Číslo 3Ročník XXXVI.Květen – červen 1999

43. Šrámkova Sobotka

HUDEBNOST JAZYKA

3. - 10. července 1999

3. - 8. 7. 1999
Seminární dílny studentů v uměleckém přednesu

Sobota 3. července
19. 30 hod. sál sokolovny

HYMNA - představení Žižkovského divadla - "Studio Jára" Praha

Neděle 4. července
9.00 hod. sál spořitelny
ZAHÁJENÍ 43. ŠRÁMKOVY SOBOTKY
úvodní slovo
vyhlášení výsledků literární soutěže Šrámkovy Sobotky
zakončení - Pěvecké sdružení Cantus Jaroměř
11. 30 hod. odhalení pamětní desky pátera Vetešníka na kostele
13. 30 hod. Poetické odpoledne
Sobotecká prostranství - zahájení u Šolcova statku
16. 30 hod. chrám sv. Máří Magdaleny v Sobotce
KONCERT PĚVECKÉHO SDRUŽENÍ CANTUS JAROMĚŘ
19. 30 hod. sál sokolovny
J. VOSKOVEC - J. WERICH
CAESAR
účinkuje soubor J. K. Tyl z Hořic v Podkrkonoší

Pondělí 5. července
9.00 hod. sál spořitelny, přednáška
prof. Ph. Dr. ALEXANDR STICH, CSc
Soulad a spor slova a hudby (libreta)
11.00 hod. sál zdravotnického střediska
vernisáž výstavy malíře Jiřího Mádla
14.00 hod. sál spořitelny
"Jedni a ti druzí" - koláž z veršů a textů J. Prevérta
Dětské divadelní studio Praha pod vedením M. Pospíšilové
19. 30 hod. sál spořitelny
"MÁCHOVSKÁ NOCTURNA"
účinkuje Alfréd Strejček

Úterý 6. července
Celodenní výlety účastníků festivalu
19. 30 hod. sál spořitelny
MYDLIBÁBA A TY DRUHÉ
účinkuje Luba Skořepová
22.00 hod. sál sokolovny
MISTR PETR PLETICHA
starofrancouzská fraška - Spolek ochotníků - Závěsné divadlo Jičín

Středa 7. července
9.00 hod. sál spořitelny
přednáška Mgr. Milan Dvořák, Jana Mertinová a další přední rusisté
O překladech Eugena Oněgina
11.00 hod. sál spořitelny
prezentace nakladatelství Romeo Jiří Josek
19. 30 hod. sál spořitelny
večer věnovaný k 200. výročí narození A. S. Puškina
EUGEN ONĚGIN - čtení z nového překladu - Mgr. Milan Dvořák

Čtvrtek 8. července
9.00 hod. sál spořitelny, přednáška
prof. Ph. Dr. MIROSLAV ČERVENKA
Tak zvaná hudebnost verše
11.00 hod. sál spořitelny
prezentace nakladatelství Fortuna beseda s Jiřím Žáčkem
13.00 hod. zahrada Šrámkova domu
Stanislava Emmerlingová - Tvůrčí čtení a psaní
19. 30 hod. sál spořitelny
VEČER PEDAGOGICKÝCH A FILOZOFICKÝCH FAKULT
v druhé části parodie na DO RE MI

Pátek 9. července
9.00 hod. sál spořitelny, přednáška
LUKÁŠ HURNÍK, Dr.
Slovo o hudbě, hudba o slově
17.00 hod. Šrámkův dům
Večer poezie - M. Nýdrová
19. 30 hod. sál spořitelny
Verše o Sobotecku a Českém ráji v podání J. Riedelbaucha
21. 30 hod. sál sokolovny
FRÁŇA ŠRÁMEK
DVĚ KRÁLOVSTVÍ
účinkuje Turnovské divadelní studio

Sobota 10. července
9.00 hod. sál spořitelny, přednáška
Ph. Dr. JOSEF PROKEŠ
Folková píseň v kontextu 60. - 80. let
14.00 hod. zahrada Šrámkova domu
KOPRETINKA
pohádka v podání Válkova kočovného divadla

Změna programu vyhrazena.

Téma

tohoto ročníku festivalu formovalo příslušné kolegium (Přípravný výbor Šrámkovy Sobotky) na sklonku babího léta v zahradě Šrámkova domu. Výraznou účast na brainstormingu, který vedl k motu Hudebnost jazyka, bral dr. O. Hausenblas. S přednášejícími jednal Archiv F. Šrámka.

Prvý červencový týden ve městě pod Humprechtem bude sledovat stýkání jazyka, řeči, hudebnosti. Leitmotiv je v pracovní rovině z možného rejstříku komponován, doufám, pestře a přitom ne neharmonicky. Libozvučné prvky rozvinou prof. Stich z Univerzity Karlovy a dr. Prokeš z Pedagogického centra v Brně, zajímavým bude možné porovnání textů libretisty a písničkáře, specifičnosti obou prostředí (adresát, prostředky) atd. Další součástí textů prolínající k muzikologii, po odděleném versologickém šetření prof. Červenky z Univerzity Karlovy, vyhodnotí včetně zrcadlové vazby dr. Hurník z Českého rozhlasu Praha. Překladatelovo naslouchání jazyku na exkurzu stávajícími texty i na svém novém přetlumočení podá mgr. M. Dvořák. Příspěvky slibují bohatou diskuzi.

Do rozvrhu se nyní nezdařilo ukotvit seminář - praktickou zkušebnu, ale programově s ním počítejme. Již proto, aby odborná část festivalu snadněji aspirovala na přičlenění k projektu kariérního růstu (atestace). Referovat slíbil dr. Hausenblas. Naše kurzy mají tradici nebodovaného vzdělávání se z pohnutky niterní (nač také v imponujícím prostředí). Ale přičlenění by mohlo být vyjádřením uznání a dalším energizujícím podnětem.

