Logo L.S.K. 1980


Číslo 3Ročník III.Září 1980

Jak se letos šetří na hradě

Nedostatek stavebního materiálu nás letos ještě více než v letech minulých donutil zpracovávat na rekonstrukci gotické části zámku všech stavební materiál - starý kámen, vybourané cihly atd. Tím jsme nahradili chybějících 30 000 cihel, které jsme potřebovali do venkovské obvodové zdi druhého patra gotické části, měřící 60 metrů. Navíc odpadl náklad na dopravu.

Rovněž na terasové opěrné zdi nad silnicí pod kaplí se sezdilo 60 m3 starých a znovu opracovaných kamenů. I zde navíc odpadl náklad na dopravu.

Dále bylo použito starého kamene na zazdění dvou otvorů po starých oknech - dalších 16 m3 materiálu.

Zkrácena byla na potřebnou míru kamenná profilovaná ostění, která byla opatrně vyjmuta z gotické části (20 kusů).

I staré řezivo a kulatina na lešení se používá několikrát - to jsou opět ušetřené tisícové částky.

Na pokrytí obvodové terasové zdi byly vykopány staré pískovcové desky. A nyní přijde na řadu oprava starých kamenných gotických portálů a ostění místo nákladného shánění a opracovávání nových.

Připočítejme k tomu přes 1000 hodin odpracovaných zdarma a zaokrouhluje se nám letos ušetřená částka na 90 000 Kčs. Celkem bylo do konce srpna odpracováno 12 221 brigádnických hodin a na stavbu byla vynaložena finanční částka 175 656 Kčs. Zdi na gotické části zámku pomalu obestoupily druhé patro a dosáhly již téměř k závěrečné římse.

Zpráva o letos vykonané práci i o zásluhách velkých i malých brigádníků bude v příštím čísle.

Vladimír Holman

Výstavy a koncerty na zámku

Do 5. června 1980 trvala výstava ilustrací akad. malíře Josefa Palečka, která potěšila nejen děti, jimž byla určena především, ale i dospělé. Zhlédlo ji na 700 návštěvníků a byla zakončena besedou, na níž dr. Jaroslav Šimůnek z nakladatelství Albatros představil žákům 2. tříd ZDŠ Libáň autora kreseb. Tato beseda byla jednou z nejhezčích, které se na zámku konaly. Dětská bezprostřednost a četné dotazy přímo nad kresbami vyvolaly vždy rychlou reakci obou hostů, takže se vytvořila příjemná atmosféra umocněná zámeckým prostředím. Svou roli sehrála jistě i skutečnost, že děti byly na besedu dobře připraveny soudružkami učitelkami. Na závěr obdržel každý z malých návštěvníků na památku pohlednici s Mistrovým obrázkem a jeho vlastnoručním podpisem.

V neděli 8. června byla zahájena výstava obrazů a kreseb Vladimíra Holmana s náměty Českého ráje. Po úvodním projevu Ivana Wurma a prohlídce následoval koncert souboru Vokální harmonie z Hradce Králové. V jeho první části zazněla naše i světová renesanční hudba, po přestávce ukázky z díla Bohuslava Martinů včetně kantáty Otvírání studánek v přednesu prof. Miloslava Kučery. Soubor pod vedením prof. Josefa Picka nezůstal nic dlužen své vynikající pověsti. -

Výstavu vidělo za tři týdny na 480 návštěvníků.

Vernisáž výstavy grafiky národního umělce Cyrila Boudy se konala 29. června. I když počasí nepřálo tomuto kulturnímu odpoledni, sešlo se přes 30 nejvěrnějších příznivců Starých Hradů, kterým nevadil liják a bouřka ani nedali přednost sledování spartakiády. Byli za to patřičně odměněni nejen přátelskou atmosférou vernisáže, ale také koncertem souboru Musica a tre, který patří k našim nejlepším komorním tělesům. Jeho členové - sopranistka Věra Tichá, kytarista Jaroslav Fantyš a flétnista Václav Sýkora uvedli skladby starých i soudobých mistrů. V jejich podání zazněla i skladba M. Štědroně Staročeská kuchařka, která měla na tomto koncertě světovou premiéru. - 42 vystavených děl Cyrila Boudy si prohlédlo do konce srpna 950 návštěvníků Starých Hradů.

