Logo L.S.K. 1981


Číslo 4Ročník IV.Prosinec 1981


Jindřich Hilčr


Činnost občanských výborů Staré Hrady a Sedliště

Po volbách do zastupitelských orgánů v měsíci červnu t. r. následovaly veřejné schůze občanů v našich šesti přidružených obcích.

V Sedlišti se veřejná schůze konala 9. září 1981. Byla zhodnocena práce občanského výboru, který se pod vedením s. Heleny Horáčkové podílel na zlepšování životního prostředí, úpravách cest, zelených ploch a dalších akcích, které se postupně stávají samozřejmostí a upadají v zapomnění. Nemělo by význam vypisovat zde všechny problémy, které souvisejí s prací organizátorů. Záleží také na tom, jak občané pochopí, že vše, co se koná, je v jejich prospěch. Také Sedliště se modernizují, přestavují se rodinné domky a některé si majitelé upravují pro rekreační účely. Sedliště svou polohou a kopcovitým terénem jsou obcí, která má potíže s příjezdovými komunikacemi, to bychom si přáli do budoucna vyřešit. Také jsou tam problémy s nedostatkem pitné vody. Nic se však neudělá samo. Ke všemu je třeba finančních prostředků a práce občanů.

Protože na schůzi dne 9. září byl zvolen nový občanský výbor, který má 13 členů, věříme, že bude mít v práci takové úspěchy jako ten minulý. V čele občanského výboru stojí s. Jana Svobodová a bylo dohodnuto, že s. Helena Horáčková jako jednatelka jí ráda předá své dlouholeté zkušenosti z řídící a organizátorské práce.

Také ve Starých Hradech byla veřejná schůze občanů, a to 23. září 1981. Došlo k posouzení práce za uplynulé období. Bylo položeno kanalizační potrubí v délce cca 300 m, ale již nedošlo k dobudování vpustí. Stálým nedostatkem zůstává neopravená silnice, kterou převzal někdejší národní výbor do své správy. Dále je nebezpečí sesutí dvou mostů - na starohradské silnici a u bývalých sádek. Ve Starých Hradech jsou občané pracovití, ale údržba veřejných prostranství je příliš rozsáhlá, aby ji stačili zvládnout.

I ve Starých Hradech byl zvolen nový občanský výbor, jeho předsedou je s. František Tobořík st. Všechny problémy, které jsme v tomto článku uvedli, jsou občanskému výboru známy a ten má snahu a dobrou vůli postupně se postarat o nápravu.

Domníváme se, že je správné poukazovat na různé nedostatky, které se dotýkají denního života našich občanů. Staré Hrady jsou známé renovací zámku, na kterém se již několik let pracuje. Pochopením našich nadřízených orgánů je také vždy zajištěn dostatek finančních prostředků na údržbu této kulturní památky. Proto je naším přáním, aby starohradský zámek měl také kolem sebe okolí, které by návštěvníkům zpříjemnilo procházku po upravených cestách a kolem opravených rodinných domků a chalup.

Josef Bernkopf, předseda MNV


Jaroslav Ježek a náš kraj

Není mnoho těch, kdo vědí, že slavný hudební skladatel a spolutvůrce Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek měl blízký vztah k našemu kraji. Snad bude vhodné připomenout si to právě v době, kdy vzpomínáme 75. výročí skladatelova narození - 25. září 1906.

Ježek trpěl od mládí těžkou zrakovou chorobou a vzdělával se v Hradčanském ústavu slepců v Praze, kde přišel do styku s hudbou a rozhodl se věnovat se jí na celý život. Potom studoval na konzervatoři u prof. K. B. Jiráka, A. Šímy a J. Suka. A právě hudba ho sblížila s jiným slepým hudebníkem a žákem Hradčanského ústavu slepců, Josefem Škodou z Domousnic. Oba nadšení muzikanti se spřátelili a Ježek jezdíval za svým přítelem nejprve do Domousnic, kde u Škodových v domě čp. 71 prožíval několikeré školní prázdniny. Otec Josefa Škody byl řezník a Ježek často s ním nebo s jeho druhým synem Františkem jezdíval po okolních vsích na nákup. (Zvláštní shodou okolností Jaroslav Ježek zemřel v New Yorku 1. 1. 1942 a tento František Škoda byl umučen v Mauthausenu 2. 1. 1942).

