Logo NLG

Noviny Lepařova gymnázia č. 3–412. listopadu 1999Ročník 4 (14)

Vážené budoucno

To je oslovení jednoho z dopisů, kterými se připojili studenti našeho gymnázia (ze sekundy) do Knihy vzkazů. Tyhle dopisy jsou vlastně zároveň zamyšlením nad tím, co prožíváme dnes my, v posledních dnech tohoto tisíciletí. Redakce LG tedy vybrala několik takových vyjádření i třeba pro čtenáře někdy v tisíciletí příštím.

Milý človíčku, kamaráde a milí ostatní lidé,

oslovuji Vás já, která žiji koncem dvacátého a začátkem dvacátého prvního století, ptám se Vás, co se učíte? My se učíme - češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, fyziku,...

Já vám radím, učte se a snažte se pochopit dobu, v které žiji já. Strašně by měn zajímalo, jestli se hlavní město jmenuje Praha, existuje ještě Jičín, Semily, Hradec Králové. Slavíte ještě Vánoce, Víte, kdo je to Ježíšek? Žijou ještě lidé, kteří věří v boha? Čtou ještě maminky dětem pohádky? Nám pohádky četly a čtou. Velice vás lituji, protože máte těžký dějepis, jestli se ho ještě vůbec učíte. Znáte ještě klasickou hudbu? Znáte skladatele Bedřicha Smetanu?

Existujou ještě lesy, ve kterých jsme si hráli a hrajem? Je zde ještě krásná příroda? Koupete se v řekách jako my, nebo jsou ošklivé a znečištěné?

Jsme na zemi šťastní a doufám, že Vy taky.

Zdraví vás váš, předek,

Zuzana Sůvová


Milí člobrdové,

my lidé máme počítače, auta na motor, televize, telefony, ráda. Myslím si,že Vy jste o dost vepředu, určitě máte místo aut nějaké tryskáče, roboty, kteří za Vás chodí do školy, dělají jídla a úkoly. My bydlíme v městě Jičín a tento týden je zvláštní tím, že slavíme takový svátek "Jičín - město pohádky". Když vám bude jako mně, což znamená dvanáct let, tak já už budu mrtvá, což je škoda. Neuvidím moje prapraprapravnuky a ty vaše roboty.

Česká republika není velikananánská země, nemá moře, ale to nevadí. My Češi máme zase krásné hory a krásnou krajinu. I když to moře mi docela chybí.

S pozdravem

Tereza Horčičková


Lidé třetího tisíciletí!

Spojte se a buďte na sebe hodní, žijte v míru a nepáchejte zbytečné násilí. Zkuste změnit svět k lepšímu a vymýtit zločince. Žijte v budoucnosti s míru!

Štěpán Holas


Milí lidé v třetím tisíciletí!

Když budete číst tyto vzkazy, my už tu asi nebudeme. Při jejich psaní myslíme my na vás, při jejich čtení si vzpomeňte také vy na nás.

Žijeme si tu vcelku dobře a moc by nás zajímalo, jestli jste na tom stejně. Taky b y nás zajímalo, jestli ještě existuje Česká republika a její řeč, jestli je tu ještě to krásné městečko Jičín.

Mějte se v tom vašem světě hezky.

Petra Kudrnová, Lenka Kaizlerová


Zdravíme lidi ze třetího tisíciletí!

Vymyslete co nejrychleji stroj času (jestli ještě neexistuje), protože Vás chceme pozvat na návštěvu. Rádi bychom Vám ukázali naše zvyky, pohádky i pověsti, naše zvířata i naše povahy, zkrátka celý náš svět. O průvodce se nestarejte, seženeme vám toho nej. Nebo nám alespoň napište, jak to u Vás vypadá.

Mějte se moc fajn!

S pozdravem

lidé z minulosti.


Pohádkový festival (a LG)

Pár glos

1) Bylo toho letos zase až dost. Na stopadesát pořadů. Debaty a argumenty o tom, zda to je moc, by byly na půl novin. Jediný střípek k tomu:

Za úžasnou jsem považoval chvíli, kdy ve stejnou dobu měl návštěvník festivalu či lépe účastník pohádkového dění (protože pohádka se děla všude kolem, nikoli jen na jednotlivých pořadech) výběr z několika možností, kde a jakou poslouchat muziku: Zatímco na pódiu na náměstí hráli Kanci trampskou klasiku, o kousek dál v chrámu sv. Jakuba ve stejný okamžik zněla duchovní hudba, Biblické písně A. Dvořáka či volná věta z Bériotova IX. houslového koncertu (Ondra Koláčný), a v příslušném prostoru nad kostelem, tj. v mezipatře Valdické brány písničky člověka rovněž duchovního, dokonce kněze, totiž Sváti Karáska, jenže žánrů opět zcela jiného. A na konci Husovky se scházeli lidé na recitál Evy Pilarové. Myslím, že se to vůbec nijak netlouklo.

2) Kritiky odpoledne s ohňostrojem plus Basikovou plus vstupným jsou tak oprávněné až banální, navíc už mediálně tak proprané, že by bylo snad i trapné je opakovat. Na druhou stranu asi pořád není jasno v základních věcech. JMP je kulturní festival, zajímavý a odlišný od všech podobných tím, že to není pouze snůška pořadů pro děti, ale že má promyšlenou koncepci, dramaturgii, téma každého ročníku, filozofii dítěte jako středu, k němuž se vztahuje celá rodina, město, společnost, dítěte jako vzoru kreativity, fantazie, otevřené mysli, a tedy zahrnující nejrůznější typy pořadů od tvůrčích dílen, jevišť pro soubory, klasických pořadů až po odborná setkání etc.. Na druhou stranu má pravdu tatínek, který přijel z Českého Krumlova v sobotu odpoledne a očekává od festivalu, který se prezentuje jako pohádkový, že jeho dítko uvidí někde pohádku. Byť je to "konzumní". Když zaplatil. Argument, kolik je během týdne pořadů zadarmo a jak je promyšlená dramaturgie ....