Dlouho bude také vzpomínat více než stovka účastníků na zahájení výstavy dr. Josefa V. Scheybala a na koncert Čeňka Pavlíka 7. září 1980. Kresby a akvarely známého národopisce dr. J. V. Scheybala z Jablonce n/N. znají všichni ctitelé lidového umění. Zachytil na nich krásu lidových staveb z oblasti Českého ráje, Podkrkonoší a Podještědí i z dalších oblastí naší vlasti. Výstavu uvedl zasvěceným proslovem RNDr. Karel Samšiňák, CSc. Po vernisáži následoval zámecký koncert, na němž se tentokráte představili vynikající mladí umělci - houslista Čeněk Pavlík a klavírista Ivan Klánský. Zcela naplněný sál ani nedýchal při brilantně přednesených skladbách W. A. Mozarta, P. I. Čajkovského, N. Paganiniho a H. Wieniawského a vynutil si i přídavek. Oba mladí umělci dnes již světového jména účinkovali na Starých Hradech zcela zdarma a slíbili, že opět přijedou. - Výstavu dr. J. V. Scheybala si můžete prohlédnout do 11. října 1980.

E. B.

Pomístní jména v roce 1842

Ve dvou dřívějších statích (1, 2) byl podán přehled pomístních jmen, vykázaných v katastru z roku 1713 a 1785 na území Starých Hradů a Sedliště, a tím zároveň načrtnut povšechný obraz tehdejších zeměpisných poměrů sledované oblasti. Oba dotčené katastry zachovaly množství soudobých pomístních jmen, avšak pokud jde o údaje výměry jednotlivých pozemků jsou tyto katastry málo přesné. V tereziánském katastru z r. 1713 jsou výměry polí udány jen odhadem, v josefském katastru z r. 1785 byly jednotlivé pozemky již měřeny, a to převážně "skrze sedláky", v některých případech "skrze zeměměřiče", jak nařizovaly současné předpisy o měření gruntů.

Ani josefský katastr však časem nevyhovoval, zejména z hlediska berních potřeb státu. A tak v roce 1817 byl vydán císařský patent o založení nového katastru, tzv. stabilního. Ten byl již vybudován na základech vědeckých. Každý jednotlivý pozemek (parcela) byl přesně geometricky (zeměměřicky) zaměřen, zobrazen na katastrálním plánu, sepsán a popsán. Stabilní katastr a příslušné mapy jsou dodnes základem nynější katastrální evidence. Celý stabilní katastr je psán německy, avšak pomístní jména jsou převážně zapsána v českých tvarech, které ovšem nejsou vždy pravopisně správné.

Založení a zpracování nového katastru byla ovšem akce dlouhodobá. Pro katastrální obec Staré Hrady, složenou ze vsí Staré Hrady a Sedliště, bylo vyměření pozemků provedeno až v roce 1842. Území jmenované katastrální obce bylo ve stabilním katastru rozděleno na sedm tratí (Riede): A) Místní trať (Ortsried) Staré Hrady - B) Nad cihelnou - C) V kálku - D) Voborská - E) Místní trať (Ortsried) Sedliště - F) Křížová - G) Bunčácká.

V protokolu pozemkových parcel se uvádějí tyto vodní toky: Mlýnský potok (Mühlbach), hraniční potok Mrdlina (tak!), potok Bystřice též jako hraniční potok, potok Bukovina a hraniční potok Záhuba. V příslušné katastrální mapě (indikační skice) jsou tyto potoky také zakresleny s uvedenými jmény. V této mapě je také jménem vyznačeno několik lesů: les Bukovina, les Vobora a les Horní val (Hornj Wall), který ležel ve výběžku starohradského katastru, vklíněném mezi katastr Lična a Zelenské Lhoty.

To jsou všechna pomístní jména, která vykazují elaboráty stabilního katastru. Proti dřívějším katastrům je tedy v tomto směru stabilní katastr velmi chudý.

Nejdůležitější částí stabilního katastru je tzv. "katastrální oceňovací elaborát", který obsahuje údaje základní důležitosti a poskytuje ucelený obraz obce z doby okolo roku 1850. Tento elaborát by sám potřeboval samostatnou studii. Uvádíme tu v českém překladu aspoň povšechný popis, jak jej elaborát podává: "Tato katastrální obec se skládá z domů osad Starých Hradů a Sedliště, rozptýleně postavených, pak z více samot podél údolí." Jména těchto samot nejsou, bohužel, zapsána.

Použité prameny: Státní ústřední archív Praha, fond Stabilní katastr, Bydžovsko, č. 1, duplikát stabilního katastru č. 3199.

Jaroslav Jíhlavec, Praha

Dožínky

Po ukončení žní se slaví dožínky. Bylo tomu tak dříve a je tomu tak i dnes. Dříve se k oslavě vybíraly od dívek ze vsi peníze na muziku a všechno měla na starosti děvčata.

