Číslo 1Ročník XXXVI.Leden – únor 1999

Vážení čtenáři zpravodaje Šrámkovy Sobotky

Vstupujeme do nového roku 1999 a přemýšlíme, co nového do našich životů přinese. Velmi bych si přál, aby tento rok byl pro všechny dobrý a úspěšný. Proto mi dovolte, abych Vám všem popřál hodně zdraví a štěstí, pracovních úspěchů i spokojenosti v rodinném životě.

Věřím, že s Vaší pomocí a podporou bude tento rok úspěšný i pro město Sobotka a že se podaří pokračovat v rozvoji města tak, aby život v něm byl vždy příjemný a spokojený.

S upřímným přáním všeho nejlepšího

Ing. Petr Hejn, starosta


Zprávy z města a z městského úřadu

První jednání rady

Již v prosinci se uskutečnilo pracovní setkání soboteckých radních, jehož hlavní náplní bylo ustavení komisí a pracovních orgánů rady. Městská rada zřídila ze zákona komisi kontrolní - navržený předseda ing. František Faměra a komisi finanční - Martin Bartko, dalšími komisemi se staly: bytová a sociální - návrh na předsedu - Josef Dvořák, (MVDr. M. Košelková), komise pro rozvoj města - Jiří Staška, komise kulturní - Mgr. Marie Sekerová (není členkou zastupitelstva), komise pro životní prostředí - Stanislav Tlášek, komise přestupková - Josef Vejnárek. Poslední jmenovaná komise má současně jako jediná funkci správního orgánu. Předseda i zapisovatelka mají zkoušku odborné způsobilosti. Činnost přestupkové komise zůstala prakticky nepřerušena i v překlenovacím období, kdy ostatní komise vzhledem k novým komunálním volbám byly zrušeny. Zastupováním města ve sdružení obcí Český ráj byl pověřen Mgr. Petr Pfeifer. Problematikou připojených obcí se budou zabývat Martin Picek a Jaroslav Pelda. MUDr. Monika Havelková a Mgr. Štěpánka Kubištová by se měly podílet na přípravách návrhu usnesení rady a zastupitelstva.

Ve druhé části jednání rady byla schválena organizační struktura úřadu, schválení výběrového řízení na uchazeče o půjčky z Fondu rozvoje bydlení. Dále rada potvrdila nové personální obsazení Střediska městské kultury v Sobotce. Od 1. 1. 1999 nastoupila do funkce vedoucí Drahomíra Flodrmanová.

Další zasedání rady, rozšířené o členy zastupitelstva, se konalo 21. 1. 1999 a projednávalo tyto záležitosti:

V době, kdy budete číst tyto řádky, budou známy již další podrobnosti z jednání zastupitelstva a rady. S ohledem na časové vydávání Zpravodaje budou přineseny v příštím čísle.

Jaroslava Vraná

MěÚ Sobotka


Upozornění pro občany

Na MěÚ v Sobotce jsou k dispozici tyto daňové formuláře:

* Přiznání k dani z příjmu fyzických osob "Typ A" a "Typ B"
* Přiznání k dani z příjmu právnických osob
* Přiznání k silniční dani za kalendářní rok
* Přiznání k dani z nemovitostí (+ ceny pozemků jednotlivých KÚ)

Městský úřad v Sobotce vyhlašuje na základě vyhlášky města Sobotky č. 4/97 o tvorbě a použití Fondu rozvoje bydlení ze dne 11. 12. 1997

Výběrové řízení pro uchazeče o půjčky z tohoto fondu pro rok 1999 na rekonstrukci a modernizaci obytných budov na území města a připojených obcí (týká se fyzických i právnických osob)

Vyhláška města Sobotky č. 4/97 o tvorbě a použití Fondu rozvoje bydlení je k nahlédnutí ve vývěsce města v přízemí budovy MěÚ v Sobotce

Tiskopis přihlášky s jednotlivými druhy půjček (úrok 6%, splatnost 4 roky) obdržíte a tajemnice úřadu paní Vrané

Termín odevzdání přihlášek končí dnem 4. 3. 1999 předáním do podatelny MěÚ v Sobotce

Vyhodnocení podaných návrhů provede komise stanovená městskou radou do 7 dnů po ukončení termínu odevzdání vyplněných přihlášek.


Slovo redakční rady

Vážení čtenáři,

sešel se rok s rokem a Vy opět dostáváte do rukou Zpravodaj Šrámkovy Sobotky. Věříme, že jste si již zvykli na jeho menší formát a novou úpravu. I v letošním roce bychom chtěli skladbou obsahu vyjít vstříc tzv. "trojkoalici", kterou tvoří místní a okolní čtenáři, sobotečtí chalupáři a rodáci a příznivci festivalu Šrámkova Sobotka. Budeme jistě rádi, když se nám podaří získat nové a stálé odběratele, ale hlavně také přivítáme činnost dopisovatelů, kteří se spolu s námi zaslouží o pestrost a zajímavost Zpravodaje. Chceme i nadále rozvíjet spolupráci s okolními obcemi a našimi odbornými poradci v oblasti kultury a historie. Myslíme si, že se nám podařilo i úspěšně představovat nabídku poskytovaných služeb a firem, které na Sobotecku působí, a proto jim i v letošním roce zachováme vymezený prostor.

Jak si již někteří čtenáři všimli, došlo ve Středisku městské kultury v Sobotce ke změně personálního obsazení. Paní Alena Pospíšilová, odpovědná redaktorka Zpravodaje Šrámkovy Sobotky, přešla na jiné pracoviště a na její místo nastoupila paní Drahomíra Flodrmanová. Děkujeme paní A. Pospíšilové za její vykonanou práci a doufáme, že se jí bude v nověm zaměstnání dařit.

Do letošní redakční rady zasedl opět prom. historik Karol Bílek, Vladimíra Buchalová, Lenka Dědečková, Ladislav Drapák, Petra Matoušková, Marie Sekerová a Jaroslava Vraná. V tomto roce bychom chtěli redakční radu ještě rozšířit o zástupce okolních obcí.

Cena Zpravodaje vychází z výrobních nákladů a je opět 15. - Kč. Prosíme naše předplatitele o zaplacení přiloženou fakturou. Pokud si chcete předplatné zaplatit osobně nebo si Zpravodaj kupovat individuálně, můžete tak učinit v půjčovní době knihovny v úterý a ve čtvrtek 9 - 11, 12 - 17 hodin, v sobotu 9 - 11 hodin. Zpravodaj si můžete také zakoupit v prodejnách Kniha, Betty a Papírnictví Janů.

Předem děkujeme i těm, kteří svým zvýšeným finančním příspěvkem pomáhají k vydávání tohoto Zpravodaje.

Hodně zdraví, příjemné chvíle při čtení a ostrou tužku Vám za redakční radu přejí

Drahomíra Flodrmanová a Lenka Dědečková


Znak Jana Ignáce Summy z Vlastislavě

Mezi významné správce sobotecké duchovní osady patří sobotecký rodák a děkan Jan Ignác Summa z Vlastislavě, theologiae baccalareus, nositel vehni vzácného titulu Poeta laureatus. V soboteckých tiskovinách je uváděn jako "Šuma", snad podle poznámky ve Vetešníkově pamětnici. Sám se však zásadně psal a podpisoval jako Summa. Pokud se podepsal s jediným m, neopomněl nad ním napsat vodorovný zdvojník. Psaní odůvodnil i v předmluvě Knížky zlaté: "Summa zůstane a já v ní a při ní Duchovní Slouha". V jeho době se už běžně nad švabachem používaly háčky i čárky. Také v literatuře, ať už Jungmann, 1849, Podlaha, 1891, Levy, 1896, Ort a Šulc, 1941, Bitnar, 1932, Kalista, 1970 ho uvádějí jako Summu a pod tímto psaním je jedině možno vyhledat ho v seznamech a katalozích. Summa je také jménem literárním a nevím, že by se někde psalo Frida, Bernášek, Vančura, či dokonce Suchánek a. t. d. místo Vrchlický, Toman, Mahen, Suk.

Kariéra Summova byla velmi rychlá. Před r. 1684 byl povýšen do šlechtického stavu zřejmě v návaznosti na titul Poeta laureatus. Měl významného přímluvce Jana Procházku "Jeho Hraběcí Excellencí všech panství Černínovských Hejtmana, Strejce a Patrona mně vysoce váženého", jak ho ve svých dopisech tituloval. Tomu psal české dopisy a jeho prostřednictvím posílal latinské dopisy hraběti, který mu byl velmi nakloněn. V dopisech je např. zmínka o tom, že se hrabě zastavil u Summy, ještě děkana rakovnického, a přivezl do jeho kuchyně ryby z výlovu. V roce 1684 vyšla Summova knížka Leopoldi Victoria, v níž jsou poprvé uvedeny jeho tituly. Ty v předcházející publikaci nejsou. Je to jeho první známý spis: ArDens VnIonIs V InCVLVM qVoD neC ipsa faLX MortIs separaVerit PETRUS et PAULUS (Žhavé pouto jednoty, které ani kosa smrti nerozdělí, Petr a Pavel - velká písmena v titulu jsou chronogramem 1673). Následuje dlouhé věnování Summovu učiteli Janu Ignáci Dlouhoveskému se všemi jeho tituly. Dlouhoveský byl velkým ctitelem Jana z Nepomuku a propagátorem jeho svatořečení. V tom byl Summa i jeho horlivým následovníkem a věnoval mu četné verše. Zajímavé a v naší literatuře nové je srovnávání náboženských ctností s květinami. Frontispisy sv. Jana v těchto knížkách jsou zajímavé ukázky vývoje zobrazování tohoto světce. Věnování je zakončeno životopisnou poznámkou: "Věnováno nejpokornějším kmotřencem magistrem Janem Ignácem Summou, církevním žákem přeslavného a vynikajícího domu Smečenského z konviktu sv. Bartoloměje na Starém Městě pražském".

Do Sobotky nastoupil Summa r. 1689 po drobných obtížích, které mu působil jeho předchůdce děkan Adam Ignác /Hynek/ Mladota ze Solopisk, jemuž se z bohaté prebendy sobotecké nechtělo. Mladota byl též spisovatelem. Dochovaly se nám dva jeho české a jeden latinský tisk.

