Logo L.S.K. 1981


Číslo 1Ročník IV.Březen 1981


Za Doc. Ing. Františkem Keblem

Doc. ing. František Kebl, DrSc., rodák ze Starých Hradů u Libáně, zemřel 9. listopadu 1980 v Praze. Narodil se 11. ledna 1910 ve staré selské rodině a tomuto původu vděčil zřejmě za některé ze svých povahových vlastností, jimiž byly především pracovitost, zdravý úsudek a houževnatost. Jeho četní přátelé si vážili jeho čistého charakteru, dobrého srdce a originálního, jemného smyslu pro humor.

Vystudoval reálku v Nové Pace a v Jičíně, kde maturoval roku 1928. V roce 1933 ukončil studia na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze. Roku 1934 ho osud zavál do tehdejšího Zlína (nyní Gottwaldov) k bývalé firmě Baťa, která tehdy rozšiřovala své zájmy do oboru chemické výroby. Osvědčil se tam jako chemik pro kontrolu potravin a potravinářských výroben také tím, že zavedl racionální hodnocení pokrmů podávaných v závodních jídelnách podle moderních hledisek nutriční hodnoty. Za dva roky nato se stal vedoucím ústřední analytické laboratoře. V této funkci se mimo jiné zabýval i zdravotní stránkou pracovního prostředí, přičemž vypracoval a zavedl metody stanovení prašnosti. Po pracovní době ještě učil chemii a technologii koželužství na večerní škole.

V roce 1938 byl poslán spolu s dalšími experty do USA studovat novou kontinuální výrobu měďnatého hedvábí. Po návratu vedl po chemické stránce výstavbu pokusného provozu, který měl sloužit k získání potřebných dat pro zamýšlený velký provoz. Ing. Kebl vypracoval k tomu potřebné technologické podklady, ale válka, která mezitím vypukla, zabránila realizaci projektu. Pokusný provoz však vyráběl umělé hedvábí až do druhé poloviny padesátých let. Výsledkem těchto prací bylo i několik československých patentů. Později se ing. Kebl orientoval především na výrobu vláken viskózových, protože správně rozpoznal jejich zásadní význam pro naše hospodářství.

Hned po válce se stal technickým vedoucím tehdejší první české továrny na umělé hedvábí v Teresienthalu (v nynějším závodu Rudník). Má velkou zásluhu o to, že tento závod byl prvním, který začal v obnovené republice vyrábět chemická vlákna.

V důsledku poválečných reorganizací byl pak postupně technologem pro umělá vlákna n. p. Spolek pro chemickou a hutní výrobu, technologem pro chemická vlákna na generálním ředitelství Československých chemických závodů a vedoucím technologického oddělení hlavní správy chemických vláken ministerstva chemického průmyslu. V těchto funkcích se značnou měrou zasloužil o vybudování našeho vláknařského průmyslu nejen plánovací a organizační prací, ale i přímou spoluprací při uvádění nových výroben do provozu (např. v Neratovicích a v Bratislavě). Byl členem komisí pro odstraňování závad v nových provozech i autorem obsáhlých zpráv o rozvoji výroby chemických vláken pro náš stát i pro RVHP. Byl vyslán i na studijní cestu do Anglie a USA a jeho práce byla i mimořádně odměněna.

V roce 1953 byl povolán jako učitel a vedoucí katedry umělých vláken na nově založenou Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. V krátké době tam zorganizoval výuku pro třicet posluchačů nejvyššího ročního a napsal obsáhlá skripta. Na této škole pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1975.

Při svém pedagogickém působení nijak nezanedbával činnost výzkumnou a spolupráci s průmyslem, pro kterou měl svou předcházející praxí výborné předpoklady. Ještě na sklonku své aktivní činnosti obhájil úspěšně dizertační práci doktora věd, ve které shrnul hlavní výsledky svých výzkumných prací.

Nelze tu vyjmenovat všechny jeho expertizy, odborné posudky projektů, výzkumných plánů a dizertačních prací, organizování vědeckých konferencí a účast na nich u nás i v zahraničí, organizační činnost v Československé vědecko-technické společnosti, funkce a externí přednášky v Socialistické akademii a předtím ve Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, účast v různých odborných komisích ministerstev i zkušebních komisích pro II. státní zkoušky na vysokých školách chemických atd. Kromě různých článků v odborných časopisech byl též autorem dvou monografií (Viskózové kordové hedvábí, SNTL 1962, a Technologie chemických vláken, SNTL 1977) a spoluautorem knížky Nové hmoty (Malá moderní encyklopedie, Orbis 1961).

