Srdce, fantazie a rozum,
to je půda,
z níž se rodí to,
co se nazývá kultura

K. PAUSTOVSKIJ

v posledním čísle loňského roku nebylo možné z časových důvodů otisknout usnesení z veřejného zasedání městského zastupitelstva ze dne 11. 12. 1997, proto jej předkládáme až nyní.

USNESENÍ

z 13. veřejného zasedání Městského zastupitelstva v Sobotce, které se konalo 11. prosince 1997 v 18 hodin ve velkém sále spořitelny

I. Zastupitelstvo projednalo a schválilo

1) Zřízení Střediska městské kultury v Sobotce jako příspěvkové organizace s právní subjektivitou.
a) jmenování p. Aleny Pospíšilové, vedoucí tohoto zařízení od 1. 1. 1998

b) Zřizovací listinu, Statut Střediska městské kultury Sobotka, výpůjční řád a organizační řád

c) převod finanční zálohy v nezbytně nutné výši cca 50 000,- Kč / 1 měs. na hospodaření od 1. 1. 98 do schválení rozpočtu pro rok 1998

2) Zřízení příspěvkové organizace města s právní subjektivitou na dobu určitou do 30. 6. 1999 k zajištění oslav 500. výročí povýšení Sobotky na město s názvem " Výbor pro 500. výročí města Sobotky "
a) jmenování starosty Jaroslava Kolumpka vedoucím této organizace od 11. 12. 1997 a jeho dvou statut zástupců MUDr. Ivana Kafky, Ing. Petra Hejna

b) Zřizovací listinu

c) převod fin. částky 200 000,- Kč z rozpočtu města pro r. 1997 a 300 000,- Kč z FRR na účet nově zřízené organizace

3) Majetkové záležitosti
A/ Odprodej stav. p. č. 1001/2 o výměře 1382 m2 a stav. p. č. 969/6 o výměře 1402 m2 v k. ú. Sobotka za účelem výstavby 8 řadových domků p. Petru Koťátkovi, Na zadní cestě 579, Sobotka za podmínek dle kupní smlouvy zpracované JUDr. Jírovcovou, právní zástupkyní města, za základní cenu 70,- Kč/ 1 m2 = 194 880,- Kč

B/ Zveřejnění záměru města odprodat níže uvedené pozemky města v k. ú. Sobotka

l. pozemek č. 929, 930, 931, 932 o výměře 79 m2 a část pozemku č. 1505/6 o výměře 804 m2 v k. ú. Sobotka

2. část pozemk. parc. č. 618/46 o výměře 12,6 m2 v k. ú. Sobotka

3. pozemek č. 1172/42 v k. ú. Sobotka o výměře 833 m2

4. část pozemku č. 1503/2 v k. ú. Sobotka ( nutno provést geometrické zaměření ) výměra dle geom. plánu cca 145 m2.

C/ Nový odprodej bytů v čp. 536, Zahradní ul. v Sobotce se zatím řešit nebude

D/ Kaplička na cestě k Nepřívěci nebude odprodána

E/ Prodloužení termínu sepsání kupní smlouvy na odprodej domu čp. 290 firmě A TOP s.r.o. Sobotka do 28. 2. 1998

F/ Prodloužení zápůjčky sobotecké monstrance na období I. čtvrtletí r. 98 na základě žádosti Uměleckoprůmyslového muzea v Praze ze dne 18. 11. 97

4) Vyhlášky města
a) O tvorbě a použití Fondu rozvoje bydlení č. 4

aa/ vyhlášení podmínek výběrového řízení na žadatele o půjčku k datu 1. 1. 1998

b) Vyhláška č. 5/97 o místních poplatcích

1) Oznámení MK ČR ze dne 9. 10. 97 a dne 20. 10. 97 o prohlášení za kulturní památku
1. Busta F. Šrámka - Spyšovská ul. č. parc. 618/4 v k. ú. Sobotka

2. Budova MěÚ - Boleslavská ul. čp. 440 v k. ú. Sobotka

3. Budova spořitelny - Jičínská ul. 420 v k. ú. Sobotka

4. Dne 29. 10. 97 nebyla prohlášena za kulturní památku socha sv. Izidora -Spyšovská ul., poz. parc. č. 622 / 2 v k. ú. Sobotka

2) Nové skutečnosti při přípravě výstavby čističky odpadních vod.

3) Současný stav prací na přístavbě a rekonstrukci ZŠ

4) Příprava oslav 500 let města Sobotky

5) Informace starosty

a) o odprodeji bytů v obecním domě

b) o pronájmu neobsazené zubní ordinace v budově zdrav. střediska MUDr. Daně Krykorkové z Jičína

c) prodloužení nájemní smlouvy areálu koupaliště města Sobotky na sezónu r. 98 p. Evě Svatoňové, Mladá Boleslav, ul. Regnerova 297

6) Informace fin. účetní o stavu hospodaření města k 30. 11. 1997

7) Navrhovaný poplatek z hracích automatů pro příští rok ve výši 80% z maximální celkové výše poplatku

Sobotecký hřbitov se nachází v ochranném pásmu zámku Humprecht. Veškeré úpravy a přemísťování náhrobků podléhají správnímu řízení podle zákona č. 20/87 Sb. o památkách.

