Otázkou pro mnoho lidí, kteří se zabývají minulostí města, je i první písemná zpráva o Sobotce. Nejčastěji jsme se setkávali - i v odborné literatuře - s rokem 1287. Dovolte, abych nejprve ocitoval údaje ze slovníčku Kdo je kdo v dějinách Sobotecka, které se týkají Zdeňka z Třebíče, úředníka královské kanceláře z konce 13. století. "Podle formulářové sbírky protonotáře Jindřicha Vlacha, úředníka královské kanceláře, vznikla opisem obdobná sbírka Zdeňka z Třebíče. Písmem se hlásí na konec 13. století a obsahuje předlohy k různým úředním listům a listinám. V jedné z nich se vyskytuje místopisné označení "Sobunca civitas", které August Sedláček a další historikové i vlastivědní pracovníci považovali za nejstarší podobu jména města Sobotky a datovali ho k roku 1287 jako nejstarší zprávu o městě. Teprve dr. Sáša Dušková definitivně možnost tohoto výkladu odmítla. "

Text "Sobunkam civitatem" se vyskytuje ve formuláři v listině, která říká, že Beneš z Vartenberka slibuje věrnost králi Václavu II. Podle A. Sedláčka se listina hlásí do roku 1287, i když v textu je uveden rok 1277 - kdy ovšem ještě Václav II. nevládl. Podobně nesouhlasí i další uváděná jména šlechticů s jejich skutečně doloženým jednáním. Dr. Dušková přesvědčivě dokazuje, že jména i další údaje ve formulářové sbírce byla písařem sbírky vybírána do jednotlivých údajných listin náhodně a skutečnosti neodpovídají ani místní jména. Navíc i filologové odmítají možnost, že by jméno obce Sobotka bylo totožné s naší Sobotkou. Nezbývá tedy než se smířit se skutečností, že první písemná zpráva o Sobotce je až z let 1318 - 1322, kdy se Kabalec ze Sobotky zúčastnil bojů s Vokem z Rotštejna. A zároveň požádat všechny zájemce o minulost města, aby více než třicet let staré zjištění dr. Duškové vzali na vědomí a neopisovali zastaralé údaje. Zmíněná studie dr. Sáši Duškové je ve sborníku Sobotka 1968 na s. 7 - 11 a jmenuje se Nejstarší písemná zpráva o Sobotce.

K. B.

Upozornění pro předplatitele!

Počítá se Sobotka do Českého ráje?

K takové otázce patří tázavý pohled: "Jak je to myšleno? Jestli tam počítá Sobotka sama sebe, nebo jestli ji tam počítají druzí?" Myslím tím obojí.

Ta druhá odpověď je jednodušší. Ano, počítají s ní, nemohou ji v žádné úvaze vynechat, obejít či nepřibrat do spolku. Již krátce po samotném vzniku názvu Český ráj byla tu i nepřehlédnutelná brána do tohoto líbezného kraje. Město je dnes jedním z asi 30 členů Sdružení Český ráj, což je region s děsivým černým sluncem v černobílém logu a siluetou Trosek z té severní, méně hezké strany. Sídlo je v Turnově a cílem je společná propagace turistického ruchu v této oblasti. Sdružení je také kolektivním členem Euroregionu Nisa. Členství v regionech by mělo přivábit peníze z předvstupních Euro-fondů. Je to tedy logické: Obce, vesnice a města - zadávejte se v regiony, bude se tančit evropská beseda! Kdo se nezúčastní, kdo nebude atraktivní, kdo nebude aktivní až drzý, nic nedostane! Bylo to někdy jinak? Nezažila už Sobotka dost příkladů, jak dostat méně než jí náleží?

"Prošel kolem, neviděl mě. Ještě níže schýlím hlavu." Jenže večer už pak bude pozdě. Předevropská seskupení vznikají jako houby po dešti. Je pravda, že jsou to hlavně mikroregiony a jen namátkou příklady z okolí: Mikroregion Podkozákovsko - asi 8 obcí, sídlo v Koberovech, je v tom i Malá Skála. Mikroregion Podchlumí, asi 20 obcí od Kovače po Ostroměř. Mikroregion Kozlovy - Modřišice, Všeň, Žďár, Olešnice. Mikroregion Český ráj - asi 40 lokalit se sídlem na Vyskři. Ten je zajímavý, Sobotka v něm není. Mikroregiony se téměř zásadně spojují přes hranice administrativních okresů do přirozených funkčních celků a čerpají z evropského předvstupního fondu SAPARD a z českého Programu obnovy venkova. Jde o výrazně zemědělský program, ale i o vybavenost obcí a společný postup v modernizaci a propagaci. Úbytek obyvatel venkova se sice právě zastavil, ovšem je to také tím, že ve městech je katastrofální bytová situace. V České republice žije v obcích do 10 tisíc obyvatel celá polovina populace a bez jejího vlastního aktivního přispění se pro ni žádné rozvojové programy organizovat nebudou. Bez regionů to sice také půjde, ale hůř.

Takže tedy zpět na začátek k té otázce první. Jak moc a jak důsledně Sobotka, respektive její občané se sami počítají do krajiny Českého ráje kromě toho, že o blízkém okolí města i o jeho historii mnozí leccos vědí? Potřebují k něčemu životně nutnému Český ráj, který utíká za severní obzor a vedou do něj leda občasné letní procházkové trasy o nedělích? Sobotka nemá mnoho pracovních příležitostí, a tak už skoro století je především zásobárnou pracovních sil pro boleslavskou Škodovku a má samozřejmě silné vazby na okresní město Jičín. Do těchto měst se váže její ekonomický spád a zájem. Studenti Sobotky - po absolvování vyšších škol - se většinou zachycují ve větších a velkých městech, což je i můj případ, protože v Sobotce je kvalifikované místo vzácné. Sobotka žije v klidu svým trochu ospalým občanským životem sama pro sebe. Vždy několik obětavých jedinců se upřímně /a i úspěšně/ snaží zařizovat a řídit základní funkce městečka, zajišťovat spoluobčanům určitou kvalitu bydlení či přinášet a nabízet kulturu. Pohříchu ne vždy ve vzájemné úplné shodě a jen málokdy za evidentního zájmu občanů. Zpravodaj ŠS je velkou většinou článků jen laskavé vzpomínání na věci minulé. Jestliže tato provokativní slova vzbudí odpor stálých občanů, bude to jen dobře.

Protože Český ráj - to znamená turistiku, tvrdou konkurenci a samou potíž. Příliv lidí, kteří chtějí dostat všechno tak říkajíc pod nos, od dopravy přes výběr ubytování, stravování, programy a trasy výletů a hlavně atrakce. Život se amerikanizuje a je pro něj vzorem Disneyland. Kdo z turistů, kteří mají a mohou utratit peníze, postojí omámen tichou krásou Plakánku, kdo očima pohladí Roubenku? Kdo se zaposlouchá do šumu stromů z hrobu básníka a pod Humprechtem se zasní v představě života jeho dávných obyvatel? Kdo se jen tak projde pod podloubím a posedí u kašny, aby se dlouho díval na věž kostela nebo večer Sobotce do očí? Kdo bude pracně vyhledávat údaje o Kosti, Semtinské lípě, kdo bude pomalu a zdlouhavě vstřebávat data a verše soboteckých básníků? Jistě, najde se, ale co to většina, která preferuje rychlý konzum? Když je Sobotka "brána", tak by tu někde ta perzonifikovaná brána měla stát, měl by to být i opravdický větrný mlýn, třeba malý, ale na přístupném místě, průvodce = leták o Sobotce a okolí v agresivním informačním středisku zdarma, pečlivé a promyšlené značení, parkování, Šrámek a Šolc jako na dlani, Mánesův strop ve starém kině, služby. A pak hurá do okolí, koupaliště se skluzavkami a vodními atrakcemi, Humprecht, cyklotrasy, půjčovna kol, hromadné výlety historickou lokálkou třeba na Tábor a co já vím ještě.

Záchytné body tu již dávnou jsou. Šrámkova Sobotka /letos už čtyřicátá čtvrtá/ je takový prubířský kámen. Je to vždy akce až neskutečně pracná a záslužná, tvrdý oříšek i klenot pro mnohem větší město. Účastníci jsou ale nadšení literáti, milují kolektiv a pro něj snášejí i případné nepohodlí. Vadí spíš nezájem místních obyvatel o akce i o ně samé, nezájem často až ostentativní. Tak jsem si toho alespoň všiml. Jsou to příznivci Sobotky, všude ji chválí a měli by být chováni ve vatě. A pak je tu sobotecké posvícení, což je atrakce pro tisíce návštěvníků a přináší peníze, naposledy rozumně využité na reprezentatativní publikaci o Sobotce. Ta je především určena těm, kdo už něco znají a chtějí vědět víc. Potřebná je ale i jednodušší a levná publikace o dnešní Sobotce s fotografiemi stejně krásnými jako okolí. V tom má například Turnov letos velký náskok a mají ho i Libošovice a jejich mikroregion Český ráj.

