Pohlednice s hradem Kost je snad vůbec nejstarší s motivem ze Sobotecka. Vyšla r. 1893.

S

Paprocký o Kosti

Knihy kostela pražského při létu 1377 oznamují, že pan Markvart z Vartemberka s bratrem svým panem Petrem dali k špitálu v Žlebích ves Zluby i dvůr se dvěma pluhy. Ti oba dva páni byli hofmistrové, Markvart Komory české a Petr dvoru císaře Karla. Na žádost pana Markvarta dán jest klášteru turnovskému list od Jana biskupa Olomouckého.

Na str. 253 - 254 zaznamenal Paprocký výpis z desek půhonných popelavých pocházející zřejmě z r. 1297, kde se praví, že Jan z Vartemberka a na Vartemberce měl při a půhon s Vršovcem Václavem hrabětem z Šetčic. Jako svědkové jsou uvedeni: Jan z Valdštejna a na Valdštejně, Zdeněk Malovec z Šejnova a z Winterberka a na Cheynově nad Vltavou, Albrecht z Šelnberka z Kosti a na Kosti, Mikuláš Berka z Dubé a z Lippého a na Lippém, Jiřík Lev z Rožmitálu Z Blatné a na Rožmitálu. Jakožto přátelé jsou uvedeni: Petr Kaplíř z Sulevic, Kryštov Leskovec Z Leskovce, Jan Vojéř Šaska z Vačovic, Jan Dobřenský z Dobřenic.

Často citovaný údaj o vzniku hradu Kosti v polovině 14. stol. vychází ze dvou po sobě následujících podpisů Beneše z Vartemberka. Týká se však zřejmě koupě už existujícího objektu, jehož datovatelné zbytky jsou dodnes zachovány. Z poloviny 14. stol. není na hradě nic, jádro dnešního hradu vzniklo až koncem 14. stol. a stavěla je zřejmě královská huť nebo někteří z jejich vyučenců.

S

Výchova začíná od kočárku

Sympatii svého okolí si bude muset náš zatím ještě nehotový človíček trpělivě dobývat, zatím co antipatií na něho bude číhat víc než mu bude milé. Společenská výchova je dárek do života. Nešetřme jí. Dítě se brzy setkává s technikou mezilidských vztahů a jen dítě fyzicky a duševně odolné a zdravé si zvykne na společenská pouta a pochopí, že jeho počínání ve styku s lidmi je podřízeno určitým tradicím a nějakému pořádku. Formou hry pak tyto tradice a tento řád snáze přejímá. Člověk se stává člověkem vychováním, tvrdil německý filozof Immanuel Kant. Ostatní savci, když se narodí, postaví se na vlastní nohy za neuvěřitelně krátkou dobu ve srovnání s člověkem, který se na vlastní nohy někdy nepostaví pořádně ani v dospělosti. Společenská výchova člověka nezačíná až v době dospívání, ona je součástí celkové výchovy od malička. Dětské návyky vznikají napodobováním viděného a slyšeného. Na to by měli pamatovat rodiče a prarodiče, když pod vlivem rozjitřených emocí používají před dětmi výrazy sice peprně sedící, ale k výchově dítěte nepřispívající. Etika mezilidských vztahů dítěte se rodí v jeho rodině. Neúcta, křik, nepořádek, nečistota a nekulturnost ve vzájemném vztahu jsou pro společenský vývoj dítěte stejnou podestýlkou, jako špína pro vši a svrab. Děti a mládež dnes dospívají rychleji. Rychlejší adaptace potřebám nově se rodících generací vyžaduje i rychlejší sebezdokonalování rodičů. Jak začít? I pedagog, než začne učit, musí se učivu naučit. Rodič, který neví, že ještě moc toho neví, není rodič příkladný. Rodič mentorující, napomínající a zakazující je rodič snaživý, ale obvykle nemilovaný a často neúspěšný. Dovolující a všechno tolerující rodič je sice rodičem možná i milovaným, ale ne vždy respektovaným. Rodič jednou něco dovolující a podruhé totéž zakazující dítě mate a znejistí. Jednoduchý recept na rodičovskou výchovu neexistuje, existuje však spousta praktických rad -pro denní potřebu. Radit dětem není jednoduché. Víc než rada působí na naše děti příklad. Příkladem jsou dítěti kromě filmových a rockových hvězd či sportovců naštěstí také někdy rodiče a učitelé. Aspoň někdy, rodič a učitel bývá za hvězdný příklad považován bohužel většinou až po smrti. Ale i jejich příklad nepadá vždy na půdu nezoranou a neplodnou. Za pár týdnů začne nový školní rok, zkusme to tedy například s pozdravem. Něco jim o tom řekneme, něco nenápadně předvedeme. Tak tedy o pozdravu jim řekneme asi toto:

Milá naše dítka, zdravíme hlasitě a zřetelně, ale nekřičíme. Ve vhodnou dobu a při vhodné příležitosti říkáme "dobrý den" a "dobrý večer". Nemáme při tom ruce v kapsách a přestaneme žvýkat žvýkačku. Čepici, baret a v zimě beranici nesmekáme a klobouk budeme smekat, až ho budeme nosit, bude-li opět v módě, a to prý zase bude. Při loučení nezapomeneme rovněž pozdravit slovy "na shledanou" a člověku staršímu nebudeme iniciativně podávat ruku my, ale vyčkáme, až on podá ruku nám. Zdravíme samozřejmě každého, koho zdraví rodiče, nebo toho, kdo zdraví je. Jsme-li mladší, zdravíme první my. Kluci zdraví holky a ty jim odpovídají. Pozdrav je totiž slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost. A jak zdraví děvčata? Téměř stejně, až na to, že nebudou smekat klobouk, až ho budou nosit. No a my, rodiče, si připomeneme, že děti nebudeme učit společenskému životu ve vzájemné manželské neúctě, v hluku, křiku, v nepořádku, nebo dokonce ve špíně a sprostotě. Škola zasáhne v době, kdy už bude na společenskou výchovu lidského mláděte trochu pozdě. To třetí prostředí, to mimo rodinu a školu, také na našem potomkovi zapracuje. Pozitivně i negativně. Rodinnou výchovu chápeme jako očkovací injekci, která posílí společenskou imunitu našeho potomka do života, aby zbytečně společensky neklopýtal a nepadal na hubu častěji, než má osudem předurčeno.