Ať se nám tóny kontemplace v letní Sobotce daří!

Mgr. Jan Bílek

archiv Fráni Šrámka


Vzájemné porozumění a výměna zkušeností

Festival "Šrámkova Sobotka" vstupuje do svého 43. ročníku. Zabývá se především poezií a kulturou mluveného slova, čemuž je podřízen hlavní program, sestávající se dopoledne z odborných přednášek a večer z divadelních a literárně hudebních pořadů. Součástí programu jsou tradičně i besedy s nakladatelstvími a s nimi spolupracujícími autory. Každoročně je celý program doplněn výstavami profesionálních i neprofesionálních umělců.

Festival je určen především pedagogům, studentům pedagogických a filozofických fakult a milovníkům poezie z celé České republiky. Pro studenty je připravována dílna uměleckého přednesu, vedená nejlepšími rektory tohoto oboru. Od roku 1993 je program rozšířen o "Knihovnický týden", určený pro knihovníky a knihovnice z naší republiky.

Součástí festivalu je literární soutěž, která podporuje tvůrčí a umělecké aktivity nejen dospělých, ale i talentované mládeže.

Tato významná a náročná kulturní akce má dlouholeté příznivce, kteří se do Sobotky rádi vracejí, připravují odborné přednášky a spolupracují na organizování festivalu. V atmosféře vzájemného porozumění probíhá i spontánní výměna zkušeností.

Festival probíhá na několika místech malebného městečka, jako například v Šolcově statku, ve Šrámkově domě, v městské knihovně a na zahradě Fráni Šrámka. Každoročně účastníci navštíví místní hřbitov s hrobem Fráni Šrámka, malíře Václava Šolce a manželů Hejnových, kteří se nejvíce zasloužili o založení tradice Šrámkových Sobotek.

Všem účastníkům festivalu přejeme řadu nových poznatků a hezkých vzpomínek na naše malebné městečko.

Drahomíra Flodrmanová

Letošní festival zahájí 3. července v 19.30 hod. v sokolovně Žižkovské divadlo - "Studia Jára", které v režii Ladislava Smoljaka uvede hru se zpěvy HYMNA aneb URFIDLOVAČKA


Z přednášek XLII. Šrámkovy Sobotky

Roku 1998 probral festival téma Mateřština a historie ve čtyřech odborných přednáškách. Příspěvky lektoři uložili do Archivu F. Šrámka, upravené texty připravují (až na dr. Janáčkovou) k publikaci. Opětně přednášejícím děkujeme. Vybrané pasáže jistě budou inspirativním prázdninovým čtením. (Ukázky jsou seřazeny podle věcné časové osy.)

Doc. dr. Z. Beneš, CSc. - V. Hájek z Libočan a české historické vědomí.

Hájek stojí na pomezí mezi středověkým a humanistickým dějepisectvím. Sám humanistou v pravém slova smyslu nebyl; latinsky uměl jen chatrně, ani jeho znalost humanistické literatury nebyla nijak důkladná. Přesto však do okruhu české humanistické historiografie patří. O hlavním důvodu tohoto zařazení jsme pojednali v předchozích odstavcích: nový obraz českých dějin, k němuž položil základy a jež v základních obrysech vytvořil, plně odpovídal humanistickým dějepiseckým zásadám. A závažnou je i okolnost, v jakém sociokulturním prostředí kronika vznikala. Dosud přežívající tezi, podle níž je Hájkova kronika prokatolickým a prošlechtickým tendenčním spisem, je třeba odmítnout jako ideologickou a ze samotného textu kroniky nedokazatelnou. Už před dvaceti lety podrobný rozbor ukázal, že kronika vznikla ve stavovsky i konfesijně otevřeném prostředí humanistické družiny Jana st. Hodějovského z Hodějova a byla zřejmě koncipována - a rozhodně napsána jako koncept českých dějin z hledisek české stavovské společnosti a jejího státu. Byla také určena jistému dobovou kulturou určenému čtenáři a dokud se kulturní prostředí podstatným způsobem nepozměnilo, mohla buď ona sama, nebo historické práce na ní navazující, jako byly práce Veleslavínovy, Stránského, Balbína či Beckovského, jako historická díla také působit.

V humanismu ještě nebyla vytvořena ostrá hranice mezi historií jako zvláštním druhem poznávání sociální skutečnosti a literaturou jako jeho druhem jiným. Obě se velice úzce prolínaly. Avšak takovouto hranici striktně vytyčovala historiografie osvícenská. Tato změna charakteru, podoby a funkce historiografie vedla k tomu, že Hájkova kronika a vůbec historické práce jejího typu začaly být vytlačovány ze světa teď už historické vědy. Avšak historická (stejně jako každá jiná) věda může ve společnosti působit jenom tehdy, existuje-li širší kulturní prostředí, které jí vytváří znalostní zázemí, které zároveň vytváří sféru zájmu. A právě tady se ukázala druhá, dosud skrytá rovina Hájkovy Kroniky české. Zůstávala historickým čtením pro širší kulturní prostředí a nakonec pro lidové vrstvy. Hájek zkrátka "přecházel" do jiné sféry historického myšlení; už nebyl zařaditelný do světa historického poznání, vyhrazeného dějepisectví, ale zůstával zdrojem historického vědomí a posléze už jenom povědomí. Dnes už není takřka přítomen ani tam. A také proto jej dnešní historiografie i literární věda znovu "objevují". Tentokrát ale nikoli proto, abychom z něho čerpali informace jako z historického pramene o tom, co se v Čechách do r. 1527 stalo, ale proto, abychom hlouběji nahlédli do povahy historického myšlení 16. století. A pro toto myšlení je Hájek pramenem nedocenitelným.

