Napsali o nás

Dezertér z Volšan:

Dezertér v studentském divadle

Jičínský K-klub opět zabodoval. Pan Martin Zajíček, tentokrát jako režisér, připravil se studenty kus kabaretiéra a bohéma E. A. Longena Dezertér z Volšan.

Ne, v Káčku nehráli v pátek 15. dubna hluboké drama, ani psychologickou sondu, ale bohapustou frašku. Dokonce by přísný kritik z minulosti dokázal odsoudit hru jako bezideovou. Hráli přesně to, co soubor, jehož herci právě stanuli na prknech znamenajících svět, potřebuje. Zařazení hry potvrdila už první píseň V tej našej špinavej krčmě.

Křeč prvních slov na jevišti byla posléze vystřídána uvolněním. Něco breptů, občasné, byť krátkodobé vypadnutí z role. Uchystán byl i tahák – nápověda, který měla hlavní hrdinka po školském způsobu připravený na dlani. Však se hned od prvních slov bavil sál, kam se doslova vecpalo sto lidí, nervovali a posléze náramně bavili se i herci, trnul pan režisér, který střídavě oblékal a svlékal sako – prostě všechno, jak má při zdařilé premiéře být.

S chutí si zahrála i kapela Hybrid zbrusu nové písničky, které ke hře připravili Martin Zajíček mladší a jeho žena Petra.

Škoda, že chyběli ti rýpalové, kteří říkají, že v Jičíně se nic neděje. Protože seděli asi u svých televizorů ve svých bačkorách, nemohli vidět ani onu úžasnou atmosféru, která v klubu po představení zavládla. Tady totiž nebývá zvykem jít po divadle domů. Ke klavíru si vždycky někdo sedne, do skleničky je vždy co nalít, ale hlavně se klábosí a plánuje, hodnotí a kritizuje, raduje i smutní, zpívá … Viděl jsem krásnou radost holek a kluků z dobře vykonaného díla. Onen nepeněžní honorář, kterému se ani ten nejvyšší zisk finanční nemůže vyrovnat. Taky jsem pochopil, co ona prkna s partou jičínských a novopackých studentů, kteří od listopadu hru připravovali, dovedou udělat. "Procestujem celý svět," pravila tuším už odlíčená Balabisová a symbolicky tak vyjádřila svou radost, možná i trochu bezradnost svých krátkých studentských let.

Není na místě známkovat u amatérů, ba u začátečníků, ani slušné hodnotit, kdo byl lepší a kdo ne nejlepší. Prozradím jen, že nejkrásnější nohy měla …, ne jen se přijďte podívat.

Bohumír Procházka, Noviny Jičínska


Jak se máme dobře:

Představení bylo velice sympatické

Po zahajovacím představení "Lištiček" v podání červenokosteleckých ochotníků měli diváci možnost zhlédnout vystoupení dalších souborů.

Patrně jedním z nejlepších představení nultého ročníku Východočeské přehlídky amatérského činoherního divadla bylo vystoupení jičínského Divadla intuitivní vize ve hře "Jak se máme dobře", která nadchla nejen diváky, ale i porotu. Inscenace Josefa Lédla vznikla převážně v roce 1983 a reagovala nejen na situaci v tehdejším Československu, ale i na duchovní úpadek obyvatelstva.

"Představení bylo velice sympatické," řekl prof. Jan Císař, "s mnoha pozitivními rysy. Text je mi moralitou a do popředí vystupují výrazné postoje herců a jejich vlastní osobní postoje." Císař navíc ocenil nápaditost některých situací. "Domnívám se, že to, co hrajete, se z českého divadla téměř neozývá, a to je velice pozitivní," uvedl na adresu jičínských herců.

Hynek Šnajdr, Mladá Fronta Dnes


Poprask na laguně:

Bravo, byl to pěkný Poprask

Nazkoušet Poprask na laguně je veliká dřina a setsakramentský oříšek. Scény zdánlivě prosté a jednoduché jsou inscenačně pěkně komplikované. Domyslet všechny vztahy, vžít se do těchto nekomplikovaných italských lidiček, to vyžaduje nejen emotivní, ale i vysoce racionální práci. Práci ve prospěch celku. Je to hra o soužití těch velmi chudých rybářů z Chiozze, jimž každodenní poprasky nahrazují televizi, kde se téměř vše odehrává na ulici před domem.

