| Číslo 3 | Ročník II. | Září 1979 |
dovolte, abych vás všechny srdečně přivítal a pozdravil jménem MNV v Libáni na tomto našem dnešním přátelském setkání v rámci sjezdu rodáků a přátel Starých Hradů a Sedliště.
My jsme od roku 1975 po sloučení několika okolních obcí tzv. střediskovou obcí, do které přináleží i Staré Hrady a Sedliště. Sdílíme tedy dnes společné osudy, starosti i uspokojení a radosti z našich dílčích úspěchů.
Naše obec se svým zázemím trpí v posledních letech stálým úbytkem obyvatel, zejména produktivního věku, kteří se stěhují za lepšími pracovními příležitostmi a bytovými podmínkami, zejména do Mladé Boleslavi. Podobně je tomu i u střediskových obcí našich sousedů Sobotky a Kopidlna.
Snažíme se proto tomuto nedobrému jevu ve spolupráci s nadřízenými orgány čelit tím, že vytváříme pro mladé lidi pracovní příležitosti a možnosti moderního bydlení. Mají možnost výstavby rodinných nebo řadových domků soukromě nebo družstevní svépomocí. Živitelé rodin nacházejí pracovní příležitosti v závodě Plastimat, ve Východočeských konzervárnách, Zemědělském nákupním a zásobovacím podniku nebo JZD, které rovněž řeší stabilizaci svých pracovníků získáváním a modernizací bytů.
Za stávající situace ve složení našeho obyvatelstva máme omezené možnosti získávat naše občany pro brigádnickou pomoc při plnění volebního programu Národní fronty. Pro vaši informaci uvedu některé akce, které uskutečňujeme v tomto volebním období. Je to např. výstavba střediskové požární zbrojnice v hodnotě 800 000 Kčs, která je před kolaudací, máme rozestavěnu akci "posílení vodovodu ze zdroje v Sedlišti" v hodnotě 2 000 000 Kčs, začínáme stavět novou mateřskou školu v hodnotě rovněž 2 000 000 Kčs, budujeme turistickou ubytovnu s kapacitou 45 lůžek na koupališti, kout osobní hygieny pro důchodce, v příštím roce máme rekonstruovat budovu zdravotního střediska pro dva zdravotnické obvody, včetně specializovaných lékařských služeb, hodláme zřídit dům pro přestárlé občany, ten bude v domovním objektu, který již máme k dispozici.
Vedle toho realizujeme každý rok řadu drobných, i když z hlediska potřeb našich občanů také důležitých akcí.
Nemalým dílem však je a ještě řadu let zůstane úprava a obnova zdejšího zámku, a to z hlediska finančního, ale i náročnosti na organizátorskou práci, získávání pracovníků apod. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že národní výbor má prvořadý zájem na tom, aby tento úkol obnovy podle schválené koncepce Státní památkové péče, ale i potřeb vlastního našeho národního výboru a Památníku národního písemnictví byl zdárně dokončen, i když jsme si na druhé straně vědomi toho, že takovýto rozsáhlý objekt ponese sebou v budoucnu celou řadu starostí s údržbou a provozem
Při obnově zámku můžeme spoléhat jen na sebe a na brigádnickou pomoc pracovníků z místních zdrojů. Setkáváme se s plným pochopením nadřízených orgánů i všech zainteresovaných organizací. Hodně starostí nám někdy působí včasné zabezpečení peněžních prostředků, někdy získávání potřebného materiálu, jeho doprava a podobně. O potížích při realizaci obnovy zámku, o postupu a zajišťování těchto prací se jistě více dozvíte z vyprávění dalších přímých účastníků tohoto díla, především soudruha učitele Holmana.
Vážení přátelé, na závěr mého krátkého vystoupení vám všem přeji hezké prožití dnešního večera i zítřejšího dne, přeji vám, abyste se ve vzpomínkách vrátili jako rodáci a přátelé tohoto hezkého koutu naší obce do svého dětství a mládí a vybavili si při tom ty nejkrásnější okamžiky a chvíle, které vás budou stále přitahovat a lákat sem domů, do Starých Hradů nebo Sedliště.
Na shledanou, vážení přátelé, zase někdy po letech a hodně zdraví a dobré pohody vám všem!
Na začátku byl nápad – pozvat lidi, kteří se narodili ve Starých Hradech nebo v Sedlišti, a také ty, kteří sem jednou zavítali a dnes se tu cítí jako doma. Umožnit jim, aby si společně s občany popovídali, důkladně si vše prohlídli, a postarat se o kulturní program.
