1. část

Rada obchodníkům všeobecně a některým zvláště

DOBROMIL JEČNÝ

Před válkou stával u vchodu obchůdků a obchodů firmy Meinl živý černoušek, který zval zákazníky na prohlídku, ba i na ochutnávku kávy, pravé moka kávy.Trhovkyně na rynku nabízely máslo a ochutnávat se také smělo. Ten zájem o zákazníky je v mnoha zemích patrný a prováděný podobnými způsoby zvaní a nabízení i dnes. Méně už u nás. Zákazník tu často nějak překáží, než by byl vítán. V japonských obchodních domech stojí u elevátorů mladé půvabné dívenky, jejichž jediným úkolem je klanět se zákazníkům, ševelit několik pozdravných slůvek, zvát k prohlídce vyšších pater a občas utřít hadříkem pohyblivé madlo elevátoru. To zvaní má v Japonsku starou tradici a symbolem tohoto přívětivého zvaní je tzv. Zvoucí kočka, japonsky Manekineko. Je to porcelánová replika bílé kočky se zdviženou pacičkou, kterou jako by kynula ke vstupu, jako by zvala. Najdeme ji ve vchodech restaurací, hostinců, ve výlohách obchodů, často v trafikách, a nechybí ani tam, kde vám nabízejí posezení s obsluhou gejš. Ta japonská kočka pochází z období Edo, někdy mezi 17. - 19. stoletím. Tehdy, neřeknu přesně kdy, existoval zchátralý budhistický chrám, tlející troska. V tom chrámu byl kněz, který miloval kočky a koťata a měl jich tam požehnaně. Jednou, když seděl v jejich kruhu a přemítal o bídě a nedostatku, postěžoval si jim a poprosil je o pomoc. Krátce nato projížděla kolem svatyně skupina samurajů, kteří se smíchem pohlíželi na jednu z koček, která seděla tak, že packou jako by zvala příchozí do chrámu. Neodolali a vstoupili. Hned nato se strhla bouřka a lilo jak z konve. Kněz se rozhovořil, aby čas uběhl, slovo dalo slovo a náčelník skupiny, feudální velmož, byl získán jako patron a mecenáš. Všimněme si slov "byl pozván a byl získán". Obnovil brzy chrám a tu kočku v tom chrámu pohřbili. Dodnes jí lidé přinášejí na hrobeček květiny. Chrám nazvali Gotokudži. Goto je raubíř, kudži je hodně. Vztahuje-li se to na feudála nebo na obchodníky, kteří tu repliku oné kočky zařadili do svého inventáře, nebo na výrobce těchto nyní oblíbených manekineko, se mi nepodařilo zjistit. O zvoucích kočkách hovořím proto, že se jako konzument cítím v některých pražských i mimopražských obchodech, zvláště pak obchodních domech málo zván. Jako kupující se cítím někdy zbytečný, snad i překážím. Reklamy je moc, dopisní kaslíky jsou reklamní literaturou nevalné úrovně přecpány, i zboží by bylo, ale lidské, člověčí nabízení nějak chybí. Do obchodu vstupuje peněženka, nikoliv člověk, host. Zboží se nabízí samoobslužně a kasa kasíruje. A je mi to líto. U Baťů, tedy v obchodech s baťovskou firmou, hosta kdysi i zuli a obuli. Posadili ho, sklonili se k němu, poskytli službu. Před dvěma roky nás takto pozval hostinský londýnské známé čtvrti Soho do své restaurace. Posadil nás k oknu, aby lidi viděli, že má hosty. Byl to Ind, šlo o indickou menší restauraci. Letos nás takhle lákali a zvali ve francouzské Provenci a sotva jsme si sedli a odložili fotoaparát, hned se nabídli, že nás vyfotografují u svého baru. Jde o země bohaté a drobní podnikatelé o zákazníky nemají zrovna nouzi, ale asi to mají vrozeno.

Bývalo to i u nás, nějak se to vytratilo. Nedávno nám prodávající paní v obchodě nabídla k ochutnání kousek nového druhu sýra. Nechtělo se tomu ani věřit, že tradice zcela nevymizela. Máme snad být cizími turisty ve vlastní zemi? Ti cizokrajní turisté bývají zváni víc a mnohde jsou taky víc okrádáni.

Já vím, je to tvrdé konstatování, ale mít víc peněz, zajížděl bych si nakupovat a občerstvovat se raději do jiných než českých lokalit. Je to totiž pěkný pocit, být vnímám jako zákazník.

STÉ VÝROČÍ NAROZENÍ PROF. VÁCLAVA HEJNA

KAROL BÍLEK

Před sto lety, 26. září 1898 se v Sobotce narodil a téměř před čtvrt stoletím, 18. prosince 1974 rovněž v Sobotce zemřel pan profesor Václav Hejn. Ubývá jeho pamětníků a ti žíjící stále více poznávají, jak nám chybí. Byl skutečnou osobností, soboteckým patriotem v tom nejlepším slova smyslu. Od mládí vůdčí osobností své generace, uznávanou autoritou v kulturním životě města, kam se vracel z jičínských studií, z pražské filozofické fakulty, z profesorských štací na Slovensku, v Rychnově nad Kněžnou i v Trutnově. Patřil k nejbližším přátelům Fráni Šrámka a v Sobotce promyšleně budoval jeho odkaz, jeho trvalou památku v koncepci Šrámkovy Sobotky.

Ale nevěnoval se jen Šrámkovi, znal a šířil celou dlouholetou kulturní tradici města i kraje, literární i hudební. Všechny jeho zásluhy už nikdo nikdy nespočítá. Vždyť se věnoval i zdánlivým maličkostem - zasáhl třeba do sporu, zda patriot tohoto města se má nazývat Soboťák či Sobotčan. Podílel se na pojmenování ulic města. Atd.

A nebál se, stál si vždy věrně a statečně za svým názorem. Tak se zachoval při zakládání "Mladé Sobotky", za své postoje byl uvězněn za druhé světové války fašisty, stejně tak ho i komunisté zbavili místa ředitele gymnázia.

Připomeňme si, že patřil i k zakladatelům našeho časopisu a prvních jedenáct roků jeho existence byl členem redakční rady. Členem nesmírně platným, jak svědčí mnoho jeho článků, studií, recenzí, poznámek - podepsaných i nepodepsaných. A po smrti Václava Frýby hlavně on dbal i na jazykovou úroveň časopisu.

Profesor Václav Hejn zůstane výraznou, dosud nedoceněnou osobností kulturních dějin Sobotky. Pro Jarmilu Glazarovou byl renesančním velmožem "chytré a moudré tváře s třpytivým paprskem galského humoru a ducha v očích, s vlídným a okázalým hostitelským gestem, které je neopakovatelné."

Pro nás všechny zůstane vzorem Soboťáka.

SLAVNOST VE ŠRÁMKOVÉ DOMĚ

JAN BÍLEK

Vzpomínka na Marii a Václava Hejnovy a Jaroslava Šimůnka, hlavní organizátory Šrámkových Sobotek a správce Šrámkova domu, se konala ve čtvrtek 2. července, první den po zahájení 42. ročníku akce.

Přibližně v 17.30 hod. byly v pracovně Šrámkova archivu vedle podobizny prof. Hejna (sádroreliéf L. Kubíčka) instalovány fotografie prof. Hejnové a dr. Šimůnka. Portréty ze svých snímků pořízených během 80-tých let vybrala, upravila a Šrámkovu domu darovala Mgr. Marta Nováková. Výborná fotografka je v Sobotce pravidelným hostem, město i festivalové dění zachytila nesčetněkrát, v roce 1979 ozdobily její fotografie poprvé schodiště městské knihovny a roku 1984 vystavovala na Šolcově statku.

Realizaci projektu dále pomohli šikovní pánové J. Kozel, jičínský paspartér, a V. Fiedler.

Tváře tří milých lidí dozírají teď na místa, kterým věnovali kus svých životů a rozsvětlují potěmnělý pokoj. Výhledem z okna sledují dnešní život, jak opatrujeme a rozvíjíme svěřený odkaz.
Informace pro Vás

VLASTENECKO DOBROČINNÁ OBEC BARÁČNICKÁ V SOBOTCE

EUGENIE PŮLPÁNOVÁ

Součástí oslav 500. výročí povýšení Sobotky na město byl také župní sjezd sdružených obcí českých baráčníků V. župy Václava Budovce z Budova, která má sídlo v Mladé Boleslavi. Přijížděli sem již od rána baráčníci nejen z naší župy, ale i hosté z jiných krajů.

Slavnostní zasedání bylo tedy 6. června od 9 hodin v sokolovně, kde z balkonu visely prapory jednotlivých obcí. Sjezd byl zahájen státní hymnou. Po vzpomínce na zemřelé přednesli kulturní vložku žáci a žákyně zdejší školy pod vedením paní učitelky Olgy Bičišťové. Sjezd zahájil a slavnostní projev měl rychtář V. župy soused Josef Novák a mezi hosty byl zástupce Veleobce soused Zacha a soused Hotový. Dále byl mezi hosty starosta Sobotky pan Jaroslav Kolumpek, který poděkoval našim baráčníkům za spolupráci při různých akcích. O historii Sobotky mluvil soused PhDr. Karel Herčík. Župní rychtář soused Novák předal rychtáři zdejší obce sousedu Hanušovi "Čestné uznání" župy jako poděkování za práci zdejších baráčníků. Jednání zakončil rychtář soused Hanuš informací o odpoledních oslavách. Obědy byly zajištěny přímo v sokolovně a připravil je pan Vladislav Doležal ze soukromého rekreačního střediska Nebákov.