Upletené věnce nebo kytice z obilních klasů a polních květin předávala děvčata hospodářům. Před první světovou válkou jich chodíval po Starých Hradech celý hlouček a věnečky na hlavách za doprovodu muziky a společně s veršovanou říkankou se do rukou hospodářů odevzdávaly symboly zakončení letních polních prací.

V Sedlišti bylo v té době málo dívek, takže by se nevybralo ani na muzikanty. Proto dožínky slavil každý sám a jiní se přidávali k Starohradským.

Při předávání věnců se děvče vždy uklonilo a spustilo:

Jinému hospodáři patřily podobné verše:

Poté spustila muzika. První zastávka byla vždy ve dvoře starohradského zámku. Po přednesené zdravici vzal pan správce dívku do kola a sám také přidal nějaký ten krejcar na dožínkovou veselici. Pak se chodilo od hospodáře k hospodáři. Večer se všichni sešli v hospodě a dobrá nálada vrcholila tancem všech, kteří při žních pomáhali.

Vzpomínky své babičky Františky Toboříkové ze Sedliště zapsala

Věra Toboříková

Lze ještě věřit místním pranostikám?

V létě předvídají starší lidé na základě zkušeností zděděných po předcích počasí podle určitých příznaků:

  • není-li ráno rosa, bude ještě ten den pršet

  • déšť oznamuje také ostré sluníčko, dusno, nízko létající vlašťovky nebo houkající vlak, který jindy není slyšet

  • zapadá-li slunko do mraků, bude následující den pršet

  • je-li západ růžový, bude silný vítr

  • tři dny dopředu ukazují na déšť bílé šmouhy na modré obloze

  • na starohradském zámku jsou barometrem pískovcové schody do 1. patra: jakmile se na nich objeví tmavé vlhké okraje, bude určitě brzy pršet (podobná znamení - vlhnoucí schody či vodárny - mají i v jiných stavením)

  • začne-li se obloha náhle zatahovat mraky, předpovídá se bouře podle toho, odkud mrak přichází. Jde-li od Kopidlna, přináší většinou zároveň kroupy, na něž se dá usuzovat podle malého růžového obláčku na tmavém pozadí mraků. Tato bouře bývá zlá, ráda se vrací, trvá až přes dvě hodiny a kromě krup je provázena silným lijákem. Však jsme to zažili i letos 29. května. - Přichází-li mrak od západu, není už tak nebezpečný, protože se "roztrhne" o Křižánek. Bouře sice je, prší ale kroupy nepadají. Mrak od jihu nikdy nedojde až sem, i když je sebevětší. Málokdy také "něco přijde" od Hřmenína (mrak si prý na sebe stáhne Jizera), ale když ano, "tak to není nic pěkného".

  • odkud přijde první bouře na jaře, odtud "chodí" celý rok

    E. B.

    Dva obilní srpy z Libáně

    Jiří Trejbal, Jičín

    Soupis starých obilních srpů, uložených v muzeích a v soukromých sbírkách ve východních Čechách, ukázal, že největší počet těchto kdysi velmi důležitých žňových nástrojů se nachází právě v jičínském okrese, kde jich máme přibližně 60 procent. O zbývajících 40 procent se dělí ostatní východočeské okresy. Zásluhu o prioritu Jičínska mají spolupracovníci muzeí v Železnici, v Jičíně a na Pecce.

    Obilní srp byl v minulosti jediným a výlučným nástrojem, kterým žal usedlý rolník v naší krajině vysoké obilí, žito a pšenici. Dělo se tak už od prvopočátku, kdy se u nás usídlil, až do 2. poloviny minulého století, na Novopacku dokonce až do první světové války - čili zhruba po dobu 5500 let. Nízké obilí, ječmen a oves, se kosilo hrabičnou kosou, tráva se sekala travní kosou nebo se žala malým travním srpem. Všechny uvedené žňové a žací nástroje zaznamenávají také soupisy pozůstalostí po zemřelých poddaných rolnících panství starohradského, zapsané v "Rejstříku" z časů vlády císaře Karla VI. a jeho dcery císařovny Marie Terezie, přesněji z let 1708 - 1758. Rejstřík je uložen ve Státním oblastním archívu v Zámrsku, jeho fotokopie v jičínském muzeu.