Jeho celoživotní práce zanechala své stopy nejen v materiálním světě, ale i v rozvoji vzdělanosti našeho národa, stopy, které se svými účinky budou projevovat i v daleké budoucnosti, kdy jména jednotlivců našich generací budou většinou dávno zapomenuta. Četní přátelé vzpomínají na doc. ing. Františka Kebla, DrSc., jako na dobrého člověka a vynikajícího odborníka.

A. Stoy


Krásnou novoročenku, která byla rozesílána s posledním loňským číslem našeho časopisu, vypracoval národní umělec Cyril Bouda. Tento tisk stejně jako kresba Starých Hradů od Františka Škody rozmnožily soubor pohlednic starohradského zámku.


K úmrtí odb. učitele Františka Vojtíška

(26. 9. 1907 - 4. 1. 1981)

Ze smutečního projevu předsedy MV NF Libora Novotného 12. 1. 1981

Hlava plná nápadů, hlava plná plánů, pracovité ruce - to byla osobnost s. Františka Vojtíška, učitele a veřejného pracovníka v Libáni, který nedovedl odpočívat a celý svůj život zasvětil práci, práci pro společnost. Dnes vzdáváme poctu a skláníme se před jeho prací s úctou, ale zároveň se smutkem v srdci.

Zalistujme si v jeho životě, který vytvořil nejednu vrásku na jeho čele a nejednu jizvu v jeho srdci. S. Vojtíšek byl jičínský rodák a na libáňskou měšťanskou školu přišel jako učitel v roce 1933. Celé toto období až do 4. ledna 1981 je obdobím celoživotní tvůrčí práce. V roce 1937 založil městské muzeum a začal pořádat městský archív. V mobilizaci 1938 prožil s rotou bolestný ústup z Růžové hory a přesvědčen, že boj teprve začíná, zapojil se do Obrany národa a letákové akce. V roce 1941 vyklouzl z drápů gestapa. 18. července 1944 byl však zatčen podruhé a vězněn v Kartouzích a v Terezíně. Nemocný tyfem byl 21. dubna 1945 propuštěn. Po ukončení války a po uzdravení dal své síly opět Libáni. Pracoval jako předseda komise MNV. Vojtíškovo zamilování se do Libáně projevuje se v práci na městské kronice, na níž pracoval i v posledních dnech svého života. Vydával Zpravodaje a Ročenky Muzejního spolku a řadu publikací jako 40 let měšťanské školy, Z kronik města Libáně, Opomíjené Staré Hrady, 90 let požárního sboru, 650 let města Libáně aj. Oslavy 650. výročí Libáně byly jednou z nejkrásnějších prací s. Vojtíška. Kolik výstav připravil - naposledy výstavu obrazů Františka Maxe v loni napodzim. Kolik památných míst označil tabulkami. Nezapomněl na žádné jubileum. Prostě takovou práci může dělat jen ten, kdo má něco nebo někoho moc rád, i když to snad jinak než prací neumí říci.

Byl dlouholetým členem ČSPO a vysloužil si věrnostní medaili za 30 let práce. V minulosti byl členem okresního výboru požární ochrany a až do smrti členem okresní komise pro zpracování historie požární ochrany. Jako odbojář byl předsedou SPB v Libáni a místopředsedou OV SPB v Jičíně. Se svou manželkou připravil 16 běhů prázdninových pionýrských táborů.

Celý život věnoval veřejné práci pro město, které měl rád. S mravenčí trpělivostí sbíral kdejaký zápis, kdejakou zprávu o Libáni. Celou minulost i přítomnost chtěl zachovat pro budoucnost.

Soudruhu Vojtíšku, uvědomili jsme si Tvůj život - hlava plná nápadů, hlava plná plánů a pracovité ruce. Byl jsi v Libáni při všem a všude - a my to přijímali tak samozřejmě. Teď najednou vidíme, že stránka kroniky je nedopsaná, že Osvětová beseda nemá vedení, že u požárníků zůstala židle prázdná, že občanský výbor nemá svého předsedu, že Svaz protifašistických bojovníků je o jednoho člena - předsedu menší. Vím, usmál by ses na nás a vznesl oprávněnou kritiku.

Je těžké smířit se s tím, že vlastně ještě před několika dny jsme spolu byli na výroční schůzi svazáků, seděli jsme vedle sebe. Slyším Tě, jak jsi říkal: "Stejně Ti nedám pokoj, musíš prostřednictvím společenských organizací něco udělat pro účast na kulturních akcích v Libáni!" To byla Tvá poslední slova ke mně.

