Číslo 6Ročník XXXV.Listopad – prosinec 1998

Vánoční vyzvánění

ZBYNĚK MALINSKÝ

Na kopečku stál kostelík se zvonem Kryšpínem a na kopečku přes údolí kostelík se zvonem Cecilkou. Kostely se stavějí na kopečku nejspíš z té příčiny, že lidi jsou v nich nebi blíž.

Když Kryšpín spustil: "Bim bam, jak se máš, Cecilko?"

Cecilka odpovídala: "Bim bam bim bim bam, mám se dobře" a povídali si řečí zvonů.

Kryšpín a Cecilka byly nejbližší zvony a za ty dlouhé časy se staly sobě nejbližšími. A za ty dlouhé časy se Kryšpínova věž začala rozpadávat. Přišli zedníci, rozebírali zeď a jak jim kameny padaly, narážely na zvon a zedníkům se líbilo, jak to krásně zvonilo. Ale Kryšpín začal chraptět a chraptěl, až ztratil hlas.

"Bim bam bim, co se ti stalo, Kryšpíne?" ptala se z druhého kopce Cecilka.

Kryšpín zachraptěl, ale přes údolí se to nedostalo.

"Bim bam, Kryšpíne, bim bam, bim Kryšpínku!" volala Cecilka úzkostně a marně, a najednou její volání ustalo.

Nad údolím teď leželo ticho, že to bylo jako tíseň. To ticho vytáhlo zvonaře pana Matouška přede dveře a když pořád nic, šel se podívat, co se přihodilo.

"Kryšpín praskl," viděl hned pan Matoušek a šplhal na druhý kopec.

"A Cecilce puklo srdce," věděl hned zvonař.

Když zvon praskne, musí se celý silně nahřát, aby se puklina dala zatavit zvonovinou. Jenže pan Matoušek neměl tak velkou pec a musel ji stavět.

"To bude trvat. Do svátků se to nestihne," hádali lidi a v údolí bylo pořád ticho a tíseň jako v domě nemocného.

Ale když Vánoce vešly do údolí, pec už stála a věž byla opravená. Zvonař vyměnil Cecilce srdce, zatavil Kryšpínovi puklinu a vyzvedl jej do věže.

Byly Vánoce a to je příhodný čas k vyzvánění.

A Cecilka vyzváněla: "Hlásám, hlásám lidem noviny, narodil se boží synek jediný."

A Kryšpín vyzváněl: "Já už to vím, bim bam bim, bim bam bim."


Zprávy z města a z městského úřadu

JAROSLAVA VRANÁ

Vážení čtenáři, milí spoluobčané, blíží se konec dalšího roku, možná trochu hektického, protože to byl rok volební. V červnu se konaly mimořádné volby do Parlamentu ČR, 13. a 14. listopadu volby komunální a dvoukolově i volby senátní. Jistě nejvíce byly očekávány právě ty naše do zastupitelstva města. V současné době již známe všechny důležité orgány, starostu, jeho zástupce a další tři členy rady. Podrobněji v usnesení o jejich volbě, která se uskutečnila na ustavujícím zasedání městského zastupitelstva v Sobotce dne 26. 11. 1998.


U S N E S E N Í

z ustavujícího zasedání městského zastupitelstva v Sobotce konaného dne 26. 11. 1998 ve velkém sále spořitelny v 18.00 hod.

Městské zastupitelstvo

1) bere na vědomí zprávu mandátové komise o ověření platnosti volby městského zastupitelstva v Sobotce

2) schvaluje zprávu volební komise o zvolení:

a/ starosty města
Ing. Petr HEJN
pro volební období r. 1998 - 2002. Tuto funkci bude vykonávat jako uvolněný člen zastupitelstva s plným pracovním úvazkem. Odměna se řídí platnými právními předpisy.

b/ zástupce starosty města
Jaroslav ŠOLC
pro volební období r. 1998 - 2002. Tuto funkci bude vykonávat jako neuvolněný člen zastupitelstva. Odměna se řídí rovněž platnými právními předpisy.

c/ členy rady
MUDr. Monika HAVELKOVÁ
Jiří STAŠKA
Stanislav TLÁŠEK
pro volební období r. 1998 - 2002. Odměna se řídí platnými právními předpisy.

3) volí pro volební období r. 1998 - 2002 zástupce do Okresního shromáždění starostu města p. ing. Petra Hejna.

4) pověřuje funkcí oddávajícího:

p. Josefa Vejnárka
p. Petra Pfeifera, Mgr.
p. Marii Košelkovou, MVDr.

Ze zákona se oddávajícím stává zvolený starosta p. ing. Petr Hejn a jeho zástupce p. Jaroslav Šolc.

Novým zastupitelům přeji, aby nám vládli moudře a spravedlivě, ku prospěchu města, aby jim jejich počáteční elán dlouho vydržel, nejlépe až do konce a že to není vždycky lehké a tak jednoznačně jiné, jak se někdy vidí z druhé strany břehu, to jistě sami poznají.

Zvolenému starostovi ing. Petru Hejnovi hodně zdaru v nové funkci, Jaroslavu Kolumpkovi a minulému zastupitelstvu pak poděkování za vše dobré.

A protože kromě voleb budou ještě v letošním roce také Vánoce, dovoluji si našim čtenářům popřát hodně dobré pohody a zdraví, ať se nám všem daří. Samozřejmě totéž i do roku 1999.


VOLBY DO SENÁTU ČR

ve dnech 20. 11. a 21. 11. 1998

Výsledky za okrsek č. 1 a 2

Voličů celkem 1821

Platných hlasů celkem 281

Volilo 15,43 %

MVDr. Jiří LIŠKA 210 hlasů

František R. Čech 71 hlasů

Děkujeme všem členům místní volební komise a obou okrskových komisí za zpracování volebních výsledků. Poděkování patří také všem voličům, kteří přišli odevzdat svůj hlas novým zastupitelům a kandidátům do Senátu ČR.