Jaký byl znak, který Summa obdržel? Byl sice vytesán na náhrobní desce, ale ta byla položena v dlažbě předsíně soboteckého chrámu. Byl to výraz skromnosti. Dával tak najevo, že jeho památka bude zapomenuta, zašlapána kroky věřících. Od pohřbu děkanova r. 1708 až do r. 1936, kdy ji dal arch. Hortlík při opravě dlažby vyzvednout a zazdít do zdi po pravé straně vchodu, ležela deska na zemi. Je tedy velmi ošlapána, dlouhý nápis zmizel úplně a ze znaku jsou patrny jen kontury.

Summa však používal pečetní prsteny, jejichž otisky jsou na korespondenci, uložené v jindřichohradeckém černínském archivu. Z rich druhý má figury, které zcela odpovídají konturám na náhrobku. Jsou to dva proti sobě stojící lvi, držící zkřížené tyče či sloupy. Při probírání svých starších fotografií jsem našel obraz zcela shodný. Velký, ze dřeva vyřezaný znak zdobil čelo kazatelny kostelíka Nalezení sv. Kříže v Nepřívěci. Zkřížené tyče jsou pravděpodobně pochodněmi. Summa jako duchovní nikdy neumístil svůj znak na válečnický štít. Nepochybuji o tom, že jde o znak Summův. Jeho identitu potvrzuje nejen korunka nižšího šlechtice v hlavě znaku, ale i andělíček nad ní, který má ještě manýristické rysy. Nepřívěcký gotický kostelík byl začátkem 18. stol. barokisován a na úpravách měl zřejmě účast i Summa. Už v Rakovníku se např. staral o stavbu hřbitovní kaple, na níž poslal peníze i ze Sobotky.

Znak zmizel při totálním vykradení kostelíka v srpnu 1994, takže není možné zjistit původní tinktury, jistě pod novějšími nátěry zachované.

TITULNÍ LIST KNÍŽKY ZLATÉ. PŘEKLAD NENÍ SUMMOVÝM DÍLEM. JE TO TEXT PŘEVZANÝ OD JIŘÍHO KONSTANCE, VYDANÉHO ROKU 1657.

Přepis švabachem tištěného textu:
Knížka zlatá, jednomu každému stavu užitečně prospěšná. V ní Bohmilá a nebo Boha milující duše na cestě k životu věčnému postavená zvedená a vedená pilnau prací a duchovní rukau S. Františka Salesya, knížete a biskupa Genevenského předně v jazyk Francausky od téhož S' Otce a nyní poznovu v český uvedená. Pobožným vlastencům aumyslem Jana Summy z Vlastislavě SS. Tteol: Baccalaurei, Poetae Laureati, na ten čas v Městě Sobotce děkana.
Vytištěná v Praze v Impressy Univer: v Kollegi Soc: Jesu blíž mostu Léta 1701.


Paměti starého hasiče

Slivovice jako žhář

V roce 1953 jsme mezi mnoha jinými požáry likvidovali jeden zaviněný pro nás celkem nezvyklou příčinou - pálením slivovice. Bylo to v noci, datum si již nepamatuji, kdy pan S. ze Samšiny měl notnou smůlu: při pálení tohoto vzácného nápoje (pokud je používán v množství přiměřeném) došlo k požáru. Dle našeho dobrého zvyku - trvajícího dodnes - jsme vyjížděli Mercedesem, jiný dopravní prostředek ještě nebyl v dohledu, v tehdy obvyklé a osvědčené sestavě: řidič Josef Oplt, č. 1 Standa Donát, č. 2 Vlasta Novák, č. 3 si již nepamatuji, č. 4 Václav Bašus, č. 5 Josef Jindra, č. 6 Václav Kyncl, spojka Jarka Kyzivát, velitel František Staška. Zasahující sbory: místní, my a chvíli po nás přijeli Ohařičáci, ale ti nemohli zasahovat, poněvadž jim nešla stříkačka - porouchala se cestou. Poté se dostavily ještě další sbory, ale ty jsem si nezapamatoval. V tehdejší době nebyl způsob zásahu tak jednoduchý jako dnes při nasazení automobilových cisteren /CAS/, kdy ihned po příjezdu na požáriště je možno začít s hašením ať již vodními děly nebo pohotovostními hadicemi "C" namotanými na vnější straně vozidla.

Tentokrát se útok skládal z několika částí: 1- Bylo nutno "dostat" vodu do stroje, což se dělo takzvaným přívodním vedením - dle dané situate se buďto napojily hadice k hydrantům, pokud byla v místě vodovodní síť, nebo se napojilo dálkové vedení od vodního zdroje, které tvořilo několik dílů hadic "B" a mohlo být značně dlouhé, nebo - a to bylo nejčastěji - se použilo savic, v případě možnosti dostat se s čerpadlem k blízkému rybníku nebo nádrži. To byl i náš případ ze Samšiny. 2 - Na stroj se napojovalo dopravní vedení hadicemi B k rozdělovači. Rozdělovač má funkci umožnit zásah na 1- 3 místech. První proud se dle pokynů velitele zaměřuje buďto na jádro požáru nebo je-li ohroženo bezprostředně něco, co by napomohlo okamžitému rozšíření požáru, tak se první proud snaží tomu rozšíření zabránit. U rozdělovače zůstává jeden muž jako stálá obsluha. Po dokončení přívodního vedení se uvolňují čísla 4, 5, 6, a dle potřeby sestavují druhý proud, který je velitelem nasazen na další úsek. U nás bylo zvykem, že po dokončení přívodního vedení přejímal funkci jakéhosi neoficiálního hlídače materiálu přísný hospodář Josef Jindra. Při jeho přítomnosti u ohňů byla dvojí jistota: 1) bezvadné sestavení přívodního vedení / což při použití 2, 5 m dlouhých savic patřících k Mercedesu, opatřených německými "DIN" spojkami nebývalo jednoduché. Vyžadovalo to cvik, přesnost nasazení a sílu.

2) nic z materiálu uloženého v autě se zaručeně neztratilo. To bylo již (a je dosud v mnoha případech) nechvalným zvykem chudších sborů, že se jejich členové obohacovali na úkor dobře zásobených jednotek. A to Pepík nikomu nedovolil!!!

Mezitím, co č. 1 a 2 očekávala, až dojde od rozdělovače voda k jejich proudnici, provedla rychlý průzkum přiděleného úseku. Celkový průzkum provedl ihned po příjezdu velitel družstva spolu s velitelem místním a na základě toho vydal družstvu příkaz a rozdělil úseky.

Při tvorbě přívodního vedení od vodního zdroje - rybníka či potoka ukládali sací koš od savic do proutěného koše, aby se zabránilo nasátí hrubých nečistot (klacíků, sena, slámy nebo trávy) do čerpadla. Proutěný koš byl uvázán na zvláštním laně. Tato potřeba "filtrace" trvá dodnes.

Nejdůležitější bylo - a dosud je - dostat vodu do stroje. To bylo záležitostí čísel 4, 5, 6 a strojníka - v případě Samšiny: J. Oplta, J. Jindry, V. Kyncla a V. Bašuse. Tito se též starali o nerušený tok vody, pokud nepřišel rozkaz k vytvoření dalších útočných proudů. V takovém případě obstarávala č. 5 a 6 vytvoření 2. proudu. Po dosažení - dopravě vody od stroje k proudnicím nastane organizovaná improvizace, dle průběhu požáru a potřebě nářadí. Sledování situace je záležitostí velitele a spojky, která byla později přejmenována na "zástupce". Je nutné sledovat vývoj požáru a vliv zásahu na jeho rozšíření, či uhasínání, udržovat styk s velitelem celého zásahu se sousedními jednotkami, na potřebu dodávky vody, stav budov, dávat pozor na nebezpečí rozšíření, na možné zřícení konstrukcí apod. . Při déle trvajícím zásahu je nutno též obstarati výměnu unavených členů, možnost občerstvení, sledovat stav hadicového vedení a mnoho dalších i na pohled nedůležitých detailů.

K přípravě členů na zásahy byly zřízeny soutěže požárních družstev. Do roku 1968 se cvičilo na soutěžích podle cvičebního řádu. Ten se musel dodržovat včetně všech kroků, chůzi (běhu) po levé straně vedení tak, aby příslušník družstva měl vždy hadice po své pravici - z důvodů bezpečnosti, aby se předešlo úrazům, kdyby se srazili dva hasiči a jeden druhého poranil okrajem přílby. Tyto dobré vlastnosti, které při stálém nácviku přešly jak se říká "do krve", se však znelíbily při honbě na nízké časy při vzniku tzv. "požárního" sportu, kde šlo ne o kvalitní práci, ale o zlomky vteřin. Se změnou podmínek soutěže se započalo v roce 1968 - 1969. To jsem byl členem Ústředního výboru a byl jsem jmenován do komise tvořící nová pravidla. V květnu 1969 jsem na protest proti "normalizaci" z ÚV vystoupil a ztratil kontakt s výcvikovou komisí. V počáteční práci na nových podmínkách se uvažovalo o uvolnění některých cviků ve prospěch plynulosti a rychlosti, ale ne o tom, co se dnes vydává za směrnice požárního útoku. To totiž nemá s praxí nic společného. Normální útok se dělá z auta nebo z přívěsu a ne jako dnes, kdy při soutěži jsou hadice a vše ostatní, co je potřebné k útoku, naskládány na základně, jen to vše pospojovat - to přece nemá vůbec nic v sobě, co by mohlo přispět k výcviku. Při skutečném zásahu se hasiči nahrnou k autu (přívěsu), vyzbrojují se - mnohdy potmě a zatíženi hadicemi, případně i jinou výzbrojí a běží za svými úkoly. Ale nebývá to běh na 100 m bez překážek, naopak: prodírají se mezi přihližejícími diváky a uhýbají jen běžným překážkám, dle druhu pracoviště nebo sídliště.

V tomto konrétním případě, o němž píši, bylo obsazení čísel téměř ideální: oba členové "útočného hloučku" - č. 1 a 2 - byli vyučení klempíři, na vojně ženisté - mladí, zdatní a rozvážní lidé. Přívodní vedení bylo též ve spolehlivých rukou, jakož i vedení dopravní. Tak tomu ovšem nebývalo vždycky. K požárům se jezdí v takové sestavě, jaká se u dobrovolných hasičů sejde, a velitel musí v rychlosti improvizovat, co kdo bude dělat.

