Již šestnáctý stavební deník zaznamenává i letos jména těch, kterým záleželo a záleží, aby celý objekt byl po mnoha potížích a nesnázích dobudován.

Letos se začalo pracovat hned 2. ledna. Jako vždy byl vypracován přesný plán prací. Na celou rekonstrukci bylo v letošním roce přiděleno zatím 200 000 Kčs.

V prvních měsících roku se pracovalo hlavně ve vnitřních prostorách. Truhlář Jan Trnka s L. Kyzivátem obložili modřínem dřevěné schodiště v zadním traktu zámku, pak prováděli obložení společenské místnosti v předhradí dřevem. Dlažbu v této místnosti položil zedník František Svoboda ze Sedliště za pomoci důchodců Jaroslava Bárty a Jaromíra Lachmana.

Dokončovací práce v restauraci (větráky apod.) prováděl zedník Josef Švorc z Libáně, ve svém volném čase mu pomáhali s. Táborský, Vídeň, Jar. Holman a další. Obrovský kus práce zde vykonal elektrikář František Svoboda ml. ze Sedliště, který prováděl v průběhu roku i ostatní elektrikářské práce v celém objektu. Jeho otec František Svoboda st. se po celý rok staral o broušení a kalení všech nástrojů.

Rovněž byla dokončena úprava bytu pro vedoucího restaurace. Vznikla tu již třetí moderní koupelna v objektu zámku, sociální zařízení atd. Při těchto pracích pomohl vydatně nový vedoucí restaurace Jan Petera a členové jeho rodiny.

Když počasí jen trochu dovolilo, pracovali důchodci Jaroslav Plíšek z Bystřice, Josef Najvrt z Libáně a tesař František Macoun na bednění v gotické části zámku. Po celý rok zde pomáhal i archivář Karol Bílek.

Okna v přízemí zámku byla opatřena mřížemi, které zhotovil kovář Jaroslav Čuban ze Zelenecké Lhoty. Dvě nejhezčí prokované mříže (podle původního vzoru) s iniciálkami SH byly zasazeny do oken v průčelí zámku vedle hlavního vchodu. Později zhotovil pan Čuban i zábradlí na terasu.

Dovoz mříží i jiného materiálu zajistil Ota Rohlíček ze Sedliště, písek na stavbu dopravovali důchodci pan Horušický a Kyzivát z Libáně, František Svoboda ml. a Zbyněk Svoboda ze Sedliště, pan Zajíček z Libáně, vypomohli i Vladimír Holman z Nové Paky a ing. Jan Filsak z Jičína.

Na terénních úpravách v okolí zámku, hlavně při péči o záhony růží, se uplatnily absolventka Zahradnické školy v Kopidlně Zdenka Trmalová z Trutnova, Lída Keblová (která se navíc stará o svatební síň a nádvoří v zámku) a paní Jiřina Straková z Libáně. Jednou přišli na brigádu i členové SSM Staré Hrady.

Mezitím provedl ing. arch. Karel Pokorný z Mladé Boleslavi veškeré plány na zabetonování stropů v gotické části, zajišťoval opět po celý rok i stavební dozor. Kameraman Čsl. státního filmu Ivan Wurm zase prováděl průběžnou fotografickou dokumentaci všech etap rekonstrukce zámku.

A tak přišly prázdniny, kdy se tu vystřídalo mnoho brigádníků z řad studentů i žáků libáňské školy. Pracovali za vedení důchodců Josefa Svobody ze Sedliště, Jaroslava Bárty, Josefa Plíška, Jaroslava Plíška, Josefa Najvrta a dalších při zhotovení armatury stropu, zdění a dalších pracích. Alespoň jmény se sluší připomenout jejich dobrou práci. Ze studentů to byli Eva Horáčková, Laďka Bočková, Jarča Hrdá a Věra Toboříková ze Sedliště, Helena Slavíková z Mrkvojed, Zdena a Michal Trmalovi z Trutnova, Leo Kubíček z Ostravy, Martin Kovář z Prahy, z Libáně Lenka Nováková, Zbyněk Jírovec, Radek Mikule, Roman Jonáš, Mil. Gärtner, Jirka Straka, Rita Škodová, Milena Droznová, Eva a Josef Petříčkovi, L. Kanaval, Pavel Fišera (jeho děd zde tesařil v prvních letech obnovy), Roman Rychna, Ivan Hrych, Pavel Tůma a další.

