| Číslo 1 | Ročník XVIII. | Březen 1995 |
především vás všechny srdečně zdravíme. Nemáme ve zvyku zabírat místo v časopise planým povídáním, ale na začátku roku nám pár slov redakce musíte odpustit. Vždyť začínáme již 18. ročník, který vychází opět v nákladu 900 výtisků. A začínáme trochu zvláštně. V minulých ročnících jste byli zvyklí, že jste nám počátkem ledna posílali předplatné, nebo v posledním čísle předcházejícího ročníku byla připojena složenka. Vloni jsme ji nestihli (lépe řečeno: tiskárna nás zaskočila svou rychlostí), a tak ji přidáváme až k tomuto 1. číslu. Ale ne všem. Je vás totiž mnoho, kteří složenku postrádali – a když ji nenašli, poslali předplatné svými složenkami a většinou připojili hezký dopis. Ba někteří se ještě v tom dopise omlouvají (rodačka – důchodkyně, která nechce být jmenována, posílá jako každý rok 100 Kč a omlouvá se, že ví, že to je, jako by před několika lety poslala polovičku, ale že víc nemůže). Milí přátelé, zvláště vy, o kterých byla právě řeč: Děkujeme, děkujeme moc! Za krásná slova i za často vysoký příspěvek na vydávání časopisu. Je to pro nás velké povzbuzení, že neděláme zbytečnou práci, že časopis má svůj velký význam pro celé Libáňsko a že ho máte rádi.
Ano, náklady stoupají, i když se snažíme co nejvíce je snižovat. To platí o autorech článků a dalších spolupracovnících, kteří nedostávají ani korunu honoráře. Platí to o redakci a administraci, které všechnu práci kolem časopisu dělají rovněž zdarma. Platí to o našich spolupracovnících, kteří bez nároku na odměnu roznášejí časopis v Sedlištích, Starých Hradech, v části Libáně, Dolního Bousova a Jičína. A v neposlední řadě to platí i o tiskárně P. Lebera v Mnichově Hradišti, která časopis tiskne za přijatelnou cenu. Díky všem a díky všem čtenářům za zvýšené předplatné. Jen proto je i letos cena 1 čísla 5 Kč, neboli roční předplatné s poštovným činí 25 Kč.
Znovu také opakujeme prosbu všem podnikatelům a dalším možným sponzorům: pamatujte na nás. Rádi otiskneme vaši reklamu – a vám se jistě vyplatí upozornit na sebe 900 odběratelů časopisu a stovky dalších čtenářů. Tak ještě jednou: přejeme všem mnoho úspěchů v novém roce a těšíme se na další spolupráci!
Pro informaci našich čtenářů uvádíme seznam našich spoluobčanů, kteří nás zastupují v obecních zastupitelstvech na Libáňsku po komunálních volbách 18.–19. listopadu 1994.
Bačálky: Jaroslav Maštálka (starosta), Vladimír Podhajský (zástupce starosty), Miroslav Jirků, Ladislav Nešněra, Jaroslav Novák, Miroslav Škoda, Jaromír Větrovský, Josef Zmatlík
Bystřice: Jiří Vohnout (starosta), František Macek (zástupce starosty), František Brož, Josef Dovol, Jan Komárek, Jaroslav Kysela, Iva Malá, Miroslav Svoboda, František Šíba
Dětenice: František Ragulík (starosta), Josef Hrdý (zástupce starosty), Milan Bělka, ing. Věroslav Fiala, Hynek Homér, Jaroslav Lang, Zdeněk Martínek, Jiří Matas, ing. Radomír Vališka
Markvartice: Dagmar Karlová (starostka), František Šíba (zástupce starostky), Jiří Florián, František Javůrek, Milan Javůrek, František Karel, František Kelbich, Břetislav Kůžel, Jana Melicharová
Libáň: Milada Zubatá (starostka), Karla Tyrichtrová (zástupkyně starostky), Jaroslav Havel, MUDr. Vilém Hofman, Josef Kůta, Karel Niedoba, Miloslava Petříčková, Miloš Smetana, Petr Soukup
Rokytňany: Jiří Žďánský (starosta), Lubomír Říha (zástupce starosty), Štěpán Čížek, Stanislav Hepner, Adolf Míšek, František Otta, Miroslav Uhlíř
Sedliště: prom. hist. Karol Bílek (starosta), Bohumil Císař (zástupce starosty), Jaroslav Jílek, Jaroslav Linhart, Jaroslav Macek, Ladislav Paclt, František Svoboda č. 4, František Svoboda č. 8, Ladislav Tobořík
Staré Hrady: Josef Miclík (starosta), Jaromíra Kánská (zástupkyně starosty), František Kebl, Václav Plíšek, Lubomír Plodek, Jaroslav Říha, František Svoboda
Střevač: Zdeněk Havelka (starosta), ing. Josef Faltýnek (zástupce starosty), Jaroslav Fidrich, Martin Grafek, Zdeňka Havířová, Hana Havlíková, Vlastimil Jirouš, Libor Liska, Jaromír Valenta
Údrnice: Bohuslav Haken (starosta), Vladimír Voleník (zástupce starosty), Miloslav Havelka, Jan Ječný, Jan Kubín, Jana Runčíková, Josef Vávra
Zelenecká Lhota: Václav Bartoň (starosta), Vít Havel (zástupce starosty), Milan Bartoň, František Egrt, Milan Kupec, Břetislav Šuda, Ladislav Vlk
I tato zpráva o činnosti pracoviště LA PNP Staré Hrady v roce 1994 je optimistická. Při několikerém jednání vedení PNP a obecního úřadu Staré Hrady byl dohodnut další prostorový růst pracoviště. Staré Hrady navštívila několikrát ředitelka PNP dr. Eva Wolfová, vedoucí LA PNP dr. Zuzana Pokorná a další vedoucí pracovníci PNP. A tak už v tomto roce začala fungovat nová prostorná ubytovna pro badatele v předzámčí a v roce 1995 budou rozšířeny depozitární prostory. Posílila se rovněž ostraha pracoviště i jeho personální obsazení. Jako administrativní pracovnice nastoupila od 1. ledna paní Liběna Šolcová z Libáně, od 1. dubna začala pracovat archivářka paní Magdalena Barešová z Dolního Bousova a od 1. června se stali příslušníky ostrahy pánové Václav Stejskal a Václav Trnka ze Starých Hradů.
V depozitářích přibylo 34 nových archivních fondů (celkem 1 331) uložených v 519 archivních kartonech (celkem 21 995). Zpracováno bylo letos 39 006 archivních jednotek, vzniklo 33 soupisů zpracovaných fondů. Kromě zaměstnanců se na této práci podíleli paní Irena Škodová z Libáně a řada studentů z Jihočeské univerzity České Budějovice, Technické univerzity Liberec a gymnázií Jičín, Mladá Boleslav a Most. Bylo dokončeno zpracování velkých archivních fandů Arne Nováka, J. Svítila-Karníka, Z. Spilky, J. Petra, Fr. A. Urbánka, M. V. Ježkové, E. Jurčinové, L. N. Zvěřiny, J. K. Šlejhara, B. Březovského atd., rozpracovány jsou mj. fondy L. Stehlíka, J. M. Paláta a S. Augusty, H. Havránka aj.
Ve Starých Hradech studovalo 72 badatelů (z toho 5 cizinců z Francie, Kanady, Maďarska, Rakouska a USA), vykonali celkem 480 badatelských návštěv. Kromě toho bylo vyexpedováno 268 výpůjček archivního matriálu do pražské badatelny.
Pracovníci archivu se podíleli i na kulturní práci v místě i v okolí (výstavy, přednášky, konference, psaní článků, redakční práce, exkurze, rozhlasové a televizní natáčení, průvodcovská činnost) a řádně vykonávali všechny své další povinnosti a pracovní úkoly.
To vše se dělo za ochotné pomoci a spolupráce obecního úřadu Staré Hrady a mnoha našich spoluobčanů ze Starých Hradů, Libáně, Sedliště, Dolního Bousova; zájem projevovali i pracovníci okresního úřadu a okresního muzea v Jičíně a mnozí odborníci. Zvláště nás těší trvalý zájem o rozvoj pracoviště ze strany takových osobností, jakými jsou např. prof. Stanley Winters, prof. Robert Kvaček, přednosta okresního úřadu ing. Luděk Puš, spisovatelka Marie Kubátová, politolog dr. Petr Pithart aj.