SEZNAM ZVOLENÝCH ČLENŮ ZASTUPITELSTVA

1. Česká strana sociálně demokrat.
Jaroslav ŠOLC

2. Česká strana sociálně demokrat.
Petr PFEIFER

3. Občanská demokratická strana
Josef DVOŘÁK

4. Občanská demokratická strana
Petr HEJN

5. Sdružení nezávislých kandidátů
Jiří STAŠKA

6. Sdružení nezávislých kandidátů
Martin PICEK

7. Sdružení nezávislých kanidátů
Martin BARTKO

8. Sdružení nezávislých kanidátů
Jaroslav PELDA

9. KDU - ČSL
Stanislav TLÁŠEK

10. KDU - ČSL
Štěpánka KUBIŠTOVÁ

11. KDU - ČSL
Monika HAVELKOVÁ

12. KDU - ČSL
František FAMĚRA

13. KDU - ČSL
Marie KOŠELKOVÁ

14. Sdružení nezávislých kandidátů
Josef VEJNÁREK

15. Sdružení nezávislých kandidátů
Karel JAKL


BLAHOPŘEJEME NOVĚ ZVOLENÝM ČLENŮM ZASTUPITELSTVA MĚSTA SOBOTKY


VÝSLEDKY VOLEB NA SOBOTECKU

LIBOŠOVICE

Počet voličů 382

Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty do obecního zastupitelstva:

1. Ort Josef 235 hlasů
2. Taneček Michal 210
3. Scovoda Vít 206
4. Lhoták Miroslav 184
5. Blažek Jaroslav 150
6. Mlejnek Jiří 134
7. Ševr Jan 129
8. Koško Miroslav 128
9. Drška Daniel 117

Účast voličů v komunálních volbách - 17 %.

I. kolo voleb do Senátu ČR
Účast voličů 51 %.

II. kolo voleb do Senátu ČR
Účast voličů 15 %.

Senátorem zvolen
MVDr. Jiří Liška


MARKVARTICE

Počet voličů 377

Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty do obecního zastupitelstva:

1. Karlová Dagmar 186 hlasů
2. Javůrek František 163
3. Bláha Miloš 154
4. Mlejnek Milan 148
5. Kužel Břetislav 119
6. Janatka Miloslav 97
7. Melichárková Jana 96
8. Mlejnek Milan 80
9. Judl Tomáš 78

Účast voličů v komunálních volbách - 66 %.

I. kolo voleb do Senáru ČR
Účast voličů 36 %.

II. kolo voleb do Senátu ČR
Účast voličů 14 %.

Senátorem zvolen
MVDr. Jiří Liška


MLADĚJOV

Počet voličů 374

Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty do obecního zastupitelstva:

1. Hanoušek Oldřich 146 hlasů
2. Karásek Antonín 136
3. Novotný Jaroslav 132
4. Najman Josef 129
5. Kolář Miroslav 128
6. Hornig Gerhard 123
7. Bouz Miroslav 121
8. Prokorát František 111
9. Rulc Josef 97

Účast voličů v komunálních volbách - 51 %.

I. kolo voleb do Senátu ČR
Účast voličů 46 %.

II. kolo voleb do Senáru ČR
Účast voličů 20 %.

Senátorem zvolen
MVDr. Jiří Liška


OSEK

Počet voličů 117

Počet členů zastupitelstva 5

Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty do obecního zastupitelstva:

1. Jonášová Radmila 81 hlasů
2. Rejman Josef 65
3. Jirků Josef 60
4. Mocák Libor 57
5. Řehák Miroslav 50
6. Bártová Věra 32

Účast voličů v komunálních volbách - 71,8 %.

I. kolo voleb do Senáru ČR
Účast voličů 53,8 %.

II. kolo voleb do Senátu ČR
Účast voličů 17,1 %.

Senátorem zvolen
MVDr. Jiří Liška



SŇATKY V SOBOTCE

17. 10. 1998 Michal HEJN, Sobotka Monika SPÁČILOVÁ, Dolní Bousov
24. 10. 1998 Michal VANĚK, Jičín Ladislava ZAJÍČKOVÁ, Ploužnice
27. 11. 1998 Ing. Ivo BRIXÍ, Sobotka Alena PUDILOVÁ, Sobotka

SŇATKY SOBOTECKÝCH JINDE

17. 10. 1998 Staré Hrady Milan RICHTER, Dobšice Monika JIRKŮ, Kdanice
23. 10. 1998 Sychrov Karel KRÁL, Sobotka Petra ŽEMLIČKOVÁ, Praha


Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

ROBERT FULGHUM


100 ČECHŮ ČESKÉHO RÁJE

FRANTIŠEK STAŠKA

PAVEL CHAROUSEK

Projekt s názvem "Češi Českého ráje", resp. "100 Čechů Českého ráje", vzniká za podpory několika institucí jičínského a semilského okresu.

Jeho autorem je turnovský novinář a fotograf PAVEL CHAROUSEK. V projektu se objevují lidé žijící v trojúhelníku Turnov - Jičín - Sobotka. S autorovým svolením vychází ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky část věnovaná lidem ze Sobotecka.

První část dokumentaristického souboru byla již v letošním roce veřejnosti představena na výstavách v Muzeu Českého ráje v Turnově, v Sobotce na zámku Humprechtu a od 3. listopadu do 1. prosince je putovní výstava instalována v Okresním muzeu a galerii v Jičíně.

"NĚKDY JE NEVÝHODOU HODNĚ PAMATOVAT",

říká sobotecký hasič

"Bližšímu k ochraně, vlasti k obraně",
je heslo, které celý život vyznává

FRANTIŠEK STAŠKA

František Staška (*1924) se narodil v Sobotce, v rodině legionáře. Jeho rodiče vlastnili na náměstí obchod s textilem, ve kterém se každý podvečer scházela skupina místních lidí - od učitelů až po lékaře a studenty. Tehdy v koutku místnosti sedával malý chlapec a snažil se zapamatovat si neuvěřitelné historky z válečných dob, legionářské osudy a cestu kolem světa ověnčenou návratem do rodné vlasti několik let po skončení první světové války. "Ještě jsem nechodil do školy a už jsem znal nejdůležitější události v dějinách českého národa," říká František Staška. "Moje babička byla totiž úžasným národovcem a místo pohádek mi vyprávěla o Libuši, Šemíkovi či Mistru Janu Husovi."

Sobotecký krámek s textilem byl v té době skutečně v centru dění, vždyť Staška starší byl v představenstvu místní spořitelny, zasedal v městské radě a byl v čele bezpočtu dalších tehdejších aktivit. Do jeho krámku chodili sobotečtí učitelé na šachy, na podvečerní popovídání, a tak je celkem jasné, jakým směrem se formovalo myšlení jeho syna. Ten hrál od malička v ochotnickém divadle, od roku 1937 byl členem Junáka. "Když v roce 1940 Němci Junáka zakázali, všichni jsme přestoupili do Sokola. Když zrušili Sokol, chtěli jsme jako parta vstoupit k hasičům. Nakonec jsem k nim vstoupil sám. Hasičská organizace mi byla blízká. U skautů jsme měli slib že: "Slibuji na svou čest, že budu milovati vlast svou, republiku Československou", a u hasičů: "Bližnímu k ochraně, vlasti k obraně." Líbilo se mi to, protože oba sliby navazovaly jeden na druhý a já byl vychován k lásce k češství."

