výstavní síň zdravotnického střediska

KRONIKA

Klubu přátel města Sobotky

výstava fotografií a dokumentů z činnosti KPMS

22. srpna 1998 od 7.00 hodin na náměstí

POSVÍCENSKÝ JARMARK s celodenním kulturním programem

stolová úprava, bohaté občerstvení

14. 00 hodin

NOVÉ SCHOVANKY

vystoupení dívčí country skupiny

16.30 hodin

koncert EVY PILAROVÉ

19.00 hodin na osvíceném náměstí

POSVÍCENSKÁ TANEČNÍ ZÁBAVA

hraje taneční skupina Cargo z Jičína

23. srpna 1998 velký sál spořitelny

11. SJEZD RODÁKŮ A PŘÁTEL MĚSTA SOBOTKY

1. SETKÁNÍ OSOB S PŘÍJMENÍM SOBOTKA - SOBOTKOVÁ

pod záštitou místopředsedy Senátu ČR Mudr. Přemysla SOBOTKY

7.00 - 10.00 hodin sál spořitelny

registrace účastníků

KULTURNÍ PROGRAM

přivítání účastníků představiteli města a patronem setkání

básně Fráni Šrámka a Václava Šolce v podání HANY KOFRÁNKOVÉ a HANY MACIUCHOVÉ

stručné seznámení s historií města – promovaný historik KAROL BÍLEK

"zpráva o Sobotkových"

udělení "DOMOVSKÉHO PRÁVA" účastníkům setkání

společný oběd

13.00 hodin

prohlídka města, náměstí, soboteckých uliček a zákoutí, Šolcova statku - galerie, kostela sv. Maří Magdaleny, Šrámkova domu s pracovnou Fráni Šrámka, zámku Humprechtu a soboteckého hřbitova

Milí spoluobčané a přátelé města Sobotky -

MUDr. IVAN KAFKA

Buď pochválena, Sobotko, přirostlas k mému srdci a z těch 500 let své existence jako města už víc než dvacet let žiješ v mém vědomí jako koutek lidského ráje. Úspěšně konkuruješ Moskvě a Praze svou zvláštní atmosférou klidného maloměsta, které má veliké kulturní tradice, již dávno založené svými proslulými krajany a znásobené a prohlubované dnes organizátory a účastníky Šrámkových festivalů. Ten kontrast mezi tichem Tvých starobylých uliček a domků, osvětlených letním sluncem, vrhajícím svoje paprsky na kostel sv. Maří Magdaleny, Šrámkův dům s menší růžovou zahradou a bouřlivým průběhem každoročních festivalů je úžasný a přidává tolik kouzla i městu i těmto kulturním akcím. V okolí žádného jiného sídliště ve městě není Semtinská lípa, bzučící včelami, není Roubenka v Plakánku.

V žádném jiném okolí nejsou ani Trosky s romantikou starých zřícenin, ani nepřístupná pevnost Kost, vesele vlající barevnými vlajkami. Na stráži žádného jiného města ve světě nestojí hrdý Humprecht, věrný rytíř Sobotky. Není náhodou, že právě zde, v srdci Českého ráje se narodil básník takové lidské a tvůrčí povahy, jaká je příznačná pro Fráňu Šrámka, jednoho z nejsensitivnějších a nejmoudřejších básníků XX. století. Také nepodléhá časům, jako jeho Sobotka. Domov byl jedním ze zdrojů té svěžesti, přirozenosti a krásy, jaké vyzařují z jeho děl a jejich chválou života, lásky, mládí, ba i stárnutí, kde jsou také své hodnoty a poetické stránky.

Jaroslav Seifert psal, že Šrámek byl "posedlý svým krajem". Nebyl v těch svých citech sám. Přispěl k tomu, aby hodně lidí bylo posedlých jeho domovem. Patřím k bratrství "posedlých Sobotkou" i já.

Občas myslím, nakolik chudší by byl můj život - vědecký a citový - kolik věrného přátelství, lidského tepla, radostných prožitků by tam chybělo, kdyby mne jednoho podzimního dne studijní cesta nezavedla do Šrámkova domu na soboteckém náměstí, kde v bílé kuchyňce s malými okénky paní Marie Hejnová, vedoucí Šrámkova archivu, nečekající žádnou návštěvu, ale přesto elegantně oblečena a učesána, právě vařila oběd ...

Sobotka - to je něco mnohem většího, než romantická zákoutí, kam proniká vítr z okolních lesů a luk, to je něco většího, než pohádkově hezké domky s tlustými stěnami a vůní starobylých časů. Sobotka - to jsou její obyvatelé, lidé z pod Humprechta s jejich vlídností a pohostinstvím, a ještě jsou to lidé z různých končin české země, které každé léto svolává do jednoho vzácného společenství festival poezie, kultury, mateřštiny. Ať ještě víc než tisíckrát zazní v sobotecké spořitelně a hospůdkách jedinečná hymna tohoto společenství, které dobře zná "jeden krásný zámek nedaleko Jičína" a ještě mnoho jiných věcí...