Když dokončil školu, působil Josef Škoda nejprve jako varhaník ve Velíši u Jičína. I sem za ním Ježek jezdíval, pomáhal mu na kůru a sblížil se s dalšími mladými kulturními pracovníky, např. se spisovatelem Janem Knobem. Zachoval se také nedatovaný dopis, který Ježek psal Josefu Škodovi v polovině dvacátých let z Paříže do Velíše. V úvodu dopisu blahopřeje příteli k svátku a pak popisuje své dojmy z Paříže. Není spokojen s úrovní hudebního života velkoměsta: "Orchestrů je tady několik, ale ani jeden z těch se nevyrovná naší filharmonii." Dále sděluje, že uspořádá na Sorbonně koncert svých skladeb. V závěru píše: "Někdy se mi tu stýská po české kuchyni, jako po knedlíkách a buchtách a podobně, neb Francouz něco podobného vůbec nezná."

Potom se Josef Škoda odstěhoval do Libáně, stal se učitelem hudby a oženil se. Svědkem na jeho svatbě, která se konala v Domousnicích, byl - jeho přítel Jaroslav Ježek. Hezkou vzpomínkou na tento den, pečlivě opatrovanou paní Marií Škodovou, je knížka Jana Mařáka Housle s vepsaným Ježkovým věnováním k sňatku Josefa a Marie Škodových a datem 5. 11. 1928.

Ještě několikrát se oba hudebníci sešli, než Jaroslav Ježek musel v roce 1938 opustit ohroženou republiku. Těsně před odjezdem do Ameriky se přijel do Libáně se Škodovými rozloučit. Až do své smrti 21. dubna 1978 ve věku 76 let na něho Josef Škoda rád vzpomínal.

(Podle materiálu Marie Škodové)


Sjezd letošních padesátníků

V sobotu 26. září 1981 se probudilo ráno do jasného slunka. Na libáňském náměstí se schází hlouček dříve narozených mladíků a děvčat ročníku 1931, aby po 35 letech od ukončení docházky do libáňské školy zkusili, jak dalece se změnily jejich zevnějšky, zda se navzájem ještě poznají.

Po bouřlivých přivítáních se pak všichni spolu se svými dosud žijícími pedagogy odebrali do budovy místní školy, která za oněch 35 let podstatně omládla - rozšířila se i zmodernizovala. Usedli do lavic "své" třídy, jednak za účelem prezentace, jednak aby vzpomenuli těch, kteří se tohoto dne nedožili. Na chvíli si oživili doby svého mládí, které v této budově prožili a kde si někdy i zalumpačili.

Po seznámení s celým programem se odebrali krásnou procházkou městem na nové sídliště, které bylo pro mnohé z účastníků milým překvapením. Při této příležitosti se cestou zastavila delegace u ředitelky školy v. v. s. Kristiny Havlové, která se pro své stáří a rodinné důvody omluvila, a předala jí kytičku s poděkováním za její pedagogickou práci a s přáním zdraví do dalších let.

Účastníci sjezdu pak pokračovali pěšky do Starých Hradů, kde se odbývala hlavní část programu. V sále kulturního domu ještě před obědem každý pověděl něco o sobě a svých bližních, přečetly se dopisy těch, kteří z různých osobních důvodů nemohli přijet, organizátoři rozdali upomínkové desky a jako moučník po obědě byla prohlídka zámku ve Starých Hradech, spojená s "předpremiérovou" návštěvou výstavy keramiky Evy Tesařové. Někteří z účastníků si pak zavzpomínali, jak jako žáci školy s panem učitelem Vojtíškem, který se těchto dnů již nedožil, "bádali" v hradních sklepení a "objevovali" tajné chodby ze zámku do blízkého Křižánku.

V odpoledních i večerních hodinách pak sjezd pokračoval v družné zábavě spolu s hudbou, recitacemi i sborovým zpěvem, vedeným panem učitelem Španhelem. Účastníci se rozcházeli s přáním, aby se v brzké budoucnosti opět sešli v plném počtu.

