Logo NLG

Noviny Lepařova gymnázia,
jubilejní číslo
14. června 1999Ročník 3 (12)

Tři roky Novin Lepařova gymnázia

Tři roky existence. Nijak zvlášť dlouhá doba každého projektu, který má přinest významnější výsledky, tím spíše ne u novin či časopisu. Přesto snad je možné udělat první malý sumář, který bychom ovšem nezveřejňovali nebýt letošního výročí školy. Činíme-li tak, je to proto, že počítáme s tím, že se toto mimořádné, jubilejní číslo dostane i do rukou někdejších absolventů mnohdy zdaleka, jimž je - vedle současných žáků školy a občanů Jičína - určeno především. A protože je jubilejní, i fakticky navíc oproti řadě třech dvojčísel, jak se ustálilo v posledních dvou ročnících, chtěli jsme toto číslo udělat trochu jinak.

Původní představu vybrat nejzajímavější články z celého období jsme zavrhli ze dvou důvodů. První z nich: chceme znovu nabídnout výběr starších čísel, které ještě máme, zájemcům, kteří si je neměli možnost opatřit v době, kdy vyšly. Druhý: máme řadu příspěvků vhodných či vytvořených právě pro toto číslo, ať od současných studentů LG či od absolventů starších ročníků, z nichž některé jsou zveřejněny v jubilejním sborníku, jiné v regionálním tisku. Texty publikované paralelně se sborníkem jsou zde ve zkrácené podobě.

Zde tedy onen sumář:

Ve 3 ročnících vyšlo 11 (17) čísel NLG (číslo v závorce rozpočítává dvojčísla na jednotlivá čísla): v 1. roč. 5 čísel (páté uvedeno chybně jako rovněž 4.), v 2. a 3. ročníku po 3 dvojčíslech. Od třetího čísla měly rozsah 8 stran, od prvního dvojčísla pravidelně 16 stran, s výjimkou posledního 18stránkového dvojčísla.

NLG zveřejnily za dobu svého trvání kolem 600 textů (PC textových souborů) - článků či jiných příspěvků v celkovém rozsahu, který odpovídá zhruba třísetstránkovému románu. Pro porovnání: 1. číslo zaznamenává 10 textových souborů, poslední dvojčíslo 38.

Redaktoři (či spíše redaktorky) se setkali/-y s řadou zajímavých osobností, které mají nějaký vztah k Jičínu/LG či přímo přijaly pozvání do auly LG a následně o nich něco napsali/-y či s nimi udělali/-y interview. Zde jsou jejich jména:

Petr Váša (I, 2), Mňága a Žďorp a I. Czáková (I/3), S. Rudolf (II/1,2), Alfréd Strejček a Štěpán Rak (II, 1,2), J. Svěrák, J. Strach a Barbora Seidlová (II/1,2), Michal Viewegh (II/5,6), Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek (I/5,6), Jiří Dědeček (II/5,6), Jan Burian, Věra Martinová (III/1,2), Adolf Born (III/3,4), Jiří Černý (III/5,6), Chinaski (I/3 a III/3,4)

Noviny LG zaznamenaly pořady v aule LG:

Besedy Štěpána Peroutky (II, 1,2, III/3,4) a Radka Banýra (III/5,6), vystoupení Muzikářů (II,3,4), studentské divadlo, koncert O. Koláčného, A. Krčmárika a V. Drahoňovského, vánoční koncert Fidle.

Zvláštní pozornost si jistě zasloužila vědecká konference "Valdštejnská lodžie a komponovaná barokní krajina v okolí Jičína" (I/4), která se konala v aule LG jako první aktivita v ní pořádaná, která přesáhla význam regionu.

Noviny LG sledovaly nejrůznější náměty, postihující dění ve škole: (otevření studovny I/1,2), dramatický kroužek Ajky Pospíšilové (II/1,2), studentský bufet (II/1,2) kulturu ve škole, pěvecký sbor při LG Foerster (poprvé I/2) a Dívčí pěvecký sbor při LG (II/3,4), aktivity manželů Lhotákových, a ovšem i sport na LG - Běh 17. listopadu, vodácký kurs, střelecké závody, basketbal a volejbal či souborné přehledy (např. III/3,4).

Soustavně se zajímaly o studentskou výměnu s holandským městem Wijk bij Duurstede, podávaly ale i zprávy o současných cestách studentů do ciziny, ať již skupinově či jednotlivě a při nejrůznějších příležitostech - kromě Holandska se objevila v NLG historicko-geografická exkurze na Slovensko (III/1,2), ale také Amerika, Paříž, Německo, Dánsko, Indie...

Noviny LG si všímaly i vysloveně školních záležitostí - na přetřes přišly maturitní písemky, úspěchy v olympiádách či soutěžích. Na druhé straně daly Noviny LG širší prostor vyjádření nejširšímu počtu studentů k nejrůznějším tématům (prázdniny, jaro), vyhradili jsme místo pro zábavu, vtipy, dali jsme si záležet na tom, aby nebyli opomíjeni studenti nižších ročníků (Lepaříček), kteří se ostatně v poslední době pustili do díla s vervou největší.