Buď pochválena, Sobotko, přeji Ti hodně štěstí a pohody i do dalších pěti set let Tvého života. Přeji Ti, aby se žádní koně nepřátel už nikdy nenapili z kašny na Tvém náměstí a aby se vždycky scházeli pod Tvým nebem jenom Tvoji přátelé a ctitelé a aby jich každým rokem bylo víc a víc.

Tvá Ludmila Budagovová

vedoucí Střediska dějin slovanských literatur Ústavu slavistiky Ruské Akademie věd

Moskva 29. června 1998

JANA ŠTEFÁNKOVÁ

Sobotka byla dne 1. července 1998 na jeden týden povýšena na město mládí a poezie předsedou Senátu Petrem Pithartem. V rámci tématu "Mateřština a historie" se tak stalo ve staročeštině.

Tématu dostály přednášky stejně jako Dílna uměleckého přednesu filozofických a pedagogických fakult svojí dramaturgií (Vladislav Vančura, Petr Chelčický, Mikuláš Dačický z Heslova ...). Studenti v letošním ročníku tvořili jakýsi "předvoj" Šrámkovy Sobotky. Dílna byla zahájena již 29. června. Měli tak větší prostor k přípravě textů na tradiční Večer fakult 5. července, letos pod názvem "První nezávislá literární kavárna a čajovna v Sobotce". Studenti bohemistiky se představili jako úspěšní interpreti, přestože pro mnoho z nich to byl interpretační debut.

Od středy měl nad Sobotkou vládu Plakánek, a tak se mnohá vystoupení musela přesunout ze zahrady a soboteckých zákoutí do sálu spořitelny, leč připravovaný Běh Václava Šolce se pořadatelům do sálu nevešel. Tak snad příště. To příště ale už neplatí o neuskutečněném koncertu jakutských Slavíčků. Ti se místo do Sobotky odebrali z Maďarska do Španělska. O svém záměru zaslali fax do Artamy v Praze s datem 5.7., a tak nedodrželi dohodu o 3 koncertech v České republice. Děkuji všem, kteří projevili pochopení se svízelnou situací, do které se organizátoři festivalu dostali.

Ke cti Střediska městské kultury v Sobotce patří dořešení společného posezení pro všechny účastníky Šrámkovy Sobotky. Malý sál sokolovny sloužil ke krátkému posezení mezi programy, večer lákal písničkami při kytaře a dudách. Na rozdíl od nepohostinných pohostinství zde bylo možné povečeřet i po 20 hodině. Kromě cukrárny na náměstí se majitelé a nájemci soboteckých služeb chovali přinejmenším "netržně", na koupališti až hrubě ke svým zákazníkům. Možná, že o ně nestojí.

Přesto bylo v Sobotce dobře díky bohatému a dobře připravenému programu, snaze všech účastníků a pořadatelů, kteří přispěli k vytvoření příjemné atmosféry.

Tak zase na shledanou pod Humprechtem na 43. Šrámkově Sobotce.

Milá Jindřiško!

Vím, že sis letos v lednu připomněla své životní jubileum - padesátiny - bohužel, na posteli LDN v Nové Pace, kde jsi již třetím rokem. Přes svou nepohyblivost máš živý zájem o dění, které před lety patřilo nejen k okruhu Tvých zájmů, ale chvíli bylo i náplní Tvého zaměstnání.

Ve svém zápisníku ŠS jsem našla Tvé vyznání :

"O festivalu Šrámkova Sobotka jsem se dozvěděla na knihovnické škole od paní prof. Denksteinové, která už, bohužel, do Sobotky nikdy nepřijede. Možná, že se zdá, že to spolu tak moc nesouvisí. Ale právě ona byla profesorkou, kterou většina studentů a studentek milovala. Nejen proto, že byla výborným pedagogem, ale že měla také úžasný přehled o kultuře a veškerém kulturním dění.

Ta první poznámka před osmi lety tedy způsobila, že jsem byla na Šrámkovu Sobotku moc zvědavá. A pak jsem se přesvědčila, že kdo jedenkrát ŠS zažil, podruhé neodolá. Důvod? Sobotka, to je spousta nápadů, zajímavostí a poučení. A nejen pro učitele!

Jindra Janků
8. 7. 1978

Měla jsi pravdu, Jindřiško, ani já jsem neodolala a letos jsem zajížděla na programy 42. Šrámkovy Sobotky již podvanácté.

