Kláštery na Jičínsku

JIČÍN

Bývalá jesuitská kolej se seminářem a gymnasiem u kostela sv. Ignáce


obrázek města s jesuitskou kolejí

Historický střed města. Jesuitská kolej je nejbližší rozsáhlý objekt na fotografii.

Poprvé se jesuité v Jičíně objevují 15. dubna 1622, kdy sem na přání Albrechta z Valdštejna přišel P. V. Coronius, rektor pražské klementinské koleje, aby shlédl místo a jeho výhodnost pro založení nové koleje. Ke stálému pobytu v Jičíně se jesuité od hodlali již 22. prosince téhož roku a pak až do 25. srpna 1623 bydleli na zámku, odkud se posléze přestěhovali do fary vedle tehdejšího kostela sv. Jakuba, mezitím přestavěné. V této době stál již v čele jesuitské koleje první superior, zmíněný P. Coronius, který se mezitím vzdal pražského úřadu. Jesuité vzápětí adaptovali také další najaté domy na seminář a školu, ubytování pro studenty zajistili nákupem domu na Pražském předměstí u Velišské brány, v němž po nevelké úpravě zřídili konvikt. Brzy však jesuité přišli do konfliktu s Valdštejnem, protože nechtěli přistoupit na jeho určení místa nové koleje. Tu vytyčil stavitel Giovanni Battista Marini na Hrádku za hradbami, což neodpovídalo jesuitským zásadám obsadit ve městě dominantní místo v centru, a tak se vymlouvali na nevhodnou severní polohu, potřebu hlubokých základů a absenci kostela. Po dlouhých odkladech, když mezi tím byla sepsána 16. října 1624 i nadační listina, potvrzená pak papežem následujícího roku, v roce 1627 Valdštejn konečně ustoupil. Snad zásluhou výmluvnosti nového rektora P. Blažeje Slaniny daroval jesuitům farní kostel sv. Jakuba Většího a místo kolem, které však museli nejdříve jesuité vykoupit. Pro fundátora to znamenalo nový závazek výstavby farního chrámu. Valdštejn v té době (26. prosince 1627) také upřesnil nadaci, podle které hodlal po sedm let hradit stavbu koleje, a po zboření starého kostela dalších pět let financovat výstavbu nového, zasvěceného již ku cti sv. Ignáce. Zavázal se také vydržovat na studiích 60 alumnů a 10 tříd.

Nejpozději asi roku 1628 byly hotovy plány koleje, protože 6. června toho roku byl položen základní kámen. Původní plány, které se v nerealizovaných variantách zachovaly, patrně navrhl Andrea Spezza. V době položení základního kamene byl však již mrtvý, a proto zůstává otázka autorství otevřena. Někdy bývají nové plány přisuzovány Giovannimu Pieronimu, avšak nelze vyloučit, že je provedl třeba i stavitel G. B. Marini, který se ostatně již v souvislosti s výstavbou koleje objevoval. Stavba pokračovala neobyčejným tempem, charakteristickým i pro další stavební podniky netrpělivého Valdštejna. Již roku 1628 bylo v hrubé stavbě hotovo západní křídlo (navazující na gymnasium), koncem roku již dvoupatrové, v roce 1629 se budovaly základy všech dalších křídel a roku 1630 byla již uzavřena celá kvadratura, i když na budovách zatím ještě chyběla střecha. Dokončení koleje pozdržel vpád Sasů, a tak stavba pokračovala až v květnu 1632. V této době se již stavby zúčastnil Niccolo Sebregondi, nový Valdštejnův architekt. Kolej však nebyla dobudována ještě ani v době Valdštejnova zavraždění, po němž přestala fundace existovat (byla obnovena až císařem Ferdinandem III. 21. února 1654). Jesuité se tak prozatím ocitli bez prostředků a až příspěvek císaře Ferdinanda II. roku 1636 dovolil dokončení koleje, nikoliv však novostavbu chrámu. V dalších desetiletích je doloženo zřízení nového vstupu do koleje roku 1647; stavba pak byla dokončována výstavbou dalších dvou křídel, která měla spolu s plánovaným kostelem uzavřít druhý dvůr v letech 1658–-62. Snahy o výstavbu nového kostela opět oživil požár Jičína roku 1681, který poškodil jak kolej, tak i seminář. Kolej však byla posléze jen opravena a v roce 1688 ještě dostavěno její jižní křídlo, ukazující, že již v této době byla zatímně opuštěna myšlenka novostavby velkého kolejního chrámu. Po zrušení jesuitského řádu roku 1773 byly do koleje umístěny kasárny (1776) a dům kleriků byl změněn na sýpku.

půdorys kostela sv. Ignáce

Půdorys původně farního kostela sv. Ignáce,
který Albrecht z Valdštejna předal jesuitům
v době jejich uvedení do Jičína.
Z půdorysu, pocházejícího patrně z let 1681-82,
zřetelně vystupuje ještě středověký
základ stavby.

