Tato část Nového Města, tzv. řemeslnické městečko, byla založena až za dob Albrechta z Valdštejna (kol. 1620) a nacházela se až za řekou, poměrně daleko za městskými hradbami. Cíl byl jasný: soustředit řemesla do jednoho místa a zároveň zbavit město odpadů, které při provozování řemeslnické výrobní činnosti vznikají. Vzniklo tak jakési svébytné území. K jeho přestavbě došlo až mnohem později – většina nyní zaniklých domů byla postavena v 1. pol. 19. století, avšak zůstaly zachovány domy s datací ze 17. století. Východně od této oblasti (směrem k Cidlině a dnešnímu Autobusovému nádraží) se nacházel od dob Valdštejna rozsáhlý knížecí park..

V roce 1988 byla pod vedením arch. Gabriela z Hradce Králové na návrh tehdejších stavebních plánovačů na papír převedena myšlenka vystavět v Jičíně rozsáhlé panelákové sídliště pro 4800 lidí. Jičín měl tehdy zhruba 16,5 tisíce obyvatel a při sledování demografických křivek bylo jasné, že plánování tak rozsáhlého sídliště je pustý nesmysl. Nebylo však síly, která by socialistický plán na stavbu sídliště 100 m od hranice městské památkové rezervace zastavila, a tak se začalo schylovat k realizaci.

Tím, že přišel listopad 1989, vyvstala šance na změnu tohoto nesmyslného projektu. Malá občanská iniciativa, sdružená tehdy pod hlavičkou Klubu Valdštejn, se rozhodla vyzvat tehdejší představitele města k dialogu a dosáhnout změn. Cílem tehdy bylo nestavět paneláky, nýbrž domy z jiného stavebního materiálu, revidovat a zmenšit kapacitu plánovaného megalomanského sídliště, neprovádět zbytečnou demolici a nestavět vysoké domy, které naruší dálkové pohledy na kulturní památky v centru města.

K této iniciativě se přidali i obyvatelé domu čp. Dlouhá 358–359–360, kteří si svůj dům vystavěli svépomocí, a podle plánu architekta Gabriela měli být obestavění osmipatrovými paneláky ze tří stran.

Bohužel novodobí mocipáni v Jičíně netrpěli velkou péčí o názory obyvatel, a tak byli členové Klubu Valdštejn postupně napadáni a osočováni, nebyla jim dána možnost své názory vysvětlit, ani jim nebylo odpovídáno na dotazy a argumenty. Vniveč přišla i petice občanů proti stavbě tak rozsáhlého sídliště, podepsaná asi 600 občany. Při veřejném setkání s tehdejším osazenstvem radnice (starosta Matějka, místostarosta Bíma, vedoucí odboru výstavby ing. Korda) bylo dokonce občanům z Dlouhé ulice řečeno, že "když se vám to nelíbí, tak běžte bydlet jinam!" (Bíma).

Klub Valdštejn se snažil s pomocí spřízněných radních nechat odhlasovat změnu projektu, avšak na základě falešné informace bývalého člena KSČ Felcmana, tehdy místopředsedy Městského úřadu (dříve rovněž místopředsedy úřadu), který řekl, že když se nebude stavět z betonu a panelů, město přijde o státní dotace, byla bytová výstavba v panelácích schválena, přestože bylo později zaprotokolováno, že rada hlasovala na základě uvedení v omyl. Měli bychom snad pro dokreslení koloritu ještě uvést, že většina domů byla vykoupena s antedatací k 31.12. (asi roku 1990), neboť od 1.1. byly podle nové vyhlášky domy ohodnoceny vyšší sazbou a Městský výbor by majitelům musel zaplatit více.

A tak se provedla demolice, jenže asi došly peníze, rozpadly se mohutné Pozemní stavby, pak čas odvál i Felcmana – a na nejvyšším místě tohoto území se postavily jen tři šestipatrové paneláky, které obklopily dům v Dlouhé, a zbývající plocha je dodnes (až na pár výjimek) prázdná a nevyužitá. Je to štěstí i škoda zároveň. Dodnes přitom zůstalo nedošetřené, zda náhodou nebylo sídliště postaveno s propadlým stavebním rozhodnutím, a je pravděpodobné, že tomu tak bylo.

To je tedy příběh domů, které uvidíte na následujících fotografiích. Byť byly asi některé z nich již ve špatném stavu (avšak vzpomeňte si na stav domů, zvláště fasád, před r. 1989 obecně) a bydlení v nich nemuselo být nejlepší, přestože až na několik výjimek neměly zvláštní architektonickou hodnotu, nikdo této čtvrti nemůže upřít zvláštní ráz, který možná fotografie připomenou jenom těm, kteří jí denně chodívali, popř. v ní bydleli, těm, kteří na ni budou vzpomínat jako na "takové pěkné baráčky". Otázkou zůstává, jak by vypadala dnes, pokud by se dožila renovace.

Fotografie byly pořízeny již během demolice, proto z některých objektů zachycují jen torza.

Zaniklé domy:

Ulice Říční – celá ulice zanikla: čp. 73, 169, 317, 72; 97, 176, 93, 258.

Ulice Butovská – celá zanikla: čp. 150, 129, 79, 78, 108, 119, 133, 209; 75, 80.

Nábř. Irmy Geisslové – zaniklé domy: čp. 77 ("Na Kocourku"), čp. 76 ("Stará fara").

Ulice Zahradnická – většina zanikla: čp. 122, 130, 114, 140; 175, 184, 194, 188, 186; 53, 142, 52.

Ulice Ruská – část před kostelem: čp. 94, 157, 136, 144, 92.

Lidické náměstí – většina severní strany: čp. 87, 86, 85, 84, 199.

Ulice Dlouhá – zanikla část: čp. 124, 123, 121, 116, 115, 120; 54, 257, 113; 60, 61.

Ulice Luční – v podstatě zanikla, dnes jen torzo, čp. 117.

Ulice Pod Koželuhy – část: čp. 191, 158, 139, 62.

Ulice Poděbradova – zanikl dům čp. 274, později domy čp. 19, 20 a 21.

Viz též mapa území.

Server

Jičín

O městě a okolí	Programy a události	Přečtěte si ...