Ale teď již jakými nápady hýřila ta letošní : Motto : Mateřština a historie s podtitulem Toulky literární minulostí. Duchovními otci koncepce byli opět PhDr. Jaroslav Šimůnek a Jan Bílek. Dr. Šimůnek mezi nás již nepřijel, zemřel v prosinci r. 97. Přednáška prof. PhDr. Alexandra Sticha "Staré paměti Kutnohorské J. Kořínka" - tradičně vynikající. Velmi jsem se těšila na přednášky o Josefu Pekařovi, musím se přiznat, že tato osobnost, zásluhou minulosti, měla v mých vědomostech bílé místo, ale tento nedostatek snadno rozptýlil PhDr. Josef Hanzal, který výstižně vyjádřil Pekařovo mládí a zrání. Přednáška mladé PhDr. Marie Ryantové "Pekařova Kniha o Kosti" byla posluchačsky náročná, ale pro svou důkladnou faktografii by zasloužila vydání. Také dvě zbývající přednášky "Mateřština a historie v Jiráskově pojetí" prof. PhDr. Jaroslavy Janáčkové a "Václav Hájek z Libočan a české historické vědomí" v podání doc. PhDr. Zdeňka Beneše bohatě uspokojily dychtivé posluchače.

Prostor k prezentaci svých novinek a vůbec činnosti dostalo Pedagogické nakladatelství Praha, Atlantis Brno, Arbesovo knihkupectví.

Byly vyhlášeny výsledky literární soutěže.

K slovu patří obraz, a tak jsme se mohli těšit z děl Václava Pokorného, Vladimíra Hendrycha, Vladimíra Říhy, Václava Ševčíka a v Šolcově statku s úžasem postát před Poslední večeří Vladimíra Komárka. Také na Humprechtě můžeme poznat "100 Čechů Českého ráje" v uměleckém zachycení Pavla Charouska.

Vidím, že už nedočkavě čekáš na večerní pořady. Netradiční bylo již zahájení. Paní Hana Kofránková zde vystupovala hned v trojroli : na úvod recitovala Fr. Šrámka "Přicházejí, odcházejí", moderovala dění, ale hlavně se stala Sobotkou, která, považ, letos slaví 500. výročí povýšení na město. Příchody básníků Šolce - zde kytaristy, Šrámka - dudáka, ale především sličného Vladislava Jagellonského /dr. Ondřej Hausenblas/ s družinou a přípitky současných osobností, kteří za výstižnost svého projevu v co nejkratším čase obdrželi příslušnou část koláče s emblémem Humprechtu, to vše vyvolávalo u všech přítomných skvělou náladu, až trochu rozvernou. Teprve proslov promovaného historika Karola Bílka O historii Sobotky, i když přerušený poselstvím předsedy Senátu Petra Pitharta / v zastoupení / a doplněný koncertem mladých umělců Martina Škampy na violoncello a Hany Forsterové na klavír "zachránily" tradiční důstojnost Zahájení.

K večerním historickouměleckým pořadům patřily : Oráč a smrt Jana z Teplé v podání Jitky Molavcové a Alfréda Strejčka. Hudební doprovod Jiří Pavlica, Josef Fojta a David Burda. Výkony účinkujících vynikající, slyšitelnost v chrámu sv. Maří Magdaleny v Sobotce ne vždy dostačující. Volné herecké sdružení z Jičína přijelo s náročným představením "Tři Marie a Mastičkář". Herecké výkony a zvládnutí dobového jazyka nadprůměrné. I hudba zněla libozvučně. Představení bylo plánováno na zahradu Šrámkova domu, ale pro deštivé počasí, právě tak závěrečná Kovářská pohádka B. Šimkové v režii Josefa Kettnera, se konalo ve spořitelně. Se jmény Josef Krofta /režie/, Petr Matásek /výprava/, Jiří Vyšohlíd /hudba/ přijela inscenace divadla Drak "Malý Klaus a Velký Klaus". Avšak autorství H. CH. Andersena nechci věřit! Vždyť to, co napsal v 19. století, je naprosto současné na konci 20. století! Až mě mrazí! Ptáš se na Poetické odpoledne? Ale ano, konalo se, nikoli na soboteckých prostranstvích, ale opět ve spořitelně /smlouva se sv. Petrem vypovězena?/. Potěšily mě děti Šrámkova domu pod vedením Lady Bechyňové, odchovankyně Šárky Štembergové. "Křest sv. Vladimíra" K.H. Borovského byl v podání ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové aktuální a hravý.Velký úspěch měl pořad z textů J. Préverta, i zhudebněných, Studia Labyrint Praha. Souhra profesionálů a amatérů byla divácky i umělecky zajímavá.

