100 čechů Českého Ráje

V prvních podzimních dnech se v Jičíně už tradičně koná festival Jičín - město pohádky, který se stal pevným pilířem propagace Českého ráje, pilířem lásky a porozumění, při kterém se prolíná svět dětí se světem dospělých. Každým rokem se v rámci festivalu koná spousta doprovodných akcí. Jsou to výstavy, tvůrčí dílny, náměstí a přilehlé ulice se mění v jednu velkou hernu. Městem se rozléhá dětský smích a dospělým kolikrát září oči stejně, jako jejich dětem. Čas od času dojde ale na akci naprosto výjimečnou, která chytne za srdce všechny - měla jí i výstava prací manželů Lhotákových v jičínské galerii.

Když vám někdo řekne, že jde "na výstavu", představíte si exponáty za sklem, jemně nasvícené pergameny či historická náčiní, na které není radno sahat. Když vám ale řekne, že jde na výstavu Renaty a Martina Lhotákových, můžete si být jisti, že až ho znovu uvidíte, bude jen těžko hledat slova, aby vám vylíčil atmosféru, kterou na výstavě zažil. Ona se totiž opravdu přehlídka originálních nápadů, funkčních vynálezů a krásných loutek, kde se všechno hýbe, teče voda, létají dřevění ptáci a pracují, dohlíží a baví se sami autoři, dá obtížně popsat. Těžko slovy vyjádřit, že vám bylo někde moc dobře a že jste si sám ve svých třiceti, padesáti, sedmdesáti letech dokonale "pohrál", stejně jako vaši sourozenci, děti nebo vnuci.

Martin Lhoták se narodil v Jičíně a Renata v Praze, oba v roce 1947. Potkali se v patnácti letech na střední uměleckoprůmyslové škole v oddělení hraček u prof. Viktora Fixla. Po sedmi letech se vzali. Dále spolu vystudovali loutkářskou scénografii na divadelní fakultě AMU v Praze. Vychovali v tu dobu dvě dcery, Barboru a Terezu, a v roce 1977 se jim narodila ještě Kristýna. V témže roce se odstěhovali na chalupu do Hubojed u Mladějova nedaleko Jičína. Dva roky tam žili a pracovali ve svém ateliéru a dílně a i po návratu do Prahy pracovali pro loutkový film, divadlo, dětské televizní vysílání (byli u vzniku studia Kamarád) a pro výstavnictví.

Od roku 1962 se soustavně věnují tvorbě hraček a od roku 1980 své kolekce vystavují. Pracovali a vystavovali také ve světě. V Japonsku to byl pavilón dětí, ve Vietnamu výstava vývoje umění ve světě, v Německu se opakovaně zúčastňovali výstav Domov a řemeslo a Mezinárodního veletrhu řemesel v Mnichově, kde dosáhli možná největšího úspěchu se svojí Školou mechaniky, která originální formou zpřístupnila taje fyzikálních zákonů. Za ni dostali v roce 1992 Zlatou bavorskou státní cenu.

Od roku 1981 je Martin odborným asistentem na DAMU, katedře alternativního a loutkového divadla v Praze, učil také v Anglii a v Norsku.

Nejvíce Renatu a Martina zajímají vlastní výstavy ve formě živých dílen, kterých se zúčastňují i se svými dcerami. Ty vystudovaly stejné školy a zabývají se také výtvarným uměním, i když Kristýna se nyní více věnuje hudbě a modernímu tanci. Jičínskou výstavu si Lhotákovi "nadělili" k padesátinám. Jejím prostřednictvím chtěli ukázat, že práce pro děti je nejen zajímá, ale i těší. Její součástí byly i živé dílny pro děti, opravovaly se rozbité dřevěné hračky a jaksi samozřejmě k ní patřily rozzářené oči návštěvníků.

Jičínská výstava opravdu nadchla desítky a stovky malých i velkých. Dala něco i vám?

Renata: "Nebyla to naše první výstava, i když co do rozsahu byla určitě největší. Pro mě, jako rodilou Pražačku, byla potvrzením osobního vztahu k Jičínu. Připadá mi, jako bych se tady narodila. Jsem tu šťastná. Snad se náš společný vztah přenesl i do atmosféry výstavy. Víme, co nás těší a co nás naplňuje, a díky za příležitost, když TO můžeme lidem nabídnout.

