1. část


O škole a nejen o ní

Letošní 1. září bylo pro školáky opravdu sváteční. Sobotecká škola se po rekonstrukci a přístavbě ukázala v krásném kabátě. Na žáky a jejich učitele čekaly nové šatny, odborné učebny, místnosti pro školní družinu, prostorná tělocvična, gymnastický sál, knihovna a kabinety. Škola se tak zařadila k nejkrásnějším ve Východočeském kraji.

Starosta Sobotky ing. P. Hejn při slavnostním přestřižení pásky.

Ředitelka školy Alena Čelišová si mohla konečně vydechnout.

Pohled do jedné z odborných učeben, která umožňuje žákům seznámit se a pracovat s počítačem.

Fotografie ze základní školy: I. Kafka.


Ladislav Lachman, tř. 9.A ZŠ Sobotka

Jak jsem poprvé kuchařil

Ve svých čtyřech letech jsem byl hodné, tiché a veselé dítě, ale jak se jednalo o oběd, nebylo to se mnou k vydržení.

Tehdy jsem měl moc rád rajskou omáčku. Mohl jsem ji mít každou chvíli. Bylo to mé nejoblíbenější jídlo a stále je. Jakmile se mě maminka zeptala: "Co chceš k obědu?" Vždy má odpověď zněla:""Prosím! Prosím! Já bych chtěl rajskou omáčku." Takhle to bylo velmi často.

Jednou však maminka odolala mému přemlouvání a umínila si, že udělá křenovou omáčku. A bylo zle! Já se totiž křenové omáčce vždy vyhýbal jako čert kříži. Proto, jakmile maminka udělala oběd, já se ho ani nedotkl. Počkal jsem si, až rodiče odejdou ven, abych si tu odpornou omáčku vylepšil. A tak začalo mé první kuchaření!

Donesl jsem talíř na kuchyňskou linku, vzal jsem do ruky malinovou šťávu a nalil jsem ji do ní. Po pečlivém rozmíchání jsem s velkou chutí to omáčku snědl. Velice jsem si na ní pochutnal. Poté jsem odnesl talíř do dřezu a šel ven. Jenže mé kuchaření mělo i svou dohru.

Když maminka myla odpoledne nádobí, velice se podivila, od čeho je můj talíř růžový. Po velkém přemýšlení si vzpomněla, že jsem chtěl rajskou omáčku. Rozhodla se ochutnat ten růžový pokrm a došlo jí vše.

Když jsem se vrátil domů, maminka mi pochválila moji vynalézavost. A od té doby je kuchaření můj velký koníček.

Veronika Karbanová, tř. 9.A ZŠ Sobotka

Lesní dobrodružství

Jednoho krásného srpnového dne jsme se rozhodli jít na houby. Na nebi nebylo ani obláčku a sluníčko se na nás smálo. Náš pes vycítil, že jdeme pryč. Dohodli jsme se na tom, že ho tedy vezmeme s sebou, aby nezůstal doma sám. Měl zjevně velkou radost, neboť začal skákat a dovádět. Asi také nikdy nebyl v lese.

Cesta k lesu byla dlouhá asi tři kilometry. Trvala asi půl hodiny. Na kraji lesa jsme pustili Bena, tak se náš pes jmenuje, aby se mohl proběhnout. Uvědomili jsme si, že nás obklopuje čistý vzduch a lehounký vánek čerstvého léta. Ptáci švitořili a zpívali tak nádherně, až se nám bubínky v uších rozezněly. Tatínek začal hledat nějaké houby. Ostatní se přidali až po chvíli. Najednou něco zapraskalo. Podívali jsme se tím směrem, ale nic jsme už nespatřili. Ocitli jsme se uprostřed tohoto krásného lesa a já si z ničeho nic uvědomila: "Kde je vlastně Ben!?" Nikdo si vůbec nevšiml, kam Ben zmizel, neboť všichni hledali houby tak intenzivně, že se na něj úplně zapomnělo. Chvíli ho každý volal, ale pak už jsme dostali opravdu strach, že se mu něco stalo. Tak trochu nás to i překvapilo, neboť nikdy se od nás tak daleko nevzdálil. Začali jsme ho hledat.

"Bene, Bene, kde jsi?" ozývalo se všude po lese. Odpověď (alespoň kdyby kňučením) jsme nedostávali. Rozdělili jsme se do všech koutů lesa a začali ho hledat. Mrazilo mě v zádech při pomyšlení, že by se mu něco stalo. Slyšela jsem ozvěny, kterými na něj volali. Např. "Bene, k noze, ke mně!", nebo "Bene, jestli tě najdu, tak si mě nepřej!". Po půlhodince marného hledání a volání jsme to chtěli vzdát, ale táta řekl: "Nevzdávejte to, vždyť my ho najdeme", ale neříkal to moc přesvědčivě. Asi po jedné hodině jsme ho nakonec našli. Seděl vedle velkého stromu a okusoval zbytky nějaké zvěře. V očích mu zářila spokojenost. Nebýt nás, nejspíš by tam zůstal celý den. Až na pár klíšťat byl v pořádku.

