home...    historie...  současnost...  a-co-dál?...  ...  fórum...    předchozí  <	------------ 1. fórum jezuitské koleje v jičíně  ----------- ALENA DOLEŽALOVÁ, PRAHA; JEZUITSKÁ KOLEJ Pro mě místo bez emocí. Po jezuitech se slehla zem. A ti, co zmizeli teprve nedávno si s sebou odvezli co mohli, ale přesto po nich pár zajímavých věcí zůstalo: - jídelna - barvy - zatření oken, včetně vyrytých nápisů a kresbiček - model krajiny - dřevěné popisky na dveřích - šlapkové záchody - sklepní místnost, naplněná pískem (a tyto "relikvie" navrhuji zachovat a využít) Protože místa je tu opravdu dost, napadlo mě (v rámci už probraných aktivit) upravit pár místností pro trvalou práci potmě. Tu využijí jak výtvarníci, tak tanečníci i hudebníci. V souvislosti s tím, a také proto, že prostor kolejí je přehledný a je tu místo i pro ubytování, myslím, že by bylo dobré organizovat tu dílny zaměřené na pohybovou práci (i tanec) slepých lidí, a to v mezinárodním měřítku. Tyto dílny mohou být buď úzce vymezené (terapie, orientace) nebo zcela otevřené (spolupráce vidomí - nevidomí), zaměření na umělecký výraz. Blízkou synagogu bych kromě jiného použila pro prezentaci výsledků práce dílen. ---------- PHILIP GRUNDLACH, MNICHOV; ZAMYŠLENÍ NAD JEZUITSKOU KOLEJÍ V JIČÍNĚ Budova jezuitské koleje v Jičíně mě zaujala svou mohutnou jednolitostí. Až tíživě působil na mě rozvrh a proporce objektu s dominantou v nezvykle široké a jednotvárné chodbě a tak důsledně pravidelném uspořádání, že se mi z toho až začala točit hlava. Podle sv. Ignáce je první křesťanskou ctností poslušnost, nezpochybnitelné a úplné podřízení hierarchické struktuře. Dle mého názoru architektura kolejí tento princip vyjadřuje a z toho důvodu mohla také bez výrazných přestaveb 200 let sloužit jako kasárna. V stávající podobě objektu se mi návrh na tak potřebné využití pro ateliéry a další umělecky motivované činnosti nezdá zcela ideální. Podle mého takové řešení by nepřihlíželo duchu stavby a nesouzní s geniem loci. Umění totiž jde cestou svobody, jeho nástrojem je často zpochybňování. Bývalá jezuitská kolej a kasárna se mi nezamlouvají jako vhodné prostředí pro umělecké aktivity, protože stěží podpoří vnitřní volnost a osobitý přístup, z kterého tvořivost nutně čerpá. Po určitém zvažování jak budovu zmíněnému využití přizpůsobit, jsem tuto možnost vyřadil. Dekonstruování a záměrné narušování řádu budovy se mi zdá laciné a zbytečné. Tato historická stavba je tak přesvědčivá, že si vyžaduje a také zaslouží uctivé zacházení. Vyvstává tedy otázka, kdo by na prahu 21. století mohl převzít dědictví jezuitů. Donedávna se této úlohy ujímali ruští vojáci v přímé linii ecclesiae militantis, bojující pro spásu lidstva. Pro naši postkomunistickou a postmoderní dobu tento aspekt protireformačního hnutí již není relevantní. Oproti tomu považuji za plodné důkladně prozkoumat jezuitské postupy při soustřeďování vědomostí a vzdělanosti, jak docílit vysoké kvalifikovanosti svých pracovníků, a na neposledním místě rozbor politického počínání, které probíhalo v měřítku celosvětovém. K objasnění těchto otázek se nabízí uspořádat sympózium na toto téma s přizvanými hosty z oblasti dějin, sociologie, religionistiky, filosofie atd. Cíl sympózia by mohl být v tom, že by učinilo zřejmým, které koncepty uspořádání společenství sv. Ignáce z Loyoly jsou i v dnešní době nosné a které by mohly případně pomoci poskytnout naší mírně rozbředlé postmoderní civilizaci konzistentnější a efektivnější tvar. Zároveň se sympózium může zaměřit na problematiku řádu a poukázat na možné zneužití mocenských struktur. Tato otázka se mi zdá nabitá mimořádnou aktualitou, přihlížím k jezuitskému nadnárodnímu působení ve srovnání s právě se rodícím Eurolandem. Vidím v tomto ohledu jako nezbytné vypořádat se a důkladně zpracovat dějinné období protireformace v českých zemích. Výsledky uvažování o