Proč se právě takhle jmenujeme?

Předek naší rodiny byl velice bohatý měšťan. V jeho době byly velmi moderní černé boty. Nosil je tak často, až si lidé začali myslet, že to nejsou boty, nýbrž že má tak černé nohy. A byla na světě první podoba našeho jména - Černonoh. Během času slabika "no" uprostřed vypadla, protože se špatně vyslovovala a místo "h" na konci se (podle výslovnosti) začalo psát "ch". Tak vzniklo naše jméno Černoch.

Jméno Čejková je odvozeno od názvu Čejka. Čejka, jak je známo, je zpěvný pták s pronikavým hlasem. Z toho usuzuji, že praprapraprapředek byl buď pták, nebo špatný zpěvák. Zřejmě při nějaké slavnosti či hospodské pitce začal zpívat či spíše křičet a řvát, ostatní to nemohli poslouchat a řekli si: "Ten řve jako čejka." A díky této příhodě mu zůstala přezdívka a nikdo mu už jinak neřekl.

Žil jeden chudák, který nikoho neměl a také neměl kde bydlet a vařit. Každý večer chodil do jiného domu, kde mu pokaždé dali párek s kaší, protože to tehdy bylo nejlevnější jídlo. A v té době vzniklo ze slov kaše a párek jeho jméno Kašpar.

Můj předek byl chudý. Protože byla zlá doba, nikde nic nevyžebral. Hubnul a hubnul, až nevážil víc než pár kil. Chtěl ukončil svůj bídný život skokem se skály. Skočil, ale nezačal padat. Jak byl vyhublý, snášel se houpavě ze strany na stranu stále níž a níž. Přesně jako pírko. Od té doby byl žebrák Pírko znám po celém kraji. Později si Pírko našel ženu, začal hospodařit a založil rod Pírkových.

Je to už hodně dlouho, kdy v jedné vesnici za devatero horami a devatero řekami bydlel chasník Jan. Byl malého vzrůstu, a protože měl málo peněz a neměl co jíst, byl velice hubený. Ale úplně nejmenší, co měl, byly jeho uši. Co uši, vlastně ouška! Všichni vesničané se mu smáli a říkali mu Ouško. A protože se jmenoval Jan, začali mu říkat Janouško a později také Janoušek.

Studenti kvarty


Čarodějnice mohou být krásné.

Přijďte si takovou udělat. Třeba vám pak bude líto ji upálit. Občanské sdružení LODŽIE, aby připomnělo pěkná místa nedaleko Jičína, vás zve na PÁLENÍ ČARODĚJNIC U LODŽIE 30. dubna 1998. Můžete přijít už od tří hodin, bude materiál, pomůcky, čaj, zmrzlina, a jako loni - překvapení.

To byla výzva OS Lodžie, účastnilo se spousta dětí s rodiči, veškeré potřebné věci byly opravdu zajištěny, vatra pod Zebínem pak pozřela výtvory předchozích hodin, nečisté síly sežehl plamen a kdosi poznamenal, to je místo požehnané.

Díky všem, kdo se zasloužili, zvl. manželům Lhotákovým, Daně a Jaromíru Gottliebovým, Ajce Pospíšilové, Prorovi, viděl jsem p. prof. Úlehlu, dr. Lenku Šoltysovou a řadu dalších.

jkč


Velikonoční reminiscence

Koleda, koleda, šnitlík,
roztrh se mně pytlík.
Vejce mám na silnici,
nalejte mi slivovici.

Kuřata, králici
i ti koledníci,
slepice na dvoře,
všechno to krákoře:
"Hezké velikonce"


GALERIE LG

1) Příjmení a jméno: RNDr. Šolc Jaroslav
2) Bydliště: Čeřovka
3) Věk, znamení, datum narození: 34, Blíženci, 22.5.1964
4) Rodina: manželka Renata (26)-pracuje v KB
5) Oblíbená hudba: populární hudba
6) Oblíbený lit. žánr, autor: sportovní lit.
7) Oblíbené jídlo: svíčková
8) Oblíbená barva: modrá
9) Oblíbené zvíře: všechna, která mu neublíží
10) Oblíbená známka: 1
11) Oblíbený umělec či vědec: Donutil, všichni dobří sportovci
12) Přežblept:
13) Oblíbená vlastnost: pravdomluvnost, dobrosrdečnost
14) Věta: Mapa je základ.
15) Přání pro studenty: Aby se jim dařilo ve škole i v životě a aby užívali své mládí.


Lepácké přežblebty

Tentokrát se do naší rubriky "přežblebtů" vtlačily nejen přežblebty, ale i jedinečné a vtipné reakce našich profesorů, které se zrodily uprostřed vyučovacích hodin:

Jakmile dostanete rozum, tak ho samou radostí hned ztratíte!

Učitel: Přelož větu: Kde je váš vedoucí?
Student: Wo ist eure Leister?
Učitel: Já nechci žádnýho výkoníka, ale vedoucího a ještě k tomu mužskýho. No tak!
Student: Wo ist euer Führer?
Učitel: No, teď's tomu nasadil korunu! Nějakej Hitler, ne?!

Nech ty křupky, nebo ti je seberu a vrátím na konci roku!

No tak nezívej! Kdekdo si na mě votvírá hubu, tak aspoň ty bys mě mohla ušetřit!

Dokonce vznikl i jeden novotvar STYPEM = stylem + typem.


100 Čechů Českého ráje / Fotografie Pavla Charouska

Každý jsme odněkud a je dobře, když zůstaneme svému městu věrni a něco pozitivního se pro něj snažíme udělat ...

