život bývalé jezuitské koleje v jičíně

...

--------- dějiny bývalé jezuitské koleje v jičíně ----------

Roku 1622 byli do Jičína Albrechtem z Valdštejna povoláni jezuité a jako první sídlo byl jim propůjčen poškozený zámek Smiřických. V dalším roce jezuité převzali faru a současně kladli Valdštejnovi prostřednictvím  svého rektora Coronia stále se zvyšující požadavky. Aby jejich požadavkům alespoň zčásti vyhověl, nařídil v červnu roku 1623 svému staviteli G. Marinimu vyhledat v Jičíně vhodné místo pro stavbu jezuitské koleje. Při hledání staveniště pohledem z Valdické brány doporučil Marini rektoru Coroniovi tři místa: prostor  za Velíšskou branou zvaný na Hrádku, místo na jižní straně náměstí a prostranství kolem staré fary u farního kostela sv. Jakuba, dnešního sv. Ignáce. V dalším roce probíhala jednání o hospodářském zajištění řádu v souvislosti se záměrem jezuitů, aby byla podepsána knížecí fundace pro kolej a gymnasium. Definitivně byly dohody s jezuity uzavřeny teprve koncem roku 1627, kdy jim bylo předáno velké staveniště kolem kostela sv. Jakuba (Ignáce) včetně kostela a bývalé fary. V tomto prostoru, vymezeném ulicí  Fortnou na severu a ulicí vedoucí k Velíšské bráně na jihu, stála řada měšťanských domů, fara se zahradou, městská škola a hřbitov s kaplí sv. Michala. Městské domy byly Valdštejnem vykoupeny, hřbitov zrušen, kaple byla prozatímně využita jako kaple kolejní a na volném staveništi byl 6. června 1628 položen rektorem Blažejem Slaninou základní kámen k stavbě koleje. V následujícím roce byly položeny základy, v roce 1630 vztyčeny krovy nad třemi křídly a o dvě léta později dokončeno opožděné čtvrté křídlo.
   Nová kolejní budova byla soustředěna kolem čtvercového dvora, byla dvoupatrová s přízemními arkádami a v patrech s oběžnými obvodovými chodbami, z nichž byly vstupy do jednotlivých cel  a prostorů. K lépe vybaveným místnostem patřil refektář v západním křídle; byl to reprezentační prostor probíhající dvěma podlažími od přízemí do prvého patra, zaklenutý valenou klenbou s lunetami, na hřebíncích zdobenou raně barokní štukaturou. Druhým umělecky výraznějším prostorem byla kaple sv. Michala, zřízená teprve roku 1660 po zboření bývalé hřbitovní kaple. Tehdy byla kolej prodloužena směrem k východu a do jejího jižního křídla byla vestavěna nová kaple - téměř čtvercový prostor probíhající dvěma podlažími a zakrytý kasetovým malovaným stropem.
   Smrtí Valdštejnovou ztratili sice jezuité svého podporovatele a mecenáše kolejní nadace, avšak již v prosinci 1634 císař nařídil sepsání nového nadačního aktu. V té době jezuité vlastnili panství milíčevské s obcemi Milíčeves, Vrbice, Hrobičany a novou císařskou nadací z roku 1654 byla potvrzena i další majetková práva. Podle nadační listiny patřily jezuitům všechny budovy kolem koleje, chrám sv. Ignáce, letní sídlo na Čeřovce, seminární a Jarošův dvůr, panství milíčovské a dále vesnice Nemyčeves, Vitiněves, část Popovic, Lhota bradlecká, Březka, Zámezí, Doubravice, Peklo a dvůr Butoves, majetek značně rozsáhlý a skýtající řádu širokou hospodářskou základnu. Ještě kolem roku 1654 byla nadace vložena do zemských desek a její platnost byla zrušena až roku 1773, kdy jezuité opouštěli Jičín. Po tomto roce byly řádové statky rozděleny a některé z nich sloužily nadaci studijního fondu. Tři léta po zrušení řádu byla kolejní budova upravena na kasárna a vojenským účelům slouží dodnes.
   Neznámý architekt vytvořil v jičínské jezuitské koleji stavbu zcela poplatnou slohovému nazírání té doby. Mírně protáhlý, téměř čtvercový dvůr naznačil hloubkovou tendenci manýrismu, málo členěná vnější průčelí měla protiklad ve fasádách nádvoří, členěných zdvojenými toskánskými pilastry probíhajícími dvěma patry. Charakteristická dispozice manýrismu a plošné členění fasád se zmnožením architektonických článků ukazují na stavitele vyšlého ze severoitalského okruhu, ve výtvarném vyjádření dosti konzervativního. Ze svých stavitelů Valdštejn v době budování koleje nejčastěji zaměstnával, kromě A. Spezzy, Giovanniho Battistu Mariniho, pocházejícího z Milána. Marini byl v jeho službách od roku 1621 na pro jeho autorství stavby jezuitské koleje svědčí nejen určitá výtvarná strohost řešení ovlivněného severoitalským manýrismem, ale též jeho účast na výběru staveniště, spojená nejspíše i s prvními návrhy koleje v době, kdy ještě Marini zastával přední místo ve Valdštejnově stavební kanceláři.
   Kolejní kostel sv. Ignáce z Loyoly byl nově svěcen roku 1627. Do té doby jezuité očekávali, že bude starý gotický chrám stržen a nahražen novostavbou budovanou v intencích řádových kostelů. Ještě na regulačním plánu N. Sebregondiho je pamatováno na nový kostel, podélné jednolodí s bočními kaplemi, dispoziční variantu římského Il Gesú. Stav provizória trval do roku 1654, kdy teprve byl chrám dán jezuitům do trvalého užívání. Tehdy byla přistavěna severní a nová  západní sakristie, sklenutá valenou klenbou s lunetami a vyzdobená raně barokní štukaturou. Přestavba po požáru v roce 1681 znamenala částečnou barokizaci,  která pokračovala i ve století následujícím, zvláště v zařízení kostela.

...mail

...foto

...plány

...kostel

...

...kontext

> další

Wagner, J.: Jičín; Praha, Odeon 1979, s. 44 – 47