otázkách řádu, strukturalizace a organizace na historickém pozadí myšlení sv. Ignáce z Loyoly mohou ozřejmit potřebu nových institucí a výzkumných středisek naší doby. Já osobně se přikláním k názoru, že k nejvýraznějšímu posunu v těchto otázkách došlo v konceptu hierarchie. Představu řídící autority na vrcholu pyramidy (krále, Boha atd.) vystřídal model jednotlivých částic, které sebe sama organizují do složitějších a komplexnějších celků (jako buňky do organismů). Proto při hledání ideální náplně a využití objektu jezuitské kole v Jičíně moje vize spěje k výzkumu nových materiálií a jejich možností, k výzkumu, jak danosti materiálu vůbec podmiňují produkt, a na druhé straně k antropologickému zkoumání měnících se lidských potřeb a lidské uzpůsobilosti všeobecně. Výsledkem může být jakési centrum pro design, které by nacházelo a reflektovalo různá řešení pro uspořádání života v měnících se podmínkách na přelomu tisíciletí. Představuji si uvažování v co nejširších souvislostech, čerpající ze soudobé filosofie a poznatků z oblastí ekologie, medicíny, psychologie a sociologie, které by se pak odráželo při navrhování předmětů denní potřeby, dopravy, architektury a urbanistických a krajinářských koncepcí. 26/1/99 ---------- MARIO CHROMÝ, BRATISLAVA; BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ V JIČÍNE - NÁVRH NA VYUŽITIE STAVBY A OTVORENIE VEREJNOSTI Stavba jezuitskej koleje v Jičíne, patrí medzi významne architektonické pamiatky prvej poloviny 17. storočia. Jej funkcia, tak ako to chcel zakladateľ vojvoda Albrecht z Valdštejna, je šírenie kresťanskej viery, vzdelanosti a kultúry. Po zrušení jezuitského rádu sa však stáva na trvalo vojenským priestorom (kasárňami) a tak jej skutočné poslanie je zabudnuté. Pred ôsmimi rokmi budovu konečne opustili posledný ruský vojaci a jezuitská kolej pripadla mestu. Bolo by len prirodzené, keby sa znovu stala tým čím je. Zatiaľ však táto obrovská historická stavba v centre mesta zostáva nevyužitá a chátra. V súčasnosti je komplex koleje prázdny a osem rokov do slova nezmenený. Pre mnohých obyvateľov Jičína je pravdepodobne tabu a zároveň nedotknuteľným priestorom. Navrhujem preto scenár odtabuizovania a otvorenia verejnosti, nie len však budovy jezuitskej koleje, ale zároveň celej krajiny, podľa pôvodného manieristického zámeru. Scenár verejného otvorenia budovy, spojený s trojdňovým kultúrnym programom: Prvý deň - Slávnostné zvalenie železnej brány a otvorenie komplexu verejnosti. - Voľná obhliadka priestorov areálu a budovy (priestory sú nezmenené, kvôli zachovaniu autenticity miesta) - Oboznamovanie verejnosti s históriou budovy, formou citlivo nainštalovaných obrazov, objektov, inštalácií, videoinštalácií alebo vopred pripravenými akciami. Celý priestor by mal byť vyvážený, aby nebola príliš narušená jeho pôvodná atmosféra. Vhodná by bola spolupráca niektorých ateliérov (napr. ateliéry profesorov: V. Kokolii, Berana, M. Knížáka, poprípade študentov iných umeleckých škôl). Všetky projekty by boli vytvorené vo vzťahu k danému miestu. - V študentských prácach by mali byť využité všetky zostalé nájdené predmety, v rátanie vojenského modelu mesta Jičína a sprevádzkované ruské kino. - V jednej z miestností budovy, by mali byť vystavené písomné návrhy študentov a profesorov, na budúce využitie budovy a verejná stena na návrhy a pripomienky občanov, ktoré sa budú moci porovnávať. - Večerný koncert na nádvorí. (Napríklad skupiny z ateliéru Vladimíra Kokolii) Druhý deň - Zverejnenie prác a dokumentácie študentov Ateliéru konceptuálnych médií, na tému "Obnova barokovej krajiny", návrhy riešenia a pridaná odborná literatúra a predošlé odborné práce. - Pochod študentov a verejnosti, z jezuitskej koleje Valdštejnovou alejou do Valdic. Študenti a profesori by mali niesť so sebou vpredu sprievodu svoje vlastnoručne vyrobené hudobné nástroje, každý podľa