Hospoda U Barkmanů (pokračování)
Po setkání se všemi, kteří měli co činit s kulturou a bohatou tradicí ochotnického divadla v Bystřici, jsme došli k závěru, že působení těchto herců i těch, kteří mezi námi už nejsou, by nám dalo námět na celou knihu. A protože to nejde, setkali jsme se nyní alespoň s paní Adélou Kykalovou, která nám ze svých vzpomínek poskytla nejvíce cenných informací. Zároveň jsme ji požádali, aby sama napsala o činnosti divadelního souboru, ve kterém účinkovala, i o době, kdy zastávala funkci knihovnice a vedla náboženské slavnosti v Bystřici.
Paní Adélu Kykalovou známe jako Masákovou. Brali jsme jako samozřejmost, že disponovala jako zpěvačka krásným hlasem, dobře hrála na housle, na klavír i na varhany. Obohacovala svým uměním různá vystoupení už v době první republiky. Zpívala a hrála divadlo za režie pana učitele Klabana a svého otce Josefa Masáka, později Václava Hlavatého. Zpívala v té době každou neděli při mších v kostele za doprovodu houslí. Získala si oblibu všech, kteří s ní účinkovali, i srdce dalších občanů. Tyto krásné vlastnosti a životní optimismus ji provázejí dodnes. My, kteří ji známe, jí přejeme pohodu v dalším životě a děkujeme jí za sepsání jejích vzpomínek.
Pokud si ještě vzpomínám, v hostinci u Barkmanů (dříve u Rulců) byl pěkný sál, v pravém rohu stálo pódium pro hudebníky. Stálé jeviště zřízeno nebylo. Do té doby se divadlo hrálo v jiných hostinských budovách, např. v hostinci pana Kučery, později u Bábelů. Vždy se zbudovalo provizorní jeviště ze sudů od piva a na ně se položila prkna, zavěsily se velké koberce a bylo hotovo. To se ovšem muselo hned po představení odstranit.
Jednou se naskytla možnost koupit v jedné vesnici jeviště. Koupilo se, ale u Kučerů stát nemohlo. Proto páni funkcionáři zašli do hostince u Procházků a sjednali jeho ustavení zde. Pak se tu sehrálo více divadelních představení než u Kučerů. Ale stále to nestačilo, protože jeviště zabíralo značný prostor v sále a vešlo se sem jen malé množství návštěvníků. Teprve po dohodě pan Barkman postavil stálé jeviště vedle sálu i s veškerým příslušenstvím, které k divadlu patřilo.
Tehdy hrávali na jevištích členové divadelního spolku Petrtýl. V době, kdy jsme byli školní děti, režíroval sám pan řídící učitel Klaban a hrávali jsme školní divadla a jiná vystoupení. V dívčích letech jsme už hrávali veselé silvestrovské pořady, divadelní představení, i na zpěvohru jsme si troufli. Některá představení se hrála opakovaně i v sousedních vesnicích – v Bukvici, v Drahorazech.
Ale toto všechno Bystřickým nestačilo. Náš tatínek litoval, že v tak pěkné vesnici není ještě jiná kultura a vyžití mladých lidí jako v sousedních obcích. Jelikož přicházel do styku s vedoucími funkcionáři spolků, dohodl se s několika spoluobčany a založili spolek Čtenářská beseda pro Bystřici a okolí. Kdo měl knihy, daroval je. Darovány byly i vystříhané romány z novin, které kdosi utřídil a svázal. Knih přibývalo. Posléze se koupila starší skříň, aby bylo kam knihy ukládat. Skříň se umístila v hostinci pana Kučery a prvním knihovníkem byl pan Jan Rudkovský. Za zapůjčené knihy se platilo 20 haléřů. Já jsem zastávala funkci knihovnice po několik let. Dnes bych ráda zavítala do knihovny alespoň pohledem a podívala se, o kolik se knihovna v Bystřici zvětšila.
Žili jsme nejen zábavou, ale také životem duchovním se vším, co k tomu patřilo. V době našeho mládí chodilo procesí na Loretu a chodilo se také na pouť do Staré Boleslavi k Paladiu Země české. Tatínek jednou přišel s nápadem, aby lidé nemuseli chodit tak daleko pěšky, hlavně ti starší, tak objednal v Jičíně autobus a poutníci se dostali snadněji do Staré Boleslavi. Ale po této akci bylo po vsi mnoho povídání, že to není žádná pouť, když se lehce nasedne do autobusu a lidé se tam nechají dovézt. Přesto příští rok zájemci tatínka požádali, aby autobus objednal znovu. Část lidí se ale vydala pěšky...
Tatínek s domluvil s panem farářem Říhou, že aby pouť vypadala stejně slavnostně jako v minulých letech, vystoupí poutníci z autobusu před vesnicí a pan farář jim přijde na určené místo naproti. Poněvadž v Bystřici bylo dost lidí, kteří byli dobrými hudebníky, sezval je tatínek, aby hudba doprovázela pana faráře při tomto uvítání poutníků. A tak se stalo. Vybraný poutník vystoupil z autobusu, vyřídil pozdrav ze Staré Boleslavi od Paladia Země české – Panny Marie. Hudebníci zahráli mariánskou píseň a všichni odešli v průvodu ke kostelu. To už hudebníci zahráli do pochodu, ale před kostelem spustili znovu mariánskou píseň. Pak pan farář udělil v kostele požehnání a poutníci se odebrali domů. Hudebníci hrávali i při Božím těle a o Velikonocích na Bílou sobotu při Vzkříšení.
Vzpomínám na dobu, kdy právě u Barkmanů v sále byla tělocvična Tělocvičné jednoty Sokol. Po postavení stálého jeviště Sokol svou činnost omezil, až zcela zanikl. Tím nastala opět pravidelná činnost nás ochotníků. Vzpomínám také na chvíle, kdy jsme se v sále učili tančit Českou, Moravskou a Slezskou besedu. Nemohli jsme vždy požádat hudebníky, aby nám přišli zahrát. A tak jsme si písně k besedám museli zpívat sami. Besedy jsme většinou tančili při plesech. Nejdéle se tančila Česká beseda.
Byly to krásné chvíle, kdy jsme měli možnost radovat se z kulturního života.
Jedna z nejstarších libáňských pohlednic odeslaná slečně Mařence Preuzlerové do Železnice v roce 1908. Vydal ji libáňský knihař František Vacek, fotografie jsou dílem Čeňka Novotného z Dětenic.
Roku 1898 při stavbě ateliéru na zahradě pana Čeňka Novotného v Dětenicích čp. 24 odkryli kulturní jámu asi 280 cm širokou a 1 metr hlubokou, popelem, rumem a drobnými uhlíky vyplněnou. Z toho můžeme souditi, že tu lidé žili aspoň 1000 let před Kristem.
Také při novostavbě čp. 26 přišli dělníci na mnoho popelnic, jež však všechny byly zničeny pro nedostatek místa v základech. I ve "Lhotském" při drenování panských pozemků asi roku 1890 našli popelnice, jež se rozsypávaly. Zde asi bývala Lhota Dětenická.
Popelnice ve sbírce školní je z doby neolytické a nalezena byla asi roku 1890 u sušírny novodvorské, když tam kopali drenážní strouhu. Dle pamětní knihy fary osenické roku 1769 dvanáctiletý pasák Václav Kostelecký, když pásl vepře u Horních Rokytňan na poli "Kovárna" zvaném, jedna svině tu vyryla hrnec s penězi stříbrnými, jež Adaukt Voigt jako polské peníze Boleslava Chrabrého poznal. Jsou prý v muzeu pražském, ale ne všechny. Bylo jich přes žejdlík, ale hrnec se rozsypal. A když chlapec zahliněné peníze v Rokytském rybníku umýval, spadlo prý mu jich něco do bahna. Také manželka ředitele panství dětenického vzala si z nálezu 4 páry silně stříbrných spon, a tak zmizely. Nález svědčí o tom, že zeman Matlas z Rokytňan zúčastnil se výpravy Břetislava I. do Polska 1039. Ale tvrze v Rokytňanech (dle Sedláčka) nebylo.
Sbírka matrik, uložená ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, skrývá mnoho zajímavostí. Z Libáně jsou zde uloženy matriky narozených, oddaných i zemřelých od roku 1665, kdy je začal psát farář Adam František Forner. V nejstarší matrice najdeme i oddíl Poznamenání věcí pamětních, kde se např. dovíme, že v roce 1695 byl v libáňském kostele "šnek, po němž se na kůr a na zvonici chodí, z gruntu vystaven". Další zajímavý zápis v tomto oddíle nám sděluje, že v roce 1697 maloval rožďalovický malíř Mathias Soukup obraz Jana Nepomuckého na sloup v Libáni a obrazy sv. Jiří a Nejsvětější Trojice pro kostel v Psinicích. Velmi zajímavé jsou zápisy v matrice zemřelých, které od roku 1684 psal farář Václav Josef Bernard Hurich. Ocitujme si několik jeho zápisů:
20. 9. 1684: V Bystřici umřel jest Němec nějaký, lžíčkář z hor od Rajchumberka, který, jda z jarmarku kopidlenského, 2 dni v poli ležel, Jakub Šolc, slitovav se, přijal jej do domu, třetí den umřel, starý přes 60 let.