Domů jsme se vraceli sice unaveni, ale rádi, že to alespoň takhle dopadlo. Bylo krásně, sluníčko hřálo a my jsme to už nerozváděli a užívali si dalšího nezapomenutelného dne. Vždyť co nám scházelo! Konečně jsme byli zase pohromadě.


Den seniorů v Sobotce

(V RÁMCI ROKU SENIORŮ 1999)

To v občanském životě se používá dnes tento honosný termín "senioři" nebo ohleduplný termín "dříve narození". Ve sportovním žargónu se nám říká "veteráni", a to od čtyřiceti let výše.

Říjnové setkání, které se uskutečnilo díky Středisku městské kultury v Sobotce, ve spolupráci s městem a soboteckými organizacemi, začalo velmi krásným a zdařilým vystoupením jičínského souboru písní a tanců "Český ráj". Početný soubor krojovaných účinkujících nám ve svém dlouhém programu předvedl, že se "mládí" umí zajímat a bavit hudbou, zpěvem a tanci také jinak. Bez decibelů a světelných efektů. Bylo to pohlazení na duši a všemi přítomnými bylo vřele přijato.

Co následovalo pak, bylo diametrálně odlišné tohoto voleného vstupu. "Lidový vypravěč" (pokud mohu užít tohoto názvu). A Matoušek svou "duchaplností" překonal tentokrát i sebe.

Nejsem žádný puritán, přijmu i dobrý, třeba trochu "okořeněný" vtip. Ale pokud si někdo myslí, že pro Sobotku a sobotecké je vše dobré, pak se hluboce mýlí. Měl by si uvědomit, že Sobotka je město dřívějších řemeslníků a ševců (tak jak to předvedli ve své kreaci právě jičínští), ale také básníků a písmáků, lidí, kteří mají vřelý vztah ke kultuře v tom pravém smyslu.

Vystoupení A. M. s jeho vulgarismy nemělo s kulturou pranic společného. A tak jsme se všichni přítomní v té třetí odpolední části programu, za vydatného přispění hudby "Příchvojanky", pod taktovkou jejího kapelníka pana Vody, snažili zapomenout na toto extempore a bavit se po svém. Pořadatelé nám připravili krásné odpoledne, včetně občerstvení a bohaté tomboly.

Já jsem si řekl, že protočím všechny přítomné ženy na sále (a bylo jich pohříchu požehnaně), i když se mně to tak úplně nepodařilo. Ale ten tříhodinový taneční maraton stál za to.

Sobotecké ženy za přispění celé té mužské seniorské garnitury neseděly, vytáčely polky, valčíky i tanga, a já jsem to bral jako přípravu na "Evropské Master Games", které jsou pořádány příštího roku ve španělské Barceloně.

Přemysl Dolenský

V Sobotce 26. 10. 1999


Propagace našeho města

13. října se na velvyslanectví České republiky v Moskvě konalo shromáždění ruské pobočky Společnosti bratří Čapků /existuje tam 10 let/. Přednášela docentka Ludmila Budagovová na téma Literární festival Šrámkova Sobotka. Paní Budagovová vyložila celou historii festivalu od r. 1957 do současnosti. Hovořila o programu, úspěších, komplikacích, o velkém okruhu účastníků festivalu, o městečku Sobotce. Posluchači slyšeli i píseň Znám já jeden krásný zámek a Čapkovu charakteristiku Sobotky.

MS


Kdy vlastně začaly Vánoce být Vánocemi?

Už v hrobkách egyptských faraonů se našly dárky s nápisy, které souvisely s oslavou slunovratu a nového roku. Našly se i hieroglyfy s blahopřáním. V antickém Římě si přátelé v prvních dnech nového roku vyměňovali dárky. Bylo to obvykle jižní ovoce a zvláště pak med nebo mince s hlavou boha Januse, boha všech začátků a pána bran nebe i země, který střežil zlé démony a řídil roční období. Proto mu byl zasvěcen první měsíc v roce, což dodnes v jeho názvu kromě latiny zachovává i angličtina, ruština, francouzština, němčina nebo slovenština.

Křesťanské Vánoce se začaly slavit dost pozdě. V prvních stoletích našeho letopočtu nebylo pokoje lidem dobré vůle na zemi a není ho bohužel ani dnes. Vánoční a novoroční přání vyjadřovala tedy a stále vyjadřují právě tu nehynoucí naději, že by mohlo být líp. Stejně jako my dnes, tak i tehdy lidé toužili po pohodě a míru. A stejně jako my dnes, i oni v tom byli tehdy diletanty. Nějak se to nám lidem nedaří.

