| Číslo 1 | Ročník III. | Březen 1980 |
S jeho jménem se setkali před válkou čtenáři našich Biologických listů, Světozoru, Československého světa, ale i časopisů Entomologische Zeitschrift ve Stuttgartu, právě tak jako odběratelé anglických nebo amerických lékařských listů věnovaných plastické chirurgii či biologii, vydávaných British Medical Association. Někdy se podepisoval Jindřich Tauber Dr. Med., Dr. Phil., Prague - jindy MUDr. a RNDr. Henry Z. Taabor, San Francisco - podle toho, komu byl jeho příspěvek určen. A ve všech, ať popisoval mimikry exotického hmyzu či botanické zajímavosti Cejlonu, byl především prostým venkovských chlapcem, který se narodil v jedné chalupě v Dlouhé Lhotě u Mladé Boleslavi, jejíž obrázek nosil neustále s sebou.
Jeden čas měl lékařskou praxi v Libáni. Z té doby se zachovalo jeho stručné curriculum vitae: "Narodil jsem se ve Dlouhé Lhotě u Mladé Boleslavi 26. března 1894. Obecní školu jsem vychodil v Libáni u Jičína. Vstoupiv na reálku v Mladé Boleslavi roku 1904, složil jsem tamtéž maturitní zkoušku, kterou jsem doplnil zkouškou z latiny a filozofické propaedeutiky na Akademickém gymnáziu v Praze. V roce 1912/13 byl jsem již také zapsán jako posluchač filozofie s oborem organických věd přírodních (zoologie, botanika) a antropologie na české Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1915 v červenci nastoupil jsem vojenskou službu a v této jsem vytrval až do převratu. Téhož roku, konaje vojenskou službu v Praze, byl jsem zapsán na fakultě lékařské. Na základě kvalifikované vědecké práce a s výborným prospěchem složených rigoróz byl jsem roku 1921, 19. března v malé aule české Univerzity Karlovy prohlášen doktorem věd přírodních (filozofie). Koncem r. 1922, 22. prosince byl jsem promován na doktora veškerého lékařství. Na základě stipendia za vědeckou práci uděleného vykonal jsem v roce 1923 studijní šestiměsíční cestu do Německa, kde jsem hospitoval v různých klinikách hamburských a berlínských hlavně gynekologických. V Praze jsem byl externím lékařem ve všeobecné nemocnici na vnitřním, kožním a dětském oddělení. Dr. Jindřich Tauber."
Ale toto byla jen část jeho života. V roce 1925 publikoval v brněnských Biologických listech vlastní názor na hormonální činnost při metamorfóze členovců, který se mu pak podařilo prosadit i v Americe. Roku 1936 odjel i na Cejlon, kde v Colombu přednášel o plastické chirurgii. Vypuknutí války v Evropě mu přirazilo dveře pro návrat domů. Pobyl tedy čas jako plastických chirurg v indickém Jodhpuru, odkud se přes Filipíny dostal do Spojených států. Tam se usadil v Kalifornii. Ale i odtamtud často cestoval. Byl v Quatemale, Peru, Brazílii, ale několikrát i doma v Československu.
A na všech svých cestách pilně fotografoval a maloval. Své obrazy tropické přírody vystavoval před válkou i u nás v Vinohradech. Na výstavě v italském Janově byly jeho práce odměněny stříbrnou medailí. Jeho bratr Josef, žijící v Dlouhé Lhotě, na něj vzpomínal takto:
"Byl jsem o pět let mladší a pamatuji se, jak jsme se přestěhovali do Domousnic. Větší část svého života byl v mládí Jindřich ve Starých Hradech. V době studií se pak věnoval pozorování hmyzu. Příroda mu byla koníčkem a lásku k ní zdědil po otci, který má i na svém náhrobním kameni napsáno: Žil prostě, přírodu miloval a lásku k ní nám vštěpoval. Pamatuji si, kterak jednou Jindřich na počátku první světové války sbíral za vsí vzorky vody, které pak studoval pod mikroskopem. To viděl jeden občan z Vlčího Pole a zalarmoval půl vesnice, jelikož se tehdy rozneslo, že zahraniční špióni otravují lidem vodu. Zavřeli jej tedy do požární zbrojnice a zavolali na něj četnického strážmistra. Ten, když jej viděl, vysmál se vesničanům a bratra pustil."