Výše uvedená fakta dosvědčují, že čtvrt století své existence oslavilo pracoviště nejen výstavou k tomuto výročí, ale hlavně prací. Smysluplnou prací, abychom použili slov pana prezidenta.
Před sto lety, dne 15. března 1895, se narodil Josef Fejfar, ředitel školy v Sobotce. Byl to vynikající učitel, všestranně nadaný a vzácný člověk. Významně přispěl k rozvoji kultury na Sobotecku v 1. polovině 20. století jako vnímavý malíř, jako citlivý muzikant a jako trpělivý, laskavý, ale přísný učitel a přítel dětí. A nejen dětí! Jeho přátelé, kolegové, lidé z městečka pod Humprechtem si ho vždy vážili pro jeho životní postoje, pro jeho lásku k umění, pro jeho vysoké odborné znalosti, pro jeho obětavost a připravenost kdykoli pomoci tomu, kdo pomoc potřeboval. Jeho jméno bylo vždy vyslovováno s velkou úctou a vážností.
Narodil se v Ledcích. Po čtyřech letech se rodina přestěhovala do Osenic, v roce 1905 na Zeleneckou Lhotu. Měšťanskou školu navštěvoval Josef Fejfar v Libáni, pak pokračoval ve studiích na reálce v Jičíně a do kvinty na reálce v Mladé Boleslavi, kde také maturoval. Následovala studia na Učitelském ústavu v Praze a jejich úspěšné ukončení v roce 1914.
Dne 25. září 1914 byl Josef Fejfar ustanoven zástupcem učitele na trojtřídní obecné škole ve Všeborsku a od 1. prosince 1914 na pětitřídní obecné škole v Dolním Bousově.
Dne 15. března 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu v 1. světové válce. Bojoval v Rusku, Rumunsku, Itálii. Byl vážně raněn.
Po válce se vrátil k civilnímu povolání a oženil se. Jako učitel působil nejprve v Ledcích, od roku 1919 v Mladějově, od 1. září 1921 v Dolním Bousově a od 1. ledna 1924 v Sobotce. Vyučoval matematice, rýsování a kreslení. V letech 1939–1950 působil na sobotecké škole jako ředitel. Současně byl tajemníkem Újezdní školní rady a zástupcem vdov a sirotků v Okresní péči o mládež. Vyučoval též v Živnostenské škole pokračovací, původně Masarykově škole práce v Sobotce.
S kolegy Václavem Frýbou, Františkem Stuchlíkem a dalšími vykonal pro Sobotku a soboteckou školu mnoho záslužné práce.
Josef Fejfar graficky upravoval a především svými kresbami vyzdobil řadu knížek, které se svými přáteli vydal. Byly to Stuchlíkovy Písničky domova, Sobotecké písničky Františka Soukala, Básník mezi námi Václava Frýby. Vrcholným dílkem pak bylo Vyznání milosti, hlasy českých spisovatelů o Sobotce ve výběru Frýbově a s akvarely Fejfarovými.
Josef Fejfar je autorem řady olejomaleb, akvarelů, grafických listů, exlibris, pohlednic, blahopřání, pamětních listů, diplomů, vlajek. Také jevištní úprava a kulisy pro studentská představení uváděná ve spolupráci s Fráňou Šrámkem jsou jeho dílem. Pamětníci starých bálů, plesů, šibřinek a různých zábav si jistě vzpomenou na nápaditou výzdobu šálů k těmto příležitostem od Josefa Fejfara a jeho přátel.
Josef Fejfar, ač samouk, uměl hrát snad na všechny tehdy dostupné hudební nástroje. S přáteli založil Sobotecké kvarteto, zpíval v pěveckém spolku Bendl, hrou na klavír doprovázel němé filmy.
K lásce k hudbě vychovával především děti. Velkého úspěchu dosáhl jeho hudební kroužek založený v roce 1948. Vyvrcholením činnosti kroužku byla dvě koncertní turné – jedno po severní Moravě a Slezsku v roce 1951, druhé do Posázaví a na Kutnohorsko v roce 1952. Všude malým "soboteckým kmochováčkům", jak jim říkali, a jejich dirigentovi nadšeně tleskali. Pochvalně se o souboru vyjádřil i tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý.
Dne 15. prosince 1968 se dny Josefa Fejfara naplnily a on odešel navždy. Neodešlo však jeho dílo. Zůstalo a zůstává ve vzpomínkách.
Sto let od narození takového člověka je vhodná příležitost znovu připomenout jeho jméno a vše, co vykonal pro druhé, kteří na něho nezapomínají a kteří si v srdcích stále nesou jeho odkaz. Vzpomínková akce se uskutečnila v Sobotce v sobotu 11. března 1995 a k jubileu vyšly i dvě brožurky. První napsala Jitka Bičišťová pod názvem Josef Fejfar – učitel, muzikant, malíř a druhá obsahuje pod titulem Moje paměti výbor ze vzpomínek Josefa Fejfara, zvláště na dobu jeho mládí v Osenicích a na Zelenecké Lhotě. Obě si můžete objednat na adrese redakce tohoto časopisu.
V tomto roce svět vzpomene zakončení druhé světové války. Bylo mi tehdy 16 let. Jako mnoho děvčat psala jsem si do kalendáře poznámky nejen soukromé, ale i takové, které by neměly zůstat zapomenuty. Beru ho do ruky, listuji a vzpomínám na rok 1945:
19. 2.: Uzavřeno kino, přijíždějí uprchlíci. Lidé utíkají před frontou na vozech, tažených koněm nebo krávou.
1. 3.: Přijel transport 80–90 vozů – 1500 uprchlíků. Ubozí lidé, kteří z obavy před frontou nebo i z donucení opustili své domovy.
15. 3.: Procházka do přírody na jehnědy. Bylo toho roku krásné jaro, ale nebe plné letadel, zdály se jako malí broučkové na obloze a hučely jako včely v úle. V tom něco padalo směrem na Šibeničák, vypadalo to jako stříbrné, ale nic nebouchlo. Zjistilo se, že to byla pouze plechovka od benzinu, jehož zbytek si lidé rychle rozebrali.
27. 3.: Spadly na Libáň 2 bomby, jedna na hřiště, druhá rozbila domek, ve kterém byla zasypána mladá maminka, která za několik dnů na následky zemřela. Miminko plné hlíny koupal pan učitel Španihel.
30. 4.: Něco se děje. Lidé chystají vlajky a trikolory.
4. 5.: Tatínek zamazává německý nápis nad obchodem a říká:
"Tak, a je to! A do rádia zase přijdou krátké vlny a čerčilky už nebudou potřeba." Každý rozhlasový přijímač musel být totiž zbaven krátkých vln a majitel musel o tom mít potvrzení. Na každém přijímači byla připevněna cedulka: "Pamatuj, pamatuj, že poslouchání cizího rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí." Aby nebylo znemožněno poslouchání zahraničního vyslání, vymyslel si malý český člověk jakési drátky, které krátké vlny nahrazovaly a pro velkou popularitu Winstona Churchilla dostaly po něm jméno.
5. 5.: Kolem 11. hodiny končí v Libáni vláda Němců. Slavnostní průvod městem. V Paze je povstání.
8. 5.: Boj v Praze skončil. Popravdě řečeno, Němci stříleli ještě dlouho i po obsazení Prahy Rudou armádou.
11. 5.: My sokolské dorostenky jsme si přivezly z Jičína zástupce Rudé armády. Tatínek pronesl kacířská slova: "Každá armáda je pohroma, ať ustupující nebo vítězná! Ať vás, holky, nevidím někde na autě nebo na tanku!" Tenkrát jsem mu to měla za zlé, později jsem pochopila.
12. 5.: Taneční zábava na chodníku, nebylo totiž kde, sály byly zničeny. Konečně jsme se dočkali, Rudá armáda projíždí Libání. Strýc Randák stál na chodníku, zamračeně se díval a řekl: "Tahle armáda že vyhrála válku? Tohle ať vypravují někomu jinému, ale ne mně, který jsem prožil na frontě celou první světovou." (Nechť mi čtenář promine, prodávám, jak jsem koupila.)