Jako jeden hlas si všichni pochvalovali prostředí a touto cestou děkují všem, kteří se na zdaru jejich sjezdu podíleli, hlavně pracovníkům starohradské Osvětové besedy, kteří se jim věnovali na zámku, a zaměstnancům RaJ, kteří připravili krásnou a bohatou tabuli.

Doufáme, že tento sjezd se stal i základnou pro rozšíření okruhu přátel Starých Hradů a že se setkáme častěji.

František Škoda


Besedu k blížícímu se 100. výročí založení ochotnického spolku Bozděch z Libáně uspořádaly společně osvětové besedy Libáň a Staré Hrady 30. října 1981 u krbu v koncertním sále zámku Staré Hrady. Přišlo 45 členů a příznivců Bozděcha, kteří se zájmem vyslechli vzpomínky V. Španihela, J. Wiperta, manželů Pavlíčkových a Altmanových, J. Volprechta z Prahy i nejstarší žijící členky souboru M. Hejzákové, která přijela na toto setkání až z Trutnova. Přítomní si pobesedovali, prohlédli si výstavu fotografií z jednotlivých inscenací, vyslechli pěvecké i recitační vložky a těší se na otištění vzpomínek v příštím ročníku našeho časopisu a hlavně na obnovení činnosti. Hlavní poděkování za uskutečnění této schůze patří paní Jiřině Strakové a Ladislavě Bočkové.


Pažoutův křížek

Pažoutův křížek je obecně rozšířené a tradičně užívané pojmenování křížku na kótě 324 v katastru obce Sedliště a pomístním označením Na hřmenínských vrchách.

Před 20 lety, v roce 1960, zde ještě byla křižovatka polních cest vedoucích ze Hřmenína do Starých Hradů a z Markvartic do Sedliště. Poslední agrotechnická úprava půdy asi v roce 1976 zlikvidovala cestu ke Hřmenínu, cestu s jabloňovou alejí a cestu od Pažoutova křížku směrem na Markvartice (úvoz). Cesta od křížku směrem jižním do Sedliště byla zrušena asi v roce 1965. Během likvidování cest byl postupně poškozován Pažoutův křížek, až v roce 1965 byl vyvrácen i základ. Poslední terénní úprava na této lokalitě byla asi kolem 15. září 1981, kdy byla zčásti zahrnuta cesta od Pažoutova křížku do Starých Hradů zeminou zbylou ještě z úprav v roce 1976. Snad je připravena akce k úplné likvidaci této památky, kterou dnes tvoří trosky křížku s doprovodnými kameny.

Pažoutův křížek pochází podle letopočtu vytesaného na podstavci z roku 1788. Skládá se ze základového podstavce, hranolového sloupu, překrývající desky a vlastního křížku, vytvořeného s Ukřižovaným z jednoho kusu kamene. Na třech stranách sloupů jsou vytesány plastiky osob. Čelem směřoval křížek k východu.

Doprovodné kameny, jeden větší k severu a druhý menší k jihu, jsou položeny tak, že křížek byl uprostřed. Vzájemnou souvislost tyto tři objekty nemají, byly vybudovány v různých letech. Kameny jsou hraničními objekty katastrů Sedliště - Hřmenín. Hranice dnešních zemědělských celků JZD Libáň a JZD Markvartice zůstává opět na tomto místě.

Jižní kámen je plochý, čelem míří k západu. Je vykloněn ze svislé osy k východu. Na čele je vytesán symbol slunce - terč s paprsky, to označuje směr katastru Sedliště - Staré Hrady. Na druhé straně je vytesáno písmeno H - Hřmenín. Tento kámen připomíná památku z doby Keltů; podle podrobného ohledání je to ale hraniční kámen asi z tereziánské doby.

Severní kámen je zčásti zploštělý valoun kulovitého tvaru, postavený tak, že temeno kamene znázorňuje lidskou lebku. Je též vykloněn ze svislé osy k východu. Na čelní západní straně má vytesaný trojúhelník s oblou základnou. Po stranách vrcholu trojúhelníku jsou povrchově vytesány trojúhelníky naležato a celek vytváří skulpturu lidské lebky. Druhá strana kamene má též vytesaný trojúhelník. Tento severní kámen je též kamenem hraničním, avšak většího významu - mezi panstvím Staré Hrady a panstvím Kost. Trojúhelník byl převzat ze šlikovského erbu. Označení této památky za megalitický monument není po podrobném průzkumu možné.