Počasí letošním pořadům plánovaným venku nepřálo. Nekonal se běh Václava Šolce na Samšinu a zpět, ale o Nokturno na Šolcově statku básník nepřišel. Cituji : "Kytice nokturna byla aranžována rukou citlivou, s profesionalitou tak dokonalou ...", jak jen dovede paní Hana Kofránková. Při jejím "Ghazelu "Primula veris" se ani dýchat nechtělo." V pořadu "Chrabrý borec", což byl výlet do počátků češtiny tělovýchovné, doplněný sokolskými písněmi v podání Milana Dvořáka, jsme si od plic zazpívali, vyslechli složitý popis cvičení na kolovadlech /však také někteří pamětníci nevydrželi a hrdě se přihlásili, že oni to zvládali/ a hlavně se zachechtali. Touto cestou děkuji Haně Kofránkové, která celý pořad sestavila a vtipně a pohotově řídila, že ač sedíce, udělali jsme něco pro své zdraví. Do prázdninových radostí nás zavedla dramatizace karlovarského spisovatele Zdeňka Šmída z knihy "Proč bychom ne netopili" nazvaná "Vodácká příručka pro Ofélii" v podání ZUŠ Pardubice. A výsledek? Cituji : "Loď představení se řítila peřejemi vodácké recese, sportovního slangu, netradiční psychologie a slušného herectví. Radost z hraní byla znát před každou šlajsnou a řev potleskových peřejí byl toho důkazem".

Citace jsou uváděny z Pokusných čísel Zpravodajů vydávaných v průběhu festivalu redakční radou dobrovolníků, vedených Ajkou Pospíšilovou.

Nediv se tolik, tady platí přísloví "Jablko nepadlo daleko od stromu". Maminka, Alena Pospíšilová, úspěšná knihovnice, se svou spolupracovnicí Lenkou Dědečkovou, poprvé řídily zcela samostatně celý festival. Zda úspěšně? Vždycky se najde něco, nebo někdo, komu se zdvihne v průběhu hladina adrenalinu. Jestliže se šetří na nepravém místě, není divu! A proto děkuji všem, kteří přispěli viditelně i neviditelně dobrému průběhu, pohodě, náladě, vzdělanosti. Těší mě, když nová účastnice Exodu žasne nad obětavostí, vstřícností a péčí Olinky Bičišťové a Marušky Sekerové, které od nepaměti /naštěstí nestárnoucí / táhnou tu káru rok co rok po náročném školním roce. Mám radost z odchovanců Studia Šrámkova domu, které pamatuji jako děti, když se samozřejmě zapojují do činností festivalu. Jan Bílek uváděl všechny dopolední programy na úrovni odpovídající vysoké kvalitě přednášek.

Obdivuji ale i ty dříve narozené kteří také nestárnou a tak úspěšně rozdávají ze svých bohatých vědomostí a schopností jako např. dr. Samšiňák, který již po x-té provází účastníky Exodu a vždy objeví nové a nové zajímavosti z bohatého soboteckého kraje i okolí. Ale zároveň vzkazuji všem, kteří se podílejí na vytváření hodnot festivalu, že v dnešní době je nezbytný DIALOG a SPOLUPRÁCE.

Končím citací rovněž z 8. 7. 1978 : "Všechny ŠS vedou člověka uměním a poznáváním. Je jenom na nás, jak po té cestě jdeme. Kéž většina z nás najde na konci cesty své velké člověčí "Č." To jsou slova vyznání paní Marie Nýdrové, která jezdí na ŠS od r. 1959 a letos svým hluboce upřímným vyznáním v recitalu "Můj život s poezií" prozradila, že ona to "Č" již našla.

S pozdravy od všech, kteří Tě znají,
Tvoje Dana

Poznámka redakce
Autorkou výše uvedeného dopisu je paní Dana Hejduková z Jičína, učitelka, bývalá pracovnice Okresního kulturního střediska v Jičíně a spolupracovnice paní prof. Marie Hejnové.

BLANKA KOTOUČOVÁ

Také rádi pozorujete při práci mistry svého řemesla?

Hrnčíř lehounkým pohybem proměňuje poslušnou hroudu hlíny v krásně tvarovanou vázu. Cukrář otočí na dlani naplněný dortový korpus a už jej obalený oříšky zdobí podle své fantazie nadýchanými ornamenty. Překrásná představa se proměnila v realitu.

"Co je na tom?" řekne si pozorovatel a sebevědomě usedne za kruh. Hlína s ním třikrát zacloumá ze strany na stranu, opustí kruh a před vyděšenýma očima se připlácne na protější stěnu. Adept řemesla cukrářského dopadne asi přece jenom lépe. Olizuje si ruce ulepené sladkou hmotou, ale má před sebou výrobek, který je i poživatelný - i když slavnostní tabuli by zatím nezdobil.

Asi každý i ten nejlepší učitel si dokáže vzpomenout na některou ze svých hodin, která mu "uletěla" z ruky a žila svým vlastním životem, asi každý si vybaví i hodinu jakoby těžce slepenou, z níž odcházel vyčerpaný nejen on, ale i žáci. Jenže kde stále brát inspiraci, nové nápady, zásoby energie a elánu? Jak to zařídit, aby hodina plynula lehounce a samozřejmě, aby, když už nemůže být zábavou, nebyla alespoň utrpením?