7. 2. 1685: V Starý umřel soldát mušketýr jménem Jan rodilý z Plzně, dobře svátostmi opatřen v Libáni.
11. 9. 1685: V Libáni umřel někdo, pro nepilnost kantora doptati se nemohu. Odpočívá při chrámu božím.
17. 2. 1687: Z Starý. Umřel někdo, však pro lenost kantor nezapsal jej.
26. 8. 1687: Z mlejna Pavlova. Karel, syn Jiříka Špígla, který o posvícení mezi chasou zrádně v ruku probodnutý jsa, v dvouch nedělích v Pánu usnul a v Bystřici pohřben.
Nacházíme zde opakovaně jména starých usedlých rodů z Libáňska, jména konšelů, učitelů, chirurgů, starohradských hejtmanů, sládků a dalších úředníků, ale je tu i zápis o úmrtí hraběnky Silvie Kateřiny Schlikové, roz. ze Vchynic, která zemřela 10. 6. 1713 ve věku 72 let. Žasneme nad územním rozsahem farnosti (k Libáni patřily nejen všechny obce v okolí, ale i Drahoraz, Pševes, Keteň, Bartoušov, Bystřice, Údrnice, jsou zde i zápisy jednotlivých obřadů až z Dětenic, Rokytňan, Budčevse, Střevače, Rabakova, Veselice, Záhub atd.).
Zajímavá jsou i místní a pomístní jména, např. zápisy o zanikání posledních zbytků vsi Křižánku a o nástupnické obci Záhubách. O jméně kostelíčku na Křižánku se doslova píše: "V Křižánku mezi lesy /kostel jest/ jakého založení pravdivě a důvodně věděti se nemůže. Předkové kněze Václava Bernarda Huricha, předka mého, faráře libáňského ctili v něm sv. apoštoly Filipa a Jakuba. On pak, totižto Venceslaus Bernard Hurich, dostanouše se na faru libáňskou Anno 1673, začal tam ctíti Nalezení sv. Kříže, k tomu trojím důvodem, jak sám v rejstrách po sobě zachovaných připomíná, jsa pohnut: 1. že to jemu od vrchního správce panství tohoto dosvědčeno bylo, 2. knihy purkrechtní, 3. jméno místa od kříže v Křižánkách nazvané, vedle něhož já také potom sem pokračoval a tam sv. Kříže nalezení ctil."
Zelenecká Lhota se často píše nejen Zelenská, ale i Zelená (ještě 1736).
Zajímavosti z libáňských, osenických a bystřických matrik budeme otiskovat i v dalších číslech.
Dopis pro mého tatínka od jeho kamaráda
Tatínek po vyučení pekařskému řemeslu dostal vandrovní knížku a pracoval ve Vídni. Měl kamaráda Josefa Kyziváta, který se dostal "za moře". O Americe tatínek snil jako kluk. Líbilo se mu děvče, které se odstěhovalo s rodiči do Ameriky. Snad si myslel, že by se tam s ní mohl sejít. Odcestoval do Německa do Hamburku a v přístavu se dal najmout na zámořskou loď jako dělník uklizeč. Měl jen tři cesty. Jednu do japonských vod, dvakrát k americkým břehům, kde chtěl zůstat. Na lodi měl kamaráda Maďara – hodináře. Když pluli zpět z Japonska, bylo na lodi mnoho mořských nemocí. Loď byla velmi znečištěna. Onen hodinář si šel stěžovat "botsmanovi", který býval stále opilý. Ten se dopálil, hodináře uhodil do hlavy lodním železným klíčem a zabil ho. Námořníci jej hodili do moře. Tato lidská nespravedlnost ovlivnila tatínka tak, že cestu k americkým břehům už nepodnikl. Když měla loď z přístavu v Hamburku vyplout, vyskočil z ní a schoval se pod most. Určitě ho v přístavu hledala policie, neboť loď hned neodplula. Tím tatínek zůstal skoro po dvě desetiletí v Německu, ale to snad až příště. Nyní chci ještě čtenáře seznámit s jedním sto let starým dopisem. Byl napsán v Chicagu 17. února 1902.
Milý kamaráde! Především oznámit Ti musím, že dopis, jež jsem od Tebe obdržel, mě velice potěšil. Píšeš, milý kamaráde, abych Ti sdělil poměry zdejší, s kterými musí přistěhovalec zápasit.To víš asi dobře sám, že každý, kdo chce pracovat, se ve světě neztratí, zvlášť zde v Americe, neb zde práce lepší jest placená než kdekoli jinde. Píšeš, zdali by Ti anglické řeči bylo zapotřebí? Ani ne, neb když vládneš němčinou, pro začátek zatím postačí. Většina mistrů pekařských jsou zde Němci a po čase by ses též řeč naučil. To víš, že je zde lehčí živobytí. Já jsem mohl též si dost ušetřit, když jsem ještě svoboden a nemám se o koho starati. Vydělávám si slušné peníze. Za 8 hodin to dělá 3 dolary, 20 centů. Více nepracujeme, jen 8 hodin denně. Pracuji stále u svého švagra P. Peterse. Hochům Hlavatým a Konůpkovým se dobře vede. Často se všichni sejdeme – my z Bystřice.
Ať Ti dobře dopadne cesta sem, přes tu velkou vodu. Těšíme se, že se všichni ve zdraví setkáme a povykládáme o našem rodném kraji, co je kde nového, a zavzpomínáme, jak jsme byli malí chlapci, školou povinní. Vzpomínáme, milý kamaráde, na říkanku, spíše báseň našich dědů, kterou ty jsi z nás uměl nejlépe přednésti. Já si ji pamatuji jen matně, ale trochu Ti ji připomenu:
Nového zde zajímavého nic ani není, proto budu končit. Přijmi ode mne a od všech přátel srdečný pozdrav. Též pozdravuj od nás Tvé rodiče, bratry a sestry. To víš, že učiním, co jen budu moci a vždy budeš u mne srdečně vítán.
Tvůj kamarád a spolužák Josef Kyzivát
732 S. Morgan str., Chicago, U. S. of N. America
(pokračování) předchozí část
1893: V lednu a únoru mrzlo, mrazy dostoupily až 24 st. R. /stupňů Reaumura – dále nerozepisujeme/. Březen a duben byly suché a studené, v noci mrzlo. Duben byl sice suchý, ale s nočními mrazíky, obilí špatně vzešlo, bylo řídké, obroku se urodilo málo, krmná sláma byla drahá: 100 kg až za 3 zl., po korci výsevu se sklidilo jen 4 – 6 mandel, sláma krátká, jetele byly špatné, místy daly jen jednu seč, louky byly podeschlé, dobytek měl hlad. Řezníci nechtěli hubený dobytek již kupovat, tučný nemohli sehnat, ceny jeho neslýchaně klesly, hospodáři začali sami porážet, 1 kg hovězího masa prodávali za 32 až 36 kr. Hospodář si musel rozpočítat spotřebu obroku na den, což nikdo není pamětníkem. Byl to rok velmi suchý a pro dobytek velmi zlý. Škoda suchem způsobená obnášela jen v naší obci 1200 zl. i s velkostatkem. Starosta žádost o náhradu škod živelních promeškal. Obilí bylo málo, ceny takovéto: pšenice 5 zl. 50 kr. až 6 zl., žito 4,80 až 5 zl. 30 kr., ječmen 4,80 až 5,50 zl., oves 3 zl. až 4 zl. 20 kr., brambory 1 zl. až 1 zl. 30 kr., všechno za hektolitr, 100 kg sena 5 až 6 zl., krmná sláma 2 až 4 zl.
1894: V lednu byly mírné mrazy, nejvyšší 12 st. R, sněhu málo. Taktéž i v únoru a v březnu. Duben byl suchý a dobře se zasilo. Květen byl mokrý, s mnoha lijavci, i kroupy padaly, škody však nenadělaly, celý květen byl chladný, také někdy pod 8 st. R. Řepy špatně vzešly, někde se i zaoraly. V květnu i v červnu bylo deštivo, žita špatně odkvetla. Teprvé konec června byl hezký, sena se pěkně sklidila. První polovina července byla deštivá, druhá jasná, obilí se dobře sklidilo. Srpen byl zpočátku krásný, ale 13. začalo neustále pršet, kdo neměl pšenici doma, na poli vzrostla, i ovsy. Brambor se urodilo málo. První polovina září byla hezká, druhá s přeprškami. Kdo si pospíšil a vybral brambory do 28. září, ten to vyhrál. Pak nastalo deštivé počasí, celý říjen pršelo, až do 20. listopadu. S dobýváním řepy bylo pravé peklo, dobytek i lidé nemohli nohy z mokrých polí vytáhnout. Další peklo čekalo na rolníka v továrně, kde jej vážný šidil na váze o 10 až 20%, ani váhu vozu nezaznamenal správně. Proti té krádeži továrnické se nikdo na pravém místě neozval, vzal od vážného řepný lístek, strčil do kapsy a celou cestu domů klel a nadával. Šramotu bylo dost, ale žádný na patřičném místě. Cukr byl laciný, cena řepy slušná – 1 zl. 20 kr. Prosinec byl celkem bez deště i mrazu. Ceny obilí: žito 4,20, pšenice 5,50, ječmen 4,20, oves 2,20. Na podzim pro mokro se velmi málo ozimů zaselo.