Prostě stále hlava plná nápadů a plánů, ruce pracovité, ale srdce unavené. A srdce diktovalo. Cítil ses unaven, musel sis lehnout a odpočinout. Jistě jsi přitom přemýšlel, co a jak zařídit, až jsi usnul. A už ses neprobudil, ale to už Ty nevíš …

Byl jsi učitelem, dal jsi mnoha generacím vzdělání, byl jsi živým příkladem, jak projevovat lásku ke svému městu a kraji. Byl jsi příkladem občanského chápání povinností, které sis sám uložil - už tehdy v té temné době v Terezíně. Tehdy sis slíbil se svými spoluvězni: Jestli se vrátíme, uděláme pro svobodnou vlast vše, na co nám naše síly budou stačit. A tento svůj terezínský slib jsi bohatě splnil …


MUDr. František Škobis, dlouholetý zasloužilý obvodní lékař v Libáni, se dožil 9. ledna 1981 osmdesátin. Děkujeme mu při této příležitosti za obětavou péči o pacienty a těšíme se, že naše čtenáře opět někdy seznámí s částí svých zajímavých vzpomínek.


Jaroslav Moucha

Malířovo věno

Jak známo

Poslední ze tří sudiček
Co je to malířská paleta?
Dostal jsi věno
Přišli jsme

Libáňský výtvarník František Škoda, vedoucí provozovny Čsl. hudebních nástrojů v Dětenicích, se dožil 20. února 1981 padesáti let. K tomuto jubileu uspořádala Osvětová beseda Libáň - Staré Hrady výstavu jeho díla. V zámecké výstavní síni byl instalován průřez jeho životní tvorbou. František Škoda se v této retrospektivě jeví jako mnohostranný umělec. Zvláště zaujmou jeho portréty (Otec, Matka, Emílie Procházková z Važic, MUDr. Marie Kafková aj.), provedené olejem či pastelem. Neméně zajímavé jsou jeho krajiny, na nichž zachycuje důvěrně známou podobu Českého ráje (Tábor, Železnice, Veliš, Zliv) i prosluněnou Jugoslávii. Dále můžeme konstatovat, že Škoda je i dobrý grafik, jak dokazují jeho novoročenky, diplomy i exlibris. A překvapením jsou jeho moderní barevné kompozice a ilustrační návrhy k Baudelairovým Květům zla, v nichž skvěle vystihl ducha těchto dekadentních veršů.

Vernisáž této výstavy, která se uskutečnila 22. února, dokázala opět, že kulturní akce ve starohradském zámku si pomalu, ale jistě získávají stále stoupající okruh příznivců. Výstavní síň byla zcela zaplněna, na nádvoří před ní stál další zástup hostí a stále proudili noví. Celkem se zahájení účastnilo 200 lidí. Vyslechli nejprve varhanní improvizace Pavla Chalupy, pak promluvil o Škodově životě a díle básník Jaroslav Moucha. Svůj projev zakončil verši, které otiskujeme v tomto čísle. Po prohlídce výstavy se všichni jen neradi rozcházeli.

Výstava obrazů a kreseb Františka Škody potrvá do 27. 3.


Pomístní jména v okolí Starých Hradů a Sedliště nyní

(dokončení z
minulého čísla)

Zatímco v Sedlišti neexistuje souhrnné pojmenování určité místní části, ve Starých Hradech se dodnes užívá pro 14 domů, postavených většinou podél bývalé cesty ze Sedliště k Libáni, název Ve starských barákách. Zato je v Sedlišti řada pomístních jmen pro označení veřejných prostranství: U nádrže, Na návsi, Na křižovatce, U Jednoty (nebo též U prodejny), U čekárny, U skladováku, Na kopečku, U jezu, U strže (či Ve strži).

Velice časté bylo dříve pomístní jméno U sušírny, neboť téměř u každého domu stála sušírna švestek. Místo se blíže určovalo užitím vlastního jména majitele sušírny, např. Za Jílkovou sušírnou, U Linhartovy sušírny apod.

Jednotlivé domy svá zvláštní jména asi neměly, zachovalo se pouze pomístní jméno Na valše (dům č. 28 v Sedlišti), protože se tu dříve valchoval len.

Vyskytla se však i potřeba rozlišit jednotlivé rodiny. V Sedlišti je nejvíce Svobodových, a tak známe pomístní jméno U Svobodů v louce nebo též U Poláčku (paní Svobodová je rozená Poláčková), U psinskejch Svobodů (přistěhovali se ze Psinic), U Svobodů v chalupě nebo též U chalupskejch Svobodů (dům č. 16 byla chalupa, k níž patřilo asi 15 korců pole), U Říhu nebo U Říhovejch (paní Svobodová je rozená Říhová), U Svobodů u Jany (paní Svobodová se jmenuje Jana); vymizelo už U půlánskejch Svobodů nebo V půláně (ke stavení patřilo půl lánu polí; dcera se provdala za pana Stanislava Najmana a rodiče Svobodovi již zemřeli).