Po skončení základní školy měl nastoupit do Jilemnice do tkalcovské školy. Pro dědice obchodu bylo odborné vzdělání nanejvýš potřebné. Avšak díky tomu, že jeho otec byl na počátku protektorátu vyřazen z veřejného života, mohl nastoupit "jen" do jičínské pokračovací obchodní školy. Praxi si odbýval v rodinném soboteckém krámku. V roce 1942 byl celý jeho ročník totálně nasazen. Jemu se ale cestě do "Reichu" podařilo vyhnout. Skončil v Dolním Bousově, ve vojenském zásobovacím skladě německé armády. Až do konce války se staral, aby příslušníci wermachtu měli v čem chodit a co na sebe. S partou stejně mladých bývalých příslušníků Junáka se zapojil do odbojové činnosti, když jeho úkol spočíval zejména v tom, aby spolehlivě mapoval stav zásob v bousovském skladě a zprávy předával dál. Když se válka schylovala ke konci a Rudá armáda byla na dohled, měli už docela slušně fungující konspirační síť na celém Sobotecku.

"Začali jsme se chystat na otevřené vystoupení proti nacistům," říká František Staška. "Byli jsme připraveni i na mobilizaci. V Sobotce jsme se zaktivizovali 3. května 1945. Ihned jsme obnovili oddíl Junáka. Zrovna, když jsme zaslechli volání pražského rozhlasu o pomoc a já měl službu v hasičské zbrojnici, začali okolo projíždět Němci. Postupně byli odzbrojováni a internováni v sokolovně. A já dostal první velký úkol: Hlídat nad Sobotkou protiletadlovou hlásku, ze které již Němci utekli. Dostal jsem starou pistoli, dva muže k sobě, a šli jsme..."

"V neděli 6. května přijela velká skupina Němců od Jičína, na chvíli dokonce zajali soboteckého starostu a další lidi jako rukojmí, ale ve městě dlouho nepobyli. Šlo jim o to, dostat se co nejrychleji na západ k Američanům. Rusů, které měli v patách, se strašně báli..."

"Konec války jsem prožil na blatníku hasičského vozu. Telefonovali nám, že někdo bombardoval mladoboleslavskou Škodovku, a my jeli hasit. Dostali jsme se až do Sukorad, kde nás zastavila hlídka SS. Snažili jsme se jim vysvětlit, že jedeme hasit. Nevěřili nám, prý, že spíš jedeme do Boleslavi na pomoc povstalcům. Obstoupili nás samopalníci a situace vypadala velmi hrozivě. Nakonec nám uvěřili, ale jeden z Němců jel s námi. Jeli jsme uprostřed německé kolony a málem nedojeli, protože na nás nalétávalo spojenecké letadlo. Když jsme se Boleslavi přiblížili na dohled, nechali nás Němci jet dál samotné. Ve městě jsme zjistili, že už nás není potřeba, a tak jsme se vraceli zadem směrem na Dobrovice, abychom se vyhnuli německé koloně. Museli jsme mít ohromné štěstí, protože jsme dojeli šťastně domů. Pamatuji se, že jsem ze sebe sundal hasičskou uniformu, šel se vykoupat a byl konec války. Druhý den, to bylo 10. května 1945, přijeli Rusové a začala další kapitola našich dějin..."

Vojenskou prezenční službu nastoupil František Staška u spojovacího pluku v Benešově u Prahy v roce 1946. Postupně sloužil na Šumavě a také na Slovensku, kde se zúčastnil akcí proti zbytkům banderovců. Na vojně prožil i změnu režimu. "Že se něco chystá, jsme pochopili už 15. února 1948. Celému pluku byly tehdy odebrány automatické zbraně a pistole, a až začátkem května nám dali zbraně nové - tentokrát už ruské výroby. Původně jsem si myslel, že bych na vojně mohl zůstat, ale po únoru jsem začínal mít čím dál větší potíže. Odmítl jsem vstoupit do starny a viděl, jak z armády odcházejí první důstojníci, kteří za naši svobodu bojovali na západní frontě. Rozhodl jsem se vrátit domů - do civilu."

Od září 1948 pracoval František Staška v otcově obchodě. Měl však smůlu - byl veden jako administrativní síla, a tak v rámci tehdejší akce "71 tisíc zaměstnanců z administrativy do výroby" musel v srpnu 1950 nastoupit v truhlářské továrně v Libošovicích. Obchod rodičům komunisté znárodnili a on si vydělával jako pomocný dělník. Pracoval zde až do roku 1954. Od roku 1950 byl velitelem Sboru dobrovolných hasičů v Sobotce a od roku 1951 okresním velitelem hasičů. V listopadu 1954 začal pracovat jako technický pracovník požární ochrany na tehdejším Okresním národním výboru v Mnichově Hradišti. Dva měsíce po jeho nástupu tragicky zahynul jeho přímý nadřízený, a tak se František Staška stal okresním náčelníkem, byť jenom v zastoupení. Při jeho přímé povaze bylo ale jasné, že dřív nebo později dojde k "výměně" názorů s režimem, se kterým se vzájemně neměli moc v lásce. Za krátký čas se objevil pravověrný soudruh, který byl dosazen na funkci náčelníka a ze Stašky byl zase "jen" obyčejný technik. Ale ani to dlouho nevydrželo. Protože odmítl umísťovat nové hasičské stříkačky do míst, kde byli ve vedení komunisté, a dovolil si prosazovat umístění tam, kde byly nejvíce potřeba, dostal se s vedením do ostrého sporu. Vyřešil ho po svém: I když byl uznávaným a mnohde ctěným odborníkem, z okresu odešel a nastoupil do vojenského útvaru v Dolním Bousově jako správce budov.

Po letech se tedy vrátil tam, kde byl za protektorátu totálně nasazen. V té době se hodně věnoval mladé generaci. Uspořádal, pod patronací sobotecké základní školy, několik táborů pro děti ve skautském duchu a brzy se za to s vedením školy i nadřízeným ONV v Mnichově Hradišti dostal "do křížku". U armády dostal výpověď a nastoupil do bousovského podniku Strojtex. Pracoval jako dělník v klempířské partě. Tady ho objevili, když podnik potřeboval zpracovat nové požární plány. Když se je zavázal udělat, dostal se do paradoxní situace, když jako okresní požární inspektor chtěl v tomto závodě zrušit část výroby kvůli nevyhovujícím požárním předpisům. A protože stál za svým i při zpracování nové dokumentace, "vyhnali" ho z fabriky na montážní oddělení. Začínal jako obyčejný montér, potom byl vedoucím dopravy a expedice, hospodářem montážního střediska, rozpočtářem atd. První infarkt ho postihl v roce 1981 a hned po několika měsících dostal druhý. Bezprostředně poté odešel do invalidního důchodu. Od roku 1984 vypomáhal několik let v sobotecké knihovně.