Je v tom jistě spousta práce, ale kdo to myslí vážně, musí dělat reklamu, tedy něco, co se bude násobně zakusovat do podvědomí cíleného okruhu potencionálních zákazníků, ať již slovem, tiskem, obrazem nebo moderně na internetu. Naivně jsem si myslel, že když soustředím reklamy osmnácti soboteckých podnikatelů do kruhu na jednu stránku časopisu Týden v Českém ráji, k tomu nějaký ten článek ze Sobotky, rozhovor se starostou, že se tím zvýrazní postavení Sobotky ve Sdružení Český ráj a podpoří se tak trochu její potřeby a nároky. Z podnikatelů se nakonec připojili jen dva /ADS p. Janků a Hotel Ort/. A tak se naplnilo to, čeho jsem se obával a co jsem tak trochu i předpokládal: oblast Českého ráje není sférou zájmu soboteckých občanů a mezi Českým rájem a Sobotkou zřejmě bude i do budoucna jen povrchní, možná literární, ale nikoliv ekonomická vazba. Pár nadšenců ji těžko povznese tak, aby přinesla finanční profit městu. Ale brána do Českého ráje bude prý teď v Mladé Boleslavi.

A to je nepříjemná odpověď na titulní otázku.

Turnov, 7. 1. 2000

Hrad Kost je ukázkou gotické architektury z poloviny 14. století.

-JJ-

Sobotecký buditel

Roku 1838 se Vetešník stal soboteckým děkanem a pokračoval tu ve své práci. Především se staral o školu. Podařilo se mu rozšířit ji o třetí třídu, o což Sobotečtí marně usilovali po řadu let před tím. Pilně dohlížel na úroveň vyučování. Ve věži chrámu si založil knihovnu neobyčejně bohatou na svazky v několika jazycích. V pozdější době, kdy ho trápila nemoc, se stala tato knihovna jeho útočištěm. Trávil tu celé dny, studoval a své poznatky si zapisoval na přídeští. Nemoc, bolestivá dna, ho zmáhala. Stále více se uzavíral a stranil se lidí.

Zemřel před 150 lety 19. 1. 1850. Do hrobu za kněžištěm soboteckého kostela, na místo, které si sám vybral, ho pochoval jeho věrný druh a spolupracovník, libuňský jemnostpán P. Ant. Marek. Roku 1999 byl náhrobek Vetešníkův, hrubě skácený při opravě omítky chrámu znovu vztyčen péčí soboteckých Baráčníků a ve výroční den Vetešníkovy smrti byla u něho uspořádána malá vzpomínka na významného buditele.

S

100 Čechů Českého ráje

Pojedete-li z Turnova do Malé Lhoty za Petrem Kavanem, je to nejlepší přes Kacanovy, Vyskeř a Pleskoty. Ještě dřív, než přijedete do Libošovic, musíte zahnout na malou, téměř ztracenou okresku, která vás dovede k několika chalupám, které skutečně malou, chcete-li Malou, Lhotu tvoří. Je dobré jet pomalu. Z několika důvodů. Mohli byste zmíněnou odbočku minout, ale hlavně: Jedete za člověkem, který nikam nespěchá, můžete lépe nasát atmosféru lesů kolem Žehrovky, ztracených polí a léta nekosených luk, které voní jako babiččina stráň plná mateřídoušky. Jste-li předem domluveni, může se vám stát, že dotyčný vás bude čekat ve vratech a vy přijmete pozvání do chalupy, která je spíš starým statkem s velkou vstupní branou a vzrostlým kaštanem před okny.

"Dáte si čaj," řekne váš hostitel. A vy, teprve když odchází na zápraží pro čerstvý výhonek máty, pochopíte, že to nebyla věta tázací. Sedíte ve velké místnosti, která je kuchyní, obývákem i ložnicí zároveň, z obrázků na stěnách na vás hledí obyvatelé Indie ve všech roztodivných úborech, které si lze představit, z kazeťáku, jediné to technické vymoženosti v domě, zní lahodná melodie sitáru. A vy sedíte a je vám dobře, protože v bezpečí ...

Petr Kavan /* 1949/ pochází z Liberce. Po gymnáziu vystudoval zahraniční obchod na pražské Vysoké škole ekonomické. Absolvoval v roce 1973 a čtyři další roky pracoval v podniku zahraničního obchodu. Jak ale sám říká, nikdy neměl pocit, že by tam patřil. Někdy v roce 1975 začal, zpočátku "tajně" na balkóně a v prádelně, zkoušet svůj um se dřevem.

"Už dřív jsem se pokoušel psát, fotografoval jsem, zajímal se o divadlo a film. Měl jsem, a dosud mám, spoustu přátel mezi herci, výtvarníky a fotografy," říká.

V roce 1978 z "pézetky" odešel a živil se jako sezónní topič, restauroval starý nábytek a v roce 1981 založil loutkové divadlo Pedluke Padluke, pro které vyráběl originální dřevěné loutky. Do roku 1982 často s rodinou pobýval na staré faře v jižních Čechách, kde pořádali výstavy, koncerty a kde se hrálo divadlo. To samozřejmě nebylo po chuti ani církevním úředníkům ani dohlížejícím "estébákům". I proto v roce 1984 Kavanovi koupili chalupu v Malé Lhotě na Sobotecku, kam se Petr se dvěma syny z Prahy v roce 1986 natrvalo přestěhoval. "Manželka za námi jezdila a stále jezdí na víkendy a my tady s klukama hospodařili. V té době jsem se pokoušel být co nejvíc soběstačný. Měli jsme slepice, ovce, koně. Škoda, že v té době nešlo mít větší kus pozemku. Oficiálně jsem byl mužem v domácnosti, vychovával kluky, kteří chodili do Sobotky na základku a potom jezdili do Turnova na gympl, a měl jsem také dost času realizovat vlastní nápady se dřevem, vyrábět loutky a přemýšlet. Po čase hospodaření jsem zjistil, že ze mě rolník nebude A taky mě trápily představy, když jsem uslyšel, jak neuvěřitelně krutě se zacházelo na jatkách se zvířaty určenými k porážce. A tak jsem soukromničení omezil a dnes mi zůstaly jen ovce. Dělám pouze to, co potřebuji pro vlastní spotřebu. Kluci už jsou velcí, jeden je v Praze na vysoké škole, druhý ve Francii v Hare Krišna. Stejně jako s hopodařením to dopadlo i s mým zapojením se do života obce. Z počátku jsem si myslel, že se stanu venkovanem se vším všudy. Až za několik let jsem pochopil, že místní mě mezi sebe nikdy naprosto nepřijmou. Dlouho tady nikdo nemohl pochopit, že když zorganizuji několik poutí v Nepřívěci, že nemyslím jen na peníze, a že když vystavuji na Humprechtě, neznamená to, že ho chci koupit. Přesto si myslím, že sousedské vztahy nejsou zase tak špatné, jak na první pohled vypadají. Zatím tu pořád platí, že když potřebuji pomoci, přijdou, a když potřebují oni, mohou se spolehnout na mě."

První výstavu svých originálních dřevěných loutek měl Petr Kavan v roce 1981 společně s legendárním fotografem Tarasem Kuščinským. Samostatné výstavy datuje od roku 1983 a dodnes jich byly desítky, u nás i v zahraničí. Mezi nejzajímavější určitě patří ta na Humprechtě (1992) nebo ve Francii na zámku Crosville - sur - Douve. V Německu, Indii a na zámku v Mnichově Hradišti byly jeho práce k vidění společně s fotografiemi Jana Reicha, jednoho z našich nejlepších fotografů - krajinářů. Bez zajímavosti nejsou ani Kavanovy loutky pro vlastní představení, hry studentů DAMU, ale například i pro jičínské Divadlo pod věží. A abychom nastínili Petrovy další aktivity - nelze se nezmínit o jeho filmografii, z níž největší pozornost zaslouží role Francka v Michálkově filmu Zapomenuté světlo (Francek je manžel Marjánky, kterou hrála Veronika Žilková), který sklízí zaslouženou pozornost. Ve filmu byly využity i jeho sochy.

"Nikdy jsem se ale kumštem naplno neživil," dodává. "Po éře sezónního topiče jsem byl dlouho bez razítka v občance, pak se stal mužem v domácnosti, který se stará o děti. Nedovedu si představit, že bych třeba loutky dělal na kšeft. Jednou, když bylo nejhůř, umínil jsem si, že tedy dvě tři na prodej udělám, ale nešlo to. Nebavilo mě to. A proč by měl člověk dělat věci, které nechce? Navíc by mně bylo líto prodat všechno, co vyrobím. To bych si potom nemohl udělat takovou výstavu, jakou byla ta ve Francii, nebo v Mnichově Hradišti. Tam jsou kromě desítek dřevěných loutek a skulptur i další motivy ze dřeva ..."