Ohlášení zamýšlené úpravy se podává Okresnímu úřadu v Jičíně, oddělení kultury, které vydává příslušná rozhodnutí.

Nedodržení této podmínky podléhá udělení sankcí až do výše 10 000,- Kč.

Když jsem se před lety začal zabývat vztahem Karla Čapka k Fráňovi Šrámkovi, našel jsem v ranním vydání Lidových novin z 26. prosince 1938, kde dominovala v černém rámečku slova "Karel Čapek mrtev", krátký nekrolog konstatující jako dominantní vztah Čapkův ke Šrámkovi. Podepsán byl Julius Fúrth, tehdejší generální ředitel koncernu Lidových novin, kam patřila i nakladatelská firma Borový. (Od roku 1945 se začal psát Firt.) V době mého "objevu" už sice nebyl ředitelem čs. vysílání stanice Svobodná Evropa, ovšem i tak se s jeho textem a jménem muselo zacházet velice opatrně.

V roce 1972 vyšly v Kolíně nad Rýnem Firtovy nakladatelské paměti Knihy a osudy. Pro mě tenkrát samozřejmě nedostupné, ale kolega, který emigroval do Kanady, mi poslal několik oxeroxovaných stránek se zmínkami o Šrámkovi. Tehdy jsem jich mohl využít jen nepřímo. Dnes je už mám plně k dispozici.

Firtova "služba knihám a novinám" začala na rozhraní 20. a 30. let, kdy přišel do nakladatelství Borový a pak do koncernu Lidových novin, k nimž patřila i Peroutkova Přítomnost. Své vzpomínky v knize dovedl do konce první republiky. Za války pracoval v emigraci v zahraničním odboji, od roku 1945 byl poslancem za stranu národně socialistickou a vedl její nakladatelský dům Melantrich. V roce 1948 musel znovu emigrovat, brzy se pak stal předním pracovníkem Svobodné Evropy.

Ve své knize vzpomíná i na řádku spisovatelů, spolupracovníků Lidových novin a kmenových autorů nakladatelství. Mezi nejvýznamnější patřili Čapkové, Poláček, Nezval a samozřejmě i Fráňa Šrámek, jemuž věnuje Firt značnou pozornost.

V Knihách a osudech o Šrámkovi připomíná známá fakta, že "žil samotářsky ve vršovickém činžáku", že "neměl rád hosty, zejména ne nové tváře, a záhy přestal chodit k Čapkovi na pátky, k jejichž zakládajícím členů, patřil". Podrobněji píše o svém osobním seznámení se Šrámkem :

"V listopadu 1930 mi přinesl /pan Paták, který nosil zálohy na honoráře/ od Šrámka pozvání. Máme prý spolu přijít na návštěvu. Vyzbrojil jsem se dvěma lahvemi rýnského vína od Lippertů. Přijal mne velice vlídně a postupně se tak rozehřál, že mne na nejbližší prázdniny pozval k sobě do Sobotky. Já měl v tu chvíli pocit, jako bych byl vyznamenán nejvyšším československým řádem Bílým lvem! Míru mého vzrušení snad dokáže pochopit jen ten z mé generace, kdo četl ve svých osmnácti nebo dvaceti letech Stříbrný vítr nebo Tělo. Z předvánoční návštěvy se dvěma lahvemi rýnského se stala pravidelná instituce. Ba i do Sobotky jsme s panem Patákem asi třikrát zajeli. Ze samotáře Šrámka se v jeho rodišti, kde žila jeho maminka, stal organizátor studentských ochotnických představení a výletů." /s. 143/

Firt se občas zúčastnil i pondělních procházek Karla Čapka se Šrámkem a Langrem. Ty ustaly po Šrámkově přestěhování na Smíchov na Santošku. Tam se byl se Šrámkem rozloučit před svým prvním odchodem do emigrace : "Nic jsem sice neřekl, ale na jeho smutných očích jsem poznal, že ví, o jakou návštěvu jde." Po válce byl u Šrámka jen jednou : "Po válce jsme slavili radostné shledání. Šrámek se těšil dobrému zdraví a znamenitě vypadal. Ukázal mi připravený rukopis básnické sbírky, kterou pak nazval Rány, růže a vydal u Borových. U dvou básniček se zvláště zastavil : jedna byla věnována jeho mamince, která zemřela roku 1938, o druhé mi řekl, že vznikla těsně po úmrtí Karla Čapka : "Splatil jsem tady svůj starý dluh!" V těchto verších se přihlašuje k Čapkovi mnohem víc než kdykoliv před tím.