Jičínský soubor na premiéře 19. června strhl nás diváky do problémů italských rybářů, dokázal, jak krásně dovede znít slovo, když se dobře vysloví (a to uměli všichni, všechna čest), přesvědčil nás o své zapálení pro divadlo (souhra složitých dialogů a poprasků je možná jen při vysoké kázni a soustředění, musela to být dřina) a zaujal nás mnoha milými skutečně hereckými výkony, někdy až k pomilování pěknými. Z pohledu na herecké výkony bych mohl vyjmenovávat všechny, jak jdou za sebou v programu (mimochodem velmi pěkném a nápaditém), ale výkon Dalibora Česáka jako Fortunata, plnokrevná Pasqua Marie Rejfové a roztomilá Gecca Jany Plodkové stojí za zvýraznění. Ale zdůraznit musím, že všechny výkony byly zajímavé.

Speciálně musím ocenit režijní práci Martina Zajíčka. Výstavba hry, její logika, tempo, výborné nápady, dobře vygradované situace – vynikající výsledek. V diskusi bychom se asi museli dopátrat únosnosti kostýmního řešení (zejména Isidoro a komisař), já bych typově vyměnil Toffola a Titu Naneho, určitě je cizím prvkem kostým i herní projev Komisaře, do italského prostředí vnáší představu ruského policejního ožralky. Ale jsou to nepodstatné poznámky k vysoce kultivovanému, herecky nápaditému, režijně dobře vystavěnému představení.

Rudolf Faltejsek, Divadelní hromada


Fotografie



Mladá aneb Havrane z kamene:

Premiéra Mladé byla přesunuta, i přesto slavila úspěch

Na sobotu měl divadelní soubor MLS naplánovanou premiéru hry Mladá.

Když však během první třetiny došlo k několika přerušením dodávky elektrické energie, rozhodli se raději neriskovat a svou premiéru odložili na další den. Diváci se v jičínském K-klubu sešli i během nedělního podvečera. Soudě podle ohlasu měla Mladá i divadelníci úspěch.

"Já jsem byl spokojený. Denní posun musel samozřejmě výkony trochu poznamenat, protože pro samotné aktéry znamenal fyzickou i psychickou zátěž navíc, ale výkony byly dobré a vyrovnané, představení běželo tak, jak mělo," říká k odehrané premiéře režisér Mladé Martin Zajíček.

Hru zkoušeli členové MLSu od října loňského roku, pro některé herce znamenalo nedělní vystoupení absolutní premiéru. Příběh čarodějnice se stal nedávno bestsellerem a poměrně často se objevuje na divadelních scénách. Představitelka hlavní role (mladé čarodějnice, hledající únik ze samoty, která se nakonec rozhodne vstoupit do lidského společenství) Jana Plodková herecké zkušenosti už má, což bylo vidět na první pohled, a po prázdninách nastupuje na JAMU. Kostýmy, které diváky zaujmou na první pohled, navrhla výtvarnice K-klubu Olga Kosačeva, kostým Berty Braunové pochází z dílny Radky Mizerové. Po inscenaci Josefa Lédla Jak se máme dobře, kterou uvedla skupina DIV, je to vlastně druhý vážnější kus. Námět podle knihy Tomáše Pěkného Havrane z kamene zdramatizovala Jitka Zajíčková. Pokud jste nestihli zhlédnout představení o hledání a samotě Mladá v premiéře, jistě vás potěší, že je připraveno několik repríz. Nezahálejí ani ostatní divadelní spolky, S-divadlo zkouší nyní hru Za oponou (Bez roucha), což je příběh divadelního souboru, a tak divákům přiblíží dění za oponou v zákulisí. VHS pracuje na hře Vstupte.

Iva Petráčková, Noviny Jičínska


Fotografie



Bajky o lvovi:

V Jičíně byla premiéra dětské opery

V jičínském K-klubu měla v sobotu českou premiéru zpěvohra Bajky o lvovi z dílny bratislavského vysokoškolského pedagoga Juraje Hatríka. Hlavními aktéry dětské opery byli členové dramatického kroužku K-klubu, s nimiž představení nacvičila studentka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Barbora Filsaková.

"Představení hrajeme ve vlastním českém překladu, takže text dětem nečinil větší potíže. Mnohem náročnější byla hlasová výchova. Děti se například musely naučit, jak šetřit hlas či správně vyslovovat," konstatovala těsně po představení Filsaková a dodala, že představení vznikalo od loňského podzimu. Děti zpočátku zkoušely jednou týdně, později přišlo na řadu i několik víkendových soustředění.

"Společně jsme v K-klubu zkoušeli, vařili si jídlo i přespávali. Tato forma nácviku se dětem líbila ze všeho nejvíc," řekla studentka, která představení režírovala, doprovázela děti na klavír a nacvičovala s nimi sólový i sborový zpěv.

"Sama bych samozřejmě všechno nezvládla, proto jsem měla ještě odborné poradce. Bez nich by představení nikdy nevzniklo," upozornila Filsaková.