...Petr Krupka je z Jičína

P. Krupka na pohádkovém festivalu (17k)Už jste někdy navštívili Jičín v době, kdy se tam koná festival Jičín - město pohádky? A zúčastnili jste se úvodního pondělního průvodu? Ano? To jste jistě nepřehlédli chlapíka v černém obleku s buřinkou na hlavě. Když se průvod řadí, neúnavně pobíhá z jednoho konce na druhý, organizuje, gestikuluje, nařizuje, poslouchá a dobrosrdečně velitelsky kývá hlavo. Člověk by řekl, že je to přinejmenším ředitel festivalu, profesionální organizátor nebo alespoň trenér fotbalového mužstva. Nic z toho není pravda. Petr Krupka (*1955) je právník a v současné době zastává funkci náměstka okresního státního zástupce v Jičíně.

"Jsem Jičíňák - a jako takový jsem na své město patřičně hrdý. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych mohl žít jinde, než kde jsem se narodil. Proto se snažím být u všeho, co se ve městě děje, a když nebylo nikoho, kdo by zorganizoval pohádkové průvody, rád jsem se toho ujal. Těší mě, že místní už vzali festival za svůj, že se s ním ztotožnili. Vždyť od revoluce nepamatuji, aby bylo plné náměstí lidí, jak tomu bývá o festivalu."

A jak s festivalem souvisí jeho vysoké profesní postavení? Docela dobře. Petr totiž dlouhá léta hraje ochotnické divadlo, jeho hlas je slyšet v místním spolku rodáků, miluje Prachovské skály a právničinu bere jako svou další službu městu a kraji.

"Vždy mě lákalo být arbitrem. Už na gymnáziu mě často posedl spravedlivý hon za spravedlností, když se řešily studentské přestupky. Proto jsem šel na právnickou fakultu a ještě během studií podepsal stipendium na jičínskou prokuraturu. To aby mi, propánajána, Jičín neutekl a já nemusel začínat praxi někde jinde. Nastoupil jsem v roce 1978 a od roku 1981 byl řadovým prokurátorem. Dlouhou dobu jsem se věnoval výlučně trestnímu právu. Po revoluci jsem měl na starosti agendu rehabilitací, v současné době řeším hlavně dopravní záležitosti. Často se říká, že v posledních letech došlo k rapidnímu nárůstu trestné činnosti. Já to ze své pozice tak dramaticky nevidím. Trestná činnost je jen úměrná tomu, jakým způsobem došlo k rozvoji demokracie, a navíc - jičínský okres byl vždy spíš poklidné místo, kde se téměř nevyskytují žádné brutální násilné činy. Snad je to blízkostí Valdic, které mohou být pro mnohé tím správným varováním."

Když se jičínského právníka zeptáte na trest smrti, je jeho odpověď jednoznačná. "S absolutním trestem bych souhlasil. Když chytíte chlapa, jak rdousí malou holčičku a zároveň se na ní ukájí, nejsou mi jasná slova o justičním omylu. Samozřejmě, že by hrdelní trest musel být náležitě ošetřen zákony, ale jsem přesvědčen, že jeho hrozba by mohl v některých případech působit pozitivně."

Jestliže jsme na počátku hovořili o chlapíkovi, který se v organizování pohádkového průvodu cítí jako ryba ve vodě (a někdy sledovat ho je, jako byste byli svědky hereckého koncertu), zapomněli jsme uvést, že Petr Krupka má k této činnosti víc než dostatečnou kvalifikaci. Od 11 let je členem jičínského loutkohereckého souboru divadla Srdíčko.

"Jednou jsem šel s kamarádem na představení, a tak mě to uchvátilo, že jsem zůstal," říká. "Začínal jsem jako loutkovodič, postupem času začal číst a nakonec byl také režisérem. K nám loutkářům často chodili hrát bývalí ochotníci, a když se začalo mluvit o obnově ochotnického divadla, zkusil jsem hrát i tam. První představení bylo v roce 1980. Od roku 1986 jsem principálem ochotnického spolku. Nikdy jsme nepatřili do takzvané východočeské divadelní party, nejsme žádní velcí příznivci přehlídek. Spíš si hrajeme pro radost a když Jičínští přijdou na premiéru v hojném počtu, je to radost dvojnásobná. Když se v roli Kamila Bouzina v Takové ženské na krku na jevišti svlékám do podvlíkaček, cukají mi koutky úst. Dívám se do jeviště a říkám si, abych tak zítra někoho uviděl před soudem, aby mi ty podvlíkačky pořádně naservíroval."

"Spolek občanů a přátel města Jičína vznikl v polovině roku 1990 jako reakce na městem předložený návrh řešení úpravy Husovy ulice," říká občan Krupka. "Bylo to otřesné. Zpočátku jsme bojovali alespoň za mozaikové chodníky - a skončilo to pěší zónou. Dnes je to chlouba města a celého regionu. Od té doby spočívá úloha spolku v mravenčí práci. Říkají, že jsme okrašlovacím spolkem. Já se za to nestydím.Je lepší okrašlovat, než sedět za bukem a čekat, že TO vyřeší někdo za nás..."

(Zaznamenáno v Jičíně v dubu 1997)

Titul Češi Českého ráje (26k)


Maturitní písemka

z češtiny patří v životě gymnazisty vedle řidičáku a v současnosti písemky z cizího jazyka k prvním větším zkouškám. Protože čeká každého, kdo chce gymnázium ukončit maturitou, a bývá k ní spoustu dotazů, připravila redakce LG následující materiál, zahrnující odpověď, jak se vybírá téma, jaká témata mohou být, jak vypadá vlastní písemná zkouška:

Témata maturitních písemných prací (4) vybere podle současných předpisů ředitel školy v den konání zkoušky z více témat, které předtím připravila předmětová komise češtinářů. Témata by měla být "různá", tj. z různých oblastí, o nichž by student měl umět napsat, a v různých slohových útvarech (úvaha, novinový článek, dopis, referát, odborný popis atd.), tak aby nějakým způsobem pokryly představu školy o zadání i umožnily každému studentovi si vybrat. Délka trvání je 240 minut (4 celé, nikoli vyučovací hodiny) po zadání a vysvětlení témat, čas zadání se tedy do doby, kterou student má určenou k práci, nezapočítává. Student obdrží obálku a razítkem školy opatřené volné listy pro čistopis a pro koncept, očekávaná délka práce jsou čtyři strany textu, tj. jedna strana za hodinu. Hodnocení práce je komplexní (dodržení zadání, samostatnost přístupu, myšlenková, stylistická a jazyková úroveň, jazyková a pravopisná správnost), na obálce je uvedeno vedle známky i ústní hodnocení (zdůvodnění známky).