Věci na výstavě jsou převážně z Martinovy hlavy Jsou neokázalé, hloubavé, provokativně střízlivé a tajemné. Tajemné v tom, co je v nich zakleté. Víte, my se s Martinem poznali opravdu dost brzo, v šestnácti letech, a já si za celou to dobu říkám: Moje role je vydolovat z něj všechny ty tajemnosti, které nosí v hlavě, a potom je společně realizovat. Všemožnými lstmi se mi to snad daří. A tak vařím, povlíkám peřiny, nadávám, když je malověrný ... Za ta léta jsem pochopila, že když něco společného vymyslíme, dosáhneme největšího úspěchu, když výsledek své práce sami předvádíme. Je tolik naše, že v našich rukou nejlépe ožije. To, že naše výtvory lidé ocení a zároveň je i potěší, je pro nás největší vzpruhou na další cestě."

Bylo na výstavě něco, co se vám nelíbilo?

Martin: "Naším záměrem je, aby si děti přišly hrát společně s rodiči. A ti mnohdy své děti jenom vstrčili dovnitř a čekali venku. Dalo mi vždycky hodně práce je přesvědčit, že by to mělo být jinak ... A jindy, když jsem rodiče přemluvil, stejně netečně postávali uvnitř. Jenom na své dítě dohlíželi."

Navenek působíte jako kompaktní manželský pár. Jste spolu od šestnácti, dnes je vám padesát, aniž byste na to vypadali. Máte nějaký návod pro ostatní, kteří by si přáli svůj život prožít vedle jednoho partnera?

Renata: "Žádný univerzální návod neexistuje. Řeknu vám tedy něco ze života: Nikdy jsem neměla potřebu číst romány, čili příběhy jiných lidí. Cítím se tak naplněná životem vlastní rodiny, že když čtu, je to proto, abych se dál vzdělávala. Miluji večery, kdy si Martin čte a já si přemýšlím o nás, o věcech, které nás čekají, o tom, co budu dělat, jak to budu dělat. A když potom s něčím začnu skutečně, dělám to naplno, rázně a s plnou energií. Co se ale týká osobních, citových vztahů, jsem velmi zranitelná. Proto jsem ráda, že žiju vedle muže, který mě bere takovou, jaká jsem, a nechce měnit moji přirozenost. Možná proto se nám zatím vždy podařilo těžké mraky rozehnat. Právě nyní stojíme před dalším životním mezníkem. Děti nám vylétly do světa a my se s novou situací budeme muset nově vyrovnat."

V současné době jste v Jičíně také známi jako iniciátoři oživení valdštejnské Lodžie v Libosadu. Někdy jsou slyšet hlasy, že právě vy byste mohli svými nápady Lodžii zachránit. Není to pro vás příliš zavazující?

Renata: "Nenecháváme se tím znervóznit. Velmi si cením například práce Lenky Šoltysové a dalších lidí z Občanského sdružení Lodžie. Mám obrovskou radost, že se nám ten originální přírodní prostor podařilo uchránit megalomanským plánům v podobě velkého zábavního parku ve stylu Disneylandu. V Libosadu architekti před staletími vytvořili nádhernou ukázku komponované krajiny, která potřebuje jen tu a tam lehce poopravit, aby současný výsledný dojem byl ještě lepší. A samozřejmě opravit zde stojící stavby. Zejména valdštejnskou Lodžii, která by v budoucnu měla být jednotícím prvkem celého prostoru.

Naše výstavy i znovuoživení čestného dvora Lodžie mají jednu společnou myšlenku. Přejeme si, aby - stejně jako na výstavu - chodily v budoucnu malé i velké děti i do Libosadu a společně trávily svůj volný čas. Chce to samozřejmě peníze, které ale zřejmě přijdou postupně. Nejdříve musí být zpracovaný celkový projekt a potom se může oprava realizovat po částech. Můžeme například udělat sbírku na tašky na střechu, ale ještě důležitější je dát dohromady skupinu lidí, která bude mít oživení Libosadu jako svůj velký cíl. Nejde o to, za každou cenu někoho bohatého přesvědčit, aby na opravu dal miliony, chtěla bych spíše vytvořit kolem Lodžie atmosféru, jako že si tady něco společně uděláme pro sebe a pro své děti. Tak vznikne místo, které sice nebude luxusní, ale střídmé a stylové, bude sice strohé, ale funkční a hlavně - budou je mít Jičínští a přespolní rádi. Potom tam mohou být tvůrčí dílny, můžeme tam vyrábět hračky, hrát divadlo, nabízet občerstvení za přijatelnou cenu, či skromné ubytování pro lidi, kteří budou chtít načerpat novou energii ..."

Martin: "Mluvili jsme o světýlkách, které snad v lidských očích rozsvítila naše výstava. Myslím, že máme ty nejlepší předpoklady, aby ona světýlka došla lipovou alejí až do Libosadu. Věřím tomu, že to tak může být ..."