I když Osvětová beseda Libáň – Staré Hrady má dost obětavých pracovníků, věděli jsme, že na akci takového rozsahu sami nestačíme. Proto jsme požádali o spolupráci občanské výbory, požárníky a ZO SSM.
Adresy rodáků nám pomohly sehnat s. L. Keblová a H. Horáčková. Rozeslali jsme celkem 500 pozvánek, místní občané věděli o našem sjezdu z plakátů a z časopisu. Jsme si vědomi toho, že ne všichni rodáci dostali pozvánku. Kde však zjistit bydliště těch, kteří se v obci narodili, ale pak se odstěhovali a nemají zde ani příbuzné, ani známé?
Protože jsme chtěli, aby se návštěvníkům u nás líbilo, vyzvali jsme místní občany, aby upravili okolí svých domků a zúčastnili se brigád na úpravu veřejných prostranství. Při hodnocení musíme kriticky konstatovat, že první část výzvy splnili snad všichni – zahrádky byly opravdu v pořádku. Horší to už bylo s veřejným prostranstvím. Pouze Občanský výbor Sedliště organizoval brigády, ve Starých Hradech jen MO ČSPO provedla sběr železného šrotu.
V Sedlišti byla opravena autobusová čekárna, obílena prodejna Jednoty, natřeno zábradlí na mostě, upravena náves atd. Při těchto prací odpracovali L. Beránek, Ant. Čapek, Fr. Čapek, Fr. Čapková, Vl. Holman, H. Horáčková, J. Chlumecký, J. Hrdý, V. Jílek, Ant. Kamarádková, Jar. Linhart, Jos. Macek, Fr. Najvrt, Fr. Svoboda, Jar. Svoboda a Lib. Svobodová přes 200 brigádnických hodin. MO ČSPO Sedliště upravila okolí požární zbrojnice a její členové se též aktivně účastnili brigád.
Občanský výbor Sedliště zorganizoval rovněž brigádu na úpravu okolí hřbitova, jíž se zúčastnily ženy ze Sedliště i Starých Hradů (Vl. Baldová, A. Heršálková, H. Horáčková, Ant. Kamarádková, Vl. Keblová, A. Lachmanová, Jiř. Plíšková, P. Svobodová a D. Vaníčková); vydatně jim pomohl Fr. Tobořík.
Pracovníci budující zámek upravili zámecké nádvoří; trávu v okolí zámku vysekali Fr. Klíma a V. Stejskal. Také členové Osvětové besedy se podíleli na úklidu – vymalovali a uklidili sál v kulturním domě (svazáci se sice nabídli na tuto práci, ale nedokončili ji).
Hlavním úkolem Osvětové besedy bylo připravit program na oba dny tak, aby se návštěvníci co nejvíce dozvěděli o minulosti i současnosti obou obcí a hlavně zámku, aby se pobavili a odnesli si vzpomínku na pěkný kulturní zážitek.
Výběr pořadů byl bohatý. První akcí při sjezdu rodáků a přátel byla prohlídka starohradského zámku spojená s podrobným výkladem. Návštěvníci při ní zhlédli také výstavy, a to obrazy a kresby Vladimíra Holmana, tisíce odznaků z rozsáhlé sbírky Václava Stejskala a přílohy k místní kronice (fotografie a výstřižky z novin). Do večera přišlo téměř 300 hostí.
Na sobotní večer připravila Osvětová beseda přátelské posezení při hudbě Al. Klára v kulturním domě. Sešlo se asi 150 lidí, kteří vyslechli zprávu o současném životě obcí od předsedy MNV J. Bernkopfa (otiskujeme na jiném místě), od Vl. Holmana se dozvěděli o budoucnosti starohradského zámku, s Janem Poláčkem si zavzpomínali na ochotnické divadlo ve Starých Hradech a na život v obci za první republiky, s Václavem Linhartem se mnozí vrátili do dětství, kdy prolézali zničeným zámkem. Poslechli si také úryvky z dopisů těch, kteří nemohli na sjezd přijet, především pozdravnou báseň Ludmily Ulvrové. A hlavně si pěkně popovídali a zatančili, nálada byla výborná a nikomu se z takové zábavy nechtělo odejít.
V neděli dopoledne se asi 80 lidí zúčastnilo besedy o historii a současnosti zámku. Téměř dvě hodiny přednášel prom. hist. Karol Bílek o jeho dějinách a učitel Vladimír Holman odpovídal na dotazy, jak probíhala rekonstrukce.
