P. Taneční kurzy vedete v širokém okolí.
M. Ano, opravdu, s manželkou jezdíme za mladými lidmi do míst více či méně vzdálených, taneční vedeme např. v Semilech, Železném Brodě, Turnově, Lomnici n/P., Hořicích, Rožďalovicích, Libáni, Kopidlně, Ostroměři, samozřejmě v Jičíně a v Sobotce.

P. Jak jste spokojen s organizací tanečních kurzů právě v Sobotce ?
M. Zcela upřímně mohu říci, že se do Sobotky vždy těšíme. Obdivujeme obětavost pořadatelů, vskutku domácí péči a vlídné prostředí, které ochotně vytvářejí pro nás i pro děti, vstupující nesmělými krůčky do společnosti. Víme, že to dělají z lásky k lidem i z úcty k tradici. Dojemná je péče žen pořadatelek, aby mladí byli do páru, aby se nikdo z účastníků necítil osamocený. V menších místech se hodně dbá na sváteční oblečení, na důstojné chování všech přítomných. Velice oceňujeme i přístup zástupců města. Každoroční poděkování starosty u příležitosti závěrečného věnečku dokládá skutečný zájem představitelů města o mladou generaci.

P. Změnili se mladí lidé v průběhu let ?
M. Jsou svým způsobem stále stejní, plní očekávání, dychtiví nových zážitků, citliví a zranitelní. Samozřejmě se mění . Přichází nová hudba, mají přístup k mnoha informacím, a tudíž velký rozhled a přehled. Je docela náročné držet s nimi krok. Člověk, který s mladými lidmi pracuje, je nucen stále se učit nové věci, aby byl pro ně důstojným partnerem.

P. Co Vás na práci tanečního mistra těší nejvíce ?
M. Je nesmírně milé, když se k nám s manželkou hlásí rodiče dětí, které máme v kurzu a připomenou nám, že sami k nám kdysi chodívali. Díky stálému kontaktu s mladými lidmi si člověk vůbec neuvědomuje léta, která neúprosně běží. Je až dojemné dívat se na svátečně rozjasněné tváře dětí, nastupujících o závěrečném věnečku na slavnostní polonézu. Jsem přesvědčen, že 95 % mladých lidí stojí za to, aby s nimi člověk něco dělal, abychom jim společně pomohli nalézt důstojné místo v dnešní, ne právě lehké době. Velkou radostí je pro mně i organizování soutěžního tancování, které má v Jičíně dlouholetou tradici. Podle mého názoru je tanec krásným naplněním volného či pracovního času.

Milé ženy, bez Vaší pomoci by se jen těžko mohly taneční konat! Poděkování patří zejména paní Věře Linhartové, Drahuši Králové, Marii Havránkové, Stanislavě Kučerové, Miloslavě Burešové, Emilii Vrkočové, Anně Basterové a Daně Horákové. Na samotném Věnečku dále pomáhali : Marie Lipská, Stanislava Zemánková, Marie Reslová, Božena Janatková, Milena Pažoutová, Luboš Pažout a Jaroslav Pozník.

Slova díků patří i tanečnímu mistrovi panu Petru Mertlíkovi a jeho paní a také příjemné hudební skupině, která celé taneční účastníky kurzů doprovázela.

Tak ještě jednou děkujeme a pokud možno za rok zase na shledanou!

JAROSLAVA VRANÁ

Na Sobotecku tuto službu zajišťuje zdravotní sestra Jarmila Pospíšilová v návaznosti na zastupitelnost agenturou NIKÉ poliklinika Jičín, sestra Alžběta Limberská. Ošetřovatelská služba je vázána na indikaci praktického lékaře pacienta nebo ošetřujícího lékaře při propuštění pacienta z nemocniční léčby. Zajišťuje standartní péči, komplex zdravotních výkonů v domácím prostředí pacienta plně hrazených zdravotními pojišťovnami. Rodina klienta či klient samotný si může vyžádat i nadstandartní péči v domácím prostředí. která je ale plně hrazena samotným pacientem.

