home...    historie...  současnost...  a-co-dál?...  ...  fórum...    předchozí  <	------------ 3. fórum jezuitské koleje v jičíně  ----------- STUDENTI LEPAŘOVA GYMNÁZIA V JIČÍNĚ BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ / KASÁRNA V JIČÍNĚ Zima, puch a ztuchlina, vzdychy ruských milenek, dlouhé chodby končí - snad někde? Obyčejně tajemná zvědavost, soucitnost a svár, klapot vysokých bot, hrůza, chlad a však šarm. Neúplnost vyznění čeká, čeká na další, na další smysl, smysl sebe, svého já. Tma, ale ne úplná. Vlhko. Vzpomínky a pocity. Daleká blízkost. Brekot malých maličkých. Jezuitská kolej. Moje představa je mlhavá. Nikdy jsem tam nebyla. Akorát vím, že tam jsou rezavý VRATA. To je všechno... Nevyužitý obrovský prostor, ŠKODA HO. Chybí tu něco pro mladý, bláznivý lidi. Máme chodit do hospody anebo si vytvořit příjemný prostředí Na Rynečku? Pro NÁS tu v Jičíně vlastně NIC neni. Čím víc lidí o tom ví, tím líp. Vidím v tom prima zábavu a VELKOU šanci pro NÁS. KONEC (mě totiž fascinuje ten strom u toho kostela) zvláštní pěkný místo, starý, po Rusákách zničený, zvláštní pocit z tohoto místa, nevyužitý prostor, místo velkých možností, velké kontrasty, (plechový dveře) Z jezuitské koleje žádné výjimečné pocity nemám, protože chodím kolem několikrát denně. Beru ji jako součást našeho města a protože až doteď nikdo neměl snahu s tou poničenou budovou něco udělat, vypadalo to, že to tam takhle zůstane stát napořád. Myslím si, že je to dobrej nápad, oživit tohle místo a zpřístupnit ho lidem, protože asi málokdo měl možnost dostat se dovnitř, a když, tak tu bylo riziko, že ho někdo chytí. Bylo by dobré, kdyby tento projekt jezuitské koleji pomohl, aby o ni vzrostl zájem a mohla se třeba v budoucnu opravit a nějak využít. Samozřejmě už není možné, aby tam opět vznikly kasárna nebo jezuitská kolej, ale je škoda tak velkou budovu nechat jen tak stát a chátrat. Když už někdy něco máme, něco neobyčejného, měli bychom se o to starat. A ne čekat až to za nás někdy někdo udělá. Lhostejnost je totiž jednou z nejhnusnějších lidských vlastností. Kolem jezuitské koleje jsem v 5. třídě chodila na obědy. Vždycky na mě působila jako velká a osamělá (i když leží v centru města). Měla jsem z ní strach, a chlad z ní vyzařoval na stovky metrů daleko. Proto jsem velice ocenila nápad "něco" s tím udělat. Asi to bude velice náročné, protože je to obrovská budova. Bude to stát také hodně peněz a i když opomenu finanční stránku věci, bude velmi těžké něco užitečného a hlavně uskutečnitelného vymyslet. Jezuitskou kolej znám jen z vnějšího pohledu, uvnitř jsem nikdy nebyla. Vždycky jsem si ale představovala, že tam straší a když jsem byla o něco starší, viděla jsem zase spolek feťáků, sedících v kroužku a čichajících kdoví co. Někdy mě zase napadlo, že tam mafie schovává uloupené peníze. Jak jsem již napsala, při pohledu na tu budovu mě vždycky přepadl strach. Na druhou stranu ale i lítost. Představovala jsem si, jak tato budova musela "zářit" v době "své největší slávy". Jací tam bydleli lidé? Každý z nich měl svůj osud, zrovna tak jako jejich jezuitská kolej. Ona nemůže za to, že po odchodu jezuitů..., začala chátrat. Rozhodně si to ale nezaslouží ! Opuštěnost, tma, samota, velikost, nicota, neznámo, tíseň, strach, minulost. Značná investice (městský úřad asi těžko dodá), prázdnota, nevyužít pro tržnice, zábavní centrum. Ohromný místnosti, zničení kontrastů. Opomenutá budova, nechaná na pospas osudu, s velkým množstvím využití a až s příliš velkým prostorem. Bylo by dobré celou budovu restaurovat dříve, než zchátrá natolik, že spadne. Hrozí brzký rozpad. Jediné co mě napadá je oheň, který u Jezuitské koleje (Ruských kasáren) hořel vcelku přes dva dny. A kouř ze spálených věcí z kasáren zaplavil celé okolí. Tato budova je a byla součástí mého života, protože jsem naproti bydlela asi 7 let a tak trošku jsem prožívala její postupné chátrání a úmyslné ničení. Už to slovo (sousloví) "JEZUITSKÁ KOLEJ" mi připadá jako něco zvláštního, velkého, ale potlačeného, uzavřeného před světem. Když tam tudy jdu, vidím jen budovy, staré, zničené. Kdysi to mohlo být důležité, velmi důležité. Myšlenka na ten komplex budov, to je energie. Něco tam odtud vyzařuje, je to nabité energií, ale je skrytá uvnitř. Něco jako časovaná bomba, ale má tvrdou skořápku a tak nikdy nevybuchne. Nikdy jsem uvnitř nebyla a tak nemůžu vědět, ani si něco o tom myslet. Tohle je jen dojem, který "to" na mne dělá zvenčí. Občas mi připadá, že jezuitská kolej je opředena nějakým tajemstvím, které ale nejde odtajnit, zjistit, objasnit. Možná jsou to i vzpomínky lidí, kteří už nežijí. Nevím, asi je to nesmysl, ale připadá mi to celé záhadné a zajímavé, velice zajímavé. --------------- A CO SI MYSLÍTE VY ???	...mail    ...foto  ...video  ...audio  ...  ...kontext   > další
	Svoje názory a příspěvky prosím zasílejte elektronickou poštou (odkaz -mail- vpravo nahoře). Budou zveřejněny na těchto stránkách fóra bývalé jezuitské koleje a současně jsou poskytovány k dalším úvahám o budoucnosti komplexu jeho současnému vlastníku - městu Jičínu. Stránky jsou umístěny na serveru města Jičína a jsou spravovány Školou konceptuálních tendencí prof. Miloše Šejna Akademie výtvarných umění v Praze.    PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE - PROJEKTY ZDE ...