I při tomto obsazení jsme si na Samšině pobyli hezky dlouho. Jak to dopadlo tehdy s nešťastným "samopaličem" se již nepamatuji. Až od roku 1954, rok po této události, jsem se jako příslušník Okresní inspekce státního požárního dozoru zúčastňoval vyšetřování požárů. Samozřejmě, jako po každé akci hasičů, následovalo druhý den mnoho práce: praní hadic, sušení, navíjení ...

Toto byla stručná ukázka jedné akce. A takových bývalo 10 - 15 do roka.

(Pokračování)

František Staška


Činnost požárního sboru Sobotka v roce 1998

Rok 1998 byl pro náš sbor rokem plným práce jak pro vlastní činnost, tak i pro město.

Již 1. leden začal prací - úklidem po Silvestru - úklidem zbytků po raketách, hlavně na náměstí. Pět členů se tím zaměstnávalo celých 10 hodin.

V roce 1998 oslavila naše členka, Ludmila Šulerová, své pětašedesátiny. Naši dlouholetí členové, Dostál Vladimír, Huňad František, Kolumpek Josef a Mládek Jiří, se dožili padesáti let. Bratr Karel Král se oženil. Všichni jmenovaní dostali od sboru věcný dárek a blahopřání.

Zarmoutilo nás úmrtí dlouholetého, nejstaršího člena (jak věkem, tak i služebně) Josefa Jindry ve věku nedožitých 90. let. Rozloučili jsme se s ním při ukládání urny s jeho popelem. Dne 25. 9. jsme pohřbívali dalšího starého hasiče - Jaroslava Brixího, který pocházel z Vesce a do Sobotky přišel z Osenic, kde byl předsedou tamního Požárního sboru a členem Okresního výboru SPO.

Mimo valné hromady, konané 17. 1. 1998, se uskutečnilo celkem 5 členských schůzí s průměrnou účastí 27 členů.

Asistence na plesech:

30. 1. Klub přátel města Sobotky - 2 čl. - 18 hodin.
7. 2. Sokolské Šibřinky 2 čl. - 18 hodin
7. 3. Ples Župy Baráčníků 2 čl. - 18 hodin
19. 12. Věneček tanečních 2 čl. - 16 hodin

6. června: výpomoc při Župním sjezdu Vlastenecko-dobročinné obce baráčníků: Výběrčí a dopravní služba 15 členů - 118 hodin.
20. 6. 5 členů - 13 hodin - odvoz a rozrovnání židlí pro divadelní představení na Kosti 4 členové - 48 hodin - asistence při divadelním představení "Hamlet"
21. 6. 4 členové - 10 hodin - úklid a odvoz židlí z Kosti
8. 5. Pomoc při oslavách 500 let Sobotky - 45 hodin
9. 5. Pomoc při oslavách 500 let Sobotky - 45 hodin
22. 8. Příprava náměstí na posvícenské oslavy 34 členů - 99 hodin
23. 8. Úklid náměstí po posvícení 11 členů - 33 hodin
13., 14., 15. 5. Zalévání stromků v obecním lese a okrasných keřů na náměstí - 16 hodin

Spuštění kašny po opravě a její údržba během provozu - 13 členů - celkem 63 hodin (průběžně)

Práce na úpravách vozového parku - mimo běžné údržby, oprava podesty pod sirénu a pomoc při úpravách šatny ve zbrojnici - celkem 142 hodin.

Sběr železného šrotu jaro - 25 členů - 11 360 kg
podzim - 22 členů - 6 470 kg celkem 18 030 kg.

Uskutečnilo se celkem 9 cvičení soutěžních družstev s průměrnou účastí 10 členů (v době od 29. 5. do 28. 8.)

23. 11. - školení preventistů v Jičíně - 1 čl. 7 hodin
30. 11. - školení strojníků v Jičíně - 5 čl. 25 hodin

Soutěže:

30. 5. společná okrsková soutěž s okrskem Libošovice:
Sobotka I. - 1 místo
Sobotka II. - 2. místo
26. 6. Okresní soutěž v Markvarticích
11. 7. Memoriál Jaromíra Tauchmana v Pecce
8. 8. Soutěž v Lomnici nad Popelkou
29. 8. Memoriál Antonína Hrdličky v Markvarticích

Zásahy u požárů a technický zásah:

26. 3. Stařina u silnice Horní Bousov - Pyrám 9 hodin - 12 členů
30. - 31. 3. Ropné látky v potoce od Fruty 5 zásahů - 48 hodin
31. 3. Fruta - Nova - stařina 11 hodin - 7 členů
11. 4. Stoh u kravína - Spyšová (hlídkování) 150 hodin - 12 členů
25. 4. Les v polesí Blata 34 hodin - 15 členů
27. 4. Les v polesí Záhuby 53 hodin - 10 členů
20. 5. Kravín v Libošovicích 45 hodin - 15 členů
25. 5. Les v polesí Nebákov 5 hodin - 5 členů
6. 6. Les Roveň - Zápolí 10 hodin - 7 členů
15. 8. Blata - stodola 42 hodin - 14 členů
17. 11. Sobotka - požár v bytě - Koťátko 15 hodin - 15 členů

Celkem odpracováno 512 hodin.

Rok 1999 je pro nás rokem 125. výročí vzniku sboru. Bude proto též vyžadovat zodpovědnou práci všech členů.

Výbor přeje všem členům, kteří se zapojili do práce, a věří, že v příštím období vydrží nápor.

Dle zápisů jednatele K. Zakouřila sepsal - František Staška.


Ohlédnutí za uplynulým volebním obdobím v obci Markvartice

Obec Markvartice má ve své správě celkem 9 obcí - Markvartice, Hřmenín, Leština, Mrkvojedy, Netolice, Příchvoj, Rakov, Skuřina a Spařence s celkovým počtem 439 obyvatel a výměrou 2 309 ha. Samotné Markvartice čítají 218 trvale bydlících občanů. Roční příjem pro všechny obce je přibližně 2 mil. Kč.

Po komunálních volbách v r. 1994 se své práce ujalo 9ti členné zastupitelstvo. Jedním z prvních úkolů, který se musel co nejrychleji vyřešit, bylo zabezpečení likvidace komunálního odpadu, autobusová doprava a oprava spadlé hřbitovní zdi u kostela v Markvarticích. Skládky v okolí obce byly již před tím uzavřeny a rekultivovány, poslední skládka u Lavic se zavírala v květnu 1995. Technické služby Jičín o nové obce zájem neměly, a proto jsme byli nuceni hledat jinou firmu, která podniká v odvozu a likvidaci TKO. Částečně nám vyšla vstříc firma COMPAG s. r. o. z Mladé Boleslavi, která nám zajistila popelnicový svoz, ale pouze v obcích Markvartice a Spařence. Do ostatních obcí byly nakoupeny 4 velké kontejnery a likvidace smluvně zajištěna odvozem na skládku do Košťálova. Peníze, které jsou vybírány od občanů za odpad, zdaleka nepokryjí náklady na jejich dopravu a likvidaci: Okresní úřad Jičín - referát životního prostředí nám poskytl dotaci na nákup popelnic a kontejnerů. Poté následovala oprava hřbitovní zdi s celkovým nákladem 150 000,- Kč. Z finančních důvodů jsme byli nuceni velmi ztrátové autobusové spoje omezit a některé dokonce zrušit. Přesto ročně hradíme ztrátu za autobusovou přepravu kolem 120 000,- Kč a určitě se nejedná o nadstandartní spoje.

Obec je mimo jiné i vlastníkem kaple sv. Petra a Pavla, která je kulturní památkou, kaple ve Hřmeníně a v Mrkvojedech. V r. 1995 se provedla oprava a oplechování věžičky v Příchvoji nákladem 130 000,- Kč, z toho dotace Okresního úřadu Jičín a střešního fondu Památkového ústavu Pardubice činila 60 000,- Kč. Pokračuje se s opravou zdiva, omítek, římsy, celou kapli je třeba vymalovat, včetně fasády. Byla provedena oprava a nátěr plotu. Příspěvek od referátu kultury činil 40 000,- Kč. V letních měsících byla provedena celková výměna střešní krytiny a okapových žlabů na kapli ve Hřmeníně. V obci Mrkvojedy nám chalupář ze Skuřiny natřel celou střechu kapličky zcela zdarma. V Markvarticích na hřbitově se opravila střecha márnice. Obec spravuje hřbitovy v Markvarticích, ve Hřmeníně a v Příchvoji. Během čtyřletého volebního období byly postupně opraveny kulturní domy ve Hřmeníně a v Rakově, v Příchvoji byl zakoupen pozemek, na kterém stojí KD a pozemek na hřiště. Průběžně jsou opravovány místní komunikace ve všech obcích, do Rakova na dětské hřiště koupena nová skluzavka a opraveny houpačky, částečně zatrubněna strouha. Dle potřeby se provádí opravy místní kanalizace ve všech obcích. Před prodejnou potravin v Markvarticích, která je majetkem obce, byla položena zámková dlažba, upraven terén a po celé obci opraveny chodníky.

Obec má také od r. 1978 svoji mateřskou školu, kterou spravujeme. Přestože dětí ubývá, u nás je stále živo. Dobrý kolektiv všech pracovnic a velká chuť dobře pracovat s dětmi se brzy rozkřikla po okolí a nyní dojíždí do naší školky děti ze Zelenecké Lhoty a z Libáně. Školku sponzoruje i několik podnikatelů z řad rodičů. Děti, které již odrostly mateřské škole, dojíždí do ZŠ v Sobotce, Libáně, Veliše a Jičína. Těmto školám, resp. obcím hradíme ze zákona neinvestiční náklady na provoz ZŠ, které v průměru činí 80 000,- Kč za rok. Na vybavení třídy ZŠ v Sobotce, která je přestavována, jsme v loňském roce zaslali částku 130 000,- Kč.

V roce 1995 nám TELECOM umístil telefonní budku. Přesto jsme všichni velice uvítali telefonizaci obcí, která byla provedena v roce 1997. Tento rok se dočká i obec Hřmenín, která tel. uzlem patří k Libáni a v obci je v současné době pouze jeden telefon /VTS/.

Obec je vlastníkem 56 ha lesa, které jí byly v roce 1995 vráceny. Práci lesního odborného hospodáře nám vykonává p. Šlechta ze Sobotky. Peníze, které jsou získány z těžby a prodeje dřeva, ihned investujeme na obnovu a pěstební činnost.

