krajina...    historie...  současnost...  a-co-dál?...  ...  fórum...    předchozí  <	--------------------- jezuitské stavby v jičíně  ---------------------- Brzy po převzetí správy nad statky Smiřických v roce 1621, a o dvě léta později docílením úplného dědičného vlastnictví kumburského panství, zahájil Albrecht z Valdštejna výstavbu a přestavbu Jičína na hlavní sídlo svého panství. K realizaci proměny malého města v hlavní město knížectví byl Valdštejnem vytýčen rozsáhlý stavební program,v němž byly stanoveny základní principy jeho rozvoje.Jičín měl být budován nejen jako hlavní sídlo knížectví, později od roku 1627 vévodství,ale také jako centrum hospodářské a finanční s nezbytnými institucemi školskými,náboženskými a kulturními. Výsledkem Valdštejnova programu měla být nejen přestavba stávajícího města ve funkční urbanistický útvar obsahující jak stavby reprezentativní, zámek a honosné příbytky vyšších tříd včetně staveb církevních, ale také nové čtvrti řemeslníků a zemědělců. Pro přestavbu a rozšíření města byla v Jičíně zřízena ústřední stavební kancelář řízená dvorním architektem,která navrhovala podrobné plány jednotlivých částí města, pořizovala projekty nových staveb a přestaveb a předkládala je vévodovi k aprobaci. Ucelený upravovací plán města vypracoval teprve v roce 1633 Nicolo Sebregondi, avšak pro náhlou smrt Albrechta z Valdštejna nedošlo k jeho úplné realizaci. Valdštejnova stavební komora měla v Jičíně poměrně velký počet architektů a stavitelů, ale k tvůrčím představitelům patřilo pouze několik osobností, Giovani Pieroni, Andrea Spezza, Giovani Marini a Nicolo Sebregondi/1/.Méně významnými byli V. Boccaci, Francesco Cassignatti, C. Bussi, G. Mazzeta a D. Canevale. Valdštejnův ideový záměr v oblasti církevní a školské již napočátku směřoval k zřízení biskupství s kapitulou a katedrálou sv. Jakuba, na povolání církevních řádů, jezuitů/1624/, kartuziánů/1627/, františkánů/1628, Veliš/ i dominikánů/1632/ a na úseku školství počítal s výstavbou gymnazia a univerzity/2/. Z těchto záměrů byly realizovány pouze kartuziánský klášter ve Valdicích, jezuitská kolej s gymnaziem,proboštský kostel sv. Jakuba a z nedostavěného kláštera dominikánů zůstaly jen fragmenty základů při domě čp.152 na nároží ulic Husovy a Tyršovy. Ještě před převzetím panství vyjednával Albrecht z Valdštejna v roce 1621 v Praze s rektorem pražské jezuitské koleje P. Valentinem Coroniem o uvedení jezuitů do Jičína. Po dohodě s řádem povolal Valdštejn v prosinci následujícího roku do Jičína první dva představitele řádu, P. Neomenia a Flaxia a ubytoval je ve východním traktu výbuchem poškozeného zámku/3/. V květnu roku 1623 přijel do Jičína P. Coronius spolu se čtyřmi jezuity a v červnu téhož roku nařídil Valdštejn svému staviteli G. Marinimu vyhledat vhodné místo pro komplex jezuitských staveb. Při hledání staveniště pohledem z Valdické brány doporučil Marini rektoru Coroniovi tři místa: prostor za Velíšskou bránou zvaný Na hrádku, místo u jižní strany náměstí při Valdické bráně a prostranství v západní části města. V dalších letech probíhala komplikovaná jednání o hospodářském zajištění řádu s tím, aby byla podepsána knížecí fundace pro kolej, gymnazium a seminář. Definitivně byly dohody uzavřeny teprve roku 1627, kdy bylo jezuitům předáno velké staveniště v západní části města. V prostoru mezi ulicí Fortnou a Velíšskou branou stála tehdy řada měšťanských