Kolem představ a nadějí se postupně hromadila různá blahopřání, předávaly se dárky, zpívaly se koledy, stavěly se jesličky a později zdobily stromky. Oficiálně se Kristovo narození začalo vzpomínat až v polovině 4. století. V římských provinciích doznívaly tehdy mithraistické kulty, které navazovaly na kult starého indo-perského boha Mithry, který byl božstvem dobra a světla. Uctívání souviselo s dobou slunovratu, ale také s datem dvacátého pátého prosince, dne údajného Mithrova narození. Kult měl mnoho společného s křesťanstvím. Datum narození Mithry a Ježíše, křest ponořením do vody, večeři Páně a svěcení nedělí, dogma o nesmrtelnosti duše apod. Jesle však vyznavači Mithry chápali jako jeskyňku, nikoli jako stáj, protože Mithra se narodil v jeskyni. Křesťanství v té době mithralismus začalo úspěšně vytlačovat, zdůraznilo narození Krista a pohanský slunovrat transformovalo ve Vánoce. Už pohanští Římané převzali pověry a kulty z dob nejstarších, a tak když všichni kolem Říma slavili slunovrat, nemínila ani římská církev zůstat pozadu. Zavést zimní slavnosti jako radostný svátek křesťanský bylo jen dalším krokem historického vývoje. Křesťané nebyli puritáni, víno a veselí milovali stejně jako pohani, a tak papež Řehoř neváhal později v r. 601 dát pokyn anglickému biskupovi Augustinovi Canterburskému, aby se přizpůsobil vžitým a přetrvávajícím pohanským zvykům zdobit kultovní místa zelení a radovat se. Konec konců křesťanské oslavy Kristova narození a příchodu nového roku byly oproti pohanským oslavám s krvavými lidskými oběťmi velikým humánním krokem vpřed.

Také od posvátného jmelí keltských druidů přes "kytici polibků" poskládanou ze jmelí, jablek a svíček, pod kterou se lidé obřadně líbali, až po dnešní vánoční stromek, symbol lásky a rodinné pohody, a po současné líbání pode snítkou jmelí, je přímá cesta.

A dárky? Ty přinášel v Severní Americe Santa Claus a u nás vedle Mikuláše především Ježíšek. Na východ od nás totéž činil ruský Děda Mráz, trpaslíci a kozy pak převzali dárkovou funkci ve Skandinávii a starucha Befana v Itálii. Je obdobou ruské bábušky a legenda o ní vypráví, že se vydala pozdě k zázraku zrození a teď hledá Jezulátko a rozdává dárky. Tři králové chodili s dárky ve Španělsku, Pere Noel obdarovává ve Francii a je zajímavý tím, že přichází komínem. Ve Švédsku na to mají miniaturního dědečka Jultomtena se skřítky, kteří chtějí být krmeni kaší. V Sýrii naděluje Ježíškův velbloud, v americkém Harlemu, známém velkými černošskými džezovými kapelami, rozdává figurky bílých bubáků, strašidel černý Santa Klaus. Ve Finsku je Ježíškem Velký Ukko, stařec v čapce a kožichu s bílými kníry. Figura je původu mongolského a připomíná Dědu Mráze. V Polsku působí tradiční Matka Hvězda atd. Vánoční dárky mají také svou tradici.

Vánoce jsou velikým propletencem tradic. Když v Anglii usedají k tradiční večeři, jedí aztéckého ptáka krocana u severoevropského vánočního stromku a pochutnávají si na pudinku s přísadami subtropického původu z Afriky a Asie. Při tom zpívají o českém králi Václavovi na melodii švédské písničky. Tím králem není Svatý Václav, ale Václav IV., bratr oblíbené české manželky jednoho z anglických králů. Vlastní tradice se dodržují spíš v nápojích. V Anglii si připíjejí horkým nápojem, kořeněným pivem a horkým jablečným moštem. Švédové mají glögg, Němci Glühwein, Američané eggnog, nástupce anglického syllabubu, což byla okořeněná směs vína a nesbíraného mléka. Dnešní egg-nog je z ušlehaných žloutků, pálenky, nesbíraného mléka, cukru a koření, to vše ozdobené sněhem z bílků a podává se v broušených číších se stříbrnou lžičkou.

Tak jsme si to řekli a pěkně se vrátíme k našemu tradičnímu kaprovi. Kdo nejí ryby, dá přednost řízku, pokud nezůstane věrný postní tradici. Někdo pozvedne číši vína, jiný zase půllitr piva. Hlavně být zdraví, být na sebe vzájemně hodní a nezaměňovat oslavu míru a pohody s bujným veselím Silvestra. Abychom do roku 2000 vstupovali střízlivou nohou.

Dobromil Ječný


Klid a mír všem lidem dobré vůle

Již začátkem prosince (4. 12.) uřezávají děvčata větvičky jarních a ovocných stromků, aby krásně rozkvetly. Větvičky pak svými květy zdobí bohatý vánoční stůl. Hned poté chodí svatý Mikuláš s čertem a andělem a rozdává malé dárky hodným dětem a postraší ty zlobivé.

Nadešel adventní čas, který je provázen písněmi a pečením vánočního cukroví. Každá hospodyňka měla napečené zázvorky, perníčky a vanilkové rohlíčky. Všude vonělo koření a vanilka a děti se již nemohly dočkat samotných Vánoc. Z truhel se vytahovaly betlémy a stavěly se za zpěvu koled.