Tyto kameny jsou vzdáleny cca 1 km od již rozpoznané keltské šance (tzv. viereckšance) na jih. V okolí Hřmenína bylo osídlení již v době kamenné, dokazují to nálezy kamenných nástrojů a lužického pohřebiště u dnešního hřbitova ve Hřmeníně. Proto by první myšlenky o původu těchto kamenů sváděly k jejich označení za předhistorické památky.

Tato popsaná lokalita Na hřmenínských vrchách je dnes totálně ohrožena. Doporučuji tuto památku označit a ponechat in situ. Ani 70 metrů vzdálený stožár trianglu nepřekáží orbě. Je to významná památka z historie zemědělství, označující tu hranice katastrů obcí a panství. Jednou v budoucnu může toto místo být cílem naučné stezky; je zde i pěkný výhled do daleké krajiny.

Kameny zřejmě vděčí křížku za svou záchranu, jinak by byly již dávno odstraněny nebo stavebně využity.

Dále upozorňuji na totální ohrožení keltské šance u Markvartic, neboť je pomalu ničena vysoká mez ohraničující šanci na východní straně. Nález o současném stavu napíši zvlášť, znám totiž i stav původní před jejím poškozením asi v r. 1965.

Doporučuji znovu postavit a opravit Pažoutův křížek, který je vyznačen i na speciálních mapách. Z hlediska tvorby krajiny je toto místo jakoby oázou vystupující z kulturní stepi zcelených polností.

ing. František Táborský


Výroční schůze MO Českého červeného kříže ve Starých Hradech se konala ve spolkové místnosti v Sedlišti 26. října 1981 za účasti 12 členů. Projednali své úkoly pro příští rok a předsedkyní opět zvolili s. Helenu Horáčkovou.


Starohradské ochotnické divadlo

(dokončení)
předchozí část

A co říká o starohradské ochotnickém divadle pan Jan Joukl ze Starých Hradů:

Rád vzpomíná na léta, kdy se divadlo hrálo. Bylo to nejméně šest až sedm let v době první republiky. Ročně tak dva kusy, většinou vlastenecké - jeden před velikonocemi, druhý před vánocemi, když nebyla práce na poli. Iniciátorkou byla paní Poláčková, která "spíš nechala hospodářství a věnovala se divadlu". Objednala si knihy, vybrala "vhodný kus", rozepsala role, herci se je naučili doma zpaměti a pak chodívali na zkoušky - nejprve k Poláčkovům domů a pak, když už potřebovali cvičit pohyby na jevišti, ke Kunstovům do hospody. Paní Poláčková byla režisérkou dosti přísnou, ale její rady a pokyny každý rád respektoval a řídil se jimi. Nacvičovala hry i se školními dětmi - pro ně bývala představení odpoledne. Kostýmy pro herce se půjčovaly v Jičíně. A jak vypadalo starohradské divadlo? V hospodě se postavilo jeviště, srovnaly se asi čtyřmetrové dlouhé dřevěné lavice se železnými opěradly do několika řad, za ně se rozestavily židle (obojí si koupil divadelní spolek za peníze ze vstupného). Někdo ze spolku vybíral u dveří vstupné. Na představení se upozorňovalo plakáty. Sešlo se vždy hodně diváků, a to nejen místních, ale i ze Sedliště, Libáně a okolí.

A o svém herectví pan Joukl říká: "No, je to pravda, že se lidi smáli, hned jak jsem vyšel na jeviště. Já pak nemohl hrát nic vážnýho, oni se smáli stejně." I on chválí z herců paní Toboříkovou, které komické role skutečně "seděly", vzpomíná také na paní Benešovou a pana Plachého, jimž též divadlo přirostlo k srdci.

Kromě divadelních her se zpívaly ještě i kuplety. Pan Joukl si pamatuje dodnes jeden z nich, který dosud umí zpívat:

Za války pak vzalo za své vybavení divadla - jeviště i některé lavice a židle byly uloženy na zámku, kde je spálili němečtí vojáci, kteří tam byli ubytováni. Po válce se hraní ochotnického divadla ve Starých Hradech již neobnovilo.