Odpoledne se asi sto účastníků sjezdu nechalo na nádvoří zámku společně vyfotografovat od Miroslava Špíny. Milovníci poezie se potom od 15 hodin zaposlouchali do veršů Jana Nerudy a Vítězslava Nezvala, které v sále zámku recitoval člen Divadla E. F. Buriana v Praze Jiří Němeček. Na kytaru hrál jeho kolega z divadla Radek Dubanský. Přítomno bylo asi 70 pozorných posluchačů. Pro mládež pak od 18 hodin hrála v kulturním domě skupina MAVIS z Libáně.
A na závěr malá statistika. Je ovšem neúplná, protože se všichni návštěvníci nepodepsali (podepsaných máme 151 účastníků sjezdu). Ze známých osobností zde byli např. básníci Jiří M. Palát a Vladimír Mikolášek, redaktoři Dagmar Štětinová a V. Prádler, vědečtí pracovníci doc. dr. František Kebl, DrSc., a pluk. doc. dr. Bohumil Hnízdo, CSc. Nejstarší podepsanou účastnicí byla Marie Doktorová z Kopidlna, narozená r. 1897, nejmladším dvouletý Pavel Vaněk z Rychnova nad Kněžnou. Nejdelší cestu do Starých Hradů a Sedliště měli Bohumil a Jiřina Hnízdovi z Brna, Jaroslav Hruška z Jaroměřic nad Rokytnou-Baňova, K. Kašparová, Alena Jehličková, Holubovi a Sedláčkovi z Děčína, Šlamborovi ze Sokolova a Božena Nováková z Českých Budějovic. Nejvíce přijelo rodáků a přátel z Liberce, Jablonce n/N., Bernatic, Trutnova, Křižan, Hrádku n/N., Mladé Boleslavi atd. Naši rodáci a přátelé mají také různá zaměstná – např. zdravotní sestra, projektant, docent vysoké školy, prokurátor, tajemník MNV, švadlena, zahradnice, učitelka mateřské školy, učitel hudby, cukrářka atd.
Podle ohlasu můžeme soudit, že se účastníkům sjezdu u nás líbilo, že odjížděli spokojeni. A tak příště zase na shledanou!
(Projev na vernisáži výstavy ve Starých Hradech 1. VII. 1979)
Obrazy Františka Volfa, jeho krajiny, akty, portréty, jeho kresby, pastely i oleje jsou ta nejprůhlednější a nejčitelnější výtvarná sdělení. Všichni jim můžeme rozumět, všichni v nich můžeme číst, aniž jsme zavedeni do kouta temných zámlk a rafinovaných kouzel, v nichž si libuje malířství tohoto věku.
Snadno bychom tedy mohli podlehnout iluzi, že jsou to obrazy lehké a uchopitelné tak snadno, že už z nich nic nezbyde na druhé, třetí podívání. Vždyť námět je tak zřetelný, linie tak jasná a tvary a barvy tak čisté. Všechno je zkrátka tak samozřejmé, jako je louka zelená a nebe modré.
Tato samozřejmost není však nic jiného, než výtvarná zralost vykoupená léty práce, v níž ono zřetelné, jasné a čisté se utvářelo trpělivě a někdy i svízelně v četných kolizích a proměnách na cestách často slepých, a tedy zavržených, mezi nimiž bylo třeba volit onu pravou, nalézající a vedoucí k cíli.
To, že v obrazech Františka Volfa dnes už nic nepřipomíná onen zápas, ony kolize a proměny, je znamením, že dosáhl toho, co chtěl, že dospěl k obrazu očistěnému od všech malicherností, k samotné podstatě, k formě, v níž nic nezdůrazňuje autorovo já, ale vše naopak směřuje ke sdělení objektivnímu, a tedy i prostému a samozřejmému. Při tomto zobjektivizování obrazu se však z něho nevytratilo nic z životodárného procesu hledačského poznávání a obnovování, nic se tu dosud neuzavřelo a nedokončilo jednou provždy. Dynamické síly, které provázejí malíře od obrazu k obrazu, působí dál. Vše se jen ponořilo pod povrch tvaru, a tedy i zvnitřnělo a prohloubilo. A proto je tím více zapotřebí dívat se na tyto obrazy podruhé, potřetí, podesáté. Vždy tu totiž nalezneme něco nového, co jsme v nich ještě neuviděli, nerozpoznali, nevytušili. A teprve když vstoupíme až dovnitř, nalezneme tu také malíře v jeho pravé podobě. Malíře jako člověka, který nám nabízí přátelství jednou provždy, malíře, který s námi soucítí, malíře, který se touží dokonce i líbit, jen aby potěšil naše srdce a osvěžil naše vnímání. Tento malíř na nás nenaléhá, nepřesvědčuje nás násilnicky o pravdě svého pohledu, spíše nás usmiřuje se světem něhou své starosti a moudrým mlčením před přírodou, které se obdivuje jako zdroji všeho živého.
