovala! A tak na Vás vzpomínáme, děkujeme – a těšíme se opět na shledanou! Brzy! A abychom nezapomněli – k tomu jubileu srdečně blahopřejeme!

Článkem prof. Václava Vojtíška Na Starých Hradech u Libáně z časopisu Krása našeho domova 1949 obohatil přílohy naší kroniky dr. Aleš Chalupa z Archívu Národního muzea v Praze.

Sto let uplynulo 12. května 1982 od narození univ. prof. Václava Chaloupeckého. Pocházel z Dětenic, po studiu historie na Karlově univerzitě pracoval krátce jako archivář, v letech 1922 – 1939 byl profesorem československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě, odkud přešel přednášet dějiny na Karlovu univerzitu. Napsal mnoho děl o české i slovenské minulosti. Pro nás je nejzajímavější jeho životopis Arnošta z Pardubic z roku 1941, neboť v této knize řeší i otázku Arnoštova rodiště a přiklání se k domněnce, že se narodil na tvrzi Stará, předchůdkyni Starých Hradů. – Prof. Chaloupecký zemřel 22. 11. 1951.

Kulturní kalendář: 16. 6. 1832 se v Libáni narodil klasický filolog prof. František Leo Saska. – 30. 5. 1942 byl popraven odbojový pracovník – komunista Miloš Krásný.

Pochody, pochody! Začátkem května se roztrhl pytel s turistickými pochody, které procházely Starými Hrady. Největším počtem účastníků se mohla pochlubit Mladoboleslavská padesátka 8. 5. Většina jejích letošních tras procházela hradem (podle hesla Přes lesy a sady až na Staré Hrady), takže zde bylo na tisíc účastníků. Ti první přibíhali poklusem, viděli jsme celé kolektivy i rodiny účastníků, šlapali mladí i ti dříve narození, dokonce i několik pejsků. Ale organizátoři vše zvládli na výbornou a kromě kontrolního razítka si každý účastník odnášel ze Starých Hradů i pohlednici zámku.

Ve stejný den přicházeli na zámecké první nádvoří i účastníci pochodu libáňského SRPŠ a 15. 5. účastníci dětenického pochodu po stopách J. Hakena. Všechny pochody byly dobře organizačně zabezpečeny a jejich pořadatelé jsou jistě spokojeni.

Turistická sezóna 1982 je v plném proudu. Do konce května navštívilo starohradský zámek již téměř 2000 turistů, mezi nimi dr. Schmidt z Výmaru v NDR, krajan Jar. Plíšek ze Sydney v Austrálii, pracovníci Pražské stavební obnovy, učitelé z Olomouce, studenti gymnázia Frýdlant, výprava OHES z Jičína atd. Na výstavy přicházejí často žáci ZŠ Libáň. – Zámek je přístupný denně; v pondělí – pátek 8 – 12, 13 – 16 hod., v sobotu a v neděli 9 – 12,14 – 17 hod.

Série dopravních nehod v zatáčce u Stejskalů ve Starých Hradech pokračovala, k první letošní nehodě zde došlo 13. 4.

Narození: 23. května 1982 se narodil Milan Plíšek, syn Ladislavy a Františka Plíškových ze Sedliště.

Členové SPO uskutečnili ve Starých Hradech jarní sběr železného šrotu 27. 3.

IV. reprezentační ples Osvětové besedy Libáň – Staré Hrady se konal ve starohradském kulturním sále 6. března. Jeho největší předností byla výborná nálada všech účastníků, kterou navodila hudba Sonet z Nechanic, vedená sedlišťským rodákem Oldou Kůželem. Škoda, že návštěva nebyla velká, neboť se konalo několik zábav v okolí. Přítomní však byli nadmíru spokojeni. Také tombola uspokojila hosty, zvláště hlavní ceny, které věnovali V. Holman a F. Škoda (obrazy), H. Horáčková (dort) a Vl. Baldová (váza). Pořadatelé děkují hudbě, všem spolupracovníkům i návštěvníkům za velmi dobrou úroveň tohoto plesu, bohužel jediného, který se letos ve Starých Hradech konal.

MO SSM Staré Hrady uspořádal 13. 3. v kulturním domě diskotéku, která však neprospěla dobré pověsti Starých Hradů ani pořadatelů, neboť zde došlo ke rvačkám a poškozování zařízení i pracně opravených památek v areálu zámku. Musí to být?

První diamantová svatba ve svatební síni ve Starých Hradech se konala 29. dubna 1982. Bylo to na den přesně po 60 letech, kdy 29. 4. 1922 uzavřeli ve Všeborsku u Dolního Bousova sňatek sl. Anna Tomášová z Obrubec a pan Václav Kopecký z Libáně. Po celý život bydleli v Libáni, vychovali dvě dcery, mají tři vnoučata a pět pravnoučat. K slavnostnímu obnovení manželského slibu jim přišli blahopřát i zástupci MNV Libáň a ONV Jičín.

Naši jubilanti: 75 let se dožila 10. 4. Anna Jánská ze Starých Hradů. 70. narozeniny oslavily 17. 4. Růžena Svobodová, 19. 4. Viktorie Pokorná a 30. 5. Růžena Plíšková ze Starých Hradů. 60 let bylo 8. 5. Ludmile Svobodové ze Sedliště. Blahopřejeme!

Úmrtí: 27. 4. zemřel v Libáni pan Ervín Horušický ve věku 72 let. Jako zahradník se staral i o veřejnou zeleň a pomáhal rovněž při zkrášlení zámeckého areálu ve Starých Hradech.

Úmrtí: dodatečně se dovídáme, že 22. 1. 1981 zemřel v Litvínově ve věku 69 let pan Bohumil Bříza, manžel bývalé starohradské občanky Boženy Břízové-Sůrové.

Oprava: V minulém čísle na str. 8 má znít začátek 2. řádku: Náhrobní kámen Arnošta ze Staré. Na str. 14 v posledním řádku si doplňte ještě jméno: I. Vaníčková.


Menu