Dobromil Ječný

O šesti generacích chalupářů na malechovickém Žďánku

Malechovice jsou malá obec, do které mohou Sobotečtí dojít pěšky za hodinku. Je zvláštní tím, že její domy nevytváří náves ani ulici, jsou roztroušeny jako samoty, jen několik se jich shluklo na kopečku naproti Hůře. Z tohoto vršku jsou krásně vidět Trosky, Střelecká Hůra, Kozákov, Tábor, za pěkného počasí i Ještěd a obrysy Krkonoš. Tam nahoře se v čísle 4 narodil roku 1834 Jan Bohumil Novák, s jehož životem je spojena historie jiné malechovické usedlosti zvané Žďánek. Jan používal později v soukromém životě svého biřmovacího jména Bohumil, pod tímto jménem bude tedy vystupovat i v tomto čtení. Jako nejstarší syn měl převzít po otci hospodářství, rozhodl se však pro studování. Pobyl tedy osm let na Gymnaziu v Jičíně a pak jako vynikající latinář a řečtinář další roky na Filozofické fakultě v Praze. V těchto letech mohl dostávat z domova jen skromnou podporu, musil si na studia vydělávat a proto přijímal místo vychovatele v šlechtických rodinách. Několik let jím byl a hraběte Josefa Baillet Latoura a jeho manželky rozené Kolowratové. Bohumil měl milou, laskavou povahu a tak si ho brzy oblíbili nejen děti, ale i jejich rodiče, ba i širší rodina Kolowratů.

Po získání doktorátu roku 1862 přijal Bohumil místo vychovatele a orlického knížete Karla III. ze Schwarzenbergu. Svůj úkol bral velmi vážně, výchovu knížecích dětí nepokládal jen za zaměstnání, ale za své životní poslání. Svým svěřencům chtěl vštípit především vlastenecké a morální ideály ku prospěchu českého národa. Zprvu se musil věnovat starším princeznám, později s ním kníže uzavřel smlouvu, podle níž se Bohumil zavázal, že povede oba prince, Karla a Bedřicha až k maturitě. Zůstal tedy na Orlíce celých 18 let a také se tam oženil. Za ženu si vzal Klotildu, dceru orlického knížecího lékaře MUDra Bedřicha Kruise. O tom, jaké závažné postavení si na zámku časem získal, svědčí mimo jiné i to, že se jeho svatby zúčastnila knížecí rodina a že při křtu všech jeho čtyř dětí, které se mu narodily, byli kmotry schwarzenberští princové nebo princezny. Když se pak Bohumil přestěhoval do Prahy, pokračovaly styky s bývalými chovanci dál až do jeho smrti. (První kancléř prezidenta Havla, Karel VII. ze Schwarzenbergu, je pravnukem Bohumilova odchovance).

Z dopisů, které Bohumil posílal do rodných Malechovic, je zřejmá jeho láska k rodišti i přání tam jednou získat možnost stálého pobytu. Nakonec se to podařilo, v roce 1868 byla zakoupena usedlost č. 11 - Žďánek. Dva roky na to se Bohumil pustil do zvelebování chalupy, dal postavit pěkné roubené patro a provedl různá další zlepšení, aby tam mohl po svatbě (1870) přivést svou nevěstu a pak později přijíždět už s rodinou na letní byt. Stal se tak předchůdcem chalupářů dvacátého století. Byl tu však jeden rozdíl - v přízemí bydleli nájemci, kteří obhospodařovali pole a v chlévě měli svůj dobytek. Bohumil dojížděl do Malechovic skoro dvacet roků, na jaře 1891 zemřel náhlou smrtí v 57 letech života. Dva roky před tím dal postavit k poctě svého patrona sv. Jana z Nepomuku jeho sochu na ohbí silnice pod Žďánkem, stojí tam dodnes.

Pro děti novákovské rodiny se stal Žďánek nezapomenutelným prostředím, kde se seznamovaly s přírodou i s životem lidí na venkově. Z Bohumilových dětí se shodou okolností věnoval Žďánku nejvíc jeho druhorozený syn PhDr. Jan Bedřich, historik a archivář, pozdější ředitel zemského archivu a generální tajemník Akademie věd. V mladých letech se snažil zkrášlit nejbližší okolí chalupy. Pod staletou lípou stojící hned a domu zřídil příjemné místo s krásným rozhledem do okolní zeleně, rodina se tam pak scházívala ke snídani a obědu. Od tohoto "Podlípí" pak vybudoval cestu sledující obloukem pole nad roklí a končící zase u vrat do dvora. Začalo se jí říkat cesta kolem, pak už jenom "Kolem". Byla lemována stříhaným habrovím a posypána bílým pískem z Blat nebo Hrdoňovic. Ve stráni do rokle ještě zřídil tak zvanou Střední cestu, dole a potoka byla cesta "Dolní". U těch cest a stezek vytesal porůznu do pískovce sedátka nebo postavil stolky a lavičky. To, co tehdy dělalo Žďánek Žďánkem, nebyla tedy pěkná chalupa, takových je v kraji víc, ale ono Janem vytvořené mimořádné prostředí. Sám se tam cítil šťasten a při náročných požadavcích, které na něj kladl život v Praze, nalézal na Žďánku nutný klid a úlevu. Vrátil se tam i po své náhlé smrti r. 1933, jeho popel je uložen nedaleko chalupy v žulovém pomníku s plaketou od Josefa Šejnosty a nápisem:

V tomto kameni
Je uložen popel
Jana B. Nováka
Na místě jemu nad
Jiné milém a v zemi
České jejíž dějinám
Posvětil svůj život

Přes všechny tyto starosti byly pobyty na Žďánku samozřejmě provázeny i krásnými prožitky a radostí, když se podařilo něco vylepšit. Klid a bezprostřední styk s přírodou přinášely potěšení a posilovaly na duši i na těle. Mirko se tam mohl věnovat i svému oblíbenému sportu, jízdě na koni. Po čase obývali majitelé chalupu celou, protože se nájemci odstěhovali. Let však přibývalo a vyjíždění z Prahy bylo čím dál obtížnější. Roku 1979 tam byli manželé Novákovi spolu naposled. V září 1980 Mirko v Praze zemřel. Jeho popel byl podle vlastního přání uložen na soboteckém hřbitově pod Humprechtem.