Vánoce - to byla vůně purpury svatého Františka ve světnici, na stole vánočka "Štědrovnice" a spousta jídla. V "černém kubovi" nesměl chybět česnek, který chránil před zlými čarami. Staročeský kapr, hrách, kroupy, buchtičky s medem, ovoce a ořechy a další dobroty potěšily vždy celou rodinu. Nezapomínalo se ani na čeledíny a děvečky. Všichni pak odcházeli zpívat k Betlému koledy. Doma se pak rozkrajovala podle starého zvyku jablka. Hvězdička uprostřed znamenala zdraví, křížek nemoc. O půlnoci si svobodná děvčata nezapomněla hodit střevícem. Pokud špička boty směřovala ze stavení, děvče se do roka mělo vdát.

Vzpomínám si, jak nám pan děkan Kaucký vyprávěl, jak vždy o vánocích dostával pod stromeček dřevěného koníčka, který vždy před Vánocemi záhadně zmizel a pak se objevil v nových barvách. I v chudých rodinách bylo o vánocích veselo a světla za okny zářila dlouho do noci.

O půlnoci se vesnicí rozléhaly zvony a zvaly všechny lidi dobré vůle na půlnoční mši. Při cestě do kostela nám pod nohama křupal čerstvě napadaný sníh. Tam jsme si pak všichni zazpívali krásné české koledy a těšili se z klidné atmosféry Vánoc.

Ludmila Kolumpková


Zveme vás

Měsíc prosinec bývá pro většinu z nás měsícem plným spěchu, nervozity, vánočních nákupů, úklidu, ale i měsícem, ve kterém v klidu a pohodě se svými nejbližšími trávíme vánoční svátky.

Ke klidné atmosféře přispějí i následující akce, na které Vás srdečně zveme.

10. prosince 1999, sál spořitelny, 17.30 hodin
Společný adventní koncert vystoupení pěveckého sdružení CANTUS z Jaroměře a pěveckého souboru Bendl ze Sobotky.

19. prosince 1999 (Zlatá neděle), náměstí v Sobotce, 10.00 hodin
Živé jesličky - vystoupí pěvecký sbor Bendl a žáci ZŠ

21. prosince 1999, sál spořitelny, 18.00 hodin
"Proti proudu času, aneb nejdůležitější události v dějinách lidstva." Pořad připravila O. Bičišťová se žáky ZŠ Sobotka.

31. prosince 1999, náměstí v Sobotce, 23.00 - 01 hodin
"Silvestrovské loučení" s ohňostrojem a hudbou.

16. ledna 2000, sál spořitelny, 14.00 hodin
Tradiční matiné k výročí narození Fráni Šrámka a k poctě akademického malíře Zdeňka Mlčocha.
Režie pořadu: Hana Kofránková.


Kulturní kalendář:

1. 11. 1674 se v Sobotce narodil známý příslušník sochařského rodu Martin Jelínek.

1. 11. 1784 se narodil sobotecký obrozenecký děkan František M. Vetešník.

8. 11. 1834 se v Nepřívěci narodil prof. Václav Svoboda, vlastenecký ředitel gymnázia v Havlíčkově Brodě.

13. 11. 1844 se narodil sobotecký kapelník Václav Mačenka.

17. 11. 1969 zemřel filmový režisér, tvůrce šrámkových filmů Václav Krška.

26. 11. 1854 se v Sobotce narodil tělocvikář a loutkář Bohumil Novák.

26. 11. 1859 zemřel v Sobotce první představený okresního úřadu August Reissig.

30. 11. 1924 se v Sobotce narodil fotograf Josef Samšiňák.

30. 11. 1939 zemřela mecenáška soboteckého muzea a kostela Anna Fejfalíková.

1. 12. 1824 zemřel sobotecký lékárník Antonín Fierlinger st.

3. 12. 1779 se narodil sobotecký kronikář František Steinbrenner.

4. 12. 1889 se narodil malíř Jaroslav Kutman.

6. 12. 1964 zemřel humprechtský kastelán Václav J. Jirků.

7. 12. 1879 se narodil v Sobotce učitel a básník Vilém Peča.

9. 12. 1969 zemřel sobotecký řídící učitel, knihovník a humprechtský kastelán František Brouček.

11. 12. 1979 zemřel rychtář soboteckých baráčníků ing. Václav Truhlář.

12. 12. 1898 zemřel předseda ONV v Mnichově Hradišti Václav Antoň z Oseka.

18. 12. 1974 zemřel spoluzakladatel festivalu Šrámkova Sobotka prof. Václav Hejn.

24. 12. 1759 se narodil sobotecký purkmistr Josef Franc.

24. 12. 1924 zemřel dolnobousovský lékař MUDr. František Ptáčník.

29. 12. 1964 zemřel hudební skladatel Miroslav Krejčí, autor opery Léto.

30. 12. 1859 se narodil hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster.

31. 12. 1889 zemřel sobotecký advokát JUDr. Jan Jirčák.