Rovněž Linhartovi bydleli dříve v Sedlišti ve třech domech a lišili se označením U hořeních Linhartů, U doleních Linhartů a U starostů (pan Linhart byl starostou obce).

Dodnes je třeba rozlišovat v Sedlišti dvoje Plíškovy: U Plíšků u Růženy nebo též U Vaníčků (paní Plíšková se jmenuje Růžena, dcera je provdaná Vaníčková) a U Plíšků u mostu nebo U chalupskejch Plíšků či U Šolců (jejich dům č. 15 stojí u mostu přes Bystřici, bylo to chalupa asi s 15 korci pozemků, jejich dcera je provdaná Šolcová).

I Čapkovi jsou v Sedlišti dvoje a rozlišují se označení U Čapků u silnice (jejich dům stojí u silnice od Libáně k Jičínu) a U Čapků u Milky (paní Čapková se jmenuje Emilie).

Ve Starých Hradech je nejvíce rozšířeno příjmení Plíškovi. A tak se jejich obydlí rozlišují v současné době U Plíšků u pošťačky nebo též starší U kolářů Plíšků (mladá paní byla poštovní doručovatelkou, její tchán byl vyučen kolářem), U Plíšku u Lidky (paní Plíšková se jmenuje křestním jménem Ludmila), U Plíšků co je eletrikář (pan Plíšek se vyučil elektrikářem), U Plíšku u uhlířů (pan Plíšek rozvážel uhlí), U Plíšků co byl v botách nebo U Zumrů (pan Plíšek opravoval boty, dcera je provdaná Zumrová), U Plíšků proti Tuláčkovům a U Plíšků u Švorců (dcera je provdaná Švorcová).

Vymizelo již rozlišování rodin Knížkových ve Starých Hradech U hořeních Knížků a U doleních Knížků (podle polohy stavení) a U Knížků u zvoníka (pan Knížek byl zvoníkem), neboť žádní Knížkovi již v obci nežijí.

Zato zde nyní žijí dvě rodiny Keblovy: dříve se těm, kteří bydleli v domě č. 16 u silnice, říkalo U Studenejch (před nimi tu bydleli Studených); mladší bydlí v č. 34 a říká se tam U Keblů u Lidky (paní Keblová se jmenuje Ludmila).

Soupis současných pomístních jmen ve Starých Hradech a v Sedlišti jistě není úplný, proto žádáme čtenáře, aby nám napsali o dalších těchto jménech, která se užívají nebo nedávno užívala, ale i o těch starších, o nichž slýchali od svých rodičů či prarodičů a která již upadla v zapomenutí.

Eva Bílková


Loutkářství v Libáni

aneb jak bývalo, když přijel Šimek "Na obec".

Loutkářství má v Libáni svou krásnou tradici. Kam moje paměť sahá, navštěvovala jsem s nadšením Martínkovo loutkové divadlo. Kašpárek i ostatní loutky byli moji miláčkové. Kašpárka hrával tehdy pan Chvalovský, později pan učitel Španihel. Dále hrávali pan učitel Vojtíšek, pan Cháňa, moje maminka a jiní. Vedoucí souboru byla paní učitelka Havlová, nynější ředitelka v. v. Bylo pro nás ve škole radostí, když nám svěřila některou loutku, abychom ji připravili pro představení, tj. abychom vyprali a vyžehlili šatečky, a pečlivě zabalenou přinesli do sokolovny na představení. Každou zimní neděli v přeplněném malém sále sokolovny zářily radostí dětské oči, milující loutky a pohádky.

Jen na krátký čas nám jiná událost odpoutala mysl od našeho Kašpárka - a to když přijel loutkář Šimek. Byl to starý kočovný loutkář, který pravidelně jezdíval do Libáně a svou scénu si postavil vždy Na obci. Velké jeviště, prkenné lavice bez opěradel, někteří zájemci si přinesli svou židličku sami nebo si sedli i na zem. Ti, kdo chtěli ušetřit, vylezli si na strom a dívali se tajně přes plachtu shora. Loutky byly vysoké téměř jeden metr a loutkoherec mluvil všechny roce sám - i ženské. Hrával staré kusy, jako: Oldřich a Božena aneb Posvícení v Hudlicích, Jan za chrta dán, Loupežníci na Chlumu, Don Šajn aj. Na závěr vždy vystoupil oblíbený "Dupák". Byl to dupací šašek, kterého jsme měli velmi rádi. Nevynechala jsem ani jedno představení. Po Šimkově odjezdu bylo chvíli smutno, ale o to více jsem si pak vážila našeho libáňského Kašpárka, který byl s námi stále.