Abychom zjistili, jak je tomu s porodností v Sobotce a přilehlých obcích, požádali jsme dětskou lékařku MUDr. Irenu Hoškovou o malou statistiku. Tu Vám nyní předkládáme. Prosím, berte v úvahu, že ne všichni nově narození musí být registrováni u paní doktorky Hoškové.

ROK	děvčátka	chlapci	celkem
1993	20	25	45
1994	16	31	47
1995	22	26	48
1996	19	16	35
1997	20	14	34

Poznámka redakce :
Zákon č. 256/92 Sb. o ochraně osobnosti a paragraf 178 trestního zákona neumožňují uvádět v našem Zpravodaji jmenovitý přehled o nově narozených dětech.

V podnikání ho nejvíc zlobí byrokracie, konkrétně řečeno - zbytečně složitý přístup úředníků k jednoduchým věcem. Pokud jde o kulturu, patří mezi tu část občanů, kteří ji sice nenavštěvují, ale pozorně sledují, co se děje. Ve městě postrádá tzv. komerční kulturu, např. kino, hlavně kvůli mladým lidem, a také slušné pohostinství.

Na otázku, co by přál Sobotce do dalších 500 let, pan Janků odpověděl : "Aby nevyhynula. Jednodušším a rychlejším přístupem úřadů umožnit mladým lidem splnit přání bydlet a žít v Sobotce."

Děkuji za rozhovor a přeji dobré zdraví a solidní zákazníky.

/mapos/

6. 3
Pavel Chrpa, Sobotka
Marie Sedláčková, Sobotka

7. 3.
David John, Robousy
Šárka Plachá, Robousy

28. 3.
Miloš Cedidla, Zlín
MUDr. Martina Kopecká, Sobotka

Většinou chodím jedním směrem, do zeleně pod Humprechtem. Tam šlapu pěšinami porůznu, jak mám právě náladu mučit nohy, nahoru a dolů. Tentokrát volím krátkou trasu kolem myslivny, cestou ke hřbitovu a dál podle jeho zdi. Dojdu jen na konec pěšiny lemované živým plotem a zarazí mne zvláštní zvuk. Seběhnu z kopečka pěšinkou a v úvoze vidím čtyři malé caparty hledící do křovinaté pustiny. Spatřili mě, tvářili se vyplašeně a něco polohlasně sdělovali do křoví. Pospíším si a přistihnu kluka asi třináctiletého, jak z umělohmotného košíku v kolečku vyhazuje odpadky. Spustím zostra : "Jak to, že to tu vyhazuješ? Okamžitě to nalož a odvez domů!" Jako když má v uších ucpávky, vyhazuje chuchvalce plevele klidně dál. "Tak slyšíš, co jsem Ti povídal?" a on nic, pokračuje v práci. "Slyšíš, nedělej tady skládku!" "Tu už tady udělali Soboťáci," odpoví mi a má pravdu, je tam spousta odpadků. "Zítra jdu do školy žalovat." "Klidně, škola není." Jedno z mrňat přikyvuje, již asi chodí do školy. Já v tom rozčilení zapomněl, že jsou prázdniny. Dědku jeden, jen se tu zesměšňuješ, myslím si, ale hartusím vytrvale dál. Konečně si dal říct a provokativně pomalu vrací odpad zpět, po jednotlivé travičce. Bral ji do prstů jak slečinka, se zdviženým malíčkem a zdlouhavě ji nesl vzduchem. Mám toho právě dost, jdu k němu, popadnu ho za límec a spustím zhurta : "Tak jdeme na policii." Nepolekal se. Vzpouzí se a zlostně mi přikazuje : "Pusťte tu mikinu!" Nepouštím ji, on se cuká dál a opakuje svůj požadavek. Poznávám, že tuto při prohrávám a raději pouštím praskající mikinu, je mi jí líto. Straším jej: "Řeknu to tátovi." On se směje a řekne mi : "Táta tady není." "Ty jsi určitě drzej Pražák," sděluji mu svoji úvahu a dětičky souhlasně přikyvují, potvrzují moji domněnku. Už se vzdávám marné snahy toho kluka usměrnit, ale on mě vzápětí překvapil. Zvýšil tempo, naložil svou hromádku a spěšně ujížděl směrem ke hřbitovu, houf dětí za ním. Ztrácím je z dohledu, myslím si, že to cestou někde vyklopí. Ne, byl solidní, dojel ke kontejnerům za hřbitovní zdí. Když jsem tam došel, bylo kolečko vysypáno, leželo na vrchu odpadů. "Tak ty víš, že je tu kontejner, ale byl jsi líný dojet až sem". A on na to: "Jako ti přede mnou." Co na to říct? Pomůžu mu sundat tu váhu dopravního prostředku, a představte si, on slušně poděkoval. Tak já jemu taky, že se umoudřil. "Jednou by ti byla hanba, žes to tam v křoví vyložil," řeknu a raději nečekám na odpověď.

