u kostela Nanebevzetí P. Marie
Konventní budovy mají velice chudé fasády, architektonicky málo zajímavé. Pozoruhodný je především kostel, ale opět spíše svou dispozicí a klenebním systémem, než fasádami. K jednoosému průčelí je poněkud neorganicky připojena po pravé straně v ustupující linii zvonice; toto spojení svádí k domněnce o dodatečné změně stavebního programu a mladším původu zvonice. Průčelí lemují po stranách dvojice pilastrů, vysazené na vysokých soklech; uprostřed fasádu prolamuje poměrně jednoduchý portál a vysoké okno nad ním. Pilastry s římsovými hlavicemi nesou plné kladí a ukončující konkávkonvexně zvlněný štít, nad nímž je ještě nástavec s volutovými křídly. Po jejich stranách jsou sochy pavlánských světců; při vstupu do kostela byly nověji, v roce 1783, vztyčeny sochy sv. Mikuláše a sv. Erasma.
Konventní budovy, přiléhající po západní straně ke kostelu, uzavírají třemi dvoutraktovými křídly čtvercový rajský dvůr, čtvrté křídlo tvoří jen ambit. Ve dvou protilehlých křídlech se zachovala diagonálně umístěná schodiště, v západním křídle je valeně zaklenutý refektář, vystupující z budovy konventu samostatným trojosým risalitem (křídlem). Menší samostatný přístavek prevetů se nalézal v severozápadním nároží.
Jednolodní dispozice neorientovaného kostela vznikla průnikem nestejně velkých elipsovitých prostorů, z nichž největší je střední. Přestože je stavba podélná, dochází tak k její silné centralizaci. Poněkud nevhodné dimenze iónských pilastrů v interiéru, s nadměrně vysokým kladím a nízce položenou klenbou, vedly mnohé badatele k úvahám, že tento kostel nepatří do tzv. radikální skupiny. Kostel je však prostorově řešen osobitě a dotváří tak soubor chrámových architektur zmíněné skupiny. Během své dlouhodobé výstavby byl patrně poněkud pozměněn jen v proporcích. Klenbu kostela zdobí fresky s náměty ze života sv. Františka z Pauly a z mariánské legendy; výmalba pochází snad z doby kolem roku 1770 a nelze vyloučit, že vyšla z okruhu Josefa Kramolína, který je určitě autorem iluzivní architektury hlavního oltáře. Větší část zařízení (oltáře a varhany s balustrádou kruchty) vznikla po dokončení kostela, některé kusy byly vyhotoveny až koncem 18. století (klasicistní kazatelna) a na počátku 19. století (tabernákly oltářů). Pozoruhodný je soubor barokních soch u varhan, kde putti s hudebními nástroji vytvářejí celou kapelu. Nejvýznamnějšími uměleckými díly jsou pozdně gotická socha Madony a především obrazy Petra Brandla z let 1725-26 na protějškových oltářích sv. Františka z Pauly a sv. Jana Nepomuckého. Z mladšího vybavení jsou umělecky cenná plátna Josefa Führicha z roku 1831.
PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů. LIBRI 1997 Literatura: A. Matějček, Nová Paka, PNU 1945; H. G. Franz, Bauten und Baumester d. Barockzeit in Böhmen, Leipzig 1962, 75 a pozn. 136 na s. 228.
Současnost: Kostel je přístupný o bohoslužbách či při koncertech, zbývající část kláštera je sídlem Nemocnice v Nové Pace a Léčebny dlohodobě nemocných. Klášter se nachází na vyvýšeném místě a je dobře viditelný od autobusového nádraží. Přístupová cesta je velmi strmá a začíná na křižovatce pod náměstím, je také možno přijít schodištěm, které ústí přímo naproti kostelu.
Půdorys přízemí konventu pavlánů v Nové Pace, dnešní stav.
Kláštery na Jičínsku | Okres Jičín | Server Jičín |