Později jsem začala sama hrát, nejdříve dětské role, potom ostatní ženské i Kašpárka. A loutky jsou mou láskou stále, i když život určil jinou dráhu.

Proto mám radost, že nynější soubor Martínkova divadla v loutkářské tradici města Libáně zdárně pokračuje, sleduji jejich úspěchy a přeji této scéně hodně další úspěšné činnosti a co nejvíce nadšeného obecenstva z Libáně i okolí.

Hana Mařanová, Litoměřice


Jak jsme letos plesali

Letošní 3. reprezentační ples Osvětové besedy Libáň - Staré Hrady byl první akcí v renovovaném kulturním sále. Jeho účastníky čekalo příjemné překvapení. V sále byla opravena okna a větráky, v přísálí vyspárována podlaha a natřena dvojitým nátěrem. Všechny stoly, sedačky i lavice byly nově nalakovány, všude vzorně uklizeno. Na zdích visely obrazy Vladimíra Holmana. Největší změny byly ve vstupní místnosti a ve výčepu. Zmizely nevyhovující záchody a na jejich místě byla zřízena krásná šatna. Podlaha v obou místnostech byla vyspravena, pokryta dřevotřískou a linoleem. Místnosti byly vymalovány, výčepní pult a stoly ve výčepu pokryty umakartem, okna natřena bílou barvou. Novotou svítil oddělovací pult u šatny. Vymalována byla i obě schodiště a natřeny schody, provedeny další drobné opravy a úpravy nábytku, oken, kamen atd.

Všechny tyto práce provedli s. Vladimír Holman a Jan Trnka. Hlavně truhlářské práce byly náročné a s. Trnkovi patří velký dík. Na úklidu se podílely členky Osvětové besedy, další odborné práce vykonali s. František Svoboda starší a mladší.

V tomto pěkném prostředí se cítilo dobře všech 120 účastníků plesu, kterým neúnavně vyhrávala hudba Plastimatu Libáň řízená Aloisem Klárem. Jménem pořadatelů uvítala přítomné s. Ladislava Bočková a pak již rychle ubíhal čas v příjemné zábavě. O občerstvení se dobře staral kolektiv pracovníků restaurace. Hezky působilo společenské oblečení všech návštěvníků, kteří měli zajištěné číslované stoly, k nimž je uváděly členky Osvětové besedy. O půlnoci nechybělo vylosování tomboly, jejíž ceny "přisoudila" výhercům po roční přestávce zase starohradská bílá paní. Vedle drobných cen si ti šťastní odnášeli z tomboly i originální obrazy Vladimíra Holmana a Františka Škody, dorty (darovaly je s. L. Keblová a H. Horáčková) a broušené skleničky (dar MNV Libáň).

Ples se tedy opět vydařil a již dnes se můžeme těšit na další. Ovšem do té doby se v sále budou konat i jiné taneční zábavy. Přáli bychom jejich pořadatelům, aby měli ukázněné návštěvníky, kteří by nezničili práci druhých. Je mezi námi ještě mnoho těch, kteří nebudují, ale ničí.


Co přinesl rok 1980

Český svaz požární ochrany Staré Hrady: Organizace zhodnotila svou celoroční činnost na výroční schůzi 11. října 1980. Ověření znalostí výcvikového roku se zúčastnilo 17 členů. Sportovní soutěže požárních družstev v rámci okrsku se naši požárníci rovněž zúčastnili, a to po tvrdé přípravě. Soutěž se konala opět ve Psinicích a naše družstvo obsadilo první místo mezi družstvy základních organizací, před ně se dostal pouze závodní požární sbor Plastimatu.

Na úseku preventivní činnosti se prováděly preventivní prohlídky a dohlídky v obytných budovách, malých provozovnách a kulturních zařízeních. Zajistili jsme i požární hlídky na všech zábavách v kulturním sále. Také se nezapomínalo na politicko-výchovné školení pro členy požárního sboru.

Na úseku kulturní a společenské činnosti jsme uspořádali požárnický ples, posvícenskou zábavu a dvoudenní zájezd do našich známých lázní. Navštívili jsme Karlovy Vary, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně, byli jsme i v muzeu porcelánu v Klášterci nad Ohří. Protože přálo i počasí, zájezd se plně vydařil. Také pokládání věnce u pomníku padlých ve Starých Hradech bylo v květnu za účasti požárníků v kroji.

