Občanské sdružení Beze strachu

O statečném Lojzovi

(pokus o scénář)


Úvodní píseň

Sledujte teď příběh krátký
Úplně novou pohádku
Dívejte se malí velký
A všechno bude v pořádku

Posaďte se pěkně při víně
Budeme hrát pro radost
První muzikál v Jičíně
To je přece událost

Záběr na kladku. Kladkař v montérkách svačí. Staví se do střehové polohy. Signalizační soustava signalizuje začátek práce. Kladkař vykřikne: "Už?"

Signalizátor č. 1 se ptá signalizátora č. 2: "Už?"

Tak až k režisérovi a ten vykřikne: "Už!"

Kladkař: "Aha." (vstane a zmáčkne tlačítko)

Záběr na okénko, pomalu se otevírá a babka v něm začne vyprávět: "Milé děti, budu vám vyprávět pohádku, která se stala za dávných časů, v jedné daleké zemi v jedné chudé chaloupce. Žili byli dva chudí a poctiví….

Záběr na kladkaře . Doběhne k němu signalizátor č. 1 a říká udýchaně: "Už!"

Kladkař: "Teď?" (Zapne kladku a okno se zavírá. Babka se snaží dopovědět příběh, ale okno se zavírá.)

Režisér: "Hergot, kterej…votevřete to!

Okno se otevírá, ale zasekne se. Ozve se hluk, bába naříká na záda. Kladkař přiběhne a pomáhá ji. Snaží se okno otevřít a nakonec se mu to povede.

Babka: "….lidé! Poctiví, ale nebyli šťastni. Nemohli mít potomka, který by vnesl do stavení radost. Trápili se a trápili až jednoho dne babička našla pilulky zahraniční výroby a potom se jim to povedlo. Narodil se kluk a protože to bylo na 1.máje, dostal jméno Lojza. Chlapec rostl jako z vody. (záběr na dítě vcházející do vody a z ní už vychází urostlý muž) Vychovávali ho přísně, ale spravedlivě (záběr na večeři)

Máma: "Lojzo, k večeři!"

Lojza: "Už běžím!" (přiběhne a sedají si)

Táta: "Dobrou chuť."

(Všichni na sebe koukají před sebou prázdné talíře.)

Táta: "To to bylo dobré!"

Lojza: "Tak já už jdu." (zvedne se a jde ke dveřím)

Táta: Počkej, no Lojzo tysi ani nevezmeš ředkvičky?

(Lojza jde dál)

Táta: (dramaticky vyběhne ke dveřím a udiveně volá za Lojzou: "Všichni v naší rodině je mají přece tak rádi!"

Babka: Není divu že když jednou Lojzovi ředkvičky lezly už ven ušima, (záběr na Lojzu a jak má chřest z ředkviček zastrčený do uší) …

Druhá píseň:

Ředkve, mrkev, kedluby a slepice
Motyka, krumpáč, hrábě a hadice
My jsme totiž v zemědělství, hej!
Tvrdý palice!
Máme farmu
Máme firmu
Máme farmu.

Babka: " …se rozhodl odejít do světa."

Záběr na Lojzu na cestě /příroda, šum lesů, ptáci, dívky, slunce/

B: Lojza si cestou prozpěvoval směsici svých nejoblíbenějších melodií.

Kamera blíž k Lojzovi, záběr přímo do obličeje, Lojza fanaticky prskotem napodobuje rockovou kapelu.

Opět příroda. U cedule "Svět 38 km" vidí chlapa, smyčku na krku, pod větví stojí na bedně a zpívá si.

CH: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká…

Lojza: /nadšeně/ "Jasně kámo!" /odhodí batoh a kopne/ "Au!" /chlap je oběšen/

Lojza: Ani nepoděkoval! Žádnou kouzelnou odměnu nedostanu. /šáhne mu do kapsy/ A hleďme, kouzelná dvacetikoruna!