Příklady toho, co studenti napsali:

Jmenuji se Jiří Pokusný. Narodil jsem se v menším městě v rodině vysokoškolského profesora. Na své dětství vzpomínám rád. Prožil jsem ho u svých babiček a dědečků. Byl jsem jedináček, a proto jsem si často hrával sám. Rád jsem přemýšlel o světě, o lidech, o tom, jak se k sobě chovají a jak žijí. Byl jsem rozhodnut, že až vyrostu, určitě změním svět. Já jsem ještě dítě dvacátého století, ale další děti se narodí za pár let již do století jednadvacátého, a to určitě bude lepší. Díky mně.

Jak jsem si v dětství předsevzal, tak se také stalo. Přetrpěl jsem čtyři roky povinné školní docházky a ve svých jedenácti letech jsem složil úspěšně přijímací zkoušky na speciální vědecký a pokusný ústav do Chroustova. Již při zkouškách jsem se ukázal jako nesmírný talent. Porotu jsem ohromil svým strojem na odhalování lží. Funguje na jednoduchém principu. Když se přiblížíte s tímto speciálním aparátem k někomu, kdo lže, začne přístroj ihned pípat, a to díky roztoku z kyseliny a sasanky, který je uvnitř. A tak začala další etapa mého báječného života.

Úsek textu, který bude hodnocen dobrou známkou - text napsaný vtipně, s nadhledem a humorem, promyšlený námět, odstavce a stavba vět, dobrá jazyková úroveň.

Dokonce i malé a dříve pravidelně a bez strachu nosívané šperky mohou dnešního člověka ohrožovat. Dříve nebylo nic zvláštního, nosit na krku zlaté či stříbrné korále. Postupem času se tyto skvosty stávaly čím dál nebezpečnější. Ani s nimi si není radno zahrávat. Pokud budeme nosit korále ze skla, nemusíme se ničeho bát. Ale opravdu se nemusíme bát? Dnes už je to trochu zvláštní, když se člověk nebojí. Nebezpečné je dnes pomalu jenom vycházka z domu. Hrozí nám tu velké nebezpečí. Říkáme mu zbraň. Samozřejmě zbraň jako taková nám neublíží, pokud v ní není kulka. V tu chvíli pro nás může být smrtícím nástrojem. Nástrojem zla, který plení lidstvo již po celé generace. Pastvou pro zbraně je válka. a taková válka je utrpením pro miliony lidí. Někdy na celé planetě a někdy jen pro určitou část. Je to snad to nejstrašnější, co může člověka potkat. Zbraně jsou čím dál tím lepší a je jasné, že jsou také účinnější. Teď kdyby vypukla válka, byla by mnohem krutější než dříve. Ale co se takovou válkou vyřeší? Dle mého mínění asi nic. Akorát zemřou další nevinní lidé. Nejhorší na tom všem je, že dneska si může střílet pomalu kdekdo. Jednoduše ani zbraně nejsou příliš velkou výhodou.
(pravopisné chyby opraveny)

Text nebude hodnocen příznivě. Autor nepromyšleně skáče od tématu k tématu, přičemž není mnohdy jasné, co chce vlastně říci. Vinou je nekonkrétnost a nepřesnost formulací, chybná větná stavba, banality, do nichž vyplynou pokusy o úvahu. Někdy by stačilo málo ("V tu chvíli pro nás však může být..."), jindy nepomůže nic (např. závěrečná věta). V každém případě rada pro ostatní: Uvažujte, zda lze větu či formulaci škrtnout. Když se nic nestane, význam textu se nezmění, byla zbytečná.

jkč


Letošní návrhy na témata letošních maturitních písemek

1) "Člověk musí jít daleko, hodně daleko, aby se dostal co nejblíže k domovu."
(Zamyšlení nad vztahem k domovu, k vlasti)

2) Líbí se mi tvůj svět, příteli...
(Fiktivní dopis známé literární postavě, autorovi, významné osobnosti)

3) "Stát je pro lidi a nikoli lidi pro stát. O vědě lze říci totéž, co o státu."
(Odborný referát z oboru mého zájmu)

4) "Nejmilejší lidská hra je hra s kuličkou. / S hliněnou, skleněnou, stříbrnou, zlatou... / Nejmilejší lidská hra je hra s kuličkou v hlavni. / A pak s hliněnou koulí, na které bydlíme,..." Ludvík Aškenazy
(Zamyšlení nad citátem z básně Hra)

5) Písňové texty - kýč nebo umění?
(Analýza textů vybraného autora, interpreta nebo skupiny, nebo srovnání textu několika hudebních stylů)

6) "Té lživé lůzy v pancéřových vozech / těch morových sloupů a morových ran / těch znamení zla na obloze / těch vran // Těch žlutých hvězd a pruhovaných šatů / těch provazů a gilotin / těch malých dívek do rabátů / těch vin"
J. Nohavica, Litanie u konce století
(Úvaha na konci 20. století)

7) Stáří je osamělé jako dům po odjezdu hostů. Starý člověk v rodině a ve společnosti.
(Řešení sociologického problému. Výklad nebo novinový článek)

8) Můj vynález, který změní jednadvacáté století.
(Technický popis nebo fantastická povídka)