Prof. dr. A. Stich, CSc. - Staré paměti Kutnohorské J. Kořínka.

Dr. Stich vycházel při přednášce ze studie, která je připravena k otištění spolu s edicí Kořínkova textu. Užití práce svazuje nakladatelská smlouva. Po vydání knihy přineseme bibliografický odkaz.

Prof. dr. J. Janáčková - Mateřština a historie v Jiráskově pojetí.

Převyprávění Peroutkové (Staré pověsti české. Vydavatelství ABR 1997) se v úvodu k edici prohlašuje za "revoluční" a zajišťuje se především ohledem k dětskému čtenáři. Ve skutečnosti bere jazyku Starých pověstí českých tajemnost. Málokdo dbal sdělitelnosti v té míře jako Jirásek. Havránek doložil (sborník A. Jiráska 1921), že archaismus je u tohoto autora vsazován do kontextů, které ho osvětlují, je volen střídmě a uplatňován s krajním ohledem na sdělení. Ve Starých pověstech českých se starobylostí a prostředky vysokého či básnického slohu hýří. Jirásek je psal, když se smířil s tím, že Rukopisy Zelenohorský a Královédvorský odcházejí po vědecké kritice z živého kulturního oběhu a ze školní četby, a protože věděl, že Zeyerův Vyšehrad, cyklus epických básní z šerého dávnověku, se sotva kdy stane běžnou četbou vůbec, četbou mládeže zvláště.

Svůj cyklus nedlouhých próz spojovaných uvnitř v okruhy psal s myšlenkou na čtenáře dětského, na mládež, ale taky s vědomím, že nabízí mýtus, báje. Ke světu bájí patří tajemnost, jakýsi šerosvit, stylizace, kterou vychutnávají čtenáři poezie, ale také děti. Copak k dětem nepřichází mateřština jako tajemství, v němž se jen poznenáhlu projasňuje? Záleží jenom na dospělých, abychom to poznenáhlé projasňování chápali v jeho hlubinném dosahu jako kompetenci rozumění a ne jako překážku snadného vnímání. K báji, věděl Jirásek, náleží také modelování pevného hodnotového vzorce. Převyprávění Peroutkové bortí hodnotové rámce ve Starých pověstech českých. Příklad za jiné z pověsti o Čechovi: Jirásek: Za Tatrami, v rovinách při řece Visle, rozkládala se od nepaměti charvatská země, část prvotní veliké vlasti slovanské. V té Charvatské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života. I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem. V ten čas dva bratři mocného rodu, oba vojvodové, Čech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou.

Peroutková: V širokých rovinách podél řeky Visly se od nepaměti rozkládala charvátská země, část veliké slovanské vlasti. V charvátské zemi žilo mnoho kmenů, příbuzných jazykem, mravy i způsobem života. Jednou se stalo, že mezi nimi vypukly spory a krvavé boje o území a vesnice. Rod povstal proti rodu, příbuzní bojovali proti příbuzným a všichni se navzájem hubili. Tehdy se dva bratři jednoho mocného rodu, Čech a Lech, dohodli, že svou rodnou zemi zpustošenou bojem opustí.

Vynechávkou první, za Tatrami, sotva převyprávění projasňuje čtenářskou představu. Spíš z našeho povědomí odbourává Tatry, symbol slovenské kultury, nám přinejmenším od 19. století blízké - asi povědomější, než je zeměpisné pojmenování Visla. Rozleptává se sevřenost Jiráskova mýtu, jeho provázanost, srostitost. Nahradit představu mezí a dědin územím a vesnicemi, znamená projasnění, anebo zúžení dimenzí? Za nejopovážlivější pak považuji rozrušení poslední věty naší ukázky. Zem bojem neblahá je pro mne něco docela jiného než zem zpustošená bojem. A už docela jiná hodnotová škála je navozena změnou slovosledu. Věta upravená zahrnuje cosi jako alibi pro ty, kdo opouštějí rodnou zemi, je v ní rezolutnost. Jiráskova věta má sloveso opustí kdesi mezi základem a jádrem výpovědi, nahlíženo z hlediska aktuálního členění větného, kdežto věta Peroutkové má toto sloveso na významovém vrcholu věty.

Tady jsme dospěli k nejproblematičtějšímu jevu převyprávění, ke změnám slovosledu. Zkusme si přestavět verše Vrchlického, ale i třeba Seifertovy - co z nich zbude? A tady se sahá na řád české věty - a sahá se na něj napořád. To není jen upravovatelka Pověstí, která neprojevuje dost respektu k tomu, čemu s Mathesiem říkáme aktuální členění větné, přičemž rozlišujeme východisko sdělení a to nové, co k základu přidáváme, a stavíme to tak, jakoby do kopce: čím bliž ke konci oznamovací věty v tzv. objektivním pořádku, tím závažnější slovo tam stojí. Dnes se lavinovitě tato forma rozrušuje asi i tím, že málo mluvíme s počítači, když na obrazovce skládáme věty a texty; výsledný text pak víc kopíruje postup našeho hledání než jeho znění domyšlené vzhledem k adresátovi. - Pokud jsme v těchto lavinách, proč se na nich má podílet i upravený text, vydávaný ještě za dílo Aloise Jiráska?

Jaký důvod máme pro to, abychom svou mateřštinu ztenčovali na průhlednost nejjednoduššího projevu publicistického? Ztrácet jazykovou paměť je ještě nebezpečnější než ztrácet parcely v centru Prahy a rozprodávat kopce z mapy Čech.

dr. M. Ryantová, CSc. - Pekařova Kniha o Kosti (teze).