(Zaznamenáno v Hubojedech u Mladějova - za pomoci úvodního textu Lhotákovic výstavy - v říjnu 1997.)

Text a foto Pavel Charousek

Výtvarníci Lhotákovi před svojí chalupou v Hubojedech u Mladějova

Dovolená je změna a změna je zdravá

Kdo by nechtěl občas překračovat hranici každodennosti? Zbavit se na chvíli psychologického gheta běžného pracovního i domácího prostředí. Cest k tomu se nabízí přehršel, ale z hlediska zdravotního bývají obvykle za nejúčinnější považovány změna a pohyb. Obojí velkolepě plní cestování. Jedeme, abychom se courali cestami necestami, abychom sbírali dojmy, jimiž naplníme duši nebo aspoň fotoalba a videokazety. Jimi pak, nezapomeneme-li, kam jsme je uložili, budeme nudit přátele, kteří nás navštíví za zcela jiným účelem. Pojedeme také možná na mořské pláže obnažovat svá těla, znehybněná ve vodorovné poloze. Američané tomu říkají pomilovat se se sluncem. Jsme-li přesvědčeni, že si tím upevňujeme zdraví, obvodní lékař nás po dovolené vyvede z omylu, zjistí-li, že jsme to přehnali. Vymyšlenými dobrodružstvími s mořskými příšerami a vyprávěním o svých sportovních úspěších v horách vyvoláme víc závisti než obdivu, ale to pochopíme později.

Za Římanů mohl člověk doufat, že bude žít jen osmnáct let a v osmnáctém století už dvacet pět let. Na prahu třetího tisíciletí jsme na tom lépe. Stáří nemusí být obdobím nudy. Ani osmdesátiletý důchodce nemusí sedět u okna a pozorovat pasivně život, který se ho bezprostřeně netýká. V rámci ekonomických možností se dá vybírat mezi procházkou parkem, turistickým výletem, až případně poznávacím nebo pobytovým zájezdem do ciziny. Sám jsem v tom věku a sám jsem potkal na cestách lidi vyloženě hendikepované, postižené, o berlích nebo i slepé a oni jeli, letěli nebo se plavili za dobrodružstvím, které je naplňovalo vědomím, že hranice stáří jsou relativní. Nečinnost plodí apatii, a to ubíjí touhu po činnosti. Je to začarovaný kruh, který si zaviňujeme sami.

Bylo to prý v roce 1829, kdy bostonský podnikatel otevřel v Americe první hotel ve státě Massachusetts. Začal pronajímat pokoje s umývadlem, vodou a mýdlem a s obsluhou na pokoji. Komerční hotel zaměřený na klientelu, kterou tvořili obchodní cestující a obchodní podnikatelé, postavili Američané v Buffalu až roku 1908. V Evropě v té době již devět let prosperoval londýnský hotel Savoy se šesti výtahy a s elektrickým osvětlením ve všech prostorách. Z bývalých zájezdních hospod, které byly předchůdci dnešních hotelů, zůstal jen název. Slovo Hotel znamenalo původně královský palác, později jen palác nebo luxusnější soukromý dům, pak lepší zájezdní hospodu, až nakonec z toho vznikl hotel v dnešním slova smyslu. Přidáme-li ke slovu francouzské přídavné jméno jednooký, vznikne výraz pro hotýlek pokoutní, podezřelý, pochybné pověsti, čili vykřičený dům. Připojíme-li některá podstatná jména, vznikne nám např. výraz pro mincovnu, nebo hlavní poštu, nebo pro radnici. Zajímavý příklad metamorfóz čili proměn královského paláce.

Vydáme-li se dnes na dovolenou v cizině, setkáme se při ubytování s řadou názvů ubytoven, v nichž slovo hotel chybí. Nechybí tam však sprcha nebo vana, teplá a studená voda, telefon s budíkem, a obvykle ani televizor, radiopřijímač, ba i chladnička s nápoji. Ty ovšem platíme zvlášť, na to nezapomínejme. Nezapomínejme také, že v lepších ubytovnách hotelového typu mají nároky na naši garderóbu, přicházíme-li do jejich restaurace povečeřet. Jsme všude vítáni, ale také jsme všude hodnoceni podle svého zevnějšku a podle svého chování.