Jednou básní po mé návštěvě sbírku doplnil. Zajímal se o všechno, co jsme za války dělali v Londýně, a vyptával se zvláště na prezidenta Beneše, kterého dobře znal z prvého období pátečníků. Vyprávěl jsem, že Beneš v emigraci zestárl a že je už celý bílý. Ohlasem mého vyprávění jsou verše, v nichž říká, že prezident musel "pobělet", vždyť po sedm let pomáhal v božích mlýnech (Báseň Kytička panu prezidentovi) Šrámek se cítil v poválečné svobodě jako znovuzrozený. Nechtěl jsem mu kazit radost svými obavami o budoucnost nové svobody. A tak jsme si připili na zdraví prezidenta, republiky a její vlády. Pak už mne zavalilo tolik povinností v Melantrichu a ve straně, že jsem se na Santošku nedostal. Proto jsme se viděli po válce se Šrámkem jen jednou a třikrát si vyměnili vánoční pozdravy." /s. 145/

V uvedených citacích přináší Firt i pár méně známých drobných poznatků o Šrámkovi. Připomněli jsme si jimi nejen nedávné výročí Firtovo, letošní "nekulaté" výročí Šrámkovo, ale v podtextu i nelehkou historii našeho národa v tomto století.

I když žil a působil v Praze, zůstal po celý život Sobotce věrný, i pohřben bude podle svého přání na soboteckém hřbitově. Plně rozvíjel Šrámkův odkaz, že milovat rodný svůj kraj znamená - sloužiti mu.

Osobně jsem dr. Šimůnka poznala v r. 1974, kdy již pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Tam do nebývalé šíře a kvality pozvedl spolu s redaktorem Jindřichem Hilčrem činnost Klubu mladých čtenářů. Do jejich příchodu KMČ zajišťoval výběr kvalitní literatury pro děti a mládež do škol a jejich prostřednictvím do rodin. Dr. Šimůnek a J. Hilčr začali organizovat pro školní a knihovnické kroužky celoroční soutěže, např. S knížkou za objevy, Ten dělá to a ten zas tohle, S knihami Albatrosu poznáváme život, svět a krásu, V přírodě se nikdo nenudí. Vyvrcholením soutěží pro nejúspěšnější kroužky byly sjezdy KMČ v Domě dětí na Pražském hradě. Pro děti byla zajištěna představení v Národním divadle i na jiných pražských scénách. V kulturních programech pro ně účinkovali významní umělci - např. J. Haken, M. Doležel, J. Charvátová, G.Vránová, K. Gott, J. Suchý. Především však měly děti možnost besedovat s předními spisovateli a ilustrátory. Rádi mezi ně chodili Fr. Nepil, Fr. Kožík, V. Zamarovský, L. Souček, J. Žáček, H. Šmahelová, J. Paleček, E. Petiška, M. Zinnerová, A. Born, K. Muller, H. Zmatlíková a mnoho dalších.

Takovéto duchovní hostiny se mohli zúčastnit jen ti nejúspěšnější jednou za svá školní léta. Sobotecká škola však byla ve výhodě. Měli jsme možnost jezdit na besedy přímo do Albatrosu, především však jezdili spisovatelé za dětmi pravidelně přímo do školy. Tak nejen jednotlivci, ale celé třídy poznaly např. Ilonu Borskou, L. Stehlíka, R. Slacha, Vl. Hulpacha, Fr. Kožíka, Vl. Kováříka, E. Horelovou ... Ve větším počtu pak přiváděl dr. Šimůnek spisovatele na Dny Albatrosu při Šrámkových Sobotkách. V době jeho působení v KMČ obdarovával Albatros sobotecký festival množstvím tisků, pro něž si jezdili i pedagogové z celého okresu.

Ze své funkce vedoucího KMČ při nakladatelství Albatros zajistil dr. Šimůnek výstavy desítek malířů a ilustrátorů v Šolcově statku. Mnohé výstavy i sám zahajoval. Mezi jeho přátele malíře, které do Sobotky přivedl, patřili např.: Zd. Mlčoch, Zd. Kudělka, L. Ševčík, L. Vimr, O. Čechová, M. Jágr, J. Kovařík, M. Pacner, J. Zápal, St. Holý, E. Bednářová, J. Kalousek, A. Born. Celá generace soboteckých školáků prošla těmito výstavami a vzdělávala se při besedách s tvůrci významných vystavených děl.

Prosadil i dvě dlouhodobé výstavy na Humprechtě - Knihy všem - nejhezčí dětem a Zámek devatera pohádek, které po desetiletí přitahovaly školní výlety, které zajišťovaly vysokou návštěvnost zámku a propagaci Sobotce.

Po smrti profesorky Marie Hejnové v r. 1987 se stal správcem Archivu Fráni Šrámka a věrným strážcem odkazu manželů Hejnových. Navrhoval koncepce Šrámkových Sobotek, vybíral a zajišťoval přednášející, díky svým známostem získával osobnosti na zahájení, mnohdy organizoval i kulturní programy. Byl redaktorem Zpravodaje Šrámkovy Sobotky. V Albatrosu nabízel zázemí pro tiskové besedy před zahájením festivalu, zval novináře. Měl nejen nápady, také je denní prací realizoval. I úspěch poslední 41. Šrámkovy Sobotky ke 120. výročí narození Fráni Šrámka, které se pro nemoc už nemohl osobně zúčastnit, byl z velké části jeho dílem. Přitažlivými festivalovými tématy se mu dařilo udržovat zájem o festival, o mateřštinu, o Fr. Šrámka i o samotnou Sobotku.