Vzpomínám také na následující příhodu: ruský voják se opil v hospodě u Hurychů, rozbil sklenice i dveře a střílel. Všichni před ním utekli. Pozorovala jsem celý výjev opatrně bokem z okna. Situaci zachránil ruský legionář pan Zetek, který na něj spustil zhurta rusky, voják se lekl, ruce mu klesly, v tom už naši po něm skočili a zajistili ho. Plakal jako dítě, prosil, ale vše marno. Druhý den byl poslán do Jičína a proslýchalo se, že ho jakýsi major Kovalov zastřelil.
Bylo potom ještě několik případů nebezpečí od ruských zběhů, kteří byli ozbrojeni. Byli mezi nimi také chudáci, kteří chtěli opustit SSSR, ale marně. Libáň dopadla ještě dobře, ale jsou známy vesnice, kde všechna děvčata spala v jedné stodole a byla se zbraní v ruce hlídána hlídkou. Moje sestřenice Aninka z Brna psala babičce: "Tetičko, hrůzou jsem se třásla, byla jsem schována v zastlané posteli a ruský voják tloukl na dveře a chtěl děvočku." Dopadlo to dobře, nenašel ji.
Ruští vojáci měli dobré srdce, měli rádi děti, ale jak se napili, bylo zle. Nosili spoustu hodinek od zápěstí až po loket a do historie vstoupila věta "Davaj časy!"
Bylo mnoho lidí, kteří vykonali kus dobré práce, aniž byli ve Svazu bojovníků. Z vyprávění tatínka vím, že kdesi ve mlýně u Hřmenína se někdo schovával. Němci pročesávali krajinu, a tak zvěrolékař pan rada Prell dal na rozcestí cedulku "Pozor slintavka" a Němci se vyhnuli.
20. 5.: První česká muzika v sále – pořádá pan hostinský Kolbaba.
31. 5.: Zahajujeme v Jičíně vyučování na Obchodní škole, dojíždíme však do Valdic, Obchodní škola je zničena od Němců.
3. 6.: Vítáme na náměstí pana učitele Krause, který se šťastně vrátil. Později dostal trpkou odměnu. Když jsem se ho po letech ptala: "Pane učiteli, kdybyste byl všechno dopředu věděl, šel byste zas?" Usmál se a řekl: "Mně se konečně nic nestalo, ani mě nezavřeli", a víc neřekl. Přeji mu, že se dočkal lepších časů.
22. 9.: Slavnostní otevření sokolovny.
28. 10.: Po dlouhých letech oslava státního svátku.
Nechť těchto několik řádků poslouží kronikářům k doplnění kronik a posílí vzpomínky pamětníků. Mladší generaci, která nesměla být během bolševické totality pravdivě informována, jsou určeny k posouzení s vroucím přáním, aby v jejich deníčcích se nikdy nevyskytlo slovo válka, bomba, nálet, ba ani čerčilky.
Před 15 lety napsal pan Jaroslav Jíhlavec do našeho časopisu článek Staré Hrady a Sedliště po třicetileté válce. Vypsal v něm seznam obyvatelů obou vsí podle důležitého archivního pramene – Soupisu poddaných podle víry z roku 1651. Jsou v něm uvedeni všichni obyvatelé zámku i obou vesnic starší jedenácti let. Bylo jich celkem 98, z toho 65 katolíků, 19 nekatolíků, 4, které bylo možno přesvědčit k přestupu na katolickou víru, a 10, kteří zásadně přestup odmítali.
Ve vsi Stará (Staré Hrady) žilo tehdy celkem 12 hospodářů – s jejich rodinami, podruhy a čeledí ves obývalo 31 lidí (kromě malých dětí).
V Sedlištích žilo 14 hospodářů – celkem 42 lidí.
Na zámku žilo celkem 26 lidí (úředníci, služebnictvo a další zaměstnanci).
Snad nebude na škodu zopakovat si alespoň jména hospodářů: Ve Staré to byli: Václav Straka, Václav Maršů, Jan Tomíček, Jan Zahradník, Matouš Novotný, Václav Kočí, Adam Michna, Jiřík Šejbal, Jan Pekař, Jeremiáš Soběslavský, Jiřík Svatoň a Jan Chaloupka. V Sedlištích: Martin Straka, Bartoloměj Vávrů, Burián Švestka, Petr Stuchlík, Jan Kelbich, Matěj Šanovec, Jan Linhart, Mikuláš Kavka, Daniel Lochman, Jiřík Šíba, Jan Kočí, Matěj Pokorný, Jiřík Mičák, Matěj Znojma; kromě nich podruh Jan Javůrek.
Je škoda, že se nám tento soupis nezachoval v úplnosti. V Boleslavském kraji chybí např. z panství Domousnice a Kost; z panství Dětenice–Rožďalovice je sice zachován (dokonce uvádí děti již od šesti let), ale 293 lidí z celého panství je uvedeno bez příslušnosti k jednotlivým vesnicím. Další vesnice z našeho okolí patřily k panstvím Kopidlno a Veliš–Vokšice. A tak dnes chceme využít nové edice tohoto historického pramene pro kraj Boleslavský (zpracovala Alena Pazderová, vydal Státní ústřední archiv Praha 1994, 718 s., 300 výtisků), a přinést alespoň stručný přehled obyvatel zbývajících vesnic, které patřily ke starohradskému panství. Uvádíme jméno obce, celkový počet obyvatel starších 11 let a jména hospodářů, případně jména dalších představitelů rodin.
Libáň: Jan Škvařil, Jiřík Krámský, Petr Macek, Tobiáš Vyrek, Vavřinec Zima, Bartoloměj Ryndus, Vít Pátek, Jan Vinařů, Jan Moravec, Daniel Bystřický, Václav Malovec, Jan Římek, Tomáš Puk, Vít Puk, Pavel Kotek, Jakub Dubský, Petr Benešek, Václav Svoboda, Jan Sytta, Martin Kameníček, Jiřík Provazník, Václav Jelínek, Oldřich Žídek, Jan Volejník, Václav Horák, Mikoláš Vorel, Jakub Sahánek, Ondřej Dvořák, Jan Macek, Václav Liška, Martin Sekera, Pavel Podmazal, Jiřík Šimek, Václav Kučera, Jan Škoda, Jan Chlupáček, Václav Faber, Jiří Stehlík, Matěj Fiala, Dorota Kučerka, Jiřík Volpr, Jan Libánský, Jan Kovář, Adam Minářů, Petr Dlouhej, Jiřík Dubský, Jan Šortek, Martin Voják, Jan Zeman, Jan Šedivec, Anna Kostková, Alžběta Fialková, Marianna Samotná, Dorota Samotná, Barbora Stará, Anna Toupalická – celkem 158 lidí
Važice: Jakub Šuma, Kateřina Zimka, Jan Havlíčků, Jiřík Juklů, Lidmila Lemberková, Matouš Zemánek, Vít Maštálka – celkem 21 lidí
Bystřice: Matěj Brodský, Václav Mařan, Jiřík Moravec, Jan Kraus, Jan Kučera, Jiřík Brodský, Jan Balcar, Jan Tkadlec, Jiřík Linhart, Jan Eymán, Martin Šrámek, Michal Kraus, Jiřík Lojda, Matouš Ptáček, Matouš Novotný, dále Václav Páv – celkem 43 lidí.
