Architektura klášterů

PAVLÁNI

Stejně jako jiné mendikantské řády (s výjimkou kapucínů) přebírají také pavláni starší stavby, ale kromě staroměstského vznikly jejich konventy v Čechách jako novostavby "od základů". Svým umístěním se přece jen liší od jiných mendikantských klášterů, nepochybně zásluhou poustevnického zaměření řádu. Vyhledávají (již od svého prvního pozdně gotického konventu v Kuklově) spíše místa na samotě, vzdálené od měst nebo alespoň jejich center. Na rozdíl od bosých augustiniánů se pavláni nesoustřeďují ani kolem významných poutních míst.

Pavlánská architektura se v základní dispozici nevymyká běžnému schématu staveb žebravých řádů, ale přesto jejich kostely většinou vynikají pozoruhodnou dispozicí a také poměrně bohatým vybavením, v kontrastu s prostotou konventních budov. Pokud existovala pravidla omezující stavbu, jistě se netýkala chrámů, procházejících proměnou odpovídající současným trendům slohového vývoje. Nepochybně také proto patří jejich konventní chrámy v 17. a na počátku 18. století k těm nejzajímavějším, které v Čechách vznikly. Podíl na tom patrně neměli řádoví stavitelé, které nelze doložit, ale laičtí architekti. Pro pavlány pracoval Giovanni Domenico Orsi, jistě v Klášteře u Nové Bystřice a s velkou pravděpodobností i ve Světcích u Tachova a dále i Pavel Ignác Bayer. Architekt kostela v Nové Pace, patřícího do skupiny radikálních kostelů, zůstává dodnes neznámý.

Pokud lze soudit z nedostavěného pozdně gotického kostela v Kuklově, mívaly starší pavlánské chrámy trojlodní dispozici a takové půdorysné členění přežívalo i během raného baroka (Světce). Teprve v 18. století došlo, v souladu s obecným vývojem, k zásadní názorové proměně, jak ukazuje kostel v Nové Pace. Tak jako u dalších mendikantů nemají pavlánské chrámy dvojvěžové průčelí; zvonici, která kostely často provází, nalezneme zpravidla při východní části chrámu (presbyteria). V této souvislosti je zajímavý případ staroměstského kostela zprvu luterského, později pavlánského, který měl mít v průčelí dvojici protestanty nedokončených věží. Pavláni ovšem nepospíchali s architektonickým dotvořením průčelí a zdá se být pravděpodobné, že nakonec záměrně obnovili pouze pravou věž.

Vzájemné položení konventu a kostela je u většiny domů tradiční, kostel uzavírá jednu stranu čtvercového rajského dvora. Vyjma Kuklova vznikaly všechny další pavlánské konventy v poměrně velmi krátkém časovém úseku let 1655–89 a do určité míry se jim stal vzorem pavlánský komplex ve Vídni (1627–51). České konventy mají převážně dvoutraktovou dispozici, pouze někde – podle větší šířky jednoho z křídel – existoval typický trojtrakt s celami řeholníků. Skladba vždy zaklenutého přízemí se neliší od jiných mendikantských klausur. Zaujme pouze refektář, umístěný většinou při zadním (východním) křídle, z něhož však neobvykle vystupuje celým objemem. Takto disponovaný refektář, dobře osvětlený ze dvou stran, se objevuje již v pozdně gotickém Kuklově. Někdy bývala před refektářem předsíň. Protože se nezachovaly žádné původní pavlánské plány, neznáme dispozici klášterních kuchyní, jistě nevelkých. Nelze dobře odhadnout ani velikost jednotlivých cel, patřících asi k nejmenším.

Přestože vnější fasády pavlánských konventů mají běžně velmi prosté fasády, nalezneme tu přece jen jednu výjimku. Průčelí pavlánského konventu na Starém Městě pražském se vzhledem blíží spíše palácovým stavbám. Základní členící schéma si tu pavláni vypůjčili z jesuitských staveb, včetně vysokého pilastrového řádu a spojení oken mezi suprafenestrami s parapety.

PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997


Kláštery na JičínskuOkres JičínServer Jičín