3) Skvělí broučkové kolem náměstí. A následná návštěva brány. A komická příhoda s hasiči pod Velišem, kteří jeli hasit oheň na svahu hory.

4) Aktivity Lepařova gymnázia se, myslím, docela vydařily. Letos byl jejich rozsah mimořádný, což vyplynulo z tématu knihy. Především velký ohlas mělo čtení pohádek našimi studenty pro prvňáky a druháky, za kterými se vydali do všech jičínských základních škol. Dítka poslouchala, chtějí to opakovat. Paní učitelky to pomohly dotvořit. Naši studenti nadšení. Snad to nezní jako přílišná sebechvála, když to byly dívky z redakce NLG. Byly to ostatně tytéž dívky, které dělaly porotu pro pohádkovou literární soutěž. Konečně naše studentka Lucie Pírková se opět velmi dobře umístila v této soutěži. Dále bylo ve čtvrtek literární sympózium, byly mediální prezentace (Dobré ráno, JRT, články v novinách). Povedla se i výstava knih z fondu LG, akce na přípravu časově nejnáročnější (výběr, katalog, instalace, vše na etapy za běžného provozu a předtím přes prázdniny), byť jsme čekali (i s vědomím, že nejde o masovou záležitost) asi ještě větší zájem veřejnosti. A potom ovšem ona takřka samozřejmá účast studentů LG všude možně, v PICu, Pohádkových novinách, na sportovních akcích, na workshopech jako byl Gutenberg aj.

5) Kniha se rozevřela v plné šíři. Tradiční, autorská kniha i kniha poselství, čtení z knih (LG, u kašny), workshopy (též třeba kipu), výstavy (LG, galerie, sklepení zámku), prodej (MK), a všechny souvislosti až po posílání zpráv po vodě, živly a kosmické vazby včetně. V tom všem bych osobně vyzvedl jako akci číslo jedna to, co se dělo na arkádovém nádvoří. Už jmenovaný workshop Gutenberg. Výroba papíru, tisk, vázání knih... Celé to připravil Robert Smolík. Ostatně rovněž absolvent LG (otázku, jako na tom má zásluhu, tedy LG, ponechávám stranou, nicméně jeho někdejší paedagogy by to mělo potěšit). Měl řadu pomocníků a příznivců, ale hlavní podíl má právě on. Myslím, že takováhle věc, na vysoké úrovni a zároveň plná tvůrčího náboje a přitažlivosti, na festivalu dlouho nebyla, a nerozpakuju se říci, že to bylo to nejlepší z letošního pohádkového týdne.

-jkč-


A jak viděli letošní Pohádku studenti LG?

Já jsem navštívila v minulém týdnu dvakrát kino, Pelíšky a pak filmy mladších tvůrců, také jsem shlédla studentský divadelní soubor MLS se hrou Mladá v Káčku, ve čtvrtek jsem se účastnila průvodu se světýlky s názvem S broučky a beruškami, v sobotu jsem si poslechla moravský soubor, který jsem měla na starost. Pak jsem také navštívila arkádové nádvoří zámku, kde se stylově vyráběl papír, dále jsem se byla podívat na vytvoření nejdelšího leporela na světě a pro zajímavost jsem se byla podívat na záchranářské činnosti hasičů a zdravotníků.

Lucka B.

Nechápu, jak pořadatelé mohou schválit, aby v pohádkovém městě o pohádkovém týdnu byly na náměstí jak středověké trhy, tak i příšerné houpačky, kolotoče a stánky přecpané zbytečnostmi. Tím se úplně pokazí kouzlo středověkých trhů a vůbec celého pohádkového týdne.

Marta P.

Jsem ráda, že naše škola šla na divadelní představení, kam by určitě všichni nešli. Byla jsem na to zvědavá, už proto, že hráli neslyšící. Dobrý? Slabé slovo. Čekala jsem během představení řinčení, šuškání, šustění, prostě unuděné diváky. Nestalo se tak, asi všichni přítomní byli udiveni jako já. Druhý den jsme byli pozváni do auly. Tentokrát se tam konalo minisympózium Pocta českým spisovatelům. Kdo by si stěžoval, když se dobře baví, dozví se a ještě něco dobrého vyhraje? Ve čtvrtek jsme se s kamarádkou rozhodly, že v Jičíně zůstaneme déle a navštívíme loutkové divadlo. Bitva o Británii. Ještě teď mě od smíchu bolí břicho. To prostě nemělo chybu. Před představením jsem se byla podívat na Gutenbergovu tiskárnu. Zalíbilo se mi to a dokonce jsem si tam z ručně vyrobeného papíru něco udělala. O kousek dál měl výstavu Jan Činčera pod názvem Listy. Všechno, co bylo k vidění, udělal z ručního papíru. Nejhezčí byly obrovské vějíře na zdech galerie. Vystavoval tam také hromádky zbytků barevných papírů nebo listy stočené do svitkových knih. Kdo by si pomyslel, co může člověk udělat z papíru?

Lenka V.

Další odpovědi:

Líbily se mi zdravotní pomůcky v parku. Lehátko na páteř. A pak výstava hraček.

Jen, co jsem byl se školou, divadlo, výstava, aula.

Leporelo. Dobrý nápad. Byl jsem s malou ségrou.

Výroba papíru. Měli to víc zviditelnit.

Výstava ve sklepě. Dobrý nápad, pěkně to vypadalo, jak to bylo udělaný.

Světýlka, to bylo opravdu pro děti.

Keltská ohrada.

Levné knihy, pár jsem si jich koupil.

Telefony. Pohádková pošta. Perfektní.