Tak, Vy neukáznění sobotečtí jednotlivci, ten pražský kluk dělal to, co Vy. Měl špatný příklad ve Vaší nepořádnosti. Proto Vás prosím, odložte nemístnou šetrnost, pořiďte si popelnici. Zbavte se své bezohlednosti a sobeckosti, se kterou kazíte vzhled soboteckého okolí a ničíte životní prostředí. Jděte ke koupališti pěšinou kolem hřbitovní zdi a uvidíte pohozené zbytky hřbitovní piety. Jděte po silnici všemi směry a najdete v příkopech pytle a krabice nadité odpady. Jděte městem a uvidíte nepěkná zákoutí. Jděte tím úvozem a styďte se. Já, když jdu kolem, stydím se taky - za Vás.

PS . Tento příběh se mi stal předminulého roku, nedostal se však na stránky Zpravodaje, dnes je úvoz čistší vlivem úprav. Jsem tomu rád.

Vjezd do středu našeho města není hezký, kazí ho vzhled oprýskaných a rozrušených zdí několika domů před vjezdem na náměstí. Majitelé těchto budov by se před nimi měli zastavit a zvážit, zda-li by je neměli vyvést do hezčí podoby, alespoň do té příslovečné "potěmkinovské", s upravenou přední fasádou ...

Mezi opory mužstva patří zejména Jaroslav Lukavec a JUDr. Jan Najman. V loňském dubnu proběhl již tradiční turnaj v bleskovém šachu. V kategorii jednotlivců zvítězil Jaroslav Záhorbenský z A.Š. Mladá Boleslav.

V premierovém turnaji družstev zvítězila Mladá Boleslav před Lomnicí nad Popelkou a Jičínem.

O konečných výsledcích právě probíhající sezony budeme čtenáře informovat na sklonku roku.

N. Sehráli jste sedm přípravných zápasů s nijak oslnivou bilancí.
T. Výsledky v přípravě nebyly dobré, ale pro mne nejsou důležité. Do zápasů jsme vstupovali z plné přípravy. Také jsme experimentovali se sestavou. Testovali jsme hráče na různých postech.

N. Dají se očekávat ještě nějaké změny v kádru ?
T. Podařilo se nám posílit útočnou a středovou řadu. Tím vzrostla konkurence v mužstvu a to je vždy prospěšné. Nevylučuji, že se ještě do šestého dubna pokusíme posílit zadní řady.