Vděčíme mu za mnoho. Tento skromný a obětavý člověk nám bude v Sobotce moc a moc chybět.

PÍSEŇ O PLAKÁNKU
JAROSLAV ŠIMŮNEK

Tak šli jsme tebou - kam dřív pohledět ?
Do očí milé - či na krásu bříz ?
Na její úsměv - nebo do studánek
pod patou skal ukrytých ?

Mně pověděl jsi,
ale já říci to neumím.
A zpívat k tvojí chvále ?
Vždyť víš, jak falešně to zní.

Dík - ten musím vysloviti
za krásu dne, kdy s milou jsem tebou šel,
kvet podzim na skalách a v jejich přítmí
jen tys ten polibek uviděl.

Nevím, kdo mimo mne se láskou tobě svěřil.
Vzpomínkám patří to. Jdem spolu životem
a k tobě přijdem zas.
Vždyť tajemství jak ty líp nikdo neuchrání,
čekej, čekej nás.

( z prvních veršů Jaroslava Šimůnka )

Listoval jsem často krasopisně a uvážlivě koncipovanými dopisy, náčrty Jaroslavových nutných projevů, knižních rozborů a doprovodů, kterými doprovázel řadu svých edic a tisků. Snad jen bibliografický soupis této činnosti a tvorby ozřejmí rozsah a osobitost Šimůnkovy aktivity.

Léta jsme si byli blízcí v zavazující oblasti časopisů a knih pro děti, v budování Klubu mladých čtenářů, ve spolupráci s učiteli a tvůrci umění dětem. Ani v Přípravném výboru Šrámkovy Sobotky jsme nemohli chybět. Pomáhali jsme, při účasti celého Albatrosu, čelit nejednou nepřejícím tendencím, vrchnostenskému nepochopení a dohledu.

V Sobotce naštěstí vždy převážila důvěra a porozumění. Čeština a poezie tu zaznívaly magickým hlasem. Umění tu představovalo stav lidské mysli i ducha.

Odlesk těchto záměrů může přiblížit a dosvědčit Jaroslavem spoluvytvářené Knihovničky Českého ráje, v jeho příspěvku o "Ruralistech Českého ráje", kteří jako neumlčitelní praví lidé tohoto kraje "mají podivuhodný smysl pro krásu... Věděli, jaké místo volili pro vrbu, než ji zasadili, a také pro lípu - tak nějak to říkával Šrámek. Ten smysl pro krásu zůstal ..."

Stále mi zní náš poslední rozhovor. Hlas v telefonu byl překvapivě pevný, uklidňoval. "Ty nevíš, co je to nemoci se opřít o ruku, pozvednout ji, uchopit tužku. A psát ..."

Zatajil se mi dech. Strážkyně, pomocnice, milující dobrá víla doprovázela těžce nemocného do poslední chvíle, které žel, nešlo zabránit ...

MS

"Ani někdy nevím, co dřív," říká KAROL BÍLEK

KAROL BÍLEK (nar. 1939 v Mladé Boleslavi) žil od dětství v Sobotce. A jak říká, už od základní školy mu bylo jasné, že jeho životním osudem bude historie. Chtěl se stát učitelem, na jedenáctiletce v Mnichově Hradišti však nahlédl do práce v okresním a městském archivu, a to definitivně rozhodlo. "Všichni mi navíc říkali, že jsem moc hodný na to, abych byl dobrým kantorem, a tak jsem šel na archivařinu," říká. A archivnictví na pražské filozofické fakultě skutečně v roce 1961 úspěšně absolvoval. To už byl naplno zapojen do kulturního života v Sobotce: Na částečný úvazek vedl městský archiv, hrál ochotnické divadlo, provázel turisty na Humprechtě. Po vojně nastoupil jako ředitel jičínského okresního archivu. Zažil tu několik stěhování, než archiv získal definitivní sídlo v jeřickém zámku.

Karol Bílek pracoval jako ředitel okresního archivu od roku 1964 do roku 1970, kdy musel z politických důvodů odejít. Oficiálně se tomu říkalo snižování počtu pracovníků. "Bylo to celé velmi kuriózní," říká. "Když Dubček přijel v osmašedesátém z jednání v Moskvě, měl jsem neodbytný pocit, že mu musím nějak výrazně pomoci. A tak jsem šel na stranický sekretariát a vyplnil přihlášku do strany. Byl jsem tedy dokonce i víc než rok řádným straníkem. Bylo nás tehdy takových víc. Když jsem byl v roce 1970 u prověrkové komise a soudruzi se mě zeptali, zda souhlasím s 2000 slov a já jim řekl, že až na pár slov ano, vytáhli ze šuplíku předem vypracované rozhodnutí a já z archivu vyletěl."