Rozmlouvejme s ním tedy tak, jako on mluví s námi – pokorně, věcně, trpělivě, ale také vytrvale, abychom dokázali dospět jako on až k cíli.
(pokračování) – předchozí část
Jako student býval o prázdninách hostem u své babičky a dědečka, manželů Stuchlíkových v Sobotce, a tam též se studenty hrával ochotnické divadlo. Měl mezi nimi mnoho kamarádů, mezi nimiž byli i Václav Šolc, František Věnceslav Jeřábek a Josef Ladislav Turnovský, který se také později pokusil o štěstí na divadelních prknech. Zájem o divadlo živil Karel i pilnou četbou divadelních her Tylových, Klicperových a překladů některých her Shakespearových a Schillerových. Tento jeho zájem se stále stupňoval, až dostoupil takové intenzity, že Karel studií proti vůli zarmoucených rodičů úplně zanechal a byl v roce 1851 ze seznamu žáků Akademického gymnázia v Praze vyškrtnut.
Tak vstoupil tedy sedmnáctiletý Karel Polák do světa divadelní múzy v přesvědčení stát se apoštolem národní myšlenky divadlem povzbuzované. Vstoupil nejprve v roce 1852 k první české divadelní společnosti ředitele J. A. Prokopa, který dlel tehdy v Brně a zahajoval tam svá představení v německé divadle Tylovou Paličovou dcerou, v níž hrál Polák roli Antonína. Když umělecký rozmach Prokopovy společnosti začal upadat, přešel Polák ke společnosti Zöllnerově, jejímž nájemcem byl Štandera a režisérem J. K. Tyl. Zde se Polák velmi dobře uplatňoval. Putoval s Tylem z východních Čech přes jižní Čechy až do Plzně, kde 11. července 1856 Tyl zemřel. Mezi herci, kteří vynášeli jeho rakev ke hrobu na plzeňském hřbitově, byl i Karel Polák. Mezi Tylem a Polákem panovala vzájemná úcta. Tylovi se Polák líbil. Práce s ním byla velmi užitečná, protože mnoho znal a věděl a měl rozhled po světových dramatických literaturách. Projevoval své názory o divadle velmi inteligentně a sebevědomě, jak se o tom dovídáme z vypravování národního umělce Václava Vydry.
Od Zöllnera byl Polák angažován ředitelem F. Thomem k Stavovskému divadlu v Praze, kde zahájil své působení 2. srpna 1858 před německým publikem v Shakespearově dramatu Hamlet v roli plukovníka Bernarda. Ve Stavovském divadle vystoupil Polák celkem 43x a v českých představeních 34x. Nelíbilo se mu však, že se musil spokojovat s rolemi epizodními. Mikovcův Lumír se s ním loučí 7. dubna 1859 recenzí jeho role Jana v Klicperově hře Jan za chrta dán velmi pochvalně. Píše, že jeho přednosti jsou: "sličná postava, ušlechtilé pohybování, dosti důmyslné nuancování, vroucnostní přednášení a zvláště výborná čeština, což více než kdy jindy k žádoucí uvedl platnosti."
Po putování se společností Kullasovou a Knisplovou stává se roku 1862 režisérem u Štandery a od roku 1864 do roku 1878 se s ním setkáváme zase v Praze, a to u Prozatímního divadla. Poprvé tam vystoupil spolu s Jindřichem Mošnou a Jakubem Seifertem v Shakespearově Juliu Caesarovi. Divadelní kritik Zlaté Prahy jej vítá jako starého známého na pražské scéně, také Vítězslav Hálek chválí jeho vystoupení. Jan Neruda v Národních listech hodnotil Poláka též velmi vysoko.
Dlouhá je řada Polákových kreací za těch 14 let umělecké činnosti v Prozatímním divadle. Vytvořil zde v 251 hrách 342 postav celkem 1823x. Důvody, pro které Polák odešel z Prozatímního divadla po 14 letech působnosti, byly převážně politické.