Vodňanský [v KD] kecal, skoro o ničem, všichni se bavili, smáli se.

Karásek [na bráně]. Docela hlasitá muzika, jako hospodská. Dobrý texty, lidi seděli na dřevěných schodech.

Úplně to je zkažený těma houpačkama, to je příšerný. Měly by tam být atrakce jako jsou v parku.

Ve stánkách by mělo být něco jiného než je normálně na tržišti, třeba něco dřevěnýho.

Přivázala jsem kipu.

Každé město by mělo mít něco svého.

-red-


20 minut v PHNO!

Dneska jsem si dělala v Káčku čaj a to jsem měla čaj úplně s vodním kamenem. Nedáte si někdo čaj? - Hele koukejte, tady maj Týno - Co? - no to - Mě se stejně líběj ty krasohledy. - To je Standa Jiránek, Lukáš Bílek, Krystýna z Lidových novin. - Je tam někde otevřenej záchod? - Ahoj Richarde. - Volali jste hasičům? Kam jeli ty hasiči kolem tý devátý hodiny? - A jako ten čaj je čí? - Takže ho můžu vylÍt. - Kde je klíč od záchodu? - Tak! - Ale v tuhle hodinu to je takový bordel. A tak já si dám s Tebou. - Jé, to jste sem neměli dávat, mňam, mňam, mňam. Lucko, budeš tlustá! - Hovnajs. - Hele Lucko ten čaj. - Já si dám radši víno. - Já si dám pivo, jsou tam někde brouci? - Ve sklepě je takovejch brouků! - Rosťa basista je velice komunikativní člověk. - To mi dej vědět. - Co to je za podivnej soubor? - Čí jsou tyhle minirajčátka, já je miluju. Tak se Lucino někdy stav. - Já spíš ty sazeničky. - My jsme potkali Rychterovou a Junga u Anděla. - Zejtra v osm máš zubaře. - Mě to už taky napadlo, ale hned jsem to zavrh. - Nedáš si kafe nebo čaj? - Tak já si dám kafčo, a pak půjdu s Tebou. - Robert ještě nevyzkoušel, jestli to bude v tom držet.

Část textu, o němž, pokud vím, nikdo neví, kdo ho napsal, jak vznikl, o čem vlastně je, nicméně vystihuje atmosféru v Pohno (Pohádkových novinách) v době JMP, kde se našel, byl darován členu redakce Novin LG a tamtéž je otištěn.


Jičín - město pohádky

Literární minisympózium
Pocta jičínským spisovatelům
Aula LG - čtvrtek 16. září 1999

rozhovor s Prochorem pro pohádkový rozhlas

(záznam)

Prochor: Dnes se konalo v aule Lepařova gymnázia literární minisympózium s titulem Pocta jičínským spisovatelům. Co bys o něm řekl všem, kdo se jej nezúčastnili?
Jan K. Čeliš: Literární minisympózium je akce, která je spojena festivalem od jeho počátku. V prvních ročnících se minisympózium konalo v obřadní síni jičínského zámku, od minulého ročníku, respektive předminulého, neboť v loňském roce jsme jej nerealizovali, se koná v rekonstruované historické aule Lepařova gymnázia. Připravil jej tradičně Ústav českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty VŠP v Hradci Králové, jmenovitě dr. Josef Hetych, s nímž toto setkání vždy společně připravujeme, já jsem se ujal tradičně role moderátora a jakéhosi fámula celého pořadu. Lepařovo gymnázium je garantem této akce, konané v rámci JMP, letos navíc v ozvláštňujícím prostředí výstavy historických knih, kterou jsem rovněž realizoval.

Prochor: Literární sympózium. Co si máme představit pod tak učeným názvem?
Jan K. Čeliš: Název je to skutečně učený. My ale nechceme v průběhu dopoledne, kdy sympózium probíhá, dělat akademickou vědu, ustoupili jsme od pro studenty poněkud nezáživné formy řady vstupů ve formě příspěvků, tak jak se na konferencích dělají. Spíš jsme se přiklonili k zábavné formě. Byla to soutěž, devět ukázek, tedy čtených literárních textů, a k nim příslušné otázky. Na ně studenti odpověděli na připravené papíry. Mezi jednotlivými částmi soutěže a v době, kdy porota vyhodnocovala odpovědi, hráli Muzikáři, hudební soubor z Pardubic, jehož vedoucím je Daniel Hetych [Čtenářům Novin LG tento soubor není neznám, neboť naši školu již podvakráte navštívil, poprvé na předchozím literárním minisympóziu, podruhé se samostatným pořadem.] Pro vítěze soutěže byly připraveny ceny, byly to perníkové chaloupky z pardubického perníku. Za správnou odpověď na zvláštní, prémiovou otázku, dostal vítěz sluníčko z perníku.

Prochor: Jaké dojmy máš z celé letošní akce?
Jan K. Čeliš: Jičín - město pohádky je regionální festival. Tématicky se tedy obsah k letošnímu tématu "kniha" dobře hodil. Mezi ukázkami byly texty J. Š. Kubína, jičínského rodáka a autora pohádek, K. H. Máchy, který putoval jičínskou krajinu, i možná poněkud méně známých autorů, jako je Jaroslav Durych či Irma Geislová. O první a druhou cenu se podělily dvě studentky z II. B., které měly stejný (vysoký - čtrnáct z devatenácti možných) počet bodů. Mohu být tedy dvojnásobně spokojen.

Prochor: Co můžeme očekávat v příštích letech?
Jan K. Čeliš: Věděl jsem, že se mne brzo na tohle někdo zeptá. Proto jsem nadhodil toto téma dr. Hetychovi. Jeho odpověďí bylo: Uvidíme. Něco uděláme.

Prochor: Děkuju za rozhovor.
Jan K. Čeliš: Děkuju za pozvání.


