Rozloučení od 5.4. do 9.4.
Marie Libánská (*1911, Záhuby)
Karel Janeček (*1929, Jičín)
František Dufek (*1910, Jičíněves)
Anežka Valíčková (*1923, Sběř)
Štěpán Čížek (*1926, Dolní Rokytňany)
Marie Ondráčková (*1931, Jičín)
Aleš Ulrich (*1975, Nová Paka)
Martina Valešová (*1979, Hořice)
Emilie Žďánská (*1920, Kozodírky)
Jaroslav Rychtera (*1927, Ostroměř)
Václav Skála (*1919, Libáň)
František Vošvrda (*1912, Roztoky u Prahy)
Jičín - Veterán car club při AMK Jičín připravuje na sobotu 24. dubna zdarma kontrolu vašeho vozu před sezónou v dílně AMK Jičín, Koněvova ul. (kemp Rumcajs) a na silnici k Popovicům ve spolupráci s Českou policií si můžete zkontrolovat přesnost vašeho tachometru. Obě akce začínají v 8 hodin. Nezapomeňte.
Dorostenky HC Jičín hrají na Matějáku na Tobolce za bývalou autoškolou v neděli 18. dubna 1999 od 10.00 hodin s dorostenkami HC Kadaň. Ve stejný den od 14.00 hodin sehrají na stejném hřišti své utkání starší žáci HC Jičín s mužstvem pozemních hokejistů Praga Praha. O týden déle v neděli 25. dubna 1999 hrají starší žáci HC Jičín opět doma od 10.00 hodin se Slávií Praha.
Kapr dušený na slanině
6 porcí kapra po 15 dkg, vývar z ryb nebo z jedné kostky masoxu, 12 dkg slaniny, 4 dkg nastrouhané cibule, sůl a 2 dkg sladké mleté papriky.
Připravené porce kapra osolíme a ve vývaru asi 12 minut povaříme. V kastrolku rozškvaříme na kostičky nakrájenou slaninu, přidáme nastrouhanou cibuli, trochu ji osmahneme, zaprášíme paprikou, podlijeme 2 dcl vývaru z povařeného kapra a krátce povaříme. Do takto připravené přírodní omáčky vložíme povařeného kapra a asi 5 minut ještě podusíme. Hotového kapra upravíme na mísu, přelijeme omáčkou a posypeme jemně rozsekanou zelenou petrželí. Vhodnou přílohou jsou vařené brambory nebo bramborová kaše a zeleninové saláty.
Musí zaměstnanec, který svůj automobil částečně využívá k pracovním cestám, které si vyúčtovává na základě cestovních příkazů, platit silniční daň?
Zákon o dani silniční č. 16/1993 Sb. řeší tento problém v § 4 odst. 2 písm. a/zákona, ve znění pozdějších předpisů.
Zde se uvádí, že poplatníkem daně silniční je rovněž zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití jeho osobního automobilu nebo přípojného vozidla, ovšem za podmínky, že daňová povinnost nevznikla již držiteli vozidla, tj. zaměstnanci.
Pokud by zaměstnanci daňová povinnost vznikla, například proto, že sám podniká jako OSVČ a předmětný automobil, kterého je držitelem, zahrnul do svého obchodního majetku, pak je vozidlo předmětem daně silniční ve smyslu ust. § 2 výše cit. zákona.
Stejná situace ovšem nastane i tehdy, když vozidlo nebude zařazeno do obch. majetku, ale bude využíváno pro podnikatelskou činnost, tj. k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daní z příjmů ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. Pak je poplatník, držitel vozidla, taktéž povinen hradit silniční daň.
Za podmínky, že se nebude jednat o výše uvedený případ, t.j. zaměstnanec nebude vozidlo využívat ke své podnikatelské činnosti nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pak je poplatníkem daně zaměstnavatel. U vozidel, kdy v průběhu zdaňovacího období vznikne nebo zanikne daňová povinnost, činí daň poměrnou výši daňové sazby a počtu kalendářních měsíců počínaje počátkem zdaňovacího období nebo kalendářním měsícem, v němž vznikla daňová povinnost, do konce zdaňovacího období nebo do konce kalendářního měsíce, v němž zanikla daňová povinnost viz ust. § 9 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění p.p.
Podle § 6 odst. 4 zákona o dani silniční činí sazba daně v případě, že je poplatníkem daně silniční za výše uvedených podmínek zaměstnavatel, Kč 25 za každý den použití osobního automobilu nebo přípojného vozidla, je-li to pro poplatníka (zaměstnavatele) výhodnější.