V uplynulém volebním období zasáhly do rozpočtu obce i neplánované investice. V restituci byla vydána budova bývalého KD v Markvarticích, ve kterém je umístěna místní knihovna. Budovu jsme za 210 000,- Kč koupili od restituentky zpět. Dalším vráceným objektem vlastníkovi byla budova, kde je garáž pro hasičské auto. Zde se nám ovšem budovu nepodařilo koupit, a proto jsme museli celé 3 roky šetřit peníze, aby se mohla postavit garáž nová. Dne 1. července byla stavba zahájena a 5. listopadu 1998 zkolaudována s celkovým nákladem 1 400 000,- Kč. Obec má ve své správě 3 hasičské story a 3 hasičská auta. Zde zabezpečujeme a hradíme veškeré náklady spojené s jejich provozem, včetně technických kontrol vozidla, které se dle zákona provádí 2x ročně.

Ani kulturu v obci nezanedbáváme. Pořádají se zde pravidelně 3 plesy za rok, a to hasičský, myslivecký a dárců krve. Po několikaletém útlumu se dala dohromady parta mladých hasičů. Ti se zúčastňují soutěží v požárním sportu za vydatné podpory seniorů. Po 3 roky se u nás pravidelně koná "Dětský den", ke kterému dal podnět chalupář Bílek a po 2 roky za vydatné pomoci místních hasičů, občanů a sponzorů ze širokého okolí, akci pořádal. V letošním roce se této akce ujali sami hasiči a troufám si říci, že svůj úkol splnili znamenitě. Věřím, že se v těchto aktivitách bude i nadále pokračovat.

Tím končím malé ohlédnutí za volebním obdobím 1994 - 1998 v obci Markvartice. Přeji novému zastupitelstvu hodně zdaru v nelehké práci pro blaho celé společnosti!

Dagmar Karlová


Počestné právo, vážený rychtáři, moudří a opatrní konšelé, tetičky a sousedé ...

Těmito slovy bylo dne 22. listopadu 1998 zahájeno v malém sále sokolovny výroční valné sedění Vlastenecko - dobročinné obce baráčníků pro Sobotku a okolí. Naše Obec měla k 1. 1. 1998 celkem 122 členů. Během roku nás opustili 3 sousedé a 3 tetiny a 1 tetina vystoupila. Naproti tomu 3 sousedé a 6 tetiček přistoupilo, takže v současné době má naše baráčnická Obec 124 členů. Smutné je však to, že věkový průměr je 69, 9 roku. Uvítali bychom proto nové tváře z řad mladších ročníků.

Konšelstvo se scházelo pravidelně jednou za měsíc a organizačně zajišťovalo činnost baráčníků. Velkou akcí roku byla pomoc V. župě baráčníků pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi, když v březnu pořádala ve zdejší sokolovně ples. Další velkou baráčnickou akcí byl sjezd V. župy, který se konal v Sobotce v červnu. Velký dík za výzdobu sokolovny patří manželům Fiedlerovým. K drobným akcím patřily zájezdy do Polska a zájezd k baráčníkům do Frýdlantu - Větrova, kde jsme byli velice mile přijati a doufáme, že naše návštěva bude oplacena. Tyto zájezdy zajišťuje soused Janatka a patří mu za to naše poděkování. Baráčníci se mohli také zúčastnit besedy o Bretani, doprovázenou promítáním diapozitivů, kterou přednesl profesor Demel, velký přítel Sobotky. Besedu pro nás zajistil soused K. Samšiňák.

Baráčníci naší Obce se podíleli i na stavbě májky na náměstí, pomáhali při oslavách 500. výročí povýšení Sobotky na město a na vítání pohádkového vláčku z města pohádek, Jičína. Jsme rádi, že jsme měli při všech našich akcích podporu Městského úřadu. Naše poděkování patří bývalému starostovi J. Kolumpkovi, Klubu přátel města Sobotky, hasičům, sportovcům a DŽJ.

V roce 1998 se nám podařilo zajistit opravu našeho praporu, a to za pomoci D. Faměrové. Opravu rychtářského práva pak provedl velmi dobře a rychle pan Švec z Markvartic. Nově osázen byl také pomník u hrobu pátera Vetešníka.

Před koncem roku se baráčníci, společně s pěveckým spolkem Bendl a dětmi ZŠ Sobotka a Dolní Bousov, podíleli na uspořádání "Živého betléma" na náměstí a vánočního stromku. Spolu s námi si koledy zazpívala i řada občanů ze Sobotky a jejího okolí.

Jeden rok naší činnosti byl zakončen. I letos se chceme podílet na kulturních a společenských akcích v Sobotce, ale hlavně bychom rádi přivítali mezi nás nové členy. Jednou z prvních akcí, která na nás nyní čeká, je Baráčnický ples, který se uskuteční 13. března 1999 ve zdejší sokolovně a na který si Vás tímto dovolujeme pozvat.

Eugenie Půlpánová

Snímky zachycují baráčníky při V. Župním sjezdu.


Hra rozvíjí osobnost dítěte

Také v naší mateřské škole skončilo 1. pololetí školního roku. Nové děti si již dávno zvykly na nové prostředí, našly si své kamarády, těší se na své paní učitelky. Osm pedagogických pracovnic a čtyři provozní pracovníci vytváří dětem klidné a spokojené prostředí.

V každé třídě je 25 zapsaných dětí. Jedna třída je křesťansky zaměřena. Paní učitelky pracují a učí děti podle společně vypracovaného ročního výchovně-vzdělávacího plánu, který je součástí velkého tématického plánu, sestaveného ředitelkou mateřské školy. Ve výchovně-vzdělávací práci se zaměřujeme na hru jako dominantní činnost dítěte v mateřské škole. Prostřednictvím hry rozvíjíme všestranně osobnost každého dítěte. Respektujeme jeho vývojové zvláštnosti a individuální potřeby. V oblasti citové, mravní a sociální vedeme děti k úctě k rodičům, učitelkám, dospělým i k sobě samým. Pohybovými a hudebními hrami rozvíjíme oblast fyzické zdatnosti a zdraví. Prostřednictvím výtvarných, hudebních, divadelních a dramatizujících činností vedeme děti k estetickému vnímání a vyjadřování. Mimo jiné se věnujeme dětem v oblasti praktických dovedností a návyků, vychováváme je k samostatnosti v sebeobsluze, ke zvládání chování v různých situacích.

Naše mateřská škola spolupracuje se ZŠ v Sobotce. Těšíme se na vzájemné hospitace s paní učitelkami Knapovou a Jiráskovou. Aktivně spolupracujeme s Okresní pedagogicko-psychologickou poradnou v Jičíně, s internátní ZŠ v Chroustíkově Hradišti, která je zaměřena na odstraňování vad výslovnosti a dětí. Těšíme se na spolupráci s MUDr. I. Hoškovou - praktickou lékařkou pro děti a dorost a na besedu s ní. Novotou není spolupráce naší mateřské školy s Křesťanskou mateřskou školou v Semilech, která trvá již od roku 1991. Velké poděkování patří ředitelce domu Charity v Libošovicích, p. L. Kollové, která sponzoruje nejen křesťanskou třídu naší MŠ. Těšíme se opět na spolupráci se Střediskem městské kultury Sobotka.

V měsíci září děti shlédly v sále městské spořitelny poučnou pohádku "Nápad myšky Terezky aneb O zlé koze". Všichni se přesvědčili, jak přátelství pomůže zvítězit nad zlem. 23. 9. jsme v mateřské škole všichni prožili hezké dopoledne s p. Petrášem z Prahy, který dětem připravil pestrý program soutěží, hádanek, zábavy a poučení. Děti dostaly věcné ceny. Festival Jičín - město pohádky děti přivítaly výrobou pohádkového vláčku a účastí ve výtvarné soutěži.

Dne 25. listopadu zahrála dětem divadelnice z Liberce, p. Enochová, "Medvědí pohádky". Naší školu navštívila křesťanská mateřská škola ze Semil, jejich děti spolu s našimi dětmi přednesly pásmo písní a her babičkám v domě Charity v Libošovicích. Ve školce proběhla i výtvarná soutěž na téma "Máme rádi zvířátka".

Dne 4. 12. nás navštívil opravdický Mikuláš, kterého přivítaly nejen děti, ale i některé pozvané maminky. 15. 12. k nám přijela divadelní společnost z Hradce Králové zahrát pohádku "O Červené karkulce". V tomto měsíci žila mateřská škola přípravami na vánoční besídku a oslavu Vánoc.

V současné době nejstarší děti prošly zápisem do I. tříd ZŠ. Věříme, že do "velké školy" nastoupí s odvahou a úsměvem.

Veronika Macounová

Ředitelka MŠ Sobotka

Na školní zahradě je nám dobře v zimě i v létě.


Škola základ života

Už dlouho nezažila Sobotka tak významnou událost. Dne 4. prosince proběhlo slavnostní předávání nové přístavby školy městu.

Soboteckou školu stavěli naši předkové v letech 1892 - 93 a stavěli ji velkoryse s nadhledem, když vydržela bez větších stavebních zásahů 105 let sloužit. Byla vypracována projektová dokumentace na přístavbu bočních křídel a šaten. V roce 1972 - 73 proběhla rekonstrukce ústředního topení a sociálního zařízení, stávající prostory se však nezvětšily.

Až tato rekonstrukce staré budovy a nová přístavba vyřešily komplexně všechny potřeby současné školy. Byly přistavěny tolik potřebné šatny, odborné učebny, místnosti pro školní družinu, překrásná knihovna s čítárnou. Nejpůsobivější je prostorná barevná tělocvična o rozměrech 25, 2 x 14 metrů. Její vytápěnou podlahu pokrývá speciální povrch lobadur.

Propojení původní budovy s přístavbou vyřešil architekt zajímavým atriem se schodištěm. Stavba (gymnastický sál, domek pro školníka, fasády, terénní úpravy) má být dokončena v červenci 1999.

Veřejnost měla již dvakrát možnost si školu prohlédnout. K další prohlídce všechny obyvatele města, rodiče žáků i další zájemce pozveme po ukončení stavby. Velké zásluhy na realizaci stavby má město, jehož finančním podílem byla podmíněna státní dotace, a firma BAK, jejíž pracovníci stavbu kvalitně realizují. Při slavnostním předávání odevzdal ředitel divize ing. Karel Laš škole sponzorský dar - počítače do nově zřízené počítačově učebny.