V roce 1878, když se zřídila v Praze ochotnická jednota Thalia, stal se tam Polák dramatických učitelem a režisérem. Roku 1880 se pokoušel získat vlastní divadelní koncesi, jeho žádost byla však zamítnuta. Opustil tedy divadlo s bolestí v duši a přijal místo vážného v cukrovaru v Peruci. Penzijní fond Zemského divadla mu vyměřil penzi 16 zl., 16 kr. měsíčně. Když se však v Peruci objevila roku 1893 společnost Vojty Žákovského, zahrál si s ním nejprve pohostinsky, ale záhy k ní přešel jako režisér. Později přešel v této funkci k společnosti Muškově, od které odešel na trvalý odpočinek v roce 1902. Usadil se nejprve ve Zdicích a odtud se přestěhoval roku 1903 do Vlachova Březí, kamž jezdíval dříve i jeho spolužák z Akademického gymnázia Jan Neruda. Zde také zemřel 22. dubna 1906 ve věku 72 let úplně opuštěn a zapomenut. Zemřel v největší bídě. Pohřeb byl zaplacen z milodarů, které uhradily i dluhy za mléko, jeho téměř hlavní jídlo.
Václav Vydra ve své knize Z hercova pera píše o Polákovi mezi jinými: "Byl to velmi inteligentní muž a dobrý herec. Když jsem se s ním setkal v máji 1893 na Křivoklátě, zaujímal u společnosti Vojty Žákovského samozřejmě první místo i jako herec i jako režisér. Hrál charakterní obor a bděl nad úrovní všech představení…"
Je ovšem třeba si uvědomiti, že ani Antonín Knížek se ve své obsáhlé životopisné stati nezmiňuje o tom, že by náš Polák byl snad i operním pěvcem a prvním Jeníkem v Prodané nevěstě roku 1866 za osobního řízení Smetanova.
Dospěl jsem proto k přesvědčení, že náš Karel Polák jako činoherní herec, jehož životní běh jsme z Knížkova vylíčení seznali, nemůže mít nic společného s tenoristou a prvním Jeníkem Jindřichem Polákem, jak se podává v knize Vladimíra Kováříka a jak je uvedeno i na novém náhrobku ve Vlachově Březí. Dopsal jsem proto, abych nabyl jistoty, dne 2. ledna 1979 ústřednímu archívu Národního divadla v Praze s upozornění na tyto skutečnosti a žádal jsem o sdělení, pod kterým křestním jménem je veden tenorista Polák v záznamech Národního divadla, kdy byl angažován a kdy rozvázal pracovní poměr a zda působil též někdy jako činoherec. Na to jsem obdržel odpověď z 11. ledna 1979 tohoto znění: "Zaměňujete dva členy Prozatímního divadla, a to zpěváka Jindřicha Poláka a činoherce Karla Poláka. J i n d ř i c h Polák byl lyrický tenor, první Jeník v Prodance, part však zpíval jen 7x, pak byl nahrazen. Trpěl často indispozicí a také hlasovou chorobou, a proto dostal roku 1868 výpověď. V Prozatímním divadle zpíval naposledy 29. února 1868. Odešel do ciziny, činil pokusy o návrat, ale kromě několika ojedinělých hostování se mu to už nepodařilo. Poslední zpráva o osudech Jindřicha Poláka je, že hostoval v Prozatímním divadle v roce 1880; tehdy byl členem Městského divadla v Augsburgu. K a r e l Polák, narozený 1834 ve Starých Hradech u Libáně, zemřel 22. dubna 1906 ve Vlachově Březí. Český herec, od roku 1858 u Stavovského divadla, 1864 – 1878 v Prozatímním divadle. Představitel hereckých rolí. Hrál u venkovských společností. Je o něm zmínka i v Masarykově slovníku naučném, díl V., str. 831."
Životopisná data tenoristy Jindřicha Poláka se mi nepodařilo zjistit ani dotazem u divadelního oddělení Národního muzea, ani u Kabinetu pro studium českého divadla ČSAV. Jedno je však jisté: Starohradský rodák Karel Polák byl činohercem a nemá nic společného s tenoristou a prvním Jeníkem Jindřichem Polákem.
Toto mé pátrání mělo tedy i další pozitivní přínos, že totiž odhalilo omyl, který jsem objevil jak v knize Literární toulky po Čechách, tak i na náhrobku Karla Poláka ve Vlachově Březí. Na tento omyl jsem upozornil autora zmíněné knihy dr. Vladimíra Kováříka, který mi odpověděl, že se spoléhal na obsah nápisu na náhrobku a na to, co je uvedeno v publika vydané MNV ve Vlachově Březí, autorů prom. hist. Václava Starého a Jana Horáka, kde na straně 30 – 32 je stať nazvaná "Karel Jindřich Polák". Mimo to se dovolává Vladimír Kovářík i svědectví ředitele Smetanova muzea v Praze dr. Miloslava Malého.