Přesně ve 14 hodin vyšel průvod krojovaných skupin a zástupců baráčnických obcí v čele se státní vlajkou od sokolovny přes náměstí Míru na stadion. Průvod slovem do mikrofonu provázel na náměstí soused Urbánek, rychtář z Mnichova Hradiště. V průvodu bylo 21 praporů a 6 májek doprovázených dětmi a velké množství národních krojů. Do pochodu vyhrávala hudba z Dobrovic. Na stadionu přivítal všechny župní rychtář soused Novák. Tam se organizačních věcí ujala teta Gábrtová z Řepova. Předtančení Českou besedou předvedlo 5 kolon dospělých a 1 kolona dětí. Následovala přehlídka národních krojů a také vystoupení baráčnické folklórní skupiny z Řepova a ze Mšena nad Nisou. Vyhrávala hudba "Dobrovanka" z Dobrovic se zpěváky. Dále pak vyhrával národopisný soubor "Krkonošský horal" z Vrchlabí. Po celý den byly na stadionu stánky s občerstvením. Sobotečtí sousedé a tetiny pod vedením obětavého souseda Josefa Janatky vše zajistili k všeobecné spokojenosti. Pomáhali i fotbalisté, hasiči a sobotečtí rodáci. Všem, kteří přiložili ruku k dílu, patří velký dík. Celá akce se vydařila, počasí přálo, sluníčko hřálo. Než se všichni rozešli, vyhrávala ještě hudba "Dobrovanka".

OD HISTORIE K SOUČASNOSTI

aneb

5. VÝROČÍ SAMOSTATNÉHO DĚTSKÉHO ODDĚLENÍ KNIHOVNY

LENKA DĚDEČKOVÁ

Ano, je tomu již pět let, kdy bylo v knihovně v Sobotce 28. října 1993 otevřeno samostatné oddělení pro děti a mládež. Ráda bych zde stručně shrnula historii sobotecké knihovny.

V roce 1997 jsme oslavili 100 let od založení veřejné knihovny a jejího nepřetržitého poskytování služeb. Přesné datum otevření bohužel neznáme. Víme pouze, že historie knihoven v Sobotce je starší, sahá do čtyřicátých let minulého století. To vznikaly knihovny spolkové, které se zřejmě v roce 1897 sloučily v knihovnu veřejnou. Veřejná knihovna byla v té době umístěna v budově bývalé radnice.

Známější je historie novější. Údaje, které zde uvádím, čerpám ze sborníků Sobotka 1958 a 1968 a Zpravodajů. Do roku 1966 byla knihovna vedena dobrovolníky, neprofesionálně. Knihovna se stěhovala celkem 3x. Poprvé v roce 1957 pro nedostatek místa do I. patra budovy dnešního městského úřadu do dvou velkých a světlých místností. V té době měla již 4,5 tisíce knih. Podruhé v roce 1966 do budovy bývalého soudu, dnešní provozovny Technolenu. V té době byla zásluhou komise pro školství a kulturu ONV v Jičíně přeměněna městská lidová knihovna (její první oficiální název) na střediskovou s trvalým provozem čítárny a s první profesionální pracovnicí. Knihovna měla již 5,5 tisíce knih, které byly zpracovány dle zásad knihovnické techniky. Knihy byly uspořádány vhodněji dle jednotlivých druhů literatury. K dispozici byly také časopisy. Knihovna začala také sloužit akcím, jako např. pořádání besed a výstav.

Významným dnem historie knihovny byl 1. květen 1975, kdy byly otevřeny nové prostory knihovny v rodném domě básníka Fráni Šrámka. Celý dům byl opraven a přizpůsoben potřebám knihovny. Počet čtenářů stoupá na 371 v roce 1975, počet knih na 8,5 tisíce. Získává i nový název Středisková knihovna Fráni Šrámka.

Po roce 1989 nastává uvolnění i v knihovnictví. Vychází mnoho nových knih, do knihovny se vrací knihy dosud zakázaných autorů. Bylo nutné vyřadit politicky a morálně zastaralé knihy. Do knihovny proniká i nová technika. Čtenáři si mohou na počkání získané informace okopírovat. Nákup výpočetní techniky s knihovnickým programem KP-SYS umožňuje rychlé zpracování knih a následné vyhledávání místo lístkových katalogů. Zároveň probíhá retrokonverze, tzn. zpětné ukládání staršího fondu knih. Po jeho dokončení bude celý výpůjční proces zajišťován také pomocí počítačů. Nadále, stejně jako v letech 80., pořádala knihovna různé kulturní akce, z nichž některé byly velmi zdařilé.

V roce 1991 hrozilo knihovně vystěhování z dosud krásných prostor z důvodů restituce domu. Pracovnice knihovny, které v té době byly již dvě, se nedaly a došlo k založení Nadace rodného domu Fráni Šrámka, k zakoupení domu, kde knihovna sídlí, do majetku města. Cíl nadace se podařil, město s její pomocí a za přispění Okresního úřadu v Jičíně dům odkoupilo v roce 1993. Zároveň se knihovna rozšiřuje o dětské oddělení. Shodou okolností je umístěno v budově bývalé radnice. Historie se vrací na přelom 19. a 20. století. Téhož roku je uspořádán v rámci Šrámkovy Sobotky 1. knihovnický týden.

Na začátku roku 1998 došlo k transformaci kulturních zařízení v Sobotce. V té době už Městská knihovna Fráni Šrámka a Městské kulturní středisko se sloučily v jedno kulturní zařízení. Knihovně tato transformace spíš ublížila než pomohla. Obě pracovnice knihovny byly nuceny rozmělnit svůj pracovní čas o další pracovní náplň. Na vlastní náplň knihovny zbývá málo času.

V současné době má knihovna ve svém fondu na 19 tisíc knih, odebírá na 40 titulů denního tisku a časopisů, počet čtenářů se pohybuje kolem čísla 400. Její specialitou je i regionální fond literatury a informačních materiálů, které jsou je hojně využívany.

Zveme Vás k návštěvě knihovny.

ŠKOLNÍ ROK 1998 - 99 V ZUŠ SOBOTKA

IVANA HUČÍKOVÁ

Pro tento školní rok bylo přijato 11 dětí. 5 na sólový zpěv, 4 na klavír, 1 na housle a 1 na kytaru. Vyučovací úvazky těchto nástrojů jsou zcela naplněny, můžeme přijmout 20 žáků do výtvarného oboru.

V Sobotce náš pedagogický tým letos posílí paní učitelka Inka Matějková z Jičína, která v pondělí vyučuje klavír, Zdenka Svobodová - sólový zpěv ve středu a výtvarnice Lída Tmějová v pátek. Jsme rádi, že u nás na pobočce učí a tvoří nám - kmenovým kantorům - zdravou konkurenci. Přejeme jim, aby byly v Sobotce spokojené.

Letos čeká základní uměleckou školu velká změna, přemístění do hlavní budovy Základní školy v Sobotce.

LIBOŠOVICE A PŘÍRODNÍ POHROMY V MINULOSTI

VÁCLAV LIŠKA

O letošním prvním prázdninovém měsíci červenci lze bez nadsázky říci, že byl bláznivý, plný překvapení - jak pokud jde o počasí, tak i v ostatním dění u nás. Všimněme si hlavně toho počasí, ostatní přenechme lidem povolanějším. Po loňských záplavách na Moravě a ve východních Čechách, které byly postiženy znovu letos, mi to nedalo a začal jsem pátrat v minulosti zda také obec Libošovice nebyla postižena nějakou zaznamenáníhodnou událostí. Díky tomu, že Obecnímu úřadu v Libošovicích předala paní Komendová v tomto roce z nalezené pozůstalosti po panu Bochovi různé dokumenty a knihy zápisů z minulého století, je z čeho čerpat o naší historii. Děkujeme touto cestou paní Komendové za její dobrý čin.

Z těchto starých análů více jak staletých zápisů jsem vybral tři, které zaznamenal dlouholetý starosta pan Bedřich Jaroš.

Ten první je jen velmi krátký : "V roce 1882 byly stále deštivé přepršky, takže žita a pšenice nadobro vzrostly. Cena žita od 4 zl. do 5 zl. Cena pšenice byla od 4 zl. do 7 zl."

Záznam druhý :

"Dne 20. srpna 1884 byl velmi parný den, obloha byla jasná. Ve čtyři hodiny odpůldne vyvstal na obloze na západní straně malý mráček, který však velmi rychle vzrůstal, tak že již za půl hodiny byla celá obloha černými mračny potažena. Při strašném hromobití déšť se lil tak, že v malé chvíli voda se rozlila přes silnici a to v takovém množství, že v domě čp. 30 vnikla voda do síně až i do světnice. Na dvoře tam byla voda až na jeden a třičtvrtě metru výšky. Pole i luka na západní straně ku Kosti tvořily jednu hladinu, po které plulo dříví a snopy obilí. Nejstarší obyvatelé naší vesničky pravili, že podobnou povodeň v Libošovicích nepamatují." K tomu poznamenávám, že dům čp. 30 je pohostinství Český ráj, který byl i v nedávné historii povodní několikrát ohrožován.