1895: V lednu napadlo mnoho sněhu, trval až do konce měsíce, mrazy byly velmi malé. V únoru sníh připadl, i mrazy stouply, např. 7. února až 21 st. R. Sněhu bylo tolik, že se musel ze střech shrabovat a ze dvorů vyhazovat. V březnu bylo ještě sněhu dost, na saních se jezdilo až do konce měsíce. Dne 29. března ukazoval teploměr 8 st. R. Zajíci nadělali v této zimě mnoho škod, mnoho jich zahynulo. I včelstva pomřela, minulý rok byl deštivý, zásob měla málo. První půlka dubna byla deštivá, k jarnímu setí nepříznivá. Začalo se sít až 16. a jen do 24., kdy nastaly deště až do konce měsíce. V setí se pokračovalo až v květnu. Žita byla špatná, ležela dlouho pod sněhem. Na začátku května byly dva malé deště, po nich sucho a teplo, 15. začalo pršet a bylo hodně chladno, až 5 st. R, 19. se oteplilo, 24. byl veliký liják a přepršky až do konce května. Červen byl teplý, až 22 st. R, většinou deštivý, sena se špatně klidila. Dosušila se až v červenci, který byl krásný a teplý. Lučního sena i jetelů bylo dostatek. Srpen měl malé přepršky. Žita byla až na malé výjimky špatná, dala 25 litrů, ječmeny až 75 litrů, pšence 40 litrů. Měsíc září byl krásný, suchý. Zrodilo se mnoho polních myší, které nadělaly mnoho škod. Listopad i prosinec byly bez sněhu i velkých mrazů. Řepy se letos sázelo málo, neboť cukrovarničtí karteláři dávali za cent jen 70 kr. Obilí při nízkých cenách se špatně prodávalo: pšenice platila 5,50 až 6 zl., žito 5,50 až 5 zl. 75 kr., ječmen 3,70 až 4 zl. 20 kr., oves 2,70 až 3 zl., brambory 1,80 až 2 zl., semínko jetelové 28 až 41 zl. 50 kr.
1896: V lednu bylo sněhu málo, mrazy byly mírné, největší dva 14 st. R. I únor byl bez sněhu a krásný, mnoho hnoje se na pole vyvezlo, silnice byly jako mlat. V březnu přišlo několik lijáků, které obilí tak rozmuchlaly, že se těžko sekalo a pro deště špatně sklízelo. Polovička pokažené úrody se do stodol svezla a v nich ještě dokazila. Zvláště ovsy se sklízely za dešťů, sláma shnila a dvě třetiny zrna zůstalo na polích. Žně skončily až 10. září, za úmornou práci rolníků byla malá odměna. Ceny obilí nízké: pšenice 5 zl. 30 kr., žito 4 zl. 50 kr., ječmen žádný nechtěl za 3 zl. 20 kr., byl hubený a vymoklý. Září a celý podzim byl krásný, řepa se dobře dobývala, byla za 85 až 90 kr.
V tomto roce postavila libáňská továrna (cukrovar) vozovou váhu, takže nářky na špatné vážení se zmenšily. Ceny obilí: pšenice 6 až 6 zl. 50 kr., žito 5 až 5 zl. 20 kr., ječmen 4 až 4 zl. 30 kr., oves 2 až 3 zl., brambory 1,80 až 2 zl. Čechy byly zaplaveny uherskou moukou a obilím, aby český rolník svou úrodu musil lacino prodávat. Svízele českého rolníka byly ještě jiné: nemohl dostat chasu, chasníka ani služku, dostal-li, poručit nesměl. Dítě škole odrostlé nic ještě neumělo, ale 40 zl. za práci požadovalo. Dělník také nevěděl, co má říci denně za svou práci, začal se organizovat v různých spolcích. Cestou zkázy byly sociálně demokratické a bůhví jaké ještě, které přinesly málo dobrého, lid v továrnách se pokazil v mravech, víra v nich nadobro vyhasla, člověk bez víry je podoben zvířeti, to byl konec 19. století. Zima tohoto roku byla velmi mírná, bez sněhu.
1897: Leden byl bez sněhu, padal teprve 20. 17. ledna byl tak krásný den, že včely vylétly z úlů. Únor byl též mírný, ale se sněhem až do 24., pak nastaly teplé a jasné dny až do konce měsíce. Dne 19. března byla v noci velká bouřka, hromobití, kroupy padaly, velké povětří, blesk na mnohých místech zapálil, což se opakovalo ještě 25. března. Duben byl deštivý, setí ztíženo, v těžších půdách se nezasilo. Přišel květen, deště neustaly, střídaly se s parnem, jařiny, zvláště ječmeny, zůstaly žluté a vůbec špatné. Červen byl suchý, sena se dobře sklidila, zvláště jetele narostlo. Na počátku července se trochu žita dobře sklidilo, pak nastaly deště, žita vzrostla a sláma se zkazila. V jiných krajích byly bouřky a průtrže mračen. Srpen byl pro sklizeň obilí příznivý. Září začalo deštivě, po 12. nastalo pěkné a suché počasí. Říjen byl též příznivý, setí v pravý čas skončilo. V listopadu bylo několik mrazů, největší 7 st. R, pak napadlo trochu sněhu, který netrval dlouho a zase nastalo krásné počasí. Prosinec byl vcelku mírný, bez sněhu a mrazů. V tomto roce 1897 stouply ceny obilí, bylo mnoho živelních pohrom a škod a i Uhry měly špatnou úrodu a nemohly Čechy svým obilím tak zaplavit. Ceny obilí za 100 kg: pšenice 11,50 až 12 zl., žito 8 až 9 zl., ječmen 9 až 12 zl., oves 6 až 7 zl. 50 kr., brambory 2 až 3 zl. Jablka byla drahá pro malou úrodu, jedno jablíčko stálo 3 až 4 haléře.
1898: Leden byl mírný s málem sněhu. Únor byl deštivý a mlhavý, jaro vůbec mokré, špatně se silo, mnoho těžkých půd zůstalo nezaseto a co se zasilo do mokré půdy, vydalo špatnou žeň, úroda se v těchto půdách spařila. V lehčích půdách byla úroda dobrá, obilí sypalo: 1 mandel žita na tři čtvrtníky, ječmen také a pšence na dva a půl. Brambor se také hodně urodilo. Ovoce kromě hrušek bylo také hojnost, výhodně se prodalo. Do jičínského kraje přišli kupci až z Berlína a všechno ovoce vykoupili za slušnou cenu. Platili za 1 cent prvního česání švestek 3 zl. 50 kr., posledního česání 5 zl. a ještě více. Jablka podle kvality na mošt 2 až 2 zl. 50 kr., lepší druhy od 3 do 5 zl. 50 kr. Každý sadař vydělal letos slušnou částku. Až do konce května byly přepršky a deště, červen byl suchý, nepršelo až do října, podzimní setí se vydařilo, listopad i prosinec byly bez sněhu i mrazů. Před Vánoci přišla zima, mrazy jen 2 st. R. Obilí se udrželo v ceně: za 1 hl se platilo – pšenice 10 zl., žito 8 zl. 50 kr., ječmen 9 zl. i více.
1899: Leden byl v začátku s několika mrazíky do 8 st. R, ostatní lednové dny měly 1 až 7 st. R tepla. Únor byl až do 24. velmi teplý, 8 až 12 st. R, od 24. do konce bylo mrazivo se severními větry. Březen byl až do 19. velmi krásný a teplý, pak začalo mrznout až na 10 st. R pod nulou. Setí začalo až 10., 19. se muselo přerušit pro mrazy a pokračovat v setí až v dubnu. Duben byl vcelku chladný a deštivý. Červen byl dosti krásný, luční sena se dobře sklidila, na jetele přišlo trochu přepršků. Červenec až do žitných žní byl krásný, dny po sv. Anně byly deštivé, vzdor tomu se úroda dobře sklidila, ale byla daleko horší než loni. Sejpka byla poloviční, zrno slabé jakosti a lehké, ceny nízké a prodej za malý peníz špatný. Pšenice se nabízela za 6 zl. 30 kr., žito za 5 zl., ječmen za 4,50 a ještě méně, za řepu 90 kr. Tento rok možno nazvat méně než prostředně úrodný. Žito sypalo na 2 čtvrtníky, ječmen málo přes čtvrtník, zrno špatné, pšenice též na čtvrtník, kvalita zrna špatnější. Ceny obilí: pšenice 6 až 6 zl. 40 kr., žito 4,30 až 4 zl. 70 kr., ječmen 4,40 až 4 zl. 80 kr. Mnohý rolník si povzdychl nad těmito nízkými cenami, pomoc odnikud nepřicházela. Říšská rada měla co dělat s vládou, aby jednu za druhou porážela, vláda zase zvyšovala svým úředníkům platy a pense, a co nejhoršího, vydávala milionové sumy na zbrojení. To bylo snahou vlád za císaře Františka Josefa I., ale urovnat spravedlivě národnostní třenice, tohoto tyto vlády nebyly schopny. Září, říjen, listopad a až do poloviny prosince byly velmi krásné, před Vánoci napadl sníh a začalo mrznout.