Sběrným surovinám jsme odevzdali 7700 kg železného šrotu a místnímu JZD jsme připravili vagón železného šrotu.

Václav Stejskal

ZO SSM Staré Hrady: V minulém roce jsme uspořádali několik tanečních zábav, na nichž hrály skupiny Index, Akcent, Sentinel a Albatros. Odpracovali jsme několik brigádnických hodin na úpravě klubovny (přeložení střechy, zavedení elektrické instalace, vytapetování a obložení stěn dřevem, natření oken a dveří). Na členské schůzi jsme projednali potíže občanského výboru, ČSPO a dohlížecího výboru Jednoty v Sedlišti a rozhodli jsme se po společné dohodě pronajmout jim jednu místnost pro schůze. V zájmu obce se naše organizace ujala opravy propadlé kanalizace, kterou jsme nahradili novými trubkami.

V letošním roce jsme si dali závazek, že získáme další členy do naší organizace.

Josef Miclík, předseda MO SSM

RaJ Staré Hrady: Minulý rok nebyl zdaleka tak úspěšný jako předcházející. Nebylo tomu jenom proto, že se konalo méně příležitostných akcí a svateb, zábav a čajů. Po několika letech již hlavní problém podnikání v této restauraci nezůstal skryt a ukázal se v celé velikosti, v celém svém nebezpečí. Před 4 lety si totiž RaJ Hradec Králové vzal tuto provozovnu pod svou péči. Přičlenil ji pod správu hotelu Astra v Jičíně. Od té doby se za vedení několika ředitelů a vedoucích v hotelu Astra udělalo mírně řečeno velice málo pro to, aby se formou reklamy i jinak zájem o naše služby zvýšil. Náš podnik nejeví patřičný zájem a Jednota nás nechce. Dokonce nám odmítali vozit suroviny pro základní výrobu. Někde se to muselo odrazit, a tak se v loni snížily tržby maloobchodního obratu. To je na druhé straně zase důvod k sankcím nebo ke zdůrazňovaní naší neschopnosti. Samozřejmě nesouhlasíme s touto logikou na hlavu postavenou a chtěli bychom již konečně přimět kompetentní orgány k nápravě. Je ostatně velice jednoduchá a jasná. Stačilo by jenom tolik, aby si všechna oddělení na podniku, ale i MNV, byly vědomy svých povinností. Není to přece otázka být či nebýt, ale otázka jak být a lépe pracovat. Máme-li sloužit obyvatelstvu - a činíme tak bezesporu rádi, musíme k tomu mít podmínky, abychom mohli podobné podmínky vytvořit i návštěvníkům. Ti jsou nároční - a právem, neboť mají nárok být kvalitně uspokojeni ve svých požadavcích. Neměla by jim být zima, měli by dostat vše, co si v restauraci naší skupiny mohou přát, ale i něco více, klidné a příjemné posezení, protože tato hospoda není na náměstí, ale v krásném zámeckém areálu.

Jan Petera

Český svaz požární ochrany Sedliště podává stručnou zprávu o své činnosti v roce 1980. V měsíci březnu se prováděly preventivní prohlídky obytných budov. Pak jsme uskutečnili sběr železného šrotu a sebrali jsme 75 q. Ve spolkové místnosti byla provedena nová elektroinstalace a místnost byla vybílena. Na vyčištění požární nádrže bylo odpracováno 30 brigádnických hodin. Požárníci též pomáhali při zpevňování vozovky štěrkem a někteří členové se zúčastnili dvoudenního zájezdu do západních Čech společně s požárníky ze Starých Hradů.

Antonín Čapek

Pracoviště literárního archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech pokračovalo i v roce 1980 v úspěšném rozvoji. Byly splněny všechny úkoly vyžadované pražským ústředím. Na úseku zpracovávání fondů byly dokončeny soupisy literárních pozůstalostí Marie a Václava Hübnerových (K. Bílek) a bylo pokračováno ve zpracovávání pozůstalosti K. J. Beneše (I. Macková) a M. Safíra (E. Bílková). Brigádnice Iva Štěpánková zpracovala pozůstalost Jana Knoba. Staré Hrady navštívilo celkem 29 badatelů, mezi nimi i H. Berkovská z Moskvy. Celkem vykonali 170 návštěv. Do studovny v Praze bylo odesláno 115 výpůjček. Pracovníci LA PNP se podíleli i na zajišťování průvodcovské činnosti na zámku, na uskutečňování kulturních akcí Osvětové besedy (zvláště při výstavě ke 100. výročí narození s. Josefa Hakena) a na brigádnických pracích při rekonstrukci zámku. Napsali i mnoho článku do tisku. Mezi nezpracovaným materiálem byl nalezen i originální dopis B. Engelse z roku 1893. Některé organizační změny na pracovišti vytvořily dobré předpoklady pro další zlepšení práce v příštích letech.