N. S jakými plány vstupujete do jarních bojů ?
T. Až po třináctém kole můžeme zodpovědně zhodnotit, zda se podařila zimní příprava. Napoví už ovšem úvodní kolo, kdy do zápasu vstupujeme s jediným cílem - a to je vítězství. Jelikož jsme na sestupné pozici, jiná varianta není. Doufám, že se nám budou vyhýbat zranění a věřím, že nás diváci v hojném počtu povzbudí. Jediným cílem je záchrana a produkovat pohledný fotbal.

N. Novým hracím dnem je sobota. Neobáváte se úbytku diváků ?
T. Vyšel jsem vstříc hráčům, kteří díky sobotním utkáním mají více času na své soukromí. Pokud bychom zachovali hrací neděle, bylo by nutné trénovat v sobotu. Tím by hráči byli časově velmi zaneprázdněni. Pokud se nám bude dařit a budeme hrát pohledný fotbal, věřím, že si diváci cestu na stadion najdou.

Dříve než přejdete lávku přes Žehrovku, vlevo od cesty zahlédnete jednu z nejstarších trampských osad ELL TORO. Na svém rodinném putování si můžete připomenout básníka Fráňu Šrámka, doma v klidu pak zalistovat v jeho verších - básně Libošovice a Pleskoty vás jistě potěší. Velmi rád chodíval přes Libošovice právě sem, k Žehrovce. V létě se zde koupával, od té doby se tomuto místu říkává "Františkovy lázně".

Přejdete louku a na silnici se dáte vpravo, po chvíli dojdete k místu, které se nazývá U Přibyla. Odbočíte znovu vpravo a po lesní cestě dojdete k bývalému mlýnu Podsemín. Po kamenném můstku vpravo vstoupíte opět do lesa. Mírné stoupání vás vyvede na polní cestu s překvapivým rozhledem. Semtinská lípa na obzoru, před ní opět Libošovice s dominantou kostela a les Hůra s mnoha barevnými odstíny jarně oděných stromů. Projdete úvozem, při troše štěstí vám svůj pozitivní vztah ke světu vyzpívá skřivánek, vlevo je možné spatřit malechovický kravín, dvě osamělé chaty a bývalou hospodu Na Písku. Jste zpátky na silnici, která vás přivede znovu do Libošovic. Je na vašem rozhodnutí, času a fyzické zdatnosti, zda se do Sobotky vrátíte stejnou cestou nebo si jarní výlet prodloužíte zacházkou přes Prokopské údolí na Kost, případně přes Plakánek. Každá z křižovatek, kterými jste dosud prošli, nabízí řadu dalších možností. O těch zase příště.

Přejeme Vám hezké počasí a radost ze společných zážitků v přírodě.

Jestliže si myslíte, že udílení Štefanů v jičínském K klubu se blíží atmosféře udílení amerických Oskarů, tak jste na omylu. Celá atmosféra tohoto aktu se linula v přátelském, rozverném a nevázaném duchu, kdy každý z přítomných měl možnost vyjádřit se k nominovaným. Letošní Štefan měl celkem 31 nominovaných ze všech koutů jičínského okresu. Není bez zajímavosti, že Sobotecko zde mělo také své zástupce, a to PhDr. Jaroslava Šimůnka - vedoucího organizátora Šrámkových Sobotek. Mezi dalšími nominovanými se dále objevil Malířský plenér v Sobotce, jehož organizátorem je Klub přátel města Sobotky, v čele s MUDr. Ivanem Kafkou, dále pak polyhistor RNDr. Karel Samšiňák. Mezi dalšími navrženými byl i pan Květoslav Fryšný, režisér a organizátor kultury v Libošovicích a naše milé sobotecké knihovnice Alena Pospíšilová a Lenka Dědečková za jejich organizaci Rodinných klubů a dalších kulturních akcí, dále pak Ajka Pospíšilová, šéfredaktorka Pohádkových novin. A jistě by jich bylo více, ale nikdo je nenavrhl. Zde tedy uvádím příležitost, které se můžete chopit a do konce roku 1998 pište své návrhy na Jivínského Štefana na adresu JUDr. Jaroslav Veselý, Okresní úřad Jičín. Jivínského Štefana si nakonec domů odnášeli : PhDr. Eva Bílková a RNDr. Lenka Šoltysová za uspořádání Konference Valdštejnská lodžie, Muzika Paka v čele s Ivo Chocholáčem a Bluegrass z Kopidlna pod vedením Jana Macáka. Srdečně blahopřejeme a doufejme, že za rok nebo za dva si ho budou odnášet také sobotečtí. Chtěla bych touto cestou vyjádřit obdiv všem, kteří vytvářejí prostor pro rozsáhlé kulturní dění v našem okolí, ať to jsou kronikáři, učitelé, malíři, fotografové, knihovníci ... zkrátka nadšencům, bez kterých by se nic neuskutečnilo. Pokud chcete nějakému kulturnímu počinu a jeho autorům ve vašem okolí vyjádřit uznání, přihlaste ho do Jivínského Štefana. Takže za rok, 25. února 1999, nashledanou v jičínském K Klubu.