Střevač: Jakub Michna, Jakub Chocholka, Václav Čmudil, Jiřík Horáček, Jiřík Heteš, Václav Světnička, Martin Vymlátil, Václav Matějků, Daniel Zachařník, Václav Turnovský, Šimon Řehta, Kateřina Smalička, Václav Turek, Václav Mikolášův, Jakub Kovář, Jan Kolčava, Jiřík Podlipský, Adam Mikolášů, Pavel Špígl, Jan Světnička, Jan Heteš, Václav Trybule, Lidmila Trybulka, Kateřina Huškalka, Lidmila Hetešová, Jan Zacharník, Vávra Zacharník, Daniel Balda, Matěj Hanzlíčků – celkem 70 lidí
Hřmenín: Martin Stejskal, Václav Valenta, Jan Stuchlík, Jakub Lemberk, Tomáš Podlipský, Jiřík Michna, Václav Stránský, Ondřej Volejník, Kateřina Tichá, Kateřina Řeznice, Jiřík Košňák, Kateřina Valentová, Václav Vymlátil, Jiřík Mařan, Václav Vrba, Jiřík Čáslavský, Adam Slezák, Jiřík Tuhý, Jan Hlava, Havel Helbich, Jan Buršův – celkem 53 lidí
Lično: Jan Zejda, Jan Horyna, Jan Zejda ml., Martin Malý, Jan Moravec, Václav Smolík, Jan Sklenářů, Matouš Horyna, Adam Balda, Jakub Kloc, Adam Horyna, Václav Kožíšek – celkem 35 lidí
Zliv: Jan Svoboda, Jan Kršnák, Jakub Mařan, Jakub Husák, Václav Kubů, Václav Jahelka, Jan Starý, Havel Kršňák – celkem 29 lidí
Únětice: Jan Kryštofů, Jakub Paleček, Bartoloměj Honys, Václav Studený, Martin Košťák, Václav Kryštofů, Jan Ryba, Jiřík Tkadlec, Tomáš Straka, Václav Polívka, Václav Horáček, Jan Straka, Tomáš Provazník, Jan Slouha – celkem 48 lidí
Drahoraz: Václav Valentů, Jukl Nykl, Václav Kropáček, Jan Sedlák, Jiřík Dudek, Václav Rezek, Adam Mikolášův, Jakub Lemberk, dále Jakub Slouha – celkem 46 lidí
Psinice: Matěj Dvořák, Pavel Smolík, Jakub Augusta, Václav Martinků, Jakub Končík, Anna Praská, Václav Bubák, Michal Benda, Jakub Augusta, Michal Skoták, Havel Pišmistr, Magdalena Šachová, Jiřík Tomášů, Kryštof Slouha – celkem 37 lidí
Celkem na starohradském panství žilo roku 1651 639 lidí starších 11 let.
Podle pověsti odletí na Velikonoce všechny zvony do Říma na sněm. Nahrazovaly je tedy klapačky a řehtačky, většinou podomácku vyrobené.
Ve Starých Hradech děti zahajovaly před sedmdesáti lety průvod na Zelený čtvrtek u Konečného sušírny pod Trnkovými. Obvykle nejsilnější se samovolbou zvolil za velitele. Sešlo se nás mnohdy až dvacet.
Velitel dal pokyn k odchodu a už se pochodovalo za užití nástrojů – klapaček a řehtaček. "U Matičky" naproti Patkovům byla první zastávka. Klekli jsme si kolem plotu a vůdce předříkával Anděl Páně a my to odzdrávasovali. Jednou se nám stalo, že velitel modlitbu neuměl, a situaci musela zachránit babička Patková. Nemohu napsat, co nám na to pověděla … Já sice tuto modlitbu uměl, na to dbala moje babička, ale neodvážil jsem se veliteli míchat do řemesla, abych potom někde za rohem nedostal pár pohlavků. Potom se šlo dál až k rybníčku u kovárny, kde se každý musel umýt, a náš průvod končil na mostě v zadních barácích. Tam jsme proti sobě zařehtali a zaklapali sólo a rozešli se domů.
Někdy jsme se stavili v Hlíňáku a po šikmých stěnách sjížděli dolů až deset metrů. Co si "užily" kalhoty, si může každý domyslet. Doma to již vyprali, ale kalhoty přitom nechali na nás. Já jsem tam jednou kalhoty natrh, a to bylo doma zemětřesení …
V posledním čísle, mimo jiné, mne zaujal článek o mlýnech na Mrlině. Já sám pocházím z mlynářského cechu a naše rodina léta mlynařila a pekla chleba ve Střevači ve mlýně, který se jmenoval Špíglák. Byl to mlýn historický. Byl jedním z nejstarších mlýnů na potoku Leština, který pramení u Markvartic. Jak se říkalo po mlynářsku, tak na prvním střiku byl mlýn Grohův v Rakově, pak Hlaváček ve Střevači a dalším mlýnem byl právě Špíglák. Tento mlýn byl založen kolem roku 1570–90, jak bylo uvedeno na pískovcové desce umístěné na stěně mlýna. Pokusím se přetlumočit švabachem psaný zápis, ale za přesnost již nemohu ručit. Jsou to léta, která od té doby uběhla, a já byl tenkrát malý kluk. Nápis zněl: L. P. 1570 (1590?) byl vystavěn mlýn tento mlynářem přijmením Turek nákladem svým. Obnoveno r. 1850? Kde se nyní ta deska nalézá, to přesně nevím, ale mám dojem, že je v Jičíně v muzeu.
Pak po tom potoku Leština byly další mlýny, a to v Chyjicích tří mlynářů: Hlavatého, Vavrouše a Havíře (později Šimka). Pak přišel mlýn v Dolanech mlynáře Vágnera a Patkův mlýn v Bartoušově (ten měl dr. Patka ze Semil jako koníčka v penzi). V samém Bartoušově byl mlynář Soják, v Pševsi mlynář Paclt a pak již Kopidlno s mlynářem Vágnerem. Dnes však díky budování světlých zítřků je všechno zničeno …
Ještě jednu vzpomínku mám na mlýny v Dolech u Važic: Byl jsem za války zaměstnán v Mlynářském družstvu v Praze s dcerou mlynáře Jílka z Važic.
Ve mlýnech byly také různé prastaré zvyky k poctě církevních svátků, ale o těch až jindy.
Pravdu má PhDr. Eva Bílková, když uvádí ve svém příspěvku v Listech, že vánoční čas vyvolává v našich myslích řadu vzpomínek. .Ale podnět ke vzpomínání nacházíme i v jiných článcích ve Starohradských listech.
Je tomu již více než čtyři desítky let, když jsme jako svobodní mládenci chodívali vytáčet děvčata do malé hospody na Valše. Stála u silnice vedoucí ze Sedlišť do Hřmenína. Hospůdka to byla maličká, ale útulná. Výčepní místnost, pardon, "taneční sál" s dřevěným výstupkem pro muzikanty, kam se vešlo za ohrádku tři až pět muzikantů, měl dřevěnou podlahu. Když se navoskovala, to se to otáčelo! Muzikanti neměli zesilovače, nedrželi dlouhé pauzy mezi kousky – a jak panečku hráli! Polky, valčíky, tanga, waltz, slow-fox, foxtrot, mazurka, swing, fox i traky traky. Když s miniaturním šramlem nepřišel sám kapelník "libáňské" V. Kyzivát, zahrál na křídlovku nebo na harmoniku Pepík Javůrek. Vybavují se mi další jména hudebníků, Jarka a Pepík Kotlářovi, pan Kancnýř z Bystřice, usměvavý pan Ulman z Libáně. Jak jsem byl šťastný, když mi zahráli moji oblíbenou "Zdeničku" a nechali mne, abych si s nimi dva tři kousky zahrál na bicí.
V této hospůdce se odbývaly taneční vínky, posvícenské i jiné zábavy. Gardedámy nesměly chybět. Pečlivě si hlídaly svá "poupátka, která doprovázely. I jim jsme často pořádně roztočili faldy. K muzikám se chodívalo pěšky nebo jezdilo na kole. Slušné večerní oblečení bylo tehdá samozřejmostí. A děvčata z Libáňska? Pamatuji si některé dobré tanečnice dodnes. Černooká Růženka a Miluška Šlamborovy ze Starých Hradů, místní Jaruška, Božka a Alena Táborských, Dana Vejnárková a Máňa Šůdová s Marií Krupičkovou ze Hřmenína, sestry Zelinkovy s Růžou Lachmanovou z Batína, Olinka Vrbová z Bystřice a řada dalších krasavic. Radost byla na ně pohledět, i když tenkrát po pětačtyřicátém roce se nenosily nákladné garderóby, o šminkách a příčescích nemluvě.