Karol Bílek

Občanský výbor v Sedlišti se také v uplynulém roce staral hlavně o úpravu obce. V této krátké zprávě děkujeme především těm spoluobčanům, kteří tyto snahy podporovali a ukázali, že mají zájem a pochopení pro veřejné blaho. Patří k nim všichni spoluobčané, kteří se podíleli na rozhazování štěrku na vozovce, dále např. Ladislav Beránek, který pravidelně vysekával trávu v parčíku u prodejny, Jana Svobodová, která pečovala o květiny u čekárny, Jaroslav Linhart, který udržoval v pořádku záhon u starohradského hřbitova, František Svoboda ml., který se stará o veřejné osvětlení atd.

Helena Horáčková

Prodejna Jednoty v Sedlišti měla v roce 1980 celkový obrat ve výši 609.195 Kčs. Podařilo se rovněž zlepšit prostředí prodejny, kam s. František Svoboda ml. instaloval závěs a nové osvětlení. Předsedkyní dohlížecího výboru Jednoty byla s. Zdenka Beránková.

Helena Horáčková

Zprávu o práci občanského výboru Staré Hrady jsme nedostali.


Staré Hrady v tisku (listopad 1980 - březen 1981)

  • LK (= Bílek Karol): Cenný objev. Předvoj 29. 11. Článek o objevu originální dopisu Bedřicha Engelse na pracovišti LA PNP ve Starých Hradech. O tomto objevu psala i Práce 2. 12. a Pochodeň 7. 1.

  • eb (= Bílková Eva): Objeven Engelsův dopis. Kulturní rok na zámku ve Starých Hradech. Pochodeň 7. 1. Článek o práci Osvětové besedy Libáň - Staré Hrady v roce 1980.

  • Solecký Vladimír: Podle mého názoru. Tvorba 3. 12. V článku se autor pochvalně zmiňuje o práci na obnově starohradského zámku.

  • s: Zajímavá brožurka. Pochodeň 21. 1. Recenze novoroční přílohy Listů starohradské kroniky 1980.

  • Jiří Poucha otiskl fotografii starohradského zámku s krátkým informativním textem v časopise Sklo a bižuterie 1/81.

  • Snímek zámku Staré Hrady s fotografií členů BSP z libáňského VKUSu byl v Předvoji 12. 12.

  • O výstavě obrazů Františka Škody ve Starých Hradech psaly Zemědělské noviny 20. 2 (otiskly i Škodovu kresbu zámku), Pochodeň 18. 2. a 3. 3. a Předvoj 20. 2.

  • Na přednášku K. Bílka o literátech Mladoboleslavska v archívu PNP ve Starých Hradech upozornily Kulturní měsíčník DK AZNP č. 1/81, Ventil 9. 1. a Zář Mladoboleslavska 13. 1.


    Drobné zprávy

    PAN JAROSLAV JÍHLAVEC, náš obětavý spolupracovník z Prahy, zemřel 7. prosince 1980 ve věku 79 let. Jeho koníčkem byla historie, zvláště minulost Mnichovohradišťska a Českého ráje vůbec. Své články publikoval v Pojizerských listech, později hlavně ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV. Byli jsme mile překvapeni, když se přihlásil za dopisovatele našeho skromného časopisu a pravidelně zasílal bez nároku na odměnu hodnotné články, zvláště o pomístních jménech Starých Hradů a Sedliště. Škoda, že nemohl uskutečnit své další záměry a plány, nelítostná smrt mu vyrazila pero z ruky. Zůstane však ve vděčné paměti všech, kteří se budou zajímat o minulost našeho kraje.

    Václav Jaromír Černý, okresní tajemník libáňský, se narodil před 145 lety, 14. března 1836 v Sobotce. Napsal mj. několik článků o archeologických nálezech na Libáňsku. Jeho dílu jsme věnovali článek v 1. ročníku našeho časopisu.

    Ve svatební síni na zámku ve Starých Hradech se konalo v roce 1980 celkem 110 svatebních obřadů.

    Za rok 1980 navštívilo zámek ve Starých Hradech celkem 4171 návštěvníků. Do tohoto počtu nejsou samozřejmě zahrnuti účastníci svatebních obřadů a tanečních zábav.