Při sobotním a nedělním betonování stropu se pak kromě některých již jmenovaných pracovníků zapojili ještě Jar. Balda st. ze Starých Hradů, Milan Martinec ze Psinic, jindra Novák z Trutnova atd. Každý přispěl svým dílem k záchraně kulturní památky.

V dalších měsících pak Josef Svoboda se svými spolupracovníky položil nové chodníky na terase i na prvním nádvoří.

Do práce opět nastoupil i dlouholetý pracovník zedník Jan Joukl ze Starých Hradů, který se vrátil z léčení. Je mu již 75 let, pracuje tu patnáctý rok a zanechal za sebou veliký kus práce. Letos dokončil obnovu kašny na prvním nádvoří, osadil dveře v předzámčí, které jsou dílem truhláře Jana Trnky ze Starých Hradů, atd.

Svůj volný čas nám věnoval také pan Škoda ze Psinic a jeho syn, protože zámecké střechy potřebují stálou pokrývačskou údržbu.

Při zajišťování stavebního materiálu a dalších jednáních významně pomáhají předseda MNV v Libáni Josef Bernkopf, tajemnice MNV Alena Sitová a další pracovníci MNV.

Škoda, že s námi nezůstali Václav Mikolášek, Oldřich Slavík a další, kteří zde obětavě tolik let pracovali. Škoda, že ze zdravotních důvodů se již na obnově zámku nemohou podílet tesař Bohouš Macoun, pan Zima z Libáně a další.

Vrátíme se ještě k mnohým jménům těch průkopníků, kteří zde práci začali, ale to až v příštích číslech. Dnes jsme chtěli podat informaci jen o pracovnících letošního roku. Vynechali-li jsme někoho, ať se nezlobí – stalo se to neúmyslně, a i jeho práce přispěla ke zdaru společného díla.

A tak rostou zdi bývalého gotického hrádku, přibývají stropy, nové mříže, zábradlí, díky panu Pavlištovi a jeho spolupracovníkům přibyl nový transformátor, novotou svítí okna a dveře, vzhled objektu zlepšily nové chodníky a záhony. Díky Vám všem za Vaši pomoc a pochopení!

Vladimír Holman, vedoucí rekonstrukce

Jak se betonuje gotický strop?

U míchaček se střídají kovář Jaroslav Čuban, muzejník Milan Martinec, důchodci Josef Plíšek, Jaromír Lachman a Jaroslav Bárta, L. Kyzivát z Libáně a Jindra Novák z Trutnova, přísun cementu zajišťuje Jaromír Balda a Franta Svoboda se svou frézou, vodu a výtah obsluhují Pepík Petříček a Martin Kovář – a už jde kolečko betonu jedno za druhým do prvního patra, kde je Karol Bílek a Helena Slavíková dopravují na místo určení. Tím je armatura devítidílného stropu, jehož nosníky spořádají toho betonu nepředstavitelné spousty. Zdena Trmalová a Jaroslav Plíšek se starají, aby se beton dostal do všech štěrbinek, Josef Svoboda a Vladimír Holman celou plochu rovnají a dávají jí konečnou podobu.

Samozřejmě že ti nahoře jsou věčně nespokojeni s hustotou betonu, vždycky je hustý nebo řídký, nikdy akorát. Ti dole se zase domnívají, že ti nahoře beton polykají nebo ho lijí druhou stranou dolů. Hora písku se rychle zmenšuje, prázdných pytlů po cementu přibývá, míchačky se posunují blíže k písku, výtah skřípe. Občas někdo stoupne stranou a zapadne do betonu až po okraj holínek, občas se výtah rozjede opačným směrem, než má, ale díla přibývá.

Mine krátká přestávka na svačinu a oběd, blíží se večer a s ním se množí návštěvy těch, kteří neváhají vystoupit nahoru a podívat se, zda už není dílo hotovo. Není – a tak v neděli ráno znovu, i když třeba Martin toho naspal moc málo a očička se mu klíží. Znovu kolečko za kolečkem, nekouká se na hodinky, i když by se už mělo jít na oběd – vydržíme! A konečně tu je poslední kolečko, můžeme si připít na zdárné zakončení díla – a až bude hotovo bednění a armatura dalšího dílu stropu, jdem na to znovu, ano?