Třetí píseň

Lojzíku Lojzíku
teď jsi v balíku
a tak do světa míříš
ukaž jim co umíš

Běž, běž hledat štěstí
Pozor, svět je plnej lestí
nestůj nestůj poběž dál
nemá cenu abys tady stál

Musíš doplňovat tekutiny
cukry, tuky, bílkoviny
žízeň has a zajez hlad
abys na tý cestě nebyl sláb

Lojza míjí cedule Svět 20, 10, 5 km pak přichází k hospodě s nápisem Svět, hudba končí.

Lojza: "Hůrá! /vtrhne nadšeně dovnitř/ Dejte mi pět plzeňských piv!"

Hospodský: "A je ti osmnáct?"

Lojza: "No jasně!"

Hospodský: "Občanku!"

Lojza: "Nemám."

Hospodský: "Tak si běž po svejch."

Lojza: /Vytáhne kouzelnou dvacetikorunu a pro sebe si říká/ "Kouzelná dvacetikoruna. Teď se uvidí! /praští s ní na stůl/ "Pět piv!"

Hospodský: /překvapeně se podívá/ "Pět?!"

Lojza: /sebevědomě/ "Zbytek si nechte."

Hospodský: "Tak jo."

Lojza prchá z hospody pronásledován štamgasty.

Lojza jde opět cestou, když tu pocítí potřebu a od cedule WC 3 km začíná sprintovat.

WC bába, WC, ředitel, generální ředitel, úředníci.

Lojza: /přibíhá k WC a dramaticky se zmítá/ "Papír!!!"

WC bába: " Růžový nebo bílý?"

Lojza: "Nepromokavý harmasán!"

WC bába: "Ten nevedem. Podívám se …moment! /volá kamsi dozadu/ Pane řediteli! Pojďte sem! Už!"

Ředitel: "Už?" /přiběhne i s oddělením, udělají kolem Lojzy kroužek/ "Vážení shromáždění, rodiče a … mám tu čest zde přivítat pana…

Lojza: "Lojza."

Ředitel: "Lojzislava, který je, ano vážení přátelé, naším prvním tisícím zákazníkem. Dovolte abych byl prvním, kdo vám potřese pravicí a pogratuluje vám." /usměje se na Lojzu a vřele si s ním zatřese/ "Ale nejsem jediný, kdo se o dosažený úspěch zasloužil. Spolu se mnou se podíleli také: vedoucí našeho propagačního oddělení PhDr. Martin Šindelář, vedoucí našeho ekonomického odd. Ing. Ladislav Bouzka, vedoucí našeho marketingového odd. JUDr. Marcel Pařez, vedoucí našeho ekologického odd. Csc. Jiřina Šálová, vedoucí našeho politického odd. PhDr. Miroslav Nachmelený a konečně vedoucí našeho bezpečnostního sektoru Mgr. Jiří Vlhký. Je však třeba si zhodnotit nejenom dosažené úspěchy ale i dosažené neúspěchy. Ale to již předávám slovo našemu vedoucímu ekonomického odd. Ing. Láďovi Bouzkovi. Hodně štěstí Láďo!"

Láďa: "Nejenom úspěchy nás potkaly v minulém období. Na jednu stranu zavedení eletkřiny do interiérů našich budek, či umístění kamer tamtéž jsou významnými zdary. Ale co třeba zvýšení spotřeby toaletního papíru ze 2,5 tísíce m2 v minulém roce na 2,58 letos? Abychom katastrofálnímu růstu zamezili, organizovala hlídka ochrany přírody dobrovolnou akci, s názvem Poznej krásy našich lesů, spojenou se sběrem papíru."

Jiří: "A co ta ekologická katastrofa minule?"

Miroslav: "Politická důvěryhodnost našich pracovníků /pohled na WC bábu/ je uspokojivá."

Jiří: "A co ty anarchistické nápisy na mísách? Jásire miluji tě! Co to je? No kde to jsme?

Marcel: "Cena toaletního papíru na burze opět stoupla!"