Blahopřejeme: K sedmdesátinám diplomatovi, historikovi a politologovi Jaroslavu Šedivému, chalupáři v Dobšicích (12. 11.) a našemu spolupracovníkovi, učiteli a publicistovi Josefu Pavlíkovi z Bystřice nad Pernštejnem (27. 12.). - K pětašedesátinám známému ekologovi ing. Zdeňku Macounovi, věrnému Soboťákovi z Chomutova (19. 11.). K šedesátinám ing. Jaromíru Sachomskému ze Sobotky, vynikajícímu reprezentantu v lehké atletice (5. 11.).

Sešli jsme se 16. října u sobotecké školy, trošku sešlí letošní šedesátníci. Naše bývalá třídní Věra Dlabová - Škodová nás provedla úžasně krásnou rekonstruovanou budovou školy, v níž jsme naši dávnou "boudu" téměř nepoznávali. Pak se náš početný zástup prošel městem a skončil v příjemné zábavě v Bůrovně. Díky, Jenko, Božko a Poldo, že jste sraz zorganizovali!

K. B.


Václav Fiedler - sedmdesátiletý

V těchto dnech slaví své významné životní jubileum pan Václav Fiedler - bývalý divadelní ochotník, ochránce přírody, spoluorganizátor festivalů Šrámkova Sobotka. Původním povoláním lesní technik.

Pochází z Leopoldova z úřednické rodiny. Vychodil Střední lesnickou školu v Trutnově. Maturoval v roce 1950. Po absolvování dvouleté vojenské služby v r. 1952 nastoupil u Lesprojektu Jablonec nad Nisou. V roce 1961 přešel do Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, pobočka Jičín, kde působil až do roku 1989, kdy odchází do důchodu. Výjimku tvoří léta 1981 - 82, kdy zkoušel zaměstnání u Vnitroodvětvové inspekce ministerstva lesního a vodního hospodářství pro severočeský a východočeský kraj.

Do Sobotky přišel v roce 1952. Poprvé se soboteckými ochotníky, hrál divadlo 20. 12. 1958 v roli dr. Tonnera ve hře Františka Kožíka "Přátelství". Od té doby se stal stálicí na scéně sobotecké sokolovny a při pohostinském vystupování i jevištích okolních. Byl představitelem převážně rolí milovnických, jsa k tomu předurčen příjemným, reprezentativním zjevem a milým, vždy velmi slušným jednáním. Diváci si mohou vzpomenout např. na jeho korektivního poručíka německé armády v Karvašově hře "Půlnoční mše", kdy v rodině, u níž byl ubytován po potlačení Slovenského národního povstání, představoval vlastně jedinou trochu sympatickou postavu mezi vyhraněně sobeckými typy. Nebo role pojezdného Karla Domorázka ve fresce "Skleník", což byla dramatizace románu K. V. Raise - dílo dr. Aloise Kafky - hráno v Sobotce 6. 10. 1960. Jím představované postavy šlechticů byly naprosto bez kazu: dvořan v Jiráskově "Lucerně" nebo Kryštof ze Švamberka ve hře Ladislava Stroupežnického "Zvíkovský rarášek". Zahrál si mimo jiné i ve hře Fráni Šrámka "Soud", kde představoval četaře Hanyše. Spolehlivě sehrál i nesympatické postavy, např. šarlatánského lékaře v Langrově "Grandhotelu Nevada".

Kultuře zůstal věrný i po ukončení činnosti divadelních ochotníků v Sobotce. Byl členem Recitačního studia Šrámkova domu. V sólových vystoupeních recitoval převážně lyrickou poezii. K jeho oblíbeným veršům patří báseň Fráni Šrámka "Vřes".

Připomínat Soboťákům známého Mikuláše, si myslíme, nemusíme. Vysoký, seriózní, všemi, dětmi i dospělými uznávaný, vzbuzující respekt. Každým rokem už desítky let si začátkem adventu oblékne ornát, mitru a vezme hůl, aby potěšil nebo postrašil malé i velké a dětem přinesl malý dárek.

Přírodu a les, zaměstnáním se neminul, velmi miluje, stále se do lesa vrací, zde čerpá sílu a inspiraci. Jako jejich ochránce besedoval o přírodě s dětmi ve školách, v knihovně a dalších místech, přispíval do Zpravodajů Šrámkovy Sobotky články s přírodní tématikou, v nichž vyzývá k její ochraně.

Já osobně jsem ho více poznala jako knihovnice. Z vypravování vím, že Vašek stál u zrodu architektonického uspořádání zahrady Šrámkova domu a knihovny. Oba domy spolu sousedí, knihovna se do současných prostor stěhovala v roce 1975 poté, kdy celý dům (rodný dům FŠ) byl rekonstruován pro účely knihovny. Součástí rekonstrukce bylo i nové uspořádání růžové zahrady, o kterou se zasadila paní profesorka Hejnová, aby splnila přání paní Milky Hrdličkové - Šrámkové. Růžové keříky jsou jako jeho děti, již jednou je obměnil a dosud se o ně a celou zahradu stará.