    Všimneme si v něm jen zápisů o srpech. Když starohradští písaři spisovali a oceňovali pozůstalosti movitých předmětů po mrtvých hospodářích, nerozlišovali do roku 1745 obilní srpy od travních. Počínaje od tohoto letopočtu písař pojmenoval v 11 pozůstalostech obilní srpy názvem zubák, řidčeji zubanec a travní srpy v 7 soupisech termínem klepanec a jednou srp klepací. Jsou to dodnes běžně užívaná nářeční pojmenování srpů v Podkrkonoší i v Podhůří.

    Nejpodstatnější rozdíl obou druhů srpů spočívá v jejich ostří. Hladké ostří klepance dobře žne měkkou čerstvou trávu - jméno je odvozeno od toho, že se klepacím kladivem naklepává na babce. Ostří zubáku je opatřeno zoubky, kterými se snadno zakusuje a zařezává do tvrdých suchých stébel obilí a přeřezává je podobně asi jako pila, když řeže dřevo.

    Libáňské dva obilní srpy, jimž je věnován tento článek, představují malý zlomek z celkového počtu 53 kusů dochovaných přímo v okrese a 9 kusů z jičínského okresu umístěných dnes do muzeí v Hradci Králové a Chlumci n/C. Neusuzujme ale předem podle malého počtu, že se libáňské srpy ztrácejí ve velkém okresním souboru jako bezvýznamné.

    Hned prvý z nich, zlomek bez špičky a s ulomenou částí trnu, opatrovaný v libáňském muzeu, je vůbec nejstarším srpem na Jičínsku. Má typickou formu středověkého západoslovanského srpu, jak jej definovala a nakreslila pod značkou d. I archeoložka Magdalena Beranová v díle Slovanské žňové nástroje v 6. - 12. století (Památky archeologické 1957). Charakteristická je jeho úzká a málo rovnoměrně zakřivená čepel. Její předpokládaná délka po doplnění o chybějící špičku je pouhých 45 cm. Též úhel, v němž je odsazen od čepele trn k nastrčení do rukojeti, je velmi tupý, příznačný pro středověký typ. Celkovým tvarem se srp velmi blíží srpům ze 13. století, objeveným v Bolkově u Janských Lázní a uloženým dnes v muzeu v Trutnově. Na základě těchto zjištění můžeme zařadit fragment libáňského srpu do téhož 13. století, do doby vlády českých králů z rodu Přemyslovců.

    V minulosti odlomil uživatel při žatvě od srpu trn. Kovář ho opravil přivařením železného pásku k patě čepele a vytáhl z něho nový trn. Připlátování je znatelné v dvojnásobné tloušťce čepele a končí výraznou hranou pásku.

    Jako už staroslovanské srpy, měl i náš středověký srp čepel vyrobenou z plávkového kujného železa s přivařeným ocelovým břitem a zoubkovaným ostřím. Srp utrpěl za 700 let svého trvání veliké škody od rzi, jež úplně zničila ocelový břit. Že ocel hůře odolává rzi než kujné železo, dokazují např. srpy ze Semonic od Náchoda, datované do 14. století, které ležely v zemi jen 500 let a na jejichž čepelích zůstaly místy zřetelné zbytky ocelových břitů i zubatého ostří. Náš srp byl tedy původně opatřen čepelí širší o šířku ocelového břitu. I když nejsou známy přesné údaje o jeho nálezu, významně doplňuje řadu historických a archeologických dokladů o vývoji srpů ve východních Čechách.

    Druhý obilní srp z Libáně je novověký zubák, který veřejnost zhlédla na výstavě národopisných kreseb kominického mistra Jaroslava Marka z Libáně ve starohradském zámku v r. 1978. Pan Marek jej náhodně objevil na zbořeništi chalupy č. 143 nedaleko svého libáňského domku.

    Markův zubák se odlišuje od předešlého širší čepelí, která změřena uprostřed oblouku vykazuje šířku 27 mm. Čepel je výrazně zakřivena do tvaru úseče elipsy a končí vlevo od myšlené prodloužené osy trnu tupým, kulatě vykrojeným trnem, který sloužil k shrnování stébel do hrstě levé ruky. Železná čepel má přivařený ocelový břit, který je vespod hustě narýhován a potom zvrchu šikmo zbroušen, čímž se vytvořily zoubky ostří, veliké přibližně 1 mm. Špičky zoubků stejně jako rýhy směřují k rukojeti, aby se účinně zařezávaly do stébel. Zubák je větší než středověký srp, čepel má délku přes 50 cm a umožňuje ženci vyšší výkon.