Ten mi na můj dotaz sdělil 22. března 1979, že se podílel na slavnostním obnovení hrobu Karla Poláka ve Vlachově Březí jako řečník. Podnět k té slavnosti vyšel z Vlachova Březí, MNV Vlachovo Březí a ONV Strakonice ve spolupráci s KNV České Budějovice a tamní operou, která provedla při té příležitosti i slavnostní představení Prodané nevěsty. Dr. Malý uzavírá, že tehdy v roce 1970 převládla dobrá vůle a nadšení nad věcným uvážením a že se pokusí ještě dále věc objasnit a spojit se s MNV ve Vlachově Březí, aby mýlka na pomníku nezůstala.
Po odhalení tohoto omylu vzdal jsem se dalšího pátrání po životopisných datech tenoristy Jindřicha Poláka, neboť mým úkolem bylo zjistit něco bližšího o životních osudech našeho příbuzného, činoherce Karla Poláka. To se mi celkem podařilo hlavně zásluhou starohradského rodáka Antonína Knížka a jeho článku ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky z r. 1966.
Protože víme, že naši čtenáři sledují pozorně rekonstrukci zámku ve Starých Hradech, podáváme i dnes malou informaci.
Úkoly na prázdniny byly jedny z nejnáročnějších za poslední léta. Naštěstí se mezi stálými pracovníky – důchodci objevilo opět hodně mladých – chlapců i děvčat z libáňské školy, učňů a studentů z Libáňska i těch, kteří sem jezdí na prázdniny.
Za vedení pana Josefa Svobody ohýbali železné pruty do dvou dílů stropu v gotické části zámku a pak hlavně dívky vázaly armaturu nosníků i stropu. Nakonec ještě ochotný Jindra Novák některé části konstrukce svařil.
Chlapci také pomohli Fr. Macounovi, Janu Trnkovi, Josefu Najvrtovi a Jaroslavu Plíškovi při stavbě lešení a pak otloukali starou omítku na zbývající části budov prvního nádvoří.
Ani chlapci, kteří kopali kanály pro hlavní přívody elektřiny od nového transformátoru, se nedali zahanbit. A nebylo to lehká práce v kamenech a kořenech pro M. Straku, Vít. Linharta, Jar. Podzimka a další. Jako každé prázdniny hodně pomohl studen Michal Trmal z Trutnova – jeho "koníčkem" bylo sekání otvorů pro silné kabely v metrových kamenných zdech.
Dík patří i Pepíkovi Reslerovi, studentu, který vedl partu na výstavbě terasové zdi. Zde při odstranění sutin, výkopu základů, zdění, míchání a navážení malty atd. obětavě pracovali P. Popadič, M. Mikolášek, M. Vaníček a Jos. Machač. I o jejich práci se stavební dozor vyslovil s uznáním.
Ale i děvčata – Jar. Hrdá, Rita Škodová, Iva Vaníčková, Milena Droznová, Eva Vacková, Míla Toboříková, Ilona Havlová a Květa Budayová se nebála výkopů pro kabely v nádvoří.
Dík patří i všem, kteří nakonec v sobotu za vedení elektrikáře Fr. Svobody položili všechny kabely do připravených výkopů.
Kromě těchto prací vyklidila děvčata za vedení Laďky Bočkové i prostory pro libáňské muzeum v místnostech bývalého MNV a provedla další úklidové práce. Chlapci položili další část obrubníků a vyklidili stavební materiál z prvního nádvoří, které tak dostává svou konečnou podobu.
Letošní prázdniny opět dokázaly, že když mladí vědí, co mají dělat, když dostanou důvěru a když je práce dobře organizována a kontrolována, je na všechny spolehnutí a plní své úkoly dobře.
Nakonec uvádím jména všech mladých, kteří tu o prázdninách pracovali. Kromě již jmenovaných to byli: L. Štěnička, L. Vaníček. Jos. Petříček. Radek a Tomáš Mikulovi, Mich. Popadič, Mil. Gärtner, Zb. Jírovec, Břetislav a Libor Kanavalovi, Petr Mikolášek, Pavel Vobiš, Jiří Valenta, bratři Konůpkovi, Jiří Drozen, Ladislav Táborský, chlapci Pospíšilovi, Jiří Straka, René Dubský, Pavel Fišera, Martin Kovář a Mil. Blecha. Všem patří upřímný dík!
Balounovi, Hrubý Jeseník:Při příležitosti sjezdu rodáků a přátel Starých Hradů a Sedliště vyjadřujeme Vám velké uznání a obdiv Vaší záslužné práci pod vedení s. učitele Holmana. Jako bývalí občané Starých Hradů jsme hrdi na obec. Přejeme Vám ještě mnoho úspěchů ve prospěch a pro blaho všech občanů a návštěvníků Starých Hradů.