Na druhé straně ovšem zajímalo Noviny LG již vzhledem k tomu, že studenti jsou zároveň obyvateli Jičína a okolních měst a obcí, i dění ve městě i v regionu - kulturní festival "Jičín - město pohádky", letošní výročí Základní umělecké školy v Jičíně, události v Sobotce, Lomnici n. Pop., Nové Pace aj.

Z koncepce Novin LG vyplynul i způsob, jakým noviny vznikají. Jádrem je redakční rada složená převážně ze studentů (viz Kdo za tím vězí, s. x), díl zodpovědnosti na sebe převzal Jan K. Čeliš. Přispívají i ostatní profesoři LG: Miloš Chlumský, Jiří Kazda, Soňa Machová, Olga Kovářová aj.

Hodnocení Novin LG přísluší čtenářům. My můžeme pouze konstatovat, že jsme naši práci směřovali vědomě tak, abychom spoluvytvářeli pozitivní atmosféru, zatím se tedy polemika či kritické postoje uplatňovaly spíše výjimečně; ale ani to nemusí být jediným pravidlem, zvláště přerostou-li některé jevy únosnou mez. Nicméně upřednostňujeme pozitivní motivaci. Do jaké míry nám budou stačit nám samým síly a invence, to se uvidí - třeba zase za tři roky.

Jan K. Čeliš

Fotografie Balbínova manuskriptu


Jičínské gymnázium v datech

16. října 1624 - Albrecht z Valdštejna vydává zakládací listinu koleje s gymnáziem

3. listopadu 1623, ještě před založením koleje se započalo vyučování v nejnižších gymnaziálních třídách

6. dubna 1627 - položen základní kámen nové budovy gymnázia, již na podzim příštího roku se tu počalo vyučovat

jezuitské gymnázium, které náleží k nejstarším v Čechách, postupně budováno na 5 - 6 tříd: rudimenta (elementa linguae latinae), principia, media a tertia čili syntax (tři gramatikální třídy), poetika a rétorika (připojeny 1627-1628)

1631 se ke gymnáziu přičlenila i studia logiky, tedy první třídy filozofických studií (ta byla tehdy tříletá: logika, fyzika a metafyzika), o rok později snad zahájila i fyzika

1632-33 - zde studoval a poté v období 1661-2 a 1667-8 byl členem jezuitské koleje a vyučoval zde Bohuslav Balbín

25. února 1634 - Valdštejn zavražděn v Chebu, jičínské koleje s gymnáziem a seminářem se "ujal" císař

17. století - sporadicky se vyučovalo i v třídách filozofických (1672-1677) a teologických (např. 1668-1672), nikdy však nebyl uskutečněn najednou úplný kurs, kompletní teologická studia (celkem šestiletá) byla tehdy pouze na univerzitách

1680 - morová epidemie - vyučování narušeno

1686 opožděné započetí stavby semináře, projektované už Valdštejnovým architektem Pierronim

18. století - války narušují vyučování; 1745 pruské oddíly prováděly na Jičínsku rekvizice (slezské války), o desetiletí později ještě více zasáhla do zdejšího kraje sedmiletá válka,pruský generál Schwerin se rozložil se svým táborem u Železnice a nepřátelské voje bezprostředně ohrožovaly kolejní statky

1773 - zrušení jezuitského řádu, který v českých zemích prakticky ovládal veškeré školství, k následným opatřením patřila Jičínská proměna jezuitské koleje v kasárna; 1777-1807 tedy v Jičíně neexistovala žádná vyšší škola

1801 - vydán dvorský dekret, jímž se nařizovalo obnovení gymnázií v těch městech, kde již v minulosti existovala; 18. března 1806 bylo přípisem krajského úřadu povoleno obnovení gymnázia

1807 - obnovení gymnázia, zásluhy se přičítají především jičínskému měšťanu Janu Karlu Kneisovi

do roku 1819 bylo gymnázium školou pětitřídní (tři nižší ročníky byly gramatikální, dva vyšší pak humanitní), vyučovacím jazykem byla na nižším gymnáziu němčina, na vyšším latina

1819 - první podstatná reforma, škola rozšířena na šestitřídní, nižší třídy pak získaly tradiční označení - prima, secunda, tertia a kvarta (vyšší-humanitní si uchovaly původní - poesie a rhetorica)

20. léta - mezi profesory gymnázia se objevují první obrozenci - Josef Chmela od roku 1819 poprvé vyučoval na gymnáziu nepovinnou češtinu, po něm přicházejí význačný vlastenecký aktivista a pozdější ředitel školy František Šír a neméně uznávaný literát a divadelník Šimon Karel Macháček i katecheta Jan Sidon; v letech 1829-33 studoval na jičínském gymnáziu František Ladislav Rieger

1849 se gymnázia (a tedy i jičínské) stávají osmiletými, zavádí se i rozdělení na čtyřleté nižší a čtyřleté vyšší gymnázium, stabilizuje se i tradiční označení tříd (prima až oktáva), s reformou se rozšiřuje počet vyučovacích předmětů, mezi jedenácti povinnými je poprvé i čeština