domů, fara se zahradou, městská škola, hřbitov s kaplí sv.Michala a farní kostel sv.Jakuba/Ignáce/. Městské domy byly Valdštejnem vykoupeny, kaple byl prozatímně využita jako kolejní, hřbitov zrušen a městská škola již od roku 1623 sloužila potřebám gymnazia. Založení jezuitské koleje bylo oslaveno položením základního kamene v den jmenin Valdštejnových 23.dubna 1626 a téměř o rok později 12.dubna 1627 došlo k zahájení stavby jezuitského gymnazia/4/. Jezuitské gymnazium bylo vystavěno v průběhu dvou let, od dubna 1627 do října 1628. Tehdy vznikala podélná jednokřídlá budova o dvou patrech hlavním průčelím otočeným k východu. Na jižní straně byla začleněna do právě budovaného severozápadního nároží jezuitské koleje, s níž byla spojena valeně klenutou chodbou.Nad cihelnými sklenutými sklepy byla vztyčována vlastní gymnazijní stavba s typickou dispozicí dvou traktů s hlavní chodbou při průčelí.Tato chodba probíhala ve všech podlažích,v přízemí a patře byla zaklenutá křížovými klenbami, v druhém patře krytá plochým stropem. V zadním západním traktu bylo uprostřed schodiště,po jeho obou stranách se rozprostíraly dvě velké místnosti, v přízemí křížově sklenutými a v patrech s plochými stropy. Hlavní průčelí bylo dvoupatrové,horizontálně členěné dvěma patrovými římsami.Přízemí průčelí bylo hladce omítnuté s devíti okny téměř čtvercového tvaru a se středním bosovaným portálem. V prvním a druhém patře probíhaly lodžiové arkády nesené hranolovitými pilíři, dnes zazděné. Průčelí je ukončeno hlavní renesanční římsou,nad ní je sedlová střecha původně členěná soustavou volutových vikýřů. Ve středu střechy byla vztyčena sanktusní vížka. Průčelí do ulice Na hrádku je hladce omítané,pročleněné okny s klasicistními šambránami a v přízemí s menším portálem. Autorem projektu gymnazia byl nejspíše vedoucí architekt Valdštejnovy stavební kanceláře Andrea Spezza. Pro jeho účast svědčí arkádové řešení průčelí typu manýristických italských vil a jeho shoda s dnes zazděným arkádovým průčelím v třetím nádvoří jičínského zámku i typový soulad bosovaného portálu gymnazia s portálem vstupu do zámeckého parku.Téměř původní stylový výraz gymnaziální stavby zachycuje kresba stavitele Josefa Formánka z 14.ledna 1801.Za požáru města v roce 1681 bylo poškozeno jen poslední patro a střecha gymnazia.Tehdy byly patrně sneseny volutové vikýře, zřejmé ještě na kresbě města v době před rokem 1680. Roku 1777, po zrušení jezuitského řádu, bylo gymnazium zrušeno a teprve l8. března 1806 přípisem Krajského úřadu bylo povoleno jeho znovuzřízení/5/. Další požár v roce 1778 nezasáhl podstatně do struktury stavby a následné úpravy postihly jen západní průčelí do ulice Na hrádku,kde poškozený bosovaný portál byl nahražen dnešním klasicistním portálem.Nejvýrazněji zasáhly do organismu budovy přestavby prováděné v letech 1890-92 pro potřeby Okresního úřadu. Tehdy byly zazděny arkády hlavního průčelí,připojeno severní křídlo a původní schodiště bylo nahraženo schodištěm dnešním v nároží budovy.Těmito úpravami dostalo gymnazium dnešní pozdně klasicistní podobu,při níž zůstaly zachovány základní hmoty i články původní stavby z let 1627-28.Pedagogická funkce byla přenesena do nové gymnaziální budovy v Jiráskově ulici postavené v letech 1881-83 ing.Juliem Thallmayerem a staviteli F.a E.Menšíkovými. Jezuitská kolej je dodnes architektonicky i významově ústřední stavbou i dominantou jezuitského