Divadlo:

Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šilokoj

(lidová hra z Podkrkonoší z německé komedie na česko přeložené)

Komedie, kterou dnes laskavému diváku předkládáme, pochází původně z pera největšího z dramatiků Williama Shakespeara. Jeho hra Kupec benátský patří bezpochyby mezi nejhranější světová dramata. Je jistě zajímavé sledovat, jak se tento text dostal před více jak dvěma stoletími do Čech a posléze do rukou podkrkonošských divadelních ochotníků.

Oba tradiční literární a folklórní motivy – spor dlužníka a věřitele o výklad uzavřené smlouvy a získání princezny pomocí volby tří skříněk, jsou známy ze středověké sbírky Gesta Romanorum: první je považován za motiv orientálního původu a v Evropě se rozšířil v podobě lidových balad, tedy ústním podáním. Na ústní tradici je údajně rovněž založena italská renesanční novela Benátský kupec Ansaldo. Ta byla ve sbírce vydána roku 1565. Lze proto předpokládat, že tyto podněty spolupůsobily při vzniku dramatu W. Shakespeara The Merchant of Venice z podzimu roku 1596.

Předlohou podkrkonošské dramatizace byla patrně knížka lidového čtení Kupec z Wenedyku nebo Láska a přátelstvo – epické převyprávění Shakespearova dramatu ("z německé komedie na česko přeložené"), která byla vydána v letech 1782, 1809, 1822 a ještě roku 1864. Neznámý lidový dramatik, který shakespearovský příběh adaptuje v duchu folklórní divadelní konvence, některé epizody zdůrazňuje, jiné vynechává či redukuje. Drama je členěno výstupy loučení, hudebními a zpěvními vložkami, komentáři čerta i výstupy opovědníka.

Palčivost otázky rovnoprávného postavení židů, nepochybně aktuální v době vydání knížky lidového čtení v osmdesátých letech 18. století, byla však ve hře už oslabena. To dokládá motiv křtu Jesiky, který hněvivou židovskou dívku obratem mění v uhlazenou společnici "paní kněžny" Porcie. Tento motiv ale stojí stranou dramatikovy pozornosti. V centru jeho zájmu stojí způsoby vymáhání dluhů lichváři a jejich "obligace". Židovský lichvář, kterému bylo ublíženo i vlastní dcerou a který je proto přístupný čertovu našeptávání, se "nechová jako lidi". Konflikt se stává záležitostí etickou a jeho podstata se jeví jako problém individuálních vlastností a individuálního osudu lichváře, který porušil normy mezilidských vztahů.


Hrají: Jana Buchmayerová Tomáš Havlíček Zuzana Hofmanová Marek Holý Zdeněk Chalupa Ondřej Kobrle Kateřina Kobrlová David Kořínek Zuzana Koulová Martin M. Krejčí Pavlína Kusá Vít Maštalíř Leoš Peteráč Pavlína Poláková Martin Tlapák Barbora Vávrová Václav K. Vítek Hana Zajícová Hana Krásenská a Martin Zajíček


Sousedské divadlo českého obrození

Lidoví písmáci, kteří se v souvislosti s progresivními demokratizačními tendencemi společenského vývoje ve druhé polovině 18. a v první polovině 19. století vynořovali z dosavadní anonymity lidových nositelů českých kulturních a vzdělanostních tradic, nalézali řadu inspirativních prvků mimo folklorní oblast. Přetvářeli je podle zásad folklorní tradice, adresujíce svá dramata lidovému prostředí českých měst a vesnic, odkud pocházeli, kde žili a kde také jednotlivé divadelní kusy provozovali, uchovávali a obměňovali.

Proto se jako synonymních označení této oblasti původně folklorní tvorby používá pojmů "selské" či "sousedské" divadlo. Za přesnější lze považovat označení "sousedské", protože dovoluje zahrnout do provozování dramat také městské prostředí. Počátky tradice lidového divadla jsou spojeny s působením D. J. Metelky, který byl kolem roku 1750 kaplanem ve vesnici Držkově a patrně dal popud k oživení starší tradice mystérií a náboženských her. Chudý a malebný podhorský kraj, známý působením tajných nekatolíků s jejich "lučními" bohoslužbami, byl už v 17. století častým cílem jezuitských misií, organizovaných jičínskou a královéhradeckou kolejí za spoluúčasti světských vrchností i místní duchovní správy.

První doložené zprávy o lidovém divadle v Podkrkonoší jsou z rozhraní 17. a 18. století. Mezníkem v jeho tradici jsou představení pořádaná ve Vysokém nad Jizerou písmákem Janem Petruškou. Jím uváděná světská dramata představují radikální zásah do náboženského repertoáru a zařazuje vysocké inscenace mezi nejstarší doklady ochotnické divadelní činnosti v Čechách.

Námi uváděná hra pochází z repertoáru sousedského divadla na počátku 19. století.

napsali o hře


K-klub Jičín – hlavní stránka