1900: Leden měl střídavé počasí, pršelo a hned zase začalo mrznout. Únor byl chladnější. Březen byl nepříjemný, střídala se zima s dešti, sníh ležel až do konce měsíce, na setí nebylo ani pomyšlení. Až do 17. dubna začalo příznivé počasí pro jarní setbu. Sucho bylo až do konce května, jařiny špatně vzešly, žita po špatném přezimování se musela místy zaorat. Velkostatek zaoral všechna žita. 1. a 2. června namoklo, sena byl dostatek přesto, že bylo sucho, ale úroda byla poloviční proti jiným létům, obroku bylo málo, zrna ještě míň, také velmi málo platilo. Jen jetelové semínko hned po výmlatu bylo za 72 zl., později již jen za 40 zl. Od června do Vánoc bylo takřka sucho, bez sněhu v zimě, jen v polovici prosince byly asi tři mrázky s popraškem sněhu, který se brzo ztratil.
1901: V lednu mrzlo bez sněhu. V únoru hned na Hromnice napadl sníh, krutě mrzlo až do 24., ledy dosáhly tloušťky až 1 metru, takže menší řeky zamrzly až na dno. 24. začala obleva, ledy odcházely. Až 21. března začalo zase mrznout a mrzlo až do konce měsíce. Začátek dubna nebyl ještě příznivý k setí, den pršelo, den bylo hezky. 9. bylo boží dopuštění, z oblak lilo a padaly kroupy. Další měsíce byly víc suché než mokré, úroda byla dosti pěkná, mnohem lepší než loni. Ovoce se urodilo dosti, zvláště švestek. Přišlo na ně horko, na stromech se scvrkly, velké větry je setřásly, na zemi shnily, sadaři je nestačili usušit. Sadaři vesměs prodělali. Platilo se za 1 cent suchých švestek 16 až 22 korun. V listopadu, 23., 24. a 25., byly mrazy od 8 do 10 st R., ostatní dny byly teplé a deštivé. I v prosinci nebylo mrazů, několik dnů bylo tak teplých, že včely létaly jak v létě. O ledě v tuto zimu nebylo ani památky, jen kříst čili slupka ledová v listopadu. Ten rok žita tak urostla, že hnala v zimě do sloupků, velkostatek je nechal spást ovcím. Byla krásně zelená až do Vánoc.
1902: První den v lednu bylo 8 st. R tepla, včely byly venku, další dny byly deštivé a teplé. Únor nebyl zpočátku tak teplý jako leden, ale mrazů nebylo, jen malé, led byl silný jen 2 a 1/2 coule. V polovici února byly tři mrazy do 6 st. R, pak zase teplo až do konce. Březen byl vcelku studenější než únor, se setím se začalo až 21. pro špatné počasí, které trvalo až do konce měsíce. Silo se hlavně až v dubnu, teplo mnoho nebylo. Nejmenší byla 6. – 2 st. C, 12. st. v poledne 18 st. C, 13. 17 st. C, 27. byl mráz. Květen byl vcelku studený a mrazivý, takže 1., 2., 3., a 11. voda v nádobách venku stojících zmrzla na půl cm. Teprve od 17. teploty přibývalo, posledního měsíce dostoupila až 24 st. R. 16. května byl notný mráz, květ stromů namrzl a opadal, naděje na ovoce mizivá. I červen byl chladný, některý den nebylo možno na poli ani pro zimu vydržet. Červenec byl velmi měnivý, teplota se pohybovala mezi 9 a 30 st. R., více bylo chladných dnů než horkých. Žně začaly tentokrát až ku konci července, klidilo se špatně za stálých přepršků. 31. padaly kroupy a nadělaly mnoho škod, zvláště byly zasáhnuty Rokytňany, Dětenice, Kozadýrek, Psinice, Libáň, Zlív, Kopidlno, Pšoves. V srpnu se začaly kosit ječmeny, žita zůstalo na poli ještě dost, neboť deště neustávaly. Dožínky byly až v září. Obilí se špatně sušilo, mnoho obroku se zkazilo. Řepy se sázelo málo, jelikož byla laciná – 1,40 korun za 1 q, což nekrylo ani práci s ní. I ovoce se málo urodilo, špatně vyzrálo pro chladné a pošmourné dny až do konce října. Již 8. listopadu začalo mrznout a mrzlo až do Vánoc, někdy bylo až 21 st. R, ale průměrně od 10 do 16 st. Reomýra. Sněhu bylo až na 40 cm, 26. prosince přišlo tání, po 4 dnech zase mrazy od 2 do 5 st. R, což trvalo do Nového roku.
1903: Leden byl mrazivý, únor ve svém počasí měnivý. Březen velmi krásný, setí začalo již v polovině měsíce. V dubnu hned 1. a 2. notně sněžilo, setí se zarazilo, byly mrazy od 1 do 5 st. R. 19. duben byl takový, že nebylo pamětníka: sněhová vánice, že nebylo možno vyjít ze stavení, jak vítr vháněl sníh do očí. Podle novin napadlo ve vyšších polohách sněhu až na 1 a 1/2 m, po silnici z Libáně do Jičína nemohlo se jezdit, pokud sníh nebyl odházen. Co zvláštní u toho sněhu bylo, že byl tak špinavý, což jsem ve svých šedesáti létech nikdy neviděl. Učení mužové soudili, že to je písek vichřicí sem navátý až ze Sahary. 22. dubna se oteplilo, na slunci bylo 18 st. R, odpoledne se objevily vlaštovičky. Květen byl studený, květy stromoví pomrzly, ovoce bylo málo a tolik drahé: 100 kg jablek se prodávalo za 40 korun. Ostatní měsíce byly chladné, říjen a listopad krásné. V prosinci napadl sníh na bláto, brzo roztál, nemrzlo, až na Štěpána byly mrazy o 10 st. R.
1904: Leden byl vcelku mírný, nejvyšší mrazy byly 4 až 6 st. R. Únor začal s dešti a mlhami, pak přišly mírné mrázky. Březen byl teplý a suchý, po cestách bylo dost prachu. Duben započal krásným počasím, v setí se pokračovalo, 3. a 4. začalo přeprchávat skoro každý den, práce v poli se zdržovala. Na den 17. dubna bude mnoho rolníků pamatovat. V noci se začalo blýskat, hrom bil, spustil se prudký liják, kroupy se sypaly a nadělaly mnoho škod. Druhé krupobití 23. dubna dokonalo zhoubné dílo. Ornice ze svahu polí byla odnesená, louky zaplněny kamením, nápravy daly hodně práce. V naší obci to byla krušná noc, ale budiž jméno Páně pochváleno, mnoho citelných škod krupobití nenadělalo. Květen byl deštivý, zároveň studený, setí se stále protahovalo. Říká se, studený máj, ve stodole ráj – ale tato pranostika se letos neosvědčila, protože byl i červen velmi suchý, obilí pozdě zaseté špatně vzešlo, bylo řídké. 21. den června způsobil na okrese libáňském spoustu škod velikým krupobitím. Hustý mrak valící se kolem šesté hodiny večerní od severozápadu nevěstil nic dobrého. Za 10 minut byl celý kraj poset kroupami. Byl to smutný obraz na tu spoušť... Od 21. června nastaly zase takové horké dny, že dosahovaly až 36 stupňů Reomýra. Červenec byl také horký, bez deště. Až 17. večer kolem 6. hodiny zase přišlo krupobití. Byly jím zasaženy Staré Hrady, Sedliště, Bystřice a Dětenice. Srpen byl též suchý a horký, chudé žně se krátce odbyly. Obroku se urodilo málo, obilí také a podražilo, stoupla i cena dobytka. Všecko, co člověk potřebuje k životu, podražilo. Pýcha v lidech zahnízděná nepolevila. Říkali: jeden rok žádný rok, jeden rázem všechno nezmaří.
Pýcha mezi lidem hospodařila již od let 1870 ve všech povolání lidských. S ní rostly dluhy, takže od roku 1904 byl každý zadlužen: stát, země, města i obce, rolnictvo a vůbec, kdo měl nějaký majetek, byl na něj dlužen. A kdo to zavinil? Pokrok – lidský výmysl, a pejcha to dovršila. Každý se strojil nad poměry, nebyl k rozeznání pán od čeledína, paní od služky, byly obě vyšperkovány, až to bylo směšné. V září až do 11. bylo horko, pak se náhle ochladilo, přišly i mrázky, nepršelo, pole nebylo zorané a připravené k setí, vypadalo to na nich jako na poušti. Až ku konci září začaly malé přepršky, ale nenamoklo tak, aby se mohlo v poli pracovat. Teprve v říjnu namoklo na malou brázdu. Rolníci spěchali do polí, aby včas zaseli. Deště přišly až v polovici listopadu. I celý prosinec byl deštivý, až před Novým rokem byly dva mrazy. Ceny obilí: pšenice za 16,80 korun, žito za 12,40 korun, ječmen za 10,80 korun až 12,60 korun hektolitr. Brambor se urodilo málo, kdo mohl nějaké odprodat, tržil 8 korun i více na hektolitr. Ovoce: švestek se urodilo prostředně, jablek a hrušek přespříliš, stromy byly přetíženy, ovoce malé, prodávalo se za nízké ceny, za 4 až 6 korun, nejlepší druhy za 8 korun za cent.