Po klikatých cestách světem bylo vždy snahou dr. Taubera vrátit se domů. To se mu podařilo až teprv k podzimu života. Žil pak několik let v Libáni v domě své spolužačky Kristiny Havlové, ředitelky školy v. v. Odtud však toužil ještě jednou se podívat do Indie. Tuto cestu však již nedokončil. V Terstu jej stihla mrtvice. Jeho přátelé pak dali vytisknout toto oznámení: "Oznamujeme libáňské a starohradské veřejnosti, že 16. února 1970 zemřel náš krajan, který dlouhá léta žil v Americe - MUDr RNDr Jindřich Tauber - rodák z Dlouhé Lhoty, okres Mladá Boleslav, narozen 26. 3. 1894. Smrt jej našla v daleké cizině v Terstu, kde bude jeho tělo zpopelněno. Zemi bude odevzdáno na libáňském hřbitově. V životě měl mnohé úspěchy v přírodních vědách, v plastické chirurgii a byl objevitelem vztahů vnitrosekrečních dějů na metamorfóze hmyzu v Evropě. Až zákeřná choroba ukončila jeho život, vyplněný vědeckou prací. Mír budiž jeho popeli. Josef Tauber, bratr. V Libáni dne 18. února 1970."
Dnes je uložen jeho popel na libáňském hřbitově. Na kameni stojí verš z knihy Jobovy a slova: Po mnoha cestách za mořem vedla poslední cesta do milované vlasti.
V zámku ve Starých Hradech je jeho odkaz: texty článků. fotografie o postupu plastických operací, tropické helmy a pasy orazítkované v zemích několika kontinentů. Malířský secesní stojan a několik obrazů, které namaloval. Je tu však i obrázek prosté ženy v šátku, pod nímž je připsáno jeho rukou: Moje matka. Tento snímek ho provázel všude.
Jakmile se lidé v dávných dobách počali trvale usazovat v určité krajině, měli potřebu se v ní orientovat. Dělali to tak, že si v okolí svých obydlí pojmenovávali výrazné polohy a objekty, které pro ně byly nějak důležité. Takovým jménům říkáme pomístní jména. Jsou to jména neobydlených míst: jména kopců, údolí a jiných terénních útvarů, jména jednotlivých pozemků - polí, luk a lesů, jména vodních toků a vodních ploch, jména komunikací. Pomístní jména bývají cenným pramenem poznání někdejšího rázu krajiny a života jednotlivých osad. V průběhu doby se pomístní jména měnila, přibývala i zanikala. V nynější době, při zcelování pozemků, starobylá pomístní jména se přestávají užívat a tak se ztrácejí z lidské paměti. A to je škoda, neboť mají vzácnou hodnotu jako historický pramen.
Stará pomístní jména se najdou leckdy již v různých archívních pramenech ze 14. - 17. století. Avšak první soustavný soupis pomístních jmen je obsažen teprve v tzv. tereziánském katastru, k němuž přípravné materiálie byly pořízeny již v r. 1713. Byly to fasse (berní přiznání) panské, poddanské a farářské, obsahující soupis všech polí, luk, popřípadě rybníků a lesů každé vsi, městečka a města v Čechách. Zejména podrobné jsou fasse poddanské, v nichž u každého osedlého (hospodáře) a jeho gruntu (usedlosti) jsou vykázány jednotlivé kusy polí a luk s udáním výměry a s uvedením jména jednotlivých pozemků.
Tato stať je shrnutím pomístních jmen (dále PJ), zapsaných v roce 1713 pro území někdejších vsí Starých Hradů a Sedliště. Soubor těchto PJ bylo by možno třídit podle různých hledisek. V této stati jsou zjištěná PJ seskupena tak, aby byl naznačen aspoň základní obraz přírodních, hospodářských a právních poměrů, jaké byly v roce 1713 na území obou vesnic.
Staré Hrady a Sedliště, prastaré vsi, byly samostatné a patřívaly jednomu panství, ale každá měla odlišné složení sociálně ekonomické. Ke vsi Staré Hrady od pradávna náležely nejen poddanské grunty, ale také panské sídlo - středisko panství - a poplužní dvůr. Naproti tomu ves Sedliště měla skladbu mnohem jednodušší, skládala se jen z poddanských gruntů. V roce 1713 měl poplužní dvůr ve Starých Hradech 14 kusů polí. Ve vsi Starých Hradech vykazuje fasse z téhož roku 13 hospodářů, kteří drželi 61 kusů polí, ve vsi Sedlišti 16 hospodářů drželo 101 kus polí. Pomístních jmen bylo ovšem méně, neboť některá se opakovala - vyskytovala se u různých gruntů.