Jan Poláček, Liberec: Předem vám všem děkujeme za vše, co jste pro Staré Hrady udělali. Chci vám sdělit jen tolik: Držíme vám všem palec! (Poznámka redakce: Děkujeme za zaslané vzpomínky, budeme uveřejňovat v příštích číslech.)
Jan Kůžel, Opava: Dovoluji si vám zaslat mnoho pozdravů z hanáckého kraje, kde působím v Olomouci v kolektivu hudebníků, ale hlavně tisíceré díky za pozvání na sjezd rodáků a také za Listy starohradské kroniky. Bohužel však se musím omluvit, že na sraz nepřijedu, a sice proto, že náš orchestr odjíždí 1. července na dlouhé turné po Itálii a v současné době se denně intenzivně studuje program … Časopis Starohradská kronika je kouzelný, dýchá z něho kouzlo domova. Obrovský obdiv a dík těm, kteří se o něj zasloužili. Stejné pocty patří všem hrdinům organizace a práce na opravách a rekonstrukci Starých Hradů.
Marie Podhajská, Liberec: Byla jsem velmi dojata tím, co jsme viděli a slyšeli na sjezdu rodáků. Vytvořili jste pohádku. Děkuji všem, kteří svou prací zkrášlují mou rodnou vesničku.
Lidský profil Jaroslava Haška. Praha, ČS 1979, 276 stran.
Nová práce našich literárních vědců v čele s dr. R. Pytlíkem je významným činem k poznání života spisovatele Jaroslava Haška. Přináší zvláště jeho korespondenci, z větší části uveřejněnou poprvé. Nás zajímá především Haškův vztah k Libáňsku, kam jezdívala k příbuzným jeho budoucí žena Jarmila Mayerová. Již v roce 1906, kdy jí Hašek do Libáně psal, sem jezdila "tradičně". Další dopisy jsou z roku 1908, když Jarmila se svým bratrem Vladimírem bydlela o prázdninách v Libáni u ing. Františka Konopáska, někde blízko starého hřbitova. Hašek ji zde navštívil ve dnech 6. – 8. července a ještě v dalších dopisech vzpomínal na procházky po okolí. Koncem července pak přijel ještě jednou a dokonce se v té době snažil získat místo městského tajemníka v Sobotce, aby měl zajištěnou existenci a byl blízko Libáně. Toto místo však nedostal.
V roce 1983 budeme vzpomínat stého výročí Haškova narození. Nebylo by vhodné připomenout při této příležitosti trvalým způsobem Haškův vztah k Libáni? Třeba pamětní deskou na domě, kam Jarmila Mayerová jezdila?
Výstava portrétu Františka Škody z Libáně byla ve starohradském zámku zahájena 2. září 1979. V 15 hodin následovalo kulturní odpoledne, v němž se našemu obecenstvu představila známá recitátorka z Československého rozhlasu a pražské Violy Hana Kofránková a kytarista Vadim Petrov ml. Více v příštím čísle.
Pozvánka: 14. října 1979 bude ve starohradském zámku otevřena ve 14 hodin výstava fotografií Marty Novákové na počest letošního Mezinárodního roku dítěte. V 15 hodin uvede za hudebního doprovodu Pavla Jurkoviče známý pražský herec a recitátor Alfréd Strejček Čtení z Kosmovy kroniky české, pořad Lyry Pragensis. Nenechte si ujít toto kulturní odpoledne!
Knížka kreseb Jaroslava Marka Ze skicáře mistra kominického je v popředí zájmu obyvatel Libáňska i návštěvníků Starých Hradů. už se prodalo přes 250 výtisků. Kdo o ni máte zájem, napište!
Starohradský zámek navštívili v posledních třech měsících mj. dr. Ignát Minčev z Bulharské akademie věd v Sofii, herec Alfréd Strejček z Divadla E. F. Buriana v Praze, dr. Jaroslav Wagner ze Státního ústavu Památkové péče a ochrany přírody v Praze, dr. Karel Samšiňák z ČSAV v Praze, akad. Malíř Zdeněk Mlčoch, dr. Jaroslav Šimůnek z pražského nakladatelství Albatros, Zdena Pfefferová z Čsl. rozhlasu Ostrava, redaktor Ota Nutz z Čsl. rozhlasu Praha atd. Režisérka Hana Kofránková z Čsl. rozhlasu Praha napsala do pamětní knihy: "Rok za rokem sledujeme, jak se stáváte krásnějšími a krásnějšími, Staré Hrady! Držíme vám palce při dalším vzrůstu!" – Dále zde bylo přes 40 účastníků letošní Šrámkovy Sobotky, učitelé z Jičína, členové Klubu ochrany památek z Hradce Králové, ČOZS z Dolního Bousova, ZK JAS z Dobrušky, pracovníci ZNZP z Havlíčkova Brodu, důchodci z Chrastavy a z Telče, žáci ZDŠ Jičín a Libáň a MŠ Libáň atd.