komplexu rozloženého v západní části města. Území jezuitského souboru budov bylo vymezeno na jihu Malým náměstím, na západě ulicí Na Hrádku, na severu ulicí Fortnou a na východě dnešní ulicí Balbínovou. Tento prostor byl postupně zastavován budovami gymnazia/1627-28/, koleje/1628-32/ a semináře/1686-92/; jeho součástí se stal i původně farní kostel sv. Jakuba Většího,od roku 1627 sv. Ignáce z Loyoly. K stavbě jezuitské koleje došlo po dlouhých průtazích a po uvolnění staveniště položením základního kamene dne 6.června 1628 rektorem Blažejem Slaninou/6/. V následujícím roce byly založeny základy, o rok později vztyčeny krovy nad třemi křídly a celá stavba byla ukončena roku 1632. Monumentální čtyřkřídlá dvoupatrová budova byla soustředěna svými křídly kolem téměř čtvercového dvora.Dispozice všech čtyř křídel byla dvoutraktová,po jejich vnitřních stranách obíhaly dlouhé chodby, v přízemí a patře valeně klenuté, v druhém patře byly ploché stropy. Obdobně byly sklenuty přiléhající místnosti. Převážnou část přízemí a patra západního křídla zaujímal velký prostor refektáře probíhající dvěma podlažími, jehož valenou klenbu s lunetami člení štukové obrazce obdélníků s pozdně renesanční ornamentikou. K východnímu křídlu nádvoří byla v letech 1658-59 přistavěna dvě kolmá křídla, jimiž bylo vytvořeno předdvoří typu čestného dvora. Jižní křídlo předdvoří má v přízemí křížové klenby a v jeho západní části jsou novější klenby plackové z doby po roce 1660. V téže části je nově upravené dvouramenné schodiště s křížově zaklenutou podestou. Při východním konci jižního křídla se dochovala bývalá kaple sv. Michala, téměř čtvercový prostor probíhající dvěma podlažími a zakrytá kazetovým malovaným stropem z roku 1660. Protilehlé severní křídlo je v přízemí klenuto valenou klenbou s lunetami a klenbami křížovými. Všechna průčelí do ulice Na Hrádku jsou architektonicky jednoduchá s pravidelným sledem obdélných oken se šambránami s uchy. Podstatně výtvarněji jsou pojednány fasády nádvoří a čestného dvora. Průčelí velkého nádvoří mají v přízemí půlkruhově uzavřené pilířové arkády, jejichž přední část je překryta širokými lisénami. Patra, oddělená kordonovou římsou, jsou propojena dvojicemi toskánských pilastrů a jejich šíře odpovídá lisénám.Mezi sdruženými pilastry jsou prolomena obélná okna se šambránami s uchy.Čestný dvůr má fasády členěny širokými lisénami,které jsou jakousi replikou pilastrů nádvoří.Před jižním a západním průčelím jsou velké dvory, původně převážně užitkové zahrady. Odpověď na otázku kdo byl projektantem jezuitské koleje je zatím neřešená.Je známo,že v roce 1623 Giovanni Battista Marini vyhledával místo pro novostavbu koleje a tím byla do jisté míry podmíněna domněnka jeho účasti na projektu koleje. Avšak k realizaci stavby došlo mnohem později, v letech 1628-32,kdy již Marini nezaujímal jedno z předních míst ve Valdštejnově stavební kanceláři.Lze připustit, že návrh na stavbu koleje vznikal nejspíše v mezidobí let 1625-27, kdy vůdčí místo zaujímali Giovanni Pieroni a Andrae Spezza, z nichž G.Pieroni byl Albrechtem z Valdštejna od roku 1624 zaměstnáván pouze příležitostně jako posuzovatel plánů, umělecký poradce a mimořádně též jako projektant, zvláště pevnostních staveb. Andrea Spezza se v Jičíně objevuje teprve roku 1625, kdy navrhoval stavbu zámku a o dvě léta později zhotovil projekt a model valdické kartuzie. Spezza měl v té době velké