Piva bývalo na Valše dostatek, i štamprdlátka mládež upíjela a o nějaký ten pohlavek se také občas někdo pokusil. Prostě tancovačky na Valše mi připomínají roztomilé Ladovy obrázky. A jeden poznatek nakonec. K děvčatům jsme se chovali galantně, nevyslovili jsme před nimi jediné sprosté slovo! Měli jsme k nim větší úctu, než někteří dnešní mladí "fešáci". A děvčata nekouřila.
(dokončení)
Změněné životní prostředí na Vrchách
Z přírodního prostředí panujícího do roku 1938, případně do roku 1950, se přenesme ke konci padesátých let. Zatím došlo ke změně výrobních prostředků v zemědělské výrobě, ze soukromého na družstevní hospodářství. V těchto nových podmínkách dostal člověk do ruky pokrokové nástroje – mechanizaci polních prací, umělá hnojiva a chemické postřiky – kterými mohl pro svůj prospěch změnit dřívější přírodní prostředí záměrnými umělými zásahy do života přírody. Touto radikální změnou skončila koroptev svoji úlohu pomocníka zemědělce a stala se pouze lovným ptákem, ponechaným na pospas novému změněnému životnímu prostředí. Postupem času chemické prostředky, letecký rozsyv umělých hnojiv a prudké zvýšení početního stavu jestřábů a káňat ukončily život tohoto kurovitého ptáka, který po změně svého životního prostředí ztratil veškerou naději na přežití. Pozdější pokusy myslivců obnovit chov koroptví pro lovné účely, byly a budou odsouzeny k nezdaru, nedojde-li v rámci zákonných předpisů k předchozí přípravě takového životního prostředí, jaké by koroptvím prospívalo.
Ve svém občasném a náhodném pozorování jsem v kritických šedesátých letech napočetl až 12 kusů káňat přeletujících nad oblastí Vrch a Bukoviny. Byl jsem dokonce svědkem, jak jednotlivá káňata neustále sledovala svoje hejnko koroptví posedáváním na blízkých švestkách. Tak to začalo již od podzimu a nakonec ze zmenšujícího hejna v Obíckách ke konci zimy, zbyl jeden koroptví kohoutek. V těch místech za 14 dní nebyl kohoutek ani jeho stopy ve sněhu, zbylo pouze slídící káně na švestce. Takto pokračovala likvidace koroptví v celé této polní oblasti současně s analogickým poklesem početního stavu zajíců. V současné době v zimě zalétají káňata ojediněle až do západních zahrad vsi. Přelety dravých jestřábů jsem v těch kritických dobách v oblasti Vrch nespatřil. Je však pravděpodobné, že též jestřábi mají svůj podíl na likvidaci koroptví. Je též nesporné, že chemické prostředky zavedené do zemědělské výroby a přechod na monokultury se podílejí svým způsobem na vyhynutí koroptví a úhynech zajíců, hrabošů a myší.
Na počátku sedmdesátých let po snížení početního stavu jsem pozoroval v oblasti Bukoviny pouze 2 páry káňat lesních. Totiž káňata lesní jsou též lovena jestřáby lesními. Občasný rok na jaře nebo na podzim jsem náhodně spatřil asi v dálce 1 km slet těchto jestřábů lesních, ve směru k Peklu, postupující v letu po šikmé šroubovici ve výšce od 200 m do asi 400 m směrem k vyšopolskému lesu o počtu cca 12 kusů. Jarní slet, také pozorovaný z dálky 1 km v roce 1984 opět v letu po šikmé šroubovici, postupující od Borku k Peklu, měl účast už 19 kusů.
Ještě se zmíním o jedinečné podívané, kterou jsem pozoroval v srpnový den po 11 hodině v roce 1972 a sice o sletu na rozloučenou jestřábů lesních z Pekelské oblasti. Postupující vzlet 12 kusů, s kratším a delším rozpětím křídel samců a samic ve vzletové jestřábí siluetě s roztaženým ocasem, směřoval od Bukoviny k Sedlišti. Ptáci kroužili stoupajícím letem, zpočátku po šikmé asi do výšky 500 m a nakonec po svislé šroubovici o průměru asi 100 m. Za jejich neustálého pokřiku krátkého "gia-gia-gia", po dobu trvající ještě 20 minut, vzlet ukončili ve výši asi 1000 m. V této výšce, právě nad západními zahradami Sedliště, se stali ptáci na modré obloze pouhými body a po dosažení vrcholu vzletu všemi, 2 minuty kroužili v kolečku o průměru asi 50 m, na tu dálku už se slabě slyšitelným křikem. Poté naráz utichli a ještě asi 15 sekund kroužili a na to všichni současně, jednotlivě – paprskovitě šikmo poklesem dolů, se rozletěli do dálek na všechny světové strany. Do starého loviště podle počtu kusů a směru letu se vrátily pouze 4 kusy. Tímto nezapomenutelným příběhem dělám tečku za epizodou vyhynutí koroptve polní v oblastech kopce Vrch.
Dále pokračuji vylíčením dnešního stavu hlavních druhů zvířeny v letech sedmdesátých a na počátku let osmdesátých.
Savci: srnec, cca 4 ks/100 ha, zvýšení stavu, liška obecná, cca 2 ks/400 ha, snížení stavu, jezevec lesní, výskyt nepozorován, snížení stavu, kuna lesní, beze stop na sněhu na poli i ve vsi, kuna lesní, pozorován výskyt podle nálezu trusu, kolčava, ojedinělý výskyt pozorován, snížení stavu, zajíc polní, cca 1 ks/10 ha, snížení stavu, králík divoký, výskyt nepozorován, snížení stavu, prase divoké, přeběhy nepozorovány, až na jaře 1984 rozryly po cca 6 m2 traviny ve Skaličkách a nad Strží, myš domácí, na poli vyhynula, na neobdělávaných travinách a mezích cca 200 ks/ha, snížení stavu, krtek obecný, na poli vyhynul, na travinách 5 ks/ha, snížení stavu, křeček polní, výskyt nepozorován, ježek východní, na polích výskyt nepozorován, viděn pouze v zahradách, 2 ks/ha, snížení stavu, netopýr večerní, cca 2 ks ve vsi, snížení stavu značné, netopýr velký, pozorovány 2 kusy ve vsi, snížení stavu.
Snížení stavu savců bylo jistě ovlivněno povrchovým rozprašováním umělých hnojiv a chemických prostředků na olistěné kulturní rostliny a též hlubokou orbou na polích, čímž vyhynuly drobní hlodavci, myši a křeček. Snížení stavu zajíců je též ovlivněno přemnožením jestřábů a káňat lesních.
Z plazů se snížil počet ještěrek obecných nejméně na desetinu. Užovka a slepýš nebyli už ve Skaličkách pozorováni. V létě 1984 byl spatřen 1 kus užovky u kynologického cvičiště Svazarmu. Počet žab v dolním svahu bukovinského údolí se snížil nejméně na jednu desetinu.
Ptáci zimující: koroptev polní, vyhynula. V r. 1983 byly spatřeny 2 vysazené kusy u skladováku JZD v Sedlišti. Bažant, pěstovaný nový druh křížence, se stal v oblasti jižního svahu Vrch jediným lovným ptákem a obsadil ty polní plochy, kde se dříve bažant obecný vůbec nevyskytoval. Před odstřelem je výskyt cca 30 ks/100 ha. Je loven jestřáby a ojediněle káňaty lesními a jeho většímu rozšíření zabraňuje mechanizace zemědělských prací vysekáváním hnízd v travinách nebo spíše neschopností slepic tohoto nového druhu snést a vysedět hnízdo vajec. Kos černý, jeho výskyt se snížil na pětinu, neboť se stává snadnou kořistí káňat a krahujce. Sojka a straka, výskyt snížený, straky zalétají až do zahrad. Vrabec polní, nabyl značného rozšíření až 3x, kolem krmítek bažantů poletuje hejno do 200 kusů. Chocholouš obecný, výskyt nepozorován. Poštolka obecná, cca 1 pár/200 ha, značný úbytek až na 1/5. Puštík obecný, ve vsi nepozorován. Je syšet před rozedněním v Sitinách u bývalého Janďourkova mlýna. Jestřáb lesní, značné rozšíření nejmně 5x, pozorování sletů nad oblastí Peklo. Káně lesní, cca 1 pár/100 ha, po prudkém přemnožení v letech šedesátých se jeho početní stav opět snížil. Krahujec obecný, stav nezměněn, 1 pár na jižním svahu Vrch. Králíček obecný a ohnivý a střízlík obecný, v zimě v této oblasti nespatřeni. V létě 1983 nalezen mladý střízlík mrtvý na silnici u bývalého Janďourkova mlýna a v zimě 83/84 spatřen 1 kus pouze samičky králíčka ohnivého u bývalého Jílkova mlýna. Vrány a havrani, jejich hnízdění nebylo zjištěno. Puštík obecný, cca 1 pár v Borku – Bukovině, snížení stavu. V únoru 1983 byl zpozorován na Vrchách přelet dravce pilicha při nízkém letu od Pažoutova křížku směrem k Borku.