    Trn je od čepele odsazen v pravém úhlu, má délku 11 cm a je nastrčen a vysoustruženou rukojeť zesílenou na horním konci nákružkem z důvodu, aby se nerozštípla. Pokud se srpem obilí žalo, býval nákružek rukojeti široký, aby sloužil za oporu ukazováčku, když žnec přitlačoval srp k hrsti stébel z důvodu uspíšení jejich odžatí. Protože rukojeť má malý nákružek, lze předpokládat, že byla dána zubáku, když se jím už nežalo a kdy byl používán k jiným úkonům - ke zdvihání vyroseného lnu a k odebírání obilí posečeného kosou.

    U kovářů bývalo od nejstarších časů pravidlem označovat výrobky. Náš zubák poznamenal kovář na patě čepele vysekaným dvojitým W, který připouští dvě domněnky o jeho významu. Může znamenat iniciálu místního jména sídla dílny (např. Vrchlabí, Víchová); je-li monogramem mistrova jména, pak mohlo jít o zkratku vlastních jmen (Václav, Vojtěch, Vondráček, Vejvoda apod.). Dvojité W se psalo v starém pravopise asi do poloviny minulého století, od té doby se píše jednoduché V. Na základě tohoto faktu můžeme předpokládat, že srp byl vyroben před rokem 1850, nebyla-li ovšem značka dvojitého W užívána ze setrvačnosti i později.

    Vedle písmena W vidíme na čepeli vyraženu řadu pěti zářících slunéček, jedno osamocené a čtyři ve stejných odstupech na druhé straně od W. Podobně označených zubáků písmenem W a slunéčky je v Železnici pět a jeden je v Jičíně. Celkem se jich vyskytuje ve východních Čechách s libáňským sedm.

    O významu užívání symbolu zářícího slunéčka existuje několik různých hypotéz. Nejvulgárnějším názorem je domnívat se, že běží o pouhou dekoraci, která byla zaměřena pouze na snadnější odbyt výrobku na trhu. Národopisci soudí jinak. Znají pověrčivost našich předků, vědí z dochovaných starých výrobků, že sluneční symbol byl odedávna znakem slunce, dárce tepla, potravy, života, a že se k tomuto znaku vázala víra v jeho ochrannou a magickou sílu, kterou propůjčuje věcem, na nichž je zobrazen. Avšak že ji předává i majitelům, případně uživatelům těchto věcí, jimž přináší štěstí a zdar.

    Víra v magickou sílu symbolu postupem času slábla a nakonec na ni lidé zapomněli. Užívání symbolu trvalo však z konzervatismu nadále a teprve potom dostalo nové poslání, funkci dekorativní.

    Jinou domněnku o účelu opakující se značky připouští praxe z výrobní sféry. Výrobci kovových předmětů dostávají ke zpracování surovinu, na níž počtem opakujících se značek bývá vyznačena jakost materiálu: např. švédská ocel vyraženými dvěma rybičkami. Podobně i kovář potvrzoval rolníkovi jedním nebo dvěma obrázky kosičky, vyraženými do čepele srpu, že materiálem užitým k výrobě byla dobrá či výborná kosová ocel. Nesledoval podobný účel i počet opakovaných slunéček? Otázku nechávám otevřenu.

    Kromě značek vyražených do horní, lícové strany čepele, najedeme na tomto libáňském srpu ještě monogram F. V. vysekaný do dolní strany. Jde zřejmě o monogram majitele a uživatele srpu. Proveden je velkými latinskými typy písma ozdobenými patičkami. Písmeno jednoduché V dosvědčuje, že vznikl až po roce 1850. Účelem monogramu bylo usnadnění identifikace srpu z jejich větší skupiny třeba u příležitosti vypomáhání při žatvě na cizím poli. Obdobné monogramy nebo jiné vlastnické značky vidíme také na železnických srpech.

    Průzkum a zhodnocení zubáků z Libáně ukázaly, že poznatky a závěry získané jejich analýzou nemají jen místní význam, nýbrž že přispívají k ucelení našich vědomostí o vývoji a technickém stupni obilního srpu, dnes už ze žňového procesu vyřazeného. V libáňském fragmentu byl zjištěn srp ze 13. století jako nejstarší ukázka srpu na Jičínsku, který v rámci Východočeského kraje doplňuje řadu archeologických nálezů ze středověku. Novověký srp Jaroslava Marka je typickou ukázkou zubáku z 19. století, opatřen příslušnými technickými vymoženostmi, tj. dlouhým ocelovým zubatým ostřím, tupým hrotem k shrnování stébel; označen je monogramy výrobce i vlastníka a poznamenán magickými symboly zářícího slunce. Tvoří se stejně vybavenými artefakty ze Železnice a Jičína skupinu sedmi téměř shodných zubáků, které pocházejí nepochybně ze společné kovárny, o jejímž sídle a mistrovi blíže nic nevíme, avšak odůvodněně tušíme, že byli z Podkrkonoší.