Přírodní prostředí je naznačeno několika PJ - povahu zemského povrchu prozrazují PJ Na horách a Na stráni, vodní poměry: Za strouhou, U studánky, Pod studánkou a V kálku, pak názvy poloh u rybníků: Nad Hounivalem, Pod Hounivalem, Nad Buncákem, U Buncáku, Nad Bezděkem, U Kozadírku.
Skutečnost, že je několikráte zapsáno PJ Na kopanině a Na kopaninách, nasvědčuje tomu, že původní rozloha polí vsi byla časem rozšířena vymýcením části lesů a pak kopáním získána další plocha polí.
Rozlohu a tvar polí či luk prozrazují PJ Na širokém kuse, Široká louka, Nad sekerou.
Kromě polí a luk bývaly u vsi i jiné zemědělské kulturní plochy, jak patrno z těchto PJ: Na zahradě, Za zahradou, Za zahradami, Za sadem, Nad sady, Na chmelnici, Pod chmelnicí, Nad vinicí.
Na stromové a křovinaté porosty poukazují PJ Podle obory, Nad bažantnicí, Pod bažantnicí, Nad hájkem, Pod hájkem, Mezi trním, U Bukoviny, Nad Bukovinou, Pod Bukovinou a V Bukovině. V tomto posledním případě PJ Bukovina patřila lesu ležícímu mezi Starými Hrady a Lhotou Zelenskou. V polích stávaly leckde osamělé stromy, což připomínají PJ Za lípou, U jabloně. Lesy jsou uvedeny hromadným označením Hájenství aneb lesy starohradské. Ve farářské fassi je vykázán les zvaný V Karlubi.
Plochy polí byly protkány různými komunikacemi, jak dosvědčují tato PJ: Nad ouvozem, Nad ouvozy, Pod ouvozem, Za ouvozem, Mezi cestami, U průhona.
Některá pole ležela u jednotlivých stavení, jejichž existence se leckdy v archívních pramenech jinak nezjistí. Ukazují to PJ Za hoření stodolou (svědčící o tom, že poplužní dvůr měl více než jednu stodolu), U pazderny, U cihelny, Nad cihelnou, Za cihelnou, Nad krčmářovou loukou.
Několik PJ prokazuje také právní a držebnostní poměry: Nad obcí, U obce (rozumí se tu obecní pole či pastvina), Vedle panskýho (pole). V několika případech PJ prozrazují jména držitelů dřívějších nebo současných: Albinovské (pole), Nad Mazáčkem, Nad Oberreitrem, Nad Raidšmídovy (ačli v posledním případě nejde o označení zaměstnání - Reitschmied - podkovář) a snad i jméno louky Šmídek.
V PJ jsou i zmínky o blízkých osadách: Pole Pod ouvozem k Libáni.
Nejasný je význam PJ V Karlubi, název farského lesa.
Přírodní poměry ukazují PJ Na vrších, Za vrchy, Na červeným vrše, U rokle, Za roklema, Na stráni. Povaha půdy je vidět z PJ Kamenice, Na červenici. Výskyt vápence dokazuje PJ Na vápenici. Rybníky dokládají PJ Nad rybníkem Buncákem, U Buncáku, Pod Buncákem, Pod Šmidkovou hrází. PJ Pod mlejnskou strouhou, Nad jalovou strouhou, Pod poltrubími dosvědčují zároveň existenci mlýnů.
Také v sedlišťském katastru se vyskytuje PJ Na kopaninách.
Rozlohu a tvar polí ukazují PJ Na širokým, Na provázcích, Na příčce.
Zvláštní kultury: Za zahradou, Na viničkách, Nad viničkami.
Lesy a porosty: Za bory, Nad bory, Pod bory, V bořích, Nad hájem, V mýtinách, U obory.
Plochy polí byly rozděleny cestou, směřující k Hřmenínu, jak svědčí několikeré PJ Za řmenínskou cestou. Jinak se vyskytují PJ Nad průhonem, Vedle průhona, U hati (hatě, vytvořené z otépek větví nebo slámy, se kladly na močálovitých a bahnitých stezkách, aby se po nich bezpečněji mohlo chodit a jezdit).
Některá PJ opět prokazují stavební objekty: Nad chalupou, Pod chalupou, Za stodolou, (tu se lze zmínit i o PJ Za humny), U křížů; o mlýnech byla již zmínka.