Nástupem dovolené vstupujeme do sféry prázdninového průmyslu. Tam, kam zajíždíme, kde trávíme dovolenou, mají podnikatelé společný zájem. Zápolí o devizy, které přináší cestovní ruch. Z dovolených se rodí průmyslová odvětví a na dovolenou je třeba počítat s výdaji. "Není nic horšího, než trávit dovolenou u sodovky, konzervy a instantní polévky", napsala Halina Pawlowská, a má pravdu. Nastoupením dovolené přerušujeme zaběhnutý životní rytmus a stáváme se něčím jiným, než jsme byli po celých jedenáct měsíců před tím a čím budeme zase potom. Objevujeme v sobě jiného člověka. To stojí za to začít balit zavazadla. To stojí i za útratu.

Položme si otázku, jak se zapojila Sobotka do celosvětového trendu zběsilého shánění cizích valut. Jsme spokojeni?

Dobromil Ječný

Kulturní kalendář:

4. 5. 1959 zemřel dramatik Lothar Suchý, autor hry Kostelecký fraucimor.

9. 5. 1979 zemřel obětavý vlastivědný pracovník Josef Volf, organizátor krajanských spolků pražských Soboťáků, spolupracovník Zpravodaje Šrámkovy Sobotky a dalších soboteckých periodik. Zpracoval i dějiny soboteckého Sokola a patřil k organizátorům Šrámkových Sobotek. Moc nám chybí ...

12. 5. 1779 zemřel národní buditel František Alois Vacek Kopidlenský, který byl v mladých letech farářem na Samšině.

12. 5. 1942 se narodil ing. Jiří Havránek, autor řady vlastivědných prací ze Sobotecka. Pozornosti si stále zaslouží hlavně jeho práce o dějinách soboteckého průmyslu a řemesel. Blahopřejeme a těšíme se na další spolupráci.

16. 5. 1909 se narodil velký přítel Sobotky, spisovatel František Kožík.

16. 5. 1969 zemřel ing. Bohumil Peča, významný technik ze starého soboteckého rodu.

18. 5. 1889 se narodil ředitel měšťanské školy v Sobotce Jaroslav Bošina, autor brožury o legionářích ze Sobotecka.

19. 5. 1949 zemřel JUDr. Otakar Hurych; na své dětství v Markvarticích vzpomíná ve své knížce Dědečkové a babičky.

21. 5. 1942 zemřel cvičitel soboteckého Sokola a městský knihovník Václav Pažout.

22. 5. 1889 se narodil sobotecký právník JUDr. Čeněk Černý, který měl v Sobotce advokátní kancelář. Kromě své profese proslul jako sběratel především grafiky - měl jednu z největších soukromých sbírek Václava Hollara. Měl velkou knihovnu s řadou vzácných tisků, sbíral známky a přispěl k oživení kroužku filatelistů. Byl proslulý v širokém okolí jako vynikající šachista a k šachu vedl i svého syna Čendu, který např. zvítězil v simultánce proti šachovému mistru Opočenskému. Simultánka následovala po Opočenského přednášce o šachové Olympiádě v Buenos Aires, kterou mistr přednesl na pozvání dr. Černého v Sobotce 11. 7. 1941. Dr. Černý stál i při zrodu soboteckého sportovního klubu a stal se jeho čestným členem. Po reformě soudnictví se po roce 1948 odstěhoval do Liberce.

S

27. 5. 1869 zemřel Jan N. Šolc, kněz, který daroval sobotecké škole velkou numismatickou sbírku. Kdepak asi sbírka skončila ...

28. 5. 1974 zemřel profesor Vysoké školy zemědělské ing. František Landovský, rodák z Rovně.

6. 6. 1869 zemřel sobotecký rodák P. František Rolejček, děkan v Mělníku a náboženský spisovatel.

8. 6. 1969 zemřel ing. Bohumil Stoček, který v roce 1939 zahájil rozsáhlou těžbu sklářských písků ve Střelči.

9. 6. 1939 se narodil ing. arch. Zdeněk Šindlar, grafik, který často tvoří i na Sobotecku. Blahopřejeme k šedesátinám!

12. 6. 1994 zemřela recitátorka Julie Charvátová, častá spolupracovnice při kulturních akcích v Sobotce, zvláště na Šrámkových Sobotkách.

13. 6. 1819 zemřel první sobotecký archivář, písmák Raymund Šolc.

15. 6. 1884 zemřel sobotecký vlastenec a starosta města, kupec Alois Šolc.

16. 6. 1914 se v Sobotce narodil prof. Jaroslav Divíšek, malíř, grafik a ilustrátor.

24. 6. 1849 se narodil sochař Antonín Procházka, tvůrce portrétu básníka Václava Šolce na jeho pomníku v Sobotce z roku 1880.

