To vše může zdejší kronikář s hrdostí zaznamenávat na stránky současné kroniky. Bylo by však škoda, kdyby tato fakta zůstala známa jen úzkému okruhu lidí. Proto si Osvětová beseda Libáň-Staré Hrady vzala za úkol vydat čas od času Listy starohradské kroniky, v nichž by seznámila širokou veřejnost s postupem záchrany vzácné kulturní památky – našeho zámku, s kulturními akcemi (výstavy, koncerty, besedy), s názory návštěvníků zámku. Budete zde nacházet i další zprávy o životě obce, zprávy z tisku o Starých Hradech, o brigádách, o narození, jubilejích, sňatcích a úmrtích našich spoluobčanů. Chceme vás – samozřejmě za vaší pomoci – seznámit i s hodnotami, které již pomalu mizí (lidové zvyky, pomístní jména, pověsti), s dějinami zámku a obce, se slavnými rodáky a občany, s výtvarníky, kteří zachytili krásu našeho okolí. Budete se dočítat o práci občanských výborů Staré Hrady a Sedliště, o práci Českého červeného kříže, požárníků, svazáků, JZD, o činnosti Literárního archívu Památníku národního písemnictví. Prostě bude zde vše, čím se plní stránky starohradské kroniky – té současné, kterou vede s. Vladimír Holman, i těch minulých kronik Starých Hradů a Sedliště, které jsou postupně dopisovány.

Počítáme, že Listy starohradské kroniky budete dostávat čtyřikrát ročně v rozsahu 8 stran. Prosíme vás, abyste vyplnili připojenou přihlášku k pravidelnému odběru a abyste na jejich vydávání upozornili své příbuzné a známé, hlavně ty, kteří bydlí jinde a chtějí vědět, co se u nás děje. Pošlete nám jejich adresy!

V úvodu musím připomenout, že v roce 1948 jsem zde nebydlel, pracoval jsem v obci Bílá Třemešná, kde jsem tehdy byl i kronikářem. V Sedlišti jsem převzal vedení kroniky z rozhodnutí rady MNV až v roce 1958 a starohradskou kroniku vedu až od roku 1974. Do té doby nebyly kroniky v obou obcích řádně vedeny, i když kronikáři byli formálně jmenováni.

Přesto se mi podařilo zápisy z chybějících let doplnit a docílit tak návaznosti zápisů. Doplněno bylo už 95 stran schválených zápisů; v novém svazku kroniky pro sloučené obce jsem již napsal 52 strany.

O událostech v roce 1948 i v letech následujících jsem byl dobře informován, neboť jsem byl velmi často v obou obcích hostem a jako pozdější předseda MNV (po dobu 15 let) jsem se dokonale seznámil s celým vývojem v poúnorové době.

Únor 1948 proběhl v obou obcích klidně, došlo jen k menším změnám ve složení MNV Staré Hrady. Obě obce jsou převážně zemědělské, jen menší část občanů dojíždí za prací do Jičína či do Libáně. V zápisech o schůzích obou tehdejších národních výborů jsou proto převážně jen zápisy týkající se zemědělství a úpravy obcí. V oblasti zemědělské výroby můžeme proto nejlépe vidět převratné změny, na jejichž počátku byl Únor 1948.

Až do poloviny padesátých let se v obcích hospodařilo soukromě. Zápis v kronice z roku 1955 charakterizuje tehdejší situaci: "V roce 1955 pracují všichni zemědělci ještě soukromě, mají svá pole, svůj dobytek – zkrátka celé své hospodářství. Sympatie pro socialistické hospodaření v JZD všeobecně nejsou – ve špičkových pracích si vypomáhají někteří sousedé nebo pomáhají ti, kteří nemají pozemky a nebo ti, kteří mají pozemků málo. O zemědělskou půdu není zájem, naopak jsou snahy půdy se zbavit – vlastně mít jen to své. Jsou tedy snahy zbavit se půdy pronajaté a o to se pokouší několik občanů, kteří buď nejsou závislí přímo na zemědělské půdě nebo jsou již staří a nemocní. Národní výbor proto stojí každou chvíli před problémem, kam s půdou a kdo ji bude obhospodařovat." Dobu před kolektivizací vystihuje zápis ze strany 44: "V obci nevlastní nikdo svůj traktor – největší sedláci mají pár koní a ani těch není ve vesnici mnoho. Někdo má koně jen jednoho, řada zemědělců má jen krávy a někteří zemědělci nemají ani ty, a tak těm větším zemědělcům několik dní pomáhají a ti jim pak za to ořou a zasejí. Stroje jsou běžné: secí stroje, brány, pluhy, mlátičky, sekačky – samovazy ještě nejsou."