"Vždy mi v životě šlo o něco jiného. Necítím potřebu se každý den na přeplněných ulicích konfrontovat s jinými lidmi, abych si sám sobě dokázal, že žiju. Pro mě je důležitější vypít si ráno v klidu svůj čaj, chvíli meditovat, zastavit se a pak se rozhodnout, co ten den bude nutné udělat. Hlavně netěkat. Když jsem odešel žít mimo velkoměsto, mnozí to zpočátku brali jako pózu, která mi vydrží nanejvýš několik měsíců. Dnes, po deseti letech, už se nad tím musí zamyslet a já mám pocit, jako by si mě potají hýčkali. Dávám jim totiž alternativu, kdyby se jejich materiální svět zhroutil. Dokazuji jim, že bez televize a každodenní dávky násilí v médiích lze docela dobře žít. Zprávy v televizi nebo v novinách jsou jen upravené, nesouvislé útržky skutečnosti. Pro mě je někdy zajímavější, co vidím a slyším říkat lidi v Libošovicích, Sobotce, nebo v Praze. Bohužel, člověk je dnes hnaný k tomu, aby využíval všech lákadel konzumní společnosti. Na druhou stranu, kdyby se všichni najednou rozhodli vyhodit televize, sešrotovat auta a svítili petrolejkou, celý západní svět by se zhroutil ... "

Odlišné pocity má Petr Kavan na východě, v Indii, kam se v poslední době často vrací. "Připadá mi, že je tam život pořád autentický, daný staletým řádem. A je jedno, jestli ho nazvete buddhismem, hinduismem nebo islámem. Mám pocit, že právě v těchto letech stojí lidstvo na jakémsi zlomu, kdy by mělo alespoň přemýšlet, kudy dál. A doufám, že každý rozumně uvažující člověk si tuto otázku položí. Bohužel i na Východě se situace rychle mění. I tam nastupuje tvrdá spotřební společnost a obávám se, že kdyby tamní lidé měli tu možnost obklopovat se věcmi jako my tady, udělají to. Svět je jen jeden a lidé jsou si podobní na všech jeho koncích. To jen ti, kteří jsou zahleděni pouze sami do sebe, tuhle realitu nevnímají. Přesto vám řekne každý, kdo v Indii někdy byl, že se tam musí stále vracet. Přece jen si tato země stále zachovává atmosféru, kdy máte šanci pochopit věci, které přesahují vaše současné bytí, a hlavně - máte možnost poučit se pro další život. Proto se lidé do Indie vracejí. Já tam mám dílnu, kde mě rádi přivítají a nechají mě pracovat s kameny. Je to sice trochu jiné než práce se dřevem, ale vyhovuje mi. Je mi s těmi lidmi dobře. Co jsem však na Východě plně pochopil, je, že asi nejsem člověkem do davu. Kdybych měl žít v Indii delší dobu, musel bych si tam zase najít nějakou Malou Lhotu ..."

Petr Kavan na zápraží své chalupy v Malé Lhotě.

Pavel Charousek

Šrámkovské odpoledne v Sobotce

Režie pořadu se kvůli nemoci H. Kofránkové ujala prof. A. Ryšanová. Pásmo básní zpestřila výtečná flétnistka G. Haasová. Pan řídící J. Novák z Bydžova-Prasku přečetl ocenění Mlčochovy práce od jeho nejbližšího spolupracovníka dr. J. Šimůnka.

Součástí programu bylo uvedení videozáznamu bratrů Boudyšů z roku 1937 archivářem Mgr. J. Bílkem. Čerstvě pořízený přepis vzácného dokumentu z 8mm filmu, na němž je zachycen Fr. Šrámek s Milkou Hrdličkovou - Šrámkovou, V. Špálou a dalšími osobnostmi, neměl zvukovou kulisu a slovní doprovod, který se teprve připravuje.

Pořad zakončil starosta města ing. P. Hejn a definitivní tečku za ním udělala kolektivně zazpívaná píseň "Znám já jeden krásný zámek".

Ve svých vzpomínkách představil Zdeňka Mlčocha doc. Jiří Deml.

Dita Pfefferová svou písní zaujala všechny přítomné.

Přátelé Zdeňka Mlčocha se na matinné sjeli z celé republiky.

S

Zdeněk Mlčoch

Umění Zdeňka Mlčocha bylo námi vždy přijímáno s nadšením a trochu nás překvapovalo mlčení oficiální kritiky.

Dr. František Dvořák vzpomínal, že Mlčoch byl již za studií počítán k velkým příslibům českého umění a pak se nějak vytratil z povědomí. Asi k tomu přispěla roztržitost jeho učitele prof. Svolinského, když zapomněl dát pokyn, aby jeho asistentu Zdeňku Mlčochovi byla vyplácena mzda. Ve své skromnosti se mladý malíř neozval, ale přijal místo v nakladatelství. Byla to škoda pro školu, pro studenty i pro něho. Povinnosti redaktora ubíraly čas pro vlastní tvorbu. Když zanikla skupina Radar, k níž patřil a s níž vystavoval, přestal vystavovat téměř vůbec. Měl vždy jakousi nechuť chlubit se výsledky své práce, a tak zůstaly jeho obrazy téměř neznámy.

Ale maloval a maloval pozoruhodně. Když předseda Hollaru Vladimír Suchánek uviděl Mlčochovy obrazy Barandova, obdivoval, jak dovedl proniknout do nitra krajiny. O této malířově schopnosti výstižně řekl, že maluje krajinu jako figuru.

Teprve posmrtná výstava ve Vltavínu představila alespoň část malířské tvorby Zdeňka Mlčocha i v Praze. Kritici i výtvarníci pozorně prohlíželi jeho obrazy, o nichž Jiří Kotalík napsal, že v nich malíř pozoruhodně využil poznatků kubismu. Miroslav Houra konstatoval, že Mlčochovy práce jsou noblesní a decentní a dodal: "Je hrozné, já jeho kvality objevuji až takhle opožděně, po jeho smrti."

Hledáme-li kořeny Mlčochova kumštu, myslím, že je v jeho původu. Byl z Nové Dědiny, z vesnice na Kroměřížsku, kam v 17. století hrabě Rottal přestěhoval vzbouřené Valachy. Dodnes se tam mluví trochu odlišně od okolních hanáckých dědin. Ve Zdeňku Mlčochovi byl vždy kus hanácké rozvážnosti a valašského odbojného vzdoru.

Otec našeho malíře byl typickým venkovským učitelem. Patřil ke kantorům, kteří byli páteří duchovního života své obce. Neustále studovali, aby mohli své nové poznatky rozdávat. Odhalovali prostým venkovanům tajemství nepoznaného, protože věřili v morální sílu vědění. Žili v hlubokém souznění s přírodou i člověkem.

Otec Zdeňka Mlčocha byl z rodu "Zapadlých vlastenců". Není divu, že se Zdeněk často zastavoval u pamětní desky na sousedním domě Šolcova statku, kde Rais psal toto své dílo. Toužil ho ilustrovat a vzdát tak poctu odkazu svého otce.

Vždy se mi zdálo, že Zdeněk Mlčoch v duchu těchto tradic chápal i umění jako službu, jako výzvu k odhalování tajemství, jako potřebu řádu, potřebu ukázněnosti, bez níž není opravdové svobody.

Zdeněk Mlčoch obdivoval vymoženosti techniky od jednoduchých železničních závor, plynojemu, až k radarům a laserům. Obdivoval řád jejich činnosti, tajuplnost jejich kladných i záporných možností.

Toulal se po Praze a místech svého srdce, kreslil a maloval místa slavné historie, zákoutí opředená tajuplnými pověstmi. Věděl, že čas se nesmazatelně zapsal do osudu lidí a věcí a je třeba naučit sebe i jiné číst jejich odkaz.

Znovu prožíval osud Pierota s růží, maloval tajemství pootevřených dveří. Znovu a znovu se vracel k postavě Dykova Krysaře kolísajícího mezi temnou mstou, zmarem a čistou touhou po lásce.

K vyjádření těchto svých zamyšlení užíval Zdeněk Mlčoch své pohotové a citlivé kresby, svého smyslu pro sdělnost barev, potřebu jejich sladěnosti a vyváženosti.

V Mlčochových obrazech i grafických listech je mnoho hudebnosti. Mají pevný rytmický řád, zní pianissimy šedí, zabouří fortissimy kontrastních barev. Malíř okouzluje barevnými plochami a ví, kde akcentovat výraznou skvrnou.

Lavice na zápraží Šolcova statku osiřela, malíř odešel. A přece je neustále s námi. Zve nás na cestu v místa, kde býval rád.

Vidíš, jak jeho štětec maluje
plochu klidu,
bod vzruchu, lásky.
Hodiny odbíjejí čas
a v krbu tiše praská oheň.

Prof. Jiří Deml

Čelní obraz, který doprovázel všechny účinkující pořadem, darovala Středisku městské kultury v Sobotce manželka Zdeňka Mlčocha paní Soňa Mlčochová.

Tento akvarel je poslední z jeho pozůstalosti s motivem Sobotecka. Obraz bude umístěn ve Šrámkově domě a při prohlídkách zpřístupněn veřejnosti.

Děkujeme ještě jednou paní Mlčochové a přejeme jí pevné zdraví do dalších let.