E. B.


Starohradské lípy

Po ukončení existence Rakousko-Uherska, když byla utvořena naše Československá republika, národ byl vděčný za vznik svobody. To se projevovalo mezi jiným také sázením lip svobody. I ve Starých Hradech byly tyto lipky sázeny a kterak to vypadalo, nechám z jejích zápisků mluvit svou matku Marii Poláčkovou. Ta si napsala "Z roku 1919 upomínku na 21. květen, kdy se sázely lípy svobody ve Starých Hradech". Cituji podstatnou část vzpomínky:

Na silnici u Libáně (proti Konečným čp. 13) seřadil se průvod. Nejprve jeli na koních banderisté, za nimi školní mládež v národních krojích, za těmito mládež dospělejší, též v národních krojích, za těmito hudba pana Kůžela z Libáně a potom následovali hasiči, obecní výbor atd. Když dospěli na prostranství přede dvorem, seřadil se průvod kolem lip, které se měly sázet. Nejprve měl krátký proslov pan starosta Kebl Josef, po něm hned jeho dceruška Máňa (pozn.: zesnulá paní Havlíčková) přednesla básničku, kterou složila její matka Marie Keblová.

Poté Růža Kunstová (pozn.: zesnulá paní Bártová) přednesla báseň Dvě lípy a Anička Hazdrová, dcera panského hlídače, báseň Děvám českým. Tyto básničky nejsou zachovány. Poté Máňa Poláčková (pozn.: provdaná Podhajská) báseň Vlašťovičky přiletěly, kterou pro ni složila paní Keblová:

Poté zakončil toto zastavení František Keblů slibem za všecky děti, že budou ty lípy opatrovat a chránit a provoláním Nazdar! Hudebníci spustili Kde domov můj a pak se zasadily dvě lípy.

Potom se průvod odebral na hoření konec k Javůrkovům, kde se též lípa zasadila. Tam přednášel Jenda Plíšek a Mařenka Javůrková, která ztratila ve válce otce, a Máňa Jandová. Také pan Janda tam měl dlouhý projev. Po zapění národní hymny se odebral průvod do zadních domků, které jsou o samotě. Obyvatelé této čtvrti chtěli mít také sami svoji lípu svobody, tedy se jim učinilo po vůli. Tam přednášela Eliška Toboříková a Máňa Škaloudová, obě tamější. Báseň M. Škaloudové:

Poté hráli hudebníci národní hymnu a na to se průvod obrátil nazpět, kde v hostinci u pana Kunsta byla taneční zábava. Při celé této slavnosti se vstupné nevybíralo, výlohy s tím spojené hradila starohradská obec. Bylo to něco krásného a u zúčastněných zůstane nezapomenuto. Všecky tu psané básně složila paní Keblová, i tu Děvám českým, a veškeré děti, co se týče přednesu, se to učily u nás (pozn.: u Poláčků).

Jan Poláček


Něco z historie libáňského cukrovaru

Řepa cukrovka se počala na Libáňsku pěstovati roku 1868. V roce 1871 byl založen akciový cukrovar v Libáni. Zpracovával denně asi 400 q řepy. Byl nerentabilní, a jeho činnost byla roku 1878 úplně zastavena. Zchátralé, nevyhovující budovy a sešlé stroje koupil v roce 1881 David Bloch. Za něho byla postavena vlečka z cukrovaru do Stanice Libáň-Psinice. V té době byla stavěna dráha z Kopidlna do Bakova. Vypráví se, že Libáňští se nádraží ve městě bránili, proto bylo postaveno v Psinicích. Othonio Lichnovský, který vládl nad panstvím Dětenice za maltézského řádu, si počínal jinak: "Tam, kde zapíchnu hůl, chci, aby stálo dětenické nádraží."

Cukrovar byl vybaven novým zařízením na zpracování 2.800 q řepy denně. Podnik získával stále větší množství řepy, stal se výnosným, a tak v letech 1892-3 byl znovu restaurován na zpracování 4.000 q řepy denně. Ročně jí zpracoval 250.000 q.