Sbor gymnasia jičínského r. 1857

9. října 1866 - jičínské gymnázium prohlášeno místodržitelským výnosem za český ústav, němčina se stala předmětem nepovinným a od roku 1867 se všechny předměty vyučovaly česky

1871 - jmenován ředitelem gymnázia František Lepař, jedním z jeho hlavních cílů je vystavění nové důstojné a reprezentativní budovy

březen 1882 - položen základní kámen nové budovy gymnázia, již v říjnu 1883 byla hotova a připravena pro vyučování

1904 - se zavádí pravidelný režim vyučování mezi osmou a třináctou hodinou, ve školním roce 1906 poprvé zaznívá k oddělení hodin elektrický zvonek

1907 - oslavy 100. let obnovení školy, velký sjezd abiturientů, ve dnech 27.- 29. září si škola rozsáhlými Jubilejními slavnostmi připomněla uvedené výročí

Sbor gymnasia jičínského r. 1907

válečná léta - na jaře 1915 budova školy využívána hned třemi jičínskými školami - souběžně zde probíhá vyučování studentů gymnázia, reálky a učitelského ústavu; první dvě školy se o budovu dělí až do roku 1919

od 14. října do 4. listopadu 1918 jsou školy uzavřeny tedy téměř jeden měsíc; oslavy vzniku republiky proběhly 5. listopadu (shromáždění studentů) a 18.listopadu, kdy oslavy (pokračování oslav slavnostním průvodem studentů a občanů Jičína od sochy Komenského na náměstí a slavnostní přísahou věrnosti československému státu a jeho vládě

počátkem 20. let - probíhá výuka ve velice neutěšeném prostředí válkou zdevastované školy, nákladná rekonstrukce celého areálu budovy - postupná realizace oprav podlah, střechy, kanalizace, tělocvičen i jednotlivých tříd; elektrická instalace

působení osobnosti, které svou mimořádnou aktivitou přesahují význam regionální (viz v tomto čísle NLG na jiném místě)

1931/32 - oslavy 100. výročí narození Františka Lepaře, z důstojných oslav vzešel zajímavý návrh návrh Shromáždění abiturientů na přejmenování školy:

1932, únor - přiznán čestný název Státní československé gymnázium Františka Lepaře

1934 - sloučení Lepařova gymnázia a dívčího reformního reálného gymnázia na základě výnosu ministerstva školství - přes protesty ředitelství a profesorů obou škol, starosty a členů občanského zastupitelstva i jičínské veřejnosti

opět válečná léta - po roce 1938 zavedeno nouzové vyučování, později je gymnázium dokonce přejmenováno na "Realgymnasium in Jitschin", po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha postihnou konkrétní perzekuce i profesory a studenty jičínského gymnázia

1942 - koncem roku dochází k restrikci jičínských středních škol, gymnázium je sloučeno s reálkou, která tak do srpna 1945 přestává existovat; v říjnu 1944 je budova gymnázia zabrána pro potřeby jednotky říšské pracovní služby (RAD), škola je přestěhována do Raisova učitelského ústavu; po jeho zabrání se obě školy stěhují do budovy finančního ředitelství v Balbínově ulici, do prostor původní jezuitské koleje; od dubna 1945 je výuka přerušena úplně

25. května 1945 - v Masarykově divadle slavnostní zahájení výuky studentů gymnázia a učitelského ústavu

21. dubna 1948 - školský zákon, jímž se osmitřídní gymnázium se mění na čtyřleté, nižší stupeň začleněn do základní školy, proto část učeben v ústavu byla přenechána základní škole, vyučování podle nových osnov jednotné školy začalo 1. září 1948

1953 - nový školský zákon, kterým se 3 bývalé stupně škol slučují ve školu jedenáctiletou, zánik názvu "Lepařovo státní reálné gymnázium", ústav se mění v jedenáctiletou střední školu, v témže roce zřízena večerní škola pracujících

ve školním roce 1958/59 pokusná dvanáctiletá střední škola, oficiální prodloužení povinné školní docházky na devět let je pak podle usnesení o spojení školy s životem z dubna 1959

od 1.ledna 1964 - DSŠ rozdělena na samostatnou SVVŠ a 4. ZDŠ, ta zůstala v budově školy

1966/67 povolil KNV zavedení volných sudých sobot

1. září 1968 - SVVŠ se mění na gymnázium, prodlužuje se délka studia na čtyři roky a jsou zavedeny opět dvě větve - humanitní a přírodovědná

1974 - přijetí žáků z osmých tříd do dalších dvou tříd prvního ročníku - bez přijímacích zkoušek

1972/73 ověřování nového předmětu - základy výroby a odborné přípravy (ZVOP), od 1. 9. 1979 byly odborné předměty zavedeny na všech gymnáziích

1. září 1980 - otevřena nová 4. ZŠ, tím se uvolnily prostory v budově gymnázia a mohlo se začít s přestavbou školy

po listopadu 1989 - cílem cílem výuky na gymnáziu se stává opět příprava ke studiu na vysoké škole