WC bába: "Já se vám na to vyseru!!!" /hodí štětkou do záchodu/

/Lojza během rozhovoru zmizel dozadu, právě skončil potřebu a debatu ukončil mohutným spláchnutím. Všichni na něho pohoršeně hledí/

Lojza: "To je něco!"

/Lojza odchází, jde opět přírodou kolem rybníka a najednou na něho volá chlap./

CH: Haló, haló, počkejte!

Lojza: /nevrle/ Co chcete chlape?

CH: Támhle na hrázi jsem našel utopence.

A není už starej?

CH: Je ještě čerstvej, nepomoh' byste mě s ním?

Lojza: No co mám s váma dělat.

Jdou kousek a s vážným obličejem zasednou k utopenci /buřt v kyselém nálevu/.

Lojza: Jde krajinou /idyla/ proti němu jde domorodec. Lojza se zastaví, odloží zavazadlo a dívá se na domorodce. Po chvíli se Lojza zeptá: "Tak co králíci?"

D: /rozhlédne se kolem/ "Dobrý."

Lojza: /oddechne si/ To je dobře! Ale co slepice?

D: /zase se rozhlédne/ "Taky dobrý."

Lojza: "A co žena?"

D: /podezíravě se na něj podívá/

Lojza: "Tak něco jinýho. Co kráva?"

D: "Ty seš nějakej zvědavej!"

Do toho zvuk motorů, detailní záběr na motorky, přijíždí motorkový gang. Zvuky náklaďáků když brzdí, rachot nákladu, Lojza se vyplašeně otočí a spatří posledního gangstera na Babetě. Zastaví, tvrdý obličej.

G: "Dnes večer za traktorovou stanicí!" /odjede/

Lojza: "Co to bylo?"

D: "Ajajajajajajaja, motorkový gang." /ustrašeně/

Lojza: "Aha!"

Opodál stojí tři drbny a pozorují Lojzu.

Lojza se ohlédne zpět na domorodce a ten zmizí. Lojza odchází do hospody.

V hospodě:

Lojza: "1 pivo."

Hospodský: "500 korun."

Lojza: "Cože?"

Hospodský: "500 korun."

Lojza: "Jak to?"

Hospodský: "Zdá se, že jste z daleka."

Lojza: "Jo."

Hospodský: "V naší zemi je strašná příšera z vesmíru zvaná Radiátor. A ta pije moc piva. Ještě unesla princeznu, která váží celých 80 kg. Ale ušel s ní jen 5 m. A protože pije moc, daň z obratu pulitru stoupla a tak je pivo drahý. A je ho málo. Co zbylo má dvorská hospoda."

Lojza: /vrhne tvrdý pohled a s dramatickou hudbou v pozadí odchází/

Na ulici na něho míří reflektory odchází do stínu, tam baby drbou. Lojza na ně vyplázne jazyk. Jde do královské hospody. Přichází, všichni strnutím přestanou chlastat.

Lojza: "Tak jsem tady."

Úředník: "Vyplňte tento formulář hrdiny a pak si přistupte k dalšímu okénku."

Lojza: /čte nahlas/ "Formulář pro zachránce království. Jméno, příjmení, jména rodičů, výška, šířka, váha, číslo bot. Proč?"

Úředník: "Kvůli rakvi a obřadu. Hrdiny nad 100 kg nebereme, protože se nám pak rakve špatně nesou."

Lojza: "Aha, vyznání, oblíbený TV seriál, talentové zkoušky: Z narážení sudu. Oblíbená píseň. Proč?"

Úředník: "Kvůli pohřbu."

Lojza: "Aha." /dopíše, práskne tužkou a vzkřikne/ Tak to by bylo!

Záběr na dvořany /obdivně mručí/

Lojza: /jde ke králi s pulitrem/ "Já jsem Lojza a přišel jsem vás zachránit."

Král: " Lojzo pojď sem, to seš moc hodnej, /Lojza si přisedne ke králi a ten jej obejme kolem ramen/ ale takovejch už tady bylo! /král se odvrátí a skloní se nad pulitrem a zpívá baladu/

Balada:

Celé království
pod rukama se mi rozpadá
proč upadáme do neštěstí
proč nám slunce zapadá

Sbor: "Asi bude tma."