Jména držitelů jsou zachycena v PJ Nad Vackovy a patrně i Na Šanovsku.
Z blízkých osad je v PJ připomínán opět jen Hřmenín několikrát v PJ U Řmenína a pak ve zmíněném již PJ Za řmenínskou cestou.
U této vsi se vyskytuje v zápisech několik PJ nejasného významu: U dřevnatky, U přesedalky, U Uherky, U Voňavky, V obyckách.
Některá PJ z obou vsí uvádí i zápis v Pamětní knize libáňské fary z roku 1733 (str. 26), takže si můžeme ověřit jejich užívání po dvaceti letech. Jsou to PJ polí, která patřila ke starohradskému kostelu: Nad studánkou, U lesa, Na proutku, Pod borkem, V trninách, U studánky, Za voborou a les Karlub.
Pomístní jména doložená v tereziánském katastru, přispívají ke všeobecné představě o přírodních, hospodářských i právních poměrech někdejších vesnic Starých Hradů a Sedliště počátkem 18. století.
K napsání této stati bylo použito zápisů v tereziánském katastru, uloženého ve Státním ústředním archívu v Praze, sign. TK 729 (panství Staré Hrady v tehdejším kraji Bydžovském).
Péťa a Martina byli také na Starých Hradech. Ne sice, když zde slavnostně otvírali máminu výstavu, ale když ty fotografie ze stěn výstavní síně zámku byly snímány. Hradní pán jim přitom samozřejmě ukázal zámek a v krbovém sále se zmínil také o místním strašidle Buchalovi. Kdosi do toho zahuhlal hlubokým hlasem, takže se pak Martina bála jít podívat, zda má krb do komína díru. Aby vše napravil, přesvědčoval pak pan průvodce děti, že si obyvatelé hradu strašidlo jen vymysleli, že to jen tak vypravují pro zajímavost, že u nich na Starých Hradech doopravdy nestraší. Děti zjistily i toho, kdo huhlal, nejistota však v jejich dušičkách zůstala.
Brzy na to se pak v pohodě domova u Nováků dívaly na večerníček se Spejblem a Hurvínkem, na ten, co se odehrával na jakémsi starém hradě. A tam pronesl pan Spejbl historickou větu: NA STARÝCH HRADECH STRAŠÍ. A bylo po nejistotě. Spejbl to prohlásil, čili pan průvodce je jen chlácholil.
Mezi mými vzpomínkami z dětství jsou i cesty do Libáně, kam jsme často jezdívali s koňským potahem do trhu, do cukrovaru nebo na nákupy. Někdy jsme tam chodívali s tatínkem pěšky Pekelským údolím a to se mi velmi líbilo. Malý potůček nás vedl celou cestu, někde se trochu odchýlil, ale zase se k nám vracel. V Peklách jsme prošli naším lesem, pak jsme šli kolem osamocených chaloupek, kde mívali zlé psy, kteří nás dlouho vyprovázeli svým štěkotem. Tatínek mne upozorňoval na okolí cesty, kde zvláště na jaře kvetlo hodně bledulí, petrklíčů a jiných květin. Z křovin bylo slyšet ptačí zpěv a často i nějaký čtvernožec, zajíček nebo lasičky a jiní přeběhli nám přes cestu. Pouť rychle ubíhala, a když jsme minuli bukovinský mlýn a přešli lávku přes potok, už jsme byli u "starských" baráků, jak jsme říkali malým domkům nad potůčkem.
Pak jsme šli po silnici kolem hřbitova a tu mi tatínek ukazoval starohradský zámek. Já si ve své dětské fantazii představoval, že každý zámek musí být alespoň skleněný nebo stříbrný jako ve všech pohádkách a že tam někde v zahradě si hrají princezny a princ že se připravuje na svou cestu do světa, aby tam někde vysvobodil zakletou krásku. Marně jsem však nahlížel do zámecké zahrady i do oken zámku, zda-li tam někde uvidím pohádkovou bytost. Nic z toho tam nebylo, jen opršelé zdi, vytlučená a zaprášená okna již tehdy hyzdily mohutnou stavbu. Léty se stav budov ještě zhoršoval a hrozila úplná zkáza celého objektu. Až přišel jako v pohádce kouzelník, který s kolektivem několika důchodců, brigádníků a mládeže zachránil zámek před úplným zničením. Tím kouzelníkem je soudruh učitel Vladimír Holman.
