Jičín

(Pokus o nestrannou zprávu)

Město Jičín leží asi 100 km severovýchodně od Prahy na hlavní cestě z Prahy do Krkonoš. V r. 1996 mělo i s 5 přidruženými sídly přes 17000 trvale bydlících obyvatel.

Město bylo založeno již ve 13. století. Největšího rozkvětu zaznamenalo za doby Albrechta z Valdštejna (1580–1620), který měl v plánu přeměnit Jičín na hlavní město svého panství. Jeho plány však zhatila smrt. V minulém století se stal Jičín městem úřadů a škol a pro jeho soudobou historii je typická také přítomnost vojenské posádky, do r. 1991 i sovětské. V období před r. 1989 se ve městě vyskytovaly jevy typické pro tehdejší maloměsta. Nyní se vzhled Jičína, alespoň v centru, radikálně vylepšil, vybudovala se lepší infrastruktura, avšak někdy dochází k poněkud nekoncepčnímu rozhodování o jeho dalším rozvoji.

Architektonicky se město může chlubit náměstím obdélného půdorysu s podloubím po celém obvodu, s domy vystavěnými převážně v období Albrechta z Valdštejna, a s korunovační kašnou a fontánou uprostřed. Lodžie v nedalekém Libosadu je evropsky unikátní stavbou sally tereny, nyní bohužel ve špatném stavu. Symbolem Jičína je silueta věžové brány s typickou střechou, zvané též Valdická brána. Je to jediná zachovaná z původně čtyř bran, které stály v hradbách. Ve městě je kostel Sv. Jakuba Většího s iluzívní malovanou kupolí, který spolu se zámkem nese stopy působení italských architektů, gotický kostel Sv. Ignáce z Loyoly, hřbitovní kostel P. Marie de Sale a mnoho domů s překrásnými fasádami. Ty jsou doplněny několika plastikami. Střed města a většina jeho území jsou památkově chráněny. Na začátku tohoto století působil v Jičíně architekt Čeněk Musil. Město bylo bohužel poškozeno necitlivými stavebními zásahy před r. 1991. U mnoha domů byly rekonstrukcemi zničeny původní fasády. U autobusového nádraží vyrostla 11-patrová budova okresního soudu, doplněná nevzhlednou budovou OV KSČ (nyní VZP a ODS). K rozsáhlé a dosud zbytečné velkoplošné demolici došlo v letech 1989/90. Sídliště Nové Město-jih patří k nejméně prostorným a nejméně zeleným částem města.

Město má velice výhodnou polohu na místě, kde se střetává nekolik typů krajiny: Podkrkonošská pahorkatina, Polabská rovina a krajina Českého ráje. S několika výjimkami (jih) postačí vyjít z města kterýmkoliv směrem a po 10 minutách chůze se dostanete do volné přírody. Lesy blízkého Českého ráje patří k imisemi nejméně zasaženým v Čechách. Okolní krajina je ideální pro relaxaci, letní turistiku pěší i cyklistickou i pro poznávání historických památek. Za dobré viditelnosti je za pomoci dalekohledu s kopce Velíš (výrazný čedičový vrch jižně od Jičína, stejně jako Zebín severně) možno dohlédnout na celé Krkonoše, část Jizerských hor, Kunětickou horu, část Orlického podhůří, Poděbrady, České středohoří, hory na hranici s Německem (u Děčína) a pražský vysílač na Žižkově v Mahlerových sadech. Blízké Prachovské skály (5 km západně) jsou magnetem pro turisty a jejich návštěvu lze vřele doporučit, zejména na sklonku léta. Ubytování je vhodné v soukromých penziónech, velkokapacitních hotelů je v Jičíně poskrovnu.

Hlavními průmyslovými podniky jsou AGS (dříve Agrostroj, později Agrozet), který vyrábí zemědělskou techniku, Dental – výrobce zubních protéz a chemických produktů, LPM (Lisovna plastických materiálů) – výrobce plastových předmětů, a další podniky, které najdete v adresáři. V Jičíně se dále vyrábějí automobilové součásti (brzdové obložení, disky a vložené válce), plastová okna, stroje na obrábění, silniční technika, elektrické rozvaděče, nábytek a jiné výrobky. Dalšími velkými subjekty jsou Krkonošská mlékárna a sýrárna a ČSAD. V posledních letech se poměrně slušně rozvíjí průmyslová zóna, ve které se nyní nachází několik velkých zahraničních podniků, např. Continental (dříve ITT) nebo AEG. Ve městě je také několik firem zabývajících se výpočetní technikou a vývojem softwaru pro ekonomické či průmyslové aplikace. Obchodní síť je dobrá, avšak nepříliš pestrá. Totéž platí o službách. Jičín je sídlem okresního úřadu, městského úřadu a dalších institucí – viz adresář.