Děkuji všem soboteckým přátelům, baráčníkům, účastníkům besed v městské knihovně a čtenářům Zpravodaje Šrámkovy Sobotky za blahopřání a dárky k mým nedávným 60. narozeninám. Bylo jich opravdu moc a mile mě překvapily.

Karol Bílek,

Soboťák ze Starých Hradů

Ve škole i za školou

Okresní přehlídka - Celostátní soutěž dětských recitátorů 1999

1. kat.
Do regionálního kola postoupila Nella Knapová - ZŠ
Čestné uznání získala Anna Buchalová - Studio ŠD

2. kat.
Do regionálního kola postoupila Barbora Ficková - ZŠ

Okresní kolo olympiády v českém jazyce

Z naší školy soutěžily dvě žákyně z 9. roč. a ze 33 soutěžících se umístily takto:
Alena Váňová - 4. - 6. místo
Hana Pavlíčková - 24. místo

Okresní kolo soutěže Mladý historik

Naši školu opět zastupovali dva žáci 8. roč. a v náročné soutěži vybojovali:
Petra Mocáková - 8. místo
Zdeněk Petrželka - 20. místo

Okresní kolo fyzikální olympiády

Soutěžil Tomáš Zahrádka z 8. roč. a získal cenné 3. místo.

Mezinárodní soutěž Matematický klokan 1999

Tato soutěž se konala 19. 3. při hodinách matematiky. Uvádíme nejúspěšnější řešitele jednotlivých kategorií.

Klokánek (4. -5. roč.)
Martin Míchal, 5. B,
Jaroslav Maštálka, 5. B

Benjamín (6. -7. roč.)
Jan Vávra, 7. B,
Jiří Rulc, 7. B

Kadet (8. -9. roč.)
Petra Mocáková, 8. B,
Vladimír Lachman, 8. A

Všem soutěžícím blahopřejeme k pěkným výsledkům, děkujeme jim za vzornou reprezentaci školy a přejeme jim i nadále zájem o obor. Dobré znalosti se jistě každému v dalším studiu mnohokrát zúročí.

Akce pro rodiče

13. dubna se konal ve škole "Den otevřených dveří". Rodiče měli volný přístup na první dvě vyučovací hodiny. Mohli přijít do školy, pozorovat výuku, porovnat reakce svého dítěte a jeho spolužáků. Mnozí rodiče této příležitosti využili. V hojném počtu přišli především rodiče menších dětí, do 1. a 2. tříd se sotva vešli. Mnozí ani nestačili pak učitelkám sdělit své názory na pestrost a zároveň náročnost výuky.

M. S.

"V každém člověku je skryta jeho rolnička, která zazní třeba nesměle, ale přívětivě, dovedeš-li se jí dotknout."

Tyto pomyslné rolničky se rozezněly dětem 1. tříd ve čtvrtek 29. dubna odpoledne, kdy slavily Svátek slabikáře. Na tento významný den pozvaly děti do školy své rodiče a nejbližší příbuzné, aby s nimi oslavily dočtení své první knížky - Slabikáře.

Slavnost začala společným kulturním programem - pásmem básniček, lidových říkadel a písní. Poté každý žáček přečetl ze Slabikáře nejoblíbenější text a předvedl tak, jak se již pěkně naučil číst. Na závěr si děti přichystaly překvapení pro maminky, které v květnu slaví svůj svátek. Předaly jim nejen vlastnoručně vyrobené kytičky a přáníčka, ale společně jim přednesly básničku a zazpívaly dojemnou písničku.

Slavnost zakončili rodiče gratulací "svým malým čtenářům" a předali jim malé dárečky - nejčastěji první dětské knížky. Doufáme, že upřímná radost ze čtení vydrží prvňáčkům i po celý další život.

J. Knapová, K. Jirásková

Již po řadu let má naše škola předplatné v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Zájezdy organizuje paní učitelka Olga Bičišťová za pomoci dalších pedagogů.

Jezdí pravidelně 50 dětí 1. st. a 50 dětí 2. st.

Pro děti 1. st. byly připraveny pohádky:

A. Tománek: Tři prasátka, B. Fixová: Kterak se čert o princeznu pokoušel, J. Čapek: O pejskovi a kočičce, Leprince De Beaumont: Panna a netvor, Ch. Dickens: Čarovná rybí kostička,

Žáci 2. st. zhlédli: J. Patrick: Pohleď a budeš udiven, Bizet - Verdi: Smrt v opeře, Neckermann - Longen - Wilder: Radosti majitele automobilu, M. Horníček: Slaměný klobouk, O. Scheinpflugová: Okénko, C. Goldoni: Poprask na laguně, Hrbek - Janků: Komedie o Jeppem z vršku.