1. 9. 1990 - škola získává právní subjektivitu

1991 - zavedeno víceleté gymnázium (sedmitřídní, nyní osmitřídní)

od 1991 - se gymnázium opět jmenuje Lepařovo, v říjnu 1992 byla tomuto významnému řediteli odhalena v budově školy pamětní deska; studium na Lepařově gymnáziu je všeobecného zaměření s řadou volitelných seminářů,

od poč. 90. let - rozsáhlé vnější i vnitřní opravy budovy

1996, září - slavnostní otevření rekonstruované auly

1997 - otevření studovny a čítárny na galerii auly

(zpracováno podle textů I. Čornejové, V. Úlehly, V. Horčičkové, M. Chlumského a M. Skřivánkové ve sborníku k 375. výročí založení jičínského gymnázia)

jkč


Z fotokroniky LG

Větrný mlýn ve Wijk bij Duurstede, proslulý z obrazu Jacoba van Ruisdaela, Jan K. Čeliš, S. Machová a H. Zlatník na prvním výměnném zájezdu do Holandska, interiér družební školy ve Wijku, divadelní scénka z vánoční besídky v aule LG, Holanďan - jak jinak?, divadlo SnB (Robert Smolík a Lukáš Bílek) na zahradě LG / prostřední fotografie na protější straně: historická knihovna gymnázia


Současnost a historie

Martina Skřivánková

Významné osobnosti jičínského gymnázia

(z článku Gymnázium v období první československé republiky)

V tomto období působí na gymnáziu osobnosti, které svou mimořádnou aktivitou přesahují význam regionální. Profesoři jsou činní literárně, podílejí se na přípravě a vydávání nových učebnic, publikují v odborném i regionálním tisku, pořádají přednáškové kurzy pro jičínskou veřejnost, působí ve spolcích a profesních klubech. Mnozí z nich se nestraní ani aktivit politických a stávají se členy obecních zastupitelstev či různých rad a komisí. V neposlední řadě jsou horlivými propagátory turistiky. Ze starší generace nelze nezmínit prof. Josefa Vítke, autora cenné monografické práce "K dějinám jičínského gymnasia", prof. Gottharda Smolaře, již zmiňovaného organizátora praktických cvičení, a Dr. Jakuba Všetečku, přítele T. G. Masaryka, zakladatele abstinentního hnutí na gymnáziu a hlavně propagátora turistiky, stojícího u založení nového penzionátu v Prachovských skalách, který později ponese jeho jméno (nynější hotel Pod Šikmou věží). Z mladší generace profesorů je třeba uvést alespoň prof. Antonína Houbu, organizátora významných veřejných akcí, prof. Františka Kasku, jednoho z autorů úprav latinské čítanky a Dr. Alfonse Neubauera, historika a autora několika zajímavých historických polemik. Další významné osobnosti jičínského gymnázia lze hledat mezi absolventy. Zmiňme opět pouze několik konkrétních jmen, i když jejich výčet mohl být podstatně delší. Antal Stašek, známý český spisovatel, MUDr. Otakar Kukula, lékař a rektor Karlovy univerzity, MUDr. Eduard Babák, lékař a rektor Masarykovy univerzity, Augustin Seifert, ředitel Národní rady československé, MUDr. Antonín Fingerland, primař prosektury a infekčního oddělení veřejné nemocnice v Hradci Králové a profesor Karlovy univerzity.

Orchestr C. K. gymnasia v Jičíně


Absolventi napsali

Ivan Matějka

Perličky

(z příspěvku Vzpomínání na léta padesátá do jubilejního sborníku)

I v nelehké době, ve které jsme studovali, byl čas na studentské radosti, zábavy a školské recese, dělání si legrace ze sebe a z pánů profesorů.

Svědectví o tom podává výběr ze školních perliček, které byly autorem vzpomínky po 3 roky zapisovány do třídního "frkníku" (odtud frky), aby v tomto almanachu spatřily světlo světa. Berte je shovívavě, jsou staré 45 roků.

1) Studentské

Hud. výchova Bedřich Smetana ráno vstal a viděl, že je hluchý.

Němčina Jak se řekne německy politická strana? Die Parte.

Matematika Máme čísla 0,2,3,5. Které dáme jako první? 1,4 nebo 6

Zeměpis Západní podnebí je nejvíce obydleno.

A co se stalo s těmi ledovci? Odešly někam jinam.

Paříž se vyznačuje výrobou periferií.

Nejvyšší hora Jižní Ameriky je Akonkakao.

Na Nové Guinei jsou velké společenské nedostatky. Jsou tam totiž lidožrouti.

Domácí zvířata v Malajsku jsou nosorožci.

Pensylvanie je ostrov v Oceánii.

Český jazyk Kdo byla Matka od Gorkého? Byla matka Pavla Vlasova. A kdo byl Pavel Vlasov? To byl syn matky.

Slované se rozešli, neboť jim došla pastva.

Po slohu románském k nám přichází stavební sloh germánský.

Pomník vyrobila kamenická škola Hořice podle návrhu sovětského umělce z ostroměřského pískovce.

Když jsem uviděla Stalinovu sochu, nohy mi údivem zdřevnatěly.

Čelakovský vedle toho, že měl hlad, byl spisovatelem

Nerudův otec nejprve dostal kantinu a později zemřel.

Fyzika V poledne je stín nejdelší a k večeru se prodlužuje.