zkušenosti v oblasti velkých architektur, zámku v Oldenburku, kláštera v Bielanech a Valdštejského paláce v Praze/7/a nelze proto vyloučit jeho spoluúčast na stavbě koleje, zvláště také proto, že do roku 1627 bylo vypracováno více návrhů. Je pravděpodobné, že výsledná realizace jezuitské koleje vznikala za účasti více architektů, zvláště G. Mariniho a A. Spezzy,a to kompromisními řešeními variantních projektů. Možná je i poradenská činnost G.Pieroniho,který v roce 1628 předložil neuskutečněný návrh budovy semináře. Jezuitská kolej, dokončená v roce 1632, byla v letech 1654-58 spojena přístavbami kaple a velké kostelní předsíně se západním průčelím kostela sv. Ignáce. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byla kolej v roce 1780 změněna ve vojenská kasárna a více než 200 let sloužila tomuto účelu.Po několika požárech,zvláště v letech 1681 a 1768,byly vyměňovány krovy i krytiny střech a docházelo k drobným funkčním zásahům projevujících se drobnými přístavky a stržením několika kleneb v přízemních prostorách. Jezuitský seminář sv. Rosalie. Krátce před dokončením budovy gymnazia vydal Albrecht z Valdštejna 26. prosince 1927 definitivní nadační listinu, podle níž zakládá jezuitský seminář k výchově jednoho sta mladíků z frýdlantského vévodství.Pro zřízení semináře vykoupil řadu domů vedle gymnazia,na stavbu měly být dodány z vévodské kanceláře řádné plány v takovém rozsahu,aby obsáhly prostory pro šest tříd gymnazia, třech tříd filosofie, jedné třídy teologie a také nutné užitné plochy. Tím byla vlastně založena akademická škola, která měla být v dalších letech povýšena na universitu stejné úrovně jako ostatní staré university. Svůj záměr vybudování semináře podpořil Valdštejn již v roce 1628, kdy přikázal své stavební kanceláři vyhotovit příslušné plány, jejich autorem se stal inženýr Giovani Pieroni.Ve svém projektu navrhl Pieroni dvoupatrovou budovu s podélným hlavním křídlem táhnoucím se podél dnešní ulice Balbínovy;k němu přiléhal dvorní trakt s téměř čtvercovým arkádovým nádvořím a budova staré fary.Dispoziční řešení semináře připomíná stylovou příbuznost s jezuitskou kolejí/8/. K realizaci Pieroniho návrhu nedošlo z několika důvodů, z nichž nejzávažnějšími byly Valdštejnův zákaz nestavět dříve dokud nebudou vystavěny kolej a gymnazium, stupňující se neshody vévodovy s představiteli řádu, náhlá smrt Albrechta z Valdštejna/1634/ a s tím spojený nedostatek finančních prostředků. Stavba semináře byla prozatím odložena a za přispění císařské fundace docházelo od roku 1680 pouze k přípravným pracem a k vypracování tří nových projektů. Předložené tři projekty semináře se ukázaly natolik různorodě pojaté, že ukazovaly na účast alespoň tří architektů, nejspíše Francesca Ceresoliho, Andrey Guardiho a snad i Jana Nadlera/9/. První projekt navazoval na návrh Pieroniho z roku 1628 tím, že vytvářel dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu s arkádovým nádvořím a s hlavním uličním křídlem s průčelím v šíří třinácti okenních os.Toto průč2lí mělo tři mělké risality, střední o jedné ose akcentovaný velkým portálem a věžovou nástavbou ukončenou cibulovitou bání a dva risality boční vyznívající ve dvou velkých vikýřích/viz vyobrazení/. Druhý projekt měl tři varianty jednokřídlé dvoupatrové budovy orientované od východu k západu, kolmo na budovu dnešní. První a druhá varianta počítaly s využitím staré fary a s vytvořením seminární zahrady při městských hradbách. Třetí varianta umisťovala dvoupatrovou volně stojící budovu až k hradbám městského opevnění a u ulice Fortna se zalamovala k východu.