Na Vaška jako věrného kamaráda knihovny bylo a je vždy velké spolehnutí. Kdykoliv jsme se na něho obrátily, týká se to hlavně drobných oprav v obou domech, distribuce Zpravodajů aj., vždy pomohl nebo alespoň poradil. Nyní se karty trochu obracejí, a protože je Vašek stále plný elánu, mohu dnes svými zkušenostmi poradit i já. Vašek chodí za mnou do knihovny, učí se pracovat s počítačem a protože také rád cestuje, bude brzy brouzdat v mezinárodní síti - internetu.

Milý Vašku, do dalších let Ti přejeme hodně zdraví, sil a životního elánu.

Lenka Dědečková, Drahomíra Flodrmanová, František Staška a všichni ti, kteří ho mají rádi.

Děkujeme Aleně Pospíšilové, p. Nechanické městského úřadu, Karolovi Bílkovi, Jiřímu Ulvrovi - řediteli ÚHÚL Hr. Králové za spolupráci.

V roli dvořana v "Lucerně".

A v představení "Přátelství" od Fr. Kožíka, zleva herci: Machálová, Roubal, Fidler, Burešová, Staška.


Galerie na schodech vás zve

Akademický malíř JAROSLAV KAISER se narodil 21. 2. 1919 v Lázních Bělohrad. V letech 1945 - 1950 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u národního umělce prof. A. Strnadela. Od roku 1950 byl členem SČSVU a poté se stal členem Unie výtvarných umělců. V roce 1958 se stal členem SČUG Hollar. V letech 1961 - 1985 působil jako profesor na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara v Praze, kde vyučoval návrhové a figurální kresbě. Své práce vystavoval nejen v Hollaru, Mánesu, ale i v Německu, Kanadě, Itálii, Belgii, Paříži a Japonsku.

S díly Jaroslav Kaisera se máme nyní možnost seznámit i my, a to prostřednictvím výstavy nainstalované v Galerii na schodech v knihovně Fráni Šrámka. Vystavované exponáty jsou prodejné a otevírají nám nejen pohled do jeho grafické dílny, ale dokumentují i jeho přínos do historie českého grafického umění.


Činnost knihovny

Z NOVÝCH KNIH NABÍZÍME MIMO JINÉ TYTO TITULY:

Cestopisy:
KROC, Vladimír: Jižním křížem krážem - o Austrálii a Novém Zélandě
NOŽINA, Miroslav: Kambodžský poutník
PRAVDA o Tibetu: fakta a svědectví

Dějiny:
CREIGTHTON, Christopher: Operace JB - historie z konce 2. světové války
COURTIOS, Stephane: Černá kniha komunismu - dějiny světového myšlení
FRANCEK, Jindřich: Zločin a trest - historie práva

Archeologie: WALDHAUSER, Jiří: Jak se kopou keltské hroby

Umění: JAROSLAV Klápště - monografie

Příroda: SCHALLER, George B: Poslední panda

Psychologie: HOLE, Gunter: Fanatismus

Poezie: RIEGER, Zdeněk: To nejisté - region. lit.

Vlastivěda: KOVAŘÍK, Petr: Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezka - region. lit.

Beletrie:
ALLEN, Roger C: Pú na cestě k úspěchu - kniha, kde se vy, Pú a jeho přátelé poučíte o nejdůležitějším tématu ze všech
HOEG, Peter: Příběhy jedné noci - příběhy o lidech zoufalých a trpících proto, že nemohou najít cestu ke štěstí
KLÍMA, Ivan: Kruh nepřátel českého jazyka - fejetony

Pro mládež:
TAYLOR, Charles: Věda - encyklopedie
PEKÁRKOVÁ - BRODSKÝ: Na mou duši do psích uší - pohádky

Pozor! Pozor! - Knihovna rozšiřuje své služby - Pozor! Pozor!

Městská knihovna Fráni Šrámka nabízí donáškovou službu pro imobilní občany Sobotky a přilehlých obcí - zdarma. Telefonujte do knihovny na číslo 571618, vámi žádané publikace přineseme na vámi určené místo.

Městská knihovna v Jičíně rozšířila svůj fond o zvukové knihy pro ty, kterým zrakové problémy nedovolí číst. Seznam namluvených knih na kazetách je k dispozici v naší knihovně. Tuto službu Vám rádi zprostředkujeme. Opět zdarma.

Pozor! Pozor! - Knihovna rozšiřuje své služby - Pozor! Pozor!