Učitel je zvláštní člověk. Jako houba na tabuli nasává všechny prožitky a ty se v něm přetavují v pramen inspirace. Na Šrámkově Sobotce nacházejí pak každoročně nejen češtináři, ale všichni, kdo se věnují rozvoji tvořivosti dětí, pramen obrovský. Pramen osvěžující o to víc, že přichází po vyčerpávajícím maratónu posledních školních dní. Pramen příjemný tím, že ukazuje jen svoji krásnou tvář, hotový mistrovský produkt, na němž nejsou vidět desítky hodin přípravy, debat, rozhodování a nacvičování. Pramen, který je svým tématem vždy aktuální.

Kantoři prostě nacházejí v Sobotce svou školu hrou. V září se vracejí za katedru s myšlenkou : "Kolíčky i šňůru máme tady, proč by tedy nemohla být v době třídních schůzek i výstava pro rodiče? Doplníme-li ji vernisáží, potěší se autoři i jejich rodiče. Když mohou profíci zdramatizovat i naučný slovník, proč bychom to častěji nezkusili i my - jistěže raději zvolíme jiný text." Spojení obrázku a textu není žádná novinka - ale udělat obrázky jako omalovánky pro malé spolužáky, kteří se tak stanou i našimi spoluautory, to už je inspirace obrovská. Divadelní představení, poetická odpoledne pod širým nebem - každá aktivita si přímo říká o určité prostředí - pro toto má škola v přírodě podmínky přímo ideální. Je zážitkem pro učitele i pro zájemce, když se mohou sejít ve čtyři ráno na břehu "jezera" s Máchovým Májem - v okamžiku popravy - když se první paprsek slunce dotkne hladiny, se vracejí do postele a po snídani se znovu sejdou k výtvarnému ztvárnění. Asi jim tento klenot české literatury uvízne v hlavě mnohem lépe než ve školní lavici. Jistěže takto nejde pracovat stále, většina znalostí se do hlaviček dostane klasickým způsobem. Ale i díky Sobotce se také pro děti alespoň občas stává škola hrou a učitel člověkem.

Relaxovat a nasávat z pramenů jsem byla letos v Sobotce jubilejně podesáté. Ve třídě, kde jsme bydlely s mojí ještě zkušenější kolegyní, byla ubytována i nová účastnice Šrámkovy Sobotky. Po proběhnutí městečka a seznamovací schůzce pronesla : "No, je to tu pěkné, ale dvacetkrát?" Nic jsme jí nevysvětlovaly, jenom jsme zkonzultovaly, co si obléci na slavnostní zahajovací večer, který se díky skvělému nápadu s koláčem změnil v důstojného partnera ostatních programů. Už druhý den se vřítila naše nová kolegyně rozjařeně do třídy o půlnoci a jásala : "Já už to chápu, já chápu, proč jsou tu někteří dvacetkrát, třicetkrát i víckrát, proč přijíždějí i ti, kteří už své nové poznatky nepředávají!" Pochopila za jediný den. Uznejte sami - není Šrámkova Sobotka pedagogický mistr přímo s geniálním talentem?

JANA PAVLÍČKOVÁ

Přednese-li rychlonohý posel zprávu ústně, učiní spodoba hlásek své a jeho pán přemýšlivý, nenechá-li se poučit, může být uveden v omyl. Mezi exody a exoty volil chybně už kdysi za totalitních časů jakýsi velevýznamný funkcionář při oficiální zdravici, jež měla posvětit akci a za niž by letos nedostal z koláče ani drobeček.

Co se Exodu týče, mohlo by se jednat o souvislosti s hromadným odchodem odněkud někam, tak je definován exodus.

Exot nabízí možností více. Slovník cizích slov z roku 1966 vydávaný ÚV KSČ vysvětluje: 1. v kapitalistickém hospodářství cenný papír nezaznamenaný na burze 2. rostlina nebo živočich cizokrajného původu.

Malý encyklopedický slovník /ČSAV 1972/ se kapitalismem nezabývá a zlidověle rozvíjí druhou verzi : jde o rostlinu či živočicha pocházejícího z dalekých krajů, zpravidla neobvyklého tvaru./!/

Kolektiv autorů Encyklopedického domu v roce 1993 své čtenáře nepodceňuje, proto spoustu údajů vynechává a slovu exot přisuzuje význam pouze ekonomický: exoty - a) zboží, které nepřichází běžně na trh b) cenné papíry, které nejsou kótované.