Žádná z těchto tří variant druhého,projektu nebyla realizována. Třetí projekt byl dispozičně řešen na ústřední dlouhou chodbu při východním hlavním průčelí a na blok místností na straně západní. Na stranách severní a jižní byly k hlavnímu průčelí přistavěny mělké risality a střed budovy byl akcentován lehkým risalitem se vstupním portálem. Klenby byly převážně valené s lunetami a křížové,dvouramenná schodiště byla umístěna ve středu budovy a v severním risalitu. V přízemí semináře byly rozmístěny místnosti společného charakteru jako kuchyně, dispensář, jídelna, pracovny subregenta a seminární kaple sv.Rosalie, která prostupovala oběma podlažími. Obě patra sloužila převážně účelům obývacím,byly zde ložnice učitelů,studovny a prozatímní nemocnice. Rozmístění vnitřních prostor nebylo architektonicky problematické, zato však členění hlavního průčelí bylo dlouho neřešitelné. Pro jeho vyřešení se zachovaly dva návrhy. V prvém mělo dvoupatrové průčelí v přízemí arkádové podloubí, v risalitech člěněných vysokými pilastry arkády neprobíhaly a táž úprava postihla též risalit střední,zdůrazněný věžovým nástavcem.Druhý návrh měl podloubí jen v risalitech, plošně pojatá fasáda byla členěna na nárožích a středu toskánskými pilastry a okny s nadokenními římsami. Střed budovy byl akcentován hlavním portálem a nástavbou nízké věže s hodinami. Žádný z těchto dvou návrhů průčelí nebyl realizován. Vítězným návrhem se stal neznámý projekt vycházející z druhého projektu, který byl inspirován řešením průčelí gymnazia.Podle tohoto návrhu bylo vytvořeno průčelí semináře, zachycené v soudobé kresbě z doby před rokem 1710, dnes uložené v archivu Okresního muzea v Jičíně.Stavba semináře, začatá roku 1686, byla dokončena v hrubé stavbě roku 1690 a v celé komplexnosti roku 1692. Tehdy měl seminář arkádové průčelí zobrazené zmíněnou kresbou a v této podobě zůstal až do požáru v roce 1778. Necelé století měl seminář reprezentativní arkádové průčelí s tepanými železnými zábradlími a s velkým pravoúhlým portálem obklopeným dvěma sochami světců.V středním risalitu byla umístěna věž,posledním patrem vysunutá do střechy, a uzavřena bání.Střechy byly valbové se vsazenými vikýři. Prostor před průčelím byl ohražen zdí prolomenou velkým bosovaným portálem se sochou sv. Rosalie ve vrcholu, tesanou neznámým sochařem v roce 1704, a dnes umístěnou v zahradě Lepařova gymnazia. V severní části tohoto prostoru byla kovaná válcová kašna a poblíž vstupní brány stál domek vrátného. Fasády do dnešní ulice Na Hrádku byly hladce omítané, členěné pouze pásovými římsami a obdélnými okny s profilovanými šambránami. Průčelí bylo uzavřeno soustavou vikýřů s volutovitým ukončením. Zásluhou architekta Francesca Ceresoli,stavitelů Andrea Guardiho i Jana Nadlera a mnoha místních i přivolaných umělců a řemeslníků vznikla v Jičíně architektura zcela vybočující z drobného měřítka měšťanských domů Nesourodost vypracovaných projektů svědčí o účasti více navrhovatelů,z nichž umělecky vyzrálejší osobností byl F.Ceresola,pravděpodobný autor třetího upraveného projektu. Guardiho a Nadlerova účast byla více zaměřena na práce stavebně technické, nelze však vyloučit podíl A. Guardiho na projektech provádějících a na pozdějších návrzích seminární