Záznam třetí :

" 30. června 1891 po osmé hodině večerní postiženy byly strašným krupobitím, které veškerou úrodu polní úplně zničilo, obec Libošovice a Malechovice, obec Rytířova Lhota a Malá Lhota, obec Dobšice a Meziluže, obec Roveň a Kozlov. Ve zmíněných obcích padaly kroupy neslýchaných velikostí, kusy ledu až 10 cm v průměru mající, které nejen veškerou úrodu polní docela zničily a i veškeré ovocné stromy, zničily okna a břidlicové, taškové a šindelové střechy jsou rozbité. K dovršení neštěstí přihnala se druhého dne t.j. 1. července t.r. o 6. hodině odpolední děsná bouře spojená s průtrží mračen a strašným orkánem, který mnoho stromů vykácel a polámal a veškeré osení tak do země zatloukl, že se ani sláma sekati nedala mimo to pole rozbrázděna a ornice na mnoze odplavená. Škoda úrody znalci odhadnutá páčila obec Libošovice a Malechovice
60 000 zlatých

Lhota Rytířova a Meziluže
50 000 zlatých

Roveň a Kozlov
28 000 zlatých

Na tuto živelnou pohromu obdržela zdejší a Malechovická obec následující dary

- z dobrovolné sbírky c. k. místodržitelstvím povolené z celých Čech prostřednictvím c. k. hejtmanství v Jičíně
11 zlatých

- od okresního výboru v Sobotce
93 zl 29

- od Hospodářské záložny
110 zl

- Státní a Zemský výbor
539 zl

- z daní sleveno
1 348 zl 43

--------------------------------

2 101 zl 72

Celkový dar 2 101 zl 72 na škodu 60 000 zl., byla věru nepatrná podpora a ještě k politováníhodno, že z celého okresu Soboteckého té nejmenší podpory se neobdrželo. To budiž pamatováno."

V zápise již není uvedeno, jaká pomoc byla poskytnuta okolním obcím. O tom budou mít záznamy v tamních kronikách.

O SKALNÍM OBYDLÍ V PODKOSTI

ANNA VAŇKOVÁ

Před lety se mi dostala do rukou kronika obce Domousnice na okrese Mladá Boleslav, tehdy psaná výborně panem Václavem Petráškem. Na straně 42 z roku 1978 se nachází tento zápis : "Poustevničení s třicetiletým pobytem v lese." Jedná se o skalní příbytek zvaný Baruška, nacházející se v blízkosti hradu Kost nad Černým rybníkem.

Podle vyprávění zesnulého pana Hanuše, chalupníka z Dolního Bousova, vydlabal toto obydlí ve skále bývalý panský ovčák v roce 1848. Pracoval na něm v době pasení ovcí ve volném čase, které se pastvily tenkrát v početních stavech v prostorných úžlabinách skalisek a na lučinách podél zmíněného Černého rybníka. Ovčák vysekal nejprve světnici přední, a to tak, aby okno a dveře byly obráceny k hradní cestě a mohl tak stále sledovat pasoucí se stádo. K světnici položené trochu výše zhotovil 6 schodů. Po čase vysekal druhou světnici, ve které zhotovil jednoduché ohniště s otvorem k odvádění kouře. Tento ovčák, původem Švéd, bydlil předtím v nedaleké sušárně (poznámka kronikářky A. Vaňkové - sušárna sloužila k dosoušení lnu, ve skále jsou ještě patrny otvory od trámů sušárny - podle vyprávění paní Anny Ječné, zemřelé v roce 1962). Po smrti ovčáka, asi tak kolem roku 188l, a po odchodu jeho ženy a dětí z této krajiny, nastěhovaly se do tohoto skalního obydlí dvě sestry. Starší nesla jméno Barka, mladší Kačenka. Barka byla statná žena, silnější nad mnohé muže. Vlasy měla černé jako uhel, byla černých očí, vysedlých lícních kostí, odporného nehezkého obličeje a hrubé povahy. Mladší Kačenka byla menší postavy, příjemného a dobráckého kulatého obličeje, světlovlasá a modrooká. (Podle pamětníků byla Káča ke stáří skoro slepá - poznámka kronikářky A. Vaňkové ). Káča musela vykonávat všechny hrubé práce a na příkazy Báry chodila do okolí žebrat. Když z žebroty málo přinesla, byla od Barky zbita. Za svého života a pobytu tyto dvě podivínské sestry nikdy nikoho nevpustily do svého příbytku, ač prý jim za to mnozí lidé dávali slušné peníze.

Ve druhé světnici měly také jakousi lékárnu s množstvím léčivých bylin, které v širokém okolí sbíraly. V kamenných hrncích ukládaly sušené koření, pro které si k nim lidé chodili. Sestry zemřely na počátku první světové války a po jejich smrti dala správa velkostatku obydlí zazdít. Je zajímavé, že ženy vydržely bydlit v tomto skalním příbytku více jak 30 let bez ohrožení vlastního zdraví - toť z vyprávění seniora pana Brože, hostinského z Řitonic a ze zachycených poznámek současného kronikáře - potud kronika domousnická.

VZÁCNÉ SETKÁNÍ

ALENA POSPÍŠILOVÁ

Slavnostně zněly zvony z chrámu sv. Maří Magdaleny v Sobotce v neděli 26. července. Od 10 hodin se zde konala slavná poutní bohoslužba za účasti světícího biskupa pražského Mons. JIŘÍHO PAĎOURA.

Zcela zaplněný a krásně vyzdobený kostel zněl povznášejícími tóny varhan a líbezným zpěvem mladých lidí, kteří studují na různých fakultách v Olomouci. Sjeli se do Sobotky, aby podtrhli svým uměním význam této události. Nezapomenutelným zážitkem pro všechny přítomné byla moudrá slova zamyšlení otce biskupa. Dojatě jsme poslouchali upřímné vyznání a srdečné vzpomínky na několik let strávených ve společnosti manželů Hejnových. Na dobu kdy Jiří Paďour, jako mladý absolvent DAMU, pravidelně do Sobotky dojížděl a vedl Recitační studio Šrámkova domu. Koncem šedesátých a v počátku sedmdesátých let dosáhlo pod jeho odborným vedením nejvýraznějších úspěchů ve své dlouholeté historii. Velmi milá byla také odpolední návštěva Šrámkova domu i přátelské posezení na jeho zahradě.

V příloze podkostecké kroniky se nachází reprodukce fotografie jedné z žen, kterou na začátku tohoto století vyfotografoval vlastnoručně vyrobeným aparátem pan Jan Horyna z domku čp. 21 v Podkosti ( dnes Čechovi). Pan Horyna byl otcem paní Ludmily Tanečkové, rovněž nadšené fotografky, která mnoho obrázků věnovala podkostecké kronice.

O divadle v Libošovicích

KVĚTOSLAV FRYŠNÝ

Divadlení soubor v Libošovicích vznikl v roce 1919, kdy tehdejší tělocvičná jednota "Sokol" divadelní soubor založila. Podle zápisu v sokolské kronice hrála se až čtyři představení za rok. První nastudovaná hra měla název "FURIANT". Jméno autora ani jméno režiséra v zápisu uvedeno nebylo.

Stojí za zmínku, že v roce 1924 Malechovice, které divadlení soubor neměly a chtěly hrát, hrály pod hlavičkou Sokola Libošovice. Režisér Jan Novák z Malechovic a herec Ladislav Struna nastudovali divadelní hru od Arnošta Dvořáka "HUSITÉ" za vydatné pomoci hrajících ochotníků z Libošovic. Tato hra byla hrána v přírodě, a to na Žďánku v Malechovicích. Potud zápis.

V roce 1930 v Libošovicích byla nastudována Jiráskova "MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ". Na tomto představení byl přítomen Fráňa Šrámek a herec Národního divadla Merhaut.

V roce 1933 bylo sehráno mnoho her, jak je v kronice uvedeno. V témže roce zápisy v sokolské kronice končí, ale hrálo se, i když s přestávkami. Několik generací herců se vystřídalo, aby divákovi daly trochu legrace, ale i vážnějšího zamyšlení.

Náš soubor začal soustavně pracovat v roce 1957. V té době byla zřizovatelem Osvětová beseda. V roce 1965 byl v Libošovicích založen Družstevní klub "Vesna" a náš soubor se stal jeho součástí.

Soubor měl své diváky, kteří byli ochotni společně s námi radovat se z našich úspěchů a nezatracovat nás za prohry. Společně s námi byli ochotni přít se a hádat o dobré divadlo, protože o divadlo nám vždycky šlo.

Naším velkým úspěchem byla v roce 1976 účast na krajské přehlídce vesnických a zemědělských souborů v Klámoši se hrou Jiřího Korbela "SOUSEDI". O rok později, tj. v roce 1977, opět v Klámoši jsme se zúčastnili krajské předhlídky se hrou Jiřího Vilímka a Petra Markova "TOULAVÝ KUFR". V roce 1979 účast na okresní přehlídce amatérských divadelních souborů v Hořicích v Podkrkonoší a krajské přehlídce vesnických a zemědělských divadelních souborů v Meziměstí u Broumova se hrou Miroslava Švandrlíka "HONORACE Z PASTOUŠKY". V roce 1983 jsme se zúčastnili krajské přehlídky v Nové Pace se hrou Václava Klimenta Klicpery "ŽENSKÝ BOJ". Tato hra byla nastudována u příležitosti Roku českého divadla. Měla velký úspěch, zaznamenali jsme 18 repríz. Jako poslední hra byla v roce 1984 nastudována hra Jaroslava Dietla "MUŽ NA TALÍŘI".