Vztah Josefa Pekaře ke Kostecku a Sobotecku

Významnou stránkou Pekařova života byl jeho vřelý vztah k rodnému kraji. Nebylo to však jen Turnovsko, kde se Pekař narodil a kde vyrůstal, ale šířeji celá oblast Českého ráje, která na Pekaře hluboce zapůsobila již v mládí a do níž se pak celý život vracel zejména při svých prázdninových pobytech a cestách. Zvláštní místo zaujímal v tomto ohledu hrad Kost a jeho okolí, stranou přitom ovšem nemohla zůstat ani "domácí paní na Kostecku, rozkošná Sobotka", jak Pekař toto místo láskyplně nazýval. Sobotecko a zejména samotnou Sobotku začal Pekař poznávat již od dětství, kdy navštěvoval své tamní příbuzné. I později se ale do Sobotky vracel, zevrubně se pak s celým krajem seznámil zejména v době příprav Knihy o Kosti, kdy procházel okolí vyzbrojen nejen znalostmi katastrů, urbářů a gruntovních knih, ale i fotografickým aparátem. Svůj niterný vztah ke Kostecku a Sobotecku si Josef Pekař udržel i v dalších letech až do samého sklonku života, nadále se o tento kraj zajímal a těžce nesl každou jeho pohromu. Krásy Sobotecka dovedl vnímat velice citlivě a vyjadřoval se o nich slovy až básnickými. Vztah k Sobotce se odrážel i v jeho vztahu k místním lidem: profesor Pekař s nimi dovedl dlouze rozprávět a měl porozumění pro jejich běžné starosti. Pekařův vztah k Sobotce nebyl ovšem jednostranný. V roce 1930, při příležitosti Pekařových šedesátin, mu byla na Kosti předána ozdobná adresa některých stran zastoupených na sobotecké radnici.

Po stopách vzniku Knihy o Kosti

Prapočátky Pekařovy Knihy o Kosti spadají do roku 1900, kdy se Josef Pekař poprvé seznámil s prameny v černínském archivu v Jindřichově Hradci. Jejich systematickým studiem se pak zabýval od roku 1906 a zejména od podzimu 1908, takže na počátku roku 1910 mohl vyjít první díl jeho Knihy o Kosti, a nedlouho nato, v listopadu 1911, následoval díl druhý. Současně J. Pekař intenzívně pracoval na přípravách třetího dílu. Práce však nepokračovala tak, jak by si přál, do cesty vstupovaly nejrůznější překážky, a tak se přes všechny plány a pracovní úsilí třetí díl knihy dokončit a vydat již nikdy nepodařilo.

Jazyková stránka Pekařova díla, zvláště Knihy o Kosti

Pekařova Kniha o Kosti je jedním z nejvýznamnějších příkladů knih, pro něž je možno použít označení "vědecká próza", tj. knih, které spojují vědeckou přesnost a věrohodnost s poutavým a živým výkladem. Snaha o jasné a současně přesné vyjádření a jeho postupné hledání je patrná v celém průběhu Pekařovy práce na historickém díle - v rukopise, doplňovaném různými vsuvkami, často na nesčetných samostatných lístcích, kde dochází k řetězení vsuvkových značek až k nepřehlednosti, ale i v korekturách. Pekařův slovník je obdivuhodně bohatý a živý - ač nás od doby vzniku jeho prací dělí již bezmála století, je nám jeho jazyk zcela srozumitelný a naprosto nepůsobí nějak zastarale. Tohoto účinku je dosaženo kombinací různých prostředků. Pekař často využíval slova, tvary či vazby už téměř zapomenuté nebo málo používané, mnohé tvary jsou přejaty přímo z jazyka pramenů, z nichž Pekař čerpal. Vedle staré češtiny využíval Pekař ještě další zdroj, který vedl k ozvláštnění jazyka a jeho živosti - lidovou řeč. Mezi Pekařovy výrazové prostředky patřila i celá řada různých zvláštností - neobvyklá podoba některých slov, neosobní věty, nejrůznější stylistické prostředky. Pekařovi postačily i obvyklé, ustálené obraty, které ovšem užíval v nových, často nečekaných spojeních a postaveních, jež dodávají jeho textu neotřelost a svěžest. Charakteristické rysy Pekařova stylu nese i Kniha o Kosti. Vedle zajímavého tématu je to právě Pekařův svébytný styl, který z ní činí dílo živé, jež vedle samotného obsahu a odborného zpracování látky dodnes uchvacuje svým jazykem a stylem a řadí ji mezi nejkrásnější a jazykově nejčistší díla české literatury. Kniha tak je současně nejen výrazem Pekařovy lásky k mateřštině a chválou jeho jazyka a jeho úsilí o krásný a zároveň přesný výraz, ale také oslavou a chválou češtiny.

Připravil Archiv F. Šrámka

Prof. PhDr Jaroslava Janáčková spolu s Mgr. Janem Bílkem při loňském festivalu


Maturitní Zamyšlení

Jedním ze čtyř témat letošní maturitní písemné práce z češtiny v Jiráskově gymnáziu v Náchodě byl myšlenkový a formální rozbor Šrámkovy básně Uprostřed testy ze sbírky Splav.