I když jsem král
jsem úplně bezmocný
dříve jsem se smál
teď mám noci bezesný

Lojza: /plačky/ "Teda králi, to je mi teda líto. Ale jsem tu já!" /Zpívá./

Já jsem Lojza

Já jsem Lojza hrozně statečnej, statečnej
strašidel jsem už viděl tisíce, tisíce
mám mozek a svaly, jen se podívej
počkám si na něj při svitu měsíce, měsíce

Sbor: Tak Lojzo už běž, čekáme tady na tebe.

Lojza odchází, mávají mu davy, pracující i důchodci (tzv. masitá scéna) Lojza hrdě kráčí krajem. Záběr na pěknou ženskou, ale rychle zpět na Lojzu, záběr na sekáče, jeden si všimne Lojzy odhodí prudce kosu, ostatní taky a začnou mávat,. Záběr na obilí, z něho mává ruka s kalhotkama. Záběr na pilota, mává z kabiny, střih na výbuch, pak jde celý rozsápaný a očouzený, ale mává. Vybíhají děti ze školy a pod taktovkou učitele zpívají, rolníci na polích odhazují nářadí a připojují se k nim. Široký průvod pochoduje ulicí, drží se za ramena, a jdou za Lojzou. Záběr zdola, Lojza pochoduje, usmívá se, Lojza mizí v temném lese, dav už za ním nejde, ale furt mává – konec masité scény.

Princezna zpívá píseň:

Mám sbírku kapesníků
od hochů statečných
mých bývalých nápadníků
škoda těch snah zbytečných

Tak Lojza teď tam spěchá
cestu si hvozdem klestí
kapesník mií taky nechal
Lojzo, hodně štěstí

Teď z očí mi slzy kanou
slzy co mě dusí
než se vrátí nepřestanou
co tam chudák zkusí

Princezno neplakej
on se ti jistě vrátí
on je dobře stavěnej
strašidlo hrozně zmlátí

Záběr na ni a na dvořany vlnící se v rytmu písně, potom záběr na Dádu. Začíná sebou zmítat, když vidí, že je v záběru. Potom zase záběr na princeznu v pozadí je vidět zmítající se Dáda, na konci výbuch.

Lojza jde lesem kolem hořícího mraveniště. Zastaví se a dívá se. Najde kanystr benzínu.

Lojza: "Mám jim pomoct? Tentokrát nebudu hlupákem!"

Mravenečci: "Pomoc, pomoc!"

Lojza: "Když vy mě, tak já teď vám!"

Mravenečci: "Pomoc, pomoc!"

Lojza: "Nenechám se napálit!" /vyleje na ně kanystr benzínu/

Mravenečci: "Pomoc, pomoc!"

Lojza: "To už je lepší." /část ušlape a vytáhne jednoho mravence/

Mravenec: "Jsi hodný, za to ti pomůžeme. Až ti bude nejhůř zavolej."

Lojza: "Dík!"

/odchází a spatří chlapa s basou/

Chlap vypadá fyzicky na dně, již nemůže, Lojza přisedá a zpívají píseň.

Buď zdráv a přisedni

Buď zdráv a přisedni
přepíjím tu mojí Růžu
lahváče hbitě popadni
já už tu basu nezmůžu

Ó jak rád ti brachu pomůžu
v nouzi poznáš přítele
teď brečíš tady pro Růžu
ber život trochu vesele

S basou si tu nevíš rady
já ovládám mnohé nástroje
vemu si tě do parády
prosim tě basa co to je

Lojzo máš dobré srdce i potrubí
budu na tebe vzpomínat
ta má žena mě snad zahubí
pomohu když budeš potřebovat

Chlap: "Ta moje nabídka platí Lojzo."

Lojza: "Dík kámo."

Lojza jde, idyla, příjde k ohništi sedne si na pařez

Lojza: "Teď třetí skutek." /vytáhne buřta z poklupce a opeče si ho/

Babka: "A teď slavný Lojzův monolog."