Z počátku si myslel, že se přece jen uplatní v oboru. Nevzali ho však v turnovském muzeu, kde měl místo původně slíbeno, ani nikde jinde. A tak se po dvou měsících, kdy brigádně provázel turisty na Kosti, stal nočním hlídačem v ČSAD v Sobotce. Někdy v polovině následujícího roku za ním přijeli z Památníku národního písemnictví v Praze a nabídli mu čtvrtinu úvazku na odloučeném pracovišti ve Starých Hradech. "A tak jsem začal cestovat mezi Sobotkou a Starými Hrady," říká Karol Bílek., "v noci v ČSAD a přes den v archivu. Ona tehdy v pražském ústředí Památníku pracovala vybraná společnost. Byl tam například budoucí ministr obrany, kancléř a velvyslanec v Moskvě Dobrovský, pracoval tam budoucí mluvčí Charty filozof Hejdánek a další.

Od únory 1972 se Karol Bílek stal řádným zaměstnancem depozitáře PNP ve Starých Hradech. A i když vykonával vedoucí funkci, byl jako vedoucí uváděn někdo jiný. Jeho jméno se tehdy nikde oficiálně nesmělo objevit. I těch pár článků pro regionální noviny raději "podepsal" někdo jiný. Stejně tak nesměl působit ani v sobotecké kultuře - a přitom to byl právě on, kdo sál v roce 1964 u zrodu Zpravodaje Šrámkovy Sobotky, na svoji dobu velmi oblíbené liberální tiskoviny. Nesměl být ani kronikářem, ani soboteckým archivářem. Normalizační režim byl důsledný. A tak mu "zbylo", naštěstí, jen archivnictví. A to je pevně spjaté se starohradským zámkem, původně komunisty určeným k demolici. Nebýt místního učitele Holmana, který spolu s několika důchodci a dalšími nadšenci začal za minimální finanční podpory zdevastovanou stavbu opravovat, určitě by se tak stalo. Postupně, za mravenčí práce desítek lidí z blízkého i dalekého okolí, se zámecké budovy opět zaskvěly novými fasádami, vznikly nové prostory. Mezi nimi i ta, která získala Starým Hradům největší renomé - výstavní síň. Od roku 1975, kdy byla galerie otevřena, do konce loňského roku (1996) se zde uskutečnilo 234 uměleckých výstav, koncertů, setkání a besed. Dodnes sem jezdí věhlasní umělci recitovat, uvádět výstavy, či jen tak si popovídat za symbolický honorář sestávající z kávy a koláče. Jako by tak spláceli ty stovky hodin, které tu prostí lidé z okolí zdarma odpracovali, aby ten "svůj" zámek zachránili. Po celá léta kulturní akce dramaturgicky připravoval právě Karol Bílek spolu se svojí druhou manželkou Evou. Ta na zámku začala pracovat ještě jako studentka v roce 1973, natrvalo potom od roku 1980. "Myslím, že se splnilo to, co si pan učitel Holman přál," říká Karol Bílek. "Co by bylo se zámkem, kdyby nesloužil lidem, říkal, a proto se při výběru vystavujících umělců, koncertů a besed snažíme, aby sdělené bylo co nejvíce přijatelné i pro obyčejné lidi, kteří si zámek vlastnoručně opravili. Jsme rádi, že právě oni tvoří opravdu víc než třetinu návštěvníků. A chodí jich sem na vernisáže nebo besedy opravdu hodně. Nikdy nezapomenu na rekordní účast 450 lidí. Samozřejmě, že jsme měli občas i politické potíže. Vystupovali tu lidé, kteří jinde takzvaně nesměli, v roce 1986 jsme zavedli tradici prvomájových recitačních odpolední, když jsme pozvali dceru Jaroslava Seiferta, který ten rok zemřel. Jen nám v době podepisování - ať už Charty nebo Několika vět - všichni říkali: Vy proboha nic nepodepisujte, ať máme kam jezdit."

Po roce 1989 byl Karol Bílek, který v listopadových dnech aktivně vystupoval v tehdejším Občanském fóru v Libáni, kooptován jako předseda kulturní komise na Okresní národní výbor v Jičíně. A už se funkcí nezbavil. Po rozpadu Občanského fóra se stal předsedou Okresní rady Občanského hnutí, od vzniku Pekařovy společnosti Českého ráje pracuje - už opět veřejně - i na poli historickém. Od roku 1995 je předsedou Společnosti. Podílí se na činnosti celorepublikového Historického klubu, je členem vědecké rady Památníku národního písemnictví. Od podzimu 1990 je starostou obce Sedliště, kde s rodinou žije, a okolní obce zastupuje v okresním shromáždění. V posledních letech také znovu obnovil násilně zpřetrhanou spolupráci s kulturním děním v rodné Sobotce, píše do celostátních i regionálních tiskovin, z nichž některé rediguje. "Ani někdy nevím, co dřív," říká. A k tomu všemu práce v Památníku, která je mu vším.