"Zaměstnání jsem vystřídal řadu, ale jednu jistotu jsem měl," říká František Staška. "Celou dobu jsem byl velitelem soboteckých dobrovolných hasičů. Funkci jsem složil až v roce 1981, kdy jsem začal mít zdravotní potíže. A řekněte, co je to za velitele, který nesmí do kouře? S požární ochranou jsem prožil prakticky celý život. Něco jsem o oboru opravdu musel vědět, když jsem mohl být velitelem i bez stranické průkazky. A já byl navíc i členem okresního výboru Svazu dobrovolných hasičů. Nejdříve v Mnichově Hradišti, a když Sobotku přičlenili k Jičínu, tak i tam. V roce 1968 jsem byl dokonce zvolen do ústředního výboru Svazu požární ochrany. Nepobyl jsem tam ale dlouho. Když byl odvolán Dubček, na protest jsem odešel i já, a to ze všech funkcí mimo místního velitele v Sobotce."

Možná, že by se nic nestalo, kdyby v těchto místech naše povídání skončilo. Zajímavý příběh o člověku, který dovedl rovně stát, řekli by možná někteří. Jenomže: Nebyl by to František Staška, aby se s důchodovým věkem jen tak vytratil...

"17. listopadu 1989 jsem zrovna přijel z rekreace a večer poslouchám rádio, co se to děje. A už jsem byl opět ve víru dění. Stal jsem se soboteckým mluvčím Občanského fóra. Z radosti a návalu práce jsem však v lednu 1990 dostal pátý infarkt. A to byl konec..."

"Když jsem se vykurýroval, začal jsem psát. Nejdříve o staré Sobotce, o tom, co z předválečných let sám pamatuji. Psal jsem o tehdejších lidech, o atmosféře ve městě, o živnostech a řemeslech. Pak jsem dal dohromady soubor vzpomínek starého hasiče, kde jsem popsal vše, co o této, pro lidi důležité činnosti vím. Moje články začaly postupně vycházet v místních tiskovinách, a protože měly docela slušný ohlas, začal jsem mít chuť i na obsáhlejší práci. Někdy je nevýhodou hodně pamatovat, ale bez paměti bychom chyby opakovali častěji, než je třeba. I proto vznikla myšlenka podrobně zmapovat události obou světových válek na Sobotecku. Nejprve jsem začal s historií legionářů první světové války. Vždyť i oni hrdinně bojovali za svobodu našeho národa. Legionářskou historii mám v krvi, v dětství jsem vyslechl snad všechny historky Soboťáků, kteří legiemi prošli. Udělal jsem si podrobnou kostru historie ruských, italských i francouzských legionářů a chci se věnovat konkrétním osudům jednotlivých vojáků. Je to dnes už skoro zapomenutá slavná historie a je nejvyšší čas, aby byla podrobně zaznamenána pro další generace. Nemáme mnoho okamžiků v naší historii, na které bychom mohli být opravdu hrdí."

František Staška prošel za svůj dosavadní život devaterem řemesel, a přestože by si mohl najít desítky důvodů, nikdy na svůj osud nežehral. "Vztek, ten někdy mít můžete," říká, "ale nesmíte zatrpknout, protože byste se potom nikdy nedostali dopředu..."

(Zaznamenáno v Sobotce v září 1997)


František Staška je autorem 12. svazku Knihovničky Českého ráje Sobotka s názvem LEGIONÁŘI ZE SOBOTECKA..Tuto publikaci si můžete zakoupit v půjčovní dobu v Městské knihovně Fráni Šrámka v Sobotce.

Foto * PAVEL CHAROUSEK


LEGIONÁŘI ZE SOBOTECKA

KAROL BÍLEK

Již podvanácté si mohli příznivci Knihovničky Českého ráje vychutnat radostné chvíle, kdy je na veřejnost uváděn nový svazeček této edice. Tentokráte se sešli ve známých milých prostorách Městské knihovny Fráni Šrámka v Sobotce ve čtvrtek 22. října, aby se seznámili s knížkou Františka Stašky Legionáři ze Sobotecka, vydanou na počest 80. výročí vzniku Československé republiky.

Byl to hezký večer zpestřený přítomností členů klubů vojenské historie z Bakova nad Jizerou a ze Železnice v uniformách bojovníků z období první světové války. Zpěv písní v podání soboteckého pěveckého sboru Bendl se střídal s četbou ukázek z nové knížky a s vyprávěním autora o okolnostech jejího vzniku. Nechybělo ani tradiční pokřtění nového svazku šampaňským, květiny a další náležitosti.

A bylo skutečně co slavit. Osmačtyřicetistránková brožurka přináší ve své první části nutné vylíčení vzniku a bojů našich legií v Rusku, ve Francii i v Itálii se zdůrazněním účasti našich krajanů. K tomuto textu se váží i přílohy, které uvádějí 175 jmen legionářů z celého bývalého samosprávného okresu soboteckého, kteří se z bojišť vrátili, i jména 16 hrdinů, kteří během své bojové anabáze padli či zemřeli.

Druhá část díla je vyplněna edicí vzpomínek jednoho z ruských legionářů, respicienta finanční stráže Františka Macouna z Čálovic, který je sepsal pod názvem Úryvky mých pamětí z roku 1914 - 1920 v roce 1931. Jedná se o zajímavé vyprávění o letech od vypuknutí první světové války a mobilizace přes počáteční zážitky na frontě a okamžik zajetí až po stručné vylíčení celé strastiplné sibiřské anabáze našich ruských legií. Barvitě je tu popsána známá bitva u Zborova, setkání s T. G. Masarykem, boj u Lipjag a jiné události až po zpáteční cestu lodí přes Suez a návrat 13. června 1920 do vlasti. Líčení končí konstatováním: "Po skončení dovolené byl jsem v Jičíně demobilizován a dne 18. září 1920 se 4 korunami a půlkou chleba, které jsem při demobilizaci v Jičíně obdržel, vydal jsem se na cestu - do nového boje za živobytím."

František Staška věnoval svému rodnému kraji velmi užitečnou knížku, která nutí k zamyšlení nad dávnými léty, kdy se rodila naše samostatnost. Úctu vyvolává píle a houževnatost, s níž po desítky let shromažďoval dokumenty, sbíral vzpomínky a posléze publikoval články a pořádal besedy a výstavky /abychom nezapomněli: dokumentární výstava v sobotecké knihovně je otevřena v půjčovní dobu do konce prosince a stojí za velmi, velmi pečlivé prostudování, zmíněnou knížečku si zde můžete zároveň zakoupit/.

A tak mu děkujeme za výrazné obohacení naší regionální literatury a přejeme mu, aby se mu podařilo shromáždit a zpracovat ještě hodně památek - na 1. i na 2. odboj!