Literární minisympózium

Na literárním sympóziu, které se konalo v rámci JMP v aule LG, pozval dr. J. Hetych studenty ke hře, nazvané Pocta spisovatelům Jičínska. Studentům byla předestřena literární ukázka a dostali jednu nebo více otázek. Odpovědi zapsali a po vyhodnocení dostali ti s největším počtem bodů chaloupku s pravého pardubického perníku. Protože by ony texty mohly být zajímavé i pro ostatní, budeme je (občas s malými změnami zvl. v otázkách) otiskovat v Novinách LG. Zde je první z nich:

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha promítl svůj poměr ke světu a k životu do tří symbolů: symbolu poutníka, symbolu vězně a symbolu rodné země. Pěším poutníkem svou rodnou zemí se stal i sám Mácha. Jednou z jeho nejinspirativnějších cest byly pouť do Krkonoš. Vedla i Jičínem a jeho okolím. Při plánování cesty si Mácha do svého proslulého zápisníku zaznamenal:

Sobota. 24tého srpna 1833. Ve čtyry hodiny ráno zpátky přes Trosky do Jičína [předchozí nocleh na Hrubé Skále], zde pobudeme do devíti a o desáté hodině budeme v Radimi. Jestli však se půjdeme podívati na Veliš, tehdy nepřijdeme do Radimi léč až o jedné hodině. Odsud se pujdeme podívati na Kartouzu, Bradlec i Kumburk, takže po slunce západu neb o osmé hodině se budeme vracovati do Radimi, kde přenocujeme.

Ve skutečnosti se Máchovi podařilo 23. srpna dojít až do Jičína, kde přespal. 24. srpna skutečně došel do Radimi, kde ho čekal i přítel Jan Beneš, ale kam chudého poutníka přitahovalo i posvícení. Je pravděpodobné, že se ten den dosyta najedl a bohatě napil. V dobrém rozmaru si do deníku poznamenal jedno sloku soudobé populární pijácké písně:

O několik let později napsal Mácha okouzlený těmito místy povídku. Je v ní následující popis krajiny:

Rozmanitost byla hlavní vnadou krajiny této; milostná spanilost a vážná velebnost byly v ní spojeny jako v obličeji jarého jinocha, který teď zasmutněný hleděl v ni. Za ním na půlnoc a vlevo k východu ležely v dálce u velikém půlkruhu hory Krkonošské a temnomodrý stín střídal se po velebných stupních těchto s rudožhavým světlem prvního slunce. Po pravé straně setníka stínily - z temných vystupujíce dolů - temné kopce Kumburk a Bradlec se svými hrady a za ními, vysoko nad ně, strměla krásná hora Tábor. (...) Právě před setníkem, v polední stranu obráceným, byla daleká rovina, po nížto se ourodná pole s květoucími lučinami střídala; na obzoru jejím stál chlum Veliš, korunovaný zdmi starého hradu, a o něco blíže strměl holý kopec Zebín.

(z povídky Valdice)

Otázky
1. Šel Mácha přes Sobotku?
2. Ve které obci končil den 24. srpna 1833
3. Na kterou světovou stranu od Valdic stál setník, když pohlížel na krajinu?


Literární soutěž festivalu Jičín - město pohádky 1999

Studenti LG se již druhým rokem zapojili do literární soutěže JMP, a to hned dvakrát. Jednak jako studentská porota, jednak chodili po základních školách a četli pohádky, mimo jiné také pohádky zaslané do soutěže.

Otiskujeme dopisy, které jsme dostali z Městské knihovny v Jičíně:

Vážení přátelé,

s radostí Vám oznamujeme, že Vaše studentka Lucie Pírková byla opět velice úspěšná v literární soutěži festivalu Jičín - město pohádky. Její pohádka "Kouzelná zahrada" bude oceněna pohádkovým ořechem a navíc zdramatizována a předvedena Srdíčkem. Srdečně Vás zveme na slavnosti vyhlášení výsledků soutěže, které se uskuteční v pátek 17. září 1999 od 15.00 hodin v loutkovém divadélku Srdíčko.

Mgr. Lidmila Košťálová
ředitelka MěK Jičín

Literární soutěž festivalu Jičín - město pohádky 1999

Cena časopisu Moje pastelka:
Tereza Kissová (ZŠ Železnice) – Skřítek Dubáček
Karolína Auersvaldová (ZŠ Chomutice) – O ukradeném plamínku
Petr Vavřina (Gymnázium a SOŠ Hořice) – O pyšných schodech

Cena pohádkového oříšku

kategorie A (1.-5. tř.)
Petr Merta (Mládežnická Trutnov) – Příhoda čerta Bublíka a vodníka Arnošta
Václav Eis (ZŠ Mládežnická Trutnov) – Cesta na záhadný ostrov
Jan Chocholáč (1. ZŠ Komenského Nová Paka) – O kouzelných bombónech a plyšovém beránkovi
Čestné uznání
Jana Mejsnarová (1. ZŠ Komenského Nová Paka) – Malý cestovatel

kategorie B (6.-9. tř.)
Eva Zahradníková (ZŠ Železnice) – Malý netvor
Karolína Auersvaldová (ZŠ Chomutice) – O ukradeném plamínku
Martina Tomášková (Gymn. a SOŠ Hořice) – O zlém skřetovi a závistivé rostlině

kategorie C (studenti)
Lucie Pírková (LG Jičín) – Kouzelná zahrada

Srdíčko zdramatizovalo a uvedlo pohádky "O ukradeném plamínku", "Kouzelná zahrada" a "Červená karkulka" (Pavel Hons, ZŠ Studenec)

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo v pátek 17. 9. v Srdíčku za účasti Miroslava Jaloveckého (šéfredaktor časopisu Moje pastelka) a zástupkyně studentské poroty LG Jičín.