Jednotka času je jeden metr.

Dějepis Původní obyvatelé byli ti, kteří tam vlastně již byli.

Feidias dělal bohy.

Čím prospěli světu Indové? Jako první vynalezli budhismus.

Tak Přemysl Otakar II. byl poražen na Moravském poli - kdeže to bylo? Prosím, u Kresčaku.

Přírodopis Medúzy patří mezi býložravce.

Z divokých savců u nás žijících je nejrozšířenější kráva.

Jasan se vyznačuje tím, že se snadno kříží a jeho děti rychle rostou.

V játrech se čistí vzduch.

Měkkýši se dělí na plže, mlže a smrže.

V příštím mičurinském kroužku budeme periskopovat.

2) Profesorské

Matematika Tady máme jednu rovnici,druhou a třetí. Dohromady tedy šest, že ano.

Zeměpis Španělsko se vyznačuje výrobou zbraní a býčích zápasů.

Již samo jméno ukazuje, že jde o polskou národnost. Tedy Kosciuzsko byl sovětský vlastenec, který bojoval proti carskému samoděržaví.

Na Jávě mají význam dvě plodiny: kaučuk a cín.

O výzkum krystalů se zasloužili dva bratři - otec a syn Braggové.

Diamanty se nesmí brousit proti srsti.

Sovětský svaz je po USA a Kanadě prvním na světě v těžbě zlata.

Český jazyk Marco Polo byl největším italským skladatelem středověku.

Přírodopis Dnes, jak je vidět, je nevidět.

A takový kojenec se již začíná stavět na zadní.

Fyzika Tak kterým Newtonovým zákonem začneme? Prosím, prvním. No tak vidíte, jak vám ta fyzika jde.

Latina Nejkrásnějším kovem pro zasazování drahokamů lásky je mládí.

Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A když ta láska trvá věčně, pak netrvá slečna věčně.

(citován Vlad. Brodský, profesor z nejmilejších)

P.S. Autorství jednotlivých výroků lze doložit jmenovitě...


Vojtěch Kopecký

V zámku a podzámčí aneb študáci na šlechtické svatbě

Stalo se za války, někdy v roce čtyřicátém třetím nebo čtvrtém, že se jeden z hrabat Šliků ženil (František hrabě Schlik, mat.roč. 1933). Ale nebyl to jenom pouhý hrabě. Byl současně i čestným členem lehkoatletického oddílu SK Jičín. Sice nezávodil, ale zato přispíval jednou stokorunou ročně do velmi chudé oddílové pokladny. Tedy mecenáš, či jak se dnes říká, takřka sponzor.

Tehdejšímu předsedovi oddílu Mirku Häckelovi (mat. r. 1936) bylo jasné, že žení-li se takový významný čestný člen, je povinností všech atletů SK Jičín zaujmout k této události veřejně kladný a aktivní postoj. Šlo vlastně o to, stanovit konkrétní formu důstojné úrovně, jinak věc byla všem zcela jasná. Po zvážení řady návrhů bylo nakonec rozhodnuto, že oddíl vyšle na zámek do Jičíněvse, kde svatební veselí bude probíhat, slavnostní štafetu s pozdravnou depeší. V oddílové pokladně totiž toho času nebylo peněz a stejně v těch válečných letech by žádný důstojný dar pořídit možné nebylo i kdyby peníze byly. Tu slavnostní depeši kdosi ze známosti Häckelovi kaligraficky napsal zadarmo.

Zajištěním celé akce byl pověřen tehdejší dorostenec, dnešní publicista a politik Přemysl Janýr (mat. r. 1945, + 12/98). Ten, aby na to nebyl sám, si pod příslibem účasti na opulentním svatebním pohoštení, získal tři další dorostence. To nebylo zvlášť obtížné, vzhledem k válečným, stále se snižujícím přídělům potravin. A tak v příslušný den a hodinu slavnostní štafeta ve složení Přemysl Janýr, Lojza Pižl, Luboš Smutný a Vojta Kopecký vyrazila na cestu do Jičíněvse.

Z Jičína to je dost daleko a tak, jedouce na bicyklu, jsme vedli monotematickou diskuzi - co všechno může představovat takové pohoštění na hraběcí svatbě a zda při této příležitosti se gratulantům dávají i výslužky. A pakliže dávají, kolik čeho taková hraběcí výslužka může obsahovat.

Plni optimismu a radostného očekávání jsme sjížděli poslední kopec před naším cílem. Plán vlastního vystoupení jsme měli dost jednoduchý: Na kolech dojedeme do Jičíněvsi, na železniční zastávce si dáme kola do úschovy včetně oděvních svršků a jen v trenýrkách a bílých tričkách s modrým emblemem SK Jičín na prsou se pak vydáme k zámku jako štafeta.

Jak jsme dohodli, tak i provedli. Když jsme se ocitli na cestě vedoucí k zámku, (tehdy to byla topolová alej), dali jsme se ve čtyřstupu do běhu. Záhy jsme upoutali pozornost svadebčanů, kteří se nahrnuli k oknům a hlasitě naše úsilí podporovali. Dokonce nějaká hraběnka, či kontesa nám mávala bílým šátkem, takže to bylo přesně, jako v té písni: "...když malý bubeníček vstoupil na chodníček, markýza bílým šátkem mávala mu vstříc..."