Výběrem her jsme se vždycky snažili poukázat na sousedské vztahy lidí na venkově, chtěli jsme zobrazit měšťáctví, sobeckost a chamtivost. Zkrátka čeho je třeba vyvarovávat se a nezapomenout na svoje pravé já.

V roce 1985 se začala přestavba hotelu Český ráj, kde jsme měli jeviště a sál. V roce 1989 byla přestavba dokončena. Poté získal hotel původní majitel a budovu prodal. Z jeviště byla zřízena vinárna, a tím ukončena naše činnost.

PŘEHLED NASTUDOVANÝCH DIVADELNÍCH HER

1919Furiant
Na selském gruntě
Románek na horách
1921Podvodniceautor : Skrčený
OblakaKvapil
Pohádka o červeném srdci Uhlířová
1922Zvony Robl
Srdce Robl
1923Staré hříchy Štolba
1924PániHoráková
Husité Arnošt Dvořák
1925U bílého koníčka
Pro tatíčka presidenta
Knoflíček Marie Terezie
1926Cop Viková Kunětická
Legionářův návrat Valenta
Sokolská láska
1927Kletba pýchy Pospíšil
1928Jaro v podzámčí Preissová
Je velká láska na světě Jesenská
Kde domov můj Bohuš Nejedlý
1930M. D. Rettigová Alois Jirásek
Pěšinka k srdci Otec Alois Jirásek
Letcův románek
1932Není muže nad kováře
1933Jehla v kupě sena
Česká maminka
Zavadilka vdává dceru
1957Jen na lékařský předpis
režie : pan řídící Vodháněl
1958Na letním bytě
režie : p. Vodháněl
Třetí zvonění
režie : p. Vodháněl
Páté kolo u vozu
režie : p. Vodháněl
1959Pantofel a kord
autor : J. K. Tyl
režie : Květoslav Fryšný
Potopa světa
autor : V. K. Klicpera
režie : K. Fryšný
Blázinec v I. poschodí
autor : Šamberk
režie : p. Zejbrdlík
1960Čertův švagr
autor : Božena Němcová
režie : K. Fryšný
1961Otázka pro bohy
režie : K. Fryšný
1964Maloměstské klepny
autor : Karel Sabina
režie : K. Fryšný
1965Ferda Mravenec (dětský soubor)
autor : Ondřej Sekora
režie : K. Fryšný
Chudák manžel
autor : Moliere
režie : K. Fryšný
Diamantové srdce
autor : Olga Scheinpflugová
režie : p. Zejbrdlík
1966Elce pelce do pekelce
režie : K. Fryšný
1967Okénko
autor : Olga Scheinpflugová
režie : p. Zejbrdlík
1968Vítr do tváře
autor : Kákoš
režie : K. Fryšný
1970Dámský krejčí
autor : G. Faidau
režie : K. Fryšný
1973Košilka
autor : O. Zelenka
režie : K. Fryšný
1976Sousedi
autor : J. Korbel
režie : K. Fryšný
1977Toulavý kufr
autor : Vilímek - Markov
režie : K. Fryšný
1979Ferda Mravenec (dětský soubor)
autor : Ondřej Sekora
režie : K. Fryšný
Honorace z pastoušky
autor : Miroslav Švandrlík
režie : K. Fryšný
1983Ženský boj
autor : V. K. Klicpera
režie : K. Fryšný
1984Muž na talíři
autor : Jaroslav Dietl
režie : K. Fryšný

Poznámka redakce

Oblíbená a hojně navštěvovaná divadelní představení nadšených libošovických ochotníků byla v posledních dvou letech "nahrazena" stejně oblíbenými a hojně navštěvovanými besedami se zajímavými lidmi. Jako kdysi divadlo, organizaci přátelských posezení se zajímavými lidmi má "na svědomí" pan Květoslav Fryšný. Za neutuchající snahu dávat lidi dohromady mu patří vřelé poděkování. Ze srdce děkujeme za možnost poznat nejen různé osobnosti, ale i potkat se se sousedy, bývalými spolužáky, rodáky, chataři a chalupáři.

Přejeme Vám, vážený a milý pane Fryšný, dobré zdraví a hodně elánu a sil do dalšího ročníku pátečních pořadů.

POSEZENÍ SE ZAJÍMAVÝMI LIDMI

1998

III. ročník

18. 9. 1998 Povídání o Albrechtu Valdštejnovi a Jičíně – manželé Eva a Karol Bílkovi

25. 9. 1998 Povídání o divadle i filmu se spisovatelem a dramatikem Oldřichem Daňkem

2. 10. 1998 O Austrálii si budeme povídat s Václavem Fiedlerem

9. 10. 1998 Povídání se zpěvačkou Marií Rottrovou

16. 10. 1998 Druhé setkání a povídání s manželi Evou a Ladislavem Špačkovými

23. 10. 1998 Povídání s hercem a chalupářem Josefem Dvořákem bude spojeno s autogramiádou jeho nové knihy

30. 10. 1998 O prvním anglicky mluvícím státě v USA, Virginii, bude vyprávět za doprovodu diapozitivů prof. Stanislav Komenda

6. 11. 1998 Povídání se spisovatelem, velvyslancem a donedávna ministrem zahraničí PhDr. Jaroslavem Šedivým

27. 11. 1997 Hostem bude redaktor Petr Studenovský

20. 11. 1997 To byl František Filipovský - povídání s dcerou Pavlínou nebo vnučkou Pavlínou

Začátek je vždy v 19 hodin v hotelu Český ráj v Libošovicích

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA

VŠÍMÁLEK

V sobotu 19. září přijel do Sobotky tradiční "pohádkový vláček", který tvoří součást festivalového programu Jičín město pohádky. Protože měl letos pod Humprechtem pouze hodinové zastavení,bylo nutno k časovému omezení přizpůsobit i program. Ochotně zahrála kapela pod vedením Oldřicha Žďánského, obětavě po staročesku vítaly pohádkové pasažéry nažehlené krojované baráčnice v doprovodu řady dětí. Dobrou náladu slunečného dne podtrhli herci z Jaroměře, vzorné služby poskytovali nabídkou upomínkových předmětů manželé Bičišťovi. Atrakcí, která nikdy nezklame, byly hasičské vozy, přístupné zvědavým i zvídavým. Kontrast k nezištné ochotě lidí, kteří neváhají v době svého volna přispět k spokojenosti návštěvníků, a tím k dobré reprezentaci Sobotky, tvoří zarážející neochota a "netržnost" pohostinství Na Bůrovně. Ačkoliv byli na zvýšený zájem strávníků předem upozorněni, v pravé poledne, v době příjezdu vláčku, měli ještě zavřeno a čuníci na slibované vepřové hody se zřejmě ještě proháněli v chlívku.


Je chvályhodné, že se vylepšila část soboteckých chodníků, ale ještě je stále co napravovat. Hlavně v turisty nejnavštěvovanější historické části města. Její uličky pod náměstím, zastupující i funkci chodníků, jsou vlivem mnoha činitelů v devastovaném stavu. Volají po vhodném předláždění. Pozornost by zasloužil i frekventovaný chodníček u mostu podél Kolumpkova domku. Jeho nakloněné obrubníky jsou nebezpečné, zvláště v zimě.


59 nových kamenných pískovcových schodů bude v budoucích letech přispívat k pohodlnému výstupu na náš milý zámek Humprecht. 1. 10. bylo započato s výměnou schodiště, podzimním návštěvníkům je k dispozici schodiště náhradní, dřevěné. Děkujeme firmě Kámen s.r.o. Hradec Králové za kvalitně prováděnou práci.
Sportovní okénko

PODAŘENÝ VSTUP SOBOTECKÝCH FOTBALISTŮ DO NOVÉ SEZÓNY

PAVEL NOVÁK

Úspěšně vstoupili sobotečtí hráči kopané do podzimní části nové sezóny. Mužstvo mužů je po šesti kolech oblastní I. A třídy zatím na prvním místě tabulky, když jediné body ztratilo prohrou na promáčeném terénu v Jilemnici. Do mužstva přibyla jedna nová tvář, brankář Aleš Chvátal, který má zkušenosti s nejvyšší dorosteneckou soutěží. Naopak ukončil hostování útočník Pavel Knespl. Mužstvo dorostu, které v loňském roce postihl sestup z oblastní soutěže do okresního přeboru, zatím nepoznalo hořkost porážky a celé vedení klubu věří, že budou bojovat o přední příčky soutěže.

Největší hráčskou proměnou prošlo žákovské mužstvo, kdy do kádru nastoupili hráči končící v přípravce. Úvodní kola mužstvo prohrála, ale zápas od zápasu nastává zlepšení, a tak si již na své konto připsali tři body za vítězství a bod za remízu. Nejlepší chvíle tohoto mužstva však teprve přijdou.