Nedobrý zdravotní stav za Mirkových posledních let způsobil, že se na Žďánku neprováděly nutné opravy. Za nastupující čtvrté generace - Mirkovy dcery Zuzany, promované historičky a jejího manžela akademického malíře a grafika Václava Ševčíka, se všechno dohonilo a provedlo se ještě mnoho navíc. Opravily se nejen střechy a celá fasáda domu, i uvnitř chalupy došlo k zásadním vylepšením. Při tom všem pak spolupracovala ovšem i pátá generace - Zuzanin syn, archeolog PhDr. Martin Kuna a jeho manželka Alena. A je tu také už generace šestá, zatím to jsou děti Andulka a Václav Kunovi.

Chalupa a okolní budovy jsou teď ve výborném stavu, o cestách nahoře a v rokli se to bohužel říci nedá. Cesta "Kolem" se sice udržuje, není však už sypaná pískem. Na "Střední stezku" v rokli napadalo několik vyvrácených stromů, stala se neprůchodnou a zarostla, "Dolní cestou" u potoka lze projít s určitými potížemi. K podstatné změně pak došlo přímo těsně u domu. V září 1997 rozštípil vítr památnou lípu tak, že i její zbytek musel být pokácen. "Podlípí" tak přišlo o její stínící větve a celý vzhled dvora nabyl jinou podobu. Lze doufat, že nově zasazená mladá lipka se dobře ujme a časem nahradí svou předchůdkyni.

PhDr. Eliška Nováková

Z naší školy a školičky

Vedení školy děkuje manželům Kernerovým a Haně Plockové za vedení kroužku basketbalu a Ivu Drázskému za vedení kroužku florbalu.

Den otevřených dveří

Základní škola srdečně zve rodiče žáků i širokou veřejnost k prohlídce areálu školy v sobotu 4. září od 9 do 16 hodin.

Biologická olympiáda - kategorie D - mladší žáci

Do okresního kola 28. 5. 1999 v Hořicích v Podkrkonoší postoupili žáci, kteří nejlépe splnili písemně zpracovaný vstupní úkol.

Soutěž v okresním kole se skládala ze 3 částí:

1. teoretická část (vypracování otázek), 2. praktická část (poznávání organismů), 3. laboratorní práce (mikroskopování)

Výsledky: 2. místo Alena Žofková, 7. B, ZŠ Sobotka, 8. místo Iveta Karásková, 7. B, žákyně připravovala Jiřina Bradnová.

Byl den můj bouří divých pln ... .

Pásmo ke 160. výročí narození Václava Šolce připravili žáci 9. roč. sobotecké školy pod vedením pí učitelky Olgy Bičišťové. Obdobně jako při nácviku vánočních pořadů zapojila velké množství dětí. Recitovali i chlapci, o nichž bychom spíše předpokládali, že mají v běžném životě k poezii daleko.

Životopisné údaje nás ponořily do těžkého básníkova života. Primula veris, Růžička, Vody přítelkyně a další básně tvořily průřez básníkovou tvorbou. Žáci recitovali sólově, sborově, některé verše zpívali.

Pro účinkující i posluchače byl tento podvečer 24. 6. krásným zážitkem. Síla slova byla umocněna svátečním vzhledem nastrojených recitátorů. Pan dr. K. Samšiňák poděkoval jménem pořádajících "baráčníků" i jménem svým - majitel Šolcova statku - pí učitelce Bičišťové i škole za projevenou úctu k básníkovi.

M. S.

Na 12. 6. 1999 byl svolán sraz školáků narozených v roce 1929, kteří navštěvovali soboteckou školu. Byl to již pátý sjezd. Sešlo se nás 45 a 45 již naše řady opustilo. Na letošním srazu nás čekalo příjemné překvapení - rekonstruovaná škola. Při prohlídce, která nám trvala přes hodinu, jsme užasli. Byla to nádhera. Přestavba a přístavba celého zařízení školy je provedena na promyšlené úrovni. Je zde pamatováno i na postižené školáky. Toto dílo nám mohou mnozí závidět. Jsme všichni rádi, že toto krásné dílo se podařilo právě v Sobotce. Přejeme to dnešní mladé generaci a vzkazujeme jim:

"Chraňte tento majetek, aby mohl sloužit dalším pokolením". Zároveň děkujeme Městskému úřadu v Sobotce, ředitelce základní školy A. Čelišové za to, že tento projekt realizovali. Náš dík patří i pí učitelce Náhlovské, která nás školou prováděla. Za všechny vám přeji, aby ve škole učili samí výborní učitelé, a aby z vašich dětí vychovali čestné a poctivé lidi.

Za všechny spolužáky

Stanislav Rulc

Dny v roce se střídají a často se nám zdá, že až příliš rychle ubíhají. Tak nám také uteklo i druhé pololetí školního roku v naší mateřské škole.

Paní učitelky se rozloučily s "předškoláky" a spolu s ostatními dětmi "nastoupily" na prázdniny. Ještě před tím však tak trochu bilancovaly. Řada dnů byla zdánlivě obyčejná a nenápadná. Naopak některé byly toužebně očekávány a přinesly spoustu radosti a nevšedních zážitků. K nim patřila např. slavnost Tří králů, kterou připravily V. Jenčková a Š. Kubištová, učitelky z křesťanské třídy. Děti si popovídaly o tomto svátku, koledovaly na faře a zazpívaly si v kostele u jesliček. V lednu navštívily školku děti ze základní školy spolu s p. učitelkou Jiráskovou a ředitelkou A. Čelišovou. Společně si nejen pohrály, ale ukázaly svým starším kamarádům, co už umí a hlavně i "svoji" školku. Další větší akcí byl únorový karneval, na kterém se podílely nejen děti, jejich maminky, paní učitelky, ale i provozní pracovnice. Svoje dovednosti, ale hlavně malířské umění prezentovaly děti na výstavě ve Spořitelně a na MěstÚ Sobotka. Také divadelní představení představovala pro děti nový zdroj informací, společně si zazpívaly s divadelníkem R. Petrášem, shlédly pohádku divadla z Hradce Králové "Princezna a drak", "O šípkové růžence". Nezapomenutelný zážitek si děti odnesly z představení "Duhové bubliny a jiné klauniády", které připravilo Středisko městské kultury v Sobotce. Velký ohlas u dětí měly i besedy s knihovnicí pí Dědečkovou a MUDr. Hoškovou. Na Svátek matek se poprvé představil maminkám a babičkám pěvecký sboreček Hudebníček, který vede pí učitelka Z. Dlouhá a D. Krejčíková, ten také reprezentoval mateřskou školu na přehlídce dětských sborečků v Jičíně. Velkým zážitkem pro děti byl i výlet do Velešického mlýna. Jízda na koni a opékání buřtů - na to se nezapomíná.