FLO

Vyhlášení literární soutěže Šrámkovy Sobotky 2000

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ ŠRÁMKOVY SOBOTKY 2000

Soutěž je rozdělena do kategorií podle žánru:

I. kategorie: básně, básnické soubory (nejméně 80 veršů, nejvíce 200 veršů všech příspěvků dohromady)

II. kategorie: prozaické práce (nejméně 5 stran, nejvíce 20 stran textu všech příspěvků dohromady)

III. kategorie: studie z oboru literárních věd o autorech východočeského regionu, historické a vlastivědné práce o vývoji přírodních, sociálních a kulturních poměrů ve východních Čechách (rozsah neomezen)

Soutěže se může zúčastnit každý občan České republiky starší 15 let. Autoři, kteří byli oceněni 1., 2. nebo 3. cenou ve dvou posledních po sobě jdoucích ročnících literární soutěže Šrámkovy Sobotky v kategorii poezie nebo ve dvou posledních po sobě jdoucích ročnících v kategorii prózy, se nemohou letošní soutěže v kategorii, v níž byli oceněni, zúčastnit.

Soutěžní práce musí být původní, dosud nezveřejněná nebo zveřejněná v roce 1999-2000. Uzávěrka literární soutěže je dne 15. dubna 2000. Práce, vyhotovené ve dvou exemplářích (psáno pouze po jedné straně listu formátu A4, 30 řádků po 60 úhozech, a to na stroji nebo počítači), opatřené jménem, adresou a datem narození autora, nutno odevzdat na adresu Okresního úřadu Jičín (Havlíčkova 56, 506 14 Jičín).

Vyhlášení výsledků, ocenění autorů nejúspěšnějších prací a rozborové semináře proběhnou v Sobotce dne 2. července 2000. V tento den a v průběhu Šrámkovy Sobotky bude možno vyzvednout si soutěžní práce, nevyzvednuté příspěvky nebudou vraceny poštou. Lektorské posudky budou interpretovány ústně lektory na rozborových seminářích pro kategorii poezie a prózy a nebudou předávány ani zasílány.

Vyhlašovatelé si vymiňují právo ponechat si v archivu literární soutěže Šrámkovy Sobotky za účelem dokumentace jeden exemplář oceněných prací.

MĚSTO SOBOTKA

OKRESNÍ ÚŘAD JIČÍN
referát regionálního rozvoje

Úvahy Orientu o zřídle tělesného a duševního blaha

Význam břišní oblasti se promítl později také do dýchací gymnastiky. S břišním dýcháním, kde pracuje víc bránice než hrudní svalstvo, se setkáváme i u nás v tréninkových systémech a při výuce zpěvu. Jde o metodu, která je příspěvkem k udržování orgánů v dobré kondici.

Říkáme často, že láska prochází žaludkem. Méně často spojujeme žaludeční a střevní záležitosti s pocity rozhořčení, nervozity, vzteku nebo naopak ochablosti, lenivosti nebo zoufalství. Některé situace by nenastaly, kdyby tohle ne příliš poetické nitro člověka netrpělo nedostatkem péče. Kdoví, kolika nepřístojnostem by se bylo zabránilo, kdyby nám bylo v břiše příjemně.

Džuničiró Tanizaki v eseji Chvála stínů vyjadřuje vztah současného Japonce k jídlu. Jeho poetické vyjádření může nám být i návodem. "Kdykoliv usednu s miskou polévky před sebou, naslouchaje tichému šumění, které mnou proniká jako vzdálený cvrkot hmyzu, ztrácím se v přemítání o budoucích chutích a mám pocit, jako bych upadal do transu. Je to zkušenost podobná zážitku čajového mistra, který se při zvuku vroucího kotlíku odpoutává od sebe sama, nesen duchem vánku v pověstných borovicích. O japonském jídle se říká, že je to spíš kuchyně pro oko než pro chuť, ale já půjdu ještě dál a řeknu, že je to kuchyně, o které je třeba meditovat, že je to druh tiché hudby, vyvolané kombinací lakovaného nádobí a světla svíček v temnotách". Konec citátu.

Kladu si otázku. Staráme se o sídlo životní energie se vší úctou k sobě samotným a tedy i k tělu, které ovlivňuje naši psychiku? Vyjadřujeme mu úctu jen tím, že si hladíme břicho, když se po dobré krmi cítíme blaženě, nebo jsme raději ochotni dopřávat si blaho tím, že nebudeme vyvolávat jeho pomstu nezřízeným přejídáním a nemírným pitím?

Dobromil Ječný

Pozoruhodná výstava pohlednic

Karel Čermák není jen pouhým sběratelem. Svůj obor studuje a dokonale mu rozumí. Dovede spolehlivě rozlišit pohlednice podle techniky reprodukce, a tak je přesně zařadit i časově. Výběr z jeho sbírky se skutečně odborným textem by jistě nezaváněl amatérizmem a těšil by se velkému zájmu veřejnosti, jak konečně dokazuje i zájem o výstavu, která trvá do 20. února.

Vzpomínáme přitom na velkou výstavu jičínských pohlednic v jičínské galerii r. 1984, kdy byla pozoruhodná muzejní sbírka zkatalogizována péčí ing. Vlad. Turčína a Jiřího Ryse, který býval vedoucím sekce pohlednic Klubu sběratelů kuriozit a měl rodinné vztahy k Jičínu. V r. 1968 spolupůsobil při výstavě soboteckých sběratelů v knihovně.

Mezi pilné tvůrce a vydavatele pohlednic s aktuálními náměty patřil sobotecký fotograf Robert Tichý. Fotografoval při všech příležitostech, často i na pohřbech. Z první poloviny čtyřicátých let pochází snímek soboteckých obchodníků. V popředí s holí Jan Havlík, za ním Hainzl, Škrdlík a Dráský, pak Jukl a Pažout, se skloněnou hlavou Žofka, za ním drobný Kunst a Pelda.

S

Vyznání Anny Poustové

O svém vztahu k Sobotecku napsala:

"Sobotecko.

Znám tento kraj vlastně zjara a na podzim. V klidném sobotním odpoledni či v jasném podvečeru nadcházejícího léta a vždy mě naplnil pocitem ticha. Ztichlý, zamyšlený a civilizací jako nepokažený venkov, kde se dá jít úzkými silničkami přes neobydleně vypadající vsi, podobné však upraveným skanzenům. Můžeš tu chodit v dubnu vlhkými lesíky a hned zase travnatými úvozy pod klenbou jív, hustě obsypaných žlutě prášícími kočičkami, pod mezemi zlata podbělových sluníček a brouzdat nizounkými lesíčky ruděfialových devětsilů podél potoků.

V květnu hlohové remízky tiše vlají bělostnými pentlemi z táhlých kopečků až do rovinatých polí.

A na podzim se to vrby vznášejí v prosluněné mlze tak stříbřitě, že v tom blýskavém náznaku začneš tušit jejich jásavé stříbrozlaté kvetení příštího jara.

Ticho bílozelené, ticho zlatobílé, ticho růžového kamene.

Ticho maličkého rybníčku v polích s jedinou a vždy osamělou labutí.

Ticho."

Josef Pavlík

Novoroční pozdrav

Každá návštěva Šrámkovy Sobotky, Sobotky, kulturního střediska, Šrámkova domu, soboteckých prostranství je pro mne vždycky velikou radostí a podporou. Pokládám své přátelské a profesionální styky se Šrámkovou Sobotkou a vším, co k ní patří, za skutečný dar osudu.

Přeji Sobotce pod Humprechtem a všem, kdo k ní patří, jenom to nejlepší v novém roce. Aby její sluníčko svítilo i dál a zahřívalo svými paprsky co nejvíc lidí. Cítím sobotecké teplo a jas i v daleké Moskvě a nejenom v létě, nýbrž i za zimní nepohody. Děkuji!

Ludmila Budagovová

Bejvávalo

Bývalo sněhu až po kolena. Cesty a úvozy zaváté, meluzína za komínem jen hvízdala, mrzlo, jen praštělo. K chaloupkám cestička zafoukaná. Přišly jsme ze školy, tašku na lavici pod okno a honem na špejchar, kde byly uloženy sáně rohačky, a už jsme se sestrou jely ke Škrobárně a s kopce dolů nebo na Novák. Nejčastěji však do Humprechta k myslivně. Tam nás bylo dětí! A už jsme frčely.

Za dlouhých večerů se hodně vyprávělo. Třeba jak několik kamarádů šlo na Lhotu Staňkovu a u Tanečků si vzali potmě korbu a šest kluků jelo na ní do Sobotky. A to byl kopec! Hoši měli co řídit a kočírovat. Ráno hospodář sháněl korbu, chtěl projet koně. Ale korba byla až na náměstí. Pomalu se prodlužoval den, po staveních se dralo peří a na ukončení se oslavil dodrák. Celým stavením voněly koblihy, koláče a čaj. V masopustě se odbývaly zabíjačky. Konaly se i nejslavnější události v rodině - svatby.

Žádný dobrý hospodář nemohl jen tak za pecí sedět. Ve stodole na mlatě se ze žitné slámy připravovala povřísla, opravovaly se koňské postroje, bylo nutno projet koně v saních zvonícími rolničkami ozdobených. Ve chlévě, kde bylo teplo od dobytka, pletly se koše, chystala se březová pometla, košťata, topůrka k motykám, upravovaly se hrábě a jiné zemědělské nářadí. Masopust končíval bály a bujarými maškarními průvody. Masopustní hodování bylo vystřídáno dlouhým a přísným půstem. Ten začínal hned na Popelec.