Lojza: "Komu jsem tím prospěl? Přeci sobě. Tak vidíš, milý videový diváku. Dodržel jsem pohádkové pravidlo tří dobrých skutků. Všimli jste si jistě, že mám dobré srdce. Nejdřív mravenci, pak ten debil s basou a teď já. Všem jsem pomohl a tak to má být milé děti. Vemte si z toho ponaučení. A ti kdo už nejsou děti, ale vyrostlí mohou se s tím porvnat. A tak se podle toho chovejte: Ať láska, byť k sobě samému, vítězí nad lží a nenávistí. /potlesk, nadšení/

Babka: "Tak to byl slavný Lojzův monolog." /zatím si vypil lahváče, vopek buřta a jde spát/ Záběr na spícího Lojzu.

Píseň o strašidlech

Od bažin mlha se plazí
spáč sebou ve snu hází
a Hejkal hejkal
na celej Bajkal

Půlnoc hodina duchů

Když vlk tě kousne do palce
a ty ho chceš nakopnout
strach ti to tady všechno sevře
nemůžeš ani vykřiknout

Půlnoc hodina duchů

Jako malej když ses po tmě bál
divím se že's sem vůbec přišel
od tohodle lesa radši dál
kterej je plnej strašidel

Půlnoc hodina duchů

Motorkářská

Slyšíš jak můj motor šlape
bacha uhni mi z cesty chlape
za obzorem když se ztrácím
jenom kradu nemám žádnou práci

Motorky a rock'n'roll
to je můj ideál
silnice letí pod tebou
máme skvělou šéfovou

Zákony nic nám neříkaj
chlupatý se nechytaj
chlupatý jsou matlové
my jsme silnic králové

Dramatická hudba doznívá, mlha, rozednívá se, záběr na motorkovej gang s rozsvícenými světly, přijíždějí k Lozovi, svítí na něho ve spánku, Lojza je oslněn, kreje si rukama oči, motorgang ho obklíčí.

G1: "Ahoj to jsem ráda, že tě vidím."

G2: "To je ten tulák Lojza."

G3: "Lojza!" /teploušský zjev, olízne se/

G1: "Slyšela jsem, že jdeš za strašidlem, /záběr na ruku jak přidává plyn/ rozmysli si to hochu. My jsem totiž jeho pravá ruka. To by bylo s tebou moc zlý. Ale ty seš rozumnej a pudeš domů, viď? My jsme v jádru dobrý kluci."

G3: "Jo kluci!" /zas se olízne/

G1: "Tak domů, Lojzo, alou!" /ďábelsky se zachechtá/

Gang odjíždí.

Lojza: "To víte už kvůli těm žíznivým lidem!"

Sbalí si věci, dojde do věci. Vidí před hospodou zaparkované motorky.

Lojza: "Já jim dám… /sype písek do nádrží/ …písek do nádrží!"

/jde dál a usedá na kopci do trávy, aby se nasvačil. Gangsteři tlačí motorky z kopce.

Lojza: "S nima to jde ale z kopce!"

Lojza jde do kopce, znenadání se prudce rozběhne, zatočí se kolem stromů se zrakem upřeným k nebi a zpívá.

Lojza: "Zatočím se kolem stromů… je to krása. /vydechne/ To jsem zvědav, kde je první překážka? /narazí do velkého kamene/ Ha! /rozpřáhne se a snaží se jej odtlačit-nedaří se/ Mravenečci, mravenečci, pomoc, pomoc! /mravenečci se objeví a Lojza je nechtěně rozmáčkne/ To jste mi teda pomohli.""/Obejde kámen a pokračuje v pochodu./

V kopci se začne dávit a opřen o strom začne vybalovat plynovou masku, pytlíky, pláštěnku a gumičky a vrhá se do zamořené oblasti /dým z dýmovnic, otravné plyny/ V kouři spatří ceduli: Tady je Krakonošovo! Lojza mizí v kouři. Ozývají se divné zvuky, hekání funění atd., v kouři se zjeví Krakonoš, Lojza se lekne. Krakonoš na něho vrhne přísný pohled, zabafá z fajfky a roztáhne kabát jako uchylák.