Dnes již budova zase slouží, ale jiným účelům, než pro jaké byla původně postavena. Také my kronikáři jsme tam měli jeden ze svých okresních aktivů, se zájmem jsme vyslechli celou historii zámku a jeho záchrany a prohlédli si obnovené části i archív. Přejeme starohradským pracovníkům, aby šťastně dokončili tak náročné a záslužné dílo záchrany staleté památky.
Když koupil panství dětenické v roce 1903 David Bloch, vzal do svých služeb jako správce jistého Hermana, jemuž přezdívali "Pokrivený" proto, že na jednu nohu napadal. Ten na tehdejší dobu byl znamenitým hospodářem. Za něho se ve velké míře pěstovala cukrovka, po ní pak ječmen. To byly hlavní plodiny.
Vyjednocenou řepu nechal vždy železnými válci ukoulet. To se zde dříve nikdy nedělalo a ženy, které řepu vyjednotily, div nad ní neplakaly.
Další zde neznámou novinkou bylo stavění obilí do panáků. I to zdejší hospodáře naučil tento správec.
Pole se přestávala nechávat úhorem, aby si odpočala, zaváděl se určitý osevní postup - opět podle vzoru dětenického panství.
Herman též stanovil určité krmné dávky. Propočetl, kolik se uživí kusů hovězího dobytka, kolik je třeba páru koní na obdělání polí a ostatní potažní práce. Podle stavu hospodářských zvířat pak propočetl, kolik se vyrobí hnoje a dle toho stanovil dávky na hnojení k různým plodinám. zavedl i dělání kompostů.
Postupně jeho praxi přebírali rolníci okolních obcí a tím bylo docilováno lepších hospodářských výsledků.
Požárníci Staré Hrady: Svou celoroční činnost za rok 1979 zhodnotili členové ZO Svazu požární ochrany ve Starých Hradech na výroční schůzi 1. 12. 1979. Základem pro prohlubování znalostí je pro požárníky výcvikový rok. Ověření znalostí na jeho závěr se zúčastnilo 15 členů. Dva získali odznak Vzorný požárník II. stupně a osm III. stupně. V přípravě na soutěž požárních družstev provedlo družstvo mužů tři cvičení a této okrskové soutěže, která se konala opět v Psinicích, se zúčastnilo. Soutěž ale pro naše družstvo nedopadla dobře, vyřadila je technická závada na stroji a družstvo skončilo poslední.
Na úseku kulturní a společenské činnosti jsme uspořádali jeden ples a jednodenní zájezd do severních Čech. Navštívili jsme zámek Frýdlant, botanickou zahradu a nový obchodní dům Ještěd v Liberci, Ještěd a Muzeum Karoliny Světlé v Českém Dubu. Účastníkům se zájezd moc líbil.
Naši členové pomáhali rovněž při práci na zvelebení obce, zvláště před sjezdem rodáků, a místnímu JZD Budoucnost. Sběrným surovinám odevzdali 5.000 kg železného šrotu.
Na úseku preventivní činnosti se každý rok provádějí preventivní prohlídky a dohlídky v obytných domech a provozovnách. Také se provádí pro členy každoročně politicko-výchovné školení.
Na závěr výroční schůze předal delegát OV s. František Eichler osmi našim členům medaile "Za věrnost" za 20 a 30 let práce v požární ochraně a čtyřem našim členům uznání OV Svazu požární ochrany. Předseda MO SPO s. František Tobořík předal šesti našim mladým členům uznání místní organizace Svazu požární ochrany.
RaJ Staré Hrady: Ani v minulém roce nebyly zmenšeny nároky na odvody tržeb v našem pohostinství. Celkem bylo odevzdáno Kčs 502.000, což představovalo více než 41.800 Kčs měsíčně.
Převážná část byla opět realizována za svatební hostiny, zábavy, sjezdy spolužáků atp. Za nejúspěšnější akce v uplynulém roce považujeme ples Osvětové besedy, hasičský ples, červnový sjezd rodáků a sjezd ročníku 1929. Již potřetí se uskutečnilo také silvestrovské posezení, při kterém není čas bilancovat, zato je příležitost zasmát se a popovídat si.
V roce 1979 bylo také vylepšeno prostředí restaurace tím, že se konečně podařilo zajistit vymalování lokálu i vinárny.