Výstava Jana Činčery

v jičínské galerii byla součástí letošního tématu festivalu JMP, jímž byla kniha. Ukázala jednu z možností chápání knihy a papíru, který je jejím výchozím materiálem. Pro Jana Činčeru je pak papír základním prostředkem vyjádření. Papír má ve volné tvorbě autora řadu podob, od listů seřazených do klasického kodexového tvaru, přes gesto vyšpíchnuté papíroviny zachované ve stopě výsledného tvaru, "krabičku", zahrnující vždy nejrůznější možnosti jednoho souboru, metafory kamene, skály či jiných přírodních útvarů až po hromádku fragmentů. Preciznost řemeslného zpracování a poetičnost myšlenky podpořená barvou dává výsledku rozměr zážitku uměleckého díla.

-jkč-


Senzační vynálezy a nebojácní a zvídaví lidé, kteří změnili svět k lepšímu

Lubomír "Lu" Hromádka

Když jsem seděl v lavicích Lepařova gymnázia v Jičíně, nikdy jsem si ani v duchu nepomyslel, že během mého života se toho tolik změní. Je to zásluhou senzačních vynálezů a zásluhou několika stovek vynikajících lidí, kteří se nebáli změnit naše myšlení anebo riskovat svůj život a tím změnit náš život k lepšímu. A natož během tohoto tisíciletí bylo tolik vynálezů a vynálezců, že by se mi ani nevešli do mého dnešního článku. Zmíním se jen o některých, kteří upoutali moji pozornost.

Thomas Edison (1847-1931)
Jeho zásluhou vstoupíme již za krátkou dobu do nového tisíciletí v září světel a reflektorů místo tmy, která obklopovala jeho začátek.

Christopher Columbus (1451-1506)
Italský mořeplavec, který objevil Ameriku. Bohaté zemědělské produkty a nerosty změnily ekonomii a politiku ve světě.

Galileo Galilei (1564-1642)
Italský hvězdář, fyzik a matematik změnil myšlení, které převládalo předtím po 1500 let.

Leonardo da Vinci (1452-1519)
Znám hlavně jako renesanční italský malíř. Jeho obrazy, Mona Lisa a The Last Supper (Poslední večeře), jsou klasickou ukázkou jeho umění. Jeho studie a projekty v inženýrství, anatomii, architektuře, mapování, optice a sochařství jsou dalším důkazem jeho všestranného génia.

Isaac Newton (1642-1727)
Nábožensky založený Angličan pátral, proč a jak ten "Boží svět pracuje". Tento zvídavý fyzik a matematik přišel na nové teorie, které byly základem k mnoha výzkumům a vynálezům.

Ferdinand Magellan (1480-1521)
Portugalský mořeplavec se plavil v roce 1519 na západ Atlantickým oceánem. V té době věděl, že svět je kulatý. Jeho námořníci se po jeho smrti dostali domů a jako první obepluli celý svět.

Louis Pasteur (1822-1895)
Francouzský chemik, byl nejenom teoretický génius, ale i praktický člověk, který věděl, jak rozluštit problém. Jeho vynález, "pasteurizace", se užívá v přípravě jídel a a pokrmů, mléka a nápojů.

Charles Darwin (1809-1882)
Zakladatel absolutně nové teorie tohoto tisíciletí. Je to teorie o evoluci, která byla přijatá skoro všemi, ale přesto provokuje stále rozpory.

Henry Ford (1863-1947)
Když Henry Ford začal výrobu aut na běžícím páse (assembly line) v roce 1903 v Detroitu, jeho revoluční výroba snížila ceny aut natolik, že každý průměrný Američan si mohl koupit auto. Co byla kdysi hračka bohatých, stalo se nyní samozřejmostí širokých vrstev.

Nicolaus Copernicus (1474-1543)
Země byla středem univerza až do doby, kdy polský astronom Nicolaus Copernicus prohlásil, že Slunce je středem a že Země a jiné planety revolvují okolo Slunce a tím disputoval učení Aristotela a Ptolemy.

Albert Einstein (1879-1955)
V Německu byl v době studií snílek a někdy i podprůměrný student. Po příchodu do Ameriky se zajímal o fyzické a matematické nevyřešené problémy a v jejich procesu zvrátil všechny dřívější Newtonovy zákony a přišel s fantastickými novými zákony našeho století, které změnily svět.

Guglielmo Marconi (1874-1937)
Signály v Morseově abecedě písmena S přes Atlantik v roce 1901 byla světová senzace, o kterou se postaral mladý Ital Marconi. Dnes světová komunikace od rádia až k radaru a zprávy od kosmických lodí cirkulujících ve vesmíru jsou založeny na Marconiho vynálezu.

Marie Curie (1867-1934)
Byla první žena, která byla poctěna Nobelovou cenou ve fyzice v roce 1903 a v roce 1911 cenou v chemii. Výzkumná pracovnice polského původu byla zakladatelkou Radiového Institutu pro léčbu rakoviny ve Francii. Tento Institut se stal později Centrem pro nukleární výzkum.

Jacques Cousteau (1910-1997)
Jeho motto "Musíme to sami vidět." přilákalo milióny lidí k televizi. Vynálezce "scuba diving equipment" pro potápěče popularizoval exploraci a potápění v moři. Přiblížil nám kdysi obávané chobotnice, žraloky a jiné mořské živočichy na naši obrazovku. První, který burcoval proti poluci vody.

Neil Armstrong (1930- )
Americký inženýr, astronaut, který přistál jako první na Měsíci 20. července 1969 a jehož slova při přistání byla "Small step for man, one giant leap for mankind." (Malý krůček pro muže, velkolepý skok pro lidstvo.)

Co nám přinese nové tisíciletí?

Patrně hodně nových vynálezů založených na počítacích strojích - computers, a hodně vynálezů, o kterých se nám dnes ještě ani nezdá.