1905: Leden byl mrazivý, krásná sanice až do konce měsíce. V únoru se oteplilo tak, že bylo 7 st. R tepla, 9. bylo tak teplo, že včeličky vylétaly z úlů. Březen byl tak pěkný, že se ku konci měsíce začalo sít. Zato v dubnu nastalo špatné počasí, zima i déšť, takže setí se protáhlo až do konce dubna. Celý květen byl chladný a deštivý. 18. byl velký liják s krupobitím. Ostatní měsíce byly deštivé a chladné. Jen listopad byl vcelku krásný a teplý. Obilí bylo celkem špatné kvality, zrno slabé a lehké, ale krmiva narostlo dost, mandel také, ale málo sypalo. Nejhorší byly ovsy, zrno bylo jako jehličí, bez jádra, že ani drůbež jej nechtěla žrát. Tento rok se urodily švestky, také se za ně platilo až 25 korun za 100 kg sušených. Jablek bylo málo, proto se prodávala až za 30 korun 1 cent.
– Jarní výstavy ve Starých Hradech zaznamenaly Literární noviny 32/2002 (Zdeněk Kalista) a Noviny Jičínska 24. 6. (Světlana Žalmánková a Světlana Hartová).
– Jednotlivé akce III. ročníku Hudebně – literárního festivalu ve Starých Hradech propagovaly a hodnotily Lidové noviny 1., 3. a 6. 8., Místní kultura 9/2002, Mladá fronta dnes 2. 8., Nové noviny 9. 8. a Noviny Jičínska 19. 7. a 1., 2., 3., 5., 8. a 10. 8.
– Zprávy o podzimních výstavách ve Starých Hradech jsme nalezli v Nových novinách 9. a 16. 8. (Sew a Pavel Buchartovi, Milan Přibyl), v Boleslavském deníku 24. 9., v Nových novinách 20. 9., v Novinách Jičínska 21. 9. a 5. 10. a v Prochorovinách 23. 10. (Hana Švecová), v Prochorovinách 23. 10. (Magdalena Kalistová a Tomáš Procházka) a v Novinách Jičínska 18. 10. (Jiřina Stupková).
– Ke starším starohradským výstavám se vrátily Noviny Jičínska 3. 8. (Eva Hnyková) a 5. 10. (Jaroslav Volf) a Bousovák 3/2002 (Přemysl Dolenský).
– Noviny Jičínska 25. 7. oznámily obohacení sbírek starohradské zámecké galerie.
– O našem časopise se zmínily Literární noviny 36/2002.
– Výsledky soutěže O cenu Josefa Pekaře sdělil Karol Bílek čtenářům Nových novin 4. 10.
– Na působení Karola Bílka ve starohradském archivu a při festivalu Šrámkova Sobotka upozornila Ludmila Budagovová v moskevském Slovanském almanachu 2001, dále sobotecký Splav č.3 a 5/2002 a Nové noviny 25. 10. a 8. 11.
– Podíl Karola Bílka na vzniku knihy Historie a současnost podnikání na Jičínsku zachytily Nové noviny 9. 8.
– Vznik knížky Evy Bílkové Okolo Řáholce uvítaly Noviny Jičínska 10. 9. a 24. a 26. 10. a Nové noviny 1. a 8. 11.
– Vysílání Šumného Českého ráje ohlásily Nové noviny 22. 11. a Noviny Jičínska 25. 11.
– Návštěva literárního historika Drahomíra Šajtara ve Starých Hradech neunikla pozornosti časopisu Alternativa plus 1-2/2002. O LA PNP informovaly i Nové noviny 8. 11.
– Spolupráci restaurátora Petra Hebera s Památníkem národního písemnictví zhodnotily Noviny Jičínska 25. 7.
– Práci bývalého libáňského a bystřického faráře Mgr. Jiřího Hladíka v jeho současném působišti v Karlových Varech zachytily Lidové noviny 29. 6.
– 400. výročí posvěcení zvonu v Psinicích připomněly Noviny Jičínska 4. 11.
– Letošním komunálním volbám v našem okolí se věnovaly Noviny Jičínska 31. 7. a mnohokrát v říjnu a listopadu; podrobné výsledky uveřejnily Nové noviny 8. 11.
– Ukončení činnosti Živnostenského úřadu v Kopidlně oznámily Noviny Jičínska 7. 11.
– Na možné nebezpečí záplav na Libáňsku upozornily Nové noviny 23. 8.
– Seriál Novin Jičínska Křížem krážem Jičínskem nás několikrát zavedl i na Staré Hrady (30. 7., 13. a 28. 8. a 4. 9.).
– K článku o češovském hradišti (Nové noviny 19. 7. 2002) poznamenáváme, že první průzkum češovských valů nemohl provést sobotecký děkan P. František Antonín Vacek, neboť nikdo takový neexistoval. Také první vyměření pozemků na valech nemohlo být provedeno na popud hraběte Ervína Schlika roku 1824, ten se narodil až roku 1852.
– V časopise Život Budovcovy župy č.11/2002 se teta Zvěřinová rozepsala o zájezdu panímaminek V. župy do Starých Hradů.
– Historii Jivínského Štefana připomněl jičínský říjnový Dobrý den.
– V říjnu vyšlo již 26. číslo Libáňských novin se zajímavým obsahem.
– Kozí mejdan a další akce Standy Pence v Milkovicích propagovaly průběžně Noviny Jičínska i Nové noviny po celé léto a podzim a říjnový Dobrý den.
– Návštěvu jičínských skautských světlušek ve Starých Hradech přivítaly Nové noviny 2. 8.
– Snímek činovníka TJ Libáň Bohumila Císaře ze Sedlišť otiskly Noviny Jičínska 21. 8.
– O úspěších starohradských boxerů Jana Meiszára a Tomáše Toboříka jsme se dočetli v Nových novinách 25. 10. a v Novinách Jičínska 4. 11.
– Velký inzerát sedlišťské Kůrany otiskují pravidelně Nové noviny.
Berní rula sv. 8 – 9 – Kraj Boleslavský. Státní ústřední archiv Praha 2001, 444 s. a mapa. Téměř před 50 lety začal dr. Aleš Chalupa přípravu edice tohoto pro nás nejdůležitějšího svazku berní ruly. Nyní tuto práci dovedli ke zdárnému konci dr. Jaroslav Čechura a dr. Marie Ryantová. Po krátkém desetistránkovém úvodu zde má zájemce k dispozici podrobný popis majetku obyvatel jednotlivých obcí podle panství z roku 1654. K Boleslavsku tehdy patřilo celé Libáňsko s výjimkou obcí Nadslav a Údrnice. Ty se již počítaly k Hradecku a po jeho rozdělení počátkem 18. století k Bydžovsku, kam pak bylo vtěleno i panství starohradské.
Z berní ruly se navíc dovíme i další údaje – třeba je zaznamenán požár Libáně z 25. září 1660, kdy vyhořelo skoro celé město. Nechybí ani údaje o řemeslnících.
Škoda jen, že se berní rula pro Boleslavsko nezachovala kompletní, chybí popis obcí, které patřily rytířům a městům. Z přiložené mapky zjistíme, že z našeho okolí to byly např. drobné statky Domousnice, Samšina či Mladějov. Snad mohly být tyto příslušně označené obce zařazeny do pečlivě zpracovaného místního rejstříku, aby uživatelé snadno zjistili, že záznam o té které obci se nezachoval.
Ještě jednou díky editorům za pečlivou práci – a otázka pro vydavatele: Bude stačit náklad pouhých 400 výtisků pro všechny zájemce? I když: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, který pro Boleslavsko zpracovala Alena Pazderová a vydal Státní ústřední archiv v roce 1994, vyšel v nákladu 300 výtisků...
Michal Jareš vydal v bibliofilské edici OLP v roce 2002 několik básní, próz a překladů libáňského básníka Jiřího Daniela (1916 – 1945), které nebyly zařazeny do jeho knihy Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu. Svazek má název Je po všem pád a zahrnuje jak práce z Danielových deníků (překlady H. Heina a R. M. Rilka), tak díla nově objevená v dobových časopisech.