Na Hromnice o dvě a půl více - to znamenalo, že máme půlku zimy za sebou a také dobytek už jen půlku sena ve stodole. Také se říkalo, že musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Se stěny v malé sekničce a dědy na vejminku jsme sundávali vystavený betlém. Jednotlivé figurky jsme zabalovali a ukládali do truhly - veškostu, kde je měl děda na dně uschovány celý rok. Na Hromnice chodívala také babička do kostela posvětit svíčku "Hromničku". V létě, když byla bouřka, modlili jsme se u této rozsvícené svíčky za odvrácení bouře, blesků a vody. Druhý den, na svátek Blažeje, dával v kostele kněz požehnání. Říkávalo se, že je to proti bolení v krku, uštknutí hadem nebo hmyzem. O sv. Matěji se říká, že seká ledy a co nedoseká, doseká sv. Josef širočinou. Jaro pozvolna ťuká na dveře, v potoce ledy povolují a stará pranostika říká "sv. Dorota donesla skřivánka v košíčku" a nebo "o sv. Dorotě uschne prádlo na plotě". Zima pomalu končí, nejen my děti jsme čekaly na jarní tání.

Ludmila Kolumpková

Studio Šrámkova domu se rozrůstá

Přesto si děti zahrály tuto pohádku ještě o Šrámkově Sobotce na tradičním Poetickém odpoledni, kde mělo Studio celkem tři zastavení. Druhým zastavením bylo drobné pásmo sestavené ze sólových textů a třetí bylo na soboteckém hřbitově, kde Jana Knapová přednesla svůj soutěžní text, se kterým se zúčastnila Wolkerova Prostějova.

Starší skupina SŠD, tehdy ještě napůl studentský a napůl dětský soubor, pracovala na sólových textech a připravovala si látku divadelního představení, které začala zkoušet od září 1999.

Nástupem nového školního roku přibyli i noví členové do souboru a byla jsem nucena soubor rozdělit. Dnes fungují tři skupiny: nejmladší, t. j. 2. až 5. třída ZŠ, starší žáci 6. - 8. třída ZŠ a studenti.

Nejmladší děti si připravovaly celé pololetí soutěžní představení balady "O dívce s modrýma očima", která bude mít premiéru 25. února v Jičíně na okresním kole dětských souborů. ale samozřejmě ji uvedeme i v domácím prostředí Šrámkova domu. Starší členové si připravují představení, se kterým vystoupí o Šrámkově Sobotce. Studenti pracují na recitačním představení "Můj portrét", pro které byl základem Hrabalův text Postřižiny.

Mladší část SŠD vystupovala též na vánoční besídce pro školu 22. prosince se sólovými texty. Nyní nás čeká nejtěžší úkol: vydat se na soutěže kolektivů i sólistů. Držte mám palce.

Členové studia při vánočním vystoupení ve Šrámkově domě. Vlevo vedoucí L. Bechyňová

Lada Bechyňová, Vedoucí SŠD

Pionýrská skupina Fr. Šrámka oddíl Rikitan

Nabízí se tedy otázka, proč je zájmových organizací čím dál méně? To proto, že je nemá kdo vést, nebo proto, že nejsou peníze na jejich činnost? A právě druhý důvod souvisí s existencí pionýrů v Sobotce. Turistický oddíl vstoupil do sdružení Pionýr. Jedná o jednu z mála organizací, která má v dnešní době velice volné zásady a pravidla, že se nedají ani v nejmenším srovnávat s pravidly v organizaci existující dříve. Je to celostátní sdružení, které také podporuje oddíly i finančně, a to je, jak jsem se již zmínila, důležité. Není třeba obávat se nějakých svazujících povinností. Naopak. Členové mohou svobodně rozhodovat o znaku, pozdravu, názvu i oděvu, programu i náplni oddílu.

Ale to by o pionýrském sdružení stačilo. Ráda bych vás informovala o činnosti oddílu RIKITAN v Sobotce za rok 1999 a nastínila plánované výpravy a akce v letošním roce.

V loňském roce 1999 se nám podařilo uskutečnit zhruba dvacet akcí či výprav, z nichž nejzajímavějšími, podle ohlasu dětí, byly: výlety do libereckého bazénu, víkendovky ve vagónu na Leštině, výpravy na Ryka u Markvartic, tradiční víkendovky v Peci pod Sněžkou na chalupě YETTICE a v neposlední řadě tábor "Kryštof", který se konal na Bukovině a Pecky.

V letošním roce bychom rádi uskutečnili více jednodenních výletů a víkendových výprav hlavně v Českém ráji. V plánu jsou však i výpravy do Adršpašsko-Teplických skal, Česko-Saského Švýcarska či Krkonoš. V červenci by činnost měla vyvrcholit 14ti denním táborem konaným v Bukvici u Jičína v termínu od 15. 7. do 29. 7. 2000. A námět? "Po stopách Robinsona". Přihlášky na tábor budou k dispozici během února a dubna, a to pro členy i nečleny oddílu až do zaplnění stanoveného počtu.

Další zajímavosti, kterou PS připravuje, je založení druhého oddílu pro malé děti ve věku od 8 do 11 let /tzn. 1. stupeň ZŠ od 2. třídy/. Náplní by se mělo stát především poznávání přírody, turistické dovednosti /šifrování, práce s busolou a mapou .../, jednodenní výlety po okolí a na pravidelných schůzkách ruční práce jako je batikování, drhání, vytváření dřevěných a slaměných hraček, práce s kůží, ale hlavně poznávání nových kamarádů.

Bližší informace a aktuální zprávy jsou uvedeny ve vývěsce, která se nachází u vchodu do budovy Městské knihovny pro děti a mládež v Sobotce nebo u nových vedoucích oddílů: Petry Pospíšilové a Jaroslava Bradny a u duchem stále mladého dospěláka Václava Svobody.

Na závěr bych ráda poděkovala, a to hned 3 x. Nejprve Zdeňkovi Turkovi za jeho dlouhodobé a obětavé vedení oddílu, pí Knittlové, která nám radí při vedení účetnictví, a Městskému úřadu v Sobotce, který oddílu RIKITAN poskytl finanční dotaci a umožnil tak získat oddílu klubovnu do jeho vlastnictví.

Pionýrská skupina Fr. Šrámka Sobotka, oddíl RIKITAN, přeje všem pohodu a úsměv na tváři.

Tábor KRYŠTOF 1999

Na výletě ve Žlutých skalách

Helena Chlomková

Na taneční se nezapomíná

Připojujeme přání, aby pro všechny absolventy kurzu tance bylo dobrým přínosem vše, co se zde naučili. Přejeme jim do dalšího života hodně zdraví a osobních úspěchů a věříme, že si často ve vzpomínkách připomenou nejen slova začáteční sloky humorné básničky, kterou kultivovaně přednesla dvojice z tohoto kurzu Dita Dolečková a Tomáš Dajč:

Tak jsme blíže k dospělosti,
starší jsme zas o pár dní,
prožili jsme krásné chvíle,
skončily nám taneční ...

Věra Linhartová

Hasiči hodnotili

Činnost v roce 1999:

Konaly se 3 výborové schůze s průměrnou účastí 8 členů a 5 členských s průměrnou účastí 28 členů.

Asistence na společenských zábavách:

22. I. Sobotecký ples
6. II. Sokolské Šibřinky
13. III. Ples Baráčníků
4. XII. Prodloužená tanečních
18. XII. Věneček tanečních

V průběhu roku 1999 oslavili "kulaté narozeniny":

50 let - Karel Chýle a Miroslav Nedvěd,
65 let - Antonín Šuler a Josef Vejnárek,
70 let - Ignác Humaj
75 let - František Staška

Všechny jubilující členy navštívila naše delegace s dárky.

Sňatky uzavřeli: Monika Huňatová a Karel Král.

Mimo požárních hlídek na tanečních zábavách jsme též asistovali při natáčení reklamy pro televizi na soboteckém náměstí 17. a 18. srpna 1999 - 6 členů -celkem 156 hodin.

Sportovnímu klubu SK Sobotka jsme vypomáhali kropením stadionu - 16 hodin.

Posvícení v Sobotce se jako již tradičně neobešlo bez naší pomoci, počínaje dovozem židlí z Liberce přes přípravu náměstí, pořadatelskou službu až po úklid náměstí ráno po zábavě /28. a 29. 8./ - celkem odpracováno 450 hodin.

Mytí a čištění /i oprava/ kašny - 4 x - celkem 34 hodin.

Čištění koupaliště - 42 hodin.

Opravy a údržba techniky, technické prohlídky a příprava na ně, kontrola emisí u 3 automobilů a různé práce během roku celkem 88 hodin.

Školení strojníků v Jičíně, školení velitelské, výcvik s radiostanicemi 63 hodin.

21. 2. až 6. 3.: práce spojené s Merendou - od zvaní po úklid: 300 hodin.