Dětem se především velmi líbí pohádky, ale i další hry sklízejí oprávněný úspěch. Návštěvy divadel vedou žáky ke kulturnímu chování a celkově širšímu rozhledu. Kladem je i to, že si zvykají vhodně se oblékat a pohybovat se ve společnosti.

Představení začínají v 18 hod., a tak ze Sobotky vyjíždíme v 17 hod. a navracíme se asi ve 20.30 hod. Jedná se o jednu z forem mimoškolní činnosti, kdy se učitelé ve svém volném čase věnují dětem.

M. S.

Ve středu 12. května jsem spolu s ostatními děvčaty měla možnost osobně poznat spisovatelku Zuzanu Franckovou, kterou zdejší knihovna pozvala na besedu.

Dřívější učitelka českého jazyka a dějepisu se po nemoci rozhodla pro psaní knížek a stala se spisovatelkou. Do současné doby jí vyšly tři knihy, z toho dva dívčí romány a poslední - zatím nejúspěšnější "Já, Betty" pojednává o její fence, která "vychovává rodinu" a ne rodina ji - Betty.

V bezprostřední besedě nám paní Francková vyprávěla o svém působení ve školství, rodině a samozřejmě o fence Betty. V nejbližší době se chystá paní Francková vydat tentokrát historický román o jičínské šlechtičně Elišce Smiřické.

Z besedy jsme odcházely s pocitem, že paní Francková vede v současné době opravdu zajímavý život, naplněný spisovatelskou činností, a proto jí do budoucna přejeme hodně dobrých námětů a zdraví.

G. Peldová 9.B

Oddělení pro dospělé čtenáře: úterý 9 - 11 12 - 17, sobota 9 - 11

Dětské oddělení: červen pondělí 12 - 16.30, červenec - srpen pondělí 9 - 11

V době od 9. - 15. srpna 1999 budou obě oddělení knihovny z důvodů čerpání dovolené uzavřena. Prosíme naše čtenáře, aby se včas zásobili potřebným množstvím knih. Děkujeme Vám za pochopení.

ŠRÁMKŮV DŮM - Muzeum Fráni Šrámka: červen - červenec - srpen

otevřeno: úterý - sobota 9 - 11 12 - 16

Po dobu festivalu Šrámkova Sobotka nebudou z provozních důvodů Šrámkův dům i knihovna pro veřejnost otevřeny.

Středisko městské kultury Sobotka informuje

Dubnové a květnové obrazové zpravodajství přineslo záběry ze zámku Humprecht, který přivítal již své první návštěvníky. V nadcházející sezoně obohatí tradiční prohlídku zámku i další doprovodné akce, mezi které patří i kytarový recitál Lubomíra Brabce, který se uskuteční 12. června.

O tom, že fotbal v Sobotce patří mezi oblíbené sporty, svědčí i bohatá návštěvnost diváků při fotbalových zápasech. Záběry zachytily fotbalové l.A mužstvo mužů, které v jarní soutěži nenašlo ještě tu správnou formu.

Další záběry nás zavedly do Šrámkova domu, který přivítal první návštěvníky z Chebu, Nymburka, Prahy a Českého Brodu. Od června si příznivci Fráni Šrámka mohou prohlédnout jeho archiv, knihovnu a pracovnu vždy od 9.00 - 11.00 a 12.00 - 16.00 hodin od úterý do soboty.

Naše město navštívili členové holandské nadace Stiching Jumelage Wijk Bij Duurstede, která již 6 let spolupracuje s městem pohádek - Jičínem. Delegaci doprovázel vedoucí referátu regionálního rozvoje v Jičíně JUDr. J. Veselý. Prohlídku města zakončili členové nadace na Šolcově statku opékáním vuřtů. Také další zpravodajství je ze Šolcova statku, kde se konal v prvních květnových dnech tradiční malířský plénér, který připravil Klub přátel města Sobotky. Poté zde byla zahájena výstava amatérského malíře doc. Dr. Petra Paneva - Šrot art II. Dne 23. května se na Šolcově statku uskutečnila další slavnostní vernisáž, na které dr. Karel Samšiňák přivítal Václava Pokorného a zahájil tak jeho výstavu - Grafika jinak. Obou vernisáží se zúčastnil i akademický malíř Jaroslav Klápště.

Obrazové zpravodajství pokračuje pohledem do Městské knihovny Fráni Šrámka, kde se uskutečnily v květnu dvě besedy. První se spisovatelkou Zuzanou Franckovou se zúčastnily žákyně 8. a 9. tříd zdejší školy. Druhou besedu uspořádalo SMKS spolu se Sokolem Sobotka u příležitosti 130. výročí Sokola. O počátcích Sokola v Sobotce hovořil promovaný historik Karol Bílek a starostka Sokola Jana Ouředníková pak zajímavou formovou seznámila přítomné s konkrétní činností Sokola za uplynulá léta.