Ptáci stěhovaví: křepelka polní, nezjištěna, skřivan polní, snížení stavu na polovinu, 1 pár na 2 ha. Holub hřivnáč, hnízdění v Sitinách nepozorováno, jiřička obecná a vlaštovka obecná, početní stav snížen nejméně u jiřičky na 1/5 a vlaštovek na 1/10. Špaček obecný, stav výskytu nezměněn, racek chechtavý, počet sledující orbu, snížen na polovinu, čejka chocholatá, ztrátou stálého hnízdiště na bukovinských loukách, nezjištěna. Labuť velká (Gygnus olor), zjištěny denní přelety jednoho kusu nízko nad zemí nad dvory domů v Sedlišti, poprvé v zimě 1983/84. Další drobní ptáci nebyli sledováni.
V oblasti hmyzu se značně snížil výskyt čmeláků a včel, stejně tak mravenců a cvrčků.
Snížení počtu motýlů je možno odhadnout na polovinu.
Výskyt raků v potoce jsem nyní nezjišťoval.
Snížení stavu ptáků, lovících myši a velký hmyz, je pravděpodobné připsat úlovkům přiotrávených hlodavců po leteckém rozsypu umělých hnojiv. Stejně tak přiotrávený drobný hmyz, kterým se živí drobní ptáci, způsobil pravděpodobně snížení jejich dříve početného výskytu.
Kácením starých stromů s vykotlanými dutinami přišly o hnízdiště sovy a zrušením drobných chlévů ztratily teplá hnízdiště vlaštovky.
Nakonec se vrátíme prověřit současný stav výskytu květeny. Na Vrchách letecký rozsyp umělých hnojiv způsobil, že přírodně rostoucí byliny na místě nálezu dostávaly nadměrné dávky hnojiva po několik let. To bylo příčinou, že původní přírodní druhy vyhynuly nebo byly zahubeny silně vzrostlými plevelnými druhy rostlin, které sem byly větrem zaneseny.
Stejně nepříznivě zapůsobila změna tvaru terénu po půdní úpravě a z místa suchého se stalo toto místo schopné zachytit více vláhy. Na tomto stanovišti roste nyní rumištní až luční květena. Zmizely skalničkové druhy, neroste už mateřídouška časná, rozchodník ostrý, jahodník chlumní, mochna jarní, fialka psí. Ze zakrslého řepíku lékařského roste nyní mohutná bylina. Dále vysoké trávy, srha laločnatá, trojštět, bojínek, pýr plazivý.
Vědecká jména pro všeobecné rozšíření druhů neuvádím. Dále přeslička rolní, kakost luční, bodlák obecný, pelyněk černobýl, řebříček obecný, lebeda rozkladitá, kopřiva dvoudomá, vikev, čekanka obecná, pryšec chvojka, svlačec rolní, mochna husí, ohnice obecná, pastynák obecný, vrbovka úzkolistá, mrkev obecná a jeden trs rozchodníku velikého. Tyto rostliny rostou též v nezahrnutém úžlabu dřívější cesty po jeho celé délce.
Letecký rozsyv umělých hnojiv změnil ráz přírodně rostlé květeny na bujně rostoucí rostliny i kolem cest do Sedliště. V dolní části vymizela růže galská, zmohutněly popsané rostliny přírodního prostředí a navíc se objevily v horním úvozu kopřiva dvoudomá, po celé cestě ojedinělá místa bodláků a lopuchu plstnatého a rozrostly se šípkové keře, dříve zemědělci netrpěné, po jednom keři hloh obecný a hloh jednoblizný a svída.
Travina na této cestě je zemědělci sklízena. Kulturní traviny zde nyní rostoucí neuvádím.
Dříve než uzavřu výčet flóry, musím upozornit na jižní svah Vrch, neboť v současnosti může být nazván botanickou zahradou keřů rodu Rosa L.
Rostou zde následující druhy růží: Rosa gallica L., růže galská, je na ústupu, už jen ojedinělý výskyt. Rosa arvensis HUDS, růže rolní. Rosa agrestis SAVI, růže polní. Rosa canina L., růže šípková. Rosa coriifolia FRIES, růže kožolistá. Rosa majalis HERRM., růže májová a případně další neurčené druhy.
Současný stav růstu vyjmenovaných hub jsem nesledoval.
Z tohoto výčtu flóry a fauny, byť i neúplného, je patrné, jak členitý a bohatý živý svět nás obklopuje a tvoří spolu s člověkem specifické životní prostředí. Dnes už má člověk odvahu a dostatek prostředků, aby mohl toto životní prostředí záměrně si upravovat ke svému prospěchu a zachovat přírodní prostředí, které ho obklopuje. Strojní prostředky ve svém vývoji však předstihly dobu a dokonce i schonost člověka přetvářet přírodu na podkladě vědeckých poznatků a tak jsme svědky často živelných terénních úprav půdy.
Nová generace inženýrů – ochránců živé přírody a půdního fondu se značně opozdila ve svém vyškolení a nastoupí až po rozvoji využití nových racionálních výrobních prostředků. Před každou promyšlenou, zdůvodněnou a příslušnými institucemi povolenou terénní úpravou by měla být povinně pořízena fotografická, výkresová a popisová dokumentace půdního stavu přírodního objektu z hlediska geografického, zvláštnosti flóry a fauny, archeologického a historického původu rušeného objektu. Toto vše jednak pro dokumentaci kultury a jednak pro potřebu vědeckého bádání příštích generací.
Je zcela logické, že organizace provádějící racionální úpravu půdy nemá vědecké prostředky a ani takový zájem. Ani vědecká pracoviště tento dokumentační zájem nemají, pokud nejde o záchranné výzkumy. Jedinou institucí shromažďující přírodovědné a historické poznatky jsou krajinská muzea, která by měla dokumentace původních tvarů půdy, flóry a fauny pořizovat před terénní úpravou. Jsem přesvědčen, že muzejní pracovníci najdou velkorysé pochopení a pomoc u vedoucích představitelů jak obcí, tak družstev a stavebních organizací, pokud o pomoc požádají.
Také oblast Vrch nebyla před terénními úpravami a změnami zemědělské technologie přírodovědně dokumentována, stejně tak, jako podobné drobné úpravy půdy prováděné v minulosti. Předpokládám, že tato zpráva tuto vzniklou vývojovou mezeru doplní.
– Rozsáhlý článek o kulturním dění ve Starých Hradech napsal Zdeněk Jírový do časopisu Místní kultura č. 2/95; je zde reprodukována i kresba Starých Hradů od Vladimíra Holmana.
– Knížku Národopisné kresby Josefa V. Scheybala recenzovaly Noviny Jičínska 4. 1.; je zde zmíněna i jeho kresba sedlišťské kalvarie.
– 115. výročí svého založení oslaví letos hasiči ze Sedlišť, upozorňují Noviny Jičínska 7. 2. Konání jejich plesu oznámil Český ráj 11. 1.
– Výstavu školních dětí ve Starých Hradech v loňském roce připomněla Milena Bretová v Novinách Jičínska 18. 2.
– O využívání starohradských archivních fondů psaly Lidové noviny 18. 2. Na archivní fond Leontiny Mašínové upozornily Noviny Jičínska 11. 2., na písemnosti F. Jílka – Oberpfalcera Milan David ve sborníku Jazyk a řeč jihočeského regionu III/1994.