A tak pomalu plynul čas a do prázdnin byl už jen skok. Do školy zavítala vedoucí SMKS p. Flodrmanová spolu se Studiem Šrámkova domu, jehož členové dětem zahrály pohádku "O stříbrném talířku a šťavnatém jablíčku", pod vedením L. Bechyňové. A pak už zde byl den dětí a tajný výlet s dobře ukrytým pokladem. Dne 16. června se děti naší školky představily veřejnosti svým hudebním pásmem ve spořitelně a na závěr pololetí zhlédly divadelní představení "O perníkové chaloupce". Tímto se ještě jednou loučíme s našimi předškoláky a děkujeme za pomoc všem obětavým maminkám a sponzorům.

Věra Macounová

ředitelka mateřské školy

Kulturní kalendář:

- propagátor našich akcí, fotograf a novinář Jaroslav Najman k 60. narozeninám 27. 7.

- zemědělský inženýr Jan Sedmidubský, funkcionář zemědělských organizací z Libošovic, také k šedesátinám 11. 8.

- dále tři padesátníci - chalupáři, sportovkyně ing. Věra Jirásková (17. 8.), řezbář, sochař a herec ing. Petr Kavan (14. 8.) a mluvčí pana prezidenta dr. Ladislav Špaček (17. 8.)

- a o pět let mladší jsou hudebník a politik Michael Kocáb (28. 7.) a historička dr. Naďa Kubů (30. 7.).

FRANTIŠEK STAŠKA

V těchto dnech pan František Staška slaví významné životní jubileum. Kulturní pracovník, bývalý divadelní ochotník, hasič, skaut, organizátor dětských táborů, organizátor festivalu Šrámkova Sobotka ... . Nechci se opakovat, jeho životních mezníků bylo již pár a psali o něm již jiní. Pana Stašku jsem více poznala před deseti lety (též malé výročí), kdy jsem se po pěti letech mateřské dovolené vrátila zpět do knihovny do Sobotky. Zůstal nadále přítelem knihovny a dle svých možností nám v knihovně pomáhá. Byl a je dobrým rádcem. Díky němu jsem získala nový pohled na svět. Po revoluci dal pan Staška dohromady přehled řemesel a dalších živností i s jejich osobnostmi Sobotky za první republiky. Pustil se do velkého úkolu: zmapovat celý 1. odboj na Sobotecku. Jeho práce vyvrcholila vydáním publikace v edici Knihovnička Českého ráje LEGIONÁŘI SOBOTECKA. S přestávkami mapuje i dějiny soboteckých hasičů. Pane Staško, pro mě jste vzorem kamaráda, nebojácného a čestného člověka. Člověka, který dovede i nepříjemné věci říct do očí, člověka, i já použiji, podobně jako Karol Bílek před pěti lety, Šrámkových slov, který miluje svůj kraj tím, že mu slouží. Do dalších let Vám za všechny přeji hodně zdraví, sil pro další velký úkol, který jste si uložil.

VĚRKA JIRÁSKOVÁ

Milá Věrko, oslovuji tě důvěrným jménem, díky Tobě jsem poznala mnohé jiné a neznámé. I ty se dožíváš významného jubilea. Na Sobotecko se paní Jirásková přistěhovala v roce 1972. Krátce před nešťastnou autohavárií pracovala jako zootechnička v místním JZD. Poté odešla do invalidního důchodu a začala na invalidním vozíku sportovat. Dosáhla světových úspěchů - stala se československou rekordmankou v hodu oštěpem, ve vrhu diskem a koulí, medaile přivezla z mistrovství světa tělesně postižených z Holandska, Velké Británie. Velkým úspěchem byla stříbrná medaile z paralympiády v Barceloně. Účastnila se i paralympiády v Atlantě v USA. Sport se stal novým smyslem života. V letech 1990 až 1997 pomáhala v knihovně, byla naší věrnou kamarádkou. V roce 1997 se ze Sobotky odstěhovala. Se svým handicapem se díky rodinnému zázemí vyrovnala obdivuhodným způsobem. Vychovala tři zdravé kluky, je to sympatická, vitální, plná optimismu, skromná žena. My všichni zdraví bychom měli před ní smeknout. Milá Věrko, děkuji Ti za rozšíření životního obzoru. I ty jsi pro mne velkým příkladem. Do dalších let Ti přeji hodně zdraví, sil a životního elánu.

Lenka Dědečková

Vzpomínáme se Sváťou Macounem

Bylo babí léto roku 1948. Lelkovali jsme a snili v sedě na kopečku hlíny, parta soboteckých kluků na cvičišti za sokolovnou. Ani už nevím, kdo všechno tam byl. Pro mladé je sport vždycky prioritou, a tak rok 1948 pro nás nebyl ani tak neslavnou dobou české politiky jako slavnou dobou oslnivých Zátopkových vítězství a rekordů. Prakticky všechna okolní města již měla atletický stadion a pořádaly se závody i pro dorost. "Co byste o tom jen snili, udělejte si stadion a dráhu sami!" - řekl skupince Láďa Macoun, student ekonomie, který nás pozoroval (Zahynul později v roce 1962 tragicky na motocyklu.) "Každý máte doma krumpáč a lopatu. V zdravém těle zdravý duch. Tak za hodinku zase tady!" Začalo se kopat, dnes, zítra, pozítří, dvě až tři hodinky odpoledne, jak měl kdo čas. "Uděláme si oddíl a ty nás povedeš!" - "To ne, ale pošlu vám bráchu." A příští den přišel Sváťa Macoun, vynikající maturant a fanda atletiky, charismatická osobnost s jasnými plány a pevnou vůlí, s velikou obětavostí a s předsevzetím, že tento krásný sport v Sobotce zorganizuje. Pro nadšené atletické mládí se záhy stal jakýmsi Rikitanem z Hochů od Bobří řeky.