Oslava 125. výročí založení Sboru hasičů města Sobotky: 19. června se na kolbišti pod Humprechtem konala Okresní soutěž hasičů okresu Jičín, která byla součástí oslav 125. výročí založení našeho sboru. Ten byl založen v roce 1874 a měl předchůdce: jedno družstvo Sokola Sobotka, z něhož o rok později vznikl nás sbor, který patří k nejstarším nejen v okrese Jičín, ale i v Čechách. Letošní výročí bylo oslaveno činností, která ukazuje výsledky práce hasičů celého okresu. Soutěže se zúčastnilo celkem 23 družstev mužů a 15 druž. žen. Naše družstvo, které též soutěžilo, mělo na starosti mimo vlastní soutěže i přípravu celé akce. Skončilo na 12. místě.

Příprava sjezdu si vyžádala práci v hodnotě 157 hodin.

Po ukončení dopolední části oslavy čekalo naše "reprezentanty" ještě utkání o putovní pohár s družebním sborem z moravského Fulneku. Tentokrát zvítězili přátelé z Moravy. Večer následovalo společné posezení s pohoštěním a hudbou v restauraci Syrovanda.

Naší hlavní činností je příprava mužstva i techniky k úspěšným zásahům u požárů a odstraňování a zdolávání technických potíží. K tomu sloužilo v roce 1999 8 cvičení s průměrnou účastí 12 členů.

Výjezdy k požárům a technickým zásahům v r. 1999: 12 x k ohni a 1 x k technickému zásahu: zatopený sklep u paní Vlasty Macounové v Podkosti. Tentýž den došlo k velmi smutnému zásahu: po zásahu blesku hořela Semtinská lípa a byl nutný opakovaný výjezd.

Požáry a technický zásah v roce 1999:

20. 3. Stařina u Novy 6 členů
6. 6. Dílna u bývalé kovárny na Staňkově Lhotě 13 členů
6. 7. Semtinská lípa 14 členů
6. 7. Sklep pí Macounové Podkost 7 členů Tech. zás.
7. 7. Semtinská lípa 9 členů
28. 7. Kdanice sláma 10 členů
- " - 4 členové
29. 7. - " - 3 členové
31. 7. Planý poplach - Nepřívěc 17 členů
25. 8. Dobšice - Pomníky - požár lesa 6 členů
3. 9. les mezi Nepřívěcí a Libošovicemi 7 členů

Odstupující výbor sboru děkuje všem členům, kteří svojí prací pomohli při plnění našich úkolů, a těší se na další spolupráci.

Zároveň děkujeme městskému úřadu za pomoc při naší práci, dále pak okresní inspekci PO a okresnímu výboru svazu.

Dle zápisu tajemníka Karla Zakouřila

sepsal Staška František

Zprávy ze školy

Dne 19. ledna 2000 si v K-klubu v Jičíně žáci základních škol vyzkoušeli své znalosti cizího jazyka v olympiádě z němčiny.

Tuto soutěž vyhlašuje ministerstvo školství, je náročná, nezúčastnila se jí ani polovina škol okresu. Každý účastník musí zvládnout několik disciplín: poslech s porozuměním /nahrávka řeči rodilého mluvčího/ - porozumění formou testu, text slyší žák pouze dvakrát/, rozhovor se členy poroty, řešení jazykové situace podle vylosované otázky /např. u lékaře, cestování, oblečení atd./, vyprávění na základě obrázku. Hodnotí se správnost a hlavně pohotovost jazykového projevu.

Žáci základních škol soutěžili ve dvou kategoriích:

I. A - žáci 6. a 7. tř.
II. A - žáci 8. a 9. tř.

Spolu s nimi soutěžili studenti odpovídajících ročníků gymnázií v kategorii B. Celkem bylo přihlášeno 6 mladších a 12 starších žáků. Za školu mohl soutěžit v každé kategorii pouze jeden žák - vítěz školního kola.

Soboteckou školu zastupovali:

I. kat. Jaroslav Šolc ze 7. B tř. - získal 3. místo
Il. kat. Alena Žofková z 8. B tř. - získala 4. místo

V těžké konkurenci nejlepších němčinářů z celého okresu si naši žáci vedli velmi dobře. Děkujeme za úspěšnou reprezentaci školy a přejeme úspěchy do dalšího studia.

M. S.

Vtěsnat do tak krátkého času dějiny lidstva vyžadovalo nejen dokonalou přípravu scénáře, ale i značnou paměť účinkujících, kteří často během několika minut ze sebe vysypali množství dat a historických údajů. Program byl náročný nejen pro všechny žáky, ale i pro samotné diváky, kteří ani v nejlepším nemohli vstřebat všechny informace. K pořadu se vracíme snímky, na kterých jistě sami poznáte, které historické osoby děti představují.

Na snímku Olga Bičišťová, která má velký podíl na kulturních akcích v Sobotce.

Text a foto: FLO

KULTURNÍ KALENDÁŘ:

2. 1. 1895 se narodil sobotecký učitel Gustav Baumhaier, vlastivědný pracovník Sobotecka.

4. 1. 1840 se na Samšině narodil pedagogický autor Emanuel Hercík.

6. 1. 1870 se narodil politik JUDr. Josef Seifert, švagr J. G. Maštálky, k němuž do Sobotky i do Domousnic často jezdíval.

6. 1. 1945 se v Sobotce narodil dr. Jiří Najmon, učitel a básník.

9. 1. 1890 se narodil spisovatel Karel Čapek, přítel Fráni Šrámka a autor několika fejetonů ze Sobotecka.

10. 1. 1995 zemřel malíř a grafik Zdeněk Mlčoch, neodmyslitelně spjatý se Šrámkovou Sobotkou.

16. 1. 1925 se v Sobotce narodil akad. sochař Václav Hlavatý, známý restaurátor, který své rodné město obohatil o řadu plastik.

18. 1. 1945 zahynul v Terezíně učitel František Chlíbek z Dolního Bousova, ilustrátor Lažanovy Edice Českého ráje.

19. 1. 1850 zemřel sobotecký děkan, spisovatel a národní buditel P. František Matějovič Vetešník.

21. 1. 1725 se v Bakově nad Jizerou narodil Jiří Ignác Linek, proslulý hudební skladatel, který v mládí působil jako učitel v Sobotce.

22. 1. 1920 zemřel sobotecký historik Antonín Vojtěch Sakař, řídící učitel a spolkový pracovník.

28. 1. 1985 zemřel šrámkovský badatel dr. František Baťha.

3. 2. 1915 se narodil v Oseku MUDr. Josef Ort, vlastivědný autor Sobotecka.

7. 2. 1990 zemřel rakovský rodák ing. Josef Flodrman, progresivní politik z roku 1968.

12. 2 1990 zemřela ve věku 77 let akad. malířka Pavla Schovánková (provd. Borešová, po ovdov. Sandholzová). Po studiu pedagogiky na Univ. Karlově a po absolvování Umělecko-průmyslové školy vyučovala kreslení na odl. škole v Jičíně od r. 1938.
Těžiště její výtvarné činnosti a jejího otce akad. mal. Emila Schovánka bylo právě v okolí Jičína a Sobotky. Častým námětem byly skály, Hrd. lom, žně, náměstí v Sobotce, děkanský chrám, Trosky, květinová zátiší.

M. P.

16. 2. 1955 zemřel Josef Boudyš, ředitel sobotecké školy, knihovník a spolkový pracovník.

19. 2. 1810 se v Haranticích narodil P. Damián Šimůnek, obrozenecký kněz, čestný občan města Sobotky.

21. 2. 1995 zemřel pan Ladislav Škrdlík ml., výborný sobotecký houslista.

23. 2. 1925 se narodil prof. Stanislav Balcar, dlouholetý správce Humprechta a soboteckého kina.

KB

Rybova mše v Sobotce

Podle slov paní Žemličkové hráli a zpívali v Sobotce Rybovu mši sobotečtí. Jenom stěží lze uvěřit, že tu bylo tolik muzikantů, tolik zpěváků. Jen si to představte, plný kůr účinkujících ze Sobotky a okolí. Stále se musím ptát, kde jsou ti všichni? Jejich děti, žáci, vnuci? A proč je dnes tak těžké někoho přesvědčit, aby si s námi do Bendlu přišel zazpívat? Proč máme v hudebce jenom tři malé houslisty a o violoncellu ani snad raději nemluvím. A proto, když jsem viděla na soboteckém kůru tolik zpěváků, dětí - mládeže a mezi nimi své kolegy, srdéčko mi zaplesalo. Protože to byli přesně ti, pro které Ryba svoje mše psal. A oni hráli a zpívali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli. A když jsem je slyšela, nezbylo mi, než s radostí přiznat, že mládež (účinkující hlavně v orchestru) byla těm dospělým (účinkujícím hlavně ve sboru) velmi dobrým a rovnocenným partnerem.

A plný sobotecký kostel? Nevím, snad včasná propagace, snad dobře zvolený termín, snad velmi známý titul. V každém případě pro mne milé a poučné sobotní (sobotecké) odpoledne.