Jičín - V dnešní době se do našich bytů stěhuje stále více sukulentních rostlin, a to i kaktusů. Aby nám prospívaly, rostly a kvetly, je třeba splnit několik podmínek. Především zvolit vhodný druh rostliny, její vhodné umístění, vhodnou nádobu, substrát a zálivku.
Nyní na jaře bychom si něco řekli o vhodných druzích kaktusů, jejich umístění a přesazování: Je všeobecně známo, že kaktusy pocházejí z Ameriky, kde rostou od Kanady po Ohňovou zemi. V současné době je najdeme po celé zeměkouli, mimo studených oblastí. Z úrodných nížin byly vytlačeny kulturními rostlinami, takže je nacházíme v neobdělávaných oblastech a národních parcích.
Jaký je vlastně rozdíl mezi normální rostlinou a kaktusem? Kaktusy dokáží přečkat dlouhá období sucha bez jakýchkoli ztrát. Jsou k tomu náležitě vybaveny tvarem, trny, vlnou, voskovým povrchem těla a dalšími zvláštnostmi. To vše za účelem co nejmenší ztráty vody.
Výběr kaktusů: Kaktusy rostou v různých klimatických podmínkách. Od míst, kde v zimě klesají teploty na minus 10 a více stupňů až po tropické oblasti, kde polední hodnoty dosahují 50 stupňů Celsia. Pro naše bytové podmínky se budou hodit kaktusy z hor, lobivie, rebucie, notokaktusy, gymnokalicia, cereusy a jiné. Kaktusy jsou děti slunce. I když většina z nich roste přistíněna pod křovisky v trávě, nějaké to slunce potřebují. Proto nám neporostou na okně, které je situováno na sever. Úspěch budeme mít na východním, jižním či západním okně. Vhodná je též veranda, balkón nebo terasa.
Přesazování kaktusů: Kaktusy můžeme přesazovat kdykoliv. Nejvhodnější doba však je jaro. Zde platí velice důležitá zásada. Kaktusy přesazujeme vždy suché a do suchého. Pomůžeme si koženou rukavicí, u větších rostlin dvěma kusy polystyrénu, který nabodneme na ostny. Kaktus vyklopíme, do nového květináče dáme drenážní vrstvičku a zasypeme novou zeminou. Pokud zjistíme kořenovku, jedná se o 1 mm velké bílé zvířátko, pomocí tužky zeminu odstraníme, odřežeme nemocné kořeny a přesázíme do čerstvé zeminy. Kořenovka společně s vlnatkou dokáží kaktus zcela zdecimovat.
Do čeho sázíme? V praxi se používá směs 1/3 zahradní země, vhodné jsou i krtičiny, jedné třetiny rašeliny a zbytek ostrý písek. Kaktusy je možné pěstovat i v různých drtích, jako antuka, popel, koks, keramzit, perlit a jiné. Se zaléváním nepospícháme. Zalejeme, až kaktus začne sám růst. Jako nádoby používáme květináče z umělé hmoty, bedýnky, popřípadě různé glazované květináče. Nepoužíváme klasické květináče z pálené hlíny.
Příště si povíme něco o zalévání, o ochraně před škůdci a nemocemi kaktusů.
Žili byli dva nerozluční pánové XY a MN. Již dlouhou dobu nemohli zakopnout o žádnou práci, a tak tedy rozhodně dostatkem peněz neoplývali. Zvláště také proto, že většinu svého času trávili proléváním alkoholu hrdlem v různých restauračních zařízeních.
Tady je potřeba zdůraznit, že jejich přítomnost v hospodě nebyla samoúčelná, tedy vedoucí pouze k získávání "opice". Oni totiž když už jednou v putyce byli, tak se tam také pořádně rozhlíželi a připravovali si podmínky proto, aby se tam mohli zase jednou vrátit. Samozřejmě už ne v době, kdy tu byl personál, hosté a kdy se nalévalo. No a pak brali, co unesli.
Jednoho dne se rozšoupli a jako "bokovku" provedli vloupání do opuštěného rodinného domku. Moc se s tím ale nepárali. Prostě vykopli dveře a už byli vevnitř. Úlovkem však byli zřejmě zklamáni, protože si k odnesení připravili pouze dvě tašky s oděvy a dvě propanbutanové láhve. Navíc ještě ke všemu měli nehoráznou smůlu, protože je při tom načapala policie. Ještě před oním osudným zadržením se však pan XY stačil třikrát za sebou sólově vloupat do jedné a té samé hospody a světe div se, vždycky se tam dostal stejným způsobem. Pokaždé si odnesl cigarety a pár drobných z vypáčených kasiček hracích automatů.