Mužstvo mladších - přípravky, odehrálo zatím pouze dvě utkání okresního přeboru, a to obě vítězně. Všichni věří, že stejně úspěšně si mužstvo povede i v dalších utkáních. Každý zápas je pro tyto fotbalisty novou zkušeností, kterou jistě využijí následovně ve starších kategoriích mládežnické kopané.

A co na start svých svěřenců říká trenér mužů Karel Tichý?

"Sezóna začala nad mé očekávání, navrací se námaha, kterou hráči vydávali během celého roku o trénincích. Cenná jsou dvě vítězství na půdě soupeřů. Bohužel jsme nezvládli zápas v Jilemnici, kdy se hráči nedokázali vypořádat s těžkým terénem a domácí nás ve všech směrech přehráli. Mrzí mě pouze vyloučení Horny a doufám, že se nám další červené karty budou vyhýbat. Naším cílem je nadále předvádět nátlakový fotbal, který by přilákal další diváky do ochozů."

STŘELECKÝ KLUB SOBOTKA

VLADIMÍR ČERNÝ

Dne 3. září navštívila naše město střelecká společnost z německého Gehweileru v počtu 28 lidí. Tato společnost je jedním z článků partnerského svazku měst Sobotka - Wadern z Dolního Sárska, vzdáleného asi 700 km. Gehweiler je malebná vesnička prakticky spojená s městem Wadrill. Právě v Gehweileru oslaví příští rok 30 let od založení společnosti pro střelectví a postavení střelnice s klubovnou upravenou pro příjemné posezení. V této velice dobře vybavené střelnici pro vzduchové zbraně najdou prostory pro sportovní vyžití všechny kategorie od dětí počínaje. S několika členy této společnosti, se kterými se dost často navštěvujeme již od roku 1993, jsem navštívil několikrát střelnici v Kněžmostě, kde se jim moc líbilo. Můj přítel Gerhard Lauer došel k myšlence, jestli bychom dali dohromady v Sobotce střelecké družstvo a střetli se s nimi v soutěži. Od května jsme společně připravovali program, který se uskutečnil a až na drobné detaily dopadl dobře a myslím, že ku spokojenosti obou stran. Původním záměrem bylo ubytovat hosty v nově postaveném hotelu Střelnice v Kněžmostě. Bohužel, již v květnu byl tento zadán pro německou Policii. Objednán byl tedy pobyt v hotelu Ort v Nepřívěci. V červenci, při mé osobní návštěvě Gehweileru, jsme upřesnili program a od té doby jsem byl v neustálém telefonním styku s paní Ilonou Jungmannovou, manželkou dalšího člena společnosti, rodačkou z Mladé Boleslavi.

Po příjezdu 3. září se němečtí přátelé ubytovali v hotelu Ort v Nepřívěci a na přivítanou měli pěkný večírek, na kterém jim hrál a bavil je pan Josef Hurský se svou skupinou HUM BUK.

Jedním z bodů programu, kterým jsem byl pověřen, bylo vytypování několika sociálně slabších rodin s dětmi, kterým by měl být předán finanční dar. Tato záležitost byla po dohodě se starostou města Jaroslavem Kolumpkem svěřena komisi pro sociální případy, která vytypuje několik rodin a po schválení městským zastupitelstvem bude určená částka z daru převedena na konkrétní účely, např. stravné ve škole, nájemné apod. V pátek 4. září byla na městském úřadě dojednána, sepsána a podepsána všemi účastníky dohoda. Zástupci města Sobotky MVDr. Marie Košelková, Oldřich Žďánský a matrikářka Pavlína Guciová převzali od delegace Shutzenverein Gehweiler finanční dar v částce 1 200 DEM. Po tomto slavnostním aktu odjeli němečtí přátelé na projížďku po Českém ráji. Odpoledne v 16 hodin přijela pánská část společnosti na střelnici v Kněžmostě, kde začala soutěž ve střelbě. Střílelo se 10x na 15 m pistole ráže 9 mm a 10x na 25 m malorážní pistolí. Soutěž probíhala v dobré pohodě, i počasí se umoudřilo. Zvítězilo družstvo ze Sobotky v počtu 1 360 bodů proti 1 130 bodů Němců. Nejlepším jednotlivcem na počet desítek byl František Mašek ze Sobotky.

I když v našem městě je evidovaný střelecký klub, nemá svoje zázemí, a proto každý držitel zbrojního průkazu střílí většinou jako jednotlivec. Myslím si proto, že právě tato soutěž by mohla scelit místní klub ve větší zájem a společně prosazovat tento krásný sport. Doufám, že se příští rok sejdeme zase.

Ve večerních hodinách byly slavnostně vyhlášeny hlavním rozhodčím soutěže Karlem Jaklem výsledky a každý sobotecký účastník obdržel od německých přátel střeleckou plaketu "Za přátelství". Byl proveden přípitek všem střelcům a přípitek pro všechny zúčastněné. Při této příležitosti se sešli nejen střelci, ale všichni další, kteří se v tomto přátelství poznali a vzájemně se navštěvují. Bylo podáváno občerstvení a k poslechu a tanci hrála Regionální dechová hudba z Markvartic za řízení kapelníka Jaroslava Kužela. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat všem hudebníkům, dále pánům Karlu Jaklovi, ing. Vladimíru Šulcovi, L.Marešovi, Robertu Černému a všem, kteří se podíleli na této vydařené akci. Bylo přítomno asi 75 lidí.

V sobotu ráno jsme odjeli na Pražský hrad a po zhlédnutí jeho prostor jsme pěšky pokračovali až do večerních hodin po pražských realitách. Po celou projížďku, jak po Českém ráji, tak po pražských pamětihodnostech, převzala roli průvodce a tlumočníka slečna Kateřina Stašková, která tuto službu velice dobře splnila a navíc se s většinou těchto přátel osobně zná a patří jí také vřelý dík. V neděli ráno se přátelé v klubových uniformách zúčastnili ranní mše v chrámu sv. Maří Magdaleny a poté nastalo loučení a odjezd ke svým domovům.

Přátelství je jako zlatá brána,
v nás, jen v nás
je od té brány klíč ...

POJĎTE S NÁMI, BUDEME SI HRÁT

ZDENĚK TUREK

V září tohoto roku vstoupil náš turistický oddíl RIKITAN již do 19. sezony. Na začátku každého turistického roku plánujeme. Do kalendáře vybereme akce, které se nám v minulém roce líbily. Jsou to například víkendovky za našimi kamarády do Vrchlabí. Vloni jsme s nimi honili pašeráky po Krkonoších. Každý rok naplánujeme a uskutečníme akci, na kterou vzpomínají všichni bývalí i dnešní členové oddílu - výlet na YETTICI. Chata bez elektrického proudu, voda jen v potoce a jí se tu jen to, co si každý uvaří. Je tu legrace a mnoho her.

V květnu jsme již pravidelně spolupořadateli stále oblíbeného "Spyšovského šlapáčku." Mezitím nějaká víkendová výprava pod "širák" či víkendová hra. Každý rok se zařazují novinky a výpravy na nová místa. A to všechno na kole, pěšky, autobusem i vlakem. Protože nejsme sobečtí, nabízíme každý rok v tuto dobu mladším i starším dětem možnost účastnit se našich akcí. Nejprve jako nováčkové a později jako řádní členové. Jste-li správní kluci či správná děvčata a chcete-li zažít dobrodružství i legraci, pojďte s námi, budeme si hrát. Scházíme se v pátek ve 3 hodiny odpoledne v dřevěném srubu u školní družiny. Informace najdete také ve skříňce na náměstí u bývalého kina.

Těšíme se na Vás.

STŘÍPKY ZE SOBOTECKÉHO SOKOLA

JANA ŠLECHTOVÁ

Jako každým rokem ke konci měsíce září se po prázdninové přestávce zaplní sály sobotecké sokolovny svými příznivci. Pro místní SOKOL začíná další cvičební rok. Cvičí se od kategorie nejmladších dětí s rodiči až po kategorii nejstarší - ženy "věrné gardy".

Cvičební hodiny vedené cvičitelkami Martou Kunstovou, Štěpánkou Kubištovou, Květou Karbanovou, Radkou Najmanovou, Janou Šlechtovou ml., Janou Šlechtovou st., Janou Ouředníkovou a Blaženkou Helikarovou jsou stanoveny 2x týdne, a to v pondělí a ve čtvrtek. Konkrétní hodinový rozvrh je vyvěšen v prostorách sokolovny. Přijďte mezi nás! Těšíme se na Vaši aktivní účast!

Sokolovnu užívají v hodinách tělesné výchovy žáci sobotecké školy a 2x týdně členové Sportovního klubu - oddílu stolního tenisu.

Mimo cvičební hodiny sokolovna ožívá o sobotních odpoledních při hodinách tanečního kursu a při kulturních akcích pořádaných Sokolem či jinými místními organizacemi.

V příštím roce 1999 uplyne 130 let od založení Sokola v Sobotce. K tomuto výročí připravuje výbor Sokola slavnostní zasedání s doprovodnými akcemi. Bližší informace budou zveřejněny v některém čísle Zpravodaje Šrámkovy Sobotky počátkem roku 1999. Zároveň bychom rádi oslovili pamětníky a bývalé členy Sokola v Sobotce, zda by svými vzpomínkami, či fotodokumentací apod. na svou činnost nepřispěli ke zdárnému průběhu oslav (výstavka u příležitosti oslav 130 let založení soboteckého Sokola). Své vzpomínky a příspěvky zasílejte na adresu Tělocvičná jednota Sokol Sobotka.