V soboteckém sportu vždycky byl, je a asi i jedničkou bude fotbal. V současné době je dokonce výborný. Vedle něho v časové ose vyrůstaly krátkodobé ostrůvky jiných sportovních aktivit podle dobové přitažlivosti. Zazelenaly se, rozkvetly, potěšily své zapálené vyznavače i srdce vděčných diváků a potom zmizely, propadly se do paměti. Vždycky byly ale provázeny nadšením a snad i hrdostí z příslušnosti k sobotecké enklávě. Přivolat je ze záhrobí mohou jenom archivní údaje, zažloutlé fotografie a vzpomínky přežívajících pamětníků při některé zvláštní příležitosti. A ta tu právě pro atletiku je: letos už neuvěřitelné padesáté výročí otevření stadionku za sokolovnou dne 3. 7. 1949. Co tomu ještě mezitím předcházelo a co následovalo vypravuje teď v dopise Sváťa Macoun sám a já si dovolil jen doplňky v závorkách:

"Díky pochopení a souhlasu vedení Sokola - finanční, materiální pomoc, pomoc při řízení stavby od náčelníka J. Opočenského, díky pochopení a podpoře od předsedy MěNV p. Stuchlíka se práce na cvičišti dobře rozeběhly a pokračovaly i v jarních měsících roku 1949. Prostor asi 70 x 50 m, který byl k dispozici, umožňoval postavit atletickou dráhu o délce jen 185 m. Vyvstala řada problémů, jak vymezit dráhu pro sprintéry, když žádná strana nepřesahovala volných 60 metrů. Museli jsme proto protáhnout úsek dráhy podél plotu a dnešní samoobsluhy až k plotu a silnice na Spyšovou. (Při kopání břehu jsme dokonce exhumovali kompletní chlapeckou kostru z morové rány někdy před 300 lety.) Doběh byl pak asi 10 m od tehdejší zadní zdi sokolovny (před dostavbou jeviště). To nás pak při závodech nutilo postavit k této zdi žíněnky z tělocvičny, abychom zabránili úrazu sportovců z jiných oddílů, kteří se s takovou záludností nikde nesetkali. (Vartovali tam také vždy čtyři silní muži, kteří dobíhající závodníky chytali do záchranné náruče.) Dnes pod zorným úhlem existence soboteckého stadionu vzbuzuje naše tehdejší počínání úsměv. Pro sprint 100 m jsme museli použít start do zatáčky v pravotočivém směru s přechodem do dráhy pro 60 metrový běh. Běh na 200 m vyžadoval 1 kolo + 15 m, štafeta 4 x 60 m se pochopitelně také nevešla do jednoho kola, závod na 3000 m měl téměř 17 kol a o větších vzdálenostech jsme kvůli závrati závodníků nemohli ani uvažovat. Podobné problémy vyvstávaly na našem minizávodišti i při umísťování výsečí pro body a vrhy, při rozběhu na skok daleký, vymezení předávajících úseků štafet aj. Vše se muselo vykoumat a připravit tak, aby to alespoň v základě bylo v souladu s pravidly, s požadavky na bezpečnost závodníků i diváků. (Sváťa Macoun si velice rychle udělal zkoušky na oficiálního svazového rozhodčího lehké atletiky. Vznikl také oddílový znak: Humprecht v trojúhelníku, osázený písmeny Sokol Sobotka. Zasloužil se o to náš tyčkař Pepík Kalvach, náš skokan o tyči. Tento znak se pak stal základem i pro fotbalisty a jiné oddíly.) Štěstím bylo, že v inventáři Sokola se našlo lehkoatletické nářadí - stojany na skok vysoký, bambusová tyč, koule, disky, oštěp, pásmo, dokonce i štafetové kolíky. Tento poklad jsme dostali od naší mateřské jednoty darem jako počinek pro činnost oddílu. Z řečeného vyplývá, že i kdysi v minulosti, někdy ve třicátých letech, měla lehká atletika v Sobotce své stoupence, kteří zanechali materiální i ideový odkaz svým následovníkům.

V jarních měsících roku 1949 probíhaly nejen dokončovací práce, ale již se také pilně trénovalo. Slavnostní otevření sportovního miniareálu lehké atletiky se uskutečnilo 3. 7. 1949. Nástup závodníků, vztyčení vlajky, slavnostní projev a především první závody za účasti závodníků, převážně dorostenců z Mnichova Hradiště, Bakova, Mladé Boleslavi a Sobotky sledovalo 150 - 200 diváků, kteří ochotně platili vstupné jako podporu pro novou soboteckou atrakci. Dorostenecký pětiboj, běhy, skoky, vrhy, body, štafety, mužské disciplíny - běhy na 100, 200 a 3000 metrů - zde startoval i bývalý šampion Soboťák Přemysl Dolenský, ve skocích poutal pozornost diváků i závodníků bývalý vynikající český desetibojař Míla Novotný.

Od tohoto dne pak dával atletický oddíl Sobotka o sobě vědět. Rostl počet akcí pořádaných v našem městě, zúčastňovali jsme se závodů v jiných městech okresu i kraje. Živelný zájem mládeže o lehkou atletiku neochaboval. Příklad našich závodníků, zvláště mladších dorostenců, kteří vytvořili slušný tým, jejich výsledky i vystupování přitahovalo další zájemce. Na cvičišti se stále něco dělo, noví chlapci, dívky, všichni chtěli zkusit, v čem dokáží vyniknout. Někteří vytrvali a stali se platnými členy oddílu, ti zbývající alespoň zůstali našimi příznivci. (Zpočátku jsme se opravdu od druhých oddílů jen učili, ale v příštím roce jsme je už dokázali porážet.) Získat ve sportu úspěch není snadnou věcí. Je k tomu třeba mnoho úsilí, vůle, ukázněnosti i vytrvalosti. Myslím (píše Sváťa Macoun), že naprostá většina těch nadšených soboteckých kluků v sobě tyto vlastnosti vypěstovala. Úsilí a systematický trénink brzy přinesly ovoce, zvláště v případě mladších dorostenců, kteří dosahovali vynikajících výkonů ve střetnutích s dorostenci Mnichova Hradiště, Doks, Debře, Bakova, Jičína, Jablonce, Lomnice, Jilemnice, Mladé Boleslavi, Liberce.