Původně gotický kostel sv. Jakuba, jehož patrocinium bylo Jesuity změněno, vyhořel roku 1572, znovu 1589, kdy se zřítila jeho původní gotická klenba. Chrám pak byl opraven až roku 1597 kdy byly vystavěny nové sloupy a klenba. V této době již sloužil protestantům, a teprve s příchodem jesuitů vlastně přešel na katolickou obec. Jesuité prozatím jen strhli starou kruchtu a na jejím místě vybudovali v letech 1627–28 novou. V důsledku Valdštejnovy smrti pak již nikdy nebyl nový jesuitský chrám postaven, ale docházelo jen k postupným proměnám starého kostela. Tak kolem roku 1658 byla přistavěna nová sakristie na západní straně a do roku 1670 je datována severní strana. Požár z roku 1681 opět vyvolal nutnost strhnout starou klenbu a vyklenout novou. Další požár v roce 1683 přinesl zvýšení a přestavbu věže; patrně v této době byl interiér nově zařizován, protože roku 1702 došlo k vysvěcení kostela. Další požár v roce 1768 způsobil, že se zřítila věž kostela, vzápětí znovu obnovená. Po zrušení řádu měl být kostel také zrušen, ale roku 1776 byl uznán za filiální. Znovu byl poškozen požárem 1778 a opravován do roku 1784. Střechu věže v té době upravoval asi stavitel Filip(?) Heger. Roku 1835 se měnil krov a po této opravě následovala výměna "sešlých" oltářů, dokončená jejich vysvěcením roku 1838 a 1839. Ani tento mobiliář však nevydržel dodnes, ale byl nahrazen kolem roku 1900 novogotickým. Stalo se tak v souvislosti s restaurováním chrámu v letech 1897-98; interiér byl znovu opraven roku 1934.

Jesuitské gymnasium se stavělo již dříve, 6. dubna 1627 byl položen základní kámen k novostavbě. Zdá se, že autorem této stavby by tak ještě mohl být Andrea Spezza. Do podzimu roku 1628 byla také stavba gymnasia dokončena, protože 6. listopadu se tu začalo vyučovat. V roce 1681 bylo gymnasium poškozeno ohněm a patrné krátce nato opraveno; sloužilo pak až do svého zrušení roku 1777, když již předtím bylo zrušeno jesuitské vedení (1773). Znovu poškodil budovu požár v roce 1778; po opravě sem byla umístěna německá hlavní škola, otevřená ale až roku 1783. Gymnasium, opětovně otevřené roku 1807, zde pak působilo do roku 1863, kdy si jičínští postavili nové a stará budova byla adaptována pro účely okresního finančního ředitelství. Patrně až tehdy byly zazděny ve dvorním průčelí původně zcela otevřené arkády.

fasáda a půdorys jesuitského gymnasia

Půdorys a nákres fasády jesuitského gymnasia v Jičíně, kresba podle historických plánů.