Při výslechu na policii pak oba pachatelé svoji trestnou činnost v plném rozsahu kajícně doznali. Ale protože před soudem nestáli poprvé, tak u hlavního líčení své jednání zkušeně zatloukli. A tak vzhledem k tomu, že soud kromě jejich původního doznání, které později vzali zpět, neměl jiných důkazů, musel pana XY zprostit obvinění z dvojnásobného vloupání do restaurace, které zloděj nejdříve přiznal. Také proto nebyly tresty příliš vysoké. Pan XY byl odsouzen pro trestné činy porušování domovní svobody dle § 238/1,2 tr.z. a trestný čin krádeže dle § 247/1b trestního zákona. Nejinak tomu bylo i u pana MN.
Oběma pak Okresní soud uložil tresty nepodmíněné a rozdával podle toho, kolikrát již každý z obou pachatelů "seděl". Pan XY byl před soudem zběhlejší, a proto "vyfasoval" 13 měsíců, méně zkušený pan MN pak o tři měsíce méně, ale protože je notorický alkoholik, bylo mu přívažkem uloženo protialkoholní léčení ambulantní formou. Někdy je zkrátka člověku lépe samotnému, než to táhnout ve dvou.
Ochrana člověka před toxoplasmózou začíná již ochranou zvířat, sdílejících s ním tutéž domácnost. Jak jsme si vysvětlili minule, kočka je v souvislosti s tímto onemocněním hlavním zdrojem. Přesto však se nedá říci, že by výskyt této nemoci dosahoval v populaci koček nějakých hrozivých rozměrů. Existuje proto několik poměrně jednoduchých chovatelských opatření, jimiž lze kočku před tímto onemocněním chránit, a tím i chránit jejího majitele.
Nejčastějším zdrojem infekce pro své okolí bývají kočky ve věku 3 až 6 měsíců. Téměř vůbec pak nedochází k vylučování vývojových stadií toxoplasmózy u zvířat starších dvou let. Taková kočka je pro své okolí bezpečná, i když v minulosti mohla být zdrojem nákazy.
Opatření chránící kočky před onemocněním se liší u koček chovaných výhradně v bytě a u koček, které mají volnost pohybu. U první skupiny je vhodné nechat dvakrát ročně vyšetřit trus na přítomnost parazitů (nejen toxoplasmózy) a zásadně nekrmit syrovým masem. Pokud kočky ve výjimečných případech tepelně opracované maso odmítají, lze toto zasyrova před zkrmením zmrazit na -18oC až -20oC po dobu tří dnů. To způsobí zničení vývojových stádií toxoplasmózy v mase. Pravidelně také odstraňujeme trus z kočičích toalet a misky pravidelně dezinfikujeme.
Kočky, jež se volně pohybují venku, se mohou snadno infikovat při lovu hlodavců. Takovým zvířatům, abychom měli jistotu, by se měl vyšetřovat trus jednou měsíčně do věku dvou let a pak jednou za čtvrt roku.
V souvislosti s toxoplasmózou se mi vždy vybaví učebnicový příklad, který nám uváděli již ve škole. Příčinou onemocnění staršího pána byly jeho domácí kočky, jež si udělaly toaletu z bedničky s pískem, kam si na zimu ukládal kořenovou zeleninu. Velmi přesně to ilustruje dvě skutečnosti: zálibu koček zahrabávat trus do sypkých materiálů a riziko kontaktu s takovýmto kontaminovaným prostředím. Proto zabránění přístupu koček do tohoto prostředí patří mezi základní hygienická opatření. Totéž se týká i dětských pískovišť, která by se měla po dobu jejich nepoužívání zakrývat. Nejenže jsou tímto opatřením chráněny především děti, ale i ostatní mezihostitelé, čímž se zabraňuje šíření toxoplasmózy v prostředí. Vakcinace proti tomuto onemocnění neexistuje.
Doufám, že tato fakta nebudou překážkou vašeho soužití s kočkami, ale že tomu bude přesně naopak.
| SPORT |
Splnili tak přání trenéra Škardy rozhodnout o konečném umístění již v Jičíně.
Jičín - Za nerozhodného stavu 1 : 1 na zápasy nastoupili jičínští házenkáři v pátek 9.4.1999 a v sobotu 10.4.1999 k rozhodujícím zápasům o konečné umístění na palubovce haly sportovního areálu v lípách.
Všechna utkání hrají na tři vítězná, proto chtěli domácí před svými příznivci vyhrát obě střetnutí, i když dobře věděli, že soupeř by rád zakončil letošní extraligu na své domácí půdě pátým rozhodujícím střetnutím.