2. - 4. SPICE WORLD
(3. a 4. i v 17.30 hod.)
4. KRAŤÁSKY
(od 15.00 hod.)
5. - 7. STŮJ, NEBO SE NETREFÍM !
9. a 10. LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE
11. a 12. DO NAHA !
14. KNOFLÍKÁŘI
15. a 16. HRA
17. - 19. G. I. JANE
20. VETŘELEC : VZKŘÍŠENÍ
22. PŮLNOC V ZAHRADĚ DOBRA A ZLA
24. PROLOMIT VLNY
25. a 26. BOXER
27. a 28. POSTMAN
29. TWIN TOWN

Začátek představení ve 20.00 hod.

Pravidelný host Šrámkových Sobotek JOSEF PAVLÍK z Bystřice nad Perštejnem vydal výbor ze své básnické tvorby nazvaný Vlnění . Vyšel rozmnožen s vlastními kresbami a fotografiemi a obsahuje více něž třicet krátkých básní inspirovaných většinou pobyty v Sobotce.

Pan Pavlík věnoval tradičně své dílko též do fondu sobotecké knihovny. Děkujeme.

I Sobotecka se dotýká sborník z loňské vědecké konference Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína, který vyšel koncem roku 1997 jako 3. supplementum sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší.

Další televizní Hledání ztraceného času KARLA ČÁSLAVSKÉHO vysílané v neděli 1. března 1998 bylo věnováno české hudbě a jejím interpretům. Viděli jsme i Ondříčkovo kvarteto se soboteckým rodákem JAROSLAVEM PEKELSKÝM, dokonce byly zařazeny i karikatury jednotlivých členů kvarteta. Večerní Šípovy Horoskopičiny téhož dne byly vysílány z Písku a zazněly v nich v osobité interpretaci KARLA ŠÍPA a MIROSLAVA DONUTILA známé verše FRÁNI ŠRÁMKA.

K soupisu prací známého soboteckého hodináře JANA PROKEŠE přispěla EVA HRUBEŠOVÁ článkem Stavby ve znamení štědrosti (Večerník Praha 5. 12. 1997). V odstavci o kostele sv. Mikuláše v Praze - Vršovicích uvádí : "Zde jsou také vzácné a raritní věžní hodiny, pořízené v roce 1866 nákladem 600 zlatých od hodináře Jana Prokeše ze Sobotky. Číselník na západní straně kromě času ukazuje i přibývání měsíce po dobu třiceti dnů a pohyb denice a večernice. Věžní hodiny byly pořízeny nákladem vešovické obce, která se rovněž zavázala nést náklady spojené s jejich chodem, údržbou a případnými opravami.

Tuto zprávu nám poslala prof. ZDEŇKA KLIMEŠOVÁ z Prahy

V novém, již 19. vydání vyšel nejznámější román FRÁNI ŠRÁMKA Stříbrný vítr. Vydalo ho roku 1997 nakladatelství Knižní klub s doslovem JIŘÍHO JANÁČKA a s ilustracemi FRANTY NEDVĚDA.