    Těšíme se, že oba libáňské zubáky uvidíme jako exponáty muzejních sbírek instalovaných ve starohradském zámku.

    Staré Hrady v tisku (červen - srpen 1980)

  • Mikolášek Vladimír: Ze Starých Hradů jsou nové. Magazin knihovna Květů č. 42, str. 108 - 111. Obsáhlý článek s fotografiemi o záchraně zámku a současném dění zde.

  • Staré hrady a jejich mladá historie. Svět práce č. 16/80. Celostránkový článek s fotografiemi připomíná minulosti i dnešek zámku a zve na výlet do Starých Hradů a okolí.

  • Šumberová Olga: Stavěli jsme hrad. Zemědělské noviny 8. 8., příloha Náš domov. Reportáž s fotografiemi o letošních prázdninách na Starých Hradech.

  • Vařeka Josef: Výstavy lidové architektury v Čechách v letech 1978 - 1979. Národopisné aktuality č. 1/80. V článku je i recenze výstavy kreseb Jaroslava Marka na Starých Hradech v roce 1978 a brožury, která byla k výstavě vydána.

  • Vrbecký František: Haškova cesta do Libáně. Tvorba 18. 8. Zajímavá reportáž o životě Jaroslava Haška, jejíž podstatná část se zabývá jeho vztahem k Libáni a okolí.

  • Ondřejová Stanislava: Besedovali jsme o knihách. Předvoj 13. 6. Článek o besedě žáků ZDŠ Libáň se spisovatelem dr. Vladimírem Kováříkem ve Starých Hradech.

  • O oslavách 35. výročí osvobození naší vlasti ve Starých Hradech psala Pochodeň 5. 6. a Svobodné slovo 26. 6.

  • Brigádnickou pomoc trampů při obnově Starých Hradů pochválil Mladý svět č. 25/80.

  • Loňskou výstavu fotografií Marty Novákové ve Starých Hradech zaznamenala Československá fotografie č. 5/80.

  • Na letošní starohradskou výstavu Vladimíra Holmana upozornily Pochodeň 19. 6. a Předvoj 20. 6.

  • Palečkovu a Hakenovu výstavu ve Starých Hradech připomnělo Svobodné slovo 26. 6.

  • O výstavě Cyrila Boudy na starohradském zámku psal Předvoj 27. 6. a 11. 7.

  • Na výstavu J. V. Scheybala ve Starých Hradech upozornilo Svobodné slovo 31. 7. a Pochodeň 29. 8.

  • Výstavní činnost ve Starých Hradech pochválila Pochodeň 14. 7. a Předvoj 15. 8.

  • Koncert Čeňka Pavlíka ve Starých Hradech propagoval Předvoj 11. 7. a Pochodeň 29. 8.

    Cibulka Ludvík: Putování za Josefem Hakenem. Kruh Hradec Králové 1980. V knížce je na několika místech zmíněn i vztah s. Josefa Hakena k Libáňsku a Starohradsku.

    Mencl Václav: Lidová architektura v Československu. Academia Praha 1980, 630 str. Vynikající dílo, které slovem i obrazem dokumentuje vývoj lidové architektury u nás. Na str. 241 a jinde je zaznamenán i vývoj lidových staveb v našem kraji.

     Před sedmdesáti lety byl suchý a horký červen. Ve Starých Hradech vypukl velký požár u Droznů, Studených a Knížků. Majitelé nestihli ani vyhnat dobytek z chlévů, u Knížku se uškvařila zaživa prasata. Přivolaným hasičům se podařilo požár likvidovat, takže se dále nerozšířil. Paní Anna Kmínková vzpomíná, jak starohradské děti poslal učitel Chvalovský domů, ony ale pro velké vedro nemohly projít, lezly tedy doslova po čtyřech. Pan Paleček seděl prý na vratech u svého domu a stříkal vodu hadicí na štít, čímž stavení zachránil.