fantázie. - Príchod k Valdštejnovej logii, kde by odznel koncert študentov a profesorov na terase pred verejnosťou. - Po koncerte, pochod na kopec Zebín, kde by sa vypustil do vzduchu drak. Na toto znamenie, by boli vypustený rovnaký draci na všetkých miestach, ktoré sú doložité pre kompozíciu barokovej úpravy krajiny. - Tento rituál by sa mal opakovať každý rok, v rovnakom čase. Tretí deň - Pokračovanie výstavy. - Vytvorenie otvorených umeleckých dielní pre verejnosť, v priestoroch nádvorí a následne vystavenie vzniknutých diel. - Divadelné predstavenie na nádvorí medzi vzniknutými dielami. (pozvaný divadelný súbor) Návrh na využitie priestorov bývalej jezuitskej koleje Premena stredovekého Jičína začiatkom 17. storočia, dala možnosť veľkorysému projektu, podľa klasického vzoru talianskej manieristickej úpravy krajiny. Komplex jezuitskej koleje bol súčasťou tejto stratégie. V dnešnej dobe, by mal byť význam tejto budovy obnovený a vrátený mestu. Však pôvodná krajina, ktorej bola súčasťou, takmer zmizla, preto si myslím, že obnovená kolej by mala slúžiť aj týmto strateným ideálom. Navrhujem niekoľko možností, pre jej plné využitie: Centrum pre obnovu Valdštejnovho Jičína - spolok pre obnovu historicko-kultúrnych pamiatok na Jičínsku - spolok pre kontrolu urbanizácie a krajinných úprav v spolupráci s verejnosťou - spolok pre zachovávanie kultúrnych tradícií na Jičínsku - dielne pre reštaurovanie historických a cirkevných pamiatok - vytvorenie príspevkovej organizácie za obnovu barokovej krajiny Dielne kresleného a animovaného filmu Vytvorenie experimentálnych priestorov pre výtvarné, divadelné a hudobné projekty Prenajímanie priestorov a izieb účastníkom workshopov Škola netradičného tanca, pohybového umenia a performance Galéria pre mladých začínajúcich výtvarníkov Filmový klub Kníhkupectvo zamerané na odbornú literatúru a nekomerčnú beletriu Prevádzka vegetariánskej jedálne s čajovňou Priestory pre klubové koncerty Ubytovanie pre sociálne prípady Návrh na architektonickú a technickú rekonštrukciu budovy: - strhnutie a zrušenie železnej brány - obnovenie pôvodného arkádového nádvoria - obnovenie prechodu a spojenie s kostolom sv. Ignáca - zborenie stropu na prvom poschodí bývalého refektára a jeho obnova - reštaurácia maľovaného stropu refektára - reštaurácia dreveného kazetového stropu - reštaurácia všetkých stropov s ornamentovou štukovou výzdobou - reštaurácia krížových klenieb, stien a podlahy - zachovanie nepoškodených parketových podláh - úprava vnútorných dverových vstupov a dverí - zachovanie kina vytvoreného ruskými vojakmi a nájdené väčšie pozostalosti - úprava a realizácia jedálne a jedálenského výťahu - primerané úpravy interiérov k danému použitiu a zrušenie lampového osvetlenia a rozhlasu na nádvorí - úprava nádvoria (vydláždením a zeleňou) podľa pôvodného vzoru - vytvorenie záhrady pre kvety a ovocné stromy ---------- PAVEL KORBIČKA, BRNO; JEZUITSKÉ KOLEJE V JIČÍNĚ Úvodní pocit: "Tělo bez orgánů" Aktualizace (příspěvek do diskuse): 1. Den otevřených dveří: "Jemná" gesta, akce, pracující s objektem jako celkem. - Zabarvení oken - světelné tónování jednotlivých prostorů. - Otevření všech ("nebo" některých) oken. - Vyzvětšování nalezených negativů do okenních rámů (detailů). Jedno okno - kompozice zvolených detailů, regulace světla v prostoru. - Rožnutí stávajícího osvětlení. - Vyčištění jednoho prostoru (s mříží?): Vylíčení zdí a stropu na bílo, vydrhnutí parket, umytí oken. (V závěru pověšení obrazu prezidenta České rep. Václava Havla). - Jádro "zvuku" v srdci objektu, rozplývajícího se ve zbytku stavby. - Rozmístění lidí v "různých" částech celého komplexu a následný "zvukový" dialog. - Seznam ruských pojmů (nalezených na dveřích) přeložených do češtiny a seřazených podle podlaží a logiky pohybu návštěvníka objektu. (Volně rozdáváno). - Vyvolání fotografií z nalezených negativů na rozměr pohlednice a jejich odprodej během vernisáže. 