Historie a současnost podnikání na Jičínsku, Hořicku, Novopacku a Sobotecku (Městské knihy s. r. o. Žehušice 2002, 224 s.). Malé čilé nakladatelství vydává edici knih, která podle okresů mapuje dějiny podnikání v našem státě. Tento nový svazek zpracoval kolektiv regionálních historiků pod vedením Mgr. Hany Fajstauerové. Libáňsko podrobně zachytila Mgr. Radka Janků (cechovní období – zde chybí údaje o cechu v Dětenicích a v Mlázovicích) a Mgr. Alena Česáková (období 1859 – 1948); Sobotecku se věnoval Karol Bílek. Druhou část knihy tvoří reklamní stránky současných firem – zde je však Libáňsko zastoupeno minimálně (Aveflor Budčeves, JK plet Dětenice, FOTO Ullrich Jičín). Proč?
Dějiny v českém krásném písemnictví (Hronov – Náchod 2002, 175 s.). Okresní muzeum Náchod a Městský úřad Hronov vydaly za spolupráce Společnosti Aloise Jiráska v Praze sborník referátů z konference věnované 150. výročí narození Aloise Jiráska, která se konala 4. – 5. září 2001 v Hronově. Na pracovnu Jiráskovu a jeho literární pozůstalost ve Starých Hradech upozorňují příspěvky dr. Evy Wolfové a Karola Bílka.
Fišera Zdeněk: Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. Okresní muzeum Mladá Boleslav 2002, 160 s. Bohatě vypravená kniha na křídovém papíře s mnoha barevnými i černobílými fotografiemi, mapkami, plány, kresbami rekonstrukcí objektů a (bohužel jen pěti) šlechtických erbů přináší abecedně řazený seznam všech těchto objektů na okrese. Každá lokalita obsahuje dějiny místa i jeho stavební vývoj. Nechybí ani sporné objekty, které se do dnešní doby nedochovaly a o nichž jsou jen ojedinělé zmínky v pramenech nebo nepatrné stopy v terénu. Kniha je výsledkem dlouholeté práce regionálního autora a širokého okruhu spolupracovníků a zaslouží si pozornost všech zájemců o historii našeho kraje.
Bohumil Jiroušek otiskl ve sborníku Československé legie a první světová válka (Jihočeské muzeum České Budějovice 2002) zajímavou studii Antonín Knížek a sibiřská anabáze. Rozebírá v ní na podkladě Knížkových zápisků a vzpomínkových článků téměř sedmileté osudy tohoto starohradského rodáka za první světové války, kdy pobyl na frontě v rakouské uniformě, pak v zajetí a nakonec v ruských legiích. Připomíná i jeho poválečné působení.
Základní škola v Libáni vydala opět svou Ročenku 2001/2002. Redigovali ji Irena Škodová a Jiří Žďánský a vyšla v nákladu 100 výtisků. Podrobně měsíc za měsícem mapuje veškerou činnost školy a vše doprovází množstvím fotografií, statistik a reprodukcí. Nechybí ani pochvala dětem, které vykonávaly průvodcovskou službu na zámku Staré Hrady. Na závěr je připojen cenný soupis pomníků, soch, pamětních desek, křížků, kapliček a dalších památek z celého Libáňska. Je to kolektivní dílo mnoha žáků školy vedených Irenou Škodovou; barevné i černobílé fotografie jsou dílem Josefa Machače. Díky!
Sígl Miroslav: Kdo byl Jaroslav Diblík – podbezdězský buditel (Praha – Obříství – Kruh 2002, 144 s.). Kniha vyšla k uctění památky známého novináře, který psal i o Starých Hradech. Přispěly do ní mj. Dagmar Štětinová a Olga Šumberová. Cenné jsou zvláště bibliografické seznamy Diblíkových aktivit.
Mcely 1252 – 2002. Obecní úřad Mcely 2002, 95 s. K 750. výročí první písemně doložené zmínky o obci vydali ve Mcelích hezkou brožuru o dějinách obce. PhDr. František Dudek a další spoluautoři odvedli velmi dobrou práci a důkladně popsali dějiny obce, školy, kostela, pošty, spolků, nezapomněli na přírodní podmínky, řemesla, události 1. a 2. světové války, na rozvoj obce a jednotlivých stavení i život na zámku. Nechybí seznam místních kněží a starostů (proč tu také není seznam učitelů?) a soupis historických pramenů a literatury. Podrobně je vylíčen život a zásluhy učitele Josefa Antonína Svobody, který tu byl řídícím v letech 1864 – 1883. Tento starohradský rodák je zde i pohřben. Zaujme i vylíčení tzv. mcelského zázraku z roku 1849, jehož dozvuky se odehrávaly v Osenicích a na Křižánku. Řada událostí je spjata s Dětenicemi, které tvořily se Mcely v letech 1623 – 1859 společné panství. Duchovní správa byla vykonávána z Osenic. Celkově jde o záslužné dílo doplněné mnoha fotografiemi, plánky a kresbami, snad jen jazyková redakce měla být pečlivější.
Procházka Josef: Vyprávění o pěti pánech doktorech. Soukromý tisk, Olomouc 1999, dotisk 2002, 35 s. Rodák z Osenic, olomoucký vysokoškolský profesor, významný lékař a hudebník, sepsal pět miniaturních podobizen vynikajících českých i světových lékařů, kteří měli blízký vztah ke kultuře.
Blahynka Milan: Letokruhy Vladimíra Brandejse. Opočno 2002, 46 s. Studie věnovaná dílu východočeského básníka, doplněná podrobnou bibliografií jeho díla. Oba autoři patří k dlouholetým přátelům Starých Hradů, Brandejsovy písemnosti jsou ve zdejším archivu uloženy.
Místopis českého amatérského divadla I., A-M. Vydala IPOS-ARTAMA, Praha 2001. Podrobnější recenzi napíšeme, až vyjde druhý svazek. Nyní jen stručně, že v prvním svazku najdeme údaje o ochotnickém divadle v obcích Dětenice, Bačalky-Lično, Brodek, Bukvice, Bystřice, Hřmenín a Libáň (se Psinicemi).
Jitka Molavcová, Alfred Strejček a Štěpán Rak zdraví všechny naše čtenáře a těší se na IV. ročník hudebně literárního festivalu ve Starých Hradech. Připravují pro něj nové pořady a překvapení. A my na ně zase musíme prozradit, že reprezentovali českou kulturu ve dnech summitu v raze, kdy ve Strahovském klášteře přednesli manželkám prezidentů, předsedům vlád a dalším osobnostem ukázky z Gotických variací a z pořadu o J. A. Komenském.
Paní Majka Hoferiková ze Sobotky našla při úklidu půdy u Keblových ve Starých Hradech cenný rukopis Františka Studeného Knížka domácích dějin od roku 1866. Dosud byla známa pouze její strojopisná úprava pro tisk od Antonína Knížka, kterou v současné době publikujeme v našem časopise. Drobný sešit nám udělal velikou radost a byl uložen v archivním fondu Antonína Knížka.
Podrobnou studii o ochromení a rozpuštění Svazu českých spisovatelů z let 1968 – 1970 zpracovala jako disertační práci i na podkladě archiválií ze Starých Hradů slečna Ines Koeltzsch na univerzitě v Drážďanech. Blahopřejeme k obhájení a k získání titulu magistry.
Knihu o dějinách podnikání na Jičínsku, na níž spolupracoval i Karol Bílek, pokřtil 2. srpna v Jičíně herec Josef Vinklář. Povídání o Řáholci Evy Bílkové pokřtili 6. listopadu v jičínské Městské knihovně samotní Rumcajs s Mankou a Hajajou za účasti mnoha zpívajících pohádkových bytostí v podání členů pěveckého sboru Smetana. První výtisky této knížky měli k dispozici již účastníci festivalu Jičín město pohádky na besedě 9. září.
Celostátní projekt Zmizelí sousedé má za cíl zmapovat kruté osudy našich židovských spoluobčanů. Do projektu se zapojila i Základní škola v Libáni, kde práci dětí koordinuje paní učitelka Irena Škodová. 15. října navštívil školu pan ing. Miloš Pick se sestrou Soňou a hovořil s dětmi o svých zážitcích z války a o libáňské židovské komunitě. Věříme, že výsledky pátrání budeme moci brzy otisknout.
Vědeckou konferenci F. L. Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. století připravuje Pekařova společnost Českého ráje a další spolupořadatelé na 25. a 26. dubna 2003. Bude se konat v Semilech ke 100. výročí úmrtí tohoto významného českého politika.
Cenu Josefa Pekaře za vynikající dílo mladého historika předali na výroční valné hromadě Historického klubu 5. září v Národním muzeu v Praze PhDr. Marii Koldínské jeho starosta prof. Jaroslav Pánek a předseda Pekařovy společnosti Českého ráje Karol Bílek.
Nejstarší zvon v Psinicích z roku 1602 oslavil letos 400. narozeniny. K této příležitosti byla opravena a natřena památná dřevěná zvonice, v kostele instalováno elektrické osvětlení a libáňský děkan P. Augustin Števica sloužil 3. listopadu posvícenskou mši svatou.
Příroda několikrát zahrozila i v letošním roce. Bouřky a větry lámaly větvě a způsobily výpadky v dodávce elektřiny, nejsilnější byly začátkem července.
Zavedení plynu na Libáňsko začíná být aktuální, hotova je trasa, provádí se detailní vyměřování a zjišťuje se zájem občanů o domovní přípojky.