Usnesení

ze 4. veřejného zasedání Městského zastupitelstva v Sobotce, které se konalo dne 30. 9. 1999 v 18.00 hod ve velkém sále spořitelny

I. Zastupitelstvo projednalo a schválilo:

1. Zprávu o finančním hospodaření města k 31. 8. 1999

2. Úpravu rozpočtu města - stav k 31. 5. 1999 byl 37.076.000,- Kč
- částka získaná za akcie 6.073. 800,- Kč
- získaná státní dotace na budovu č. p. 440 ve výši 423.000,- Kč
stav celkem činí 43.572.800,- Kč

3. Finanční příspěvky společenským organizacím a organizacím zdravotně postižených
1) RIKITAN - "pionýrská" skupina Fr. Šrámka Sobotka ve výši 2.000,- Kč
2) Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, okresní výbor Jičín ve výši 1.000,- Kč
3) Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, okresní pobočka Jičín ve výši 1.000,- Kč
4) Sdružení zdravotně postižených v ČR, Středisko pro poradenství a sociální rehabilitaci Jičín, ve výši 1.000,- Kč
5) Základní org. českého svazu ochránců přírody Křižánky, Na jihu 532, Jičín, ve výši 1.000,- Kč
6) Redakční rada regionálního vlastivědného sborníku "Od Ještěda k Troskám" se sídlem v Turnově ve výši 1.000,- Kč
7) Finanční příspěvek na kulturní program pro seniory Sobotky a připojených obcí ve výši 5.000,- Kč.

4. Majetkové záležitosti

- odkoupení pozemků po bývalém ČSAD Jičín, ulice Spyšovská v k. ú. Sobotka, st. p. č. 417 o výměře 123 m2, p. p. č. 627/10 o výměře 249 m2, p. p. č. 627/2 - 70 m2, p. p. č. 627/11 - 48 m2 a dále odkoupení pozemku č. 348/1 o výměře 61 m2 od bratrů Vladimíra a Miroslava Fejfarových z Jičína za cenu vycházející ze znaleckého posudku a dalších nákladů dle jednání s konkrétními vlastníky

- nové vyhlášení odprodeje parcely č. 1172/42 ulice Za Školou v k. ú. Sobotka o výměře 833 m2 za cenu nejvyšší nabídky

- svým souhlasem nabytí vlastnictví pozemku parcely bývalého poz. katastru č. 534/6 díl 1 o výměře 64 m2, nyní část st. p. č. 631 a parcely 534/6 díl 2 o výměře 107 m2, nyní část p. p. č. 535/7 v k. ú. Sobotka vydržením vlastnického práva pro pí Ludmilu Cinkeisovou a její děti.

II. Zastupitelstvo vzalo na vědomí

1) Výsledky výběrového řízení na nebytové prostory na náměstí dle přílohy
2) Zprávu finanční komise o výsledku hospodaření příspěvkové organizace pro 500. výročí města (organizace s právní subjektivitou.)

Informace starosty o
- kolaudaci ZŠ a o individuelní státní dotaci
- demolici domu č. p. 64
- plynofikaci města cca v r. 2002
- zařazení zámku Humprecht do projektu historických objektů s turistickými známkami
- zpracované studii na řešení dopravní situace kolem křižovatky Sobotka Spyšová s přejezdem komunikace 1/16 Mladá Boleslav - Jičín
- výzvě pro občany - možnost získat zpět zvony, které byly za 2. sv. války odvezeny do Německa (informace podat na MěÚ)
- prováděné revizi veřejného osvětlení
- železničním přejezdu v Sobotce

Máte-li zájem zúčastnit se posledního letošního veřejného zasedání Městského zastupitelstva v Sobotce, přijďte 14. prosince 1999 v 18.00 hodin do velkého sálu spořitelny.


Společenská oznámení

SŇATKY V SOBOTCE

21. 9. 1999
Jan Deus, Nová Paka
Bohumila Šinkmanová, Nová Paka

13. 11. 1999
Martin Plíšek, Ostružno
Alena Kejzlarová, Valdice

16. 10. 1999
Roman Bárta, Sobotka
Monika Huňátová, Sobotka

SŇATKY SOBOTECKÝCH JINDE

16. 10. 1999 - Hrubá Skála
Karel Mistaler, Sobotka
Žaneta Frýbová, Dolní Bousov

BLAHOPŘEJEME

paní doc. dr. Alžbětě Peutelschmiedové z Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci k vítězství /hlavní cena/ v mezinárodní soutěži Evropský fejeton Brno 1999. Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže a předání cen se konalo 15. října v divadle Husa na provázku v Brně. Paní docentka Peutelschmiedová získala hlavní cenu za text "Četbou k rasismu a xenofobii".
Docentka Peutelschmiedová je už po mnoho let pravidelnou návštěvnicí festivalu Šrámkova Sobotka. Blahopřejí organizátoři festivalu a všichni přátelé ze Sobotky.

Paní Hedvika Jahelková se narodila 27. 1. 1905, takže začátkem roku 2000 se dožije úctyhodných 95 let. Je v současné době nejstarší občankou města Sobotky.
Během svého dlouhého života byla paní Jahelková činná v několika společenských organizacích a zúčastňovala se veřejného života, jak jen mohla. Byla členkou dozorčího výboru ve spotřebním družstvu Jednota, pracovala ve výboru Českého červeného kříže jih, kde také organizovala pro všechny občany Sobotky zajímavé zájezdy. Pro festivaly Šrámkovy Sobotky zajišťovala pečení koláčů a perníčků a jejich prodej. Je též členkou České obce baráčnické. Pracovala obětavě dlouhá léta v dřívějším sboru pro občanské záležitosti, kde vykonávala nezáviděníhodnou, ale velmi záslužnou činnost rozloučení se zesnulými občany. Ve výboru Českého svazu žen pomáhala po mnoho let při pořádání kursu tance a společenské výchovy. Za tuto její dlouholetou obětavou práci ji místní organizace Českého svazu žen každým rokem při příležitosti svátku matek a před Vánocemi nezapomeneme obdarovat malým dárkem. Do dalších let přejeme paní Jahelkové především mnoho zdraví a spokojenosti.