Přejeme si pro rok 1980, aby stále více hostů bylo spokojeno s našimi službami, aby zábavy měly úroveň, jako si prostředí i snaha všech pořadatelů zasluhují.
ZO SSM Staré Hrady: Naše činnost v roce 1979 zahrnovala několik brigád na zámku ve Starých Hradech. Naposledy to byl úklid a malování části kulturního sálu před sjezdem rodáků a přátel Starých Hradů a Sedliště. Dále jsme také pracovali na úpravách naší svazácké klubovny, do které jsme si již pořídili na okna nové záclony, na stoly ubrusy, vylepšili jsme topení, zakoupili nové zářivky a dali opravit televizor. Před koncem roku se kluci podíleli na vnitřních stavebních úpravách klubovny, kterým věnovali mnoho svého volného času a patří jim proto za to uznání.
Pořádali jsme tři taneční zábavy, na kterých hrály skupiny EKG, Albatros a na té poslední Akcent. Zkušenosti, které jsme jako pořadatelé získali, bychom měli co nejvíce uplatnit i v tomto roce. Také jsme si zde v klubovně uspořádali místní turnaj ve stolním tenise.
Nezapomněli jsme ani na významné dny a výročí roku 1979. Měli jsme upravenou nástěnku k 31. výročí Února, k májovým dnům, k 35. výročí Slovenského národního povstání, ke dni Československé lidové armády a k 62. výročí VŘSR. Všichni jsme se také zúčastnili prvomájového průvodu. Jinak jsme si připomínali významná výročí vždy na členské schůzi.
Nesplnili jsem však všechno, co jsme si v plánu práce vytýčili. Nezajistili jsme sklizeň sena z nedostupných ploch a podzimní pomoc JZD při sklizni brambor. Toto bychom chtěli v letošním roce napravit.
Literární archív Památníku národního písemnictví, depozitář Staré Hrady: V roce 1979 bylo zpracováno více než 7.000 archívních jednotek materiálu. Do tisku byly odevzdány soupisy písemných pozůstalostí Antonína Raise, Jindřicha Raise, Petra Klesa a doplněk soupisu Františka Bílého (Karol Bílek) a soupis písemné pozůstalosti Karla B. Mládka (Eva Horáčková). Rozpracovány jsou pozůstalosti K. J. Beneše (Ivana Macková), Boh. Koutníka (Eva Košvancová), Marcela Safíra (Eva Horáčková) a Jarmily Glazarové (Karol Bílek). Materiál studovalo ve Starých Hradech 21 badatelů, kteří vykonali 178 návštěv. Do studovny v Praze bylo odesláno 207 výpůjček.
Dále pracovníci napsali mnoho článků do tisku a prováděli další běžnou práci v archívu. Podíleli se rovněž na kulturních akcích na zámku, prováděli návštěvníky a stovky hodin odpracovali při obnově zámku.
Požárníci Sedliště: V loňském roce opravili požární zbrojnici a konali pravidelně cvičení. Zúčastnili se rovněž okrskové soutěže požárních družstev v Psinicích. Prováděli i preventivní prohlídky v obytných domech i hospodářských budovách, nezapomínali na politicko-výchovné školení a aktivně spolupracovali s občanským výborem v Sedlišti na brigádách na úpravu veřejných prostranství, a to hlavně před sjezdem rodáků a přátel obce.
Jednota Sedliště: Prodejna měla v roce 1979 tržbu 704.752 Kčs. Před sjezdem rodáků byla budova obílena.
Co chystá Osvětová beseda Staré Hrady na letošní jaro: V únoru a březnu probíhá výstava k 10. výročí úmrtí dr. Jindřicha Taubera. 23. března ve 14 hodin bude zahájena výstava fotografií Milana Jankoviče k Měsíci knihy "Pokus o portrét Bohumila Hrabala" a výstava broušeného skla manželů Tichovských. 20. dubna začne výstava k nedožitým 60. narozeninám malíře Jana Špály. 12. května otevřeme výstavu ilustrátora Josefa Palečka. 8. června začne výstava Vladimíra Holmana. 29. června bude vernisáž výstavy národního umělce Cyrila Boudy. Menší literární výstavy budou věnovány výročím Karla Čapka, Aloise Jiráska, Josefa Hakena a Vítězslava Nezvala. Na vernisážích chystáme besedy, 10. května uspořádáme koncert k 35. výročí osvobození, 8. června koncert pěveckého sboru Vokální harmonie z Hradce Králové a 29. června vystoupí soubor Musica a tre. Připraveny jsou i dvě besedy pro ZDŠ Libáň - jedna o Vítězslavu Nezvalovi, druhá s malířem Josefem Palečkem a jeho přáteli - manžely Věrou a Zdeňkem Adlovými. Věříme, že si z těchto akcí vyberete - považujte toto oznámení za předběžnou pozvánku!