A co výlety do vesmíru? Co kdysi a ještě dnes je nemožné, za krátkou dobu, po roce 2000, bude patrně samozřejmostí.

Uvidíme také, co nám odpoví kosmická loď Cassini, která byla vystřelena v Americe roku 1997 a má se přiblížit do Saturnova orbitu v roce 2004, kde bude dělat výzkumné lety po dobu čtyř let.

V prosinci roku 2000 Cassini poletí kolem planety Jupiter.

To jsu věci, o kterých se nám v lavicích Lepařova gymnázia před 55 roky ani nezdálo. Jak daleko změní náš život, anebo život naších dětí? Kdo ví?

Příspěvek Lubomíra "Lu" Hromádky není prvním textem, který Noviny LG zveřejňují. "Senzační vynálezy a nebojácní a zvídaví lidé" je dokladem toho, jak svěžího ducha je muž, který emigroval před padesáti lety a který je svou myslí stále se studenty ve školních lavicích, kde před léty sám pobýval. Je dojemné, jak si tento člověk dokázal udržet svůj rodný jazyk přes skutečnost, že po desetiletí žije v jiné zemi za oceánem. Ovšemže jsou stopy oné druhé řeči v textu patrné (jména jako Christopher Columbus, pořádek slov i anglické výrazy), stejně tak jako cosi z doby, kdy Lubomír Hromádka studoval na jičínském gymnáziu (třeba druhý pád jména Ptolemaios: Ptolemy, jak se tenkrát používal). Bylo by proto skoro škoda text jakkoli upravovat. Přejeme Lubošovi hodně zdraví.

Jan K. Čeliš


Pěvecký sbor LG Foerster se ve dnech 25. a 26. září zúčastnil "Mezinárodního sborového festivalu hudebního romantismu" ve Vlachově Březí. Přivezl si odtud jednu z hlavních cen. V Jičíně vystoupil Foerster spolu s dívčím pěveckým sborem LG a pražskými mužskými pěveckými sbory v Porotním sále jičínského zámku, 24. října v kostele sv. Vavřince ve Staré Pace na koncertě na počest zdejšího rodáka houslaře Karla Pilaře, a konečně 5. listopadu na koncertu k životnímu jubileu dr. Milana Ročka, kde budou účinkovat spolu s hudebním sdruženími Musica amabilis, Collegium musicum "Český ráj" (řídí dr. Jiří Zahradník) a MUDr. Zdeňkem Petráněm.

V K-klubu se rozběhla nová pozoruhodná aktivita, jazzové kavárny. Na jedné, tuším druhé, z nich, byla hlavním protagonistou kapela Jazzevec. Vtipný název, muzika s dobrým odpichem, dobrými aranžemi a dobrou atmosférou, swingový základ střižený jazzrockem - to souvisí dnes ovšem s obsazením, tj. spodkem s klávesami, melodické dechy ozvláštňují housle Vl. Vondráčka, absolventa LG, který kapelu vede.

V den garden party na zahradě LG na plovárně vystupovala výborná bluesová kapela Lady I and The Blues Birds. Do jičínského kulturního domu ji pozvala agentura ZAKO (M. Košťák a Š. Zajíček) na 23. října, kde vystoupila spolu se dvěma dalšími skupinami více rockového zaměření (Gamba Blues Band a zvlášť Hajo°s Rattle Snake Buesband ze SRN) v KD. Strhující projev Ivany Konopáskové, jak zpěv, tak její foukací harmonika, ale i ostatních muzikantů znovu potvrdil avízo na plakátu, že se jedná o absolutní špičku mezi bluesovými kapelami.

-red-


Wijk bij Duurstede a Jičín

Jestli se něco v posledních letech povedlo, pak to byly výměnné zájezdy našich a holandských studentů z družebního města Wijku bij Duurstede. Do čísla Novin LG, ve kterém se ohlížíme do minulosti a nahlížíme do dalšího milénia, se hodí něco napsat. Také proto, že město Wijk slaví příští rok velké výročí a chtějí ny tyto oslavy pozvat své přátele z Jičína v grandiózním rozměru. Mají představu, slovy jednoho z tamějších představitelů, že "obyvatelé Jičína zavřou za sebou dveře a na týden se přemístí do Wijku".

Na tomto místě zveřejňujeme materiál, který vznikl po letošním výměnném zájezdu.

Je čtvrtek, 18. února, 16.00 hod. Přicházím do školy. Tam už čekají Holanďani, kteří přijeli o trochu dřív ne bylo v plánu. Po trochu rozpačitém uvítání si rozebereme své hosty a rozvážíme je do jejich prozatímních domovů. S hrůzou zjišťuju, že Kirsten nerozumí mně a já nerozumím jí. Pokouším se navázat konverzaci, ale marně. Naštěstí je unavená a jde brzy spát. Vzápětí ji následuju a přeju si, aby už bylo pondělí. Druhý den, v pátek, vyrážíme do Jičína. Lyže si necháme ve škole. Přesuneme se do Porotního sálu, kde nás uvítá pan starosta Liška. Potom se vydáme na Černou horu. Holanďani, kteří na lyžích stojí většinou poprvé v životě, zdolávají kopec stylem "nezatáčím, nebrzdím" a svoji jízdu ukončují zdařilým kotrmelcem. Večer se Kirsten konečně trochu rozpovídá a já dokonce rozumím. Myslím, že do pondělí přežiju.

V sobotu se koná výlet do Prahy. Po návštěvě Anežského kláštera dostáváme rozchod. Vytvoříme čtyřčlennou skupinu a vydáme se za krásami Prahy. Každou chvíli se ptáme na cestu, protože Prahu skoro neznáme. Naši hosté spoléhají na to, že je v Praze nikdo nezná a dávají volný průběh své pubertě. Jejich řádění pokračuje i večer ve Valdštejnské vinárně, kde má celá naše skupina objednanou večeři. Trpělivý číšník se jen usmívá, když u jedna holandská studentka česky oznámí. "Ty seš ale kořen."