Fakta o Základní škole v Sobotce

ALENA ČELIŠOVÁ

Pan Mgr. Petr Pfeifer napsal do Soboteckých novin č. 10/98 článek o základní škole. Škola je důležitou součástí života obce, a proto nelze nikomu upírat právo, aby demokraticky vyjádřil své názory a postoje. Je však přinejmenším podivné, že autor vychází z výroční zprávy školy, interního dokumentu, který ze zákona předkládá ředitel pouze školskému úřadu a zřizovateli, aniž by se předtím obrátil na vedení školy. Možná i z toho důvodu je v textu řada věcných chyb, a proto považuji za svou povinnost uvést je na pravou míru.

1. Tvrzení, že z 20 učitelů je většina přespolních je nepravdivé, loni dojíždělo 5 učitelů, což je 25 %.

2. Ve výroční zprávě rozhodně není uvedeno, že se osvědčil nepovinný předmět práce s počítačem, neboť takový předmět v naší škole nebyl nikdy zaveden (předmět se nazývá informatika a není nepovinný, ale povinně volitelný).

3. Koberce ve třídách 1. stupně nejsou kvůli hraní dětí o přestávkách, ale především proto, abychom mohli ve výuce používat prvky dramatické výchovy a jiné moderní formy práce.

4. Realizace projektu přestavby a přístavby školy byla dlouhodobým procesem, k němuž se vyjadřovala řada odborníků i veřejnost. Tedy i k šatnám. Při zvažování všech alternativ vyšlo realizované řešení jako nejlepší a mnozí nám jej závidí. Děti se nemusí ráno scházet v drátěných klecích, tak jak tomu je ve většině jiných škol, a svou šatnu mají tzv. po ruce. Znečištění chodeb se podstatně sníží po dokončení obou tělocvičen.

5. O zavádění žákovských služeb u hlavního vchodu, o kterém autor píše, jsme nikdy ani neuvažovali, neboť je to nepřípustné a protizákonné.

6. Poznámka o rozsahu a nákladů na rekonstrukci a přístavbu svědčí o autorově naprosté neznalosti problematiky. Přístavba řeší absenci dnes standartního vybavení školy a je koncipována právě s ohledem na klesající počet žáků. Kdyby autor textu navštívil několik nových škol v republice, asi by se podivil, jak efektivně jsou v naší škole využity finanční prostředky. Pak by také zjistil, že prosklenné átrium není jediné v republice, nejbližší je v základní škole ve Dvoře Králové n/L.

7. Počet kabinetů vychází ze zákonných normativů a koncepce školy. Rovněž žákovská a učitelská knihovna je podle par. 21 Zákona ČNR ze dne 26. června 1978 součástí školy. Knižní fond není, jak se autor mylně domnívá, hrazen z prostředků města, ale z finančních prostředků školského úřadu.

8. Školní pozemek včetně skleníku bude samozřejmě po dokončení stavby opět vybudován, v projektu se s ním počítá.

ředitelka školy


Sportovní okénko

O podzimní sezóně s trenérem Sobotky, Karlem Tichým

PAVEL NOVÁK

N * Na úvod otázka, která jistě zajímá všechny příznivce soboteckého fotbalu. Budete nadále působit na postu trenéra soboteckých mužů?

T * Pár klubů z vyšších soutěží mě kontaktovalo, ale jak jsem již řekl, pokud ze Sobotky odejdu, tak do nejvyšší soutěže. Pokud však nabídka z nejvyšší soutěže nepřijde, tak zůstanu v Sobotce. V opačném případě, věřím, že každý příznivec kopané můj odchod pochopí.

N * Jak hodnotíte podzimní část soutěže?

T * Neznám trenéra, který by nebyl spokojený, když jeho mužstvo vévodí v tabulce. Toto první místo je důsledkem tvrdé přípravy, kterou hráči absolvovali. Podzim bych rozdělil do tří částí. Úvodních pět kol jsme předváděli fotbal nad mé očekávání. Soupeře jsme přehrávali herně, ale hlavní zbraní byla velmi dobrá fyzická kondice. V kole šestém na neregulérním terénu se hráči nedokázali přizpůsobit těžkým podmínkám a propadli jsme i takticky. Navíc nám onemocněli hráči a postihlo nás i vyloučení. Další zápas doma s Broumovem jsme byli přinuceni hrát se slepovanou sestavou, navíc se od nás odklonilo štěstí. V dalším utkání v Rudníku jsme podali již zlepšený výkon, ale po chybách jsme zbytečně inkasovali. V těchto třech utkáních na vlastní půdě jsme stoprocentně bodovali a tím si upevnili vedení. Výhra v posledním kole, na pro nás nezvyklém terénu - škváře, byla vynikající tečkou podzimu.

N * Co Vás nejvíce potěšilo, a naopak rozladilo na podzim?

T * V první řadě mě potěšil bodový zisk a předváděná hra v prvních pěti kolech. Dále to, jak se hráči vypořádali po třech nevydařených utkáních se zbytkem sezóny, kdy nastupovali se zdravotními problémy do zápasů, často i se sebezapřením. V neposlední řadě mě potěšila velmi dobrá práce s mládeží. Viděl jsme pár tréninků a mohu prohlásit, že jsou na velmi dobré úrovni. Toto je věc, která nebývá v malých oddílech tak častá. Musíme rozhodně dále pracovat na vylepšení herního projevu a také mě mrzí neproměňování gólových šancí. K úplné spokojenosti postrádám alespoň jeden bod z domácího utkání proti Broumovu.

N * Jak bude probíhat zimní příprava. Dojde ke změnám v kádru?

T * Model přípravy zůstane zhruba stejný jako v minulém roce. Do 11. prosince se budeme třikrát týdně scházet. Využijeme místní posilovnu a sokolovnu, v hotelu Ort se budeme věnovat regeneraci. Sehrajeme ještě jedno utkání s mladoboleslavským dorostem a rádi bychom se zúčastnili jednoho halového turnaje. Poté dostanou hráči měsíc volno a od desátého ledna začneme opět naplno trénovat na jarní část. Budeme mít dostatek času na zvýšení fyzické kondice. Čekají nás dvě soustředění v domácích podmínkách. První bude věnováno kondici a ve druhém budeme ladit herní projev mužstva. Počítám, že sehrajeme okolo deseti přípravných utkání. Chtěli bychom startovat na zimním turnaji v Bezně. Do přípravy se zapojí několik dorostenců, naskočí i uzdravený Ort. Od léta s námi trénuje Kettner, který mužstvo určitě posílí, z vojny se vrátil Dezort a po odmlce s námi trénuje Dlouhý. Zimu s námi absolvuje také jeden hráč z blízkého okolí.

N * Sobotecké mužstvo je na dobré cestě k historickému úspěchu. Oblastní přebor hrálo v historii oddílu pouze jednu sezónu a to díky reorganizaci soutěže. Je tedy postup hlavní prioritou?