Petra Matoušková

Za zapomenutou krásou

FAM

Činnost knihovny

Cestopisy:
Šimánek, Leoš: Kolem světa : Amerikou, Tichomořím do Asie
Špillarovi, L. a V.: Oceánie: perly Havajských ostrovů
Brůhovi, S. a J.: Paní, tady jste na Středním východě

Dějiny:
Šankmajer, Milan: Petr I.
Pasák, Tomáš: Český fašismus 1922 - 1945 a kolaborace
Fugate - Dvoreckij: Bouře na Dněpru - 2. sv. válka

Umění:
Šach, Jan: Chladné zbraně
Vlasta Chramostová

Domácnost:
Ječný - Gregorová: Gastronomický a společenský průvodce světem

Sport:
Glowacz - Pohl: Volné lezení - horolezectví
Crompton, Paul: Taiči - bojové umění

Záhady:
Buttlar, J. V.: Nový ráj: terraforming - poslední šance
Toufar, Pavel: Setkání s tajemstvím

Všeobecnosti:
Encyklopedie praktické žurnalistiky

Poezie:
Žáček, Jiří: České moře

Beletrie:
Kraus, Ivan: Muž za vlastním rohem
Borská, Ilona: Dobrodruzi s polopenzí
Kohout, Pavel: Ten žena a ta muž
Křesťan, Rudolf: Nebuť labuť - fejetony

Pro mládež:
Moktefí, Mochtor: Islám
Masson, J. M.: Když se zvířata kamarádí - příběhy o citovém životě zvířat

Pozor! Pozor! - Knihovna rozšiřuje své služby - Pozor! Pozor!

Do městské knihovny byla nainstalovaná internetová síť pro veřejnost. Přijďte se podívat, poskytneme i poradenské služby

Městská knihovna nabízí donáškovou službu pro imobilní občany Sobotky a přilehlých obcí - zdarma. Telefonujte do knihovny na číslo 571618, Vámi žádané publikace přineseme na Vámi určené místo.

Městská knihovna v Jičíně rozšířila svůj fond o zvukové knihy pro ty, kterým zrakové problémy nedovolí číst. Seznam namluvených knih na kazetách je k dispozici v naší knihovně. Tuto službu Vám rádi zprostředkujeme. Opět zdarma.

Pozor! Pozor! - Knihovna rozšiřuje své služby - Pozor! Pozor!

Usnesení

I. Zastupitelstvo projednalo a schválilo:

1) Úpravu rozpočtu v příjmové i výdajové části, stav k 30. 9. 1999 byl 43.572.800.- Kč

získané dotace:
3.900.000,- Kč - investiční individual. státní dotace na ZŠ
3.000.000,- Kč
4.000.000,- Kč - systémová dotace na rekonstrukci budovy MŠ a ŠJ
4.800,- Kč - neinvestiční dotace OkÚ Jičín na odbornou přípravu členů Sboru dobrovolných hasičů

Upravený rozpočet ke dni 14. 12. 1999 celkem 51.477.600,- Kč

2) Finanční příspěvek Charitě Libošovice ve výši 10.000,- Kč.

3) Vyhlášení výběrového řízení na půjčky z Fondu rozvoje bydlení pro rok 2000.

4) Program revitalizace Soboteckého a Spyšovského potoka

a) zadání úvodní studie pro získání dotace
b) a jednání s vlastníky o výkupu dotyčných pozemků.

5) Majetkové záležitosti:

- odprodej pozemku č. p. p. 501/2 o výměře 1188 m v k. ú. Sobotka včetně drobných staveb u Obecního domu v Sobotce

- odprodej zbylých bytů v čp. 536 v ul. Zahradní v Sobotce za cenu vycházející ze znaleckého posudku a nákladů spojených s prodejem

- odkoupení p. p. č. 618/30 v k. ú. Sobotka od pí Boženy Hladké z Děčína do majetku města za cenu vycházející ze znaleckého posudku

- výkup pozemku okolo "Čálovické spojky"

a) jednání s vlastníky
b) a provedení aktualizace původního projektu

- zadání variantní studie Městem Sobotkou na provedení kanalizace v Sobotce

- výkup pozemku v lokalitě "Krásný plac" v k. ú. Sobotka

a) pro výstavbu rod. domků
b) pro výstavbu mimoúrovňové křižovatky k obci Spyšová
c) pro výstavbu areálu služeb

II. Zastupitelstvo vzalo na vědomí

Informace starosty
a) o provedení kolaudace tří b. j. čp. 216 nám. Míru v Sobotce

b) o možnosti disponování s penězi získanými z prodeje akcií VČE

c) o opravě kulturních památek v roce 2000
- reliéfy na budově spořitelny čp. 420 a celková rekonstrukce ploché střechy
- provedení etapové rekonstrukce čp. 10 v Sobotce

d) o prováděné rekonstrukci budovy MŠ a ŠJ

Jezdecký klub Sobotka

Paní Brixí, v létě jsme se spolu domluvily, že v našem Zpravodaji představíme jezdecký klub, který v Sobotce stále funguje. Představte se nám, prosím.

"Jezdecký klub, ač ve zmenšeném tvaru a v jiném uspořádání, v Sobotce stále funguje. V současné době má 17 členů, z nichž 7 je oprávněno startovat v jezdeckých soutěžích. Všech 17 členů vlastní celkem 11 koní, z nichž 5 má sportovní licenci."

Trochu historie neškodí. Prozraďte nám její zajímavá fakta.

"Jezdecký klub založilo bývalé zemědělské družstvo v Sobotce již v 70. letech. Sídlo mělo v bývalém statku pana Borovičky, kde byli ustájeni koně. Pod Humprechtem měli koně výběh, byly upraveny pozemky na závodní parkur. Dle finančních možností družstva, někdy lépe, někdy hůř, klub po celou dobu existoval.

V klubu se scházela hlavně mládež, děti, v temných dobách jako pionýrský jezdecký oddíl. Každé září se ve škole provedl nábor dětí, děti zpočátku bývaly hodně nadšené, postupem času, kdy zjistily, co práce s koňmi obnáší, jejich zájem upadal, až zůstali jen ti největší nadšenci, kteří jsou koňům věrni dodnes."

Moje dcera měla a má pořád o koně zájem. Co může v současné době dítě a jeho rodiče udělat proto, aby se mohlo stát členem jezdeckého oddílu?

"V současné době je to velmi těžké. Zemědělské družstvo, nyní Agrochov, tuto činnost již nefinancuje. Museli jsme opustit stáje, statek se po revoluci v rámci restituce vrátil zpět původnímu majiteli. Celé stádo bylo postupně rozprodáno. Ti, kteří měli možnost, si jednoho či více koní odkoupili a našli nebo jim vybudovali vlastní ustájení. Takže dnes každý máme svého vlastního koně, svou vlastní, případně pronajatou stáj. O koně se staráme každý sám, každý sám si shání krmivo pro koně. Veškerou činnost si financujeme z vlastní kapsy. Sponzory nehledáme.

Pokud by měl někdo o jezdectví zájem, musí si koupit koně, zabezpečit jeho ustájení a krmení. Když bude mít zájem o členství v našem oddílu, přijmeme ho mezi sebe a zaregistrujeme jako řádného člena. I náš klub je řádně registrován a patří pod východočeskou sekci České jezdecké federace."

Co obnáší práce v jezdeckém oddílu?

"Především se staráme o koně. Je třeba, abychom měli pro ně dostatek kvalitního krmiva - sena, ovsa, řepy, mrkve, minerálních doplňků. Dále stelivo - slámu nebo piliny. Pravidelně je též třeba využívat podkovářské a veterinární služby. Každý kůň potřebuje dostatek pohybu - v zimě, v létě, ve všední dny i svátky. Je to koloběh. Po zajištění těchto základních potřeb se zaměřujeme na parkurové skákání. Tomu je podřízena příprava koní. Na tomto místě bych ráda poděkovala Městskému úřadu v Sobotce, který nám vyšel vstříc a poskytl nám k trénování pískovou část kolbiště po Humprechtem. Zde trénujeme tak 3 x týdně skokovou a drezúrní přípravu. Překážky jsme si z valné části vyrobili sami a neustále pracujeme na jejich opravách, neboť většina dětí a mládeže, kteří navštíví kolbiště, se domnívá, že jsou určeny právě pro ně, a systematicky nám je ničí. No, ale vraťme se ke sportu samotnému. Ostatní dny v týdnu pracujeme na fyzické kondici koní i naší v terénu."

Naše čtenáře budou zajímat i nějaké vaše výsledky.

"Nejprve bych se vrátila trochu do historie, kdy za dob hluboké totality a vlastnictví JZD "Nástup" Sobotka patřil JK Sobotka mezi nejlepší ve východočeském kraji. To i ve vozatajském (zápřahovém) sportu, kterému se mimo jiné věnovali pánové Stanislav Rulc st., Jaroslav Novotný i ing. Jan Jirásek. Ve skokových soutěžích pak mimo ostatní nejlepších výsledků dosahovali příslušníci rodiny Brixích - Václav, Ivo, Alena - a tehdy v kategorii 11 - 14 letých žák Vladimír Havránek s klisnou KVALITA. Tato dvojice byla postrachem všech i mnohem starších a zkušených soupeřů v blízkém i dalekém okolí (mimochodem KVALITA je v našem vlastnictví a v březnu 2000 se v plném zdraví dožije 20 let)."