"Starohradský zámek je jediným venkovským depozitářem Památníku národního písemnictví," uvádí. "Máme tu uloženo celkem 23 133 archivních kartonů. Jsou zde shromážděny písemnosti spisovatelů, básníků a dalších osobností naší kultury. Naším úkolem je uchovávat a zpřístupňovat tato zajímavá svědectví o naší minulosti veřejnosti, poskytovat kvalifikovanou pomoc badatelům, zodpovídat dotazy, publikovat studie, připravovat zajímavé pasáže z korespondence slavných pro odborné semináře a mnoho další, na první pohled možná nezajímavé práce. Víte, já mám tuto práci jako koníčka, nepamatuji se, že bych si v posledních letech vybíral dovolenou, až tím možná rodina trpí. Je pro mě fascinující poznávat osobnosti pomocí jejich korespondence, úvah nebo ručně psaných poznámek. Jsem zatvrzelým lokálpatriotem, máme tu archivovány písemnosti všech autorů z Českého ráje, Podkrkonoší a Pojizeří. Jsou tu zastoupeny osobnosti od národního obrození až po současnost. Zvlášť pyšný jsem na archiválie vztahující se ke Starým Hradům nebo k našemu okresu. To vždycky říkám: V těchto deskách není krajan, to je přímo OKRESAN," uzavírá Karol Bílek.

(Zaznamenáno ve Starých Hradech v únoru 1997.)

S radostí musím napsat, že pořadatelé letošního Šrámkova matiné (SMKS) měli obojí. 25. ledna v sále spořitelny Alena Pospíšilová a Jan Bílek představili 10. svazek Knihovničky Českého ráje, který je samozřejmě o Šrámkově díle - Šrámkova tvorba povídková ve srovnání s tvorbou básnickou. Autorem není nikdo jiný než Zdeněk Svěrák. Mluvilo se o ledasčem, O Koljovi, ...., paní Kofránková četla ze Šrámka, vzpomněli jsme na dr. Šimůnka, vybrali mezi sebou 4 656,- Kč na konto Paraple. Tuším, že si spousta lidí, tak jako já, kladla trochu nejistě otázku : Šrámek a Svěrák ? A věřím, že si většina z nich po tomto odpoledni odpověděla : rozhodně Šrámek a Svěrák. Můj optimismus je podložen nejenom plným sálem spořitelny, ale i vysíláním Českého rozhlasu I. Radiožurnálu (reportáž ze Šrámkova matiné).Ti všichni se zajímali o jméno, nápad a ŠRÁMKA.

Soutěž je rozdělena do kategorií podle žánru a podle věku autorů :

I. kategorie: básně, básnické soubory (nejméně 80 veršů, nejvíce 180 veršů všech příspěvků dohromady)
I. A kategorie: od 15 do 26 let

I. B kategorie: od 26 let

II. kategorie: prozaické práce (nejméně 5 stran, nejvíce 20 stran textu všech příspěvků dohromady)
II. A kategorie: od 15 do 20 let

II. B kategorie: od 26 let

III. kategorie: studie z oboru literárních věd o autorech východočeského regionu, historické a vlastivědné práce o vývoji přírodních, sociálních a kulturních poměrů ve východních Čechách (rozsah neomezen, bez dělení na věkové kategorie).

Soutěžní práce musí být původní, dosud nezveřejněná nebo zveřejněná v roce 1997 - 98. Uzávěrka literární soutěže je dne 15. dubna 1998. Práce, vyhotovené ve dvou exemplářích (psáno pouze po jedné straně listu, 30 řádků po 60 úhozech, a to na stroji nebo na počítači), opatřené jménem, adresou a datem narození autora, nutno odevzdat nebo zaslat na adresu Okresního úřadu Jičín, Havlíčkova ul. 56, 506 14 Jičín.

Vyhlášení výsledků, ocenění autorů nejúspěšnějších prací a rozborový seminář proběhnou v Sobotce dne 2. července 1998. Vyhlašovatelé si vymiňují právo ponechat si v archivu literární soutěže Šrámkovy Sobotky za účelem dokumentace jeden exemplář oceněných prací.

Spořitelna byla zaplněna do posledního místečka, mnoho návštěvníků postávalo. Všechny pojila touha strávit předvánoční večer se svými dětmi, potěšit se jejich vystoupením. Vždyť je to asi ten nejkrásnější dárek, který mohou rodiče od dětí dostat.

A děti se opravdu snažily. Ať to byly ty nejmenší, které si připravily básničky a písničky nebo dramatizaci pohádek, včetně kostýmů a kulis, nebo ty starší. Z jejich úst zazněly Šrámkovy verše vánoční. Žáci 8. A a 8. B se zase představili sborovou recitací Erbenovy básnické skladby Štědrý den. Závěr večera pak patřil dramatickému ztvárnění Nerudovy Romance štědrovečerní v podání žáků 7. B.

Svatý Petr v peřinách, andělíčkové, muzikanti, ženy, muži, i dvanáct panen se třináctou Anduličkou, a především svatá rodina s Ježíškem, kterého hrál malý Vojtíšek Zemánek, vytvořili živý betlém, který si návštěvníci pořadu odnášeli ve svých srdcích domů.