T * Postupu se já ani vedení oddílu nebrání. Zázemí i podmínky v Sobotce by si vyšší soutěž zasluhovaly. Popravdě řečeno, nepočítal jsem, že bychom v této sezóně obsadili první místo v tabulce. Teď se naskytla jistá šance, ale čeká nás ještě třináct náročných zápasů. Mužstvo je velmi dobře věkově složeno a má své velké chvíle teprve před sebou, takže pokud se v této sezóně postoupit nepodaří, nebudu z toho dělat žádnou tragédii. Na jaře nás čeká poměrně výhodný los. Klíčové utkání sehrajeme ve druhém a třetím kole, kdy hrajeme s mužstvy Chlumce a Ždírce, které jsou v popředí tabulky. Po těchto zápasech budeme moudřejší. Samozřejmě bych si rád doplnil své účinkování v soutěžích. Chybí mi pouze první liga a oblastní přebor.

N * Víte o tom, že když mužstvo postupovalo do I. A třídy, hráči tuto skutečnost oslavili bezprostředně po utkání koupelí v kašně na náměstí?

T * Samozřejmě jsem o tom slyšel. Vody se neobávám a pokud bude důvod, velice rád se v té kašně s hráči vykoupu.

N * Již více než rok působíte v I. A třídě. Co soudíte o úrovni této soutěže?

T * Zkušenost s východočeským fotbalem mám již ze svého působení v Milíčevsi. Zodpovědně mohu prohlásit, že se tento region prezentuje velmi dobrou úrovní kopané. Tento fakt jsem si potvrdil i v této soutěži. Tabulka je velmi vyrovnaná, sedm mužstev může bojovat o postup. V každém mužstvu najdete fotbalisty, kteří by se neztratili v soutěžích vyšších.

N * Trénoval jste jak profesionály, tak amatéry. Jaký je to rozdíl?

T * V profesionální kopané je na trenéry vyvíjen enormní tlak. Výsledky jsou očekávány okamžitě, není čas na dlouhodobou koncepční práci. Výhodou je samozřejmě plná účast hráčů na trénincích, protože jsou za tuto činnost placeni. U amatérů je na trenérovi hráče přesvědčit, že pravidelná trénovanost je velice důležitá. To se mě myslím v Sobotce podařilo. Na trénincích se scházel převážně celý kádr, hráči pochopili moji filozofii a poctivě pracovali. Je zde samozřejmě více času na budování mužstva, na změnu herního systému.

N * Na závěr, chcete něco vzkázat soboteckým příznivcům.

T * Musím poděkovat všem funkcionářům a sponzorům za velice dobrou spolupráci, bez které bychom nebyli tam, kde jsme teď. Hráči mají podmínky, které jsou na vysoké úrovni. Dle statistiky máme třetí nejvyšší návštěvy a diváci nás podporovali i při utkáních na hřišti soupeřů, za což jim patří velký dík. Budeme se nadále snažit hrát pohledný útočný fotbal, který by přitáhl ještě více diváků. Věřím, že se jich v jarní části sejde ještě více a podpoří nás ke konečnému úspěchu. Všem příznivcům kopané chci popřát úspěšný rok 1999 a těším se společně s nimi na zahájení jarní části sezóny.


REDAKČNÍ TIP NA VÁŠ ZIMNÍ RODINNÝ VÝLET

Tentokrát si Vás, vážení a milí čtenáři Zpravodaje Šrámkovy Sobotky, dovolujeme pozvat na zimní procházku k dominantě a symbolu Českého ráje, na Trosky.

Ze Sobotky se můžete vydat opět vlakem, např. v 9.39 hod.. Lístek v ceně 8,- Kč pro dospělé si kupte do stanice Malechovice. Ze zastávky se po modré turistické značce dáte směrem vpravo přes Roveň na Nebákov. Budete-li mít chuť, můžete se zde posilnit ve známém rekreačním středisku nebo se jen zajít podívat na hráz rybníka, nad kterým v dávné minulosti stával hrádek Nebákov. Dále na Trosky pokračujete opět po modré turistické značce příjemným údolím. Zhruba po 2 km vyjdeme z lesa na malou křižovatku s autobusovou čekárnou. Úzká silnici vedoucí od Semína se zde připojuje k silnici od rybníku Vidláku a po ní pokračujete k Troskovicím. Před vámi se majestátně tyčí Panna a Baba, čedičové vrchy, obestřené mnoha pověstmi a básněmi. Ze svého obdivu k Troskám se vyznalo mnoho umělců, též nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník Jaroslav Seifert v kouzelné knížce vzpomínek Všechny krásy světa: "Jak je vůbec možné, že ruina může být tak krásná! Stál jsem tam dlouho očarován a přemýšlel o tomto symbolu kraje, bez kterého si nedovedu tyto končiny ani představit. Ruina Trosky, kterou milujeme, se na nás zdaleka usmívá."

Snad i vy, příjemně unavení výletníci, se budete usmívat. Zvláště zastavíte-li se na malé občerstvení v restauraci přímo pod Troskami nebo v Troskovicích u Dostálů. Hrad samotný není v tuto dobu přístupný, ale rozhled do kraje stojí i tak za to.

Z několika možných cest zpět domů, do Sobotky, vám nabízíme tu, která vás tentokrát po zelené turistické značce zavede k říčce Žehrovce u Dolního Mlýna, dále pak mírným stoupáním k silnici z Mladějova na Roveň a přes železniční trať na Stéblovice. Právě odtud jsou Trosky nejčastěji fotografovány. Ať i vám přinese tento pohled radost a uspokojení z příjemného výletu.


Advent Fráni Šrámka

MIROSLAV MATOUŠ

Černý vrch mezi Smíchovem a Košířemi se bělal mlhou, když jsem se blížil k domu, kde bydlel básník. Postál jsem chvíli u domovních dveří a pak se odvážil stisknout tlačítko zvonku.

Dveře se pootevřely. "Prosím vás, mohl bych hovořit s Mistrem Šrámkem", dostal jsem ze sebe.

"Ale on leží, je těžce nemocný", řekla zvolna paní se smutnýma očima. To bylo nečekané. Chystal jsem se vzkázat básníkovi přání, aby se zotavil - přání neznámého, jež bude záhy zapomenuto. A vrátit se.

"Kdo jste a co jste si přál," zeptala se náhle paní. Představil jsem se. Byl jsem tehdy učitelem náboženství v církvi československé. "Počkejte, já se zeptám", řekla paní po krátkém zaváhání a odešla do šera.

Za chvilku se objevila znovu a pozvala mne dovnitř.

Bylo to přesto nebo proto, že básník churavěl? Snad, napadlo mne, mu bude vhod mluvit s věřícím člověkem. Avšak nebyl jsem připraven na setkání s nemocným, na slova posily. Prolétla mi hlavou vzpomínka na dobrotivou postavu katolického kněze ve Šrámkově dramatu "Léto". Jak by asi byl přijat tento "jeho" kněz, vesnický farář?