Snad bych měl vzpomenout, jak vlastně náš oddíl fungoval: Funkce vedoucího oddílu byla svěřena mně. Vedle toho jsem působil jako organizátor, trenér, zpočátku též jediný úřední rozhodčí, hospodaření penězi, evidence, korespondence - to patřilo do mé kompetence. Opíraje se o důvěru mých trochu mladších kamarádů a s jejich častou pomocí jsem toto zvládal, včetně tréninku vlastní osoby. Ale je fakt, že každý z té mladé party byl schopen, ochoten a připraven mě zastoupit, nastoupit do závodu a vedle toho dělat pomocného rozhodčího u jiných disciplín, dělat pořadatele, výběrčího, opravovat nářadí, upravovat plochu, zapisovat výsledky. Lehkou atletiku v Sobotce jsem nepředstavoval já, ale všichni ti, kteří se pro tento krásný sport nadchli a dali mu svá srdce, své síly a i volný čas. Zní to možná příliš knižně, ale je to tak. Těch jmen byla dlouhá řada, mnohá mi vypadla z paměti, ve které teď lovím: Pepík Jindra, Dobra Berka, Pepík Honc, Láďa Bázler, Vašek a Jarka Jirků, Aleš Černý, Vašek Antoň, Míla Šulc, Tomáš Rybín, Standa Houžvička a další a další. Jejich aktivita, vystupování a sportovní výkony rozhodně přispěly k obohacení sportovního života v Sobotce.

Intenzivní zimní příprava 1949/1950 v tělocvičně i v terénu se záhy projevila růstem výkonnosti. Zasloužil se o to Míla Novotný, který si přípravu vzal na starost. Na zahajovací závody přišla také řada nových mladých chlapeckých a také dívčích tváří. Družstva mladších i starších dorostenců bojovala úspěšně s loňskými rivaly a rozšířila svoje soupeře o oddíly z Turnova, České Lípy, Semil, Rumburku. Svá utkání měli i muži. S cílem získat nové členy a propagovat "užitečné utrácení volného času sportovní činností" byly pořádány tzv. atletické čtvrtky, kde si kdokoliv mohl s našimi závodníky zasoupeřit a také se nechat cvičit. Na jedné akci se sešlo i 20 žáků - a to zcela dobrovolně, beze zvaní. Dorostenecká družstva absolvovala i trojutkání s Mladou Boleslaví a Mnichovým Hradištěm, družstvo mladších dorostenců doslova řádilo při všech utkáních, například v Jičíně zvítězili 54,5:29,5 bodů a Pepík Jindra tam do dálky skočil 582 cm, což patřilo k nejlepším výkonům v kraji. (V Sobotce za Mladou Boleslav závodil i budoucí čs. reprezentant ve skoku do výšky a v překážkách Václav Bečvarovský a v zápisech ze čtvrtků se objevuje i jméno budoucího čs. oštěpaře Soboťáka Sachomského. Pepík Honc vyhrál krajské přebory v běhu na 60 m, stejně tak štafeta 4 x 60 m a tatáž štafeta ve složení: Najman, Jindra, Houžvička, Honc zvítězila v Liberci na soutěži štafet v čase 29,6 s, což je dobrý čas i dnes, a to nemluvím o tehdejších škvárových drahách. Ostatně tato štafeta žádný závod neprohrála!)

Pro pobavení diváků, ale i závodníků, byly pořádány víceboje, kde každý závodil v tom, co neuměl, ale též víceboje v tom, co kdo uměl. Svá utkání měli už i muži (běžci Dolenský a Macoun, na všechno výborný Míla Novotný a znamenitě se vždy prezentoval i Jarka Opočenský), kteří byli doplněni o dorostence. Svůj vztah k městu prokazovali mladí atleti i při jiných příležitostech: při výstavbě koupaliště pod Humprechtem, při protipožárních nočních hlídkách na ochozu Humprechta a jako kuriozitu uvádím i historku o deseti právě trénujících běžcích, kteří na zvuk sirény doběhli do Nepřívěce k požáru stejně rychle, jako přijel hasičský vůz. Ale to už moje vzpomínky končí. K 1. 10. 1950 jsem odešel do základní vojenské služby a do Sobotky se již nikdy natrvalo nevrátil. Můj životní úděl vojáka z povolání mě zavedl do jiných míst v této naší zemi. Pomyslné žezlo vedoucího oddílu přebral Pepík Jindra a oddíl pokračoval v činnosti. Ale k ní se může vyjádřit jen on sám!"

A já na závěr poznamenávám: učiním tak rád, pokud mně to redakce umožní. Za ten další rok se už skutečně nebylo za co stydět: je k tomu dost kompletních podkladů a Sváťa Macoun ani neví, že se všechny zachovaly. Rád bych se ale podíval na věc širšíma očima.

Doplňuji ještě pro zajímavost: přes všechny své široké znalosti a zásluhy o sobotecký sport tenkrát Sváťu nevzali z prapodivných důvodů na vysokou školu a musel narukovat k Černým baronům. Úsměvnou ironií k činu dosud utajeného udavače ze Sobotky budiž to, že Sváťa nakonec na vojně zůstal - třeba také neměl jinou možnost - a díky svým znalostem a organizačním schopnostem se vypracoval do vysokých štábních funkcí. Důchod žije v Hradci Králové v paneláku, je stále vynikající šachista - jako když hrával za Sobotku, a třebaže již sedmdesátiletý, řídí v Hradci veškeré šachové dění. Už nám také slíbil, že přijede na letošní sobotecké posvícení, kdy plánujeme setkání bývalých atletů po 50 letech.

Ing. Josef Jindra

Míla Šulc překonává "nůžkami" 150 cm s velkou rezervou. "Flop" se objevil až o desítky let později.

Boženka Janků a Majka Kalvacjová - dvě dorostenky o atletickém čtvrtku.

Parta sobotecké omladiny z padesátých let. Všichni jsou dobře k rozeznání, bohužel ne všichni se ještě mohou poznat.

Společenská oznámení

9. 7. 1999

Viktor Hodáč, Jablonec nad Nisou
Lenka Hrušovská, Sobotka

17. 7. 1999 - Humprecht

Petr Kyzivát, Jičín
Šárka Loužilová, Jičín

SŇATKY SOBOTECKÝCH JINDE

19. 6. 1999 - zámek Sychrov

Libor Knobloch, Sobotka
Markéta Havelková, Dolní Bousov

BLAHOPŘÁNÍ

Dne 26. 8. 1999 oslaví pan Stanislav Rulc, bývalý zootechnik ZD Sobotka své 70. narozeniny. Do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti mu přejí

manželka, synové a dcera s rodinami

VZPOMÍNKA

Dne 7. 7. by se dožila naše drahá maminka a babička, paní Helena Žemličková 72 let a 4. září uplyne rok, co nás navždy opustila. Na její lásku a obětavost nezapomeneme.

Dne 8. 8. by se dožil i její manžel pan Jindřich Žemlička 77 let.

S úctou vzpomíná dcera Helena Hlaváčková s rodinou.