9) Dům, v němž chci bydlet
(Umělecký popis)

10) Můj oblíbený televizní (filmový) hrdina
(Charakteristika nebo fiktivní rozhovor)

Témata, která se nakonec psala

Líbí se mi tvůj svět, příteli...
(Fiktivní dopis známé literární postavě, autorovi, významné osobnosti)

"Nejmilejší lidská hra je hra s kuličkou. / S hliněnou, skleněnou, stříbrnou, zlatou... / Nejmilejší lidská hra je hra s kuličkou v hlavni. / A pak s hliněnou koulí, na které bydlíme,..." Ludvík Aškenazy
(Zamyšlení nad citátem z básně Hra)

Můj vynález, který změní jednadvacáté století.
(Technický popis nebo fantastická povídka)

Můj oblíbený televizní (filmový) hrdina
(Charakteristika nebo fiktivní rozhovor)

jkč


Buď připraven!

Vítejte v řemeslné dílně, která vznikla na konci ledna 1998 v kutlochu vedle kotelny gymnázia.

Jelikož bychom měli být připraveni na přežití v poušti nebo v jeskyních, pokusíme se připravit naše ruce na jednoduchou výrobu z různých materiálů inspirující se právě kulturou jeskynních lidí. A protože nejsme dokonalí jako příroda, máme se co učit.

Dílna je otevřena pro všechny zájemce tento rok vždy ve čtvrtek odpoledne průběžně od 13.30 do 16.30. Přivítáme velké, malé, staré i mladé, šikovné i levé, ale i pouhé zvídavce. Případné změny v provozu a programu výrob budou vyvěšeny na dveřích kotelny.

Je možné, že se věk i tváře lektorů budou mírně měnit, ale věřte, že všichni budou pocházet z rodiny paní Renaty Lhotákové, výtvarnice, která se na Vás těší.

P. S. Ostrý kapesní nožík a leukoplast vždy s sebou.


Tenhle pěkný dopis poslala paní Renata Lhotáková redakci Novin LG a přiložila dvě fotografie Pavla Charouska z výroby čarodějnic v Čestném dvoře u lodžie a pálení čarodějnic, vyrobených dětmi, na úpatí Zebína. Dopis sice dnes už není aktuální jako výzva, přesto jej otiskujeme jako dokument. Dílna je bezvadná věc, paní Lhotákové děkujeme.

Výroba čarodějnic, Lhotákovi (43k)

Pálení čarodějnic, Lhotákovi (27k)


Co si ještě přejete v bufetu nakoupit?

Na začátku února se na dveřích bufetu objevila cedule, na kterou mohli studenti psát svá přání a nápady k sortimentu zboží, které by chtěli v bufetu mít. Někteří ovšem pochopili výzvu poněkud svérázně. Vedle jogurtů a zákusků si přáli třeba chleba ve spreji. Redakci novin LG výsledek zaujal a tak jsme obsah tabule přepsali. Studenti si psali o tyto věci: pizzu, kyselé hady, máslo v piksličce, Ford Escort, Corny tyčinky, Tequilu plus citrón polus sůl, guláš, hranolky plus tatarka plus kečup, Primeros nebo Index, tabákové výrobky, alkoholické nápoje, hygienické vložky s křidélky, omluvenky plus lékařská razítka, mléko, střelné zbraně, hambáče, Red bull, utopence, krevetky na víně, topinky, langoše, Kun Pao, železné tyče, jahodové tatranky, nugetku, banány v čokoládě, maso, zákusky, marihuanu, LSD, sudy piva, videokazety, telefon, chemické WC, jogurty, Tiac Tac Toe...

Klára Pechočová

Dovětek

Invence studentů LG je pozoruhodná. Nad přímo surrealistickým výčtem by se stydět nemusel třeba ani takový Bohumil Hrabal. Škoda jen, že sdělná hodnota původního záměru je nulová. Nebo že by rozšíření sortimentu bufetu byla už dávno předem ztracená iluze?

Jen ještě na okraj, s těmi tyčemi bych asi přece jen váhal. V době, kdy píšu tenhle dovětek, málem umlátili těhotnou učitelku - říkal jsem si, tak už jsme konečně v té Americe, našem vzoru. A říkám si, přestože na LG jsou přece jen poměry zcela jiného řádu, blbý vtipy nemám rád, i když to byl vtip zcela nechtěný. Takže zůstaňme u těch lékařských razítek, to by mohlo být, aby to někteří výtečníci nemuseli mít tak komplikované.

jkč


Co mi řekl Titanic

Titanic, toť burácivé slůvko, které zaduní a při němž mi přeběhne mráz po těle. Jako bych s jeho vyřčením panikařila na palubě té obrovité lodi společnosti White-Star-Line, které by stačila píď, aby minula ten osudný ledovec 15.dubna roku 1912.

Již často se námět s tragédií Titanicu objevil v mnoha filmech či beletrii. Opravdově jsem ale do této otřesné události pronikla teprve nedávno, poté co jsem zhlédla strhující tříhodinový film se stejnojmenným názvem TITANIC, režírovaný Jamesem Cameronem. Někde se šeptalo, že je to film filmů a že v něm hraje věhlasný "Romeo", 23letý, blonďatý a modrooký Leonardo DiCaprio, o dům dál si zase povídali, že je to skvělý a romantický trhák a když mi k tomu všemu poslala kamarádka z Finska doporučení, abych se co nejdřív do kina vypravila, a líčila film v těch nejvábnějších barvách, řekla jsem si, jdu do toho.

A nelitovala jsem. Všechny ty klípky, které ke mně před představením dolehly, byly podle mě pravdivé, a co víc, nijak nepřikrášlené. Když už mají američtí filmaři k dispozici potřebnou sumu peněz i techniku k natočení takového velkofilmu, byla by určitě škoda toho nevyužít a nezasvětit nezasvěcené do nezapomenutelné tragédie.