Když jsme doběhli ke vchodu do zámku, očekávalo nás tam už několik lokajů v barevných fracích, sametových kalhotách ke kolenům a bílých punčochách. Na každém střevíci stříbrnou přezku jako dlaň. Ti nás hned vedli po schodišti do poschodí přímo k panu hraběti. Tam ve velkém sále bylo dam a pánů nepočítaných. Žakety, fraky a dlouhé roby, až zrak přecházel. Přemek Janýr panu hraběti předal pozdravnou depeši a pan hrabě nás pak hlasitě chválil, jakou že jsme mu to udělali radost, všem ostatním hraběcím hostům nás představil jako hochy z atletického oddílu SK Jičín, který tak pěkně uctil jeho nejkrásnější den v životě. Tak nějak to řekl. Pak nám každému nalil malinké štamprdlátko jakéhosi drahého likéru. Jenomže nám se po tom usilovném běhu a rozčilením z té slávy okolo tak rozklepaly ruce, že jsme toho likéru opravdu jen olízli, zbytek rozbryndali.

A pak pan hrabě konečně vyslovil to, nač jsme se tak těšili. Prohlásil nás za své hosty řka, že po tom běhu se také musíme náležitě posilnit. Osobně nás odvedl po schodech dolů do čeledníku vedle kuchyně, nařídil jednomu z těch lokajů, aby nás pohostil. Počkal si, až nám ten lokaj přinesl každému talíř s trochou řídkého bujónu, ještě jednou nám poděkoval, popřál dobré chuti a odešel. Všichni čtyři jsme nabyli dojmu, že jičíněveský zámek od této chvíle patří nám. Ale nepatřil...

Lokaj, co nám přinesl bujón, se vrátil a s kamennou, skutečně lokajskou tváří nám sdělil: "A tím to končí, koukejte vypadnout!" Z vedlejší kuchyně se připojil další hlas, který podotknul ještě něco o nenažranosti. Nikdo z nás jistě dodnes neví, jak jsme se ocitli tak rychle venku před zámkem. Začali jsme se radit, jak se za tohle znectění pomstít, ale nic uskutečnitelného nás v tom vzteku stále nenapadalo. Jediný z nás, Lojza Pižl, správně zhodnotil realitu. Neušlo mu, že v té kuchyni na stolku blízko otevřeného okna, si ten lokaj postavil lahev vína. Lojza byl běžec středních tratí. Bylo pro něho dílem okamžiku zámek oběhnout a láhve se zmocnit. I když jen malé, přece jen to jakési zadostiučinění bylo. A tak jsme se, teď už zcela potichu, vrátili s ukořistěnou lahví na železniční zastávku pro naše kola a oděvní svršky. A tam jsme také tu láhev společně vypili.

Alkohol má účinek nejrychlejší u lidí lačných a nejvýraznější u lidí alkoholu nezvyklých - praví se v učebnicích. My splňovali obé. Jako dorostenci a lehcí atleti jsme skutečně na alkohol navyklí nebyli a v očekávání bohaté hostiny jsme přijeli na lačno a ta trocha řídkého hraběcího bujonu naši lačnost spíše prohloubila.

Mezi Jičíněvsem a Starým Místem tenkrát nebyla přímá silnice, jako je tomu dnes. Do Starého Místa se sjíždělo strmými serpentinami. Říkalo se tam "V Černých potokách" a bylo to odjakživa místo častých nehod. Silnice tam sice byla dost široká, ale pro nás to nestačilo. Naštěstí tenkrát po silnicích skoro žádná auta nejezdila. A tak s velikými potížemi a hlavně velice hladoví jsme do Jičína přece jenom dojeli.

Od té doby uplynulo už více než půl století. Ale kdykoliv jedu přes Jičíněves, mám takový neodbytný pocit, že v našem tehdejším střetu s feudalismem, vítězství na naší straně nebylo. Ale na druhé straně - sedláci u toho Chlumce - ti dopadli ještě hůř.


Vlaďka Matějková

výběr z poezie

Ve třídě

"Nasypeme vám otrávený zrní..."
  Jsme slepice
  sezobeme všechno
  nepochopíme prý nic
Na našich pět intelektů
stačí jeden chlapecký
nic více nic méně
  Jsme prý slepice
  jenže zobat, zobat nebudeme
    (náš hřad chystá dívčí válku)
Vlasto,
Ctirade,
Šárko
obživnete nejen
v četbě povinné
    (obživnete pro slepičí "kvoč")

Vlaďka Poláková III.C / 1981


Báseň poraněná ránem

Jsou rána
co se odkutálí
jako dětskej míč
  Jsou rána
  co maj v sobě
  kousky nebe
Jsou rána
co tě sváděj
utýct pryč
  Jsou rána
  kdy tě
  v duši zebe.
A tak ta rána
někdy bolí
tak jako kůže rozťatá
a každý nový jitro
přisype ti soli
a začnou další
malá dramata ...