Sňatků se konalo v roce 1979 ve svatební síni ve Starých Hradech celkem 135 - nejvíce od otevření síně. Byly mezi nimi i svatby velmi zajímavé - např. svého kolegu přišel pozdravit při nástupu do nové etapy života celý zástup kominíků, svatbu svého profesora si nenechala ujít celá třída jeho žákyň atd. Viděli jsme spoustu nejrůznějších starších i novějších zvyků - chomoutů, vozíků, bičů - jeden "nešťastník" si musel před branou na kovářské výhni zhotovit vlastnoručně majzlík, aby si přesekl řetěz s železnou koulí. I trampská kutálka s vozembouchem zahrála příslušníku osady. Pro další svatebčany přijel kočár s párem koní, jiní měli cestu sypanou hrachem a rýží. A navzdory pověrám se poprvé konala i svatba v květnu.
Oddací listy novomanželům byly poprvé slavnostně předány na zámku Staré Hrady dne 28. 11. 1979 za účasti zástupců KNV, ONV a dalších krajských i okresních orgánů.
Ve svatební síni si 7. prosince 1979 natáčeli pracovníci Československé televize průběh svatby. - 1. února 1980 natáčeli ve Starých Hradech pro změnu filmaři pracovnu J. Vrchlického.
S posledním číslem loňského ročníku Listů starohradské kroniky dostali čtenáři i novoročenku s reprodukcí nejstarší známé kresby zámku z roku 1775. Další novoroční tisk s kresbou Starých Hradů je dílem zasloužilého umělce Františka Volfa.
Starohradský zámek navštívilo v roce 1979 celkem 3699 turistů. Je to o něco méně než v r. 1979, projevil se vliv omezení školních výletů a pionýrských táborů v důsledku zimních uhelných prázdnin a žloutenkové karantény.
Vzácní hosté na Starých Hradech: 21. 11. 1979 navštívil zámek nový ředitel Památníku národního písemnictví v Praze ing. Radomír Pospíšil, CSc. 23. 11. 1979 jsme zde uvítali redaktora Rudého práva Františka Cingera.
Plesová sezóna ve Starých Hradech začala letos 12. ledna plesem místních požárníků. Hrála hudba Plastimatu, nálada byla výborná, tombola bohatá. - 19. ledna na plese SSM očekávali svazáci, že kapela Šamoti přiláká více návštěvníků. - 2. února se konal 2. reprezentační ples Osvětové besedy. Vyvedl se po všech stránkách. Náladu pro starší i mladší udržovala s úspěchem hudba Plastimatu řízená Aloisem Klárem. Mezi hosty jsme potkávali návštěvníky až z Brna, Prahy, České Lípy, Trutnova, Hradce Králové atd. I společenská úroveň byla vynikající, převládaly dlouhé toalety, zato úplně chyběly texasky a svetry. Z čestných hostů se dostavil fotograf Mirek Špína z Libáně, který na přání zvěčnil přítomné při tanci i posezení, a o půlnoci přišel tombolu vylosovat nefalšovaný bezhlavý rytíř v brnění a s hlavou pod paží. Hlavními cenami v tombole byly obrazy Vl. Holmana a Fr. Škody. Pořadatelé si opět jako vloni přidělali práci (číslované stoly, uvádění atd.), ale byli spokojeni - a návštěvníci rovněž. - Na závěr plesové sezóny se konala 23. 2. taneční zábava SSM, hrála na ní skupina Index. A ještě musíme zaznamenat taneční zábavu SSM 15. 12. 1979, na níž účinkovala skupina Akcent.
Výstava obrazů Františka Škody z Libáně se konala v lednu 1980 v Kulturním domě AZNP v Mladé Boleslavi.
Doc. dr. František Kebl, DrSc., rodák ze Starých Hradů, patří k nejvýznamnějším československým chemikům. Je autorem mnoha odborných spisů, vzpomínají na něj i jeho bývalí žáci z Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. Rád se vracívá do svého rodiště, rád čte naše Listy starohradské kroniky, i nějaký článek pro nás přislíbil. Děkujeme mu za tento příslib a zároveň mu blahopřejeme k sedmdesátinám, které oslavil 11. ledna 1980. Jistě jménem všech čtenářů!