"Byl jsem připraven Barboře pomoci, ale nic ode mne nechtěla. Rozhodla se, že zpěvohru nazkouší sama a to se jí podle mého názoru velice dobře povedlo," poznamenal profesor Vysoké školy múzických umění v Bratislavě Juraj Hatrík, který v sobotu nebyl v Jičíně poprvé.

"Byl jsem zde před mnoha lety na dovolené. Když jsem se tenkrát s rodinou procházel po náměstí, nikdy by mě nenapadlo, že tady jednou bude mít premiéru moje hra," přiznal Hatrík. Další představení dětské zpěvohry by se mělo uskutečnit ještě před Vánocemi. Soubor plánuje i vystoupení pro školy.

Mladá Fronta Dnes


Císařovy úplně nové šaty:

Viděl jsem pocit úlevy i slzy dojetí

Na programu vydanému k premiéře hry Císařovy úplně nové šaty v jičínském K-klubu je tato hra už čtrnáctá od roku 1994. Tato úctyhodná řada opravňuje k tvrzení, že se narodilo v Jičíně docela úspěšné divadelní učiliště, čehož důsledkem jest, že v Káčku jsou ročně i tři premiéry.

Nejen to, infikují se tu žáci a studenti často nevyléčitelnou nemocí zvanou divadlo. Důkazem budiž, že pár českých herců či studentů divadelních škol šlapalo prvně po divadelních prknech právě v K-klubu.

Andersenovu pohádku pro divadlo přepsal Jiří Tibitanzl a pro MLS (Mladší divadelní soubor) upravil Martin Zajíček, který pak spolu s Hanou Krásenskou od října hru nacvičoval. Žáci, studenti, jeden učedník, celkem 11 lidí z Jičína i okolí vytvořilo během půl roku zkoušek sehraný soubor, který divadlu částečně přizpůsobil svoje bytí. Vždyť mnozí herci nejen že se na zkoušky sjíždějí z širého okolí, ale naučili se i hrát na hudební nástroje, protože to k představení patří a oni nic neošidí. Měl jsem potěšení sledovat herce při představení za scénou. Byla to nádhera vidět, jak představením žijí. Jak sledují kolegy na jevišti, prožívají s nimi každé slovo i gesto. Ve druhém dějství, které je velmi dynamické, plné převleků a rychlého střídání na jevišti, to byl nádherný koncert sehranosti a divadelního kumštu. Soudím, že žáci a studenti nejen pochytili mnoho z hereckého umu, ale hlavně pochopili nadčasové poselství Andersenovy pohádky a dovedli ho předat. Viděl jsem i pocit úlevy a radosti z dobře završeného představení po jeho skončení, možná i trochu dojetí některých. Neboť nejde tu jen o divadlo odehrané, ale i o to, jak mnozí prvně v životě vytvořili dílo, a to nejen pro sebe.

Bohumír Procházka, Noviny Jičínska


Fotografie



Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šilokoj:

Dobře namíchaný MLS

Jubilejní, už 20. premiéra studentského divadla v desetileté historii jičínském K-klubu se více než vydařila. Tentokrát se o pozoruhodný zážitek postaral "divadelní spolek MLS" s lidovou hrou z Podkrkonoší "Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šikoloj".

Od první minuty bylo jasné, že opět neomylně funguje osvědčená zbraň káčkových studentských představení –tedy atmosféra. Dobře namíchaná směs lidově naivistického hraní s téměř Vančurovsko – Cimrmanovskými prvky se z jeviště valila v úžasném tempu. Bylo jen otázkou, zda takové nasazení mladým protagonistům vydrží až do konce. Vydrželo. Nemám chuť, potřebu a oprávnění zabývat se divadelnickými inscenačními jednotlivostmi. Musím se ale zmínit alespoň o dvou pozoruhodných záležitostech. První je schopnost Martina Zajíčka (Hanu Krásenskou nevyjímaje) sladit různě nadané jednotlivce ve vyrovnaný, jednolitě působící celek. Druhou je herecký výkon Zdeňka Chalupy. Osvědčený účastník recitačních soutěží dokázal, že jeho talent má netušený záběr. Zdeňkův Žid je překvapivě zralou hereckou kreací, z níž (v dobrém) běhá mráz po zádech.

Jak už bývá dobrým zvykem, sál staré radnice doslova praskal ve švech. Nechyběli ani ti, kteří si zde v nedávné minulosti sami na sobě vyzkoušeli nelehkou, ale lákavou divadelnickou cestu. Oni i my ostatní jsme viděli, že se o budoucnost kvalitního mladého divadla šířeného skromnými lidmi z nenápadné budovy na jičínském náměstí opravdu nemusíme obávat.