Poslední úplná a konečná rekonstrukce byla provedena v létech 1908-11. Denně tu bylo možno zpracovat až 7.000 q řepy. Vzácnou novinkou bylo tehdy úplné zelektrizování jak cukrovaru, tak i hospodářských podniků. Při cukrovaru byla vybudována elektrická centrála s nejmodernějšími stroji. Vyrobený proud byl rozveden mimo cukrovar do všech jednotlivých dvorů a také ve městě Libáni se již od roku 1910 plně využívalo této elektrické energie. Vedle elektrického pohonu hospodářských strojů bylo zavedeno i elektrické dojení a hlavně elektrická orba, první v bývalém Rakousko-Uhersku. Oralo se motorem o síle 330 koňských sil asi 1.000 měr ročně do hloubky až 42 cm. Denně se zoralo 25 až 35 měr za nižší režie než u orby parou.

V roce 1920 byl rozšířen libáňský závod o továrnu na droždí a líh. Zemědělský podnik byl posílen výstavbou Šlechtitelské stanice v Dětenicích, která se uvedla tak znamenitě, že musela být postupně zvětšována.

Do první pozemkové reformy zaměstnávaly tyto závody celkem 25 úředníků, 71 zřízenců a přes 2.000 zaměstnanců.

Josef Javůrek


Staré Hrady v tisku (červenec - listopad 1981)

  • Šumberová Olga: Zámecká dostaveníčka. Zemědělské noviny 10. 10. Obsáhlý článek o práci Osvětové besedy Libáň- Staré Hrady s fotografií.

  • Kotyk Jiří - Janiš …: Arnošt z Pardubic - Arnošt z Hostyně a ze Staré. Zprávy Klubu přátel Pardubicka č. 7-8/1981. Dvě hesla z vlastivědné abecedy Pardubicka o historických osobnostech spjatých i s dějinami Starých Hradů.

  • L. K. = (Bílek Karol): Mizející krása. Zemědělské noviny 29. 9. Článek o výstavě Antonína Chmelíka ve Starých Hradech.

  • O výstavě keramiky Evy Tesařové ve starohradském zámku informovaly Pochodeň 23. 9. a 4. 11., Svobodné slovo 24. 9. a 4. 11., Předvoj 2. a 30. 10. a Zemědělské noviny 25. 9. a 5. 10.

  • -od- = (Oulehlová Dana): Setkání s keramičkou E. Tesařovou. Předvoj 23. 10. Článek o besedě s umělkyní.

  • Předvoj 30. 10. psal o splnění úkolů tohoto roku brigádou socialistické práce JZD Budoucnost Libáň ze střediska Staré Hrady.

  • Kresbu starohradského zámku od národního umělce Cyrila Boudy otiskl Předvoj 13. 11.


    Drobné zprávy

    Jak jsme letos na zámku šetřili? Jako každý rokem, tak i letos došlo při rekonstrukci zámku ke značným úsporám. Nejenže se používá dále starého materiálu - kamene, vzpěr a prken na bednění atd., ale hlavně se ušetřilo na opravě a obnově kamenných gotických ostění u portálu, dveří i oken. Kdyby se tato ostění měla dělat nová a pracně zabudovávat, nestačilo by sto tisíc Kčs. A to nepočítáme brigádnickou práci a další úspory.

    V.H.

    Další bezplatnou brigádu na starohradském zámku uskutečnili trampové ze Svazu ochránců přírody 3. a 4. října 1981. Tentokráte pomohli při betonování stropu ve druhém patře gotické části zámku a při úklidových pracích.

    Předposlední letošní výstava na starohradském zámku byla věnována keramické tvorbě Evy Tesařové z Jablonce nad Nisou. Její půvabné figurky i užitková keramika stolní a zahradní byly vítaným zpestřením letošní výstavní sezóny. Na vernisáži 27. září promluvil o díle Evy Tesařové básník Jiří M. Palát, jehož verše přednesla Milena Hercíková. Spoluúčinkovalo trio profesorů LŠU Jablonec nad Nisou: Pavla Ryšanová, Miroslav Beck a Vladimír Blažek. Po vernisáži následovalo recitační vystoupení zasl. umělkyně Julie Charvátová, která opět za doprovodu jabloneckých umělců přednesla ukázky ze svého repertoáru. Pro téměř stovku zájemců to bylo krásné kulturní odpoledne.