Vánoční atmosféru navodil i překrásný betlém v předsálí a výzdoba v sále.

Jaký by to byl ale vánoční pořad, aby v něm nezazněly koledy! Právě ty vánoční náladu v sále ještě znásobily. Zvonivé hlásky dětí, které speciálně pro tento pořad nacvičily i kánon Jen poslyšte, jak zvonky zní, nás provázely celým večerem.

Druhého dne pak ještě pro žáky školy zněly další vánoční písně, které jim přijela zazpívat a zahrát hudební skupina Fidle z Jičína.

O. B.

Při jeho letošní přípravě učitelky připravily pro předškoláky zápis protkaný pohádkou Václava Čtvrtka. Pohádkovou atmosféru umocňovala i výzdoba školních prostorů.

V rozmanitých činnostech celého putování pohádkou učitelky získávaly přehled o všeobecných znalostech a dovednostech jednotlivých dětí a posuzovaly jejich úroveň školní zralosti. Klidná a přátelská atmosféra pomáhala dětem překonat počáteční ostych ze školního prostředí. Během dvou dnů se k zápisu dostavilo 41 předškoláků. Každý z budoucích prvňáčků si odnášel drobný dárek a upomínkový zábavný list.

Dovolte mi, abych na závěr popřála za všechny pedagogy našim budoucím prvňáčkům hodně úspěchů a radosti ze školní práce.

A Jak se máte, Jiráskovi?

V Dobře. Od září 1997 bydlíme v Českém Meziříčí v podhůří Orlických hor, asi 5 km od Opočna. Je to středisková obec o něco menší než je Sobotka.

A Jak vzpomínáš na Sobotku, její obyvatele a vůbec, zasteskne se Ti někdy?

V Zpočátku jsem měla tolik práce se zařizováním domácnosti, s vyřizováním všelijakých věcí a sžíváním se s novým prostředím, že jsem na Sobotku a na Vás všechny přátele a známé myslela opravdu jen málo. Postupně se nové okoukalo a zbývá mi více času. Konečně mám dávno vytoužený čas věnovat se znovu více sportu.

A V těchto dnech sledují sportumilovní příznivci Zimní olympiádu v Naganu v Japonsku. Hovoří-li se o olympiádě, automaticky se mi vybavíš Ty, naše sobotecká olympionička.

V Po olympiádě v americké Atlantě jsem byla hrozně unavená, definitivně rozhodnutá skončit. Teď se cítím po roční pauze zase dobře a do sportování mám opět chuť. Nechala jsem se znovu přemluvit a získat pro trénink na další olympiádu. Jsem členkou reprezentačního týmu paraplegiků a s chutí se připravuji na olympiádu do Austrálie.

A Jaké máš v novém domově podmínky?

V Docela dobré. Je zde rovinatý terén, takže jsem denně nejméně 2 hodiny venku. Udělám zhruba 8 - 10 km a je mi fajn. Vzpomínám vděčně na Zuzku Hejnovou a naše společné cesty do posilovny v Mnichově Hradišti. Bezbariérovou posilovnu tady bohužel nikde nemáme. Jsem ráda, že mohu alespoň navštěvovat pravidelně stejně šikovnou masérku, jako byla Jarča Konečná.

A Čteš ZŠS? O čem bys ráda četla v dalších číslech, co nejvíce Tě ze života Sobotky a okolí zajímá?

V Zajímá mě všechno. Daleko více nyní oceňuji třeba i drobnou zprávu. Každá maličkost mě alespoň na chvílku vrátí do Českého ráje. Takže, lidi pište, ať mám co číst.

A (Jaké máš nejbližší plány ?

V Pokud jde o sport, čekají nás perná soustředění v teplejším klimatu. V únoru a v dubnu budeme trénovat na Kanárských ostrovech, v létě se chystáme do Anglie na mistrovství světa. Pokud mi to vyjde, ráda přijedu třeba i na Šrámkovu Sobotku.

A A co Tvoji mužští? Jak si zvykli na nový domov?

V Martin pokračuje ve studiu na jazykové škole v Chrudimi , Tomáš dojíždí do Dobrušky na gymnázium a všechny Vás moc pozdravuje. Manžel se vrátil domů, je nablízku své mamince, věnuje se zemědělské výrobě a hlavně koním, takže je naprosto spokojen.

A Je radost pobýt a povídat si s člověkem vyrovnaným. Přejeme, Věrko, Tobě i Tvým blízkým hlavně pevné zdraví . Těšíme se s Vámi na shledanou v Sobotce.

Biograf Český Ráj v Jičíně

28.2.-1.3.Svatba mého nejlepšího přítele
2. a 3 Muž, který věděl příliš málo
5. - 7. Titanik
9.- Pátý element
10.- Mandragora
12.- Život v sedmém nebi
13. - 15. Jezerní královna
16. a 17. Amistad
18. a 19. Šakal
20. a 21. Mrtvej brouk
23. a 24. Sedm let v Tibetu
26. - 28. Vina nevinných
28.- Kraťásky (jen v 15.00 hod.)
29. - 31. Česká soda

Začátek představení ve 20.00 hod.