Pavel Nožička, Noviny Jičínska


Tři sestry a jeden prsten:

Experiment, který se vydařil

Podruhé ve své desetileté historii se v K-klubu vrátili k inscenaci Werichova textu. A opět vzniklo úsměvné představení, předávající autorův lidský a moudrý humor.

Zcela vyprodáno, upřímný a dlouhý aplaus, spokojení diváci – to byl výsledek další premiéry Studentského divadla.

Páteční večer patřil v divadelním sále K-klubu jeho Studentskému divadlu. Jan Werich napsal anekdotický příběh, který byl zařazen do jeho sbírky pohádek pro dospělé Fimfárum. A právě tento drobný literární útvar zpracoval do téměř hodinové divadelní hry o pěti obrazech Martin Zajíček, který se rovněž s kolegyní Hanou Krásenskou ujal režie a mnoha dalších funkcí.

Přes téměř nedýchatelný vzduch a počáteční pochopitelnou premiérovou trému vznikl ne často vídaný kontakt herců s diváky, který se prohluboval s odvíjecím se dějem.

Všichni herci ztvárnili své roce v intencích textu, a tak mohl vyniknout jemný Werichův humor, hra se slovy a jejich významy, vložený situační humor plný recese. Diváci živě reagovali a mladým aktérům se hrálo o to snáze. Písničky vhodně doplňovaly představení a byly stylotvornou a nedělitelnou součástí celku. Na finální úpravě zpívaných textů byla znát profesionální práce Dragy Zlatníkové. Nelze se nezmínit o hudební nahrávce, v níž exceloval klavír Pavla Krčmárika. A nebyl by to Martin Zajíček, kdyby nevymyslel pro své herce špílec zcela nečekaný. Pátý finální obraz pouze nastínil a na mladých umělcích bylo improvizovat tak, aby hra gradovala, dospěla k pointě a byla v intencích původního autora – Jana Wericha. "Vzhledem k tomuto experimentu jsme zkoušeli odzadu. Nejprve jsme pracovali na pátém obrazu a po jeho zvládnutí jsme se vrátili na začátek," upřesnila postup Hana Krásenská.

Studium hry se stalo skutečným workshopem. Obavy z nejistého výsledku se ukázaly zbytečné. Herci měli možnost se v počátku vyjádřit i k dramaturgii. Pokud by jim Werichův text "neseděl", tak by podle Martina Zajíčka byla nastudována jiná hra.

Vzhledem k nebývalému zájmu chystají v "káčku" reprízy. O jejich termínech budeme včas informovat.

Radovan Sál, Noviny Jičínska


"Káčko" si zase hraje

Malý divadelní soubor jičínského K-klubu pod vedením režijního dua Zajíček + Krásenská se opět vytáhl. Nově nastudovaný komediální kus Tři sestry a jeden prsten z autorského pera Jana Wericha měl premiéru 28. února v domovském sále souboru. Volba hry byla rozhodopádně šťastná, vybrána vhodně technickým možnostem divadla, herců i vyspělosti zdejšího obecenstva. Na původní Werichův text dopadla i ruka páně Zajíčkova, svírajíc tužku či jiný nástroj veršotepců a znatelně se na něm podepsala. Bez okolků můžeme říci, že to nebylo ke škodě.

Celým představením se táhne nenáročná uvolněnost a bezstarostnost, která řídí dění na jevišti. Herci si s postavami hrají a s jemnou zlomyslností využívají každého prostoru, který jim jejich role nabídnou. Z hlediska tohoto aspektu nás překvapí hlavně schopnosti Daniely Beranové, Martina Tlapáka či Václava Vítka, kteří se i v relativně malých partech rozehrají v bláznivé nonšalanci k úctyhodným výkonům. I zde nezůstaneme dlužni poděkování oběma režisérům, kteří jim takovouto příležitost nabídli.

Decentní aranžmá uvedeného kusu drží úroveň profesionality, na kterou jsme si již u "Káčka" během uplynulých sezón zvykli. Osobnosti výtvarnice Lídy Tmějové a music-producera Pavla Krčmárika vedou sehraný zákulisní tým, jehož kreativita je dnes již nesporná.

Úspěch divadelní produkce K-klubu tkví právě v kolektivismu a nezištné spolupráci jednotlivých složek tohoto kulturně-společenského centra. Vatra lokálního patriotismu, která v nás, bohužel, za časů jásavého panevropanismu zůstává pouze v podobě doutnajících oharků, by měla zažehnout plamínek hrdosti na existenci něčeho takového jako je "Káčko".

(buh), Dump THE BEST ZEITSCHRIFT


K-klub Jičín – hlavní stránka