Členové Sboru dobrovolných hasičů ze Starých Hradů Milan Dvořák, Martin Heršálek, Nikola Heršálek, Jaroslav Hrušovský, Václav Javůrek a Radek Lisý pomáhali týden při odstraňování povodňových škod v obci Kly na Mělnicku. Finanční pomoc zaslaly i oba naše obecní úřady Sedliště a Staré Hrady. Osvětová beseda Staré Hrady přispěla celým vybraným vstupným z koncertu Tria Noctua 21. září a na povodňové konto šly i peníze za prodané fotografie ze starohradské výstavy Pavla Bucharta. Děkujeme!
Akad. malíř a grafik Václav Ševčík uspořádal v srpnu a v září letošního roku výstavu své knižní a užité grafiky v Šolcově statku v Sobotce. V minikatalogu této výstavy je reprodukován i Mistrův propagační plakát starohradského zámku.
Akad. malíř Miloš Petera ze Dvora Králové nad Labem se 1. listopadu 2002 dožil 65 let. Dobrý přítel Starých Hradů a spolupracovník našeho časopisu oslavil toto životní jubileum velkou výstavou svých prací v Městském muzeu a galerii ve Svitavách (září a říjen 2002). Připojujeme se ke gratulaci!
Malířka Eva Hnyková, známá z mnoha výstav (i ve Starých Hradech), nám poslala pozvání na výstavu svých děl na zámku Častolovice v srpnu tohoto roku.
Letošní Foerstrovské dny proběhly v Libáni ve dnech 1. – 22. června 2002 za účasti Radovana Lukavského a dalších významných umělců. 15. června se v Libáni uskutečnila Libáňská hvězdná noc, na níž vystoupili Kamil Střihavka, Petr Spálený a další umělci.
Kyzivátova libáňská dechovka se v srpnu s úspěchem účastnila levandulového festivalu v městech Valreas a Digne ve francouzské Provenci. Antonín Čapek a František Hrdý dokonce přednesli půlnoční fanfáry z věže bývalého papežského paláce v Avignonu.
Šumný Český ráj – tak se nazývá pokračování populárního televizního seriálu architekta Davida Vávry, které natáčel štáb ostravského studia na Jičínsku koncem srpna a které jsme v premiéře zhlédli 27. listopadu. Mezi odbornými poradci byli Hynek Zlatník z Jičína a Eva a Karol Bílkovi.
O spisovatelských pracovnách A. Jiráska, E. Krásnohorské a J. Vrchlického vyprávěli Eva a Karol Bílkovi v pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové 28. října 2002, který natočila redaktorka Eliška Pilařová.
Mezi vzácnými návštěvníky starohradského zámku jsme v letošním roce uvítali pana Mílu Procházku a pana Johna Šrámka z USA (děkujeme zároveň za podstatně zvýšené předplatné časopisu), prof. Zbyňka Zemana z Velké Británie, prof. Alexandra Sticha, prof. Josefa Žemličku a dr. Zdeňka Hojdu z filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Mistra Václava Ševčíka, zájezd panímaminek V. župy baráčníků z Mladé Boleslavi, exkurzi studentů mladoboleslavského gymnázia, knihovnic ze Šrámkovy Sobotky a učitelů základní školy z Dolního Bousova, každoroční návštěvu skautů ze Sezemic a zájezd Pražské informační služby atd.
Zámky Dětenice a Staré Hrady se letos ocitly na mapě dětského klubu Čtyřlístek. Členy tohoto klubu se stávají majitelé dětských vkladních knížek Poštovní spořitelny, kteří mají kromě dalších výhod volný vstup.
Kozí mejdan, Loučení s létem – to jsou dvě z mnoha aktivit Standy Pence, které pořádal na své farmě v Milkovicích v druhé polovině letošního roku za účasti desítek kapel a stovek návštěvníků.
Nutná drobná údržba zámku pokračovala i v letošním roce. Provedly se úpravy v tanečním sále, osadily nové dveře u vchodu do ubytovny, pan Škoda z Běchar proběhl v červenci střechy, vybílily se některé prostory atd.
Posvícenskou taneční zábavu uspořádal Sbor dobrovolných hasičů Sedliště 16. 11. 2002 v kulturním sále ve Starých Hradech. K tanci a poslechu hrála skupina MAVIS.
DISKO Staré Hrady každou sobotu 22.00 – 04.00 hod. Takovéto plakáty lákaly mládež na návštěvu zdejšího tanečního sálu od počátku října. Některé byly ještě vylepšeny, např. textem DRINK PARTY – Kup si dva panáky a třetího dostaneš zdarma. Co k tomu dodat...
Mladí členové Turistického akademického klubu z Prahy v počtu 17 lidí se účastnili 26. října brigády ve Starých Hradech.
Práci průvodce turistů si letos na starohradském zámku vyzkoušelo na dvacet mladých děvčat a chlapců, většinou žáků libáňské školy. Nejpilnější byla Michaela Linková, dále prováděli Šárka Drbohlavová, Radka Dufková, sestry Filipiovy, Petra Fišerová, Anna Humlová, Pavla Jakoubková, Hana Javůrková, Ivana Jirovcová, Daniela Malá, Radka Pacltová, Petra Peštová, Eva Rampasová, Romana Šimková, Radek Šolc, Milan Štolfa, Hana Telenská, Lenka Trmalová a Barbora Veleková. Všem děkujeme za dobrou práci.
Boxer Jan Meiszár ze Starých Hradů získal bronzovou medaili na letošním mistrovství České republiky juniorů v kategorii do 60 kg. Blahopřejeme!
Slečna Lenka Šilerová z Býchor dokončila studium na Fakultě ekonomicko-správní Univerzity Pardubice a byla 11. října 2002 slavnostně promována bakalářem ekonomie. Blahopřejeme!
Narození: 1. 5. se narodila Eva Švorcová ze Starých Hradů. 14. 5. 2002 se narodil v Jindřichově Hradci Šimon Vavřík – k radosti rodičů, bratra i babičky Ireny Škodové v Libáni. 7. 6. 2002 se narodila v Nové Pace Verunka Neckařová, na niž se těšili i Janáskovi v Libáni. 15. 7. se narodila Jana Rýdlová ze Starých Hradů. Vítáme je na tento svět a přejeme vše dobré!
Kulturní kalendář: 7. 7. 1867 se narodil v Bystřici českoamerický malíř Augustin Petrtyl. Zemřel 8. 11. 1937. 11. 7. 1932 se v Libáni narodila ing. Jaroslava Turková, významná biochemička. 23. 7. 1567 koupil Kryštof z Lobkovic starohradské panství. 1. 8. 1877 se narodil knihovník Jan Emler. 2. 8. 1932 se narodil lékař a malíř našeho kraje Milan Tomášek. 13. 8. 1997 zemřel redaktor a náš spolupracovník Vladimír Mikolášek. 14. 8. 1832 se v Sobotce narodil libáňský archeolog a okresní tajemník Václav Jaromír Černý. 16. 8. 1922 se v Sedlištích narodil vlastivědný pracovník ing. František Táborský. 28. 8. 1892 zemřel varhaník Josef Foerster, rodák z Osenic. 30. 8. 1987 zemřel redaktor Ivan Mikšovič. 2. 9. 1882 se v Bystřici narodil sochař Jan Laušman. 9. 9. 1907 se narodil libáňský vlastivědný spisovatel Ladislav Lukáš. 9. 9. 1912 zemřel básník Jaroslav Vrchlický. 11. 9. 1987 zemřel spisovatel Ladislav Stehlík. 20. 9. 1342 zemřel Arnošt ze Staré. 26. 9. 1907 se narodil libáňský historik a kulturní pracovník František Vojtíšek. 28. 9. 1892 se narodil herec Max B. Stýblo, autor básně Libáň. 8. 10. 1912 se narodil učitel a odbojář Stanislav Kraus. 9. 10. 1537 padl v bojích s Turky majitel Starých Hradů Petr Rašín z Riesenberka. 17. 10. 1922 zemřel libáňský městský tajemník František Černoch. 25. 10. 1997 zemřel archivář Josef Chaloupecký, rodák ze Psinic. 4. 11. 1947 zemřel hasičský pracovník Antonín Kupec ze Záhub. 10. 11. 1907 se narodil novinář a spisovatel Adam Jist. 12. 11. 1912 se narodil archivář Pavel Křivský. 13. 11. 1997 zemřel ředitel mělnického cukrovaru Václav Linhart, rodák ze Sedlišť. 18. 11. 1892 se narodil lidový básník Alois Vaníček z Libáně. 28. 11. 1807 se narodil představený okresního úřadu v Libáni František Skoumal. 1. 12. 1897 se narodil malíř a velký přítel Starých Hradů František Volf. 10. 12. 1992 zemřel libáňský kapelník Alois Klár. 14. 12. 1852 se ve Važicích narodil učitel František Smetana. 19. 12. 1912 se v Libáni narodil příslušník naší západní armády JUDr. Jan Schulmann. 25. 12. 1902 se narodil libáňský kapelník Václav Kyzivát. 28. 12. 1972 zemřel libáňský rodák, herec Zdeněk Jiřičný. 29. 12. 1917 se narodil odbojář Adolf Černý, rodově příslušný do Starých Hradů. 31. 12. 1997 zemřel libáňský fotograf Mirek Špína.