1 ks - 5 Kč. - Rozsévání travního semene v asfaltovém dvoře a následné kropení vodou ze studny. Akce při vernisáži - možnost zapojení návštěvníků. - Protokol o ježčím neštěstí. (Průzkum nalezené zdechliny a zamyšlení se nad důvodem její přítomnosti a okolnostech smrti). Sovětská výzdoba by měla být během dne otevřených dveří ponechána beze změn. 2. Budoucnost objektu: Sklepy a přízemí: - komerční využití (např. čajovna, kl. vinárna, atd.) 1. patro - výstavní expozice historie jezuitských kolejí: barokní plány, studie, modely, záměry apod. Součástí expozice by byla barokní kaple v pův. stavu, štukované místnosti a barokní divadlo rovněž v původním stavu. Toto patro by mělo sloužit jako kulturně vzdělávací zařízení. (např. knihovna). 2. patro - pobočka archívu písemnictví.Přilehlá část u kostela by mohla sloužit jako duchovní a meditační centrum. Přemístění finančního úřadu ze zámku. První kroky: Očištění barokního interiéru i exteriéru od pozdějších "necitlivých" přestaveb: Uvedení barokní kaple do původního stavu - odstranění patra půlícího prostor. Restaurování štukovaných místností, průzkum zdiva kvůli freskám a pův. ostění dveří. Rekonstrukce a obnovení barokního divadla. Vybourání zazděných arkád. Kamenná dlažba v 1. dvoře. Obnova zeleně ve 2. dvoře s kamenným ukončením studny. ---------- OSAMU OKAMURA, PRAHA; JIČÍN - BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ Úvod Hledání nového možného využití komplexu budov bývalé jezuitské koleje je velice úzce spjato s celou urbanisticko-krajinnou vizí Valdštejnovy koncepce města Jičína jako nového významného politického a kulturního centra českých zemí. Stavba samotná se dá jen těžko vydělit ze svého rámce, kompozice významných budov a os ve městě i v širší krajině (kolej, zámek, kostel, brány a bývalé opevnění města, lipová alej, kasárna, lodžie, obora, věznice ve Valdicích, rybníky, řeka, kopce s kostelíky, skály a krajina vůbec). Naopak nám dává možnost tyto jednotlivé prvky sloučit a jejich vztahy opět naplnit novým smyslem. Samotné udržování prázdných forem, i když velice historicky cenných, se zdá být těžko opodstatnitelným, zvláště při tak vysokých nákladech nutných na jejich provoz. Původní koncepce zřetelně přesahuje rámec města, jak svou velkorysostí, rozsahem a významem, tak i z pohledu čistě ekonomického. Tato základní úvaha by měla být východiskem k uvažování o nové "funkci", spíše významu národního, ne-li celoevropského (uvažujeme i výhodné položení města k Praze). Výchozí podmínky Prvním krokem by mělo být navrácení dlouho zapovězeného komplexu budov zpět do živého organismu města a povědomí jeho obyvatel. Pro úspěšné nalezení nové vhodné náplně je nutně prvotní vypořádání se s jeho minulostí, sejmutí negativních asociací nabalených během dlouhé historie; vyrovnání se s minulostí ne formou nuceného nebo pasivního postupného zapomnění, ale jako aktivní proces sebe-uvědomění, zpracování daností a jejich vědomá integrace do kolektivního povědomí. Snaha o vytěsnění by zřejmě vedla i nadále k vnitřnímu napětí, které nemusí být vždy právě konstruktivní. Dalším důležitým prvkem úspěšnosti celého procesu je zapojení co nejširší veřejnosti, její aktivizace a účinná spolupráce při diskusích a tvorbě celého záměru. (Odmítavé stanovisko místních obyvatel a případné nepochopení záměru, by mohlo vést k další izolaci komplexu v rámci města i přes úspěšné nalezení jeho nového využití.) Toto posiluje žádoucí trend postupné tvorby občanské společnosti, učení se dialogu a správě vlastních záležitostí (nečekat na "pomoc shůry") - naskýtá se i možnost založení občanské iniciativy pro hledaní nových možností místa v širším kontextu nynější a možná i budoucí geopolitické situace a stavu společnosti, přinášející nové problémy a požadavky, na které je zapotřebí hledat řešení a odpovědi. Zde se nám otevírá prostor pro hledání a vytváření experimentálních cest mezi klasickými "funkcemi" a institucemi.) Zpracování: Analýza historická: Shromáždění veškerých dostupných podkladů, historických materiálů, dobových plánů, vyobrazení, fotografií, listin a předmětů, artefaktů spjatých s místem v širším smyslu. Srovnání s obdobnými stavbami své doby, jejich funkčním členěním - srovnání. Dokumenty z jednotlivých období - gotický kostel, jezuitská kolej (kaple), josefínské reformy - kasárna, 1. republika, II. sv. válka, 50.