    Drobné zprávy

    Pečují o vzhled obce: Je mnoho našich spoluobčanů, kteří dobrovolně pečují o hezký vzhled našich obcí. Příkladem může být předsedkyně občanského výboru v Sedlišti s. Helena Horáčková, která se stará o parčík před prodejnou Jednoty; trávu zde vysekává pravidelně s. Ladislav Beránek. Milý je také pohled na květinovou úpravu okolí autobusové zastávky v Sedlišti, o níž již dlouho pečuje s. Jana Svobodová. S. Jaroslav Linhart st. zase opatruje záhonky květů před hřbitovem. Mnoho práce s úpravou svahu u cesty poblíž svého domku měla s. Vlasta Plíšková ze Starých Hradů se synem Mirkem. Mnoho dalších občanů udržuje v pořádku nejen své domky a zahrádky, ale i příkopy u silnice. Nová dřevěná vrata do dvora u Másniců vycházejí vítězně ze soutěže se stereotypními vraty kovovými a drátěnými. V noci se nám dobře chodí, neboť svítí všechna světla veřejného osvětlení obhospodařovaného s. Františkem Svobodou ml. - Škoda, že se do tohoto úsilí o hezký vzhled obcí nezapojili všichni občané, že mnohá zákoutí zdobí kopřivy a špína, že JZD málo dbá na stav cest z polí atd.

    Letos celkem čtyřikrát přijeli na Staré Hrady chlapci a děvčata z celých Čech, členové Svazu ochránců přírody, aby pomohli při rekonstrukci zámku. Nadělali vždy hodně práce téměř zdarma. Při zatím poslední návštěvě 5. - 7. září 1980 přivezli navíc každý jednu nebo dvě cihly, jak jim ukládala pozvánka kreslená Nepraktou. A bylo jich zde tolik, že část z nich, pro něž se již nenašla práce na zámku, šla ještě pomoci na zemědělské práce. Občané oceňovali jejich práci a našlo se jen málo lidí, kterým vadilo jejich oblečení a kteří neumí nebo nechtějí rozlišovat mezi řádnými trampy a tzv. "kovbojíčky". - Po práci 6. září zde také dodatečně oslavili svatbu čtyř svých kamarádů a narození synka jednoho z nich. Promítli si také filmy z předchozích brigád. - Po jejich odchodu 7. září zde zůstaly vzorně uklizené všechny prostory zámku i okolí a slib, že opět přijdou pomoci. - Kromě nich a kromě stálých prázdninových brigádníků (článek přineseme příště) se do prací na obnově zapojují i další návštěvníci zámku. Tak třeba redaktorka Zemědělských novin Olga Šumberová dopsala poznámky ke své reportáži o zámku, oblékla si montérky a šla prohazovat písek; podobně se zapojili i badatelé, kteří studovali v literárním archívu - např. s. Jaroslav Civín a Martin Krajíček z FF UK v Praze.

    Návštěvy na Starých Hradech: Zámek navštívilo letos do konce srpna již 3438 lidí. V poslední době to byly i zájezdy gymnázia Písek, Místního vlastivědného kroužku Bakov n/Jiz., Obce baráčníků Karlovy Vary, metodiček a učitelek mateřských škol z Prahy, účastníků pionýrských táborů z okolí atd. Byl zde dvakrát i vedoucí tajemník OV KSČ s. ing. Stanislav Ludvík, tajemník OV KSČ s. Vladislav Růžek, ředitel Památníku národního písemnictví s. ing. Radomír Pospíšil, CSc., akad. malíř Vladimír Komárek ze Semil atd.

    V rolích průvodkyň návštěvníků zámku Staré Hrady se i v letošním roce střídaly po celé prázdniny absolventky libáňské ZDŠ. Většina z nich měla již zkušenosti z loňského roku (Ladislava Bočková, Milena Droznová, Rita Škodová), ale objevily se mezi nimi i nové tváře (Leona Cidlinová, Hana Ječná, dále Mirka Drbohlavová z jičínského gymnázia, Dana Táborská, Helena Slavíková z FF UK). Všechny se osvědčily k plné spokojenosti návštěvníků. - O sobotách a nedělích se kromě některých jmenovaných střídali i další spolupracovníci Osvětové besedy Libáň - Staré Hrady (Eva a Karol Bílkovi, Vladimír Holman, Jaroslava Chaloupská, Jaroslava Hrdá, Jaroslav Marek, Jiřina Straková, František Škoda, Věra Toboříková, Ivana Vaníčková aj.). Všem patří dík za obětavou práci!

    Závěrečné vysvědčení převzali v obřadní síni ve Starých Hradech dne 27. června 1980 letošní absolventi ZDŠ Libáň. Zároveň dostali na památku drobnou knížku, vydanou pražským nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození s. Josefa Hakena.