REDAKČNÍ TIP NA VÁŠ PODZIMNÍ RODINNÝ VÝLET

Podzimní dny bývají sice krátké, ale při dobrém počasí je velmi pravděpodobné, že bude mimořádně dobrá viditelnost. Proto vás, vážení přátelé rodinné turistiky, zveme na výlet na Vyskeř, se záměrem porozléhnout se. Cílovým bodem je kuželovitý kopec vysoký 464 m, charakteristický svým tvarem a ze všech stran v Českém ráji dobře patrný.

Zda se vydáte na cestu pěšky, částečně vlakem, na kole či autem, necháváme na vás. Nejvíce zážitků a dojmů jistě nabízí cesta pěšky. V letošním Zpravodaji č. 2 jsme popsali cestu ze Sobotky do údolí k říčce Žehrovce. Jiné roční období nabízí nové pohledy a dojmy. Vydejme se tedy po jarních stopách. Cesta nás přivede ke známému rybníku Věžáku, odkud budeme pokračovat po silnici do Čertoryje. Ve stejnojmenné chatě naleznete možnost občerstvení. Zelená turistická značka Vás spolehlivě povede romantickým údolím s nově vybudovanou, pohodlnou lesní cestou, 3 km dlouhou. Závěrečné prudší stoupání Vás přivede na silnici vedoucí z Hrubé Skály na Vyskeř. Vydáte se po ní přes osadu Drahoňovice s několika hezky upravenými chalupami. Zakrátko se objeví krásné výhledy na Trosky, Tábor, Kozákov, ale i Semtinskou lípu a Humprecht. Ve Vyskři, u kostela Nanebevzetí Panny Marie, odbočíte směrem vzhůru na vrchol kopce. Zde, u poutní kaple sv. Anny si lze dobře odpočinou, pokochat se barvami hýřící krajinou a připomenout známou pověst o statečné Anně Mladějovské, která pomohla zachránit rodnou tvrz Mladějov. Nemáte-li tuto pověst doma, přijďte si ji vypůjčit do knihovny.

Zpáteční cesta opět záleží na Vaší sportovní zdatnosti nebo věku Vašich dětí. Lze pokračovat po modré značce na Podvyskeřský mlýn, odtud na Dehetník a Dobšice, Podkost nebo zvolit poněkud pohodlnější cestu po silnici. V tom případě se vydáte směrem na Libošovice a po 1 km odbočíte podle dobře viditelného ukazatele vpravo k příjemnému rekreační místu Chlum s možností občerstvení. Za několik hodin se tak ocitnete opět blízko říčky Žehrovky u Pleskotského mlýna. Cestou domů si nezapomeňte zazpívat. Třeba tu známou Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme už jsme tu...

SPOLEK FILATELISTŮ aneb Filatelia Sobotensis

PŘEMYSL DOLENSKÝ

Tímto podtitulem a jakousi mini-výstavou z oblasti sběratelské jsem chtěl přispět k letošním oslavám 500. výročí povýšení Sobotky na město. V prostorách městské knihovny jsem se snažil ukázat návštěvníkům různá razítka, kterými sobotecká pošta razítkovala zásilky od dob nejstarších, přes zlom století, první republiku, doby okupace, až do doby novější.

Byl tam i dopis z doby předznámkové z roku 1829, když toto první sobotecké poštovní razítko je v celostátním katalogu razítek uvedeno o tři roky dříve - z roku 1826.

Pro jakési vyšperkování této výstavky jsem návštěvníkům představil i několik ukázek ze dvou exponátů Velké Británie z období panování J.V. královny Viktorie.

Sbírku, která byla jakýmsi základem pro pozdější dva specializované exponáty ("Rekonstrukce tiskových archů" a "Razítka victoriánského období") založil můj otec, František Dolenský, který byl ve funkci tzv. "správce kolování" členem "Spolku filatelistů v Sobotce". Dobu ustavení tohoto spolku možno položit do let po druhé světové válce, tedy po roce 1945, i když sbírání známek prováděli jednotlivě jeho členové již v období první republiky a také během okupace. V hotelu "Beseda", který později vyhořel, byl každou neděli dopoledne vyhražen v rohu lokálu stůl, kde se scházelo na sobotecké možnosti dosti zájemců o tuto společensko - sběratelskou činnost.

Na fotografii, která je z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, jsem napočítal celkem jedenáct a se mnou dvanáct lidí, kteří propadli kouzlu tohoto zoubkovaného světa. V pozadí hotel "Pošta" a před ním jsou na fotografii pro soboteckou filatelistickou historii zachyceni všichni : p.p. Lamr, Pulcman, Pekař, Zogala, MUDr. Boudyš, JUDr. Kaps, Dvorský, Podobský, Najman a F. Dolenský. Teritoria, resp. země, které se staly středem zájmu a pozornosti této skupiny filatelistů, byly různé, když pochopitelně to bylo zvláště Československo první republiky, novinková služba a tzv. výběry, co bylo náplní těchto schůzek. Z výběrů, které měli členové klubu k dispozici nejen při schůzce, ale i v kolování, si mohli všichni doplnit dle potřeb své sbírky. Pomineme-li oblast Velké Británie, o které jsem psal výše, pak jakýmsi znalcem na Československo z období první republiky byl bezesporu JUDr. St. Kaps.

Je chvalitebné, že sobotečtí filatelisté v této činnosti pokračují, i když v podstatně jiném obsazení - registrováno je v současnosti 31 členů. Do Sobotky přijíždějí i okolní sběratelé z Dolního Bousova, Libáně a Mladějova. Zájemci, hlavně z řad mladých, zveme Vás srdečně mezi nás.

Svůj "hlavní stan" mají nyní v HOTELU POŠTA a členové klubu se tam scházejí každou sobotu dopoledne od půl jedenácté do dvanácti hodin.

VÝZNAMNÁ NÁVŠTĚVA

MARIE SEKEROVÁ

Ve dnech 19. a 20. srpna navštívila naše město známá ruská bohemistka Ludmila Budagovová z Moskvy. V Sobotce besedovala na městském úřadě s panem starostou Kolumpkem a paní tajemnicí Vranou, navštívila ateliér akad.malíře Zdeňka Kerdy, Šrámkův dům a knihovnu, obdivovala obrazy Miroslava Pacnera a Jaroslava Klápště v Šolcově statku, setkala se s organizátory Šrámkovy Sobotky a se svými přáteli.

Do České republiky přijela na mezinárodní sympozium bohemistů konané k 650. výročí založení Karlovy univerzity. Vystoupila s příspěvkem Český poetismus v mezinárodním kontextu. Z Prahy odjela na 12. mezinárodní sjezd slavistů do Krakova. Tam přednesla referát Modernismus v literaturách západních a jižních Slovanů - univerzální i originální.

Město Sobotka má štěstí. Paní docentka Budagovová přednášela na několika Šrámkových Sobotkách, zamilovala si městečko i lidi v něm a nyní Sobotku na četných mezinárodních sympoziích propaguje.

SRDEČNÉ BLAHOPŘÁNÍ

ALENA POSPÍŠILOVÁ

9. listopadu se dožívá významného životního jubilea paní spisovatelka PhDr. ILONA BORSKÁ. Paní Borská jezdí do Sobotky na besedy se čtenáři dlouhou řadu let. Ráda vzpomínám na besedu první, konala se v knihovně v roce 1983. Mimo jiné se povídalo o čtenářsky velmi oblíbené knížce Doktorka z domu Trubačů. Vyšla letos již v šestém vydání. Na každé z dalších besed jsme se seznamovali s novými plány, náměty a tituly, které paní Borká připravovala a kterých se postupně nashromáždilo přes dvacet. Připomínám alespoň vynikající romány Osud jednoho Čecha, Kdo byl Hamza, Příběh staršího bratra. Napsala také hezkou řádku pěkných knížek pro děti, společně s manželem, básníkem Ivo Štukou, vydali knížku básniček a říkadel Šeptánky, ale i další romány pro dospělé. Pobýt v přítomnosti paní spisovatelky Ilony Borské je příjemný a obohacující zážitek. Děkujeme Vám, vážená a milá paní Borská, za všechna přátelská setkání a pěkné besedy. Přejeme Vám hlavně dobré zdraví, ještě hodně cest do Vaší milované Provence a také do Českého ráje.

Z REDAKČNÍ POŠTY

Adresátkou dopisu je paní Alena Flídrová, knihovnice z Třebechovic pod Orebem

Prázdniny pomalu končí! Léto nás potrápilo povodněmi, potěšilo sluníčkem a než začne nový školní rok, bude v Sobotce posvícení s pokračováním oslav pětistého výročí povýšení na město. Proč právě Sobotka zabírá v mé mysli tolik místa? Před 5 lety jsem poprvé uviděla půlměsíc na věži Humprechta, poslechla si včely v koruně Semtinské lípy a poznala atmosféru festivalu Šrámkova Sobotka. Od té doby se vracím!