Lojza: "Aha! /vypotácí se ze zamořené oblasti a upadá do mdlob, záběr na něj jak leží, pak se postupně probírá a posadí se/ Samej podpapírák." /zakroutí hlavou a jde pryč./

Lojza kousek dál potká stařečka

Stařeček: "Podaruj stařečka."

Lojza: "No, tady máte Bompary:"

Stařeček: "Tak teda dík. Abys věděl, že jsi tak hodný, tak ti daruji tento kouzelný předmět. Jednou ho budeš potřebovat."

Lojza: /rozbalí to a spatří vibrátor/ "Ale stařečku…./rozhlíží se nikdo nikde/ Zmizel. Co s tím?"

Jde dál a slyší hrozný zvuky. Lekne se a objeví se rozzuřené, po zuby ozbrojené feministky.

Lojza: /padá povalen na zem/ "Oá, to je předsedkyně místní organizace feminist klubu!"

Feministky: "Híííííííjjjjj!"

/Lojza jim hodí vibrátor/

Feministky: "Jééé!" /zmizí s ním pryč/

Lojza: "Uf, to byly nervy. /zvedne ze země leták a nahlas čte/ Program místní organizace feminist klubu. Sestry! Rovnoprávnost mezi muži a ženami nebyla stále ještě nastolena. Stále mohou znásilňovat pouze muži. Naše bojové komando se rozhodlo tuto křivdu napravit. Práci zdar! /Lojza koukne kudy zmizely feministky a utře si pot z čela/

Lojza leze po skále k jeskyni /dramatická hudba v pozadí, jsou slyšet z jeskyně hrozivé zvuky, Lojza vleze do jeskyně a volá/

Lojza: "Hej, ozvi se Radiátore! Přišel udatný Lojza /přeskočí mu při tom hlas/ Tak pojď si!

Radiátor: "Už jdu!"

/záběr na jeskyni zvenku, z ní se ozývá dialog/

Radiátor: "Táhni!"

Lojza: "Krále nedám!"

Radiátor: "Máš to marný."

Lojza: "Už tě mám!"

Radiátor: "Nemáš!"

Lojza: "Nech tu královnu!"

/Záběr na ně jak hrajou šachy/

Radiátor: "Vyhrál's! Vyhrál's! Proč? /rozpláče se a vrhne se Lojzovi k nohám/ Milost!"

Lojza: "No tak, no tak. /vycházejí ven/

Tam už na Lojzu čeká motorgang.

G1: /rozhlédne se/ "No tak do něj!"

Dva gangsteři se rozeběhnou, Lojza se k nim otočí bokem oni kolem něho proběhnou a narazí za Lojzou do skály – výbuch.

G1: /otočí se na G3/ "Vem si ho!"

G3 vyráží.

Lojza rychle sní banán a ukáže nahoru

Lojza: "Támhle!"

G3 se podívá nahoru, Lojza se rozpřáhne jako by ho chtěl kopnout, ale strčí mu pod nohu banánovou šlupku. G3 se smekne a s výkřikem spadne na zem. Lojza mu nacpe do pusy jablko s granátem, zapálí knot a utíká pryč. Ozve se výbuch a Lojzovi spadne do rukou ruka.

Lojza: "No fuj!" /odhodí to/

G1: /na G4/ "To je hrůza! Braň mě!"

REKLAMA

G4 se pátravě rozhlíží po Lojzovi. Ozve se rámus a Lojzův řev, z kopce se řítí Lojza na skládačce a srazí G4 do křoví – výbuch. Lojza se sbírá ze země a stojí tváří v tvář G1, dramatická hudba, zuřivé pohledy. G1 se vrhá k motorce startuje, Lojza přiskakuje a strčí ji pod sedlo bombu s budíkem. G1 odjíždí za křoví – výbuch. Lojza mačká zběsile detonátor, kolem jsou samé výbuchy. Radiátor se na něho vrhá, vybuchne taky. Lojza zvedá ze země jednu z motorek a odjíždí. Jede do paláce, zpívá si. Přijíždí do královské hospody, vítání princezna je u okna.