V "Titanicu" probíhají dvě tragédie současně, z nichž ta druhá je přivozena důsledkem první. Při potopení Titanicu zahyne více jak 1500 cestujících a všichni, kdo vkládali naděje do síly a neohroženosti Titanicu, jsou zdrceni. Na jeho palubě se ovšem zrodí láskyplný vztah chudého malíře Jacka (L. DiCaprio) a dívky Rose (Kate Winsletová) ze společenské špičky. Rose se odvrací od vznešené společnosti, protože poznává, že je to cháska založená na majetku, prohnaná, zištná a často sobecká, zatímco chvíle s Jackem ji naplňují a je mu zcela oddaná. Plánují společnou budoucnost, kterou jim ovšem zhatí náhlá a nevídaná nehoda uprostřed oceánu. Rose a Jack doslova zápasí o holý život,krutá smrt Jacka je ale navždy od sebe oddělí, což považuju za druhou tragédii.

Kromě slz a sentimentality, kdykoliv si na Titanic člověk vzpomene, odkázal divákům film dvě ponaučení, která si možná hned neuvědomili. Že totiž často obracíme oči v sloup, slyšíme-li proslov někoho starého a přitom nás nenapadne, že mohl prožít za svůj život něco nepředstavitelného, na co jsme se my zatím nezmohli. A taky nás možná ochromila ta neskonalá láska mezi Jackem a Rose. Nedařilo se jí náhodou proto, že byli oba schopni se pro toho druhého obětovat?

Míša Velíšková

V těchto dnech opakoval Biograf Český ráj pro obrovský zájem 11-oskarový film. Po oba dny bylo opět vyprodáno.

-red-


Vážený pane řediteli,

Jičín 25. 2. 1998

obdržely jsme Jivínského Štefana za uspořádání konference o Valdštejnské loggii a komponované barokní krajině v okolí Jičína. Byly jsme hlavními organizátorkami, ale za úspěch vděčíme dalším spolupracovníkm a také Lepařovu gymnáziu, které poskytlo vynikající prostory a vytvořilo příjemné zázemí. Děkujeme.

    Dr. Eva Bílková
    Dr. Lenka Šoltysová

O konání vědecké konference Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajině v okolí Jičína jsme informovali čtenáře Novin LG v
4. čísle prvního ročníku.

Prvotního záměru konference, totiž upozornit jičínskou veřejnost i její zástupce na úřadech, které rozhodují o dalším směřování vývoje města a regionu, na význam loggie a kulturní historické krajiny, které dal tvar Valdštejnův krajinně architektonický projekt, jako zcela mimořádného fenoménu jedinečné hodnoty bylo vrchovatě dosaženo. Na konferenci se přihlásilo na dvěstě účastníků, referáty přispěli odborníci všech oborů, kterých se takovéto mezioborové téma týká, jejími hosty byly významné osobnosti, v to počítaje příslušníky rodu Waldsteinů, Jiřího Dienstbiera, Ing. Ivana Dejmala aj., měla ohlas i v odborných kruzích v zahraničí. V době počátků shromažďování materiálů k tomuto číslu Novin LG (únor t.r.) vyšel sborník referátů (v řadě Z Českého ráje a Podkrkonoší, supplementum 3, datován Semily 1997), který zachycuje celý průběh konference. Publikace je velmi pečlivě připravena, kvalitně, na dobrém papíře a s vysokou grafickou úrovní vytištěna (to nebývá dnes vůbec samozřejmost).

Odborné zhodnocení konference ovšem ani nemůže být námětem této novinářské poznámky, nicméně lze zde alespoň uvést obecnější závěry: Téma valdštejnské loggie v současnosti zachycuje obecnější problém zacházení s historickými památkami v ekonomicky nepříliš silné a právně nepříliš stabilizované době, který je právě pro jeho složitost nutno v první řadě vidět komplexně, tak jako samotný krajinný celek. V referátech i v rozhovorech v průběhu třech dnů konání konference, kdy byly ozřejmeny nejširší souvislosti tématu, se ukázalo, že její téma je skutečně obecnějšího charakteru a vysoce aktuální, že v této zemi je celá řada historických objektů, kterým dnes hrozí, tím spíš, že jsou mnohdy v nechvalném stavu, a často na základě nekvalifikovaného rozhodnutí, další hrubé poškození a ztráta jejich unikátní historické hodnoty.

V případě valdštejnské loggie naštěstí i sama realita potvrdila, že hlasy o stavbě, "která nikdy nebyla dokončena, nikdy ničemu nesloužila" a k ničemu se ani v budoucnosti údajně nebude hodit, byly přinejmenším naivní, a musím bohužel říci, hloupé. Ozřejmení hodnoty valdštejnského komplexu, o niž konference usilovala, přispělo zásadním způsobem ke změně názorového klimatu. Její chápání dokládá nové historické osvětlení Valdštejnského náměstí, její vnitřní logiku zviditelňuje i nedávné otevření panské oratoře chrámu Sv. Jakuba.

Z tohoto hlediska bylo toto odborné setkání mezníkem určitého úsilí, které v bezprostřední souvislosti položené otázky další budoucnosti loggie a krajinného komplexu započalo mým dopisem jičínskému starostovi a představitelstvu (na starší souvislosti upozorňuje vydaný sborník) a pokračovalo vytvořením iniciativní skupiny občanů a následně založeného občanského sdružení Lodžie, jíž především patří zásluha o posun věcí k lepšímu. Zde se zrodila myšlenka konference, zde se chopili iniciativy manželé Lhotákovi, kteří se pokoušejí oživit prostor kulturními aktivitami. Ovšemže vlastní stavebně technický stav loggie se tím neřeší. Ale krůček po krůčku, není v silách nikoho vyřešit vše mávnutím proutku... Důležité bude, když se všichni vydají správným směrem. Teď je na pořadu parková úprava prostoru před loggií, práce již započaly.