Před několika lety byli návštěvníci kaple na Malé Skále vystaveni zvláštnímu představení. Většinou zdolali mírný svah autem, na kole nebo pěšky, po široké asfaltové cestě silničního typu, vedoucí přímo z parkoviště, prohlédli kapli a teď pokuřovali, opalovali se nebo se kochali přírodou. Ne tak účastníci Exodu. Vedeni jistým dobrodruhem - odhadovala bych to na pana doktora S., v případě časové tísně na Marii S.,-volili romantickou zkratku. Zdolávali restituovaná luka, nově postavené ploty, žlábky plné vody a bahnitý strmý svah s báječným skluzem. Před zraky udivených nastrojených turistů v botách nepoznamenaných prachem se z trní začaly vynořovat někdy i po čtyřech postavy různého pohlaví, věku, tvaru /no vida!/, vkusu - podle oblečení soudě, že i odlišného životního stylu, kondice /míra brunátnosti ve tváři/.

Vyděšenému mladíkovi, který zíral nevěřícně na sandály, kecky, lodičky, pantoflíčky a kdysi bílé adidasky, to vše obalené hroudami mazlavého hnědočerveného bahna, nezbylo, než se zeptat: "Jdete z daleka?"

"Exod Sobotka," zachroptěl posledním zbytkem dechu urousaný vývýletník a ještě slaběji dodal, "z parkoviště." "Ty vole," obrátil se mládenec na svého společníka, snad i uznale, "exoti ze Sobotky."

A jako zboží, které nepřichází běžně na trh, se všichni vytažení a vystrkaní do vršku i zachovali. Chvíli supěli, moc nesakrovali ani nelynčovali viníka. Suchou vozovku suše konstatovali /jé, hele/. Všemi dostupnými prostředky seškrabovali marast a už spěchali zhlédnout beránky boží páně Komárkovy.

Když vycházeli z kaple, zdálo se, že jsou té strastiplné cestě rádi a svému vůdci vděčni, neboť si tu krásu zasloužili.

Sama nevím, co zkratka EXOD znamená přesně, ale jako dlouholetá učitelka tuším, že signalizuje exkurze a vzdělávání spojené s noclehy ve školách a internátech, vycházkami do okolí, návštěvami kostelů, galerií, kopců a pohoří a všech pamětihodností daného kraje.

Můžete ovšem prochodit jenom ty končiny, kde se najdou ochotní lidé, často právě učitelé, kteří nelitují část prázdnin pro osvětu svých kolegů a kolegyň, případně i pro jejich více či méně znásilněné rodinné příslušníky. Nezanedbatelnou roli tu hraje i relativně příznivá cena. Fůra poučení, zábavy, sportu, turistiky a čerstvého vzduchu, často s příležitostí levně se stravovat - no nekupte to! Šťastná místa, která mají svou mírnou Olinku a energickou Marii, obě stejně obětavé, trpělivé i pracovité a nevím, jestli doceněné.

Asi v devětasedmdesátém roce se naskytla příležitost i pro mě. Soudružka ředitelka na jakési poradě dostala kvótu: 1 ks pro Šrámkovu Sobotku. Padl los na mě - neměla jsem už malé děti, ani dost vřelý vztah k "soušce", takže ráda využila příležitost zkrátit mi prázdniny o týden. Lapala ptáčka pobytem zdarma /peníze nejsou všechno/, jedinou povinností - referovat kolegům /však já už jim něco nakukám/, hodnotnými přednáškami /tůdle!/ a večerními programy /máš mě na nich vidět!/ S nakyslým výrazem a hořkými pocity jsem kývla /nebudu ti dělat Jana Husa/ a chystata jsem se na podlou sabotáž všeho chváleného.

Dopadlo to přesně, jak si myslíte. Tála sem a tála, žasla, dušička se ve mně tetelila pocity, které v té době byly vzácné. A to si pište, že děvčatům jsem referovala.

Avšak až po letech /to mi už vyrostla i vnoučata/ se věci ujala moje mladší a činorodější kolegyně a přítelkyně, češtinářka a výtvarnice tělem i duší, vyřídila formality a byly jsme tady. Zažívala jsme rozechvění jako při prvním rande. Deset let Sobotku namlouvám. Co když to bylo jinak? Co když zestárla? Nebo zošklivěla? Zprotivněla? Cítila jsem se zodpovědná za ubytování, stravování, za lidi, za program i za počasí. Sobotka ani kolegyně mě nezklamaly. Padly si do oka hned napoprvé a nic na tom nezměnily proležené matrace, opravy a úpravy programu, zavřené hospody nebo pověstné akademické čtvrthodinky. Přijíždíme každý rok. Těšíme se sem. Na všechno. Bylo by nespravedlivé jmenovat některé zážitky nebo osobnosti, když těch krás je tolik. Ne, nejsme nesoudné, jistě by se našly věci hodné kritiky, ale to až jindy, do chvalozpěvu se to nehodí. A tohle je chvalozpěv Šrámkově Sobotce a všem posedlým za to, že jsou.