V. Linhartová

VZPOMÍNKA

Dne 31. října uplynul již celý rok, kdy nás opustil náš dobrý manžel, tatínek a dědeček, pan František Drholec. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi.

Za celou rodinu děkuje Libuše Drholcová, manželka.

16. 12. 1999 uplynou dva smutné roky, kdy nás opustil hodný manžel a tatínek, pan Jaroslav Šimůnek, rodák ze Sobotky. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi.

S láskou vzpomíná manželka a děti s rodinami.

OPUSTILI NÁS NAVŽDY

V září 1999

12. 9. zemřel ve věku 69 let pan František Kosina z Kladna, rodák ze Sobotky. 12. 9. zaopatřena svatými svátostmi zemřela ve věku 72 let magistrální dáma velkopřevorství suverénního řádu maltézských rytířů, paní Věra Irena hraběnka Schliková z Jičína. 16. 9. zemřel náhle ve věku 60 let pan Miroslav Vík, rodák ze Střehomi. 17. 9. zemřel po delší nemoci ve věku 73 let pan Jaroslav Dudek z Dolního Bousova. 23. 9. zemřel na následky tragické nehody v mladistvém věku nedožitých 22 let Petr Adam ze Sobotky. 23. 9. zemřel náhle ve věku nedožitých 65 let pan Petr Komyšák z Dětenic. 27. 9. zemřel náhle ve věku 57 let pan Miroslav Večeřa ze Sobotky.

V říjnu 1999

3. 10. zemřel náhle ve věku nedožitých 70 let pan Václav Bárta z Přepeř. 3. 10. zemřela po delší nemoci ve věku nedožitých 84 let paní Anna Lhotová z Dolního Bousova. 4. 10. zemřel po delší nemoci ve věku 84 let dlouholetý zaměstnanec ŠKODA AUTO a. s. Mladá Boleslav, pan Jaroslav Ječný z Rohatska. 9. 10 zemřela po těžké nemoci ve věku 69 let paní Marie Puchmajerová z Jičína, rozená Matušová. 11. 10. zemřela po delší nemoci ve věku 71 let paní Věra Frýbová z Blat - Maršova, rozená Kubínová. 15. 10. zemřela ve věku 72 let paní Miluška Nedvědová z Mladějova v Č. 24. 10. zemřela po krátké nemoci v požehnaném věku 91 let paní Marie Landovská z Hubojed, rozená Klabanová ze Stéblovic.

V listopadu 1999

1. 11. zemřel náhle ve věku 59 let pan Václav Král ze Sezimova Ústí, rodina pochází ze Sobotky. 4. 11. zemřel pro krátké těžké nemoci ve věku 79 let pan Josef Zikmund z Prahy. 5. 11. zemřel tragicky v mladistvém věku 24 let Martin Kůžel, řidič z Dolního Bousova. 6. 11. zemřela náhle ve věku nedožitých 85 let členka zemědělského družstva v důchodu, paní Anna Tomsová z Dobšic. 9. 11. zemřela tiše po delší nemoci ve věku nedožitých 78 let členka zemědělského družstva v důchodu, paní Antonie Ulrichová ze Spyšové.


Obsah

2 - 5 Z dějin hrdelního soudnictví města Sobotky
Jindřich Francek

6 - 8 Pohlednice jako reportáž
Karel Samšiňák

8 - 10 Vzpomínky na hudební život v Sobotce
Jarmila Žemličková

11 - 13 Jaký je osud odcizených zvonů?

13 Kostecké pomníky
Vladimír Vokálek

14 Ze života soboteckých hasičů
František Staška

15 Nezůstávají nikdy stranou
Drahomíra Flodrmanová

16 - 17 V závěru návštěvní sezóny
Dagmar Faměrová

18 - 21 O škole a nejen o ní

22 Den seniorů v Sobotce
Přemysl Dolenský

23 - 24 Kdy vlastně začaly vánoce být vánocemi?
Dobromil Ječný

25 Klid a mír všem lidem dobré vůle
Ludmila Kolumpková

26 Zveme vás

27 Kulturní kalendář
Karol Bílek

28 - 29 Václav Fiedler - sedmdesátiletý

30 Galerie na schodech vás zve

31 Činnost knihovny

32 Usnesení zastupitelstva MěÚ

34 - 35 Společenská oznámení


Odpovědná redaktorka děkuje všem spolupracovníkům a dopisovatelům za pomoc při vzniku tohoto čísla a těší se na další spolupráci.

Redakce si vyhrazuje právo upravovat a redigovat došlé materiály.


Menu