– Letošní kulatá výročí starohradského rodáka, chemika doc. ing. Františka Kebla, zaznamenaly Noviny Jičínska 11. 1.
– O sborníku Rekatolizace v českých zemích psal Karol Bílek v Českém ráji 22. 2., o 5. republikovém sněmu Svobodných demokratů referoval v Novinách Jičínska 2. 3.
– Fotografii J. Steklého ze sedlišťské Kůrany přinesly Noviny Jičínska 14. 2.
– Snímek z vysoupení Evy Bílkové ml., členky houslového souboru ZUŠ v Jičíně, jsme nalezli v Novinách Jičínska 2. 3.
– Listy starohradské kroniky pochválil V. Jenšovský v Pojizerských listech 30. 11. 1994.
Národopisné kresby Josefa V. Scheybala. K stému výročí Národopisné výstavy československé v Praze 1895. Vydala v r. 1995 vlastním nákladem Jana Scheybalová, Jablonec n/N. Brožurka přináší 52 stran skutečného potěšení pro všechny, kteří ji dostanou do ruky. Po krátkém úvodním textu dr. Jany Scheybalové a dr. Josefa Vařeky následuje defilé barevných i černobílých reprodukcí kreseb J. V. Scheybala, zachycujících lidovou architekturu, kroj a jiné památky z celého území Čech i Slovenska. Nás zaujme zvláště kreslený přepis nápisu na Kalvarii v Sedlištích z roku 1765. Příznivý dojem zvyšuje i kvalitní papír a tisk Zaplatílkovy vesecké tiskárny.
Státní okresní archiv Semily ve spolupráci s dalšími institucemi vydal již 7. ročník sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší. Na 224 stranách dostávají čtenáři vzorně tištěný (Turnovské tiskárny) svazek s řadou pozoruhodných studií, zpráv a recenzí. Pro poznání Libáňska je cenná studie V. Nejedlého, M. Suchomela a P. Zahradníka "Mariánské a další světecké sloupy na Jičínsku". Je v ní dokumentován vznik a vývoj řady skulptur našeho kraje, mj. jsou zachyceny dějiny plastik ve Starých Hradech, Libáni, Hřmeníně, Kopidlně, Střevači atd. Starohradský sloup nechal roku 1731 postavit vrchnostenský zahradník Jan Ridl a posvětil ho libáňský farář Jan Ignác Stella. – Dále zde Eva a Karol Bílkovi podávají přehled prací LA PNP – pracoviště Staré Hrady v roce 1993 a K. Bílek publikuje dvě recenze. Připomenuto je i 65. výročí narození našeho spolupracovníka dr. Josefa V. Scheybala.
Josef Pekař a české dějiny 15.–18. století. Jako supplementum sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší vydal Státní okresní archiv v Bystré n. Jizerou, texty referátů a další materiály z loňské jarní "pekařovské" konference, kterou uspořádala Pekařova společnost Českého ráje. Eva a Karol Bílkovi zde informovali o písemnostech Josefa Pekaře uložených v LA PNP v Praze i na Starých Hradech.
Vladimír Mareš. Amor a slavíci. Praha 1994. Nová knížka staroboleslavského autora obsahuje tři povídky věnované významným českým pěvkyním. Nejdelší z nich se odehrává v Domousnicích a byla inspirována údajným pobytem pěvce Enrica Carusa u Emy Destinové na domousnickém zámku. Vyniká dokonalou znalostí místních reálií.
Zveme vás všechny na kulturní pořady ve Starých Hradech. Nečekejte, prosíme, na zvláštní pozvánky – nemáme možnost posílat je všem našim čtenářům. Proto považujte toto oznámení za pozvánku!
Sobota 25. 3. – 14 hodin: zahájení výstavy fotografií Miloslava Luckého ze Starých Hradů s názvem "Navštívili Staré Hrady". Budou zde snímky významných osobností, které jsme na zámku přivítali v posledních pěti letech – a není vyloučeno, že některé osobnosti se dostaví i osobně. Po vernisáži následuje koncert houslového souboru Základní umělecké školy v Jičíně pod vedením Jiřiny Hornové.
Sobota 8. 4. – 14 hodin: vernisáž výstavy obrazů Josefa Jakubce z Dolního Bousova a jeho hostů. Promluví náš bývalý známý atlet Přemysl Dolenský. Po vernisáži následuje popovídání se spisovatelkou Sylvou Daníčkovou a koncert pěveckého sboru ze Švýcarska. Po Italech a Belgičanech tak uslyšíte další vynikající zahraniční umělecké těleso.
Sobota 22. 4. – 14 hodin: vernisáž výstavy obrazů a grafiky Vladimíra Čeřovského z Jablonce nad Nisou.
Pondělí 1. května 1995 – 14 hodin: Že se koná vernisáž výstavy obrazů Stanislava Holého z Prahy potěší asi hlavně děti, které si pamatují, že je tvůrcem výzdoby studia Kamarád (Jů a Hele). Že se po vernisáži koná tradiční Prvomájové recitační odpoledne, to vědí zase spíše dospělí. Ale víte, že se letos bude konat již podesáté? Každý rok na ně přijela Hana Kofránková s jiným partnerem. Byl tu s ní Ota Sklenčka, Josef Somr, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Rudolf Pellar, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek a další. A letos, aby to kulaté výročí bylo skutečně slavností, přijede opět Hana Kofránková – a s ní někteří z jmenovaných umělců. Všichni bohužel ne, protože Ota Sklenčka již není mezi námi … Tak přijďte 1. května na (zatím utajovaný) program Hany Kofránkové a dalších vynikajících recitátorů!
Neděle 14. 5. ve 14 hodin: zahájení výstavy tapiserií Milady Hynkové a jejich hostí. Tapiserie jsou vždy krásné … A krásný bude i klavírní koncert prof. Josefa Picka z pardubické konzervatoře, který zazní po vernisáži.
Sobota 3. června ve 14 hodin: v prostorách gotické části zámku zahájíme výstavu grafiky, plakátů a knižních úprav významného českého umělce Václava Ševčíka z Prahy. A po vernizáži přislíbil besedu pro návštěvníky Starých Hradů jeden z nejpopulárnějších našich politiků, předseda strany Svobodných demokratů Jiří Dienstbier. A možná přijedou i další významné osobnosti. Věříme, že i toto odpoledne se zapíše mezi nezapomenutelné pro všechny účastníky!
Ve dnech 24.–25. června se koná ve Starých Hradech pouť. Letos se v těchto dnech uskuteční i III. sjezd rodáků a přátel obcí Staré Hrady a Sedliště. Připravuje se společenský večer, slavnostní mše, odhalení památníku ppluk. Vladimíra Fikrle a uložení urny s jeho popelem na místním hřbitově, zábavné odpoledne, prohlídky zámku atd. Všichni budete informováni zvláštními pozvánkami a plakáty! Ale již nyní si zatrhněte i tato data v kalendáři!
A další kulturní akce?
16. května uspořádá kulturní komise obecního zastupitelstva Libáň zájezd do mladoboleslavského divadla na hru V tomhle domě spal bůh. Je to komedie sršící vtipem, režírovaná Miroslavem Horníčkem. Předprodej vstupenek bude v prodejně drogerie paní Petříčkové v Libáni (ta také sponzoruje dopravu).
6. května uspořádá Sbor dobrovolných hasičů v Sedlištích oslavu 115 let trvání tohoto nejstaršího hasičského sboru na Libáňsku. Při této příležitosti se bude v Sedlištích na louce proti Baldovům konat okrsková požární soutěž. Začátek ve 13 hodin.
Sbor dobrovolných hasičů Sedliště konal 9. prosince 1994 v restauraci ve Starých Hradech svou výroční schůzi a 20. ledna 1995 tamtéž velmi úspěšný ples, na němž hrála libáňská skupina MAVIS. Sbor se podílel i na organizování tradiční předvánoční dětské besídky v Sedlištích 17. prosince 1994.