Jen smutnou vzpomínkou je pro mě moje milá spolužačka ze základní školy, MUDr. Mirka Podhorská, bývalá ředitelka nemocnice v Olomouci. Ze života odešla 17. 8. 1993.

Dne 18. 8. 1999 vzpomeneme nedožitých 66. narozenin mého nezapomenutelného manžela, našeho milého taťky, nenahraditelného dědečka Leničky, Martínka, Terezky a Haničky, p. Václava Folprechta z Čálovic č. 15. 22. 6. jsme vzpomněli 11. výročí jeho náhlého úmrtí.

manželka, děti Hana a Václav s rodinami

OPUSTILI NÁS NAVŽDY

V květnu 1999

16. 5. zemřel tiše po zákeřné nemoci ve věku 50 let pan Václav Uher, mistr republiky v autokrosu z Jičína. 17. 5. zaopatřena svatými svátostmi zemřela tiše ve věku nedožitých 83 let paní Jiřina Veigrtová ze Sobotky. 20. 5., zaopatřena svatými svátostmi, zemřela tiše v požehnaném věku nedožitých 85 let učitelka v. v. v Praze a v Sobotce paní Marie Marková, rozená Šteinfestová z Libošovic. 20. 5. zemřel ve věku 60 let zaměstnanec ŠKODA a. a. s. Mladá Boleslav pan František Tomsa ze Zajakur. 22. 5. zemřel náhle ve věku 67 let dlouholetý zaměstnanec ČSAD Mnichovo Hradiště pan Josef Janatka ze Sobotky. 22. 5. zemřel tiše ve věku 70 let pan Vladimír Kopecký ze Sobotky, zahradník.

V červnu 1999

5. 6. zemřela v požehnaném věku nedožitých 90 let členka zemědělského družstva paní Anna Hudcová, rozená Marková ze Zajakur. 11. 6. zemřel po těžké nemoci major v. v. pan Jaroslav Opočenský ze Sobotky. 12. 6. zemřela po delší nemoci ve věku nedožitých 61 let zaměstnankyně ČD Mladá Boleslav v. v. paní Danuše Pavlíková z Libošovic. 18. 6. zemřela po těžké nemoci ve věku 56 let paní Jiřina Vokráčková, rozená Kupcová, ze Sobotky. 18. 6. zemřela po delší nemoci ve věku 85 let paní Marie Přádová, rozená Šumová, rodačka ze Sobotky. 20. 6. zemřel ve věku 53 let pan Miroslav Rulc z Mrkvojed. 20. 6. zemřel po delší nemoci v předvečer svých 77. narozenin rolník na odpočinku pan Jaroslav Vávra z Rohatska.

V červenci 1999

3. 7. zemřela tiše ve věku nedožitých 76 let paní Vlasta Šudová, rozená Límanová, ze Sobotky. 7. 7. zemřel po těžké nemoci ve věku 77 let pan Jiří Volf z Nymburka, rodák ze Sobotky.

Činnost knihovny

Oddělení pro dospělé: úterý 9 - 11 12 - 17

sobota 9 - 11

Oddělení pro děti: pondělí 9 - 11

Z nových knih si dovoluji upozornit na knižní publikaci ALBUM STARÝCH POHLEDNIC ČESKÉHO RÁJE. Tato kniha zahrnuje území od Kopaniny přes Turnov až k Mnichovu Hradišti, pokračuje Soboteckem na Jičín a vrací se přes Lomnici do údolí Jizery na Semilsko a Maloskalsko. Téměř třista převážně barevných reprodukcí přiblíží zájemcům o minulost Český ráj jako turistické eldorádo s velkým množstvím přírodních krás a historických památek. Na textové části spolupracoval Soboťák Karol Bílek.

-LD-

Usnesení ze 3. veřejného zasedání Městského zastupitelstva v Sobotce

1. Zprávu o hospodaření města Sobotky k 31. 5. 1999

2. Úpravu rozpočtu pro rok 1999, schválený rozpočet ve výši 23.200.000,- Kč. Byla získána individuální státní dotace na rekonstrukci a přístavbu ZŠ ve výši 13.861.000,- Kč a dotace OkÚ Jičín na literární soutěž Šrámkova Sobotka ve výši 15.000,- Kč. Upravený rozpočet k 31. 5. 1999 činí celkem 37.076.000,- Kč.

3. Finanční příspěvek na pomoc uprchlíkům z Kosova ve výši 20.000,- Kč na bankovní účet zřízený u České národní banky v Praze 1, Na Příkopě 28, pod názvem "Češi Kosovu". Číslo účtu je 10030-1920001/0710.

4. Členský příspěvek pro Elektrárenské a Plynárenské sdružení obcí Východních Čech ve výši 1,- Kč/ 1 ks akcie VČE. Za 1560 kusů akcií částku 1.560,- Kč.

5. Majetkové záležitosti

Záměry města odprodat:

a) Pozemkové parcely č. 554/1 o výměře 188 m2, 554/3 o výměře 216 m2, 568/1 o výměře 288 m2, 571/2 o výměře 61 m2, 571/3 o výměře 104 m2 a 571/7 o výměře 66 m2 v k. ú. Sobotka za cenu dle znaleckého posudku a úhrady nákladů s tímto prodejem spojených.

b) Budovu bývalých školních dílen č. p. 25 na stavební parcele č. 614 o výměře 133 m2 a pozemkovou parcelu okolního pozemku č. 1172/2 o výměře 1001 m2 s podmínkou zřízení věcného břemene, s právem přístupu a nezbytného užívání pozemku pro vlastníka nebo uživatele turistické chatky ev. č. 15 na stavební parcele č. 762 dle specifikace stanovené geometrickým plánem.

c) Pozemkovou parcelu č. 118 o výměře 470 m2 v k. ú. Sobotka na stavbu rodinného domku. Pozemek bude prodán formou dražby.

d) Záměr města odkoupit do svého majetku č. p. 64 se stavební parcelou č. 95 o výměře 547 m2, dále pozemkovou parcelu č. 42 o výměře 403 m2 a pozemkovou parcelu č. 196/2 o výměře 153 m2 v k. ú. Sobotka za cenu sjednanou vzájemnou dohodou zahrnující cenu majetku a příslušné poplatky.

e) Pronajmout travnatou část pozemku bývalého kolbiště č. parcely 1474/1 v k. ú. Sobotka pro Sportovní klub Sobotka za smluvních podmínek sjednaných vzájemnou dohodou a zbylé části tohoto pozemku (1474/1) pro Jezdecký klub Sobotka rovněž za stejných podmínek.