Jak se dalo očekávat, vybralo si toto téma jen pár studentů, rp. studentek. Jedna z nich v úvodu konstatuje, že se báseň "poněkud vymyká typické Šrámkově lyrice, vyznívá víc jako hlubší zamyšlení nad smyslem vzdálených, možná neuskutečnitelných cílů lidského života." Autorky si uvědomovaly, že se musí "věnovat pocitům a myšlenkám, které mě v souvislosti (s básní) napadají a které ve mně vyvolává. ... Člověk nikdy nedosáhne toho, co by ho absolutně uspokojilo. Ale musí v to věřit, v tom je smysl žití," konstatuje jedna z nich nad úvodními verši "Ne, nenatrháš s nebe hvězd. A přece věř, že natrháš." V pracích čteme, že by báseň "měla vést k zamyšlení nad sebou samým, nad smyslem svého života, ... měla by být podnětem, který nás "vzchopí", abychom si uvědomili, že díky nedosažitelným cílům jsme stále "Uprostřed cesty". "Jít dál a dál, přes všechna úskalí, ptát se a nedostávat nebo neslyšet odpověď, mít kuráž putovat mimo všechny vychozené cesty, vytvářet si svoji vlastní, prošlapávat si ji. Jít a netušit vpředu cíl cesty, jenom věřit, že někde daleko čeká ..." píše jiná. Ta ovšem nevěří, "že někdy, až budu ztracená bez nároku na otázky, zazní z mé hvězdy spásná odpověď. Protože nevím, jestli ji mám." Zamyšlení nad Šrámkovou básní nebyla "světoborná". Od práce, psané za jedno půldne na předem neznámé téma, můžeme očekávat jen, co je možné - nahlédnutí do myšlení dnešních osmnáctiletých. Jejich myšlenky nejsou mělké.

Aleš Fetters


Studio Šrámkova domu

Již více jak 30 let se schází ve Šrámkově domě v Sobotce Studio Šrámkova domu (původně s přízviskem Recitační). Za to dobu jím prošlo bezpočet dětí a mladých lidí, kteří se zajímali o přednes, divadlo a literaturu. V současné době má SŠD většinou dětské návštěvníky. Samozřejmě, že se nebráníme spolupráci se staršími, ale bohužel o nás nevědí nebo se ostýchají přijít, přestože by ve skupině téměř studentské pro ně rozhodně místo bylo. Soubor je rozdělen na dvě skupiny: mladší žáci, tj. 3. - 6. třída ZŠ a studenti tj. 9. třída ZŠ a 1. ročník SŠ. Mladší děti pracují na divadelních technikách skrze dramatické hry a improvizace. Snažím se, aby schůzky pro ně nebyly jen dalším vyučováním, ale i zábavou. Zde si s kamarády mohou zahrát hry, které je baví (i když jsou výchovné), sejít se s lidmi, kteří jim budou naslouchat, a samozřejmě pracovat na divadle a přednesu. Přednes už není prioritní náplní hodin, a proto jsme se rozhodli nepoužívat plný původní název souboru - RSŠD.

Starším (15-ti a 16-tiletým) již nemusím práci na technice řeči a výrazu, přednašečských a divadelních dovednostech balit do pozlátka her, ale můžeme již konkrétně mluvit o daném problému a konstruktivně jej řešit. Soubor samozřejmě nepracuje uzavřeně, pořádáme otevřené hodiny a vystoupení pro veřejnost. Tradičně vystupujeme o Šrámkově Sobotce na "Poetickém odpoledni", v loňském roce děti vystoupily s pohádkou "O zlatých slzách", se kterou se zúčastnily též Dětského divadelního festivalu Arénka v Ostravě. Byla to severská pohádka na motivy Miloše Malého a uvedli jsme ji jako kombinaci stínohry a činohry. Připravujeme se i na sólové recitační soutěže, velkým úspěchem byla účast 2 dětí v krajském kole dětských recitátorů v Hradci Králové, kde Nella Knapová získala ocenění. Naposledy jste nás mohli vidět 23. 12. 1998 ve Šrámkově domě s vánočním pořadem "Trocha poezie nikoho nezabije". Posledním úspěchem byl postup do krajského kola dětských divadelních souborů v Ústí nad Orlicí 25. 2. 1999. Zde děti vystoupily s ruskou lidovou pohádkou "O stříbrném talířku a šťavnatém jablíčku". A Sobotku reprezentovaly velmi úspěšně.

Bohužel jedna stinná stránka v naší práci je. Zoufale nám chybí mladí muži, kteří by byli ochotní podílet se na divadle. Čistě dívčí divadelní soubor má velmi omezený repertoár! Mladíci neváhejte a přijďte mezi nás. Věk nerozhoduje, stačí být mladý duchem. Ráda mezi námi přivítám i další zájemce o divadlo, ať jsou to chlapci či dívky. Mladší děti mají schůzky v pátek od 13,30 do 15,30 a starší v sobotu od 9,30 do 12,30. Přijďte, těšíme se na vás.

Lada Bechyňová,

vedoucí SŠD

Studio při vánočním vystoupení ve Šrámkově domě


Plzeňský "šrámkovec"

K pravidelným návštěvníkům Šrámkových Sobotek patří už mnoho let profesor VOŠ a SPŠ elektrotechnické v Plzni Jiří Hlobil. Přijíždí se svými dcerkami, které upřednostňují náš festival před různými letními tábory či pobytem a babičky. Jakpak by J. Hlobila nepřitahovala Šrámkova Sobotka věnovaná mateřské řeči a literatuře, když sám "vstoupil mezi spisovatele", jak uvádí titulek článku plzeňských novin. Vydal "Kalendář plzeňský 1999". Jedná se o soubor dvanácti fejetonů s podtitulkem "Kratochvilné čtení na každý měsíc". Obnovuje v ní hodnotu vzpomínky, která svou láskyplností zasvitne do šedi životního stereotypu. J. Hlobil není jen pasivním účastníkem našeho festivalu, sám se se svým "sborem" aktivně zapojuje hrou na kytaru a zpěvem - např. při návštěvách EXODu a chalupářů - umělců. Loni pomáhal i s denním Zpravodajem. Doufáme, že "Kalendář plzeňský 1999" doputuje i do Sobotky a že si v něm budeme moci listovat, či si ho koupit.