Ab SOBOTKA te salutant
oudové tovaryšstva Šrámkova
Anno Dominí MCMXCVIII

Vysvětlivky

S.V.B.E.N.V. = si vales, bene est, nos valemus = jestliže jsi zdráv, je to dobré, my zdrávi jsme
vulgo = řečený
collegium = společenství
ad maiorem linguae bohemicae item patriae nostrae gloriam = k větší sláve jazyka českého a taktéž vlasti naší
ab Sobotka te salutant = ze Sobotky tě zdraví ev. poctu vzdávají
Anno Domini = léta Páně

Dalším příjemným překvapením byly a jsou báječné kolegyně ze Sobotky Lenka a Alena i ty, které jako já přijely z celé republiky. Když se sejdou lidé naladěni na stejnou strunu, je to vždycky dobré, když se ještě navíc dovedou rozdat ostatním svými nápady, konkrétními zkušenostmi a radami, jak pomoci dětem i dospělým na cestě ke čtení i tvořivému psaní, je to přímo skvělé. Ještě večer jsme si na své přechodné ubytovně předávaly adresy a nápady, čím obohatit svou práci. Po návratu domů jsem planula nadšením a vlastně během celého roku měla na co vzpomínat i z čeho ve své knihovně v Čelákovicích čerpat. V našem pracovním kolektivu panuje pozitivní sdělnost a spolupráce všech kolegyň ve prospěch čtenářů, a proto jsem uvítala příští rok vyzvání, abych Sobotku opět navštívila. Děti jely rády také. Opět následovaly akce jako jednotlivé perličky navlékané na šňůrku zážitků. Všechny pěkné, neopakovatelné, kvalitní, ale i takové, z jakých odcházíte s vláhou v očích a perličkou v srdci ( knihovnický výlet - setkání s panem Vágnerem ze Dvora Králové). A jako kulisa všeho Český ráj. Co si může člověk přát víc? Hodně jsme poznali na výletech, nejen přírodu, ale i kouzlo okolních obcí a městeček spolu s jejich historií a zajímavými lidmi.

V letošním roce jsme přijeli do Sobotky, přiznávám, i s vedlejším záměrem. Moje děti jsou velmi často nemocné, a tak vědoma si rady naší lékařky dostat je od Prahy na co nejdelší dobu, rozhodla jsem se prodloužit si sobotecký pobyt v případě příznivého počasí. Koncem Šrámkova týdne bylo jasno, že počasí dobré nebude, ale my zůstaneme. Proč? Tento rok nás Sobotka totiž úplně dostala. Divíte se? To jste asi nebyli na jejím slavnostním zahájení, které v naprosto netradičním duchu připomnělo 500. výročí města. To jste neviděli Chrabrého borce, neslyšeli odborné přednášky, to jste přišli o řadu historických divadelních her ... A poetické odpoledne v duchu mladých? Cítila jsem, jak mě alespoň pro tyto chvíle opouští starosti, drobné stresy a několik let navíc. Literární týden doprovázely krásné výstavy pana Hendrycha, Říhy, Komárka a Charouska. Soutěžní večer, který doplňoval citlivé vystoupení studentů PF a FF, mi dokázal, že když se spojí znalosti se smyslem pro humor, baví se celý přeplněný sál.

Jen mi tu trochu chybí více hudby a společného zpívání. Ale i tak je atmosféra báječná. Účastníci Šrámkovy Sobotky se rozjíždějí do svých domovů a my zůstáváme. Počasí nás nešetří. Je tu chladno, denně prší a moje děti jsou přesto zdravé. Český ráj naplňuje svou pověst. Když jsem Alenku Pospíšilovou slyšela zahajovat výstavu slovy : "Přicházíme k vám se srdcem na dlani," byla jsem dojata, protože vím, že mluví upřímně. Díky za všechno!

Končíme svůj pobyt v Sobotce a doufáme, že do třetice neznamená naposledy.

PS
Vážené a milé kolegyně knihovnice, knihovnický doroste.
Letos se podmínky nás, pořadatelek, změnily do té míry, že to lze přirovnat k rodinné situaci, kdy se po pěti letech narodí k hýčkanému jedináčkovi čtyřčata. Omlouváme se vám a těšíme se, že společně nejdeme optimální řešení, chceme-li zachovat náš KNIHOVNICKÝ TÝDEN i pro další léta.

EXODu ( exkurse - odbory ) se letos zúčastnilo 70 učitelů ze všech koutů Čech, jedna paní profesorka byla až z Bratislavy.