Blahopřejeme: 80 let se dožili 22. 10. obětavý jičínský kulturní pracovník a častý návštěvník starohradských kulturních pořadů Josef Hlaváč, 22. 11. PhDr. Jan Wagner, dlouholetý pracovník LA PNP a jeden z prvních budovatelů počátku starohradského pracoviště LA, a 29. 11. pan Ivan Wurm, filmový kameraman a tvůrce fotodokumentace obnovy starohradského zámku. 75 let bylo 5. 8. našemu spolupracovníku PhDr. Františku Fišerovi. 70. narozeniny oslavili 5. 7. univ. profesor Robert Kvaček, 10. 8. spisovatel Miloslav Švandrlík, 5. 11. univ. profesor a básník Miroslav Červenka a 17. 11. libáňský kronikář Josef Kůta. O pět let méně bylo 5. 8. našemu spolupracovníkovi, libáňskému stomatologovi MUDr. Vilému Hofmanovi a 7. 12. bývalé libáňské lékařce MUDr. Marii Kafkové. Šedesátiny slavil 8. 7. libáňský chalupář PhDr. Petr Boschek, působící na FF UK Praha. 7. 12. se dožil 55 let náš spolupracovník ing. Lubor Kesl. 50 let bylo 10. 8. grafičce Aleně Laufrové a 11. 11. zlivskému chalupáři, dramaturgovi České televize Čestmíru Kopeckému. O pět let méně bylo 24. 8. fotografu Jiřímu Ullrichovi z Jičína. Čtyřicátníky se stali 28. 9. libáňský malíř a podnikatel Miloš Buchar a 11. 10. výtvarný kritik, překladatel a ředitel vysokomýtské galerie PhDr. Pavel Chalupa. Všem děkujeme za dosavadní spolupráci a těšíme se na další setkání!
Naši jubilanti: 80. narozeniny oslavily 9. 7. paní Jitka Lachmanová ze Starých Hradů a 25. 7. paní Anna Bočková ze Sedlišť. 16. 12. 1927 se narodil pan František Tobořík ze Starých Hradů. Nejmladším šedesátníkem se stal 8. 9. pan František Kebl ze Starých Hradů. Své padesátiny, kterých se dožil 1. 8., oslavil již 26. 7. v rodných Sedlištích za přítomnosti hasičů, muzikantů a dalších přátel pan Antonín Čapek z Libáně. 50 let se dožívá 14. 12. i paní Hana Šolcová ze Sedlišť. Všem srdečně blahopřejeme!
Manželé ing. Zdenka a Josef Šilerovi z Býchor u Kolína patří k velkým přátelům zámku a častým návštěvníkům kulturních akcí ve Starých Hradech. Řadu výstav pro nás zajistili, pomohli s překlady průvodcovského textu, natočili mnoho našich programů na video atd. To vše způsobila skutečnost, že kdysi dávno zámek navštívili jako turisté, zalíbilo se jim tu, před 25 lety tu měli svatbu a 5. října 2002 se do svatební síně dostavili opět v doprovodu dcer MUC. Jany a Bc. Lenky, aby svůj svatební slib při příležitosti stříbrné svatby obnovili. Blahopřejeme!
Slavná byla svatba manželů Převrátilových z Liberce, která se konala 14. září 2002. Průvod svatebčanů přišel z Janďourkova mlýna v Sedlištích pěšky na starohradský zámek (část jela na žebřiňáku), kde je pan Vladimír Ježek oddal nikoliv ve svatební síni, ale v krbovém sále. Přátelé jim k tomuto slavnostnímu vykročení do společného života zahráli, zazpívali a zarecitovali, prostě bylo to moc hezké...
Sňatky: 22.6. byli ve Starých Hradech oddáni slečna Bohumila Veselá z Bradlecké Lhoty a pan Lukáš Podlipný ze Starých Hradů. Blahopřejeme!
Petr Haš, ředitel krajského studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, zemřel 4. srpna 2002 ve věku 56 let. I jemu se zalíbily Staré Hrady a 10. května 1987 odsud připravil a vysílal spolu s kolegou Oldřichem Dusem dopolední rozhlasový pořad Na nedělní vlně Hradce Králové, který měl velký ohlas a za který dostali výroční novinářskou cenu. Přivedl na Staré Hrady Františka Filipovského a další osobnosti.
Kominík Jaroslav Marek ml. z Libáně zemřel 21. 11. 2002 ve věku 81 let. Dlouhá léta se podílel na kulturním dění v Libáni a byl i členem naší Osvětové besedy.
Z Prahy jsme dostali smutnou zprávu, že 18. 8. 2002 zemřela ve věku 94 let paní prof. Milada Formánková, naše věrná čtenářka od vzniku LSK. A o dva měsíce později, 19. 10. 2002, nás opustila ve věku 62 let její dcera a naše dlouholetá spolupracovnice, paní PhDr. Maryna Krulichová, bývalá pracovnice LA PNP v Praze. Vzpomínku přineseme příště.
Úmrtí: 18. října 2002 zemřela v požehnaném věku 90 let paní Anna Michálková ze Starých Hradů. V srpnu zemřela naše dlouholetá čtenářka, paní Ludmila Lankašová z Benešova nad Ploučnicí.
Redakční: Končíme 25. ročník našeho časopisu. Již čtvrt století vycházejí Listy starohradské kroniky. Začínali jsme s několika stránkami a několika desítkami výtisků na cyklostylu, nyní už řadu let dostáváte 4x ročně dvaatřicetistránková čísla s obálkou Vladimíra Komárka. Někdy je stránek i o pár více. A tiskneme 950 kusů. Je to opravdu neuvěřitelné, když si uvědomíme, že časopis vychází v malé obci, kde ještě před pár lety nebyl ani obecní úřad. A moc by nás zajímalo, kolik z Vás si časopis schovává a vrací se ke starším číslům a kolik z Vás má schovaný časopis v úplnosti. Ozvete se?
Měli bychom a musíme děkovat. Tiskárně, pracovníkům redakce a administrace, všem čtenářům za zvýšené předplatné a všechny krásné dopisy, všem dopisovatelům a spolupracovníkům za články, fotografie, obrázky, novinové výstřižky a další příspěvky poskytované bez nároku na honorář. Panu Slavíkovi za dovoz časopisu z tiskárny a Ríšovi Leberovi za grafickou úpravu. Všem obětavcům, kteří roznášejí časopis ve svém okolí: paní Šolcová a Škodová v Libáni, Bretovi v Dětenicích, pan Hlavatý v Bystřici, pan Tůma v Liberci, paní Neckařová v Nové Pace, paní Šrůtová v Dolním Bousově, paní Miclíková ve Starých Hradech, Bílkovi v Sedlištích a v části Jičína, pan Hanuš v Sobotce, pan Kudrna v části Prahy, Lukešovi v Mladé Boleslavi. Roznášejí zdarma – a ještě platí předplatné! Opravdu nám pomůže i to, když můžeme dvě čísla časopisu do stejné obce poslat v jedné obálce, neboť tím snížíme stále se zvyšující poštovní poplatky (proto také děláme toto dvojčíslo místo dvou samostatných čísel, poštovné je od září opět vyšší).
Pro příští rok vám přikládáme složenku na předplatné. Zůstává ve stejné výši jako letos, tzn. 100 Kč + dobrovolné zvýšení, kdo můžete. Kdo nemůžete, nebojte se, časopis Vám nepřestaneme posílat. Zaplatit můžete složenkou, převodem nebo přímo v libáňské spořitelně, případně přímo v redakci na zámku Staré Hrady.
A ještě jednu prosbu. Občas dostaneme dopis podobný tomu, jaký nám nedávno zaslal pan Zdeněk Tomíček z Liberce: "Jsem rodák z Dětenic a sestra mi zapůjčila váš časopis Listy starohradské kroniky. Chtěl bych si tento časopis objednat... Protože zde žije hodně občanů z tohoto kraje (Kopidlno, Běchary, Dolní Bousov), tak si tento vypůjčený časopis půjčujeme..." Prosíme vás tedy, pozeptejte se mezi svými příbuznými a známými nebo na sjezdu školního ročníku, zda Listy starohradské kroniky znají, a pokud ne, zda by je nechtěli odebírat. Časopis se za těch 25 let stal zajímavým pro celé Libáňsko a přináší vlastivědné zajímavosti o historii, přírodě, památkách a osobnostech i články o současném dění regionu.
Ještě jednou děkujeme všem, kdo nám pomáháte, přejeme hodně zdraví a spokojenosti v novém roce 2003.
Obecní zastupitelstvo Staré Hrady pořádá 18. ledna 2003 v kulturním sále ve Starých Hradech OBECNÍ PLES. Hraje oblíbená skupina MAVIS, návštěvníky očekává výborné občerstvení, bohatá tombola a mnohá překvapení.