M. S.


Za Doc. Phdr. Vladimírem Macurou, Drsc.

Poznali jsme ho před dvanácti lety na XXXI. ŠS, kde v pátek 10. července 1987 přednášel na téma Specifika poetiky generace buřičů. Paní režisérka Hanka Kofránková nás, dříve než přijel, seznámila s jeho překladem knihy "estonského naiadologa světového jména" Enn Vetemaa "Klíč k určování rusalek neboli Úvod do naiadologie". Díky tomu jsme diskusi o poetice buřičů asi po dvou příspěvcích "zvrhli" na diskusi naiadologickou. Já jsem tuším připomněl cosi dvořákovského a dr. Samšiňák zasvěceně hovořil o roztočích, parazitujících na rusalkách. Dr. Macura, ač nepřipraven a předem nevarován, přistoupil ihned a rád na hru a díky tomu byli účastníci zasvěceni i do problematiky rusálčí. Poznali jsme v dr. Macurovi tehdy nejen erudovaného literárního vědce. Nejen překladatele, ale také sympatického a vtipného člověka.

Naposledy jsme se s ním setkali v Sobotce a na Starých Hradech loni. Byl to o XLII. ŠS s paní Naďou, pracovnicí Památníku národního písemnictví, a synem Ondřejem. Nepřednášel tu, ale několika akcí se zúčastnil. To jsme už někteří věděli o jeho vážné nemoci. Snažil se ji překonávat, nedával ji najevo. Věřili jsme, že nad ní zvítězí.

Pak jsme mu ještě blahopřáli ke Státní ceně za literaturu, kterou dostal za prózu Guvernantka o Antonii Rajské-Čelakovské a soubor studií Český sen. Doc. PhDr. Vladimír Macura, DrSc., už mezi nás do Sobotky nepřijede. Zlá nemoc nad ním zvítězila v sobotu 17. dubna, v den pošmourný, deštivý. Na smutečním oznámení jsme četli známá slova: " ... až své pouti přejedem a přejdem, v jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem." Zarmoutil nás, milý Vladimír, snad opravdu poprvé. Snad na nás nezapomene a bude nám držet místo v oné hospodě, kde čas neubíhá.

Aleš Fetters


* Výstavy v rámci 43. Šrámkovy Sobotky *

Šolcův statek - JOSEF JÍRA

Sál zdravotnického střediska - JIŘÍ MÁDLO

Knihovna Galerie na Schodech - JAROSLAV KLÁPŠTĚ

Upozornění pro návštěvníky festivalu
Sobota 10. července - 19. 30 hod. - HRAD KOST
W. A. Mozart: Don Giovanni - Opera Národního divadla Praha


Hlavní kapitoly v historii Sokola v Sobotce

V letošním roce uplyne 130 let od založení Sokola v Sobotce. Stalo se tak dne 13. června 1869.

Léta 1869 -1919

Úkolem zakladatelů bylo "rozdmýchati a semknout ve svých řadách všechny vlastenecké živly". V jednotě převládalo nadšení, síla národního sebevědomí a láska k vlasti. Prvým starostou byl všeobecně vážený měšťan a obchodník František Bernard, náčelníkem a pravou duší spolku městský tajemník Jan Pršín, jednatelem Václav Marek, pokladníkem obchodník František Peča a správcem domu Filip Lustik. Cvičitelem byl pozdější rolník v Libošovicích Vítěz Černý. Václav Marek propůjčil ke cvičení zahradu při svém hostinci "U Moskvy". Činnost byla pestrá. Pořádaly se výlety, masopustní reje, oslavovaly se významné dny. Především se však cvičilo: na hrazdě, bradlech, kruzích, pěstoval se šplh na laně, trénoval se skok. Paže se tužily cvičením s tyčemi, činkami a vzpíráním břemen. Byl zařazen šerm a střelba do terče. K tomu cvičení pořadová a prostná. To vše "pouhých" 6 dní v týdnu. Od počátku vzniku jednoty byla činnost pouze záležitostí mužů. Teprve v roce 1894 začal cvičit také dorost, starší žactvo a družstvo her mládeže. Ženy vstoupily do jednoty v roce 1903. Až roku 1906 povolila Okresní školní rada v Jičíně, že mimoškolní tělocvik může cvičit i školní mládež. V tomto časovém úseku se konalo šest všesokolských sletů. Na pěti z nich, v letech 1891, 1895, 1901, 1907 a 1912 měla naše sokolská jednota své zástupce. Po úspěšném župním sletu v červenci 1914 konaném v Sobotce na Šimkově poli byla vyhlášena 1. světová válka, do které postupně odešlo z naší jednoty 54 bratrů. Přání všech žít svobodně se uskutečnilo 28. října 1918, kdy byla naše republika prohlášena samostatným státem. I Sokolové ze Sobotky se o to zasloužili.