    Mezi první významné návštěvníky zámku v roce 1981 patřili 4. března pracovníci nakladatelství KRUH z Hradce Králové, jeho šéfredaktor spisovatel dr. Jan Dvořák, redaktorka básnířka Lenka Chytilová a překladatel dr. Jan Ort.

    Některé neobydlené domy v naší obci začínaly propadat zkáze. V loňském roce se však situace zlepšila. JZD Budoucnost opravilo budovu bývalé kanceláře JZD v Sedlišti, kam se nastěhovali manželé Erbanovi. Další pustnoucí domy koupili chalupáři z Prahy a začali je rychle hezkým způsobem upravovat. Jde o bývalé Brožkovo stavení v Sedlišti, které nyní patří manželům Moravcovým, a o chalupu Brožovu ve Starých Hradech, která prokoukla díky rodině Dvořákově.

    Přednášku o literátech Mladoboleslavska v archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech proslovil 15. 1. 1981 v Domě kultury ROH AZNP Mladá Boleslav pro členy tamního vlastivědného kroužku prom. hist. Karol Bílek.

    Z činnosti SSM Staré Hrady: 13. 12. 1980 pořádali svazáci taneční zábavu, na ní hrála skupina Index. Na další zábavě 7. 3 1981 účinkovala skupina Akcent.

    Co připravuje Osvětová beseda Libáň - Staré Hrady: V dubnu se bude konat výstava obrazů Jaroslava Bobka (zahájení 29. 3.), v květnu výstava dokumentů k 60. výročí založení KSČ a na počet XV. sjezdu KSČ a voleb pod názvem Spisovatelé a strana (zahájení 1. 5.) a výstava obrazů Jarmily Pospíšilové-Linhartové (zahájení 3. 5.). 3. 5. vystoupí v kulturním odpoledni zasl. umělec Frant. Hanus, Hana Rajská a další pražští umělci.

    Naši jubilanti: 97 let se dožila 12. 1. nejstarší občanka Libáňska Antonie Plíšková ze Starých Hradů. 85. narozeniny oslavila 27. 2. Františka Hailichová ze Sedliště. 75 let bylo 3. 1. Bohumilu Hnízdovi, 1. 3. Marii Karbanové a 9. 3. Josefu Ulmanovi ze Starých Hradů. 70 let se dožila 24. 2. Františka Procházková z Přistoupimi, rodačka ze Starých Hradů. 60. narozeniny oslavily 7. 2. Marie Keblová ze Starých Hradů a Růžena Macková ze Sedliště.

    Narození: 23. 12. 1980 se narodil Petr Pospíšil ze Starých Hradů. Další děti se narodily v Sedlišti: 27. 1. Petr Linhart, 7. 2. Kateřina Macková a 21. 2. Šárka Šolcová. Vítáme je i my!

    Úmrtí: 3. března 1981 zemřela paní Jiřina Javůrková ze Sedliště po dlouhotrvající těžké nemoci ve věku 55 let.

    Z Rakouska jsme dostali zprávu, že 16. prosince 1980 zemřela ve věku 75 let hraběnka Marietta Thurn-Taxisová, provdaná za hraběte ing. Karla Mensdorffa-Pouilly. Byla do r. 1945 spolumajitelkou panství Kopidlno - Staré Hrady, po odstěhování do Rakouska proslula jako podporovatelka umělců.

    Redakční: Začínáme-li již 4. ročník našeho časopisu, musíme Vám všem, naši milí čtenáři, především poděkovat za trvalou přízeň, kterou nám projevujete zasíláním přátelských dopisů, článečků a zpráv i zvýšeného předplatného. Zároveň vyhovujeme Vašim přáním, abychom nezveřejňovali jména těch, kteří zasílají zvýšené předplatné. Byli bychom rádi, kdybyste nám i nadále zachovali přízeň. Uvítáme Vaše články a zprávy (prosíme i o upozornění na "kulatá" životní jubilea rodáků a přátel Starých Hradů a Sedliště - jinak se je nedovíme a nemůžeme jim poblahopřát), zajímají nás i Vaše kritické připomínky k nešvarům v obcích i k úrovni našeho časopisu.

    K dnešnímu číslu připojujeme složenku na předplatné na letošní ročník (12 Kčs) a prosíme o brzké vyrovnání.

    Zveme Vás rovněž k návštěvě všech kulturních akcí na zámku!

    Na shledanou se těší a vše nejlepší v roce 1981 přeje Vaše redakce LSK a kronikář i celá OB Libáň - Staré Hrady!


    Menu