Jan K. Čeliš


Olympiáda

12. března se opět po delším čase podařilo Lepařovu gymnáziu zásluhou čtyř reprezentantů na sebe upozornit v okresním kole Olympiády v českém jazyce. Studenti kvinty a 1. A si v konkurenci starších kolegů vedli velmi dobře. Jiří Hrdý obsadil 7.-9. místo, Jitka Čejková obsadila 4.-6. místo, Klára Bočková třetí a Michaela Velíšková v soutěži zvítězila. Obě postupují do regionálního kola v Hradci Králové.

Slohovou práci vítězky (libovolný txt v doporučené délce 20-25 řádků na téma Jak vzniklo rčení "ani náhodou") otiskujeme.

H. Hendrychová

Ani náhodou mě při prvním přečtení tohoto rčení nenapadla žádná zdařilá myšlenka, ani náhodou nedoufám, že z toho vyjde dvacet nebo snad až pětadvacet smysluplných řádků, ale netroufnu si na druhou stranu něco předem hatit, to bych se přece ani náhodou neprokousala ke kloudnému konci.

Když si rčení "ani náhodou" postavíme před sebe, zjistíme, že se skládá ze dvou zdánlivě se k sobě nehodících slov. "Ani" důrazně všechno zamítá, nepřipouští žádnou existenci a předem zní negativně. "Náhodou" už podle kořene -hod- a předpony "ná- spatřilo světlo světa nejpravděpodobněji nahodile.

Optimističtí lidičky na druhém konci světa věřili v náhodu tak jako křesťané věří v Boha, muslimové v Alláha a podnikatelé v moc peněz. Modlili se k nim preventivně každé ráno, v poledne a ještě večer, než zalehli do peřin. Vzhledově se od nás nijak značně nelišili, vypadali skromněji, přesvědčivěji v tom, když se smáli, chválili a odhalovali své úsudky. Byli to důmyslní historikové, pečlivě zaznamenávali všeliké dění kolem sebe, s horečným vyžitím zkoumali prameny a poznatky svých předků. Náhoda jim byla oporou tehdy, začal-li je ohrožovat jejich soused - státeček, ve kterém se věřilo ve štěstí. Víra ve "Štěstí" byla podobná víře v "Náhodu", jeho vyznavači se kdysi oddělili od věřících v Náhodu. Pokaždé když vyvstaly nepokoje mezi oběma skupinami, Štěstí tam prvním pomohlo vniknout na území Náhody, ale když již téměř pronikli do jeho středu, Náhoda na ně seslala hromobití, blesky a protivníky zahnala zpátky do jejich země.

Jednou se válečné vedení šťastných dohodlo, že musí stůj co stůj tu neohrozitelnou Náhodu zlomit, přelstít, a vsadili na to, že náhoda je přece "blbec". Zvolili takovouto taktiku: Nejdřív vypravili na území soupeřů nepočetné, ale zdatné vojsko, které mělo Náhodu vyprovokovat. Náhoda se nedala dvakrát pobízet a na opovážlivce seslala veškerou svou zásobu krup, proudů deště a hromů, tak byla vzteklá a rozzuřená. Tím se ale zároveň naprosto vysílila. Větší část vojska šťastných se ujala iniciativy a plnou parou vpřed se hnala přes nepřátelské hranice až k hlavnímu městu. Náhoda stále nic. A jejich velitel energicky a vítězoslavně zařval: "Dnes nás neodrazí ani náhodou!"

Míša Velíšková


Krátce

  • V sobotu 7. února se to protáčelo na maturitním plese našich nejstarších spolužáků ze IV. A., IV. B a septimy. Přejeme jim, aby jim to vyšlo jak u maturity, tak i v životě!
  • Ve středu 18. 2. se konalo v Ostravě natáčení televizní soutěže Bludiště, kde se předvedli kvintáni. A jak dopadli, toho se koneckonců můžete dopátrat v tomto čísle NLG.
  • Od 19. do 23. 2. jsme zaznamenali návštěvu Holanďanů z Wijku. Již počtvrté přičichli k českému ovzduší...
  • Ve čtvrtek 19. 3. v aule koncertoval, ironie ani důvtipu nepostrádaje, písničkář Jiří Dědeček. Všichni se, jak bylo patrno, víc než dobře bavili. Povedlo se!
  • O 4 dny později, tj. 23. 3., jsme v aule hostili autora mnoha románů ze života Michala Viewegha. Nabídl nám i úryvek ze své nové knihy Zapisovatelé otcovský lásky.
  • Na první dubnový pátek vyhrávali v aule Muzikáři, k tomu zvesela prozpěvovali a mnohé studenty připravili o minimálně jednu pernou vyučovací hodinu. Jak milé, že?
  • 15. a 16. dubna se naši maturanti pustili do řešení maturitních písemek z češtiny a cizích jazyků. Všichni jste, doufejme, usilovně svírali palce!
  • 20. dubna byla škola plná uchazečů o osmileté studium na LG, proběhly přijímací zkoušky do primy. V září tu zazáří nové tváře!
  • 24. dubna se v Porotním sále před gympláky předvedl pěvecký sbor Foerster několika sbory a písněmi. Každý ohodnotil podle vlastního metru.


    Expedice

    Dne 15. 1. 1998 se v odpoledních hodinách v Přednáškovém sále Jičínského zámku uskutečnila přednáška o zážitcích české expedice na Islandu a Faerských ostrovech.