V neděli provádím Kirsten po Libuni a ukazuju jí místní pamětihodnosti. Ji však nejvíc zajímají podnapilí hokejoví fanoušci. Potom se vydáme do Harrachova. Po procházce k Mumlavským vodopádům se necháme vyvézt lanovkou na Černou horu. Dolů doslova sklouzneme po zledovatělé cestě. Vrátíme se do Harrachova a dostáváme hodinový rozchod. Večer se díváme na televizi. Právě běží Kolotoč a Kirsten mi oznamuje, že v Nizozemí mají úplně stejnou soutěž. Škoda, že zítra odjíždí.

Poslední den pobytu. Ráno si prolezeme Prachovské skály. Jedna skupina Holanďanů se dokonce ztratí, ale brzy nás opět najdou. Vrátíme se v poledne. Kirsten chce ještě koupit nějaké dárky, a proto zůstáváme v Jičíně. Domů se dojedeme pouze najíst. V sedm hodin začíná večírek na rozloučenou Postupně se vytratíme do auly, kde se hraje na piáno a zpívá. V jedenáct hodin se loučíme. Holanďani jsou velmi přátelští. Všichni se objímáme a v některých očích vidím slzy. Přesně v půl dvanácté autobus odjíždí. Mrzí mě, že to skončilo. I v mých očích jsou slzy.

Ani trochu nelituju, že jsem se výměnného programu zúčastnila. Poznala jsem nové lidi. Zažila spoustu legrace a v červnu jedu do Holandska. Tam na mě ve Wijk bij Duurstede čeká nová kamarádka.

Lucie Pírková

Několik odpovědi na anketu zadanou českými pořadateli.

1) Čím byla pro vás první část výměnného programu přínosem?
Jsem ráda, že jsme se poznali, sblížili, skamarádili. Určitě jsme získali nové skvělé kamarády.

2) Který den programu považuješ za zvláště zdařilý?
Sobotu. V Praze nás jenom nudila ta výstava,ale jinak to bylo skvělý. Nejlepší byl večer. Večeře s diskotékou. Myslím, že i jim se líbila nejvíc sobota.

3) Co by se dalo zlepšit?
Nic

4) Bylo to tvoje první "důvěrnější" setkání se zahraničním hostem?
Ne.

5) Jak jsi využil/a jazykové schopnosti? Měl/a jsi potíže s dorozuměním?
První den jsme si vůbec nerozuměli, ale druhý už to bylo bez problémů.

6) Srovnej své jazykové schopnosti své schopnostmi tvého kmaráda/ky.
Ona uměla o sto procent líp anglicky, a já o sto procent líp německy. To je asi moc přehnané, asi padesát na padesát. Nedělalo nám to problémy. Všechno jsme si uměly vysvětlit..

7) Jak přistupovali k tvé návštěvě rodiče?
Byli skvělí.

a) Hodně se snažili být pohostinní?
Určitě. Až jsem se divila

Nic je nevyvádělo z míry, Určitě ne, jenom ty pendreky, množství jejího oblečení a hlavně bot. A to že málo jedla.

Největším problémem byla jazyková bariéra?
Ne. Máma na ni mluvila chvilku německy, pak ji to přestalo bavit, tak mluvila česky.

8) Co se ti líbilo na holandských učitelích?
Že ze sebe nedělali nic víc, než jsou. Všechny brali jako sobě rovné. A že si nechali říkat křestním jménem.

9a) Jakou zkušenost si odnášíš z této výměny?
Nevím, jestli zkušenosti, ale určitě skvělé kamarády.

b) Uvědomuješ si, že při setkání s novými lidmi se musíme učit určité toleranci, neboť se může někdy stát, že všechno není tak, jak bychom si představovali a přáli?
Asi ano, ale já jsem s ničím neměla problémy. Byla taková, jakou jsem si ji představovala.

10) Co očekáváš od návštěvy Holandska?
Že se zase uvidíme, víc sblížíme. Někam se podíváme, nakoupíme, poznám jejich zvyky, rodinu, jídlo.

Odpovědi jsou reprezentativní, lepší mohlo prý být počasí či víc společného programu, některé rodiče vyvedlo, že holandská dívka kouřila a pila pivo, chtěli by navštívit Rotterdam, Amsterdam, Utrecht, moře, vidět parky, tulipány, bylo hodně zážitků, respondentům se líbily vztahy mezi učiteli a žáky, začaly je víc bavit cizí jazyky, mluvili o přátelství a zodpovědnosti...

-red-


Nejen o festivalu "se dějí" pohádky

Možná že někdo z vás zavítal v pátek 17.září do Srdíčka na slavnostní vyhlášení literární soutěže o nejhezčí pohádku, která je každoročně určena všem školákům a studentům. Do soutěže se letos zapojilo 67 autorů, což není zrovna zanedbatelný počet. Však s tím také měli porotci z časopisu Pastelka (představovali 1.komisi) co dělat, stejně obtížný úkol měla porota studentská z LG (2.komise). Udělování cen, gratulace, focení a všechno, co podtrhne slavnostní ráz při vyhlašování vítězů, se tedy tentokrát událo dvakrát. O to zajímavější se pak soutěž jevila. A také se tím potvrdilo, že se pohádky nedají dělit na zdařilé a nezdařilé, protože v každé z nich je něco, co by se určitě aspoň jednomu čtenáři zalíbilo.