Jsem tu doma stejně jako v rodné vesničce, kde se také pozdravím s přáteli, projdu známá místa a je mi dobře. V Sobotce jsem doma u paní Gertrúdy, která nás rozmazluje svou starostlivou péčí, v cukrárně pod podloubím, v sále spořitelny i na lavičce u zdi hřbitova, odkud se těšívám pohledem na městečko. Díky svému povolání jsme ale doma hlavně v knihovně u Alenky a Lenky. Vybraly jsme si pro život krásné zaměstnání, které je pro většinu knihovnic zároveň "koníčkem". Do dnešních poměrů ve společnosti to byla volba práce náročné, ne každým uznávané a už vůbec ne patřičně hodnocené. Mnozí spolužáci z knihovnické školy už dávno ve svém oboru nepracují a ti nadšenci - věřící v lepší zítřky - se scházejí na knihovnických týdnech nebo tematicky zaměřených dílnách. Předávají si nejen své zkušenosti, ale především čerpají sílu pro další měsíce práce. Zpočátku jsem si myslela, že ta dobrá pohoda, nadšení a touha znovu dokazovat potřebnost a nezastupitelnost knihovníků pro udržení kultury a vzdělanosti národa pramení z malebné krajiny Českého ráje, z načasování na první červencový týden a z mnohaleté tradice pravidelného setkávání učitelů z celé republiky, kteří nás tolerovali vedle sebe.

Po pěti letech vím, že je to malinko jinak! Letos Šrámkovcům nepřálo počasí. Některé programy se v dešti a studeném větru nemohly uskutečnit, nedorazil ani očekávaný pěvecký sbor. Nikdo zatím neumí změnit počasí ani donutit ziskuchtivé lidi dodržet dané slovo. Vzpomínám raději na vše ostatní: krásné výstavy, hodnotné přednášky i besedy, knižní trh, na pěkná divadelní představení i pásma poezie, na soutěžení o "stříbrné větrové" i na kouzelné posezení v "Šolcárně". Vydařil se pondělní knihovnický výlet, poznala jsem malebné údolí Nebákov i keramickou dílnu pana Mlavce. Vím, že i knihovníci už patří do Sobotky stejně jako učitelé a studenti, že se jen netolerujeme, ale bez ohledu na povolání tu máme své přátele. Šrámkovu Sobotku vytvářejí lidé! Pilné paní učitelky (i páni učitelé), usměvavé knihovnice, studenti a spousta ochotných, obětavých lidiček, bez kterých bychom se na tomhle kousku Čech necítili tak krásně.

Neumím vyjádřit tak výstižně jako básníci či spisovatelé svůj pocit hrdosti a štěstí, že sem také trošičku patřím. Vím, co ale udělat mohu: poděkovat umím! Děkuji všem, kteří Šrámkovu Sobotku připravují, starají se o nás a pokud jim budou stačit síly (a odvaha shánět finanční prostředky) a pozvou své "věrné" znovu, vrátíme se ... určitě se vrátím!


NEPŘÍMÁ ÚMĚRA

Letos v létě jsme byly překvapeny na koupališti v Sobotce.

Bylo zvýšeno vstupné, zrušena sleva při příchodu po 17 hodině. Nesekaný trávník, neopravené dno bazénu (10 cm hluboká díra), tabule upozorňující na špatnou kvalitu vody.

Jsou město Sobotka a občané spokojeni s tímto stavem svého zařízení?

OBČANKY HUČÍKOVÁ A KERNEROVÁ


Pisatelka tohoto příspěvku si přála zůstat v anonymitě

Již několik let se chodím stravovat do místní školní jídelny. Jsem tomu ráda, ušetřím spoustu času i práce. Se skladbou jídel jsem průměrně spokojená, volám po zařazení do jídelníčku více zeleninových a jinak rostlinných jídel, méně masových. A když už maso, tak maso zdravější (rybí, drůbeží).

S čím si nevím rady, tj. s šizením jídla dětem. Mám možnost porovnávat různá stravovací zařízení jak školní, tak závodní. Tak málo masa, jako dostávají děti v Sobotce, jsem jinde neviděla.

Na nástěnce ve školní jídelně visí cedule, že děti 1. až 4. ročníku mají nárok na 6 dkg masa, ostatní děti a dospělí 7 dkg masa. Když porovnám, kolik masa dostanu já a kolik děti, kroutím hlavou nad touto skutečností : děti dostanou 1/3 masa co já, zbývající 2/3 masa určitě není 1 dkg.

A já se ptám, to si to rodiče těch dětí nechají líbit? Proč se na rodičovských sdružení nespojí a nesjednají nápravu? Vždyť děti musí chodit domů hladové.

KULTURNÍ KALENDÁŘ

14. 9. 1583 se narodil ALBRECHT z VALDŠTEJNA, načas i majitel kosteckého panství.

17. 9. 1888 se narodil sobotecký knihkupec VÁCLAV MRVA.

18. 9. 1923 se narodil literární historik MOJMÍR OTRUBA, editor děl V. Šolce a F. Šrámka.

20. 9. 1953 zemřel sobotecký rodák ing. KAREL SMRŽ, významný historik a teoretik filmu.

21. 9. 1953 zemřela spisovatelka BLAŽENA KODLOVÁ, která žila a tvořila i ve Střelči.

21. 9. 1873 se narodil na Staňkově Lhotě báňský inženýr JAN FOLPRECHT.

22. 9. 1903 se narodil sobotecký básník JAROSLAV ŠULC.

16. 10. 1928 se narodil prof. VLADIMÍR HENDRYCH, malíř Sobotecka.

18. 10. 1888 se narodil učitel KAREL SYROVÁTKA.

24. 10. 1883 se v Sobotce narodil JUDr. VÁCLAV PEČA, historik českého pojišťovnictví.


TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK

Jest povinností každého myslícího člověka, aby činně pomáhal na regeneraci svého národa. Každý učiní nejlépe, působí-li nejprve na sebe, na svou rodinu, na své děti.


NAŠE POZVÁNKA

Středisko městské kultury Sobotka a Knihovnička Českého ráje Sobotka

Vás srdečně zvou ve čtvrtek 22. října 1998 v 18 hodin

na vernisáž 12. svazku KČR

FRANTIŠEK STAŠKA

LEGIONÁŘI SOBOTECKA

Součástí slavnostního večera věnovaného 80. výročí vzniku Československé republiky je b e s e d a

s prom. historikem KAROLEM BÍLKEM v půjčovně pro dospělé čtenáře Městské knihovny Fráni Šrámka v Sobotce


80. VÝROČÍ VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

VÝSTAVA DOKUMENTŮ

15. 9. 1998 - 31. 12. 1998


Máte doma lampióny?

Pokud ne, vyrobte si sami nebo zakupte, ale určitě přijďte v úterý 27. října 1998 v 18 hodin před sokolovnu v Sobotce. Za doprovodu dechové hudby vedené Oldřichem Žďánským se společně rozloučíme s letním časem. Trasa letošního průvodu povede ulicemi Tyršovou, Glazarové, Boleslavskou na náměstí Míru. Ukončení průvodu bude opět na zahradě Šrámkova domu (vchod od kostela). Přinesené buřtíky si zde budete moci opéct.

K VÝROČÍ ÚMRTÍ PREZIDENTA BENEŠE

ALEŠ FETTERS

Jen velmi skrovně připomněl tisk letošní padesáté výročí úmrtí druhého prezidenta naší republiky PhDr. a JUDr. Edvarda Beneše. Zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí, kde je také pochován.

Fráňa Šrámek poznal dr. Beneše u Karla Čapka. Píše o tom Julius Firt ve vzpomínkových Knihách a osudech, píše tam o svých návštěvách u Fráni Šrámka ve třicátých letech a pak o jediné návštěvě záhy po návratu z první emigrace v roce 1945 : "Ukázal mi připravený rukopis básnické sbírky, kterou pak nazval Rány, růže a vydal u Borových. /.../ Jednou básní po mé návštěvě sbírku doplnil. Zajímal se o všechno, co jsme za války dělali v Londýně, a vyptával se zvláště na presidenta Beneše, kterého dobře znal z prvního období pátečníků. Vyprávěl jsem, že Beneš v emigraci zestárl a je už celý bílý. Ohlasem mého vyprávění jsou verše, v nichž říká, že president musel "pobělet!, vždyť po sedm let pomáhal v božích mlýnech."

V jednom detailu se Firt mýlí. Šrámek neznal Beneše "z prvého období pátečníků". Dr. Eduard Beneš přicházel občas až v období pozdějším, kdy tam Šrámek býval už jen výjimečně. Setkali se však u Čapka patrně v pondělí 14. prosince 1936. Na ten večer zval Čapek několik nejbližších přátel, že bude paní Olga Scheinpflugová číst jeho Bílou nemoc (premiéra byla pak 29. ledna 1937). Čapek zve Šrámka : "...prosím Tě, přijď, můžeš-li. Potkal bys při tom také pana presidenta Beneše, kterého bys měl znát." /dopis z 9. 12. 1936/.

Firtem vzpomínané verše jsou vskutku v I. vydání sbírky z roku 1945. Otevřeme-li však soubory později vydané, nenajdeme v nich ani úvodní báseň Odchází TGM, není tam báseň Slavný návrat ani básnička výše zmíněná. Ta má titul Kytička panu presidentovi a v podtitulu datum Benešova slavnostního příjezdu do Prahy 16. května 1945. Nebude jistě na škodu text básně přetisknout :

Proč bychom se netěšili,
když Vás máme doma zas,
prý jste přijel hodně bílý -
při tom ale vázne hlas.