nemocnice i hospodářských budov náležejících jezuitskému řádu.Seminář byl do roku 1692 vybaven vnitřním z řízením,novým nábytkem od jičínských truhlářů A. Novotného, M. Kopáčka F. Wenzela, H.Michla a dalších,díly kovářskými i kamenickými, ale také soubory malířských děl, jejichž tvůrci byli hlavně malíři Josef z Vrchlabí/malby v refektáři a kapli/ a J.Kouřimský/11/. Ani dnes,po velkých úpravách interiérů semináře,nelze vyloučit možnost nálezů nástěnných maleb nebo jejich fragmentů v prostorách bývalé kaple, a refektáře . Roku 1717 seminář vyhořel, avšak jezuité měli tolik prostředků, že mohli přistoupit k opravám a mimo to rozšířit seminář o budovu nemocnice a lékárny/čp.27/, umístěnou při severním risalitu semináře.Nová nemocnice byla projektována ještě před rokem 1717 jako dvoupatrová jednokřídlá stavba rovnoběžná s ulicí Fortna,typově navazující na budovu semináře. Stavitelem a nejspíše i projektantem byl Andrea Guardi, od roku 1687 vedoucí stavitel jezuitů. Po zrušení řádu roku 1773 byly seminář i nemocnice ponechány v dočasné správě exjezuitů, ale požár vzniklý v městském dvoře 31. července 1778 způsobil jejich úplné vyhoření.Přes značné intervence byla oprava semináře fundační komisí v Praze odmítnuta s tím, že zbylé části semináře budou ještě v roce 1782 odprodány jednotlivým zájemcům. Seminární budova byla rozdělena ve tři jednotlivé budovy, dnes čp. 24, 25 a 26, a od sebe oddělena vloženými příčkami.V domech čp. 25 a čp. 26 byla zřízena nová schodiště, střední věžový risalit byl odbourán a hlavní vchod zazděn. V průčelí semináře byly zazděny arkády a fasáda byla nově hladce omítnuta,takže místo budovy palácového typu vzniklo nevhodné a architektonicky nevýznamné trojdomí, v budoucnu sloužící potřebám státních úřadů.Těmito užitnými adaptacemi a přestavbami téměř zanikla jednotnost i monumentalita původně výtvarně významné architektury,v Jičíně raného baroka ojedinělé. Oddělenou součástí souboru jezuitských staveb byl dům kleriků/čp.21/, umístěný jižně od koleje, při bývalé bráně Velíšské. Ještě před rokem 1628 stály na jeho místě dva malé domy, ale v roce 1632 se již zmiňuje radní manuál o výstavbě nového domu pro ubytování alumnů,kleriků předurčených k duchovního stavu.V tomto roce byla na uvolněné parcele postavena dnešní dvoupatrová budova orientovaná na střední chodbu ukončenou dvouramenným schodištěm s konchami na podestách. Přístup do domu byl pravoúhlým profilovaným portálem dodnes uchovaným.Průčelí mělo až do roku 1932 jednoduché členění patrovými římsami a obdélnými okny s profilovanými šambránami téhož typu jakých bylo užito v uličních průčelích koleje. Dům byl kryt mansardovou střechou, v roce 1932 změněnou ve valbovou. V interiérech se zčásti dochovaly prostory klenuté valenými a křížovými klenbami.Členění průčelí a typ kleneb ukazovaly na těsnou stylovou vazbu s architektonickým pojetím koleje,takže ani zde nelze vyloučit stavitelskou účast Andrea Spezzy.Dům kleriků zůstal v majetku jezuitů až do zrušení řádu a teprve násilná úprava v roce 1932 porušila jeho historický charakter. Brzy po příchodu jezuitů do Jičína přislíbil jim Albrecht z Valdštejna statek Čeřov. Po smrti Valdštejnově v roce 1634 zůstal tento statek nadále v majetku jezuitů,kteří při něm kolem roku 1650 postavili své letní sídlo,zámeček. Nový letohrádek byl jednopatrovou jednokřídlou stavbou s hranolovou věží na severní straně, v přízemí byl rozlehlý