    Ing. Ctibor Košťál (člen expedice), profesionální fotograf a krajinář tuto besedu uspořádal, aby se s námi mohl podělit o nevšední zážitky. V červenci loňského roku expedice opustila Evropu a vydala se za 22denním dobrodružstvím. Prvním cílem cesty bylo hlavní město Faerských ostrovů Tanza, jež má 40 000 obyvatel. Zde se cestovatelé zdrželi pouze dva dny a poté vyrazili na Island, "zemi ohně a ledu". Tento ostrov celý objeli při pobřeží autobusem. Na krásnou dobu zde strávenou nikdy nezapomenou. Přednáška byla podle mého soudu přínosem k poznání méně známých zemí, vydařila se, a byla i zpestřením všedního dne.

    Brožová


    Nonsens

    parafráze / paběrky / parodie / padělky

    Christian Morgenstern
    Recept

    Neklid, vnuknutí, nápad.
    Vyždímej a nech kapat.
    Ocet, med, víno a voda.
    Každé z těch kapek je škola.
    Nasáknout dej suché kůrce.
    Ochutnej.
    Sláva!
    Jsi tvůrce.

    Max Beckmann

    Nic miloval Nicku, dámu pán,
    lehli si do sena, tak a všelijak,
    pak porodili tulipán
    a zanechali po sobě jen - brak.

    Z knihy vydané v Mladé frontě, Praha 1997, autoři překladů jsou Josef Hiršal a Bohumila Grögerová


    S politiky netančím

    Jičín 18. 4. 1998, 26. díl, vysílaný 25. 4. na ČT 1

    Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek poskytli Novinám LG exkluzivní rozhovor - nemají jej ani Noviny Jičínska!

    Motto: Politici nevyhynou, ale snažit se o to musíme.

    NLG: Jak vlastně vznikl tento pořad a jeho název?
    MŠ: To už jsme tolikrát řekli, že to dáme gymnazistům jako hádanku, ať to vypátraj. To je nejčastější otázka v rozhovorech a skutečně, mě už nudí to opakovat. To už jsme opravdu v mnoha rozhovorech řekli.

    NLG: Proč s politikama netančíte?
    MŠ: No, protože si myslíme, jako se říká: "S vojáky netančím", tak je to vlastně taková parafráze. Myslíme si, že člověk má mít k politikům odstup, protože politici se mění, politici mohou selhat a většinou, kdo si zadal s politiky třeba i v minulém režimu, tak pak ho to mohlo někdy mrzet.

    NLG: A opravdu s politiky netančíte?
    MŠ: Tak proč já bych měl tančit s politiky? Já vůbec, ale paní Bubílková...
    ZB: Ne, opravdu netančíme. Ono v podstatě po tom listopadu, když člověk vstupoval, dá se říct "mezi ně", tak bylo velice lehké s nimi začít "tančit", obrazně řečeno, samozřejmě. I teda normálně, protože bylo spoustu večírků a různých mejdanů a podobně a teda mnozí novináři to i využívali s tím, že pak měli třeba nějaké exkluzivní informace a tak podobně. Já jsem se toho vždycky tak nějak držela bokem. Jednak proto, že mě nějak ty mejdany nudí a nerada na to chodím, protože je to takové... je to v podstatě nuda a je to něco takového prostě pro mě nepřirozeného a myslím si, že teď mnozí novináři by radši byli, kdyby s nimi tehdy netančili, protože se určitým způsobem... Když se s nimi sblížíte, třeba v určitých netypických situacích, dejme tomu někde na tom mejdanu a nebo někde na nějakém mítinku, kde jdete do toho zákulisí a podobně, tak potom vám je třeba svým způsobem trapné se chovat jako nadhledově a pokritizovat toho kterého politika, protože si řeknete: "No, ale já ho znám tam a tam a on se dobře zachoval a takový dobrý vtip mi řekl. A tam zase řekl..." atd. Takže já jsem se toho držela bokem a jsem docela ráda, protože si myslím, že člověk, který by měl určité závazky k určitým politikům, třeba morální, etické a nebo další a byl by vydíratelný, tak by nemohl dělat politickou satiru.

    NLG: A když takhle ty politiky znáte, myslíte si, že každý člověk, který vstupuje do politiky potom své úmysly, které předtím měl, negativně změní?
    ZB: Já nevím, jestli negativně. V každém případě neznám politika, který by se nezměnil. Změnil se už tím, že si prostě najednou řekl, že ..."Nechám své původní povolání a půjdu do politiky." a najednou má moc a má imunitu, má prostě... Může být kdykoliv v televizi - to předtím nebyl - ví, že může promlouvat k národu, teď ho samozřejmě lidé v okolí začnou zdravit, i kteří ho třeba neznají, a to člověka často poznamená. A ono to je takové zajímavé, prostě když vejdete do té strany, tak v té straně se vytvoří taková komunita těch politiků, kteří mezi sebou sami sobě vytvářejí určitou takovou strukturu a určitý mikrosvět, který často se šíleně vzdaluje od toho normálního života. Oni si sice stále říkají, že udržují kontakt,a že to tak je, ale ono to tak vůbec není a to je to odtržení toho člověka od toho normálního života a myslím si, že to je ta hlavní věc, která je svým způsobem odtrhuje od toho normálního života. Takže změní se každý. Já netvrdím, že každý je lump a každý krade, to prostě neříkám, ale psychicky ho to určitě změní.
    MŠ: Že jste tímhle monologem už odpověděla na všechny otázky?

    NLG: Jak dlouho trvá taková příprava na jeden díl?
    MŠ: Měsíc. Prakticky jo, protože vybíráme materiál, ty situace se mění, takže musíme... Slezem z jeviště, natočí se to a připravujeme vlastně další pořad.

    NLG: Zabýváte se třeba ještě něčím jiným vedle tohohle pořadu?Co ještě děláte?
    MŠ: Například pozoruju v zahradě mravence.