Vlaďka Poláková-Matějková, IV.C / 1982


Vdavek chtivá

Prý mi dá všechno
co jen budu chtít
svůj vytahaný svetr
klukovská šeptnutí z duté vrby
tááákhle velký cit
(zahraje mi taky na kytaru bezstrunnou)
Prý mi dáš všechno
co jen budu chtít
svůj úspěch
finance
tááákhle velký byt
(a můžeš taky modré z nebe
z kterého city se pohrnou?)
  Co teď?
  Kluka nebo pána?
  Orel nebo panna?
  Hodím si korunou -
  a jsem šťastně vdána.

Vlaďka Poláková, IV.C / 1982


Cizopasná

Napadl nás
červotoč nejistot
  budeme pálit mosty
  nebo stavět
  nečervivej plot?
Už nás asi Podsemín
rozzářeně neuvítá...
  ocucanejch bonbónů
  našich vzpoímínek
  se plíseň chytá.

Vlaďka Poláková, IV.C / 1982


Ještě žije

Můj proutek nehledá
artézskou vodu
ale dobro
křišťalový pramen člověčí
  Sedá na něm
  jedovatá žába
  někdy těžko pořídím
  Jindy
  osvěžena
  z poctivé studně
  opět uvěřím


Květen

Zase už podléhám citu -
svěrací kazajko jeho rukou
jsi tu?

Vlaďka Poláková, IV.C / 1982



Na zahradě

Ve studovně


Lubomír "Lu" Hromádka

Mladí hříšníci

(příběh ze školních lavic)

I přes to, že jsem maturoval na gymnáziu, středoškolské studie jsem začal na jičínské reálce. Koncem roku 1942 byla reálka zrušena a zbylé třídy byly připojeny ke gymnáziu. Od té doby jsem byl tedy pokládán za studenta gymnázia i přes to, že jsme vyučování měli stále v budově bývalé reálky.

Jak na reálku, tak i na gymnázium mám krásné vzpomínky. Jedna z těch veselých vzpomínek je příhoda, která se udála v kostele sv. Ignáce.

Tak jako hodně studentů z jiných škol, kteří byli katolické víry, tak i my, studenti gymnázia, jsme občas chodili na školní zpověď. Měli jsme to moc rádi, neboť jsme se "ulili" na několik hodin od vyučování. Zpovídal nás tenkrát stařičký pan farář, který asi v kostele u sv. Ignáce vypomáhal. Jelikož moc neslyšel, nabádal nás, abychom se zpovídali hodně hlasitě, aby mu nic neuniklo. I přesto, že jsme mu většinou vyhověli, ptal se na každý hřích dvakrát a tak zpověd trvala vždy dost dlouho.

Těch hříchů jsme tenkrát ještě moc neměli. Byli jsme přece jen "mladí hříšníci". Někdy jsme zpověď trochu vylepšili, aby zpověď nebyla tak jednotvárná, a to kluci, co stáli blízko zpovědnice, se mohli usmát. Nesmál se však starý pan farář, který asi ani moc neviděl, když mě oslovil "milá křesťanko". Po zpovědi mi vyměřil tři "Očenáše". Nevím, jestli to bylo za mé hříchy anebo za to, že jsem ho opravil.

Jednou, ve stejnou dobu jako my, přišla do kostela ke zpovědi také děvčata z gymnázia. Bylo to poprvé, co jsme je viděli tak zblízka. Byla o hodně starší než my a na nás ani nemluvila. My jsme jim přesto dali přednost, aby ke zpovědi mohla jít první a nemusela čekat. Mezi děvčaty z gymnázia byla tenkrát jedna krasavice. Měla sice trochu křivé zuby, ale to nám nevadilo. Moc se nám líbila. Zdenka Svatá (to není její pravé jméno) není asi svatá, jsme si tenkrát mysleli, neboť oči jí jen svítily. Když přišla řada na ni, ani jsme nedýchali, aby nám z její zpovědi něco neuteklo. Klekla si ostýchavě ve zpovědnici na klekátko a potichoučku se začala panu faráři zpovídat. "Milá křesťanko, já vás vůbec neslyším. Mluvte nahlas, abych věděl, zda-li jste obstála proti všem nástrahám a pokušením k hříchu," vysvětloval jí stařičký pan farář. To bylo něco pro nás. Hned jsme se tlačili ke zpovědnici. "Ulehčete svému srdci a teprve potom dosáhnete zcela odplaty." Zdenka Svatá se celá začervenala a začala se vrtět na klekátku až konečně nahlas začala:

"V létě jsem byla u své tety v Ostružně na prázdninách. Docela se mi tam líbilo. Jednou k nám přišel na návštěvu jeden mladý muž..." - "Kdo to byl?" "Byl to lesní adjunkt. Ten lesní adjunkt uměl tak krásně vyprávět o srnkách a o zajíčkách, že jsem se hned do něj zamilovala." - "A co dál?" "Začal mne hladit po vlasech a potom vašnivě líbat. Potom mi začal rozepínat blůzičku." - "A co dál?" "Dál již nic. V tom přišla teta." - "Sakramentská ženská," ulehčil si pan farář. Nám, klukům, to bylo divné, že Zdence Svaté "nevyměřil" tři "Očenáše" jako nám, mladým hříšníkům. Dal jí jen dva. Asi to nepovažoval za hřích, ale jen pokušení ke hříchu.