Začala se psát nová kapitola v historii sobotecké školy.

M. S.

Při slavnostním předávání nechybělo uvítání chlebem a solí


Taneční 1998

Tak jako každýrn rokem, tak i na podzim loňského roku připravily sobotecké ženy pro mládež kurs tance a společenské výchovy. Zúčastnily se ho děti ze Sobotky a okolních obcí, z Dolního Bousova, Domousnic, Dobšína, Bechova, Rohatska, Kamenice, Přepeř a Obrubcí, celkem 27 párů. Je to mravenčí práce dávat tyto děti dohromady, zejména proto, aby byl stejný počet dívek a chlapců, ale když je potom vidíme, jak společně kráčejí po sále sobotecké sokolovny, máme z nich radost.

Taneční jsou nejkrásnější akcí pro dospívající mládež, kterou v našem městě pořádáme. Kurs tance a společenské výchovy pomůže dětem získat společenskou jistotu a především úspěšný a slušný start do života. Bez znalostí společenského vystupování se dnes mladý člověk neobejde, rodiče by měli o tom své děti přesvědčovat, i když někdy je to těžké. Zárukou kvalitní výuky jsou dlouholeté zkušenosti mistra tance, pana P. Mertlíka a jeho partnerky, paní J. Mertlíkové - členů Svazu učitelů tance České republiky. Hudebním doprovodem byla skupina Allegro.

Tečkou tanečních byl tradiční věneček. Společenský večer zahájila populární polonéza v bílém a černém. Na taneční parket vykročilo sedmadvacet mladých párů, aby předvedlo své absolventské defilé. Starosta města, pan Petr Hejn, poděkoval ženám a některým našim mužům, kteří se pravidelně zasluhují o to, aby taneční v Sobotce nezanikly. Poděkování patří manželům Mertlíkovým za úspěšné vedení tanečního kursu.

Zásluhu na této akci má i město Sobotka, které přispívá fmančně na pronájem sokolovny. Děkujeme Tělocvičné jednotě Sokol za propůjčení objektu sokolovny. Poděkování patří i jednotlivým sponzorům: místním Balírnám kávy, paní Kolumkové, Staškové, Houžvičkové, Drapákové, Vaňkové, Dvořákové a panu Černému a Ječnému za drobné dárky dětem do soutěží. Závěrem patří dík všem ženám, které se na realizaci této záslužné činnosti podílely, zejména při dohledu na účastníky kursu, při obsluze v kuchyni a v šatně, při pravidelném úklidu sokolovny a při výpomoci na závěrečném věnečku. Jsou to: paní Basterová, Burešová, Havránková, Horáková, Kučerová, Králová, Linhartová, Lipská, Vrkočová, Zemánková a při věnečku paní Pažoutová, Votrubová a pan Šlechta.

Popřejme si navzájem, aby i v budoucnu se nám dařilo tuto záslužnou práci pro naši mládež úspěšně zajišťovat.

Věra Linhartová

Jaroslava Vraná


Vánoce v Sobotce

V předvánočním čase jsme měli i letos možnost zhlédnout ucelený program dětí Základní školy v Sobotce. Pásmo vyprávění, scének, rčení a koled "Vánoce v Sobotce" připravila učitelka Olga Bičišťová podle vzpomínek paní Ludmily Kolumpkové. Je cenné především svým regionálním charakterem - soupisem soboteckých zvyků a tradic.

I v Sobotce trval vánoční cyklus 80 dní. Začínal 11. 11. sv. Martinem. Zajímavým zvykem bylo dělení vypečené husy - "martinkování", kdy každý v hospodářství dostal patřičný díl - např. pasák a mladšinka křídlo, aby při práci jen lítali, atd. Cecilská muzika se konala na počest sv. Cecílie, patronky muzikantů, muzikanti při ní prý hráli do půlnoci zadarmo. Při Kateřinské muzice (25. 11.) ženy ohřívaly mužům posvícení - tj. staraly se o pohoštění tanečníků, platily hudbu. Slavný byl Kateřinský jarmark, při němž v každé sobotecké hospodě hrála harmonika, zpívalo se a jedla se dršťková polévka. V době adventu se konaly přástky a dralo se peří, při čemž se vyprávěly pohádky a příběhy. Lidé si zdobili příbytky adventními věnci. Následoval svátek sv. Barbory s noční nadílkou do punčochy. V předvečer Mikuláše se stavěla zahrádka - velké jablko, v něm špejle, na nichž byly navěšeny zázvorky, křížaly, cukr, perník. Pak přicházel Mikuláš se svou družinou, jako je tomu dodnes. A už se vytahovaly z truhly betlémy, stavěly se, zpívaly se koledy. Dne 13. 12. na sv. Lucii chodily tzv. lucky, veliké bílé ženy s pomoučeným obličejem a dloubaly děti vařečkou. Přitom syčely: "Jdu, jdu, noci upiju". Nejkrásnější zvyky se udržovaly na Štědrý den. Vítání Štědrého dne v zahradě: "Stromečku vstávej, ovoce dávej, umyj se, ustroj se, je Štědrý den. Rodiče zdobili vánoční stromek. Navyklý řád měla štědrovečerní večeře, následovaly drobné dárky a štědrovečerní čarování - např. krájení jablek. Hvězdička uprostřed znamenala zdraví, křížek nemoc. Loupaly se ořechy. Hospodář vybral 12 ořechů do řady a postupně je loupal. Kolikátý ořech byl zkažený, tolikátý měsíc měl být zlý. Provádělo se ještě mnoho dalších zvyků. Na sv. Štěpána se chodilo koledovat. 28. 12. Den Mláďátek souvisí s prodlužováním slunečního dne - den se omlazuje. Na Silvestra se doma vypravovalo, jedlo, pilo, zpívalo, v hospodě se tancovalo. Na Nový rok se lidé nesměli hádat. Platilo rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok. 6. ledna chodili po staveních hoši oblečeni za Tři krále, kteří se přišli z dalekého východu poklonit malému Ježíškovi. Odměnou dostávali pamlsky jako při koledě.

Program byl poetický, půvabný, pootevřel dveře nastupujícím svátkům. Milí byli malí zpěváčci koled (nacvičila paní ředitelka Alena Čelišová) i všichni další vypravěči a herci až po deváťáky, představující Mikuláše a čerty. Velkým kladem bylo zapojení množství účinkujících - bylo jich na 80. Paní učitelka Bičišťová je zkušenou pedagožkou a dobře ví, že pro mnohé děti zůstane toto vystoupení ojedinělým celoživotním zážitkem. Proto některé role obsadila dvojmo a účinkující se vystřídali při večerním a dvou dopoledních programech.

M. S.


A ještě jednou ...

Vánoční svátky přinášejí každoročně do našeho uspěchaného života chvilky společného souznění a tolik potřebného klidu. Kulturní vystoupení, připravená na adventní týdny, měla u soboteckých občanů velký ohlas. Z naší redakční pošty vybíráme dva příspěvky, které se k nim vrací.

Adventní zastavení - V neděli 20. prosince 1998 jsem na soboteckém náměstí spatřila "Živý betlém", do té doby zde nevídaný. Pohoda a radost, kterou všem ti z "Betléma" přinesli, přinutila kolemjdoucí občany k zastavení. Spokojené a hodné Jezulátko a živá koza upoutala na první pohled. Pěkné vystoupení všech účinkujících, ke kterým se při zpěvu koled přidali i přihlížející občané, přispělo jistě k hezkému nedělnímu ránu.

V pondělí večer jsem se šla podívat na pásmo Vánoce v Sobotce do sálu Spořitelny. Myslím si, že tento krásný večer, sestavený z vyprávění paní Kolumpkové a připravený paní učitelkou Bičišťovou, byl pro všechny přítomné příjemným a milým zážitkem. Oslava těch nejkrásnějších svátků v roce se stala opravdu pojmem a Vy všichni, kteří jste si nechali tyto akce projít kolem sebe, můžete opravdu jen litovat.

Krásný večer nastal - Jedině těmito slovy mohu vyjádřit své pocity, které se mě zmocnily při mém příchodu do sálu Spořitelny, kde se měl konat pořad Vánoce v Sobotce. Sál byl přeplněn rodinami s dětmi a místní mládeží. Stromeček se zázvorky a papírovými ozdobami, žáky vyrobená perníková chaloupka, prostřený štědrovečerní stůl, na kterém nechyběla vánočka, která dokazuje zvyky a tradice našich českých vánoc, ošatka s jablky, ořechy, křížaly a sušené švestky, to vše mi vehnalo slzy do očí. Když jsem se podívala na přítomné děti, viděla jsem, že se již nemohou dočkat začátku představení. České koledy, snad nejkrásnější na světě, pěli koledníčci opravdu ze srdce. Pastuškové, prostý venkovský lid spěchající k Betlému, štědrovečerní zvyky, příchod Tří králů, štěpánská koleda, veselý Silvestr a Nový rok - to vše se přede mnou odvíjelo jako v pěkném snu. Byly to moje nejkrásnější vánoce a chtěla bych za ně poděkovat paní učitelce O. Bičišťové, která se svými žáky připravila tak krásné vystoupení. Můj dík patří i všem účinkujícím "Živého betléma" na náměstí, kde děti rozdávaly všem radost a lásku. Přeji si, aby nikdy nevymizela krása a kouzlo českých vánoc.