Dne 30. ledna 1998 uplyne 80 let od narození pana JAROSLAVA CHÝLE. Hodně zdraví a spokojenosti přejí manželka, Petr s rodinou, Jaroslav s rodinou, Jaroslav Zahrádka s rodinou a Karel Chýle s rodinou.

S nehynoucí láskou stále vzpomínáme, zvláště pak 19. února 1998, na naši milovanou manželku, maminku a babičku paní KAROLÍNU MULLEROVOU, která již 5 let odpočívá na soboteckém hřbitově.

Někdo si myslí, že zapomínáme,
když úsměv na tváři máme.
Jsou zármutky do prsou nemilosrdně vryté,
jsou boly těžké, v hloubi srdce skryté.

Dne 24. ledna 1998 se dožila 91 let paní MARIE MIKULECKÁ z Oseka. Hodně zdraví a spokojenosti do dalších let přejí děti s rodinami, vnoučata a pravnoučata.

12. února zároveň vzpomínáme 40. výročí úmrtí našeho milého tatínka pana JANA MIKULECKÉHO, kováře, též z Oseka.

OPUSTILI NÁS NAVŽDY

V prosinci 1997

13. 12. zemřel ve věku 75 let pan MIROSLAV PRAJZLER z Libunce.
18. 12. zemřel tiše v požehnaném věku 93 let pan ŠTĚPÁN TOMÍČEK z Brodku.
20. 12. zemřela tiše v požehnaném věku 89 let paní FRANTIŠKA KUBÁTOVÁ, rozená Švihová.
27. 12. 1997 zemřela v Praze ve věku 80 let JUDr. MARIE FLEISCHMANOVÁ, rozená Zindrová z Plhova.
27. 12. 1997 zemřel ve věku 84 let JUDr. FRANTIŠEK ROUBAL, básník a spisovatel.
29. 12. zemřela v požehnaném věku 94 let paní EMÍLIE ŠKOPÁNOVÁ z Mladějova.
24. 12. zemřela po kratší nemoci paní HILDA BITTNEROVÁ, rodačka z Liboše ve věku 88 let.
.31. 12. zemřel náhle ve věku 78 let pan MILOSLAV ŠPÍNA z Libáně.

V lednu 1998

10. 1. zemřela ve věku nedožitých 45 let paní LIBUŠE ZIMOVÁ, rozená Bočková, z Batína.
12. 1. zemřela náhle ve věku 80 let paní ANNA KOMÍNOVÁ, rozená Janatková.
19. 1. zemřel ve věku 86 let pan JAROSLAV KAŇKA ze Sobotky.
23. 1. zemřel po krátké nemoci ve věku 83 let pan JOSEF ŠPÍGL z Příchvoje.
24. 1. zemřel ve věku nedožitých 75 let pan JOSEF VELECHOVSKÝ z Horních Rokytňan.
25. 1. zemřela tiše po dlouhé nemoci p. PhMr. DOBROSLAVA DIVÍŠKOVÁ ze Sobotky ve věku 82 let.

Pan JUDr.FRANTIŠEK ROUBAL zemřel 27. prosince v Jičíně. Narodil se 29. června 1913 na Samšině, vystudoval jičínské gymnázium a v Praze práva. Od studentských let publikoval verše, články i rozsáhlejší díla, svou první básnickou sbírku Milenci slunce a smutku vydal pod pseudonymem Vladimír Samšínský již roku 1933. Pak následoval mj. román z vesnického prostředí Nemocní stezkem /1944/. Vesnické tématice zůstal věrný i v knize Sklizeň úsvitu, která vyšla roku 1948 na počest 100. Výročí zrušení roboty a uzavírala Lažanovu Edici Českého ráje. Později tiskl v různých novinách převážně dobově angažované verše a působil jako právník jičínského okresního národního výboru a tamního Agrostroje. Před pěti lety vyšla knižně jeho rozsáhlá básnická skladba Nezvěstná naděje, v níž se vyznal ze svého celoživotního obdivu k osobnosti J. A. Komenského. František Roubal měl opravdu rád svůj rodný kraj a bude navždy tvořit malý kamínek jeho literární tradice.

Pan JAROSLAV KAŇKA ze Sobotky zemřel 19. ledna ve věku 86 let. Odchází v něm jedna z pozoruhodných osobností Sobotky. Vyučený elektrikář, rodák z Ledců, přišel do Sobotky až po 2. světové válce, ale rychle se sžil se zdejšími lidmi, kteří si ho oblíbili pro jeho veselou, dobrosrdečnou povahu. Aktivně se zapojil i do veřejnho a kulturního života, byl předním činovníkem Vlastenecko-dobročinné sdružené obce baráčníků a úspěšným divadelním ochotníkem. Zachováme mu vděčnou vzpomínku.