Léta 1920 - 1949

Rokem 1920 vstoupila naše jednota do druhé padesátky svého trvání. Významným dnem tohoto období se stal 23. červen 1926, kdy byl položen základní kámen ke stavbě sokolovny. 21. července 1929 otevřeli Sokolové v Sobotce svou vlastní sokolovnu s krásným tělocvičným sálem a letním cvičištěm. S nástupem zvýšeného politického napětí v roce 1937 byla i naše jednota připravena hájit svobodu před hrozícím nacistickým nebezpečím. S vědomím, že po vypuknutí války nezůstane ani Sokol ušetřen krutých zásahů, byla vedle běžné činnosti prováděna opatření, aby se sokolský majetek nedostal do rukou okupantů. Při hromadném zatýkání předních osobností veřejného a kulturního života bylo z naší jednoty zatčeno 9 bratrů. Po skončení 2. světové války nastalo oživení činnosti, nastala ale také doba usilovné práce na opravě sokolovny, která byla okupanty předána ve špatném stavu. Vlastní tělocvičnou činnost v období mezi dvěma světovými válkami až do roku 1948 zúročila naše jednota účastí na všesokolských sletech v letech 1920, 1926, 1932, 1938 a 1948. Do činnosti Sokola se postupem času začaly prosazovat snahy o sjednocení tělovýchovy. Také do života naší jednoty zasáhly deformace padesátých let. Z příkazu akčního výboru národní fronty byli vyloučeni ze Sokola čtyři jeho členové, pro údajný záporný postoj k lidově demokratickému zřízení. V této atmosféře vrcholily přípravy cvičenců naší jednoty na XI. všesokolský slet. I výprava Sokolů ze Sobotky vyjádřila na Strahově protest proti nastolenému režimu.

Sobotečtí žáci na X. všesokolském sletu v roce 1938

Léta 1950 - 1969

Nastalo období sjednocené tělovýchovy. Reorganizace tělesné výchovy se prováděla pod hesly "Sjednocená tělovýchova náš cíl" a "Sovětská fyskultura náš vzor". Přesto i v těchto podmínkách činnost neustává. Do popředí se prosazují mladí - ti, co v sobě opatrují jiskřičky sokolských myšlenek a ti druzí, kteří pravé sokolské konání neznají. Jedno ale mají společné. Jsou zdraví a plni elánu a energie. A chtějí cvičit, chtějí sportovat. Nová sportovní organizace měla sjednocený pouze název. Hlavní složky - Sokol, Sportovní klub a Klub českých turistů - vyvíjely samostatnou činnost. V té době byl aktivní také lehkoatletický odbor. V polovině padesátých let byly podnikány putovní tábory na kolech, letní prázdninové tábory, letní i zimní pobyty v přírodě. Největší zásluhu na těchto akcích měl MUDr. Jiří Filsak, který navázal na činnost oblíbeného soboteckého učitele Jaroslava Šťastného. Sobotečtí také nacvičovali spartakiády a posléze se jich účastnili, a to v letech 1955, 1960 a 1965. V životě jednoty bylo toto období významné tím, že se prováděla přestavba sokolovny v části jeviště a výstavba sportovního stadionu za školou. Výročí sta let od založení Sokola oslavily společně aktivní oddíly kopané a stolního tenisu spolu s odborem ZRTV a turistiky.

Dorostenky Sokola v roce 1948

Léta 1970 - 1989

V průběhu tohoto období byly činné oddíly kopané, stolního tenisu, tenisu, odbíjené, házené a košíkové, ZTV a turistiky. Oddíl kopané se pravidelně účastnil se svými mužstvy okresních a krajských soutěží. V menší míře se do soutěží zapojovaly i ostatní oddíly. V odboru základní tělesné výchovy (ZTV) a později odboru základní a rekreační tělesné výchovy (ZRTV), byly nacvičeny skladby pro celostátní spartakiády v letech 1975, 1980 a 1985. Sobotečtí se jich zúčastnili. Dříve však uspořádali místní i okrskové spartakiády ve svém městě. Odbor ZRTV soutěžil v gymnastickém víceboji i lehké atletice na úrovni okresu a kraje. Členové ZRTV i kopané plnili podmínky odznaku zdatnosti. Souběžně byli ve svém odboru a oddílu zapojeni do soutěže o titul "Vzorný". Soutěž dokončili a byly jim uděleny "Bronzové plakety". V tomto období byly prováděny různé stavební práce, z nichž je třeba jmenovat přestavbu ústředního topení a opravu střechy nad malým sálem, jež byla vlivem silného větru stržena. Z rozpočtu jednoty byly vyčleněny finanční prostředky na výstavbu bytové jednotky pro sokolníka. Škoda, že se nepodařilo tuto stavební akci uskutečnit.

Léta 1990 - 1999

V počátku tohoto období byla zhotovena fasáda v průčelí sokolovny a následně v části jeviště. Sametová revoluce vnesla mnoho změn i do života naší sportovní organizace. V původním organizačním svazku ještě členky odboru ZRTV docvičily spartakiádní skladby, aby s nimi následně vystoupily v Sobotce i v dalších místech našeho okresu a nakonec na Pražských tělovýchovných slavnostech. Během léta 1991 uzrály podmínky pro obnovu Sokola (ČOS) v Sobotce. Tělocvičná jednota usilovala o navrácení k původnímu členění, násilně opuštěnému v roce 1948. Vznikl opět Sportovní klub, který kromě oddílu kopané přijal ještě oddíl tenisu, stolního tenisu a turistiky. Sokol soustředil oddíly sokolské všestrannosti, basketbalu a volejbalu. Sobotečtí Sokolové se v počtu 42 zúčastnili v roce 1994 XII. všesokolského sletu v Praze. V dalším roce vystoupili s nacvičenými skladbami na plzeňských slavnostech, konaných k 50. výročí osvobození Plzně americkou armádou. Do cvičebních hodin přináší nové prvky především mladé cvičitelky. Na konci tohoto období bylo nejmladším členům 6 let, věrný Sokol br. František Drholec se dožil 93 let. Věkový průměr činil 36 let.