Vezmeme-li náš seznam chronologicky, musíme se nejprve zmínit o knize kolektivu autorů Kamenné kříže Čech a Moravy. Autoři v ní vysvětlují vznik a význam dávných symbolů a sledují jejich osudy v jednotlivých lokalitách. Ze Sobotecka jsou zaznamenány kříže na Samšině a u Mrkvojed.

Vyšel také 2. díl rozsáhlého encyklopedického díla K. Kuči Města a městečka v Čechách, které sleduje stavební vývoj měst, a 2. díl Erbovníku M. Myslivečka, přibližující slovem i kresbou znaky naší šlechty. K oběma se vrátíme po jejich dokončení.

Do 17. století nás zavádí Soupis východočeských urbářů, který zpracoval kolektiv autorů ze Státního oblastního archivu v Zámrsku / je tu popsán i kostecký Pařízkův urbář/ a monografie J. Mikulce Leopold I., na jejichž stránkách se mnohokrát objeví i císařův přítel Humprecht Jan Černín z Chudenic. Také krásný katalog Národní galerie s názvem Josef Jiří Jelínek (1697 - 1776) - Barokní sochařská dílna z Kosmonos autorů Tomáše Hladíka, Radany Hamsíkové a Miloše Suchomela, v grafické úpravě Václava Ševčíka, který doprovázel stejnojmennou výstavu v pražské Valdštejnské jízdárně a obsahuje kromě zasvěcených textů na stopadesát fotografií jelínkovských plastik, by neměl chybět v žádné sobotecké knihovně. Malechovický chalupář Václav Ševčík je i autorem porozuhodného plakátu k výstavě.

Příkladem historické monografie malého městečka může být práce mlázovického rodáka, prof. Františka Kutnara, nazvaná Mezi Chlumy a Kamennou hůrou. Vydala ji mlázovická Osvětová beseda ve vynikající grafické úpravě Ivana Jilemnického - text edičně připravil Karol Bílek. Skutečně reprezentační je i fotografická kniha Mladoboleslavsko v proměnách času, sledující dějiny kraje od pravěku do současnosti. I zde je spoluautorem Karol Bílek.

Do našeho kraje v 19. století můžeme alespoň skulinkou nahlédnout v reedici Pamětí z mého života Augusta Sedláčka a v poslední knížce Františka Kožíka Za trochu lásky, věnované Jaroslavu Vrchlickému a připomínající v jedné kapitole jeho vztah k sobotecko-jičínské rodině Volfových.

V roce 1940 vyšla za redakce Karla Stloukala záslužná kniha Královny, kněžny a velké ženy české. Její hodnota byla podnětem pro nakladatelství X-Egem, Nova, aby ji spolu s Knižním klubem znovu vydalo, tentokráte rozdělenou do dvou svazků a doplněnou novými kapitolami a údaji. První část o královnách a kněžkách z r. 1996 redigoval Jaroslav Čechura a můžeme si zde znovu přiblížit třeba život kosteckých paní Marie Magdaleny Trčkové a Polyxeny z Lobkovic, mladoboleslavské mecenášky Kateřiny Militké, manželky Jana ze Šelmberka Johanky Krajířové z Krajku či matky Humprechta Černína z Chudenic Zuzany Černínové z Harasova. 2. díl se věnuje velkým ženám českým, vyšel r. 1997 za redakce Josefa Hanzala a přináší i nově zařazenou stať věnovanou Jarmile Glazarové.Dcera mladoboleslavského gymnaziálního profesora Hana Posseltová - Ledererová vydala vzpomínkovou knihu Máma a já s podtitulem Terezínský deník. Do líčení otřesných zážitků z nacistických koncentračních táborů prolínají i vzpomínky na šťastné chvíle před válkou, třeba na výlety na Humprecht, Kost a Trosky. Knížku vydalo pražské nakladatelství G plus v roce 1997.