Jičín leží na spojnici několika hlavních dopravních tras: Praha – Poděbrady/Ml. Boleslav – Krkonoše; Liberec – Hradec Králové – Brno; Semily; Nový Bydžov; a vlakové trati Liberec – Hradec Králové a (Praha) – Nymburk – Kopidlno – Jičín. Na hlavních trasách (Praha, Hradec, Krkonoše) jezdí v pracovní dny alespoň 15 autobusových spojů, avšak přes Jičín projednou jen tři páry rychlíků denně. Městská hromadná doprava prakticky neexistuje s výjimkou pár spojů v ranní špičce. Průjezd městem je pro osobní automobily komplikovaný zejména díky nepřehlednému značení a složitým křižovatkám, avšak pro většinu směrů existuje více alternativních tras. Obchvat spojuje komunikace na N.Paku/Hradec, Poděbrady, Ml. Boleslav a Turnov. Pro nákladní vozidla jsou průjezdní trasy nedořešené. Kromě spojení veřejnou dopravou má Jičín i spojení telefonem a poštou, přičemž obojí má bohužel zhoršující se kvalitu. Dochází sice k rozsáhlé digitalizaci, ale většina účastníků je na analogové ústředně, kde je spojení dosaženo průměrně jen ve 30% volání. Tento stav bohužel občané sami nemohou příliš ovlivnit.

Jičín vždy byl městem kulturním, což se nedá spojovat se současným vkusem publika. Poskytoval útočiště mnoha umělcům, převážně spisovatelům a architektům. Díky blízkosti Prachovských skal a krajiny Českého ráje se stal oblíbeným místem pro odpočinek a inspiraci. V současné době ve městě působí několik divadelních spolků (včetně studentských) a několik místních literárních tvůrců. Amatérské malířství je také rozšířeno. Schází se dva pěvecké sbory, soubory lidové hudby a tance, rockové skupiny a taneční kapely. V místních výstavních síních a galeriích se pořádá mnoho výstav. V Jičíně jsou v současnosti 4 střední školy (Gymnázium, SPŠ elektro, SPŠ strojní a ekonomická škola), 4 základní školy, mateřské školy a několik oborů SVOŠ. Vyučuje se rovněž v hudební škole. Mnoho jičínských rodáků a bývalých studentů působí v Praze a jinde v Čechách na významných postech.

Novodobým symbolem Jičína se stal loupežník Rumcajs se ženou Mankou a synkem Cipískem. Tato postava byla stvořena výtvarníkem Radkem Pilařem na námět spisovatele-pohádkáře Václava Čtvrtka, který jako jičínský rodák ve svých pohádkách celkem přesně charakterizoval místní jevy, jejichž letmý odlesk je možno i nyní pozorovat na některých žijících postavách. Les Řáholec, což bylo Rumcajsovo bydliště, samozřejmě existuje, avšak o jeho pravé poloze se toho ví málo. Oficiálně se tak jmenuje polesí kdesi u Hlásné Lhoty (jihozápadně od Jičína). Dalším atributem místa je blízká věznice ve Valdicích, zvaná též Kartouzy (podle Kartuziánského kláštera, což bylo původní využití budov dnešní věznice). Tento symbol komunistické převýchovy byl kdysi přechodným bydlištěm i pro Václava Havla a je dodnes živým pojmem pro většinu obyvatel města i pro turisty.

Nálada ve městě není špatná a je možno ji vylepšovat v místních hospůdkách, avšak při dlouhodobějším pobytu v Jičíně není možné přehlédnout vliv osob nevraživých k názorům cizím (= nejičínským) a odborným, snažících se prosazovat své krátkodobé zájmy, a také jistý nedostatek nadhledu. To se projevuje i při práci na většině veřejných projektů. Hlavními problémy města jsou v současnosti výstavba bytů, doprava uvnitř města a to, že veřejnost nejeví přílišný zájem o spolurozhodování o svém městě, odrazena postojem místních úřadů v letech 1991–1995. Občanská sdružení, až na výjimky, nevyvíjejí viditelnou veřejnou aktivitu. Bývá složité najít kvalitní zábavu, neboť mnohé akce jsou pouze pro malý okruh publika, zejména z kapacitních důvodů. Avšak pro krátkodobý i dlouhodobý pobyt se v Jičíně i v okolí jistě najde dostatek lokalit, které vás svojí polohou, povahou a vybavením bezpochyby zaujmou.


Jičín a okolí – menu