V roce 1999, kdy vzpomínáme 130. výročí založení Sokola v Sobotce a 70. výročí dostavení sokolovny, děkuji členům i všem ostatním občanům v našem městě, městskému úřadu, organizacím a podnikatelům za materiální i morální pomoc projevovanou naší jednotě. Sokolu přeji plné sály ukázněných cvičenců, další schopné cvičitele a v neposlední řadě více obětavých činovníků.

Dr. Miroslav Tyrš hlásal, že síla je v řečí skutků a spočívá ve vytrvalé práci: "Neustaň, kdo již započal". Přeji našemu Sokolu naplnění této myšlenky.

Jana Ouředníková,

starostka Sokola

V roce 1994 se XXII. Všesokolského sletu zúčastnilo 12 členů soboteckého Sokola. Na snímku žáci.


Sobotka v historii času

Před 100 lety ...

bylo podle statistiky z r. 1899 z úrody r. 1898 vyveženo ze Sobotecka 82 vagonů ovoce. Z toho do Německa 67 vagonů jablek a 3 vagony švestek. Za ovoce se utržilo 44.200 zl. V nově zřízené sušárně ovoce F. Orta ve Střehomi se usušilo 154 q švestek a 23,60 q jablek. Ortův závod hodlal získat zařízení na výrobu povidel a slivovice.

Dne 10. 5. 1899 byla poskytnutá železné dráze lokální ze Sudoměře do Staré Paky výhodná zemská garance 75%. Už v dubnu byla odbyta pochozí komise v úseku Dol. Bousov - Stará Paka. Ke stavbě se mělo přistoupit na podzim 1900. Ve Vesci byl založen hasičský sbor.

A. Horáček zavedl ve svém hostinci pozoruhodnou novotu: acetylenové osvětlení.

Pokročily přípravy k melioraci Klenice díky poslanci Jindřichovi Maštálkovi. Zemský výbor uvolnil 7. 6. 1899 na účet stavby 6000 zl. Kněžna Hohenlohe roz. Kaunicová, majitelka panství Březno poskytla též 6000 zl. Na schůzi v Sobotce bylo rozhodnuto zadat generální projekt v měřítku 1:5000.

Před 80 lety ...

Dne 15. 5. 1919 byla u požární nádrže "Králováčku" před Brixovým statkem vysazena lípa svobody.

Před 60 lety ...

jičínská Volfova rodina věnovala z pozůstalosti po JUDr. Františku Volfovi městu Sobotce neobyčejně cenný rukopis básně Jaroslava Vrchlického "U pomníku Václava Šolce v Sobotce". Rukopis je nezvěstný.

Dne 21. 5. 1939 se konala slavnostní instalace děkana Fr. Kouckého, který byl uveden v úřad mnichovohradišťským děkanem P. Holečkem, který očekával průvod, v němž tři drůžičky nesly na bílém hedvábném polštáři tři zlacené klíče od chrámu, před kostelem. Před presbyteriem očekával nového děkana starosta F. Balák, který vyslovil přání, aby víra v Boha a láska k národu spojovala nás všechny k zajištění budoucnosti. Patronátní komisař, lesmistr R. Sušánka přečetl listinu, kterou patronka Margaritta hraběnka dal Borgo Netolická provedla jmenování. Vikář Holeček dal přečíst listinu, kterou ndp. biskup litoměřický potvrzuje nového děkana a uděluje mu pravomoc ke konání jeho úřadu. Pak odevzdal novému děkanu klíče od chrámu.

Nové mřížové dveře v zámku Humprechtě zhotovil Josef Pudil za 2657,40 korun. Hlavní dveře dodal truhlář K. Klimeš.

Od 1. 9. byly z rozhodnutí zemské školní rady rozpojeny měšťanské školy v Sobotce. Ředitelem chlapecké školy ustanoven Jos. Fejfar, ředitelkou dívčí školy Vlasta Kubánková.

Dne 31. 5. filmovala společnost A. B. pod vedením režiséra O. Vávry několik scén pro film Humoreska, nedávno znovu uvedený v televizi, na soboteckém náměstí.

Před 50 lety ...

MNV se přestěhoval 1. 6. 1949 do nynějšího sídla městského úřadu, budovy uvolněné po sloučení peněžních ústavů (1. 12. 1948). Vedení dobře fungujících ústavů bylo převedeno mimo Sobotku. Novým předsedou nově vzniklé spořitelny se stal zaměstnanec ČSD Lad. Bartoš. Jeho negativním činem bylo zničení pamětního nápisu o stavbě budovy Hospodářské záložny v předsíni budovy. Městská spořitelna, která sídlila v dnešní budově městského úřadu, byla založena 1909.

25. 2. 1949 se rozešla z nařízení úřadů Muzejní společnost a nuceně předala neobyčejně bohaté sbírky městu, které je po čase, podstatně ztenčené, odevzdalo do Jičína.

Továrna Vitamina zaměstnávala roku 1949 73 dělníků (v sezoně 150) a 9 úředníků. Borské sklárny (dříve Zogala) měly 20 dělníků, 15 učňů a 4 úředníky.

Jednání o soboteckém politickém okrese bylo odmítnuto, protože by si prý vyžádalo změnu pevně určených krajských hranic. Vláda místo toho slíbila dodat do Sobotky vhodný průmysl. Oboje však ztroskotalo. Počátkem dubna byla po třiceti letech úspěšné činnosti zrušena sobotecká Okresní péče o mládež. 29. 4., 1. a 2. 5. byla ve státním kině v Sobotce uvedena premiéra filmu "Vzbouření na vsi", částečně natáčená ve Vesci.

S

Takto vypadala Sobotka na konci 19. století


2. část


Menu