    Beseda keramičky Evy Tesařové se členkami výtvarného kroužku jičínského gymnázia se uskutečnila při příležitosti její výstavy na zámku ve Starých Hradech dne 6. října. Děvčata se pod vedením ředitelky gymnázia s. Aleny Trejbalové a prof. Elišky Úlehlové dozvěděla mnoho zajímavého o keramice a vyjednala si i návštěvu umělčina jabloneckého ateliéru.

    Poslední letošní výstava obrazů a kreseb Vladimíra Holmana z Jičínska, Libáňska a Českého ráje je otevřena na zámku Staré Hrady od 29. listopadu 1981 do konce února 1982. Otevřena je v pracovní dny 8 - 15 hod., v neděli 13 - 16.

    Do konce října 1981 navštívilo starohradský zámek 4.807 návštěvníků. Z hromadných zájezdů zde byly v posledních týdnech výpravy SZTŠ Kopidlno, požárníků ze Všeně, Pražské informační služby aj. Účastníci zájezdu ZV ROH koncernového podniku Elektrárny Poříčí nám napsali: "V sobotu dne 19. září 1981 uspořádala naše kulturní komise výlet po krásách Českého ráje. Při této příležitosti jsme navštívili i váš zámek Staré Hrady u Libáně. Dovolte nám vyslovit obdiv nadšencům z vaší obce, kteří svým přístupem pomohli zachránit cenný objekt. Rovněž vyslovte naše poděkování průvodkyni za její zasvěcený výklad a milou pozornost vůči návštěvníkům." (Pozn. red.: Touto průvodkyní byla studentka střední pedagogické školy v Nové Pace Milena Droznov8 z Libáně).

    Letošní turistická sezóna znamenala pro starohradský zámek opět zvýšení návštěvnosti. Přijížděli jednotliví turisté i hromadné výpravy, přicházeli účastníci vernisáží výstav i spolužáci při sjezdech absolventů libáňské školy. O provádění o sobotách a nedělích i o prázdninách se obětavě starali spolupracovníci starohradské osvětové besedy. Nejvíce služeb měly studentky Milena Droznová a Dana Táborská, z dalších mladých průvodců a průvodkyň zde působili Ladislava Bočková, Zdeněk Cibulka, Jaroslava Hrdá, Hana Komárková, Rita Škodová, Ivana Vaníčková a Věra Toboříková; z dalších členů OB prováděli Eva a Karol Bílkovi, Vladimír Holman, Jaroslav Marek, Jiřina Straková, František Škoda a Miladá Zubatá.

    I letos na podzim pokračovaly sjezdy spolužáků z některých ročníků libáňské školy. 26. 9. to byli letošní padesátníci - hlavní organizátor sjezdu s. Škoda doplnil sjezdový program i výstavkou svých obrazů; 10. 10. se sešli spolužáci ročníku 1922/23 opět po třech letech (s. Hlubůček); o týden později to byli spolužáci ročníku 1926/27 (s. Zámečník) a 31. 10. se konal sraz ročníku 1936/37 (s. Mikolášková).

    Přílohy starohradské kroniky obohatili novými fotografiemi z rekonstrukce zámku ing. František Táborský ze Sedliště a s. Ivan Wurm z Prahy. Děkujeme a znovu žádáme čtenáře o věnování fotografií, tisků, výstřižků apod. o našem okolí.

    Členové sborů pro občanské záležitosti z jičínského okresu se sjeli 28. září ve Starých Hradech, aby se seznámili s ukázkou správného provádění svatebních obřadů. Nechybělo ani poučení o aranžování květin. S. Jaromír Balda ze Sedliště jim předvedl ukázku ze svého umění - hry na pilu, a účastníci si rovněž prohlédli výstavu keramiky Evy Tesařové.