    NLG: Ještě něco pro lidi?
    ZB: Pro sebe, pro lidi. Jako i my jsme lidi, takže pro sebe...
    MŠ: Musím jíst.
    ZB: ...třeba děláme prospěšného to, že denně defakto cvičíme - i tady hlavu i jako fyzicky se procvičujeme, takže jezdíme na kole, hrajeme tenis a tak dále...
    MŠ: Cvičíme. Dále. Další otázka.

    NLG: Myslíte, že tímhletím pořadem ovlivňujete politické názory občanů? A co když třeba pak žádný občan nepůjde k volbám,třeba po tom dnešním pořadu?
    MŠ: Tak to si nemyslím.

    NLG: A nemáte strach?
    ZB: My si tak nefandíme a kdyby opravdu to tak bylo, tak...
    MŠ: My sami půjdeme k volbám. Bojkot voleb nemá cenu a myslím si, že jaksi žít s perspektivou, že tady každou chvíli budou předčasný volby, to skutečně mně by se jako občanu a my chceme jenom naučit diváky a sebe - to jsem tam dneska říkal - aby se dívali na věci s nadhledem a vybírali skutečně podle činů politiků a ne podle toho, co někde slyšeli...
    ZB: Já si myslím, že se na nás dívají lidi, kteří mají vlastní názor a ten názor... Buď s námi souhlasí nebo nesouhlasí a hlavně je to... Proto to děláme jako v podstatě legraci, jako satiru, ale jako že se na tom může zasmát každý. V podstatě dáváme ze všech politických stran ty největší hlouposti, které kdo kdy co udělal. Ale abychom vyzývali, že by to byla výzva nechodit k volbám, tak to zase ne.

    NLG: V současné době, když někdo o někom řekne něco v médiích, tak z toho je hned žaloba a X milionů. Nezkoušel to na vás někdo nebo nedostali jste od někoho vynadáno?
    MŠ: No tak zkoušeli to taky na nás různě,ale...

    NLG: Ale strach nemáte?
    ZB: Strach ne,protože všechno...V podstatě je to tak,že pro všechno,co tady říkáme,tak máme opřeno o to,co se skutečně stalo, o fakta.Já ta fakta sbírám,mám archiv a každou informaci mám ze dvou až ze tří různých zdrojů ověřenou,takže ukážeme archiv a...
    MŠ: Tiskovka končí,poslední dotaz.

    NLG: K čemu spěje podle vás dnešní mládež a svět?
    MŠ: No tak to je opravdu otázka dizertačního rázu.

    NLG: Tak odhadněte, kam spějem.
    MŠ: Řekl bych,že svět má to lepší za sebou a na mladé generaci záleží, aby se ta planeta ještě točila nějakou dobu,aby se udržela a myslím si, že skutečně příští dny záleží hodně na mladé generaci nezatížené minulostí, nezatížené šedesátýmosmým rokem, čtyřicátýmosmým rokem, prostě šoky, které tahle republika bezesporu zažívala. Takže vám do toho přeju hodně síly a zdaru. Nashledanou. (spěšně odchází)

    NLG: Můžu si dovolit ještě jednu otázku? Paní Bubílková, kdybyste se vy vrátila na Slovensko a vy kdybyste ji následoval...
    MŠ: (Obrátí se ve dveřích k paní Bubílkové s poznámkou: "Nezapomeňte se převlíkat", ale otázka ho zarazí) Já jo? Na Slovensko?

    NLG:... a dělali byste tam ten samý pořad, byl byste ochoten si s paní Bubílkovou vyměnit role? Vy ji vlastně většinou kritizujete, ona proti vám nic neřekne, vy odpovídáte na její dotazy. Byl byste ochoten vyměnit si ty role?
    MŠ: Jestli je ochotná jet na Slovensko, tak kdykoliv. (odchází)

    NLG: A ochotná je?
    ZB: Ne, my - budete se divit - jsme dostali dokonce nabídku z Markýzy, kde chtěli, abychom dělali pro slovenskou televizi to, co děláme prostě tady, o slovenské scéně. My jsme to samozřejmě odmítli, protože si myslíme, že politickou satiru má dělat někdo, kdo žije v té zemi o které politická satira je. Možná, že v EU to bude jinak, že prostě budeme propojeni, zatím tam nejsme a myslím si, že naše... vnímání našich lidí je zatím ještě mnohem a mnohem takové konzervativnější a možná jsou to někdy i falešné hodnoty, ale trvají na nich tito lidé,takže si myslím,že je to nepřijatelné i pro slovenskou náturu. A to tam si myslím,že by to bylo ještě víc napřijatelné, než třeby kdyby tady Slovák dělal úplnou politickou, čistou politickou satiru, jako na české poměry. Což si myslím, že Markovič sice dělá, ale velice okrajově, takže asi tolik. A k té mladé generaci. Já mám doma syna staršího, než jste vy, a je to mladá generace. Já si vůbec nemyslím,že patřím k té generaci, která by tvrdila, že mládež je úplně špatná, že je ještě horší, než jsme byli my, a tak dále, to si vůbec nemyslím. Já si myslím, mladá generace je mnohem lépe připravená do života už tím, že mají základy techniky, komunikace, základy počítačové techniky, internetu a tak dále. Mladí lidé teď mají mnohem větší možnosti, než jsme měli my. Takže využijte je, já vám držím palce a vystřídejte nás, tuto generaci, která svým způsobem dožívá, dá se říct. Přiďte s něčím novým, přiďte s novými nápady a já si myslím, že v současnosti není problém se prosadit, je problém přijít s novým nápadem, dobrým nápadem a nápadem přijatelným nejenom pro mladou generaci, ale i pro střední generaci a pro tu starší generaci, která tady je. Takže to je taková ta vzájemná komunikace a jestli ji využijete, to je jenom na vás a já vám do toho fandím.

    Ilona Hamanová

    Podpisy (17k)
    Lešek Semelka, Zuzana Bubílková, Miloslav Šimek, Josef Fousek


    index