Paní mne uvedla do světlého pokoje. Na zdi u záhlaví lože fotografie T. G. Masaryka na koni. Na loži blízko okna básník, vyhublejší, než jak jsem ho poznal z podobizen.

Z ohlášení věděl, kdo jsem. Zajímal se o mou práci a o mé přesvědčení. Hovořil zvolna, s jistou námahou. "Věříte-li v Boha, držte víru vším, co máte", pravil. "Já ji nemám."

Nevěděl jsem, jak dál. Znovu jsem si uvědomoval své nedostatečné vybavení pro utěšování nemocných. Jak pokračovat v hovoru s umělcem, který, ač nevěří, mi radí věřit?

Rozmluva se stočila na básníkův zdravotní stav. Fráňa Šrámek mi sdělil, že trpí aterosklerózou, která zachvátila především zrak, takže vidí dost dobře jen za slunných poledních hodin.

Co můj vztah k literatuře, k poezii?

Teprve teď jsem se rozpomněl, že jsem přinesl dvě básně k posouzení. Mistr slova mne s očividným zájmem vybídl, abych je přednesl. Rád jsem vyhověl. Budiž mi dovoleno obě básně uvést:

Básník naslouchal soustředěně. Když jsem skončil, řekl po chvíli: "Mohu vám říci, že váš verš zvoní."

Slova povzbuzující, ale šlo mi teď o něco jiného: Byly ty verše schopny nyní nejen zaujmout, ale i oslovit?

Odcházel jsem naplněn dojetím, s pozváním k další návštěvě. Doma, ihned po návratu, jsem otevřel knihu, obsahující veškeré Šrámkovy básnické spisy a začal pátrat po něčem, co by mi naznačilo alespoň stopu básníkova vztahu k víře v Boha.

Našel jsem ji, totiž onu báseň, kterou jsem znal ještě ze školy, ale kterou jsem od té doby neviděl, neslyšel, zapomenul.

Asi za týden jsem se na pozvání dostavil znovu. Tentokráte mne paní, jak jsem viděl, ráda uvedla do pokoje básníkova.

Ihned po několika slovech pozdravu a uvítání jsem přešel k věci: "Prosím vás, povězte mi, jak jste mi mohl říci, že nemáte víru, když jste napsal tuto báseň?


KULTURNÍ KALENDÁŘ

3. 11. 1923 se narodil velký přítel Sobotky, prof. JIŘÍ DEMEL z Valašského Meziříčí.
4. 11. 1883 se v Hořicích narodil grafik Českého ráje KAREL VIK.
6. 11. 1968 zemřel historik soboteckého divadla MIROSLAV VLACH.
14. 11. 1853 se v Sobotce narodil dopisující člen České akademie věd a umění KAREL CUMPFE.
14. 11. 1883 zemřel sobotecký vlastivědný pracovník VÁCLAV JAROMÍR ČERNÝ.
13. 12. 1973 zemřel spisovatel, literární a divadelní historik JOSEF KNAP.
15. 12. 1968 zemřel zasloužilý ředitel sobotecké měšťanské školy, nadšený muzikant a malíř JOSEF FEJFAR.
21. 12. 1993 zemřel sobotecký vlastivědný pracovník VLADIMÍR ŠULC.
23. 12. 1838 se narodil sobotecký básník VÁCLAV ŠOLC.

Jedním z nejstarších čtenářů Zpravodaje Šrámkovy Sobotky je pan JOSEF ČERNÝ z Bakova n/Jiz., bývalý ředitel školy a kulturně výchovný pracovník, sbormistr několika pěveckých sborů, organizátor Smetanových Jabkenic apod. Jako češtinář se velmi zajímal o festival Šrámkova Sobotka a byl jeho pravidelným účastníkem.
23. listopatu t.r. oslavil své devadesátésedmé narozeniny.
Blahopřejeme.

red.


SRDEČNÉ BLAHOPŘÁNÍ

5. ledna nadcházejícího roku 1999 oslaví své padesáté narozeniny (kdo by tomu uvěřil!) věrná přítelkyně Sobotky, rozhlasová režisérka a recitátorka paní HANA KOFRÁNKOVÁ. Do městečka pod Humprechtem jezdí od studentských let. Nezištně a obětavě pracuje v přípravném výboru Šrámkovy Sobotky, skvělými pořady a originálními nápady obohacuje vlastní program festivalu. V Sobotce často vystupuje i mimo festivalové dny. Za neutuchající přátelskou náklonnost Ti, milá Haničko, ze srdce děkujeme. Do dalších let Ti přejeme hlavně dobré zdraví, radost z dcer i z každého nového dne.

REDAKČNÍ RADA ZŠS



KULTURNÍ ZAJÍMAVOSTI

KAROL BÍLEK

Říjnové zvláštní číslo jičínských Muzejních novin je věnováno 80. výročí vzniku Československé republiky a přináší řadu fotografií pomníků obětem 1. světové války z území okresu. Úvodní text je dílem univ. prof. Roberta Kvačka, následuje montáž z kronikářských záznamů o dění na Jičínsku za války i při vzniku republiky. Časopis stojí za přečtení a trvalé uložení ve vašich knihovnách.

Dcera Karla Havlíčka Borovského Zdeňka byla po jeho smrti prohlášena za dceru národa a prostředky na její finanční zabezpečení se sháněly po celých Čechách. V roce 1862 se konala v její prospěch celonárodní loterie, do níž bylo věnováno téměř 6 000 darů. Byly to hlavně ruční práce, které vyráběly vlastenecké dámy a dívky. Pozadu nezůstaly ani vlastenky ze Sobotky, z nichž přispěly slečny Brabencová, Fr. Hájková, Anna Horáková, Marie Nováková, Terezie Palánková, Anna Pluhařová, Anna Prokšová, A. a F. Svobodovy a Ludmila Šolcová a s nimi paní Josefa Mukařovská a Augusta Veselá. A můžeme k nim připočítat i manželku a dceru soboteckého rodáka Václava Černého Františku a Růženu, tehdy žijící v Nechanicích.

Další sobotecký lékař. Podle oznámení v Jičínském obzoru z 15. 5. 1892 zahájil 1. června 1892 lékařskou praxi v Sobotce v domě paní Geisslerové vedle lékárny MUDr. Arnošt Kubát. Víc o něm nevíme.

Pražské nakladatelství LEPREZ vydává již delší dobu hezkou ediční řadu Knihy táborového ohně. Jako 23. svazek v ní letos vyšla znovu úspěšná kniha PhDr. Václava Šolce Velká plavba, která líčí dobrodužství mládežnického vodáckého oddílu na putovním táboře na Vltavě. Zasvěcený doslov k této úspěšné knížce soboteckého rodáka napsal Otto Janka.

