Je jasné, že tyto povodně byly pouze lokálního charakteru a nezasáhly větší území, než je zátopové pásmo kolem Cidliny. Nedošlo ani k větším materiálním škodám, o zraněních nemluvě. Situace na našem okrese byla docela klidná a pamětníci vzpomínali, že takovéto vylití do luk bývalo zcela obvyklé. Na okrese Hradec Králové, kam tok Cidliny pokračuje, však již k určitým škodám na majetku došlo a bylo nutno provést protizátopová opatření (Smidary, Chotělice, Nový Bydžov, Chlumec n.C.). Cidlina je zvláštní tím, že se jedná o řeku s největším rozdílem mezi maximálním a minimálním průtokem v ČR (1:3300, pokud je toto číslo správné) – za suchého období v r. 1994 hlásil vodočet v Chlumci n.C. výšku 1 cm a průtok 0,0001 m³/s. Zato při tání sněhu či prudkých srážkách na táborských kopcích dojde k velmi rychlému vzestupu a Cidlina se obvykle vylévá do tradičních lučních zátopových oblastí.

Cidlina tedy byla v centru pozornosti sdělovacích prostředků, a jejím přítokům nikdo pozornost nevěnoval. Situace, ke které došlo na některých z nich, nich stojí za zaznamenání.

Na Jičínsku došlo k vzestupům spíše na levostranných než pravostranných přítocích Cidliny. Poměrně kritická situace nastala na Úlibickém potoku v Dolních Robousích. Úlibický potok vzniká soutokem Trnávky (pramen u Lháně, míjí Radim, protéká Studeňany a Dvoreckým rybníkem, v Horních Robousích přechází hlavní silnici a vede podél Dolních Robous až k soutoku se Studénkou) a Studénky (pramení u Zlámanin, protéká údolní nádrží Jahodnice, Stavem, Úlibicemi, bažantnicí a před Řehčí se stáčí k Robousům). Tento tok pak pokračuje jako Úlibický potok do Náchodska a Kacákovy Lhoty, kde se stáčí k jihozápadu, podtéká silnici Tuř–Popovičky a železniční trať a u Letné (Vitiněves) se vlévá do Cidliny. V Dolních Robousích došlo k rozsáhlému zátopu na soutoku těchto dvou potoků. V Náchodsku se voda vehnala až na silnici, stejně jako Řehečská vodoteč v Kacákově Lhotě. Po soutoku Úlibického potoka s touto vodotečí došlo na polích před Tuří k vytvoření zátopové plochy přibl. 600x700 m velké a až 80 cm (odhad) hluboké, z níž se po celou noc ze 3. na 4. března valil asi 40cm vysoký sloupec vody, který se snižoval ještě celý následující den až do pozdního odpoledne. Před tímto jezerem (blíže ke Kacákově Lhotě) vzniklo nové přechodné koryto, kde v šířce asi 1–2 m voda odnesla ornici a odhalila kamenné podloží. Jezero se dále rozšiřovalo směrem k Nemyčevsi až k soutoku s Cidlinou.

Dorazily i zprávy o rozvodnění Javorky na Bělohradsku a dalších menších tocích (Libuňka), avšak ty jsme nestihli zaznamenat.

Během těchto dní jsme pořídili i následující fotodokumentaci. Nebylo snahou přinášet senzační fotografie, chtěli jsme jen tuto událost zaznamenat, udělat si představu o povodňových situacích obecně a přiblížit sílu vody. Samozřejmě, že tato poměrně lehká povodeň nám tolik překvapivých odhalení přinést nemohla.