Lubomír "Lu" Hromádka

Legrace na place

(příběh ze školních lavic)

I přes to, že ztrácím již paměť, vzpomněl jsem si na jednu příhodu, která se udála jednou během války, za německé okupace, ve třídě profesora Josefa Loudy. Profesor Louda patřil k mírumilovným profesorům i přes to, že se někdy trochu rozčílil.

Naproti tomu profesor Kruml se nerozčílil nikdy, ale přesto byl postrach naší třídy. Říkali jsme mu "Sekáč", snad proto, že měl knírek pod nosem jako americký herec Clark Gable. K nám do gymnázia přišel z vojenské akademie a to byla chyba. Občas asi zapomněl, že nejsme vojáci, a a proháněl nás jako rekruty. V hodinách matematiky a deskriptivy nikdo z nás ani nepípnul. Oba předměty nepatřily k mým zamilovaným předmětům, ale jak se někdy stává, později v zaměstnání byly na mém denním pořádku a díky profesoru Krumlovi, patrně jsem se něco naučil. Profesor Kruml nás naučil také vojenské disciplíně a pořádku.

Profesor Louda měl při vyučování také pořádek a disciplínu, ale to byla spíše disciplína civilní, ne vojenská. Měli jsme ho na zeměpis a tělovýchovu. Na jeho hodiny zeměpisu jsme se vždy těšili. Uměl poutavě vyprávět o svých cestách. Jeho poslední cestování po Itálii ho připravilo o střechu na jeho vile. Když svou malebnou vilku pod Čeřovkou dostavovali, s hrůzou zjistili, že jim došly peníze a že jim nezbylo na střechu. Tak až jednou půjdete pod Čeřovku a uvidíte krásnou vilku beze střechy, ta patřila kdysi profesoru Loudovi a jeho paní, také profesorce zeměpisu.

Jednou, při hodině zeměpisu, profesor Louda zčista jasna vyskočil ze své židle za katedrou a vykřikl: "Hromado, drkni do Mlejna!" Myslel jsem, že Mirek Mlejnek asi usnul. Nebylo by se co divit. Mlejnek byl selský synek, pocházel ze statku v Milíčevsi. Ráno musel brzo vstávat, aby se dostal včas na vlak a do školy. Pootočil jsem se tedy, abych ho vzbudil. Byl jsem však překvapen, že Mirek Mlejnek nespal, což jsem hned poslušně hlásil profesoru Loudovi: "Prosím, Mlejnek nespí." - "Já vím, že Mlejnek nespí, ale to nevadí. Drkni do něj, aby mi přinesl zítra bandasku mléka." Do Mlejnka jako když píchne. "Prosím, když chcete mlíko, tak si pro něj musíte přijet sám. Já vám nic nosit nebudu. Ještě by mě na dráze chytli a zavřeli, anebo by si mohl někdo myslet, že vás chci podplácet, abyste mi dal ze zeměpisu jedničku, kterou si zasluhuji i bez mlíka." Profesor Louda na to docela klidně odpověděl: "Nic se neboj, nic takového se ti nemůže stát. Do jedničky ze zeměpisu máš daleko, i kdybys mi to mléko přinesl. Tak se na něj podívejte, na ty kluky selský, oni by raději nechali starého profesora zemřít, než aby mu přinesli trochu mléka na černo."

Já, abych zachránil situaci, povídám: "Pane profesore, my krávy nemáme, ale jestli chcete, přinesu vám kozí mlíko." Ve třídě se začali smát a prskat do kapesníků, prostě, byla hned "legrace na place", ale to nepřivedlo profesora Loudu z rovnováhy. On kategoricky prohlásil: "Hromado, ty si také jedničku ze zeměpisu nezasluhuješ a já kozí mléko nepiju a snad tu válku bez kravského mléka přežiju."

Profesor Louda válku přežil, německých okupantů se nebál a mne jedničku ze zeměpisu taky nedal. Co dostal Mlejnek ze zeměpisu, nevím. Musím se ho zeptat při sjezdu 375. výročí Lepařova gymnázia.


1624-1999

NA POČEST 375. VÝROČÍ JIČÍNSKÉHO GYMNÁZIA

Lepařovo gymnázium je dnešní jméno,
do mysli vzpomínkami propleteno
pro stovky studentů, i pro ty, kteří za války
přišli z jičínské reálky.

Když dukát měsíc, školu za úplňku zlatil
profesorům štědře za nás platil
a proto nadále se čiňte v práci:
Co dneska rozdáte - dvakrát se vrací!

Za práci národní, za lidské krásy,
za metu vytčenou na věčné časy,
má ruka na pozdrav mává
nikdo v dálce mne však nepoznává.

Jičínskému Lepařovu gymnáziu
k 375. výročí, čest a slávu!
S povděkem ze srdce a láskou taky,
hodně zdaru do dalších let, za mne a mé
spolužáky.

Lubomír "Lu" Hromádka

Independence, Ohio, U.S.A.


2. část


Noviny Lepařova gymnázia