VI. KNIHOVNICKÉHO TÝDNE se letos zúčastnilo 29 knihovnic a 11 dětí.

I. kat. básně a básnické soubory

I. A kat. od 15 do 26 let

1. cena František Šístek - Básně
2. cena Michal Bednář - Básně
3. cena Jan Pavel - Samota sloupoví
3. cena Miroslav Kašpárek - Příběhy

Čestné uznání

Kateřina Rudčenková - Básně
Jan Barták - Básně
Barbora Bousová - Básně

1. cena neudělena
2. cena Věra Chase - Básně
3. cena Alena Vávrová - Básně
3. cena Milan Hasal - Básně

Čestné uznání

Vladimír Stanzel - Moc slov
Zdenka Líbalová - Stýskání na řasách

II.A kat. od 15 do 26 let

1. cena Radim Šíp - Pavel a Pavla u Natha, Boží mlýny
2. cena Pavlína Řezníčková - Krátké prózy
3. cena Jakub Dotlačil - Jeden den v Třešňové

Čestné uznání

Naděžda Jelínková - Soubor tří povídek
Kateřina Rudčenková - Povídka z ústavního pokoje
Martina Skupeňová - Z papírového deníku

II. B kat. nad 26 let

1. cena Filip Šilhan - Nokturno a jiné drobnosti
2. cena Zlata Zákoucká - Čtvero ročních krkonošských proměn
3. cena Bohumil Ištvánek ze Sobotky - Sněhová vločka

Čestné uznání

Blanka Kostřicová - Až to skončí

1. cena neudělena
2. cena Vladimír Úlehla - Václav Fejfar, mistr tesařský, starosta města a protektor Řemeslnické besedy
3. cena neudělena

Čestné uznání

Anna Roučková - MUDr. Ladislav Kaizl /1898 - 1957 /

ZDEŇEK MLČOCH
( 1921 - 1995 ), akademický malíř a grafik

JAROSLAV ŠIMŮNEK
( 1931 - 1997 ), literární kritik

Ceny města Sobotky obdrželi

KAROL BÍLEK
( * 1939 ), promovaný historik, archivář a kulturní pracovník

Již za studií pracoval v soboteckém městském archivu a v muzeu na Humprechtě. V letech 1964 - 1970 byl ředitelem Okresního archivu v Jičíně, odkud byl z politických důvodů propuštěn. Od roku 1971 je vedoucím venkovského pracoviště Literární archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech. Od mládí se zapojoval do kulturního života v Sobotce, v letech 1965 - 1974 byl kronikářem města, pracoval v Osvětové besedě, v přípravném výboru Šrámkovy Sobotky a v různých spolcích. Od roku 1964 rediguje Zpravodaj Šrámkovy Sobotky (s nucenou přestávkou 1974 - 1988 ). Od roku 1995 je předsedou Pekařovy společnosti Českého ráje a členem redakční rady Knihovničky Českého ráje. Pro sobotecké občany připravil celou řadu hodnotných besed a přednášek.

PŘEMYSL DOLENSKÝ
( * 1920 ), sportovec a malíř

Sobotecký rodák, již od studií sportuje. Byl mistrem republiky v bězích na 800 m a 1 500 m. V roce 1946 poprvé vyhrál Běchovice. V pozdějších letech se zúčastnil mnohokrát mistrovství světa a Evropy veteránů a i zde získal v bězích na střední a dlouhé tratě 5 zlatých a řadu stříbrných a bronzových medailí. V malířství byl žákem prof. Kutmona a prof. Mudrocha. Své obrazy vystavoval v Sobotce i v dalších místech.

VĚROSLAVA JIRÁSKOVÁ
( * 1949 ), zemědělská inženýrka, sportovkyně

Do Sobotky přišla jako zootechnička JZD Nástup Sobotka, ale již po roce po autohavárii odešla do invalidního důchodu. Začala na invalidním vozíku sportovat a dosáhla světových úspěchů. Stala se československou reprezentantkou v hodu oštěpem, ve vrhu diskem a koulí. Medaile přivezla z mistrovství světa tělesně postižených, z paralympiády v Barceloně v roce 1992. Zúčastnila se i další paralympiády v americké Atlantě. Zapojila se do veřejného života, vystoupila na řadě besed, pracovala v Městské knihovně Fráni Šrámka v Sobotce a byla členkou městské rady. V roce 1997 se s rodinou ze Sobotky odstěhovala.

STANISLAV MRSKOŠ
( * 1917 ), úředník, sportovec

Byl zaměstnán jako ekonom v různých podnicích. Byl ředitelem Komunálních služeb Sobotka. Po celý život byl aktivně zapojen v řadě spolků, např. v Sokole, ve Vlastenecko dobročinné obci baráčníků, v Českém svazu zahrádkářů, kde vedl účetní agendu.

ŠÁRKA ŠTEMBERGOVÁ - KRATOCHVÍLOVÁ
( * 1924 ), herečka, učitelka

Od roku 1964 je pravidelnou účastnicí festivalu Šrámkova Sobotka. Od roku 1974 do roku 1994 vedla přípravku Recitačního studia Šrámkova domu.

JOSEF VRÁNA
( * 1907 ), státní úředník, sportovec

Člen Sokola a zakládající člen S.K. Sobotka v roce 1932. Od roku 1962 do roku 1982 zastával funkci předsedy TJ Sokol Sobotka. Za práci v tělovýchově získal řadu pamětních medailí a státních uznání. Před válkou byl členem Sdružení studujících soboteckých.