refektář s kuchyní a dispensářem. Do patra se vstupovalo věžním schodištěm, z něhož se vcházelo do horní síně ,dvou místností a kaple. Před zámeckým průčelím se rozkládal park s geometricky řešeným parterem.Po zrušení jezuitského řádu byl roku 1789 zámek upraven v hostinec,v němž dosavadní refektář byl přeměněn v taneční sál,byla zrušena kaple a kolem roku 1850 snížena věž. Z bývalého zámečku se tak stalo jičínské výletní místo,které od druhé poloviny l9. století bylo též střediskem obrozeneckých slavností/12/. Na okraji města, za městskými hradbami, stál na tehdejším Holínském předměstí od roku 1611 dvůr regenta smiřického panství Jeronýma /Jaroše/Bukovského, který roku 1624 předal Albrecht z Valdštejna jezuitům.Od té doby byl zván dvorem jezuitským.Noví majitelé rozšířili dosavadní přízemní jednokřídlý dvůr o další dvě křídla k severu otevřená,v nich byly jak deputátní byty,stáje,chlévy,sýpky, komory a další hospodářské budovy. Hlavní průčelí do dnešní Jiráskovy ulice bylo stylově jednoduché,členěné pouze obdélnými okny. V středo průčelí byl prolomen velký průjezd rámovaný půlkruhovým bosovaným portálem v klenáku s maskou, totožnou s maskou portálu jičínského zámku. Po zrušení řádu byl dvůr rozprodán a jeho jednotlivé budovy opatřeny domovními čísly /čp. 21-28/. Od počátku 20. století byl dvůr téměř neudržován a jeho sešlé budovy vykoupilo město Jičín. Po druhé světové válce byl dvůr zbořen a na jeho místě postavena základní škola. Druhou hospodářskou budovou jezuitů byl seminární dvůr/čp. 46/ v dnešní ulici B.Němcové. Po roce 1626 postavil řád hlavní přízemní budovu se středním bosovaným portálem. Za průčelním křídlem se rozkládal velký dvůr obklopený stodolami, stájemi a chlévy a uzavřený vysokou zdí. V roce 1706 bylo na průčelní křídlo nastavěno patro a po roce 1773 koupil stavení se stodolou Jan Poláček,který o dvacet let později v něm zřídil poštu. V témže roce byla průčelní budova klasicistně upravena při zachování raně barokních kleneb v přízemí a od roku 1904 slouží potřebám města/13/. Jezuitská kolej a gymnazium vycházely, jako většina Valdštejnových staveb, ze severoitalských architektur manýrismu,byly díly architektů a stavitelů navazujících svou tvorbou na stavby vznikající od konce l6. století v Římě a severní Italii Giovani Pieroni, Andrea Spezza,Giovani Marini a Nicolo Sebregondi byli nejvýraznějšími osobnostmi Valdštejnovy stavební kanceláře a každý z nich byl obeznámen s málo starší a současnou tvorbou své rodné země. V jejich návrzích i stavebních realizacích lze sledovat přejímání tvarosloví i kompozičních řešení téměř současných italských architektů,zvláště Ammanatiho,Sangalla,Grimaldiho,Santany a dalších.Jmenovaní Valdštejnovi stavitelé a architekti navrhovali nové stavby podle záměrů svého stavebníka, který nejen schvaloval jejich návrhy, ale také podle potřeby a okamžité nálady je povolával nebo odvolával z rozestavěných staveb.Výsledkem toho byla určitá nesourodost jednotlivých dílčích zásahů více architektů, patrná na stavbě koleje. Její celkové řešení ukazuje na autorství Andrea Spezzy, zvláště v dvoupodlažním řešení kolejního refektáře připomínajícím hlavní sál jičínského zámku a rytířský sál Valdštejnova paláce v Praze, avšak, pevnostní charakter vnějšíno pláště koleje vyšel patrně z pokynů G. Pieroniho. Nový sloh, rané baroko, se tu uplatnil při stavbě semináře,společném díle málo známých architektů