Výroční schůze Sboru dobrovolných hasičů ve Starých Hradech se konala 21. ledna 1995. Na programu byla volba nového výboru. Byl zvolen nový starosta sboru Ladislav Tuláček st., k jiným změnám funkcionářů nedošlo. Schůze se zúčastnilo 17 činných členů, během roku přistoupili 4 noví členové, ale bylo by zapotřebí, aby mladí měli větší zájem o práci. V diskusi byla projednána i otázka složení soutěžního družstva a pořádání taneční zábavy.
PhDr. Vladimír Vaclík, novinář, národopisec a dobrý člověk, oslavil 10. ledna své sedmdesátiny. S jeho jménem je nerozlučně spojeno studium českého betlémářství. Vydal o něm několik knih a uspořádal nejen vynikající expozici Třebechovického betlému, nýbrž i řadu výstav. Jednu z nich – Váchův betlém z Jaroměře – zprostředkoval i pro Staré Hrady a v roce 1993 ji u nás zahájil. Děkujeme, blahopřejeme a těšíme se na další spolupráci!
Vzpomínáme Zdeňka Mlčocha. Malíř a ilustrátor Zdeněk Mlčoch byl rodem Moravan, rozložitý bodrý Hanák s mohutným hlasem. Narodil se 18. 11. 1921, studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u prof. Karla Svolinského, krátce zde působil jako asistent, ale celoživotní poslání našel v práci výtvarného redaktora nakladatelství Albatros. Zamiloval si náš kraj, hlavně Šrámkovu Sobotku a okolí, jezdil sem každý rok a často ztvárňoval krajové motivy. Zajížděl i na Staré Hrady a málokdo ví, že výstavou jeho prací začala v květnu roku 1975 pravidelná výstavní činnost na zámku. Ve stejném roce namaloval i krásný obraz starohradského zámku, který je ozdobou zdejší galerie. Mlčoch byl ale hlavně výtečný grafik – a zpodobnil Staré Hrady i tuší. Jako vynikající tvůrce exlibris použil starohradský motiv i pro hezké exlibris manželů Evy a Karola Bílkových. – Je smutné, že Zdeňka Mlčocha už v našem okolí ani jinde nepotkáme. Umělec zemřel 10. ledna 1995 v Praze. Jeho dílo však zůstává s námi dál!
Okresní shromáždění při okresním úřadu Jičín se sešla v tomto volebním období poprvé 7. března 1995. Jeho členem za obce Libáňska (Bačálky, Bystřice, Dětenice, Rokytňany, Sedliště, Staré Hrady, Údrnice a Zelenecká Lhota) je Karol Bílek, samotnou Libáň zastupuje Milada Zubatá.
Mezi přátele Starých Hradů a odběratele našeho časopisu můžeme od 8. února 1995 počítat i rytíře. Toho dne totiž předal francouzský velvyslanec vyznamenání Rytíř řádu akademických palem (Fialová legie) univ. prof. Jaroslavu Fryčerovi z Masarykovy univerzity v Brně. Toto ocenění dostal za zásluhy o poznání francouzského jazyka, kultury a literatury a jejich šíření za hranicemi Francie. Blahopřejeme!
Nevzhledná družstevní váha a čekárna pod starohradským zámkem dosloužila 27. února 1995. Dosloužila vlastně již před mnoha lety, ale teprve nyní byla během jediného dne rozbourána, aby nekazila pohled na zámek.
Básník Ivan Slavík oslavil 23. ledna 1995 své sedmdesáté páté narozeniny. A oslavil je skutečně pracovně, protože teprve v posledních několika letech opět může vydávat své verše a eseje, překlady a literárně historické práce. Před rokem 1989 totiž psal po čtyřicet let převážně "do šuplíku" a jen některé jeho edice a překlady mohly vyjít (tak znovuobjevil pro českou literaturu např. jičínskou básnířku Irmu Geisslovou). A my si vážíme skutečnosti, že několik svých studií otiskl i v našem časopise a že často jezdil bádat do starohradského archivu. A věříme, že ještě mnohokrát přijede! A abychom nezapomněli: přejeme hodně zdraví a tvůrčí pohody!
Vánoční stromeček a větvičky s elektrickými ozdobami blikaly i loni za okny mnoha našich příbytků. Starohradský obecní úřad instaloval blikající osvětlení i na živé smrčky před zámkem, který tak dostal přímo tajemné vzezření.
Na vánoční výstavě betlémů v jičínském muzeu vzbudil zaslouženou pozornost i betlém našeho dlouholetého spolupracovníka pana ing. Aloise Chalupy, CSc. ze Šumperka. Máme přislíbeno, že letos ho uvidíme i ve Starých Hradech.
Kulturní kalendář: 1. 1. 1910 se narodil novinář Jindřich Volprecht, propagátor Libáňska. – 5. 1. 1650 zemřel majitel starohradského panství hrabě Jindřich Šlik. – 23. 1. 1785 se narodil vlastenecký kněz P. Václav Beránek, farář v Osenicích. – 11. 1. 1910 se ve Starých Hradech narodil známý chemik prof. František Kebl. – 12. 2. 1990 zemřela malířka našeho kraje Pavla Sandholzová-Schovánková. – 12. 2. 1990 zemřel náš spolupracovník JUDr. Svatopluk Volf z Jičína. – 16. 2. 1970 zemřel náš krajan, cestovatel, entomolog, malíř a průkopník plastické chirurgie dr. Jindřich Tauber. – 16. 3. 1870 zemřel libáňský rodák, klasický filolog František Saska. – 16. 3. 1915 zemřel autor četných odborných spisů a edic prof. Václav Otakar Slavík, rodák z Údrnic.
Narození: 4. února 1995 se narodila Veronika Stoklasová, čímž udělala radost i babičce a dědečkovi Javůrkovým ve Starých Hradech. Blahopřejeme!
Prosíme zájemce o provádění na zámku Staré Hrady o prázdninách 1995, aby se co nejdříve přihlásili na zámku manželům Bílkovým nebo ve škole paní učitelce Ireně Škodové.
Naši jubilanti: 85 let oslavil 26. 2. pan Josef Macek ze Sedlišť. 80 let se dožil 16. 2. pan Jaromír Lachman ze Starých Hradů. 70 let bylo 9. 2. panu Františku Gärtnerovi ze Starých Hradů. 65 let se dožili 6. 2. ing. Ladislav Másnica, 27. 2. paní Růžena Stejskalová a 25. 3. pan Václav Trnka ze Starých Hradů. Všem srdečně blahopřejeme!
Úmrtí: 4. 2. zemřela ve věku 75 let paní Anna Holmanová ze Sedlišť. Budeme vzpomínat.
Vzpomínka: 18. března 1995 uplynulo již 7 let od úmrtí našeho manžela a tatínka, pana Františka Pažouta z Važic. Vzpomeňte s námi! Jan Klouček: Staré Hrady
Zdeněk Mlčoch: Exlibris Evy a Karola Bílkových se starohradským motivemVážení a milí čtenáři,
Vaše redakce LSK
Obecní zastupitelstva na Libáňsku
Pracoviště LA PNP Staré Hrady v r.1995
Karol Bílek
Josef Fejfar – učitel, muzikant, malíř
Olga Bičišťová
Před padesáti lety
Hana Mařanová
Libáňsko po třicetileté válce
Malířka Věra Bouchnerová-Staňková zemřela 18. února 1995 ve věku 80 let. Narodila se 17. 6. 1915 v Čelákovicích, vystudovala Umělecko-průmyslovou školu v Praze u prof. Františka Kysely a celý život trávila v Nové Pace, kde učila výtvarnou výchovu. Nějakou dobu působila i na hradě Pecka, byla činná v hnutí esperantistů a ráda cestovala. Ve Starých Hradech vystavovala v roce 1984 a tehdy také obohatila naši galerii krásným obrazem – Kyticí.
Klapačky a řehtačky
Jan Poláček
Z vašich dopisů
Vlastimil Prokop
Na Valše bývalo veselo
Jiří Tobiáš
František Táborský
Fauna a flora Na vrchách
Staré Hrady v tisku
O další povídce píše autor v dopise: "A v části o Klementině Kalašové jsem aspoň trošku použil mé návštěvy u Vás, návštěvy Starých Hradů a pracovny Jaroslava Vrchlického".
Třetí povídka je věnována Tereze Stolzové.
Místo pozvánky
Drobné zprávy
Rodina
Menu