Po gymnasiu následovala výstavba alumnátu pro kleriky, který vznikl roku 1632 přestavbou domů mezi farou a fortnou, za seminář zatím sloužily domy v předměstí. O výstavbě semináře sice Valdštejn rozhodl již roku 1625 a 26. prosince 1627 založil rovněž fundaci pro 100 mládenců z vévodství, z nichž mělo být 20 šlechticů a 10 alumnů z nižšího stavu, kteří se chtěli věnovat kněžskému stavu. Teprve však v roce 1628 (1633?) byl zhotoven plán novostavby, která však již nikdy nebyla realizována. Provedl ji knížecí architekt, snad Giovanni Pieroni. Roku 1673 získal jesuitský seminář další část pozemku pro výstavbu, ale až po dvojnásobném požáru (1681 a 1682), kdy došlo k poškození provizorních budov, bylo rozhodnuto o urychlené výstavbě nového semináře za městskou zdí. Roku 1683 byly vypracovány první plány a stavba byla zahájena roku 1684, když 23. května 1684 byl položen základní kámen. Zpočátku výstavba vázla a rozeběhla se až roku 1687. V té době je při stavbě zaznamenán architekt Ondřej (Andrea de Quadri) z Prahy, tesařské práce vedl Jan Natter, rovněž z Prahy Součástí semináře byla kaple sv. Rosalie. Stavbu asi dokončil v roce 1692 Francesco Ceresolla, protože Quadri počátkem tohoto roku zemřel. Seminář vyhořel roku 1717, byl opraven a objekty v jeho konci se přestavbou změnily na lékárnu a nemocnici. Znovu vyhořel tehdy již (1777) zrušený seminář roku 1778, po čtyři léta zůstal neopravený, než byl rozdělen do čtyř částí a rozprodán soukromým zájemcům. V jednom úseku, zatím již renovovaném a odkoupeném roku 1812 jičínskou obcí, byla roku 1820 umístěna úřadovna politické správy, později policie.

návrh na fasádu jesuitského semináře

Jeden z prvních raně barokních návrhů na fasádu jesuitského semináře v Jičíně.

Bývalý jesuitský komplex sestává z kostela sv Ignáce, který je vysunut východně z areálu a ve vnějším vzhledu si z větší části zachovává svůj středověký charakter. S kolejí, která čtyřmi křídly uzavírá pravidelně disponovaný lehce obdélný dvůr, je spojen nověji přistavěným křídlem, které má svůj protějšek na protilehlé straně. Do budovy koleje zasahuje v severozápadním rohu objekt někdejšího gymnasia. Na ně severním směrem navazuje budova bývalého semináře a za nárožím, směrem k východu, nižší objekt špitálu. Kolej je ve vnějších fasádách velice prostá, členěná jen kordonovými římsami. Pouze u nádvorních fasád se uplatňují zdvojené pilastry vysokého řádu, které jsou, pokud vznikly současně se stavbou, nejstarší ukázkou tohoto architektonického prvku v Čechách. Přízemí prolamují arkády, patra pak okna s uchy ve všech rozích. V interiérech je nejzajímavějším prostorem refektář, zdobený jen štukovými zrcadly; dodatečně byl přepatrován. V kapli sv. Michala (v jižním křídle), probíhající dvěma patry, se zachoval původní dřevěný táflovaný strop. Bývalé gymnasium nemá původní podobu dvorní fasády. Arkády, dříve v patrech otevřené, byly dodatečně zazděny. Budova je dvoutraktová, jednoduše půdorysně řešená s chodbou na dvorní straně, dvěma dvojicemi učeben, které odděluje prostor schodiště, kde rovněž byly umístěny záchody. Také seminář měl jednoduchou dispozici s chodbou na nádvorní straně, původně otevřenou ve všech podlažích. Po stranách lemovaly tuto část s arkádou trojosé risality. V ose byla nad střechou drobná vížka, po stranách štítové vikýře, které překrývaly i střechu vnějších fasád. V půdorysném řešení jsou nejnápadnější velké prostory společných ložnic (dormitářů).

PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997

Literatura: J. Mencl, Historická topografie města Jičína I., Jičín 1940, 240–343; J. Morávek, Z. Wirth, Valdštejnův Jičín, Praha 1946; J. Krčálová, Giovanni Pieroni – architekt?, Umění XXXVI, 1988, 511–42.

Současnost: Kolej (náměstí Svobody čp. 22) byla do r. 1991 sídlem údajně spojovacího útvaru ruské armády. V současnosti je využívána k pořádání akcí alternativní kultury, organizovaných občanským sdružením Kolej v jednom kole. Informace o dočasném otevírání koleje a výstavách podá J. Veselý, tel. 0603/757462. Přilehlé domy čp. 23, 24, 25, 26 a 27 využívá po renovaci Policie ČR – Okresní ředitelství. Další informace je možno zjistit na MěÚ Jičín – p. Zatloukalová, tel. 0433/545170. – Kolej je viditelná z nám. Svobody ("Malý Ryneček"), část využívaná Policií je vidět celá, vnější obvod taktéž. Pokud Policie zbourá nevzhledné garáže uprostřed prostoru semináře, na povrchu bude park.

viz též:
zámek Milíčeves
aktuální fotografie koleje, spousta dalších informací


Kláštery na JičínskuOkres JičínServer Jičín