Ludmila Kolumpková


Rodiče pozor, i vám se to může přihodit

Blíží se nám jaro, měsíce kvasivého snoubení mládeže v příhodném věku, ba někdy i dřív. Ani Český ráj nebude toho ušetřen a ne jeden rodič se stane prarodičem, díky útulným jeskyňkám na Plakánku a v okolí. Poučme se tedy o svatbách v cizině. Pro rodiče je prý každý kluk přinejmenším Einstein a děvče Pénelopa. Kdo je Einstein, to ví každý. Pénelopa byla onou známou manželkou ithackého krále Odyssea, považovaná za vzor manželské věrnosti. Odrážela nápadníky, kteří se pod falešnou záminkou, že Odysseus je mrtev, ucházeli o ni, a hlavně o její majetek. I to patří někdy ke svatebnímu spěchu z té či oné strany. Polský satirik Jerzy Wittlin kdysi popsal typické manželské spěchání a sobecké zaměření ve fiktivním dopise syna, uvědomujícího své rodiče o svatbě. Trochu to zkrátím, i když s oslovením "Drazí rodiče" by to vyznělo citově lépe. Dopis vyrozumívá rodiče, že když si on, tedy syn, psal posledně rodičům o čisté prádlo, zapomněl jim napsat, že se oženil. V souvislosti se svatbou vyvstal ovšem problém. Jeho žena už čekala dítě. Samozřejmě jeho dítě. Protože oba novomanželé bydlí ve studentských kolejích a rodiče manželky, s nimiž se ještě nesetkal, nemají předpoklady k převzetí novorozeněte, rozhodli se, že hned po narození dítěte svěří jeho péči a výchovu jeho rodičům do doby, než skončí studia. Za pár let se oba usadí a dítě si převezmou, vědouce, že o ně bylo výborně postaráno. Tato dvě překvapení doplňuje syn připomínkou ohledně zaslání dalšího čistého prádla. Dopis pak končí dvěma P. S., tedy postscripty. Sdělením, že manželka se jmenuje Rozálie, a že je to příjemná ženská, a dodatkem, že mezi napsáním a odesláním dopisu v noci manželka právě porodila, a tak by maminka měla hned přijet, aby dítě převzala. Předpokládejme, že nechybí nějaká zdvořilostní fráze na zakončení a podpis.

Manželství nebývá chápáno jako celoživotní smlouva ani jako jediný způsob fmančního zabezpečení nevěsty, ba ani jako konvenční předpoklad sexuálního vztahu, početí a výchovy dětí. Britský konzervativní politik minulého století Benjamin Disraeli napsal, že každá žena by se měla vdát a žádný muž by se neměl ženit. Podíváme-li se na počet dnešních nemanželských dětí, tak to po více než sto letech tomu Disraelimu vychází. Snoubení je častější než sňatek. Zvykli jsme si, máme liberárnější postoj k sexuálnímu životu, ale manželství samo naštěstí přetrvává. Dokonce se v mnoha případech mění v družné společenství. Je velmi pozitivní, že v době kralování erotiky vzrůstá mezi mladými lidmi zájem o prohlubování vztahů v manželství, ba o stálost a tedy i věrnost. Sociologové konstatují, že manželská láska stoupá v kurzu. Formálně začíná manželství dnem svatebním. Je mnoho druhů milování a je mnoho i svatebních forem, svatebního veselí, hýření a utrácení. V šedesátých letech chicagští svatební poradci byli schopni organizovat i několikadenní svatbu, objednat třímetrový svatební dort nebo velikou čínskou pagodu z ledu na kaviár, pozvat kompletní orchestr, nebo natočit barevný zvukový film z průběhu obřadu i hostiny se všemi humornými scénkami. Dva dny před hostinou nabízeli koktejlový večírek, na druhý den zařídili slavnost s golfem a koupáním, k večeru generálku na svatební hostinu a nezapomněli ani na svatební snídani před obřadem. Obchodníci se svatbami pečlivě sledují společenské rubriky v denním tisku a na své vyhlédnuté oběti zaměřují aktivizační kampaň nabízející i nemožné, nepředstavitelné, ba i nepotřebné, jak vyplývá např. z nabídky letáku jednoho amerického obchodníka nevěstě. "Teď, když se vdáváte", píše se v něm, "je čas, abyste uvažovala i o zakoupení hrobu pro sebe a pro svého budoucího manžela".

Zajímavé je také být hostem na svatbě v Himalájích. Třeba to bude český turista, komu podají nůž, aby rituálně zařízl kůzle. Být ženichem u nomádských Kóšiů v Afghanistánu také není jednoduché, neboť po obřadu tchýně, matka nevěsty, neopustí mladý pár ve stanu po celých osm dní líbánek. Na indonéském ostrově Bali musí ženich nevěstu unést. To není těžké, nevěsta s tím počítá. Méně příjemný je však rituální zvyk broušení zubů představující symbolické odříkání žvýkání masa. Balijci byli kdysi totiž vegetariány. Snoubencům prý obrousí horní špičáky do poloviny, obroušený prach vloží do kokosového ořechu a ten pak spálí před oltářem předků. U mexických Indiánů si zase může děvče vybrat mládence podle své chuti už ve svých 13 letech. Pozor, i to se může u nás stát. V Makedonii zase družba odvede novomanžele do sklepa, kde je zamkne a oni tráví noc na zemi vystlané kapradím. Kdo miluje exotiku, může si vybrat. Způsobů je habaděj.

Dobromil Ječný

Pohled na dominantu Českého ráje - hrad Trosky.


Vzpomínka na malíře Josefa Kábrta

"Maluji děje, které se odehrávají v mém nitru. A každá fantazie, každý sen, každá lidská tužba mají své reálné základy. "

To řekl před lety o své maliřské tvorbě Josef Kábrt, jeden z těch, s nimiž jsme se setkávali v Sobotce nejen o Šrámkových Sobotkách. V Sobotce i vystavoval.

Někdy v 80. letech jsme s ním v rámci programu ŠS jeli do Lomnice nad Popelkou, kde nám byl promítnut výběr z jeho vynikajících animovaných filmů, lyrické snímky Slavík a růže a Rozmary lásky, asi i některý z dalších. Vytvořil jich tuším asi desítku. Jistě bychom uvítali, kdybychom mohli některé z nich opět vidět. Rád vyprávěl o práci na filmové animaci Effelova Stvoření světa a člověka. Ta mu přinesla uznání mezinárodní.

Široké veřejnosti byl znám svým večerníčkovským cyklem "O klukovi z plakátu". Toho i v Sobotce dětským zájemcům nesčetněkrát kreslil do památníků i na volné listy. Sběratelé drobné grafiky pečlivě střeží jeho kouzelné novoročenky a ex libris. Mezi skvosty z posledního období jeho tvorby patří lepty k biblické Písni písní. Pozoruhodná Kábrtova malířská tvorba zůstává poměrně málo známá.

Lomnický rodák, akademický malíř Josef Kábrt nám už deset let chybí. Dne 7. února 1989 podlehl zákeřné nemoci, jíž se dlouhou dobu bránil intenzívní prací i chutí k životu. Jako připomínku jeho tvorby a vztahu k Sobotce reprodukujeme jeho "šolcovskou posezenku" s přikreslenou dívčí hlavičkou. Na vynikajícího výtvarníka, společníka a dobrého člověka, Pepu Kábrta budeme dlouho vzpomínat.

Aleš Fetters


Kulturní kalendář:

4. 1. 1859 se narodil Karel V. Rais, který za svých pobytů v Sobotce napsal Zapadlé vlastence a další díla.

5. 1. 1949 se narodila režisérka a recitátorka Hana Kofránková, bez jejíž účasti není myslitelná Šrámkova Sobotka.

6. 1. 1974 zemřel Karel Lazák, učitel a znamenitý hudebník, který také působil na sobotecké škole.

14. 1. 1889 se v Plhově narodil František Kraus, odborný knihovědný a národopisný spisovatel, budovatel slovenského knihovnictví.

18. 1. 1959 zemřel jeden z nejznámnějších soboteckých fotografů obchodník Miloslav Bureš.

18. 1. 1994 zemřel sobotecký vlastivědný pracovník a znamenitý trutnovský lékař MUDr. Josef Ort.

22. 1. 1859 se v Sobotce narodil spisovatel a zakladatel táborského muzea Alexandr Josef Bernard.

22. 1. 1874 se v Sobotce narodila zasloužilá herečka ochotnického divadla Marie Kubů. Zemřela 27. 2. 1954.

22. 1. 1934 se narodil věrný Soboťák, vynikající rozhlasový režisér Josef Melč.

25. 1. 1949 zemřel autor kantáty Sobotecký hřbitov Emil Axman, který tuto skladbu vytvořil na slova Fráni Šrámka.

25. 1. 1929 se narodil biochemik, vysokoškolský profesor Miloslav Podhorský, ktery se rád hlásí k Sobotce, městu jeho mládí.

26. 1. 1809 se narodila hraběnka Eleonora Kounicová, mecenáška, která mj. umožnila vydání Prvosenek Václava Šolce.

27. 1. 1904 se narodila spolupracovnice ZŠS Marie Mrákotová, autorka řady vzpomínkových článků o životě na Sobotecku.

30. 1. 1899 se narodil v Plhově učitel a básník Joža Zindr.

Chudičké baráčky rodného Plhova. Samšinská obecná škola, měštanka v Sobotce a jičínský učitelský ústav. Uniforma vojáka rakouskouherské armády za první světové války, v níž si také odskočil složit maturitní zkoušky. To vše formovalo duši mladého Josefa Zindra. A vrozená touha po vzdělání, po sociální spravedlnosti, po všem krásném.

Pak nastala obvyklá pouť začínajícího kantora po různých školách, kde bylo třeba na pár měsíců zastoupit uvolněné učitelské místo. Tak procestoval Sobotecko, Jičínsko a Semilsko, ale působil i na Slovensku v Martině. A nejen učil, také se vzdělával, cestoval, přednášel a hodně psal. Verše i beletrii mu uveřejňovalo Národní osvobození, turnovský Sever a východ, ale i slovenské časopisy a noviny. Čekala ho nadějná budoucnost. Připravoval svou první knížku.

Ale místo toho všeho přišla smrt. Zemřel třicetiletý vlastní rukou na břehu rybníka Bučice u Rožďalovic. Proč, to se už asi nedovíme. Nad hrobem promluvil spisovatel František Křelina.

Zindrova knížka vyšla rok po jeho smrti. Vydal ji krajan - nakladatel Rudolf Rejman s doslovem kolegy učitele a spisovatele Jana Týmla. Jsou v ní krásné verše ...

Díky Jaroslavu Šulcovi, Václavu Frýbovi, Bohumilu Lukášovi, Jaromíru Plchovi a dalším zůstala památka Joži Zindra živá. I když si dnes s údivem uvědomujeme, že 30. ledna 1999 uplyne již sto let od Zindrova narození. A 11. července sedmdesát let od smrti.

30. 1. 1909 se narodila čestná občanka města Sobotky, lékařka MUDr. Marie Kafková.