Pohled na hrad Kost zaujme určitě každého turistu. Zaujal také účastníky regionálního dne v Českém ráji, kteří absolvovali celodenní cestu po Českém ráji. Navštívili mj. i zámek Humprecht, kde byli přijati starostou města Sobotky ing. Petrem Hejnem.

Poslední záběry zachycují členy Studia Šrámkova domu při vystoupení ve zdejší mateřské škole. Malí diváci s nadšením zhlédli pohádku o Šťavnatém jablíčku a stříbrném talířku.

ČINNOST KNIHOVNY

Z nových, v letošním roce koupených knih, nabízíme mimo jiné tyto tituly:

Cestopisy:
ULČ, Ota: Vandrování Pacifikem
MARRIOT - OLIVIERIUSOVÁ: Ztracený kmen: cesta novoguinejskou džunglí
VYSOKÉ TATRY - průvodce

Dějiny:
KAŠPAR - MÁNKOVÁ: Dějiny Mexika
FIDLER, Jiří: Generálové legionáři
KOLLMAN, JOSEF: VALDŠTEJN A EVROPSKÁ POLITIKA 1625-1630 - REGION. LIT.

Psychologie:
VALIŠOVÁ, Alena: Asertivita v rodině a ve škole aneb zásady přímého jednání mezi dětmi, rodiči a učiteli
CHALOUPKA - PONDĚLÍČEK: Donchuáni a ti druzí

Životopisy:
NEUMANNOVÁ, Božena: Byla jsem ženou slavného muže: paměti druhé ženy S. K. Neumanna
WANNER, Jan: George C. Marshall
JAKLOVÁ, Lenka: Myšlení jako vášeň: rozhovor s profesorem Rudolfem Zahradníkem

Příroda:
MASSON - MCCARTHY: Když sloni pláčou: emocionální svět a citový život zvířat

Hudba:
VANĚK, Jan J.: Muzikál v Čechách

Beletrie:
CHAUN, Igor: Večeře a mahárádži - příběhy o lásce, smrti a o naději
SAGANOVÁ, Francoise: Zrcadlo - milostný román
SVÁTEK, Josef: Čeští křižáci - historický román o křížové výpravě knížete Vladislava II.
NESVATBOVÁ, Barbara: Bestiář - povídky o mužích
ŽÁČEK, Jiří: Moje nejmilejší verše - poezie
BARNARD, Christian: Dárce - příběh z lékařského prostředí
ŠRÁMEK, FRÁŇA: CHTĚL BYCH TĚ POTKATI V LUKÁCH - POEZIE - REGION. LIT.

Pro mládež:
KUBÁTOVÁ, Marie: O Nedoubkovi - pohádky o přírodě
CITA, Jaroslav: Šnek Flek a Skřítek Vítek - pro začínající čtenáře
GUARNIERI, Paolo: Chlapec jménem Giotto - legenda o pastýři

Kulturně-výchovná činnost

V rámci KBPM (Knihovnicko bibliografická příprava mládeže) knihovnu navštívily děti z mateřské školy (29. 3. a 12. 4.). Děti ze čtvrtých tříd a páté A třídy základní školy se v knihovně seznámily s počítačem a hledáním literatury v něm (21. 4., 23. 4., 28. 4.). A děti z druhých tříd se seznámily s encyklopediemi (28. 5.).

"Kampelička" nově

V polovině devatenáctého století byli iniciátory úvěrního družstevnictví u nás zejména MUDr. R C. Kampelík, J. R Demel, Fr. Šimáček a JUDr. V. A Randa, kteří navázali na myšlenky vzájemného úvěru F. W. Raiffeisena. První družstvo - Pražský potravní a spořitelní spolek - bylo založeno v roce 1847. První vůbec doloženou záložnou u nás byla "Záložná kasa" ve Vlašimi (1858). V roce 1954 byla jednotlivá družstva pohlcena Státní spořitelnou a celý systém tak byl zlikvidován. Pro zajímavost v roce 1931 bylo 4327 kampeliček (Raiffeisenek), počet členů 666.689 a vklady 5 374 327000,- korun. Kampelíkovo dílo bylo sice přerušeno, ale znovu se obnovuje a nabývá obrátek jako v době první republiky. K této obnově se jako jedna z prvních přidala i naše záložna.

