PAVLÁNI – Řád nejmenších bratří

(Ordo Minimorum, Ordo Minimitarum, Ordo Fratrum Ordinis Minimorum, Ordo Minimorum S. Francisci de Paula, Kající poustevníci bratra sv. Františka z Pauly, Minimisté), OMinim., OM.

znak pavlánůŘád vznikl zásluhou sv. Františka z Pauly (de Paula), správně Paoly (1436?-1507), který kolem sebe shromáždil v roce 1454 v Cosenzi první řeholní společenstvo žijící poustevnickým způsobem (Poustevníci sv. Františka z Assisi). Původní pravidla, sestavená sv. Františkem z Pauly, byla dokonce ještě přísnější než regule někdejších menších bratří sv. Františka z Assisi. Potvrdil je v roce 1474 papež Sixtus IV. s mendikantským privilegiem na sbírání almužen. Od této doby se pavláni rychle šířili; pro I., II. i III. řád byla nově vypracována velmi přísná řehole žebravých řádů (mlčenlivosti, neustálé cvičení v pokoře), potvrzená v roce 1493 papežem Alexandrem VI., doplněná a schválená znovu roku 1501. Podle této nové konstituce skládali pavláni kromě tří základních slibů ještě čtvrtý slib, v němž se zavazují k celoživotnímu půstu. Kromě masa nesměli požívat ani žádné jiné pokrmy živočišného původu (mléko, máslo, vejce). Poslední pravidla řádu, dodnes platná, doplnil a schválil papež Julius lI. roku 1506. Kající život pavlánů měl být příkladem pro ostatní křesťany; konventuálové se ale věnovali i výuce, vědecké činnosti a misiím (i zámořským). Člen řádu, P. Bernard Bugil, byl také prvním misionářem, který s kolumbovskou výpravou vstoupil na půdu Ameriky. Protože sv. František z Pauly odešel roku 1482 do Francie, rozšířil se brzy řád i tam a v době smrti zakladatele čítal již na 450 domů ve 31 provinciích. Ve Španělsku vznikl roku 1495 II. řád pavlánek (minimistky); existoval rovněž III. řád oblátů. Nejstarší konvent pavlánů v Čechách vznikl nedaleko Českého Krumlova zásluhou Petra a Oldřicha z Rožmberka, v Kuglvajtu (Brloh – Kuklov) u sv. Ondřeje. Konvent, založený roku 1495, však zanikl již v 1. polovině 16. století, stejně jako další konvent založený Konrádem Krajířem v Klášteře u Nové Bystřice (1501), vyvrácený roku 1533 protestanty a obnovený v roce 1626. Třetí předbělohorský konvent se nalézal u sv. Anny v Těnovicích, ale rovněž brzy zanikl (1520–59). Po josefínských reformách byl řád v našich zemích zrušen. Dodnes (1990) se ve světě zachovaly jen nečetné komunity (s celkem 192 řeholníky) ve 42 domech.

Řád podléhá generálovi (corrector generalis – hlavní napravovatel) volenému od roku 1605 na šest let, trojici collegae generalium a prokurátorovi (zelosus generalis). Do čela provincií je postaven korektor provincie, jednotlivé domy pak řídí korektor. Členové I. řádu jsou kněží i laičtí bratři (conversi), sestry II. řádu (Sorores Ordinis Minimorum) své domy v Čechách nikdy neměly. Řád zná instituci generálních i provinciálních kapitul. České domy vytvářely podprovincii staré provincie německé (založené roku 1497); ve větší míře vznikaly záhy po stavovské porážce na Bílé hoře. V Praze na Starém Městě u sv Salvátora (1626), v Klášteře u Nové Bystřice v Tachově u Čtrnácti svatých pomocníků (1639) a v Nové Pace u Nanebevzetí P Marie (1658). Na Moravě měli pavláni konventy v Brtnici (1624) a ve Vranově (1633) s hospicem v Mořicích. Všechny české domy zanikly za josefínských reforem v letech 1784–89.

Pavláni nosí černý (původně nebarvený) hábit (vlněný) s velkou dlouhou kapucí (chaperon), který je převázán černým cingulem s pěti uzly. Ve znaku se objevuje zlatý nápis Charitas v modrém poli, nápis, který je i řádovou devizou, obklopují paprsky.

Vedle sv. Františka z Assisi je hlavním světcem řádu sv. František z Pauly, svatořečený roku 1519. Zobrazován je v řeholním šatu s kapucí na hlavě, často s nápisem Charitas obklopeným paprsky (znak pavlánů).

PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997


Kláštery na JičínskuOkres JičínServer Jičín