E.H.

Výstavba má velmi rychlý spád a akcí je tolik, že je můžeme jen vyjmenovat, i když kronika celou tuto výstavbu uvádí velmi podrobně. Můžeme zde jmenovat adaptaci dvou kravínů z větších objektů, později výstavbu nového moderního kravínu, skladováku atd. Zvyšují se výnosy z hektaru, zvyšuje se veškerá zemědělská výroba.

V obci se dělá nová kanalizace, nová požární zbrojnice, na řadu přichází i prodejna Jednoty, která se buduje a upravuje, staví se autobusové čekárny, upravují se cesty. Dále byly provedeny úpravy návsi, přemístěn pomník padlých, zavedeno nové výbojkové osvětlení v obou sloučených obcích.

V roce 1961 dochází k první rekreaci zemědělců, což nikdy dříve nebylo.

Důsledky únorového vítězství pracujících a nastoupení cesty k socialismu se projevují i v kultuře. U nás je to nejvíce vidět v nákladné mnohaleté práci při záchraně a úpravě významné kulturní památky – renesančního starohradského zámku, kde se pracuje podnes. Byl vybudován kulturní dům s příslušenstvím, upravena obě nádvoří, upraveny vstupní místnosti zámku i všechny další prostory – vznikly zde recepční místnost, svatební síň s čekárnou, místnosti pro depozitáře literárního archívu Památníku národního písemnictví, jsou zde shromážděny sbírky rukopisů, obrazů, archeologických nálezů atd.

Z místa se stala opět krásná dominanta kraje a významné kulturní středisko, jsou zde pořádány zámecké koncerty, besedy s mládeží, se spisovateli a básníky, besedy s umělci, výstavy obrazů i jiné. Každý rok zde jsou vystaveny i naše kroniky a kronikářská dokumentace – fotografie, novinové výstřižky a ostatní materiály.

Kronikářská dokumentace vzrostla do nebývalé míry, a tak je z ní možno sledovat celou tu změnu, která nastala ve sloučených obcích v důsledku únorových událostí roku 1948.

O odklizení materiálu a hrubou úpravu terénu se postarali: Jaroslav Bárta, Josef Havlík, František Najvrt, Jaroslav Svoboda st. i ml., Josef Svoboda, Zbyněk Svoboda a Jaroslav Macek.

V roce 1976 vznikl občanský výbor Sedliště a ten zorganizoval brigády na úpravě prostranství. Přitom pomáhal i MNV Libáň, který se postaral o dovoz hlíny a obrubníků. O pěkný vzhled návsi se zasloužily většinou ženy: Zdenka Beránková, Jaroslava Hrdá, Antonie Kamarádková, Vlasta Keblová, Jaroslava Matějů, Anna Ryčlová, Pavla a Věra Svobodovy. Bez jakékoliv mechanizace urovnaly terén, zasely trávu a vysázely růže.

V prvních měsících roku 1977 se však začal budovat vodovod do Libáně a úprava vzala téměř celá za své. Proto občané nastoupili znovu.

V letošním roce se na práci podíleli členové ČSPO v Sedlišti a další občané: Antonín Čapek, Vladimír Holman, Václav Jílek, František Najvrt, Václav Plíšek, Ota Rohlíček, Jiří Růžička, František Svoboda, Jaroslav Svoboda st., Josef Svoboda, Zbyněk Svoboda, František Táborský, ze Starých Hradů Jaroslav Haken, opět velký kus práce vykonaly ženy Zdenka Beránková, Vlasta Keblová, Jana Svobodová a Dana Vaníčková, pionýři Milan a Pavel Vaníčkovi.

Vesnice se tak už nemusí stydět za prostranství před prodejnou. Místo je však třeba udržovat, a to nejen okopáváním záhonů a sekáním trávy. Je třeba také zavírat slepice a husy. Jinak by přece tato práce byla zbytečná.