Nu, co dělat, pobílili.
Leda ruka odmávne.
Úsměv v dálkách zabloudilý
o nás křísne rozmarně:

Jakpak, děti, nepobělet,
to vám měl už rozum dát,
když jsem musel po sedm let
v božích mlýnech pomáhat.

Z Firtovy vzpomínky i z této drobné básničky poznáváme, jaký vztah měl Fráňa Šrámek k prezidentu Benešovi. Vážil si ho a měl ho rád. Dnes by asi těžko nesl různé ty znevažující projevy, s nimiž se v tisku setkáváme častěji než se zmínkami objektivními.

VZPOMÍNKA EDVARDA BENEŠE NA JOSEFA ČAPKA

Milí přátelé,

požádali jste mne o mou osobní vzpomínku na malíře a spisovatele Josefa Čapka pro sborník k uctění jeho památky opravdu nehynoucí. Mám mnoho vzpomínek na něho, vzpomínek opravdu milých. Jsou to zároveň vzpomínky na jeho bratra Karla, s nímž už před první světovou válkou tvořil v Praze i v Paříži dvojici přímo nerozlučnou. Vtiskla se mi do paměti také zvláštním střihem šatů, kterým se tehdy říkalo kubistické. Ty kabáty se širokými vycpanými rameny a ty kalhoty v kolenou pytlovitě široké a dolů zúžené skoro do špičata budily v Praze senzaci. Stejně jako wildovsky vtipné a oslnivé causerie bratrské dvojice, na které se čekalo jako na literární událost.

Již tehdy mne zajímal u nás zcela ojedinělý způsob práce ve dvou, otázka, co individuelního každý z bratří přináší, jak jsou tyto dvě složky harmonisovány, budou-li autoři po celý život tvořit jako "Bratři Čapkové" a pod. Okolnost, že v Josefovi se silně projevoval také malíř, dávala tušit, že vývoj snad povede k jeho osamostatnění i v oblasti tvorby literární, jak jsme toho pak byli svědky.

Tyto vzpomínky ve mně zvláště silně ožily předloni na slonku léta, když jsem navštívil výstavu malířského díla Josefova v Umělecké besedě na Slovanském ostrově. Na dvou nebo třech obrazech byli oba bratři zvěčnění právě v oněch šatech, které jsou tak příznačné pro léta jejich mladosti, pro léta "Zářivých hlubin" i "Krakonošovy zahrady". Upoutala mne však ještě jiná věc: Všiml jsem si, jak často se vyskytuje v malířské tvorbě Josefa Čapka mužská dvojice vůbec, jakýsi blíženecký pár v mnoha obměnách, který snad není bez souvislosti s oním, mohli bychom snad říci, blíženectvím tvůrčím, jak je představovala dvojice bratrská. Tento motiv dvou přeskočí najednou také do literární tvorby Josefovy, do jeho knihy umělecky nejsilnější a výrazově přímo výtvarnicky tesané, do "Stínu kapradiny". Nevím, byl-li již v tvorbě Josefa Čapka zkoumán a byl-li k němu hledán klíč v životním prožitku autorově, který byl jistě hluboký. Mne, jak jsem již řekl, velmi zaujal. Snad je tu zcela podvědomě vyznačena jedna ze stop na záhadné cestě k tvůrčímu i pracovnímu tajemství bratrské dvojice a k tomu, co přinášel do společného díla starší Josef. Vždycky mne upoutával svou písmáckou jadrností, která byla se shodě i s jeho silnou a zdravou fysis, s níž tak kontrastovala křehká a v podstatě plachá osobnost Karlova. Jak zvláštní! S tou by zase spíše byla ve shodě kontemplativnost "Kulhavého poutníka" a hluboké filosofické průzkumy "zapsané do mraků".

Ale to je už Josef Čapek - mučedník, mučedník - hrdina. Nemáme vlastně ani jeho hrob, jako nemáme hrob Vladislava Vančury, první přetěžké oběti z milého kruhu pátečníků, a nemáme hroby jiných našich tvůrců, kteří nad život cenili čest. Napadá mi při této vzpomínce na Josefa Čapka, nebylo-li by vhodné uvažovati o vytvoření pietních zátiší, k nimž bychom mohli putovat jako na návštěvu. Představuji si, že by na příklad byla ve vhodném prostředí instalována pracovna Josefa Čapka, jeho malířský atelier, jak je opustil a jak je v něm přesto stále živý v obrazech dokončených i nedokončených. Každá taková návštěva by ho ještě silněji oživovala v nás a zvláště také v těch, kteří přijdou po nás!

V Praze dne 9. ledna 1948

Váš upřímně oddaný
Edvard Beneš

Adresováno Společnosti Bratří Čapků v P r a z e.

ZA BÁSNÍKEM MIROSLAVEM HOLUBEM

ALEŠ FETTERS

14. července 1998 zemřel básník a vědec světového jména MUDr. Miroslav Holub, DrSc., dva měsíce před svými 75. narozeninami (narozen 13. září 1923 v Plzni).

Charakterizovala ho nesmírně záslužná a bohatá činnost vědecká v oboru imunologie, publikoval na 150 vědeckých prací a pojednání. Řadu let přispíval do populárně vědeckého časopisu Vesmír, léta ho i redigoval.

Básně publikoval dlouho jen v novinách a časopisech. Výrazně zaujal kulturní veřejnost svou první básnickou sbírkou Denní služba /1958/. Po ní následovaly v poměrně rychlém sledu sbírky další. Po poetickém cestopisu Anděl na kolečkách /1963/ vydal i několik souborů sloupků a esejů, např. Maxwellův démon čili O tvořivosti /1988/. Proto byl jedním z nejvýznamnějších hostů 39. Šrámkovy Sobotky, která měla téma Mateřština a věda a podtitul Umění eseje.

Ve čtvrtek 6. července 1995 tu měl přednášku Esej a přírodní vědy, doplněnou ukázkami z vlastní esejistické tvorby. Byl tedy přednášejícím plně na úrovni, posluchače upoutal i inspiroval, jeho vystoupení bylo vskutku přínosem. Projevil se i jako dobrý společník, v Sobotce pobyl a sblížil se zejména se společností kolem RNDr. Karla Samšiňáka, CSc., s nímž ho spojuje jak zájem vědecký, tak i zájmy kulturní a navíc stejný rok narození.

Básník a vědec Miroslav Holub zůstane zapsán v historii Šrámkových Sobotek.

Miroslav Holub
Ono se letělo. Suita z rodného města

NAVA 1994

OPUSTILI NÁS NAVŽDY

18. 7. 1998 zemřel v požehnaném věku 94 let pan JOSEF KOPECKÝ z Borku. 12. 7. 1998 zemřela po krátké nemoci ve věku nedožitých 77 let paní MARIE ŘEHÁKOVÁ, roz. Macounová z Oseka. 12. 7. zemřel náhle ve věku 63 let pan JAROSLAV BRIXÍ z Vesce. 12. 7. zemřel náhle ve věku 75 let pan JOSEF VOŠVRDA ze Samšiny. 13. 7. zemřela ve věku 85 let paní MARIE ŠŮDOVÁ, rozená Knížková z Libáně. 14. 7. zemřela v požehnaném věku 91 let paní ANNA TÁBORSKÁ, rozená Janďourková z Hřmenína. 21. 7. zemřel na následky tragické nehody ve věku 9 let HONZÍČEK ŠUBRT z Vlčího Pole. 27. 7. zemřel náhle ve věku nedožitých 46 let pan MIROSLAV TVRDÝ ze Hřmenína. 26. 7. odešel od nás ve věku 95 let pan JOSEF KOZÁK, ředitel školy v. v. 2. 8. zemřela ve věku nedožitých 92 let paní ANNA NAZAREVIČOVÁ, rozená Francová. 2. 8. zemřel ve věku 83 let pan LADISLAV KUPEC z Rakova. 12. 8. zemřel po krátké nemoci ve věku 73 let pan BOHUMIL MLEJNEK, rodák ze Zajakur. 19. 8. zemřel po delší nemoci ve věku 43 let pan FRANTIŠEK ŠETINA, příslušník Policie ČR, ze Sobotky. 20. 8. zemřela náhle ve věku 77 let paní MIROSLAVA TŘEŠŇÁKOVÁ, rozená Slavíková ze Spyšové. 23. 8. zemřela tiše ve věku 77 let paní VLASTA DOŠKÁŘOVÁ z Příchvoje. 23. 8. zemřel ve věku 77 let MUDr. VLADEK KRÁMEK. 12. 8. zemřela po dlouhé těžké nemoci ve věku 71 let paní HELENA ŽEMLIČKOVÁ ze Sobotky.


VZPOMÍNKA

4. září tomu bylo rok,co nás navždy opustila naše drahá manželka, maminka, dcera a babička ZDEŇKA VALENTOVÁ ze Sobotky 296. Kdož jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte s námi.
Jiří Valenta, manžel děti s rodinami a maminka


Inzerát

Vyměním státní byt I. kategorie v Harrachově 2+1 v 2. patře s balkónem a telefonem v hezkém prostředí Krkonoš za byt 2+1 nebo větší v Sobotce a okolí. Tel. : 0432 / 529526

Odpovědná redaktorka děkuje všem svým ochotným a vstřícným spolupracovníkům za trvalou a obětavou spolupráci, stejně jako všem našim dopisovatelům a přispěvatelům.
Menu