Před sebou máme kroniku oddílu z posledních let. Co zajímavého se v loňském roce událo.

"V loňském roce jsme začali úspěšnou spolupráci s JK Loučeň a panem Pavlem Němcem, který byl tak laskav a svěřil nám do přípravy dva sportovní koně, kteří výrazně posílili naše řady. Nyní vám představím tři dvojice, které aktivně reprezentovaly JK Sobotka v loňském roce: Vladimír Havránek s 9letým polokrevným valachem VAR úspěšně startoval v soutěžích stupně Z - L. Tento kůň má velice dobré předpoklady pro vyšší soutěže, do kterých letos postoupí. Alena Brixová (rozená Maříková) a 14letý plnokrevník, valach AMMAN. Tento kůň měl trochu pohnutý osud. Byl to úspěšný dostihový kůň, po skončení dostihové kariéry byl "asi za odměnu" prodán do ústavu na výrobu sér. Tady se těmto koním pravidelně odebírá krev, ze které se séra vyrábějí. Odtud ho naštěstí odkoupil pan Němec a odvezl ho na Loučeň. Na podzim v roce 1998 si však AMMAN způsobil velice těžké zranění zadní nohy. Jen dlouhé léčení, obětavost a víra pana Němce ho vrátily mezi zdravé a velmi aktivní. Je to i přes svůj malý vzrůst veliký bojovník a spolu s Alenou dobře reprezentovali náš klub v soutěžích Z - ZL. Ing. Ivo Brixí s 6letou klisnou KALIFORNIA, která je v majetku jeho bratra Pavla Matouše. Tato mladá nadějná klisna (je dcerou KVALITY) teprve začíná svou sportovní kariéru a loni startovala své první čtyři starty v parkuru ZM - Z.

Zúčastnili jsme se celkem 13 jezdeckých závodů: VAR startoval 21 x a z těchto startů byl 2 x druhý, 2 x pátý, 2 x devátý, čtvrtý, osmý, jedenáctý. AMMAN měl 16 startů a vytěžil čtvrté, šesté, osmé a třinácté místo. Zde musím podotknout, že koní startujících v soutěžích je až 8 x více než před 15 lety. Na jednu soutěž připadá až 60 koní. Finanční výhry jsou tak zanedbatelné, že ani nepokryjí náklady na pohonné hmoty při dopravě na závody. "

Prozraďte nám plán pro letošní rok.

"Především nám přibyla nová členka - paní Simona Pivoňková - a její 7letý valach UNKAS, kteří budou startovat za náš klub v soutěžích Z - ZL. Celou přípravu v letošním roce začneme na týdenním skokovém soustředění v Poděbradech. Poté bychom se rádi zúčastnili alespoň jedněch halových závodů. A potom už vyjedeme na otevřená kolbiště, VAR bude startovat v soutěži ZL - S, AMMAN ZL - L, KALIFORNIA se svým majitelem Z - ZL. Všichni koně budou startovat v nejméně o jeden stupeň těžší soutěži než vloni. Přejeme si, abychom všichni včetně koní zůstali zdraví. A k tomu nám stačí malý kousek sportovního štěstí, neboť vloni nám několikrát vítězství uteklo opravdu o chloupek. Že je štěstí třeba, to určitě potvrdí každý, kdo závodil v jakémkoli jiném sportu. "

Za všechny naše čtenáře přeji též hodně štěstí a děkuji za rozhovor.

Alena Brixová - roz. Maříková s Ammanem

Lenka Dědečková

Společenská oznámení

Dne 18. 1. 2000 oslavila své 89. narozeniny naše maminka, babička, prababička a teta, paní Marie Vocásková, tč. v penzionu Charita v Libošovicích.
Přejeme jí dobré zdraví a hodně spokojenosti.

Dcera Jaroslava

Za celou rodinu přejí pravnoučata Jana a Pepík

Dne 11. ledna by se dožila naše maminka, paní Karolína Müllerová 85 let. 19. února uplyne 6 let od jejího úmrtí.

Vzpomínají dcery Helena a Daniela s rodinami

Kdo hvězdy miluješ,
tu nejkrásnější najdi, tkanou z našich stop.
Uprostřed hrob,
a po stopách-li od něho pak jdeš,
z těch perel krásnou hvězdu nalezneš,
jež na hrob nasypali ptáci ... .

Fráňa Šrámek

J. O.

9. 11. zemřela tiše po delší nemoci ve věku nedožitých 78 let členka zemědělského družstva v důchodu, paní Antonie Ulrichová ze Spyšové. 11. 11. zemřela ve věku nedožitých 85 let paní Ludmila Šlajsová z Podkosti, rozená Grospičová. 15. 11. zemřel tiše po delší nemoci ve věku 84 let pan Josef Eliáš z Přepeř. 22. 11. zemřela po kratší nemoci ve věku 77 let paní Božena Knobová ze Zajakur, rozená Pelikánová. 26. 11. zemřela po krátké nemoci ve věku 79 let členka ZD Bystřice v důchodu, paní Vlasta Hrdá z Bystřice. 26. 11. zemřel náhle ve věku 77 let dlouholetý zaměstnanec sklárny v Sobotce, pan František Müller ze Sobotky. 27. 11. zemřela náhle ve věku 75 let paní Anna Mazánková z Újezda pod Troskami. 30. 11. zemřela náhle ve věku 76 let paní Marie Tučková z Drštěkryjí.

V prosinci 1999

7. 12. nás opustila v požehnaném věku 88 let paní Anna Králová z Obrubce. 11. 12. dotlouklo srdce v požehnaném věku 93 let paní Anně Karbanové z Drštěkryjí. 12. 12. dotlouklo srdce v požehnaném věku nedožitých 80 let paní Anně Matouškové z Veselic. 15. 12. zemřela náhle v požehnaném věku 85 let členka zemědělského družstva v důchodu, paní Anna Jarošová z Libošovic. 17. 12. zemřela tiše v požehnaném věku nedožitých 90 let paní Anna Šemberková z Rovně. 19. 12. zemřel ve věku 63 let pan Josef Hron z Mladějova. 21. 12. zemřela tiše po krátké nemoci ve věku 84 let paní Františka Novotná z Hubojed. 25. 12. zemřel po kratší nemoci v požehnaném věku 85 let pan František Bacovský ze Sobotky. 28. 12. zemřela v naději ve vzkříšení posilněna svátostmi ve věku 76 roků paní Marie Jarošová z Plhova, rozená Augustová. 29. 12. zemřel po těžké nemoci ve věku 70 let pan Jaroslav Korych z Libáně.

V lednu 2000

1. 1. zemřel ve věku nedožitých 88 let pan Jaroslav Taneček z Podkosti. 2. 1. zemřela po krátké nemoci v požehnaném věku 89 let paní Růžena Rotová z Řítonic. 3. 1. zemřela po kratší nemoci v požehnaném věku 84 let členka ZD Samšina v důchodu, paní Vlasta Ortová z Plhova. 9. 1. zemřel po dlouhé těžké nemoci, zaopatřen svatými svátostmi osobní arciděkan, dlouholetý farář v Dolním Bousově, Březně, Plazích a Všeborsku, pan Josef Buchta. 11. 1. zemřela ve věku 56 let paní Jana Macounová z Prachova, manželka soboteckého lékaře.

6. 1. zemřel profesor Zdeněk Brůžek. Působil dlouhá léta na Gymnáziu v Rakovníku, v letech 1990 - 1992 byl poslancem Federálního shromáždění. Byl pravidelným návštěvníkem Šrámkových Sobotek, byl příkladem optimistickým přístupem k životu, skromností a ochotou. V učitelské základně jsme se na něho vždy těšili.

M. S.

Rádi bychom upřímně poděkovali všem, kdož nám stiskli ruce a pronesli slova útěchy při posledním rozloučení v soboteckém kostele s naším drahým tatínkem a dědečkem F. Müllerem. Panu doktoru Macounovi za jeho dlouhodobou vzornou péči, rodině Krejčíkových za jejich pomoc a citlivý přístup v naší náhlé bolesti, panu děkanu Maryškovi za jeho slova a zejména bývalým spolupracovníkům, sousedům a známým, kteří v tak hojném počtu tímto uctili památku tohoto předobrého člověka. Věříme, že i nadále zůstane v srdcích všech jeho úsměv a pohoda, kterou kolem sebe rozdával. Ještě jednou díky. Za celou rodinu.

Helena Koldová, Daniela Haňková - dcery s rodinami

Zdeněk Mlčoch

Narozen 18. 11. 1921 v Nové Dědině u Kroměříže, zemřel 10. 1. 1995. Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru Karla Svolinského. Počátkem své grafické práce se zaměřil na dřevoryt a suchou jehlu, později na barevnou litografii. V soutěži "O nejkrásnější knihu" získal několik ocenění a byl v roce 1982 zapsán na čestnou listinu IBBY (Andersenova cena). Byl členem skupiny RADAR (1959-1970) a Sdružení českých umělců a grafiků.

Redakce si vyhrazuje právo upravovat a redigovat došlé materiály.