Změny signalizuje rok 1957. Kronika (str. 58) o tom říká: "ONV vysílá do obce svého pracovníka soudruha Jansu, který zde dne 13. 9. 1957 na schůzi pléna MNV vyzývá přítomné, aby uvažovali o vstupu do zemědělského družstva, aby všichni členové MNV se stali agitátory pro myšlenku JZD – a tak se počíná debatovat o družstvech. Zemědělcům se ale do družstva mnoho nechce, jenom někteří s myšlenkou družstva souhlasí. Je to přece jen pro dosud soukromě hospodařící zemědělce velká změna. A tak od tohoto dne vlastně žije vesnice v neklidu a v těžkých debatách.

Okres posílá již 25. 10. 1957 svého tajemníka soudruha Ježka, člověka velmi výmluvného, který v dlouhém, přes hodinu trvajícím referátu přesvědčuje zemědělce o vstupu do JZD. Na okrese je již 80 družstev, Sedliště jsou mezi 17 posledními, které ještě v družstvu nejsou …

Velmi agilně tu agituje s. Josef Čížek, dělník z cukrovaru v Libáni, který byl později zaměstnancem okresu a sekretariátu KSČ, byl předsedou MV KSČ v Libáni. Prováděl agitaci u jednotlivých zemědělců, často přišel za mnou a vyzval mne, abych šel s ním agitovat. Byl důsledný a neúnavný, sám dobrý člověk, přímého charakteru, oddaný myšlence socialismu, docházel i do schůzí MNV a agitoval zde. Byla to práce nesnadná …

Agitace pro založení JZD pokračuje i v roce 1958. Není to snadné. "Akcí se zúčastní soudruzi z ONV, agitují, přemlouvají, svolávají veřejné schůze pro zemědělce, zemědělci se schůzím vyhýbají, aby do družstva vstoupit nemuseli." Požadavky na založení JZD se promítají i do jednání MNV. Sám jsem tehdy tyto schůze vedl jako předseda národního výboru. Byly rušné a často končily po půlnoci.

Konečně 13. března 1958 se podařilo na veřejné schůzi za účasti 22 občanů, hlavně zemědělců, založit Jednotné zemědělské družstvo III. typu. Přihlášky podepsalo 12 zemědělců. Kronika z roku 1958 (str. 64) k tomu říká: "Založení družstva byla pro zemědělce událost. Byl to veliký počátek dalekosáhlých změn, které pak postupně nastávaly. Občané se s nimi jen tak lehce nevyrovnávali. Měli obavy, jak se jim bude v budoucnu v družstvu žít, jak se budou mít. Všeobecný názor byl, že to bude všechno daleko horší a že na družstvo a životní úroveň v něm se doplatí. Hodně jich reptalo, i když přihlášku do družstva podepsali.

JZD převzalo od MNV stroje, které byly v minulosti společným majetkem a které MNV spravoval – 2 secí stroje, 2 jeteláky, vylušťovač a 2 mořící bubny.

První funkcionáři JZD v Sedlišti byli: předseda Jaroslav Svoboda, hospodář Josef Svoboda a účetní Marie Jílková. Dále bylo zvoleno představenstvo. Zápis v květnu 1958 dodává: "I když je ustaveno JZD v obci, tak se zatím hospodaří ještě na soukromých pozemcích, poněvadž na podzim byly zasety jednotlivé pozemky soukromými zemědělci. Zcelovat bylo možno až po žních a společně sít na velkých honech. I dobytek je zatím po soukromých stájích, není kravín. Místnímu JZD jsou předány obecní pastviny."

Tím byl vlastně učiněn ve vesnici první a nejzávažnější krok k socializaci a výstavbě. Obdobná situace byla i ve Starých Hradech.

22. 4. byla zahájena výstava rukopisů o životě a díle spisovatele Eduarda Štorcha při příležitosti 100. výročí jeho narození, doplněná originálními kresbami akad. malíře Zd. Buriána. O E. Štorchovi zde besedoval s dětmi ze ZDŠ Libáň, Dětenice a Dolní Bousov dr. Zdeněk Heřman z nakladatelství Albatros. Začátkem května se uskutečnila výstava kroniky a příloh k ní a 21. 5. koncert na počet 100. výročí narození Zdeňka Nejedlého, na němž účinkovali recitátor Alfréd Strejček, harfenistka Libuše Váchalová a flétnista Jiří Boušek. 20. 5. a 24. 6 se konaly další dvě taneční zábavy, na nichž opět hrála skupina MAVIS.

Zámek navštívilo do konce června 2133 lidí, jiných akcí OB se účastnilo 1281 občanů. Z významnějších návštěvníků jmenujeme účastníky oslav 25 let Památníku národního písemnictví ze socialistických zemí, zájezdy Klubů přátel výtvarného umění z Prahy a z Kladna, byl zde vedoucí odboru kultury KNV s. Lemberk, spisovatel dr. Ota Dub a další.

Téměř 200 kreseb z Libáně, Dětenic, Hřmenína, Bukvice, Bystřice, Markvartic, Psinic, Lična, Zelenecké Lhoty, Chyjic a dalších obcí širokého okolí stojí za zhlédnutí stejně jako několik modelů lidových staveb a ukázky ze sbírek p. Marka.