-60. léta, ruská okupační vojska, návrhy na využití po listopadu 1989. Doporučuje se i studium přestaveb podobných objektů za různými účely - zvl. v blízkém zahraničí. Výsledky prezentovat veřejnosti přístupným možná i netradičním způsobem - happening, divadlo, instalace. (Možno spojit s historií školství ve městě, historií vojenství - strategická poloha, slavné osobnosti, historické zamyšlení etc.) Analýza stavebně-architektonická: Posouzení celkového stavu nosných konstrukcí, možnosti úprav dispozic, využití sklepů a podkroví etc. Objekt by měl být zajištěn a řízeně zpřístupněn veřejnosti pro různé další akce spojené s projektem. Analýza socio-psychologická: Zmapování a zachycení současného neutěšeného stavu dlouhodobě opuštěné stavby pomocí fotografií (možno za odborné asistence sociálního ekologa Mgr. Bohuslava Blažka - který tuto metodu sám rozvinul a úspěšně ji aplikuje) - glosování jednotlivých výjevů, zapojení veřejnosti pomocí otevřené ankety obyvatel, ve které se k problémům sami vyjadřují a v následné diskusi se sami snaží pojmenovat zjištěné neduhy, případně navrhují i možná řešení. Analýza individuální, umělecká, pocitová: Navázání dialogu s místem prostřednictvím umělecké tvorby, instalací "in situ", happeningů, setkání s pamětníky, veřejné prohlídky komplexu s průvodcem i bez, zažití místa, uspořádání "festivalu": vaření boršče ve vyřezávané jídelně , improvizované promítaní propagandistických válečných filmů v kinosále s původním a velmi názorným malovaným vlysem pod stropem, výstava autentických dokumentů pobytu ruských vojsk: detailní velký model okolí Jičína se žárovkami (atraktivní zvláště pro děti), velké plátno-olej s bojovou tématikou, různé cedule - možností je i přidávání fiktivních příběhů k těmto předmětům v podání "průvodce hradem", vytvoření pseudovědecké výstavky, etc., beseda s pozvaným ruským vojínem (potřeba tlumočnice?, a vodky?), nekonvenční hudební produkce inspirovaná atmosférou místa (+ nalezené staré gramofonové desky), výstavka imaginárních návrhů na možné nové využití komplexu podněcující fantazii návštěvníků - hledání zadání vůbec, propojení minulosti do současnosti, odkrytí potenciálu místa - uzlové body: kostel a jeho propojení s komplexem, brána a "bermudský trujúhelník" před ní, malá vrátka hlavního vstupu s vrátnicí, čestný dvůr dlážděný panely, přepatrovaná bývalá kaple, čtvercové nádvoří se studnou, chodba obíhající kolem ve všech patrech (někde zaslepená), schodiště, jídelna, kinosál, valené sklepy, půda s konstrukcí krovu, střecha (a přilepené objekty policie). Zjistit: nepřístupné prostory, zajímavé průhledy a výhledy ven. Otočení a využití pocitového negativního náboje k nastartování celého dění. Rozptyl akce do širšího celku města - nejlépe do všech klíčových bodů celé velkorysé krajinné kompozice (alespoň symbolicky) - vyjádření přesahu. Nezapomenout při akcích na děti (kreslení, modelování, lepení, závody, hry, divadélko, Rumcajs, Řáholec, Valdštejn - vhodně vybrat tématiku!). Termín konání: Prezentace a většina akcí proběhne ve dny slavení výročí založení místního jezuitského gymnázia - datum k upřesnění. Dokumentace celé akce, následné zpracování a vyhodnocení bude sloužit jako podklad pro další kroky. (klíčová slova: zviditelnění, transparence, čitelnost, veřejnost, komunikace, výzva, očištění, integrace) Cíl: Hledání netradičních cest, vložení vlastní energie, hledání smyslu, autenticita a osobní nasazení by mohlo vést k objevení naprosto nových souvislostí a idejí - nutná je maximální otevřenost a podpora takové diskuse ze všech stran účastníků projektu. Nalezení lidí z Jičína ochotných se zapojit do celé akce již od počátku - rozvinutí a realizace jejich vlastních podnětů. Připravit celkovou koncepci, scénář, organizaci, publicitu a finanční zajištění celé akce. Mít stále na mysli velkorysost Valdštejnova záměru (globální myšlení). Další možnosti - poznámky: Možnost bezplatné prezentace místních podniků a firem (výrobků), jejich zapojení do celé akce (nalézt vhodnou formu). Otázka nedořešeného vztahu historického jádra města (v býv. opevnění) a nových předměstí. Jak oživit zchátralou synagogu? 24/1/1999 JIČÍN - BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ (pokračování) PROJEKT: ROZŠÍŘENÍ STÁVAJÍCÍ EXPOZICE MĚSTSKÉHO MUZEA O NOVODOBOU HISTORII MĚSTA JIČÍNA Otázky: Proč historická expozice v městském muzeu končí událostmi, které se udály již před více jak půl stoletím? Jak zachytit moderní dějiny města v jejich rozporuplnosti, mnohoznačnosti a přitom zachovat jistou objektivitu interpretace? Jak se díváme na sebe sama? Jsme schopni takové reflexe? Je to pro nás důležité? "Kdo jsme? Odkud přicházíme? A kam směřujeme?" Návrh expozice: Linie politicko-historická: Expozice by se měla (asi jako jedna z prvních) zabývat událostmi spjatými s městem Jičínem po druhé světové válce, zachytit i tragické okamžiky holocaustu (židovská obec?), vyhnání Němců, otázky kolaborace, vývoj před a po únoru 1948, Gottwald, 50. léta, věznice ve Valdicích, politické procesy, zánik církevních institucí, zánik šlechty a soukromého vlastnictví, zestátnění majetku - dopad na průmysl ve městě, združstevnění, pětiletky, zdokumentovat osudy lidí - pamětníků, starostové města, národní výbory, KSČ, Národní fronta, komunistická propaganda, hesla, lidové milice, konfidenti STB, sjezdy, schůze, agitační písně, nové slavnosti a rituály, nová výstavba města měnící jeho ucelený výraz, utopie a realita, poválečná euforie, Marshallův plán, hrubé zásahy do krajiny, ideologizace, pionýr, SSM (kroje), sochy Lenina a Stalina, transparenty s prázdnými hesly, Berlínská zeď, Pražské jaro a jeho odrazy zde, srpen 1968, alternativní a oficiální kultura, Palach, oslavy prvního máje - výzdoba města, léta normalizace, omezení styků se zahraničím, Charta 77, spolupráce v rámci RVHP, listopad 1989, občanské fórum, Václav Havel, otevření hranic, první demokratické volby, privatizace, rozpad ČSFR, až NATO, EU. A co současné otázky vietnamské a romské komunity? Jejich kulturní prezentace? (Potřeba hlubšího vhledu do místní situace!) Shromáždit co nejvíce materiálů z této doby nedávno minulé - možné i na výzvu občanům. Projevit zájem o tuto problematiku a veřejně ji diskutovat. Pravdivé pojmenování věcí. Odhalení neznámých skutečností a souvislostí - téma konfliktní, velmi osobní a živé, vyvolávající zájem nebo odpor lidí, vyvolávající diskusi, emoce, reakce…zadostiučinění. Jména ulic za doby komunismu. Pomníky…Kádrové posudky. Devizové přísliby a výjezdní doložky. Problémy se zásobováním, nabídka zboží, Leninovy spisy. Vše shromáždit - brzy to vše bude pryč nenávratně. Linie umělecko-historická: Zdokumentovat kulturní úroveň, řemeslo, design, móda-oblečení, uměleckou tvorbu, hudba, obrazy, angažované umění, altenativa etc. Nová média - televize, noviny. Věda. Jičín. Průmysl (dříve a nyní?). Různé předměty. Interaktivita. Bezprostřednost. Zapojení návštěvníků. Tvůrčí přístup. Dialog. Díla která vznikla době navzdory a přesto právě díky ní. Možná specializace expozice: "Ruská okupační vojska v českých zemích." (expozice-"translokace?") Seriózní vědecké zpracování veškeré dostupné dokumentace, její soustředění, zřízení