Do Sobotky přišla Marie Kafková před 65 lety, kdy již jako vystudovaná lékařka byla vyslána na zástup za tehdejšího praktického lékaře dr. Novotného. Kořeny, které zde tehdy zapustila, byly tak silné, že po ukončení nemocniční praxe v Jičíně se do Sobotky vrátila natrvalo a připoutala k tomuto místu i svého manžela. Dodnes vzpomíná na své první setkání s básníkem Fráňou Šrámkem v hotelu Pošta, kde seděla se svými přáteli.

MUDr. Marie Kafková pracovala v Sobotce nejprve jako praktická a později odborná dětská lékařka. Pomohla na svět řadě dětí na Sobotecku, Libáňsku a Mnichovohradišťsku, které pak s postupem doby ošetřovala již jako své pacienty. Klientela se za jejího působení v Sobotce stále rozrůstala, ale MUDr. Marie Kafková se svému zaměstnání věnovala s láskou a citem. Její aktivita se rozšířila i do oblasti výchovné a vzdělávací. Napsala řadu článků do odborných novin a časopisů a věnovala se přednáškové činnosti. Po celý svůj život byla i aktivní členkou Sokola. Řada pacientů na ni vzpomíná do dneška s láskou a úctou. K jejímu životnímu jubileu jí přejeme hlavně hodně zdraví do dalších let.

31. 1. 1954 zemřel sobotecký učitel František Stuchlík, autor básnické sbírky Písničky domova.

5. 2. 1894 zemřel sobotecký učitel a první redaktor Věstníku soboteckého František Donát.

13. 2. 1899 zemřel majitel mladějovského zámku Gustav Josef Pabstmann.

17. 2. 1874 se v Sobotce narodil Miloš Pelda, významný finančník a vlastivědný pracovník Sobotecka.

25. 2. 1634 byl v Chebu zavražděn majitel kosteckého panství, vévoda Albrecht z Valdštejna.

27. 2. 1879 se narodil roveňský učitel Josef Severa, který archeologicky prozkoumal hrádek Nebákov.

Karol Bílek


Přečtěte si

Waldstein-Wartenberg Karel Albrecht: Tisíc let Valdštejnů v Čechách. Rozhovor s Rudolfem Steindlem. /Iris, b. d., 101 s. /.

V současné záplavě vzpomínkových knih, pamětí a životopisných rozhovorů vychází titul iniciovaný současnou hlavou starobylého rodu Valdštejnů v Čechách. Autor studoval historii, politologii a žurnalistiku na rakouských a amerických školách. V roce 1994 přesídlil i s rodinou do Čech a žijí na zámku v Zalužanech. V této útlé knížce přibližuje čtenářům populární formou historii rodu, zvláště jeho počátky na území Markvartic na Boleslavsku, dále osobnost Albrechta z Valdštejna, pobyt Giacoma Casanovy u Valdštejnů na Duchcově atd. Soustřeďuje se však na osudy valdštejnského rodu ve 20. století, na život svého otce Arnošta i na současné události.

Sobotecký rodák Radko Bílek napsal rozsáhlou dokumentární práci Blaník ve 20. století, která s předmluvou Jiřího Žáčka vyšla jako samostatná příloha časopisu Pod Blaníkem roč. II - 1998. Padesát stran zajímavého čtení nám přibližuje mj. ohlas blanické tradice v literatuře i v lidové tvořivosti, snahy o postavení rozhledny na vrcholu bájného kopce stejně jako úsilí o realizaci pomníku blanických rytířů atd. Hodnotná studie s přílohami a rozsáhlým poznámkovým aparátem je založena na podrobné znalosti soudobého tisku i mnoha archivních fondů, kronik a vzpomínek.

Miloš Pojar: Jindřich Matyáš Thurn, muž činu /Praha, Ivo Železný 1998, 263 s. /. Rozsáhlá životopisná kniha o jednom z vůdců stavovského povstání 1618 - 1620, významném vojevůdci a majiteli několika panství v našem kraji /Veliš, Roveň/. Je to shrnutí a zhodnocení znalostí o této osobnosti z poměrně bohaté literatury, bohužel redakčně odbyté. A tak Jindřichův otec František je narozen jednou 1508, podruhé 1509, Jan Jiří z Vantenberka získal přídomek z Vanberka, Václavu Budovcovi náležely statky Klášterec a Kosňovice (správně má být Klášter a Chocnějovice), historik F. M. Pelcl je překřtěn na Pelce a Tomáš V. Bílek se honosí iniciálou křestního jména A. J. stylistické perly najdeme - cituji: "Jeho otec, Zikmund Smiřický, studoval krátce se svým přítelem Václavem Budovcem z Budova na univerzitě ve Wittenbergu. Postrádal proto důkladnějšího vzdělání, které se snažil poskytnout svým synům." Jsou zde zmatky genealogické (kněžna Münsterberská je vydávána jednou za manželku, podruhé za snachu Jindřichova otce Františka) - a tak bychom mohli pokračovat. Škoda, řádnou monografii Jindřicha Matyáše Thurna bychom opravdu potřebovali ...

Scheybal Josef V.: Švabinského svatý Jan Křtitel. 13. svazek Knihovničky Českého ráje - Sobotka 1998, který obsahuje tuto krátkou studii, se vymyká z dosavadní ediční řady v mnoha bodech. Nadace rodného domu Fráni Šrámka v Sobotce ho tentokráte vydala v nakladatelství Jakoubě v Jablonci nad Nisou v redakci Oldřicha Škrbela a v grafické úpravě Romana Karpaše. Díky sponzorství PhDr. Jany Scheybalové je 24 stránek textu na kvalitním papíře doprovázeno 14 reprodukcemi dokumentárního grafického materiálu, sešito a opatřeno barevně tónovanou obálkou. Naopak chybí tradiční úvod, slovo o autorovi, seznam dosud vydaných svazků. Ani tiskárna není uvedena, knížka není stránkována.

Scheybal sleduje v textu vznik významného rozměrného dřevorytu, nachází místo v Prokopském údolí Kosti, podle něhož Švabinský vytvořil skalní scenérii díla, stopuje jednotlivé etapy práce na dřevorytu. Vzhledem k charakteru edice mohly být některé detaily vysvětleny (nezasvěcený čtenář např. neví, kdo byla Švabinského paní Anna), redakce měla opravit i drobné nepřesnosti (dvůr u Kosti se nejmenuje Semtín, ale Semtiny).

Osobností Maxe Švabinského je s předchozí brožurkou spojena i kniha Elišky Novákové Čtení o Žďánku a jeho obyvatelích, která vyšla péčí Václava Ševčíka jako soukromý tisk v nákladu 25 výtisků r. 1998. Na 220 stranách textu doprovázeného četnými fotografiemi a reprodukcemi dokumentů sleduje autorka osudy jednotlivých členů malechovického rodu Nováků od 1. poloviny 19. století až do současnosti. Ústředními osobnostmi jsou filozof Jan Bohumil Novák /1834 - 1891/, jeho syn, historik a archivář Jan Bedřich Novák /1872 - 1933/ a filozofův vnuk, estetik Mirko Novák /1901 - 1981/. Zvláště zdařilý je portrét Jana Bohumila Nováka a prostředí, v němž působil. Čtenář může sledovat i poutavé osudy dalších obyvatel a přátel Novákova Žďánku - grafika Václava Ševčíka, archeologa Martina Kuny, ale mihne se i Max Švabinský, Petr Pithart a desítky dalších známých i méně známých lidí. Autorka sleduje s kronikářskou pečlivostí i stavební proměny domu a jeho okolí, nechybí genealogické a chronologické přehledy. Je to záslužné dílo, které by si - třeba v upravené zkrácené podobě - zasloužilo vydat ve větším nákladu. Mohl by to být např. další zajímavý svazek Knihovničky Českého ráje.

Dvořák Josef - Formáčková Marie: Svět to neviděl, pes to nežral /vydalo Ottovo nakladatelství - Cesty Praha 1998, 160 s. a přílohy/. V druhém díle Dvořákova Šmátrání v paměti najdeme i řadu příhod, které se udály na Dvořákově chalupě v Plakánku.


Středisko městské kultury Sobotka informuje

Novoročenka

Mezi přáteli jsou vyměňovány pozdravy k Vánocům a novému roku většinou na pohlednicích. Tyto pozdravy však mohou mít i vysokou uměleckou úroveň a tištěny uznávanými grafickými technikami. U nás je podle francouzského vzoru zavedl r. 1908 železnický rodák T. R Šimon, náš první světově proslulý, moderní grafik. Zvyk se rozšířil a dnes je řada osob i podniků, které si dávají tvořit novoročenky od významných grafiků. Jejich drobnou ukázkou je výstavka v Galerii na schodech v Knihovně Fráni Šrámka, která potrvá do konce února.

Obrazové zpravodajství

Řada občanů Sobotky a jejího okolí si jistě již všimla, že od nového roku je pro ně Střediskem městské kultury připravováno zpravodajství, které přináší aktuální dění obrazem. Na televizní obrazovce, umístěné v knihovně, směrem do náměstí, jste mohli v měsíci lednu sledovat: Ustavující zasedání městského zastupitelstva v Sobotce, slavnostní zahájení provozu 1. části rekonstrukce a přístavby Základní školy v Sobotce, "Živý betlém", Vánoce v Sobotce a činnost přípravky a žáků fotbalového oddílu. V únoru pak pohled na tradiční lednovou schůzku přátel Fráni Šrámka, sobotecké baráčníky a sport v Sobotce.

Chtěli bychom, aby naše zpravodajství bylo objektivní a přinášelo zprávy nejen ze Sobotky, ale i z jejího okolí. Obracíme se proto i na Vás, neboť víme, že řada z vás vlastní videokameru, se kterou natáčí řadu pěkných akcí, o příspěvky do tohoto pořadu.

Tradiční matiné

V neděli 17. ledna 1999 se ve Šrámkově domě uskutečnila Tradiční lednová schůzka přátel Fráni Šrámka, kterou připravilo SMKS spolu s jeho archivem.

V první části programu vystoupila PhDr. Nella Mlsová z pedagogické fakuty Hradec Králové s rozborem Šrámkova Stříbrného větru z pohledu studentů. Její odborná a zajímavá přednáška byla doplněna recitací O. Bičišťové a L. Bechyňové.