Záměr odkoupit stávající zařízení kolbiště, které je ve vlastnictví třetí osoby do majetku města za cenu vycházející ze znaleckého posudku zpracovaného dle zákona o oceňování majetku.

f) Pronajmout prostor po bývalé spořitelně v č. p. 420, ulice Jičínská, Sobotka na základě řádně vyhlášeného výběrového řízení jedinému zájemci Českomoravské stavební spořitelně a. s., okresní pobočce Jičín.

II. Zastupitelstvo vzalo na vědomí:

1) Zprávu o přípravě festivalu "Šrámkova Sobotka".

2) Ukončení činnosti výboru pro 500. výročí města Sobotky. Závěrečné zprávy budou podány na příštím veřejném zasedání.

3) Vyhlášení opakované dražby pozemkové parcely č. 1172/42 ulice Za školou v k. ú. Sobotka, dle vyhlášených podmínek.

"Kam s nimi?"

Cílem tohoto článku není návrat k Nerudovskému citátu "Kam s ním?", ale ukázání různých možností spoření. Čili otázka "Kam s nimi?" se bude týkat finančních prostředků.

Razantní pokles úrokových sazeb svádí k závěru, že se dnes spořit nevyplácí. Opak je pravdou. Klesla také výrazně míra inflace, která úspory znehodnocuje. Od roku 1990 jsme dnes poprvé v situaci, kdy vklady neztrácí svou hodnotu.

Jaký je v současnosti reálný výnos vložených prostředků? Pro získání odpovědi je třeba nominální výnos očistit o daň z úroků z vkladů a očekávanou inflaci.

Pro názornost je příklad uveden v tabulce:

	Úroková míra	Daň z úroků	Očekávaná inflace	Reálný výnos	Při vkladu	Reálný výnos
Rodinná záložna	11%	15%	3,9%	5,45%	10.000,-	545,- Kč
Peněžní ústavy	6%	15%	3,9%	1,2%	10.000,-	120,- Kč

Z výše uvedených hodnot je evidentní, že rok 1999 je příhodným obdobím pro spoření a reálné zhodnocení finančních prostředků.

Bankovnictví i záložny prodělaly náročné období vývoje. Je třeba, aby každý střadatel zvážil, do kterého peněžního ústavu vloží své prostředky. Záložen je několik desítek. Střadatel by si měl uvědomit, že nejvyšší úroková míra není hlavním kritériem pro svěření finančních prostředků té či oné záložně.

Dalšími důležitými faktory jsou: Rozsah a úroveň nabízených služeb, nadstandardní služby, objem vkladů, výše poplatků, dostupnost služeb, velikost členské základny, dosažené pozice na finančním trhu, úroveň managementu a způsob řízení peněžního družstva.

Započítáním všech těchto aspektů zaujímá naše Rodinná záložna jedno z předních míst v rámci záložen, i když na vkladech nenabízí nejvyšší úrok.

V poslední době se v různých médiích vyskytují zprávy zpochybňující fungování záložen a jejich hospodaření. Problém je v tom, že autoři nerozlišují mezi bankami a záložnami a dochází tak k chybným závěrům. Hlavní kritika je zaměřena proti úrokovým sazbám. Základní rozdíl je v tom, že člověk, který uloží peníze u záložny, se stává členem družstva a tedy jedním z vlastníků záložny. Banky vytváří zisk pro své akcionáře. Záložny vytvořený zisk rozdělí formou úroků svým členům. Jen tento rozdíl umožňuje vyplácet záložnám o 3 - 5 % vyšší úroky.

Hlavními dalšími zásadami možnosti výhodného úročení vkladů jsou:

1. Výše poskytovaných úvěrů se pohybuje kolem 60 % vkladových prostředků.

2. Vzorná platební morálka našich členů, kterým byl poskytnut úvěr - minimalizace nedobytných úvěrů.

3. Profesionální úroveň managementu a všech zaměstnanců.

4. Nízké provozní náklady (malá síť nákladných pobočkových pracovišť).

5. Každý člen může se svými účty pracovat pomocí telefonu (tuto službu dostává automaticky každý člen) nebo pomocí počítače. Náš člen tedy nepotřebuje přepážková pracoviště.

6. Styk s klientem zajišťují externí spolupracovníci - jednatelé.

7. Platy zaměstnanců jsou nižší než v peněžních ústavech.

8. Odměňování externích pracovníků je v závislosti na jejich výkonu.

O tom, že tyto principy fungují i v praxi, se přesvědčuje stále větší počet našich členů. Jejich počet se blíží třiceti tisícům. Rodinná záložna jim již přes tři roky své činnosti plní jejich přání a potřeby na formy spoření. Naše Rodinná záložna vždy nabízí jen reálné úrokové sazby a jak dokázala předchozí období, dokáže svým závazkům také vždy dostát.

Po přečtení příspěvku a zvážení všech výhod bude čtenář snadněji řešit Nerudovskou otázku "Kam s ním?", respektive "Kam s nimi?". Jistě se rozhodne pro to nejvýhodnější spoření.

Věřím, že s Rodinnou záložnou.

Keltnerová Zdeňka

jednatel RZ

Pracoviště: Jičín, Jiráskova ul. č. 13, tel. 0433/25635

Provozní doba: Út 9 - 12 hod. 13 - 17 hodin, So 8 - 12 hodin

Libáň, zas. místnost OÚ: St 12 - 16 hodin

Sobotka, 1. patro ČS: Čt 11 - 16 hodin

Obsah

3 - 5 Ohlédnutí za Sobotkou
Jana Pavlíčková a Blanka Kotoučová

6 Výsledky literární soutěže ŠS 1999

7 - 9 Ludwig
Kateřina Rudčenková

10 - 13 Růže - čarodějky
František Šístek

14 - 25 Napsali ve Splavu

26 - 27 Sobotka v historii času
Karel Samšiňák

28 Paprocký o Kosti
Karel Samšiňák

29 - 30 Výchova začíná od kočárku
Dobromil Ječný

31 - 34 O šesti generacích chalupářů na Malechovickém Žďánku
Eliška Nováková

35 - 36 Z naší školy a školičky

37 Kulturní kalendář

38 - 42 Vzpomínáme se Sváťou Macounem
Josef Jindra

43 - 44 Společenská oznámení

45 Usnesení ze 3. veřejného zasedání městského zastupitelstva v Sobotce

46 - 47 Kam s nimi?
Zdeňka Keltnerová

48 Obsah