Francesca Ceresoly a Andrea Guardiho. Rozlehlá seminární budova nebyla umělecky výlučná v soudobé architektonické tvorbě,reprezentované hlavně díly jezuitského stavitele Carla Luraga a okruhem jeho spolupracovníků.Stále ještě pravidelně rytmizované průčelí se třemi risality vycházelo ze soudobých architektonických sborníků,avšak dispoziční řešení má patrný vliv drobných francouzských zámků i italských tříkřídlých vil. Činností zmiňovaných architektů a stavitelů vznikl v Jičíně ojedinělý soubor sloužící duchovním, školským a hospitalisačním účelům, který svou rozlohou a slohovou sounáležitostí vnesl do města velká měřítka souborů vytvářejících stavební celky vyššího řádu. I přes četné pohromy, špatná využití a pauperisací jezuitského komplexu zůstal v Jičíně významný architektonický soubor vyžadující nejen velký obdiv,ale také velkou a pravidelnou péči. Poznámky. 1/ J.Wagner:Jičín,městská památková rezervace,Odeon 1979,str.44-47 2/ J.Mencl:Historická topografie města Jičína,I.díl,1940,str.248, str.253-276. J.Morávek-Zd.Wirth:Valdštejnův Jičín,Štenc 1946,str.l0,15,16,22. 3/ Jubilejní památník c.k.vyššího gymnasia v Jičíně,stať:Stručné dějiny gymnasia jičínského od jeho založení.Autor:Karel Štětina, Jičín 1907,str.3-11. 4/ J.Mencl: dtto,str.343 Jubilejní památník:dtto,str.5 5/ J.Mencl:dtto,str.249 J.Wagner:dtto,str.33 a d. 6/ J.Mencl:dtto,str.261,281-286 J.Wagner:Stavebně historický průzkum městské památkové rezerva- ce v Jičíně,l988,budovy čp.22 a 23 7/ J.Janáček:Valdštejn a jeho doba,Praha 1978,str.291 a 293 J.Morávek-Zd.Wirth: dtto,str.l6 Thieme-Becker:Künstlerlexikon,hesla:N.Sebregondi,G.Pieroni, A.Spezza,G.Marini.II.vydání 1969 P.Toman:Nový slovník čs.výtvarných umělců,táž hesla Praha 1946 8/ J.Mencl:dtto,str.294-295 9/ J.Mencl:dtto,str.297-301 . J.Wagner:dtto,str.76-78 lO/ Hesla F. Ceresola,A.Guardi,J.Nadler,Josef z Vrchlabí a J.Kou- řimský nejsou vedena v žádných českých a světových slovnících výtvarného umění. 11/ J.Mencl:dtto,str.30l,kniha účtů,archiv okres.muzea v Jičíně J.Wagner:dtto,str.78 12/ J.Wagner:dtto,str.74,75 13/ Rozsah a proměny obou dvorů jsou zachyceny na obraze Jičína od J.Sikory v roce 1756,na katastrálním plánu Jičína z roku 1842 a na fotografii v publikaci Jičín-město Valdštejnovo z roku 1934. Prameny a vybraná literatura. Archiv min.vnitra:Návrhy na stavbu jezuitské koleje,dopisy z let 1624-30.Státní okresní archiv v Jičíně:materály z archivu města Jičína,stará vyobrazení a plány města. J.Sidon:Materialen zu einer historisch topografischen Beschreibung der Stadt Gitschin,l843.J.Braun:Die Kirchenbauten der deutschen Jezuiten,l908.Zd.Wirth:Valdštejn a současné umění,l934,V.Buchar: Z minulosti Jičína,l934 Zd.Wirth:Valdštejnský palác v Praze,l934. Jubilejní památník c.k.vyššího gymnasia v Jičíně,l907.J.M.Jakubič- ka:Katalog archivu a knihovny muzejního spolku v Jičíně,l905.Mar- tímek-Profeld:Kostel sv.Ignáce v Jičíně,l906.J.Mencl:Historická topografie města Jičína,I.díl 1940,II.díl 1946.J.Morávek-Zd.Wirth: Valdštejnův Jičín,1946,H.Hoffmann:Renaisance,Manierismus und Barock,; 1943.J.Wagner:Jičín,městská památková rezervace,l979. Thieme-Becker:Künstlerlexikon,l969.Dlabacz:Künstlerlexikon.P.Toman : Nový slovník československých výtvarných umělců,l945-46.Umělecké památky Čech I.,A-J,1977.	...mail    ...foto  ...plán  ...audio  ...  ...kontext   > další
	Jaroslav Wagner: Jezuitské architektury v Jičíně a jejich stavební vývoj