Předseda MNV v Libáni s. Josef Bernkopf oslavil 12. února významné životní jubileum - 60. narozeniny. Do dalších let přejeme hodně zdraví, spokojenosti v osobním životě a úspěchů ve veřejné práci!
Věřte nebo nevěřte, ale 18. března 1980 bude televiznímu hlasateli Miloši Frýbovi, rodáku z Libáně, již 35 let! Blahopřejeme!
Naši jubilanti: 96 let se dožila 12. 1. nejstarší občanka Libáňska Antonie Plíšková ze Starých Hradů. 90 let oslavil 23. 2. Rudolf Franěk ze Starých Hradů. 80. narozeniny oslavila 3. 1. Františka Jandová ze Starých Hradů. 70 let se dožil 26. 2. Josef Macek ze Sedliště. 50 let bylo 6. 2. ing. Ladislavu Másnicovi, 27. 2. Růženě Stejskalové a 25. 3. Václavu Trnkovi ze Starých Hradů. Všem srdečně blahopřejeme!
Narození: 18. 1. 1980 se narodil Luboš Joukl ze Starých Hradů. 24. 12. 1979 se narodil Petr Tuláček ze Starých Hradů. Vítáme je mezi spoluobčany!
předkládáme vám 1. číslo dalšího ročníku listů starohradské kroniky. Budeme se snažit i letos podávat vám informace o hlavních událostech v našem okolí, jak ze současnosti, tak i z dob dávno minulých. Čtenářská obec se nám rozrůstá, ale stoupají i náklady, zvláště po zvýšení cen poštovného. Proto dostanete časopis opět 4x v roce a předplatné bude 12 Kčs. Děkujeme za váš zájem, za všechny dopisy i články a zprávy pro časopis a těšíme se na další.
Zvláště děkujeme všem, kteří vloni zaslali zvýšené předplatné. Bylo jich tolik, že jejich jména by zabrala několik stránek. Jmenujeme tedy za všechny alespoň ty čtenáře, kteří zaslali 25 a více Kčs. Jsou to: Zd. Adla z Prahy, D. Aichlerová z Prahy, M. Balounová z Hrubého Jeseníku. Zd. Erbanová z Roztok, V. Frýba z Duchcova, J. Havlíček z Rakovníka. J. Hejl ze Sýkořic, Fr. Hylmar z Nové Paky, J. Janatová z Kopidlna, J. Janda z Prostějova, J. Javůrek z Rokytňan, E. Kozlová z Jičína, J. Krámský z Bernartic, O. Líman z Děčína, J. Linhartová z Libáně, V. Mikolášek z Jablonce n/N., J. Novák z Prahy, J. Paur z Liberce, M. Podhajská z Liberce, J. Poláček z Liberce, A. Prell z Prahy, J. V. Scheybal z Jablonce n/N., V. Šafránková z Bohosudova, Fr. Škobis z Libáně, M. Šůdová z Libáně, M. Tomášek z Turnova, B. Vitásková z Liberce, Zl. Vogeltanzová z Hvozdné, M. Votrubová z Teplic, R. Vrabcová z Mladé Boleslavi, J. Wiess z Prahy.
Ještě jednou vše nejlepší do roku 1980!
Uzavřený kruh Dr. Jindřicha Taubera v Libáni
Vladimír Mikolášek
Zámek Staré Hrady je návštěvníkům přístupný v letošním roce do konce října v pracovní dny 8 - 15 hod., v sobotu a v neděli 9 - 12 a 14 - 17 hodin. V této době jsou otevřeny také výstavy.
O pomístních jménech
Staré Hrady - přehled pomístních jmen 1713:
Sedliště - přehled pomístních jmen 1713:Jaroslav Jíhlavec (Praha)
Na Starých Hradech straší
-ers
Moje starohradské vzpomínky …
Jindřich Slavík, kronikář obce Markvartice
Kdo naučil zdejší rolníky lépe hospodařit
Z rokytňanské kroniky vypsal J. Javůrek
Ohlédnutí za rokem 1979
Václav Stejskal
Jan Petera
Josef Miclík
Karol Bílek
Antonín Čapek
H. Horáčková
Staré Hrady v tisku (listopad 1979 - únor 1980)
Drobné zprávy
Vážení čtenáři,
Redakce
Menu