Už dva roky slouží občanům také výbojkové osvětlení na cestě do Starských baráků. I tyto brigády organizoval občanský výbor Sedliště. Dva ze tří úseků tohoto vedení budovali občané ze Sedliště: Antonín Čapek, Josef Havlík, Vladimír Holman, Václav Jílek, Josef Macek, František Svoboda č. 4, František Svoboda č. 8, Jaroslav Svoboda č. 40, Josef Svoboda. Ze Starých Hradů přišli na brigádu František Heršálek, Karel Hlaváč, Josef a Mirek Plíškovi, Jiří Pospíšil, Václav Trnka a Bohumil Zumr.

Během tří let se tak podařilo pozměnit tvářnost obce i posloužit občanům. O to se zasloužili místní obyvatelé, škoda že jen někteří. Jestliže tu někdo nenašel své jméno, i když se na úpravě podílel, ať nás omluví, protože to nebylo opomenutí úmyslné.

Helena Horáčková – předsedkyně občan. výboru

Vzácní hosté na Starých Hradech

Hromadně navštívili zámek např. posluchači Pedagogické fakulty Ostrava, učitelé okresu Olomouc, učitelé z Hořic, Dubence a Dolního Bousova, sportovci TJ Lokomotiva Brno a Spartak AZNP Mladá Boleslav, pionýři Okresního domu pionýrů a mládež Pardubice, důchodci z Rychnova n/Kn., účastníci Šrámkovy Sobotky, členové ČČK Vysoké Veselí, JZD Cerhenice, Vlastivědný kroužek Mlázovice a Dvůr Králové n/L., pracovníci traktorové stanice Havlíčkův Brod; z Prahy to byly zájezdy pracovníků Armabetonu, OSTNu, členů Meteoru, přátel Vyšehradu, PIS atd. Zvláště podrobně se o zámek zajímaly výpravy Klubu přátel Pardubicka (vedené PhMr. Františkem Honysem, rodákem z Bystřice), čtenářů Okresní knihovny Jičín a knihovníků okresu Mladá Boleslav. Několikrát navštívily zámek děti ZDŠ Libáň, Dětenice a Dolní Bousov a vděčnými návštěvníky byli i účastníci sjezdu některých ročníků absolventů libáňské školy.

Ze známých osobností navštívili Staré Hrady v poslední době např. slovenští herci Eva Mária Chalupová, Darina Laštiáková a Michal Dočolomanský, herec Jiří Němeček s chotí a televizní hlasatel Miloš Frýba. Olga Šumberová ze Zemědělských novin, Rudolf Křesťan a Vojtěch Písařík z Mladého světa a Libuše Šolcová z Jilemnice využili svých návštěv k napsání článků o Starých Hradech. Navštívili nás také básník Jaroslav Moucha z Bystřice a známý spisovatel Adolf Branald z Prahy. Se svými přáteli přijel historik doc. dr. František Kutnar. Univ. profesor české literatury dr. František Buriánek napsal do návštěvní knihy: "Je to podivuhodné, že se ještě v našem věku uskutečňují české pohádky. Ta o Starých Hradech je moc krásná." A vedoucí pracovník Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze dr. Jaroslav Wagner dodává: "Nelze než obdivovat jeden z nejlépe obnovených zámků v našich zemích."

Jsme rádi, že Staré Hrady získávají stále nové přátele, který se zde líbí a kteří se sem rádi vracejí.

Bližší informace o výstavě jsme přinesli už v minulém čísle, nyní připojujeme několik hlasů návštěvníků, jichž bylo do konce září téměř 2000.

12. 6. – dr. Vodička z Prahy: "Velice pěkná výstava, o které povíme známým."

18. 7. – dr. O. Glos: "Veliké štěstí, že se najdou takoví sběratelé, jako je p. Marek. Krásné!"

28. 7. – Jaroslav Moucha: "Mistře Marku, zachoval jste některé typické stavby Libáňska aspoň kresbičkou. Děkuji Vám."

6. 8. – ing. Jan Volák, Dětenice: "Vážený pane Marek, byli jsme potěšeni Vaší výstavou. Přejeme Vám mnoho zdaru ve Vaší činnosti – přejeme také hodně zdraví v dalších letech."

14. 8. – F. Zikmund: "Potom že kominické zaměstnání – povolání není zajímavé, atraktivní."

9. 9. – Spořilovští: "Tato výstava nás mile překvapila a opravdu nás kresby nadchly. Přejeme panu Markovi ještě dlouhá léta plná zdraví a pohody."

Staré Hrady v tisku (červenec – září 1978)