zvláštního dokumentačního pracoviště. Objektivita zpracování. Archiv. Počítačová databáze. Plány rozmístění. Množství. aktivity. Výdaje. Ztráty. Lidi. Osobnosti? Ministerstvo vnitra. Zpřístupnění tajných archivů. Původní ruské dobové materiály? Soudobé ruské studie? Existují? Kultura. Města ve městě. Politické hry - celkový rámec studené války. Ekonomické a funkční vztahy kasáren a města v té době (vzájemný přínos nebo jen negativa?). Pamětníci z řad funkcionářů KSČ. Propagandistické filmy. Fotografie. Hesla. Metody brainwashingu. Autentické předměty z různých objektů (několik "uměleckých děl" zachováno i v Jičíně - viz výše). Všechny tyto dokumenty budou při rekonstrukcích nenávratně zničeny. Ruští vojáci - pamětníci dnes - svědectví. Analýzy vládních komisí z poslední doby po odchodu ruských vojsk (Milovice, Kocáb). Co dnes? Současný stav těchto objektů? Návrhy na další využití těchto komplexů - zmapovat (většinou kláštery a zámky!? - další vrstva (síť) vnímání - viz Valdštejn). Kde už zrealizováno a s jakým úspěchem? Zkušenosti z okolních zemí - zvl. Východní Německo, možná i Polsko, Maďarsko. Nastudovat odborné práce o této problematice. Vyjádřit těžkou uchopitelnost historie a nesnadnost jejího hodnocení při vědomí všech širších okolností dané situace. Nechat posouzení víceméně na návštěvnících, aby mohli sami reagovat na citlivá - "bolavá místa ve své duši". Nechat prostor pro jejich vyjádření, reakce. Diskusní fóra během přípravy. Zapojení co největšího množství místních obyvatel (V ideálním případě by měli chtít sami tuto věc realizovat). Kontaktovat: Úřad vyšetřování zločinů komunismu (co Češi sami a co Rusové?). Ministerstvo vnitra. Rusko. Konfederace politických vězňů. Archivy KSČ, STB. Snaha o objektivitu zpracování fakt (včetně možnosti zabudování zcela subjektivních výpovědí). Možnost získat granty od různých nadací na podporu demokracie? Otázka způsobu prezentace dokumentů veřejnosti: způsob provedení expozice, prostory, správa, záštita, zapojení internetu, scénář. Archiv, databáze, depozitář. Řešeno spíše jako veřejně přístupný studijní archiv (ne klasická expozice). Virtuální možnost zažít si vše i na vlastní kůži. (+ Kuba a Severní Korea) Je vůbec vůle k něčemu takovému? (Památník "naší doby") Krok k uskutečnění přesahu rámce města. Tvorba precedentu - velký význam pro možné obdobné realizace v dalších měst. muzeích. (možnost uspořádání sympozia s pozváním odborníků a všech zainteresovaných). Důležité pro obyvatele Jičína a další aktivity ve městě (jezuit. kolej etc.) - jako symbolické očištění. Pocit sounáležitosti lidí. Identita. Deset let od politických změn je asi tak přelomovou dobou, kdy za dalších deset let už bude celá nová generace dospělá. (jako 60. léta po válce). 1999-02-01 ---------- ZDEŇKA ŘEZÁČOVÁ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ; BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ V JIČÍNĚ Rozsáhlý komplex, který není jediným v naší republice, na kterém se podepsala Sov. armáda. Viz hrad Veveří, který pro nedostatek financí čeká na zánik… Prolíná se zde minulost a představy do budoucnosti, jak toto zchátralé "muzeum socialismu" uvést do života. Nejprve by stálo za úvahu prostory otevřít veřejnosti např. prohlídky; důležité je zviditelnění pro případné sponzory atp. a finance. Očista místností a přiblížení se ke koncepci jezuitské koleje. Zde by posléze mohly fungovat různé kulturní akce, muzejní expozice - social. předmětů které s tímto prostorem "souvisí" viz vojenská prostorová mapa Jičína a okolí. ---------- KLÁRA STODOLOVÁ, PRAHA; BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ V JIČÍNĚ Očištění - je nutné se vyrovnat s minulostí. Prostor je nabitý připomínkami pobytu sovětských vojsk. Dýchá to z každého koutu. Podle mě není možné dělat cokoliv jiného, aniž by člověk nereflektoval to, co tam bylo. Místo je nutné vyčistit i