    Vlastivědný spisovatel Václav Fejfar se narodil ve Vrchovině u Nové Paky před sto lety, 16. 12. 1881. V Libáni působil jako učitel měšťanské školy v letech 1912 - 1925, později byl okresním školním inspektorem v Benešově u Prahy. Přispíval do různých pedagogických časopisů a ve svém posledním působišti redigoval vlastivědný sborník Pod Blaníkem. Zemřel 8. 5. 1948 v Praze. Pro Libáňsko má velkou cenu jeho vlastivědná stať o okrese libáňském ve sborníku Království české, díl VII, str. 144 - 161, který vydal Pavel Körber v Praze roku 1919.

    František Matěj Hilmar, autor prvních tištěných polek, zemřel před sto lety, 1. října 1881, v Kopidlně. Narodil se 23. září 1803 v Nové Pace a jako učitel působil na několika školách Jičínska, až zakotvil natrvalo v Kopidlně. Nejznámější z jeho polek je dodnes hraná Esmeralda. My si rádi připomínáme, že také napsal žertovný mužský sbor "K oslavě pivečka starohradského." K výročí jeho úmrtí pořádala kopidlenská osvětová beseda slavnostní večer a zástupci ministerstva kultury položili věnec na jeho hrob.

    Sedmdesáti let se dožil 21. září libáňský děkan P. Imrich Solnica. Patří mu naše poděkování a uznání za vzornou péči, kterou věnuje opravám a údržbě kostelů a dalších církevních objektů v Libáni, Psinicích, Zlivi, Starých Hradech a dalších místech svého působiště. Přispívá tak k záchraně vzácných kulturních památek pro příští generace. Blahopřejeme!

    Sedmdesátiny oslavil 25. listopadu jeden z nejvěrnějších rodáků starohradských Jan Poláček. Sice žije již desítky let v Liberci, ale na Staré Hrady se stále rád vrací. Také do našeho časopisu již několikrát napsal zajímavé články a vzpomínky, naposledy do tohoto čísla. Těšíme se na další - a zároveň blahopřejeme k životnímu jubileu.

    Jaroslav Čuban, kovář ze Zelenecké Lhoty, se dožívá 14. prosince 1981 šedesátin. Jeho práci a umění i jeho velké zásluhy o obnovu starohradského zámku jsme si připomněli nedávno při příležitosti výstavy jeho děl, takže nám zbývá jenom blahopřát k životnímu jubileu a těšit se na další spolupráci!

    Naši jubilanti: 90 let bude 13. 12 paní Františce Toboříkové ze Sedliště. Blahopřejeme a těšíme se nad další její vzpomínky, které rádi otiskujeme v našem časopise. 85 let oslavila 21. 10. paní Anna Krámská ze Starých Hradů. 75 let se dožil 14. 10. pan František Dudis ze Starých Hradů. 65 let oslavil 5. 11. pan Antonín Čapek ze Sedliště. 60 narozeniny oslavil 5. 12. pan Josef Plachý ze Starých Hradů, dlouholetý funkcionář MNV Staré Hrady a MNV Libáň.

    Sňatky: 7. listopadu se konala ve Starých Hradech slavná svatba Zbyňka Svobody ze Sedliště a Jany Vaňoučkové z Ketně. - 14. listopadu se ve Starých Hradech vdávala členka rady starohradské osvětové besedy Ladislava Bočková, jejímž manželem se stal František Plíšek z Kozodírek. Upřímně blahopřejeme!

    Taneční zábavy: Starohradští požárníci uspořádali 3. 10. posvícenskou taneční zábavu, hrála hudba Plastimatu. - 17. 10. hrál místním svazákům na jejich zábavě Index.

    Úmrtí: V roce 1910 se odstěhovala ze Starých Hradů rodina Hrdých do USA. Odjely i jejich děti, dvacetiletý František a třináctiletá Marie. Z Františka se v Yumě ve státě Arizona stal farmář Frank Hrdy, ale na starou vlast rodina nikdy nezapomněla. Naposledy navštívili Staré Hrady v roce 1975 a zapsali se česky do pamětní knihy. Frank se tehdy přiznal, že jako školák poškodil bustu císaře Ferdinanda na zámku na protest proti Habsburkům. Několikrát nám psal - a nyní přišla zpráva, že 25. 8. 1981 ve věku 91 let v Yumě v USA zemřel.

    Úmrtí: 22. října zemřel náhle sedlišťský rodák Josef Kamarádek ze Hřmenína ve věku 74 let.


    Menu