Druhá část programu představila třináctý svazek Knihovničky Českého ráje, publikaci "Švabinského sv. Jan Křtitel", jejímž autorem je etnograf dr. J. V. Scheybal. Při křtu knihy jsme mohli také přivítat, vedle manželů Scheybalových, paní Zuzanu Švabinskou, vnučku známého umělce, od které podnět k vydání publikace vzešel. Jejímu milému vyprávění o vzniku rozměrného dřevorytu Maxe Švabinského naslouchalo se zájmem přes 40 účastníků matiné.

Třináctý svazek Knihovničky Českého ráje si můžete zakoupit za 40,- Kč v Knihovně Fráni Šrámka a v prodejnách Kniha a Tabák v Sobotce.


Služby knihovny

Nové: prezenční výpůjčky CD-ROM pro rozšíření vědomostí z různých oblastí

Speciální:

Meziknihovní výpůjční služba
Bibliograficko informační služba
Kopírování
Regionální fond literatury

Ostatní: absenční výpůjčky knih a časopisů, včetně některých zahraničních

Půjčovní doba

Oddělení pro dospělé:

Úterý 9 - 11 12 - 17
Čtvrtek 9 - 11 12 - 17
Sobota 9 - 11

Oddělení pro děti:

Ponděli 12 - 16. 30
Čtvrtek 12 - 17


Stále inspirující

Reprezentativní anketu "Česká próza století" zveřejnil časopis Týden (21. prosince 1998, s. 46 - 52). Myslí se samozřejmě odcházející století dvacáté, ve kterém byl roku 1910 poprvé vydán Stříbrný vítr. Šrámkův ústřední román si vedl skvěle, ze 178 uvedených titulů skončil, společně s Poláčkovým Bylo nás pět, na 16. - 17. místě. (A hlavní bestseller? Podívejte se.)

"Exkurze bez chyby" přivedla Blanku Rathauzovou, studentku kutnohorského gymnázia, "do pohádkové Sobotky, klidné, melancholické, naplněné roubenkami". Písemnou práci inspirovanou zájezdem (vedl ho účastník ŠS prof. Förster) jí dokonce otiskl odborně-metodický časopis Český jazyk a literatura (1998 - 99, č. 1 - 2, s. 40 - 44). Sloh s mnoha Šrámkovými verši je důkazem síly zdejší literární tradice, která dá zablýsknout se také městským pamětihodnostem a přilehlému cípu Českého ráje.

J-ík


Pozvánka

Základní umělecká škola J. B. Foerstera v Jičíně slaví v roce 1999 60. výročí svého vzniku.

Srdečně jste zváni na všechny akce, které pro vás připravila:

25. 2. - 16. 30 h - "Po černých a bílých" - Koncert nejen klavírního oddělení - Porotní sál

25. 3. - 16. 30 h - Koncert bývalých absolventů - Porotní sál

22. 4. - 16. 30 h - Koncert letošních absolventů - Porotní sál

27. 5. - 16. 30 h - "Koncert v arkádách" (koncert dechového a pěveckého oddělení na zámeckém nádvoří)

12. 6. - 9. 00 - 14. 00 h - Den otevřených dveří ZUŠ

12. 6. - 19. 00 h - Společenský večer na zámku

9. 9. - 16. 30 h - prostory ZUŠ - vernisáž výstavy výtvarného oddělení žáků (výstava potrvá do 17. 9.)

21. 10. - 18. 00 h - "Kniha" - rodinná revue o vzniku knihy - představí se žáci oborů dramatického, tanečního, pěveckého a výtvarného (Kulturní dům)

25. 11. - 16. 30 h - Koncert učitelů - Porotní sál

16. 12. - 18. 30 h - "Vánoční koncert" - společné účinkování učitelů a žáků ZUŠ a pěveckého sboru Smetana - J. J. Ryba - Česká mše vánoční - Hej, mistře - Porotní sál


Vyhlášení literární soutěže Šrámkovy Sobotky 1999

OKRESNÍ ÚŘAD JIČÍN, ODDĚLENÍ KULTURY REFERÁTU REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A MĚSTO SOBOTKA VYHLAŠUJÍ LITERÁRNÍ SOUTĚŽ ŠRÁMKOVY SOBOTKY 1999.

Soutěž je rozdělena do kategorií podle žánru:

I. kategorie: básně, básnické soubory (nejméně 80 veršů, nejvíce 200 veršů všech příspěvků dohromady)

II. kategorie: studie z oboru literárních věd o autorech východočeského regionu, historické a vlastivědné práce o vývoji přírodních, sociálních a kulturních poměrů ve východních Čechách (rozsah neomezen)

Soutěže se může zúčastnit každý občan České republiky starší 15 let. Autoři, kteří byli oceněni 1., 2. nebo 3. cenou ve dvou posledních po sobě jdoucích ročnících literární soutěže Šrámkovy Sobotky v kategorii poezie nebo ve dvou po sobě jdoucích ročnících v kategorii prózy, se nemohou letošní soutěže v kategorii, v níž byli oceněni, zúčastnit.

Soutěžní práce musí být původní, dosud nezveřejněná nebo zveřejněná v roce 1998 - 99. Uzávěrka literární soutěže je dne 15. dubna 1999. Práce, vyhotovené ve dvou exemplářích (psáno pouze po jedné straně listu formátu A4, 30 řádků po 60 úhozech, a to na stroji nebo počítači), opatřené jménem, adresou a datem narození autora, nutno odevzdat na adresu Okresního úřadu Jičín (Havlíčkova 56, 506 14 Jičín).

Vyhlášení výsledků a ocenění autorů nejúspěšnějších prací proběhnou v Sobotce dne 4. července 1999.

Vyhlašovatelé si vymiňují právo ponechat si v archivu literární soutěže Šrámkovy Sobotky za účelem dokumentace jeden exemplář oceněných prací.

Město Sobotka

Okresní úřad Jičín, referát regionálního rozvoje


Společenská oznámení

Blahopřání

Dne 18. ledna 1999 oslavila v dobré pohodě své 88. narozeniny naše maminka, babička, prababička a teta, paní MARIE VOCÁSKOVÁ, t. č. v penzionu Charita v Libošovicích. Všichni, kteří Tě známe, Ti přejeme dobré zdraví a hodně spokojenosti.

Dcery, vnučky a vnuk s rodinami, pravnoučata Alena, Lenka, dva Martinové, Honza, Terezka a Hanička.

Dne 25. 1. 1999 se dožívá paní HEDVIKA JAHELKOVÁ ze Sobotky, požehnaných 94 let.

Do dalších let jí přeje hodně zdraví a spokojenosti

dcera Květa s rodinou

Vzpomínka

Dne 30. ledna uplynuly 2 roky, co nás navždy opustil náš drahý manžel, tatínek a dědeček, pan JOSEF SVOBODA z Nepřívěce č. 10.

Vzpomínají manželka a děti s rodinami.

Opustili nás navždy

V listopadu 1998

14. 11. zemřela ve věku 54 let paní BLAŽENA JENKOVÁ, rozená Kratochvílová z Blat. 17. 11. zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých 54 let pan LADISLAV SRB z Markvartic. 20. 11. zemřel tiše ve věku 75 let pan FRANTIŠEK PAŽOUT z Veselic. 22. 11. zemřela po krátké nemoci ve věku 74 let paní MARIE KOBRLOVÁ z Dolního Bousova. 29. 11. zemřela ve věku 87 let paní JULIE BUREŠOVÁ z Oseka.

V prosinci 1998

3. 12. zemřel náhle ve věku 60 let pan ZDENĚK KLÍMA z Dolního Bousova. 7. 12. zemřela po delší nemoci ve věku 78 let paní MARIE RIEGEROVÁ z Dolního Bousova. 7. 12. zemřel náhle ve věku nedožitých 72 let pan MILOSLAV TOMÁŠŮ z Markvartic. 13. 12. zemřel ve věku 87 let pan JAROSLAV ADAMEC z Rovně. 15. 12. zemřel tiše v požehnaném věku 91 let pan JOSEF HOFRICHTER, rodák z Betléma. 15. 12. zemřel náhle ve věku 78 let pan FRANTIŠEK DVOŘÁK z Horního Bousova. 18. 12. zemřel ve věku 90 let pan KAREL PETERÁČ ze Sobotky. 20. 12. zemřel po delší nemoci ve věku 87 let pan JAROSLAV MAŘÍK z Dolního Bousova. 23. 12. zemřela tiše v požehnaném věku 83 let paní MARIE JANKŮ, roz. Votrubcová. 28. 12. zemřel ve věku 70 let pan LADISLAV BARTKO ze Šalandy.

V lednu 1999

1. 1. zemřela po delší nemoci ve věku 59 let paní MILOSLAVA KUPCOVÁ, roz. Novotná z Hubojed. 1. 1. zemřel náhle ve věku nedožitých 63 let pan VLADIMÍR KURFIŘT, býv. vedoucí závodu DIAS v Sobotce. 3. 1. zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých 66 let pan JOSEF ZEMÁNEK, rodák z Hubojed. 7. 1. zemřela náhle ve věku 59 let paní ANNA RULFOVÁ, roz. Holanová z Ryt. Lhoty.

21. ledna 1999 po krátké těžké nemoci ve věku nedožitých 79 let zemřela paní EVA SEEMANNOVÁ, herečka a umělecká vedoucí Recitačního studia Šrámkova domu v letech 1962 - 1969.

Nezemřela však pro ty, kterým tak krásně ovlivnila jejich dětství a mládí, kterým umožnila vstoupit do světa poezie a divadla. Nezemřela těm, které naučila milovat rodný kraj, Sobotku a její básníky a její obyvatele.

Zůstane navždy v paměti všech, které tak krásně poznamenala na celý život.

Členové RSŠD


Odpovědná redaktorka děkuje všem spolupracovníkům a dopisovatelům za pomoc při vzniku tohoto čísla a těší se na další spolupráci.


Václav Šolc

Český básník, nar. 23. 12. 1838 v krásném dřevěném, dodnes zachovaném statku na soboteckém předměstí, kde i 14. 7. 1871 zemřel. Vysokoškolská studia nedokončil pro nemoc. Jeho jediným dílem je svazeček básní "Prvosenky".

V Sobotce ho připomíná pomník před spořitelnou s portrétním medailónem od Antonína Procházky a nádherná maska nad Šolcovým hrobem, dílo Karly Vobišové. Náš portrét vytvořila Nora Musatová, dcera významného, v Praze žijícího Rusa - emigranta Grigorije Musatova.


Menu