    Divadelní ochotníci v Bystřici sehráli letos v létě s velkým úspěchem hru Čechy krásné, Čechy mé. Režii měla M. Chaloupková z Važic a v jedné z rolí vystoupila se zdarem i Ladislava Bočková ze Sedliště. Představení muselo být několikrát za sebou opakováno.

    Televizní štáb z Hradce Králové natáčel ve Starých Hradech dne 20. června 1980 krátkou reportáž o zámku a o síni Jaroslava Vrchlického. Pořad byl vysílán 9. července 1980.

    Další sjezdy spolužáků z libáňské školy se konaly ve Starých Hradech 7. června (ročník 1940), 14. června (ročník 1925), 21. června (ročník 1945) a 15. srpna (ročník 1964). Sešli se zde také absolventi jičínského gymnázia ročník 1956 (14. června).

    Dvě taneční zábavy uspořádala MO SSM Staré Hrady o prázdninách 12. července a 9. srpna.

    Počet domů a obyvatel ve Starých Hradech a v Sedlišti nám zjistil náš obětavý pražský spolupracovník Jaroslav Jíhlavec. Použil údajů z Retrospektivního lexikonu obcí ČSSR 1850 - 1970 (sv. I/1, str. 588 - 589). Z roku 1850 existuje jen údaj, že v obou obcích bydlelo dohromady 675 obyvatel. Další ukáže tabulka:

    Úbytek domů mezi léty 1950 - 1970 vznikl hlavně tím, že za samostatná čísla popisná už nebyly počítány výměnky, sušárny apod. Rozdíly v počtu obyvatel vyžadují důkladnější studium.

    Za Josefem V. Kučerou: Všichni, kdo mají rádi Český ráj a Podkrkonoší, se jistě někdy setkali s vynikajícím vlastivědným časopisem Beseda, který pro tento kraj vydával v letech 1939 - 1950 v Semilech redaktor Josef V. Kučera. Hodnotné články i krásné fotografie z tohoto časopisu jsou stále vyhledávány. J. V. Kučera ale nevydával jen Besedu, propagoval svůj kraj i v dalších časopisech a publikacích. Jeho maličký domek v Semilech znali všichni, kdo milovali severovýchodní Čechy. Jako rodák z Bystřice nezapomínal ani na Libáňsko, a tak v Besedě najdeme četné příspěvky Marie Keblové, Blaženy Kodlové, Ladislava Lukáše, Františka Vojtíška a dalších autorů této generace. A do rodného kraje, do literárního archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, se nyní vrátila i celá písemná pozůstalost redaktora J. V. Kučery, aby sloužila i budoucím badatelům a zájemcům o minulost našeho kraje - tak jako jim svým celoživotním dílem sloužil on. Neboť redaktor Josef V. Kučera zemřel 12. 7. 1980 v Semilech ve věku 72 let.

    Dokončení studií: Studium na filozofické fakultě Univerzity Karlovy dokončila slavnostní promocí dne 1. 7. 1980 v pražském Karolinu slečna Eva Horáčková ze Sedliště.

    Naši jubilanti: 85 let se dožila 12. 7. paní Anna Vacková ze Sedliště. 80 let života oslavily 6. 7. paní Anna Kmínková ze Starých Hradů a 23. 9. paní Františka Folprechtová ze Sedliště. 75 let se dožila 1. 8. paní Marie Rohlíčková ze Sedliště. 70. narozeniny oslavili 11. 8. pan František Klíma, 28. 8. pan Oldřich Plíšek a 29. 8. paní Marie Kejzlarová ze Starých Hradů. 60 let bylo 10. 9. Václavu Plíškovi ze Sedliště. Padesátiny oslavili 26. 7. pan Ladislav Táborský ze Sedliště a 27. 9. pan Václav Hájek ze Starých Hradů. Všem blahopřejeme!

    Sňatky: 5. 7. uzavřeli ve Starých Hradech sňatek sl. Eva Horáčková ze Sedliště a prom. hist. Karol Bílek ze Starých Hradů. - 9. 8. byli ve Starých Hradech oddáni sl. Eva Říhová ze Starých Hradů a pan Jaroslav Linhart ze Sedliště. Upřímně blahopřejeme!

    Úmrtí: 28. 6. zemřel pan František Kmínek, bývalý kovář ze Starých Hradů, ve věku 77 let. - 27. 8. zemřel pan Rudolf Franěk ze Starých Hradů ve věku 90 let. Nezapomene!

    Redakční: Do tohoto čísla přikládáme složenky pro ty odběratele, kteří ještě letos nezaplatili předplatné.

    Menu