Místní lidová knihovna Staré Hrady byla v červenci t.r. zrušena v souvislosti s přemístěním libáňských muzejních sbírek do Starých Hradů. Knižní fond převzala Středisková knihovna Libáň, kde si můžete knihy vypůjčovat.
2. místo ve své kategorii obsadil Vladimír Holman v okresním kole II. celonárodní soutěže kronikářů.
Žáci ZDŠ Libáň, kteří ukončili povinnou školní docházku, převzali v obřadní síni zámku ve Starých hradech dne 29. 6. 1979 své poslední školní vysvědčení. Také absolventi SZTŠ Kopidlno zde obdrželi 4. 7. 1979 výuční listy.
V červnu se konaly ve Starých Hradech tři sjezdy spolužáků. 9. 6. to byli absolventi libáňské školy – ročník 1945, 16. 6. libáňští spolužáci ročníku 1949 a 30. 6. abiturienti novopacké reálky narození roku 1914.
Vladimíru Holmanovi přišli 23. července blahopřát k 65. narozeninám zástupci ONV Jičín v čele s vedoucím odboru kultury s. Milošem Polákem, zástupci MNV Libáň v čele s předsedou s. Josefem Bernkopfem a tajemnicí s. Alenou Sitovou a zástupci Památníku národního písemnictví z Prahy v čele se zástupkyní ředitele s. dr. Alenou Šachlovou. Pozdravný dopis za KNV Hradec Králové zaslal s. Jiří Pražan, dále mnozí přátelé a čtenáři naší Kroniky.
Pracovníci Krátkého filmu Praha v čele s režisérem Vaštou natáčeli 5. 6. 1979 ve Starých Hradech snímek o J. E. Purkyňovi.
Nová kašna byla 8. června 1979 instalována na vnitřním nádvoří starohradského zámku. Je darem Památníku národního písemnictví Starým Hradům. Kašnu zhotovil pražský sochař Václav Irmanov, kamenická práce je díle mladého sochaře Martina Pokorného z Mladé Boleslavi.
Nové dveře ke starohradské kapli, které zhotovili František Viták st. a ml. a Jaroslav Čuban ze Zelenecké Lhoty, byly osazeny 22. června 1979.
Před 150 lety, přesně 20. srpna 1829, žilo ve Starých Hradech ve 48 domech 337 obyvatel; v Sedlišti ve 34 domech 232 obyvatel; v Libáni ve 204 domech 1171 obyvatel.
Kulturní kalendář: 30. 6. 1364 zemřel první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který se pravděpodobně narodil na tvrzi Stará. – 3. 9. 1974 zemřel v Praze starohradský rodák, kronikář a historik odboje Antonín Knížek.
Naši jubilanti: 70 let oslavily 1. 8. paní Anna Mikolášková a 28. 8. pan Václav Šupol ze Starých Hradů. – 60 let se dožívají 7. 8. paní Anna Najmanová, 17. 9. paní Růžena Plíšková a 21. 9. paní Anna Holmanová ze Sedliště. – 50. narozeniny oslaví 13. 10. pan Václav Stejskal ze Starých Hradů. Blahopřejeme!
Narození: 8. 6. 1979 se narodil David Holman ze Sedliště. – 3. 8.1979 se narodil Marek Tobořík ze Starých Hradů. Oba vítáme do života a přejeme jim hodně štěstí.
Sňatky: 23. 6. 1979 uzavřeli ve Starých Hradech sňatek Bronislava Beranová z Libáně a Jiří Růžička ze Sedliště.
Redakční: Asi 20 našich čtenářů ještě nezaplatilo letos předplatné ve výši 10 Kčs, proto jim znovu přikládáme složenky. Naopak paní Marie Podhajská a pan Jan Poláček z Liberce poukázali na časopis každý 100 Kčs. Děkujeme!
Projev na sjezdu rodáků a přátel Starých Hradů a Sedliště
Josef Bernkopf, předseda MNV Libáň
Co říci ke Sjezdu rodáků a přátel …
Obrazy Františka Volfa
Josef Brukner
Dr. Svatopluk Volf
Karel Polák
Prázdniny ve výstavbě Starých Hradů
Vladimír Holman
Z vašich dopisů …
Staré Hrady v tisku (červen – srpen 1979)
Nová kniha o Jaroslavu Haškovi
K. B.
Drobné zprávy
Menu