V zahraničí, kde nebyla tradice družstevního peněžnictví přerušena tak jako v českých zemích, se tak záložny staly skutečnou alternativou bank. Jejich výhodou se stala flexibilita a bližší, užší vztah ke svým klientům, respektive členům. V 86 zemích světa existuje 37.000 družstev s více než 89 miliony členů. Přijetí zákona č. 87/95 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech umožnilo vznik družstevních záložen v České republice, které svojí činností navazují na bohatou tradici družstevních záložen a nás i v zahraničí.

Na první příčku mezi českými a moravskými peněžními družstvy se svou velikostí řadí Rodinná záložna se sídlem v Moravským Budějovicích. Rodinná záložna byla založena jako jedna z prvních ustavující členskou schůzí dne 29. 12. 1995, které se zúčastnilo 62 členů. Na této ustavující členské schůzi byly stanoveny základní principy činnosti Rodinné záložny, zvoleni členové představenstva, úvěrová a kontrolní komise. Dne 12. 2. 1996 byla záložna zapsána do Obchodního rejstříku krajského soudu v Brně. V roce 1996 bylo otevřeno prvních pět poboček a jedno jednatelství a byla zahájena nabídka prvních peněžních produktů a byly poskytnuty také první úvěry našim členům. Na konci roku 1996 měla záložna 1265 členů. V roce 1997 došlo k podstatnému růstu členské základny na 6.401 členů. Ke dni 20. 8. 1998 měla záložna 12.800 členů, 25 poboček a 201 jednatelů. V současné době má záložna 26.000 členů.

Jsme banka, která se věnuje svým členům. Pro lepší kontakt funguje síť jednatelů, kteří zprostředkovávají kontakt mezi členem a přepážkovými pracovišti, která mohou být hůře dostupná. Nabízejí a představují nové služby, pomohou vyřídit půjčku, poradí v oblasti pojištění a stavebního spoření. Je jen málo věcí, které udělat nemohou. Sbíráme zkušenosti nejen u nás, ale i v zahraničí, kde se osvědčují nové tzv. bezpřepážkové systémy. Klient nemusí chodit do bankovního ústavu. Přímo doma vyřídí pomocí telefonu nebo počítače všechny bankovní operace. Ušetří se tak nejen čas, ale i náklady vynaložené na zřízení přepážkových pracovišť. Samozřejmě se to projeví na zvýhodněných úrocích vkladů. Rodinná záložna dostála závazků vůči svým členům a vložené prostředky dokázala zhodnotit nad výší uváděné inflace. Našim členům nabízíme veškeré služby jako v jiných peněžních ústavech. Platíme sdružené inkaso, vedeme osobní a podnikatelské účty, vkladní knížky, termínované vklady, poskytujeme půjčky a úvěry. Připravili jsme speciální služby, netypické pro bankovní sféru, např. Program rychlého bydlení.

Mezi nejvíce využívané formy spoření patří VKLADNÍ KNÍŽKY. Členové mohou využívat těchto typů:

- bez výpovědní lhůty

- s tříměsíční výpovědní lhůtou a plovoucí úrokovou sazbou vyhlašovanou týdně.

- s šestiměsíční výpovědní lhůtou a plovoucí úrokovou sazbou vyhlašovanou týdně.

- s roční výpovědní lhůtou a plovoucí úrokovou sazbou vyhlašovanou čtvrtletně.

Kromě běžných termínovaných vkladů, které umožňujeme svým členům uzavřít již od Kč 2.000,- na dobu 14 dnů až jednoho roku, připravila Rodinná záložna nadstandardní možnosti spoření, termínované vklady na dobu jednoho a dvou let. Úroková sazba je vyhlašována měsíčně, minimální vklad je Kč 10.000,-, výnosy jsou vypláceny na účet člena. K těmto TV je sjednáno úrazové pojištění.

Kromě běžných forem spoření budeme i nadále nabízet spořící program Zlatý vklad, který umožňuje čerpání úvěru až do výše naspořené částky.

Budeme rádi, pokud Vás některý z výše uvedených produktů osloví a věříme, že se jedná o nabídku naplňující Vaše potřeby a často prezentovaná přání jednotlivých členů. V případě vašeho zájmu o některou možnost spoření získáte potřebné informace u Zdeňky Keltnerové, jednatele Rodinné záložny, U trati 953, Jičín. Telef. 0433/25369 nebo 0602/ 117832. Od 20. 5. 1999 získáte potřebné informace v malém sále v 1. patře České spořitelny v Sobotce č. 420, každý čtvrtek od 11 hod. do 16 hod. u výše uvedeného jednatele.

Keltnerová Zdeňka