Letos v létě se konala v pardubickém muzeu výstava historických zbraní. Mezi mnoha exponáty byla i brokovnice systému Lefaucheux, vyrobená libereckým puškařem Bernardem Antonínem Jirků. Zakladatel této známé rodiny vynikajících řemeslníků Jan Jirků přišel do Liberce v roce 1792 z Oseka u Sobotky. Tyto údaje publikoval Jan Tetřev v časopise Liberecký den 10. 8. 1998 a upozornil nás na ně náš krajan ing. Jiří Havránek.

Dynastie rodu Zelingerů v Pardubicích se jmenuje kapitola ze stati PhDr. Jindřicha Francka Katovské řemeslo v Čechách, kterou otiskl v knize Martina Monestiera Historie trestu smrti (Praha, nakl. Rybka 1998). Zaznamenává v ní i Zelingery, kteří provozovali katovské řemeslo v Sobotce.

Nedávné dvojčíslo 5 + 6 / 1998 vlastivědného sborníku Od Ještěda k Troskám představilo v článku Jiřího Demela jubilejní výstavu Jaroslava Klápště v Sobotce. Václav Jenšovský věnoval svůj příspěvek 60. výročí úmrtí soboteckého rodáka, kněze a národopisce Jana Křtitele Hájka. Jaroslav Kaplan nazval svou stať Lokálkou Českého ráje k Táboru. Karel Samšiňák hodnotí katalog výstavy Z pokladů litoměřické diecéze III a Hanzalovu esej Pekařovo mládí a zrání. Je zde i řada dalších zajímavých příspěvků - prostě doporučujeme tento časopis všem, kteří mají rádi náš kraj.

S úvodním slovem Karola Bílka vyšel sborník referátů z letošní jarní konference s názvem Podíl Františka Kutnara a agrárního dějepisectví na formování obrazu české minulosti, kterou pořádala Pekařova společnost Českého ráje a další spolupořadatelé v Sedmihorkách.

Před mnoha lety jsme na stránkách Zpravodaje Šrámkovy Sobotky a později i v časopise Zpravodaj Místopisné komise hledali nejstarší doklad o existenci pojmenování Český ráj. S tímto názvem však souvisí ještě jedna zajímavost: jak svědčí pohlednice vydaná v Hořovicích a odeslaná v roce 1899, užívalo se toto označení i pro okolí Karlštejna. Naštěstí pro náš kraj ne dlouho.

Dokončení studií

Slavnostní promocí zakončil dne 31. 10. 1998 svá vysokoškolská studia na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové náš spolupracovník JAN BÍLEK ze Sobotky a získal titul magistra. Blahopřejeme! Obhájil diplomovou práci o soboteckém rodáku, poslanci Jindřichu Gustavu Maštálkovi.


Jak se socha sv. Rosalie do Sobotky dostala a kterak o ni Sobotka opět přišla

KAROL BÍLEK

Bývalo, bylo. V městě Jičíně stávala nad vraty budovy bývalého semináře (později gymnázia, ještě později finančního úřadu) od roku 1704 socha sv. Rosalie s nápisem S. ROSALIA CAESAREI SEMINARII GICZINII PATRONA 1704. Roku 1820 byla budova již ve velmi špatném stavu, socha byla snešena a dostala se do majetku kožešníka Hyblera. Ten ji umístil do průjezdu svého domu č.9 v Jičíně, kde stála přes 40 roků i za nového majitele domu vinárníka pana Mukařovského.

Mukařovský se pak odstěhoval do Sobotky, kde provozoval kupeckou živnost. Sochu umístil v zahradě svého domu č. 287. Asi se mu příliš dobře nedařilo, takže se roku 1868 opět vrátil i se soškou zpět do Jičína, kde koupil dům č.23 "Na Hrádku". Tam stávala sv. Rozálie na zahradě a pak se zas teprve roku 1901 vrátila darem MVDr. Břetislava Václavíka původnímu majiteli - jičínskému gymnáziu, kde na zahradě stojí dodnes. Je 125 cm vysoká.

Tato fakta uvádí výroční zpráva jičínského gymnázia za rok 1902 a knížka Františka Kasky Historie jičínských soch (1936).


OHLÉDNUTÍ ZA FRANTIŠKEM NEPILEM

ALEŠ FETTERS

S titulem Ohlédnutí vyšel letos na podzim v nakladatelství Akropolis soubor posledních rozhlasových promluv Františka Nepila, těch, co nejsou v předchozích třech "dobrých a ještě lepších jitrech a nedělích". Ve druhé části knížky je soubor úvah, projevů a článků rovněž dosud knižně nevydaných. Tam najdeme s titulem Šrámkova Sobotka jeho projev u nás z července 1979, kdy byla festivalovým tématem Čeština dneška. (V ZŠS byl otištěn v nejbližším čísle - srpen - září 1979 a na první stránce z roku 1980 pak je jeho sobotecká fotografie). V knížce je i zajímavá úvaha Proč mám rád bratry Čapky, kterou přednesl čapkovcům v listopadu 1982, jsou tu vyznání malířům (Ota Janeček, Ludmila Jiřincová ad), hercům (Karel Hoger), ale třeba i skautskému spisovateli Jaroslavu Novákovi - Braťkovi, úvahy politické (např. Benešovy dekrety) a zejména projevy na spisovatelských fórech, kde se "stal symbolem", kde konstatoval, že "ve vztazích mezi lidmi zakrnělo srdce a zbytněla hlava".

Nepilova slova v mnohém nezestárla, je milé si v jeho nové knížce číst a vzpomínat při tom vzácného člověka a spisovatele.

V únoru 1999 by mu bylo teprve semdesát.


SMUTNÉ VÁNOCE PŘED ŠEDESÁTI LETY

ALEŠ FETTERS

S vánočními svátky máme spojen i smutný konec života jednoho z největších českých spisovatelů a nejvzácnějších lidí, Šrámkova obdivovatele a přítele Karla Čapka.

O Čapkově lásce k Šrámkovi, o vzniku jejich vzájemného vztahu jsme tu psali již vícekrát, stejně tak i o Čapkově návštěvě u Šrámka v Sobotce v červenci 1925.

Dnes připomeňme smutné Vánoce před šedesáti lety Šrámkovou básničkou označenou iniciálami K Č a datem 25. 12. 1938. Byla otištěna v Lidových novinách 30. prosince 1938:

Prostě tu vyjádřil reálná fakta i svůj vztah. Později napsal ještě druhou báseň, označenou stejně, ale podstatně obsáhlejší a myšlenkově hlubší. Tu pak zařadil do své poslední sbírky Rány, růže.


2. část


Menu