Vítězkou, jejíž pohádku nejlépe ohodnotili studenti, se stala Lucie Pírková s pohádkou Kouzelná zahrada (v minulém čísle bylo možné si ji přečíst). Lucce je 16 let (28.11. už 17) a je ve znamení Střelce. Na naší škole je studentkou sexty. Bydlí v Libuni, kde také 4 roky navštěvovala základní školu, 5.třídu odchodila na 1.ZŠ v Jičíně. Ve škole prý žádné oblíbené předměty nemá, těch doslova neoblíbených je však mnoho. Mimo psaní, nejen pohádek, se věnuje atletice - skoku do výšky, v němž, jak sama říká, úspěšně obsazuje poslední místa, netají se ani se svým hudebním hluchem. Z oblíbených spisovatelů jmenovala M.Viewegha, R.Merleho, W.Tevise, ale je jich prý mnohem víc. Z knížek miluje Povídky od Šimka a Grossmanna. A co říká na pohádku? Úplně všechno:

Těsně po vyhlášení výsledků:

Jaké máš pocity, poté co ti udělili cenu?
Jsem ráda, samozřejmě.

Myslíš si, že za rok do toho znovu půjdeš?
Už asi ne. Za rok budu maturovat.

Kdy jsi vůbec napsala první pohádku?
První pohádku jsem napsala ve 4.třídě, jmenovala se Jablečné město a vyhrála. Potom jsem dost dlouho nepsala, až loni teda.

Někdo tě do toho navedl nebo sama od sebe...?
Vlastně mi k tomu dopomohla učitelka na základní škole.

Tíhla jsi jako malá třeba taky k básničkám nebo to byly jenom pohádky?
Ne, hlavně to byly ty pohádky, nejvíc od Andersena.

A televizní pohádky?
Televizní pohádky taky, ale hlavně ty klasický.

Pohádka je plná fantazie, nadpřirozena... Člověk občas mívá myšlenky, jaké by to asi bylo v takovém světě žít. Nemáš někdy takovou potřebu se tam podívat?

Snad ani ne. Mně se líbí tady. V pohádce bych žít nechtěla.

A připadá ti to tady jako pohádka?
Tenhle týden jo. A jinak to pokaždý úplně nejde.

Myslíš si, že jsou pohádky jenom otázkou dětství a po takových, dejme tomu, osmnáctinách je definitivně šlus?

Já si myslím, že se pohádky líbí každému, ale ti starší a třeba frajeři-kluci to už nepřiznávají.

Tebe teda pohádka jen tak nepustí?
Ne, to ne. Nějaký kořeny ve mně jsou.


Téma pohádky nás skutečně nepustilo ani po festivalu, a tak jsme si řekli, že tomu necháme volný průchod:

Co pro tebe dnes znamená žánr - POHÁDKA? Je pro tebe stále ústřední, anebo čím je překonáván?
Pohádka je pro mě jen vzpomínka na dětství. Teď čtu knížky, které jsou "čitelné". To znamená, že mají napínavý nebo zajímavý děj a jsou napsány současnou češtinou.

Píšeš-li sama pohádky, musel tě tenhle žánr nějakým způsobem oslovit, a to nejspíš už jako malinkou. Myslíš si, že je důležité, aby se dětem už odmalička četly pohádky? Proč?
Všem dětem se líbí pohádky. Nejspíš proto, že vždycky dobře skončí. Ze stejného důvodu je mám ráda i já.

Dětem by se určitě měly číst pohádky, aby odmalinka věřily tomu, že dobro zvítězí nad zlem. A myslím si, že to je zvlášť důležité v dnešní složité době.

Čím jsou pro tebe pohádky kouzelné dnes - změnilo se něco od dob, co jsi byla malá?
Nevím. Prostě se mi líbily a líbí. Dobře se při nich usínalo.

Jakou postavou by ses chtěla stát v nadpřirozeném světě?
Teď už o tom nepřemýšlím, ale jako malá jsem samozřejmě chtěla být princeznou.

Říkala°s, že máš v oblibě klasické pohádky. Co ti na těch moderních tolik "vadí"?
Chybí jim kouzlo a poetika.

Školní sloh nepochybně zvládáš na výbornou. Máš ale k nějakému ze slohových útvarů vyloženě odpor?
Přímo odpor nemám k ničemu, ale nerada píšu odborný popis.

Nepřemýšlela jsi o povolání spisovatelky? Co myslíš, je dobré, když se stane spisovatelství povoláním?
Možná si budu psát jen tak, pro sebe. Spisovatelkou být nechci.

Myslíš, že je dneska jednoduché na sebe upozornit? Protlouct se dopředu, v něčem vynikat, být se sebou spokojený?
Upozornit na sebe je jednoduché, ale být v něčem skutečně dobrý je obtížné.

Co by sis přála na tomhle nebo ve svém vlastním světě a okolí změnit?
Co bych si přála? Teď mě nic nenapadá. Všechno, co potřebuju, zatím mám. (příkladná skromnost)

Možná, že to nechceš rozebírat, ale co tě nejvíc přimělo pustit se do napsání pohádky? Přetékající fantazie, udělat radost druhým s dobrým nápadem nebo jen tak z hecu, schválně, co na to řekne svět?
Jen tak z hecu. Už dvakrát moje pohádky uspěly, zkusila jsem to potřetí. Dodnes nevím, jestli to bylo slabou konkurencí nebo kvalitou mého díla.

Měla by se pohádka psát podle nějaké osnovy? Co by jí nemělo scházet?
Jak už jsem řekla, neměl by jí scházet šťastný konec a dobrá myšlenka.

Co myslíš, dá se život na gymplu nazvat pohádkou? Co popřípadě chybí tomu, aby pohádkou byl?
Protože chci složit maturitu hned na první pokus, musím říct, že život na gymplu je pohádka. Hlavně o přestávkách!!!

Mockrát díky za pohádkový rozhovor. KONEC POHÁDEK!

Míša Velíšková


2. část


Noviny Lepařova gymnázia