Princezna: "Ó, co je to za hrozný zvuk?" /Dáda s bílou parukou čeká coby dvorní umělec, hraje/

Král: "M….P……T….."

Lojza: "Lojzá!"

Král: "Lojzo! To jsem rád, že tě vidím. /ozve se výbuch/

Přichází zašpiněná princezna.

Princezna: "Kterej …/uvidí Lojzu/ Lojzo!"

Lojza: "Princezno!" /obejmou se/

Princezna: "Zabil's to?"

Lojza: "To víš, že zapil!

Babka: "Tak a je ruka v kalhotech!"

Poslední píseň:

Pojď dívko na moji hruď
ať jsi v mém objetí
rozmačkám tě na padrť
bude to láska století.

Co všechno láska dokáže
když se jí trochu pomůže
svatba bude veliká
jako tahle hospoda.

Projdem se jarním sadem
z plodů budem ochutnávat
snad průjem nedostanem
v rybníce budem plavat.

Pak lehnou do trávy na louce
jen bacha dej na mravence
stanou se jedním tělem
tak my už radši půjdem.

Och, jak kůň se vzpíná
sex to je medicína
nemyslí na žádnou jinou
to je tou medicínou.

Oba běží z protilehlých stran kopce proti sobě, když doběhnou, Lojza se svalí a vysílen se

vyheká na zemi. Znova se rozeběhnou Princezna jej povalí, záběr na točící se oblohu, Lojza si masíruje ruku, zkřivenou tvář bolestí, dá princezně kytku ona se na něho zamilovaně dívá a bezděky tu kytku sní.

KONEC

Reklamy:

R1: Dva tvrďáci, první má klobouk, žvýká, záběr zdola nahoru, oči. druhý tvrďák to samé. Pomalu se rozejdou proti sobě. Blíží se k sobě, klobouk do čela, vyplivnou žvýkačku. Záběry:

Zabouchnutí okenice, maminka odvede hrající se děti, odpočívající důchodce prchá pryč. Borci dorazí k sobě, znenadání se prudce rozpřáhnou a pevně se obejmou. Následují vášnivé polibky, pak se drží za ruce a odcházejí pryč. Chraplavý hlas praví: "Až příjde ta pravá chvíle, nezapomeňte na svoji ochranu!

Vysype se krabice Primeros.

R2: Kubínovi:

Otec od rodiny sedí doma, vzbudí se, bouchne do stolu a zařve: "Ženo! Pívo!"

Žena: "Hned, hned drahý! Již běžím!"

Muž: /přísný pohled/ "Mám žízeň jako větrák!"

Žena: "Už běžím, drahý!"

Muž: /čichne k pívu/ "To není od Kubínů!!!"

Žena: "Promiň drahý, zmýlila jsem si cestu." /odbíhá/

Muž: "Mám žízeň jako dva větráky!!!"

Žena: "Už běžím drahouši."

Muž: /nasaje líbeznou vůni/ "To je nádhera. / s chutí se napije, obejme ji kolem ramen a usměje se/ Bravo, dokázalas to."

Odevšad přiběhnou malé děti a nejmenší synek řekne:

Synek: "Tak já přijdu zítra také tak vožralej!"

Oba jej hladí po hlavičce.

Chraplavý hlas: "Pivo od Kubínů, pivo rodinné pohody."

R3:

Štamgast v hospodě přijde ke stolu se zelenou a pivem.

Š: "Brát si do hospody dvě lahvičky? Já tedy ne! Chci se jenom vožrat a jít! Proto chodím do hospody …………………………..

Chraplavý hlas: "Opice a dobrá nálada v jednom, jedině v hospodě ………………………….


Občanské sdružení Beze strachuHubertismus