Dalšími knihami, na něž chceme upozornit, jsou rozsáhlé vzpomínky historika Zdeňka Kalisty Po proudu života I. (mnohokrát připomínající autorova spolužáka MUDr. Josefa Boudyše ze Sobotky) a poprvé v úplnosti vycházející memoáry Josefa Knapa Bez poslední kapitoly. Spisovatel Josef Knap, rodák z Podůlší, nám citlivě představuje své rodiště, rod, přátele - a na mnoha stránkách s ním zavítáme i do Sobotky a jejího okolí, za milovaným Fráňou Šrámkem. Neprávem vězněnému Knapovi vyšel i útloučký svazeček veršů z komunistického žaláře s názvem Zaslechnutý hlas.

Až téměř do současnosti nás zavádějí knížky známých přátel Sobotky : Deníky malíře srdcem od Josefa Jíry, stránky vyznání herečky Hany Maciuchové s názvem Nápovědi a kniha historika a politika Jaroslava Šedivého Černínský palác v roce jedna. Za zaznamenání stojí i útlá kniha veršů našeho dlouholetého spolupracovníka Otakara Rydla Barokní krajiny. A kdo ještě zbývá ? Malíř Vladimír Komárek ! Možná, že jste si zavěsili na zeď jeho kalendář na rok 1998, možná, že jste si zakoupili Erbenovu Kytici s jeho 13 reprodukovanými grafikami nebo jste majiteli kuchařky Jiřiny Bohdalové a L. Pěničkové Lidi, to je ale bašta s úvodním slovem a obrázky Komárkovými.

Zásluhou Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Prachovské skály vyšel koncem roku 1997 nový šedesátistránkový Průvodce přírodní rezervací Prachovské skály. Pěkně vypravená knížka s řadou kreseb a fotografií informuje zevrubně o přírodě i minulosti území, o provozování turistiky a horolezectví, nechybí ani slovníček odborných názvů a seznam další literatury. Škoda několika zbytečných chyb a opomenutí.

V loňském ročníku TVARU byla publikována neznámá rodinná korespondence P. Antonína Marka (editor Vladimír Macura) a jedna kapitola z pamětí Jaromíra Kuchaře (editor Karol Bílek).

12. číslo jičínských Muzejních novin z prosince 1997 přináší na 20 stránkách převážně příspěvky z dějin obce Nadslav. Sobotky se týká článeček RNDr. Karla Samšiňáka o rodině Pečových a Smržových ( s drobným překlepem v datu narození Viléma Peči). Další mimořádné číslo tohoto periodika obsahuje výběr z Pověstí Jičínska, který uspořádaly Hana Trojanová a Jiřina Holá ze starších souborů J. Mrštíka, J. Mencla a dalších autorů. Prospěšné je jejich převyprávění do dnes užívané podoby češtiny. Měli bychom upozornit i na dva výtečné historické sborníky : jubilejní 10. svazek Z Českého ráje a Podkrkonoší (připomíná mj. osobnost soboteckého rodáka Jana K. Hájka) a naopak I. ročník Východočeských listů historických (s článkem o vlastivědných časopisech a sbornících regionu, v němž, bohužel, není náš časopis vzpomenut).

Čtení mnoho - k čemu zasednout dřív ? To ponechávám na vašem rozhodnutí. Já si ale znovu beru do rukou Kutnarovy Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, na jejichž stránkách se setkávám i s celou řadou osobností ze Sobotecka. Hezké čtení přeje

KAROL BÍLEK

Z "Několika postřehů o četbě absolventů středních škol" (in: Český jazyk a literaura č.5 - 6, 1997 - 98), které napsala V.Šmajstrlová, plyne, že adepti studia češtiny na Ped.Fak. Ostravské univerzity v 54 pohovorových seznamech četby uvedli 882 autory, na 21 - 4 místě četnosti se ve společnosti Basse, Kafky a Wolkera ocitl s 26 tituly Fráňa Šrámek. Naopak se na něho nedostalo při nejfrekventovanějších titulech, adepti tedy vnímají žánrovou rozličnost díla, Šrámek se nestal autorem jediné práce.