v myslích lidí, kteří léta chodili kolem a cítili neustálou pasivní hrozbu. Navrhuji uspořádat jeden den života jezuitských kolejí tak, jak byla za přítomnosti sovětů. Aby lidé nahlédli, jak to byl hloupý svět. - prohlídky všech prostor tak, jak jsou - promítání filmů v kině - filmy, co jsme našli, případě i půjčit podobné - oživit jídelnu - boršč a čaj z kanystrů - zjistit co nejvíce informací o životě vojáků - kolik jich bylo, jak byli staří, denní režim, jídelníček na týden, pouštění jejich desek, výstava předmětů a fotek, jestli se najdou; na viditelném místě by byly umístěny cedule nebo knihy, kam by lidé psali svoje pocity a kniha, kam by psali své názory na budoucí využití - druhý den a v budoucnu tam už může být cokoliv - třeba výstava AVU + umělci z Jičína a okolí - budoucí náplň - představuji si budovu, která není ničí a přitom všech - má pouze správce budovy a jejího provozu a nějakého produkčního. Představuji si jakési interakční sebepoznávací, tvořivé a ekologické centrum. - velkou část prostoru by vyplňovali umělci se svými (obytnými) ateliéry a dílnami a pak také tzv. "chráněné dílny" - tzn. státem sponzorované dílny pro vyléčené narkomany nebo pacienty psychiatrických léčeben. Vznikl by zajímavý prostor pro spolupráci, kdy se učí od sebe navzájem, mohli by společně vystavovat nebo prodávat v malých galeriích na 1. nádvoří. S tímto programem by se pojila činnost terapeutů, kteří by mohli dělat semináře i pro nejširší veřejnost: - arteterapie - umění komunikace, atd. dále pak kurzy jógy nebo zdravé výživy S tím jak člověk poznává sám sebe souvisí i to co člověk jí a kde žije. Jezuitská kolej by se mohla stát velkým ekologickým centrem. V blízkosti by se vybudovala ekologická vesnička. V koleji pak by se pořádaly semináře, přednášky a celé studijní pobyty. Exkurze by mohly jezdit z celé republiky i ze zahraničí. S tím by mohlo souviset i praktické obnovení lidových řemesel a hospodaření - co je jednoduché je zpravidla i ekologické. To vše je lákavé prostředí pro stáže studentů z oborů uměleckých, psychologie, ekologie atd. Za velice důležitou věc považuji informaci. Obyvatelé Jičína by měli o všem vědět, co nejpodrobněji, většina akcí by měla být co možná nejveřejnější. Aby věděli, že je to pro ně. Součástí by byly i stále veřejné prostory takto zaměřené: - dobře zásobená knihovna - jídelna s vegetariánskými jídly - filmový klub - počítačové centrum - čajovna - kaple apod. Kromě stálé náplně by byl otevřený prostor pro různé workshopy, happeningy a festivaly (divadelní, filmový, sochařské dílny). Bylo by dobré, kdyby měly svou tradici a tradiční čas konání. Jestli by bylo dost místa, je možné vytvořit přechodné, časově omezené bydlení pro uprchlíky, než si najdou práci a bydlení - měli by blízko k informacím (internet) a mohly by se pro ně pořádat terapeutické a jazykové kurzy. Pro takovéto uspořádání by myslím bylo vhodné upravit 2. patro na obytné místnosti, 1. patro na sály, jídelnu, kino, knihovnu, ateliéry atd. - nutno vybudovat jeden velký přednáškový sál a v přízemí dílny, galerie, veřejné prostory - čajovna apod., nádvoří …jógy setkává výtvarník s vyléčeným narkomanem a s paní z obchodu na náměstí, kam zemědělci chodí na přednášky o nejlepších způsobech hnojení a paní si povídají o zdravé výživě. Kde se lidé dovídají nové poznatky a společně se je snaží aplikovat do života. Otevřené místo.	...mail    ...foto  ...video  ...audio  ...  ...kontext   > další
	Svoje názory a příspěvky prosím zasílejte elektronickou poštou (odkaz -mail- vpravo nahoře). Budou zveřejněny na těchto stránkách fóra bývalé jezuitské koleje a současně jsou poskytovány k dalším úvahám o budoucnosti komplexu jeho současnému vlastníku - městu Jičínu. Stránky jsou umístěny na serveru města Jičína a jsou spravovány Školou konceptuálních tendencí prof. Miloše Šejna Akademie výtvarných umění v Praze.