V pátek 9. dubna 1999 hrál AGS HBC Jičín - Cementárny Hranice 31 : 22 (18:9). Po opatrném začátku, kdy v osmi minutách padlo devět branek, vedli jičínští 5:4. Do 16. minuty bylo utkání vyrovnané. V té době si vzali domácí trenéři oddechový čas, po kterém se utkání velice změnilo. Jičínští využili zrychlené hry, dostávali se rychle před branku hostí a přesně zakončovali. V poločase vedli již rozdílem devíti branek.
Nástup do druhého poločasu zdvihl 400 přítomných diváků ze židlí, neboť některé akce byly přímo ukázkové. Běžela osmá minuta a na ukazateli svítilo již 23:9 pro domácí a o výsledku bylo prakticky rozhodnuto. Střelecky se dařilo Petru Švarcovi, autoru 8 branek, který sehrál určitě jedno ze svých nejlepších utkání v jičínském dresu. A když mu k tomu sekundoval Daniel Čurda, který proměnil bezpečně šest sedmimetrových hodů, dohrávalo se páteční utkání již v klidu. Zápas velmi dobře rozhodovali Jaroslav Líbánský a Vít Konečný z Prahy.
Sestava AGS HBC Jičín: Mičke, Doman - Kořínek, Kraus (2), Petr Babák (2), Petr Babák (2), Švarc (8), Čurda (9/6), Maňák (1), Straka (2), Josef, Šopejstal (1), Aleš Babák (6). Trenérem družstva je Miloslav Škarda, asistenty ing. Vladimír Boháček a Jarda Petr.
V sobotu 10. dubna 1999 hrál AGS HBC Jičín - Cementárny Hranice 27 : 26 (14:12). Říká se, že udělat poslední rozhodující krůček je nejtěžší. A toto pravidlo se v plné šíři ukázalo ve čtvrtém vzájemném střetnutí obou soupeřů na jičínské palubovce. Hosté si chtěli za každou cenu vynutit páté rozhodující utkání, které by se bývalo hrálo v Hranicích. Jestliže páteční utkání bylo ve druhé polovině rozhodnuté, v sobotním se bojovalo o každý metr. Hosté nastoupili do utkání velmi razantně a jen díky výborným zákrokům Zdeňka Mičkeho nezískali hned od začátku větší náskok.
Ale i tak až do 15. minuty vedli stále o dvě branky. Teprve po oddechovém čase domácí začali zrychlovat hru a obrátili skóre ve svůj prospěch, takže první poločas vyhráli 14:12. Utkání sledovalo více než 600 diváků, kteří očekávali, stejně tak jako v pátek, lepší nástup domácích do druhého poločasu. Ale opak byl pravdou. Hosté se z předešlého utkání poučili, nasadili osobku na klíčové hráče, přitvrdili hru v obraně a i když rozhodčí často vylučovali, nedokázali toho domácí využít. Navíc tentokrát nezahrála tak dobře obrana, takže celý druhý poločas byl plný dramatických okamžiků na obou brankovištích.
Vše pak vrcholilo v závěru utkání. Jičínští sice ve 25. minutě vedli 26:24, ale 58 vteřin před koncem hosté vyrovnali a začalo drama. Když 32 vteřin před konečným hvizdem dostal Pavel Šopejstal Jičínské opět do vedení, zdálo se být rozhodnuto. Dvě vteřiny před sirénou dostal přesnou přihrávku na brankoviště nejlepší střelec hostí Jiskra, ale jeho přesně k dolní tyči umístěnou střelu vynikajícím zákrokem vykopl brankář Jarda Doman, který také čtyři minuty před koncem chytil zkušenému Jiránkovi sedmimetrový hod. Doman se tak stal doslova hrdinou závěrečného utkání.
Všichni věrní diváci jičínské házené pak vestoje dlouhotrvajícím potleskem děkovali všem hráčům za vzornou reprezentaci našeho města. Nato se uprostřed palubovky seřadil celý jičínský kolektiv a ukláněním a máváním opětoval poděkování svým příznivcům. Bylo to opravdu velice pěkné a důstojné rozloučení s úspěšnou sezónou.
Naše házenkáře čeká ještě semifinále Českého poháru, které se hraje v pátek 23. dubna 1999, kdy nejprve v 16.00 hodin nastoupí v Karviné HC Zubří - Dukla Praha a od 18.00 hodin pak HBC Karviná - AGS HBC Jičín. Vítězové se střetnou v sobotu 24. dubna 1999 od 15.00 hodin v televizním finálovém utkání.
Sport též na str. 16