J -ík

Prof. Černý zařadil do knížky i úryvek z Scheinpflugové šrámkovské Vzpomínky v moll, otištěné ve vydání Měsíce nad řekou (Praha, ČS 1967, edice Hry) a z její pozůstalosti text přednesený na večeru Společnosti bratří Čapků v listopadu 1952 Karel Čapek doma. Tam vzpomíná, že Karla Čapka "divadlo spojilo s líbezným Fráňou Šrámkem. Hry tohoto zářícího básníka se tenkrát v letech dvacet jedna až dvacet tři dostaly do rukou dramaturga Čapka a nad Plačícím satyrem vyrostlo jejich přátelství." A dále píše - poněkud nepřesně - "Jezdil za ním do Sobotky, a když se vrátil, připadal mi jako student. Bručel si jeho písničky a vyprávěl potěšeně, že má Šrámeček nový nápad..."

Editor knihu doprovodil podrobnými poznámkami k textům, doslovem o Scheinpflugové herečce i spisovatelce a zajímavou obrazovou přílohou.

Knížka je významným doplněním bohaté čapkovské literatury.

4. září 1922 vedla paní Jindrová syna Pepíka do Sobotky. Tady nastoupil do učení k panu Mil. Burešovi. Vyučil se obchodním příručím- prodavačem železářského a smíšeného zboží. Mimo prodeje "načichl" dle vlastních slov fotografováním - nakazil se od pana šéfa. Tento koníček mu zůstal velmi dlouho.

Tak se z Bousováka stal Soboťák až do konce života. Dlouhá léta byl v krámě "U Burešů", po válce byl vedoucím v Kovomatu.

Protože byl velice čilý, stal se po návratu z vojenské služby v roce 1932 zakládajícím členem SK Sobotka. Oženil se a v roce 1942 byl dekretem povolán ke službě u Hasičského sboru v Sobotce, a stal se tak členem "Opěrného bodu" (Stutzpunktu) CPO. Poněvadž tehdejší hasičský sbor potřeboval zmodernizovat, ujal se Pepík Jindra za pomocí dalších nových hasičů tohoto úkolu. Za dnešní pověst soboteckých hasičů a za jejich technické vybavení můžeme děkovat právě jemu, který se od počátku této činnosti z plného srdce věnoval. Když letos zemřel, byl nejstarším členem sboru. Při oslavách jeho kulatých narozenin jsme k němu vždy docházeli s gratulací. Nejen my staří, ale i naši následovníci jej navštěvovali velice rádi. V naší přítomnosti vždy omládl a dovedl díky své vynikající paměti krásně vzpomínat na uplynulá léta v řadách hasičů. V posledních letech ze zdravotních důvodů jej nebylo ve městě vidět. V myslích a srdcích soboteckých hasičů zůstane jeho památka stále zapsána.

Byl též vynikajícím zahrádkářem. Postavil si pod Větrákem rodinný domek a založil krásnou zahradu. Řádně vychoval dva syny. Měl rád legraci, poezii a hlavně lidi.

Děkujeme všem přátelům a známým, kteří se přišli dne 27. 2. 1998 rozloučit s panem JOSEFEM KOLNEREM z Matic.

MARIE KOLNEROVÁ, manželka a děti s rodinami

EMILIE ŠEVEČKOVÁ, družka a rodiny dětí

Děkujeme pečlivému personálu turnovské chirurgie a obětavému panu MUDr. Jindřichu Macounovi za vzornou péči.

Rodina KONEČNÝCH