Občanské sdružení Beze strachu

Almanach Hubertismu



ALMANACH nejen HUBERTISMU


1993


UŽYL PÁJA BÍRKEČ KAVKA(Z)
SOJKA
VILÉM TOJFL
DASISTEINEKATASTROFE
ČEJKA VYPILBÍR
KAY ELHETÝR KORTOUČ
PODSTAVEC PÝCHA
LÉŇA




věnováno Hubertovi




Pocta Hubertovi

Co je vlastně hubertismus?
To není život samý klus.
To není život plný sportu,
ale pití piva u sladkýho dortu.

Uznáváme jakékoliv hodnoty,
My, supáci, hubertismu klenoty.
Máme vlastní skvělý styl
není s námi kdo by nepil.
Pivo, víno, destiláty
chceme získat doktoráty.

V obětí můzy se zmítáme
tak Nás tady vítáme.


(kliknutím na obrázky získáte jejich větší verzi)



UŽYL PÁJA BÍRKEČ KAVKA(Z)

Lukáš Kopal

Holubí dům

Vstoupím levou nohou
hejna ptáků nade mnou
na strojárnu zase zpět
koukni na náš parapet

Na ptáky jsme krátký
holubi serou na větráky
Kvakev s Irmou škeble vzácné
jakou blbost zase plácne

V létě vedro v zimě zima
v komíně hvízdá meluzína
sbor radost jen nám dělá
proč je někdo neoddělá

Všichni brečej, že nic není
pak pěst drtí lavici
nastává trest a ponížení
vždyť musej si nabít palici.

Žáci smrděj ve svých třídách
a cpou se chlebem se salámem
školní řád nás všechny hlídá
co chcem to nikdy nedostanem.

Barák toho má už plný kecky
zlá síla ho ovládá
zahladí snad problémy všecky
úplně nová fasáda?

Krása září jen z těch holek
pak ještě Banýrův dvorek
je opravdu to jediné
ale tato krása jednou pomine.

Dělá mě to hrozně šťastným
když opouštím naši bránu
s hrozným křikem sobě vlastním
bez Huberta ani ránu.

Poslyš, co se všude slýchá
ústav to je naše pýcha
Náš holubí dům!
Naše gymnázium!


Budík

Můj budík to je prevít
celý den si klidně tiká
a až ráno začne zvonit
vzbudil by i nebožtíka

kolikrát jsem ho zničit chtěl
a vždycky jsem se slitoval
pak zas každé ráno vyzváněl
já zlé plány osnoval

Ty budíku mechanický
jednou dám tě pod buchar
a koupím si elektrický
ne budík ale kávovar


Kávovar

Hrozně nerad piju kávu
přesto kávovar já zakoupil
měl jsem si radši koupit krávu
žil bych zdravě, mléko pil.

Jednoho dne k obědu
kávy se mi zachtělo
já zmáčkl knoflík podle návodu
všechno se to rozbilo.

Ten nesmysl já popadl hbitě
vyhodil jsem ho z okna ven
takovou blbost míti v bytě
dodělal jsem ho kladivem.


Cirkus I

Šel jsem tuhle do cirkusu
s mou milou do první řady
vzala těsnou bílou blůzu
aby vynikly ty její vady.

Bylo všude plno mládeže
náladu nám to zvedlo hned
pak koně jezdili kolem manéže
cosi smrdutého mé milé zneuctilo pleť.

Já udusil jsem výbuch smíchu
a probudil se ve mně gentleman
k rozmazání onoho jsem použil kapesníku
její make up byl silně zohaven.

Ten večer s ní už mnoho nebylo
a když jsem jí řekl, že má smítko na tváři
řekla ty bejku, ty gorilo
pak na líci se jí úsměv rozzářil.


Uklizečka

Proč tý naší uklizečce
to tak málo sluší
povídám to spolužačce
a mám smutek v duši.

Své tělo svěří zástěrám
zaniknou tím její vnady
nad jejím zadkem mlaskám
vždy, když meje schody.

Vyleje kýbl do kanálu
a ještě přitom zpívá si
pak správce ji strhne do kumbálu
tam baštěj svorně klobásy


Stýskání

Dnes je to již druhý den
co jsem sám, ach sám
vyjdu do hospody jen
pak cestou domů vrávorám

Prázdný dům tebe nevidím
vše mi tě tu připomíná
ještě vidím jak s tebou dovádím
ne, to se nezapomíná

Už se snad nikdy nevrátí
já už to moc dobře znám
ale snad přece vrátí se zpátky
ten můj pes vegetarián.



Festivalová

Mělas vidět ten můj úlek
zamiloval jsem se do tvých půlek
když podávalas mi můj džbánek
už jsem z tebe celej janek

Tak roztomilou hospodskou
já pěkně dlouho nepotkal
já žízeň měl jsem obrovskou
když jsem prušáka zatýkal

Gloglogloglo áááách dnes chutná mi
ty šenkýřko švarná
To pivo je jak od mámy!
Má touha byla marná.


Cyklista jel za milou

Cyklista jel za milou
má náladu veselou
stále hlídá hodiny
veze flašku, květiny.

Přijel včas celý splaven
bude s ní jak je šťasten
pak šli rovnou do háje
s rodiči prý nuda je.

Vrátil se pozdě krutě znaven
z té exkurze z drůbežáren
rázem bylo po kuráži
nechtěla v lese ani na siláži.


Cyklista jel na houby

Cyklista si pěkně píská
na obzoru už je víska
nejdřív hnůj a pastvina
to to pěkně začíná

V košíku košík
Kampak jedeš?
Na houby přec.
Ať jelena nezajedeš!

Ou ta hloupá nohavice
celá se mu roztrhala
pak přeletěl přes řidítka
a byl mrtvej!


Cyklista v rákosí

Úzká lávka přes bažiny
žába kváká kváky kvák
jede rybář osamělý
spadnul dal si na rypák

Zvonek cinknul naposledy
do vody metrák vlít
do výše se zvedl gejzír vody
už nebude s druhy pít

Na funusu plno lidí
celý rybářský svaz
velký průvod jde do hospody
další náš pivník si zlomil vaz


Banánová šlupka

Banánová šlupka co leží u dveří
svou žlutí do tmy svítí
jen hlupák je ten kdo nevěří
že kdo jde kolem ten se zřítí.

Leží šlupka u popelnice
ohrožuje kolemjdoucí
vedle leží domovnice
sprostá slova zhusta trousí.


Krátká

Cyklista jel takhle z Brna
na silnici je však skvrna
zase si dal na hubu
uříznul si ostudu.



SOJKA

Ivo Cerman

Mám tě rád

Mám tě rád
že tě mám rád
ty mě máš rád
jak mě máš rád
co tebe mám rád
i to mám rád
i ty to rád
co já rád
ty nerad
proč nerad
co já rád?
ráda nerada
vlez mi na záda.


Pilný student

Hola hola škola volá
kdejakého vola
sedím zrovna ve škole
jak pruhované batole
nudím se a kolem koukám
někdy se po chodbách flákám
jindy si zas zazpívám
nebo silně zazívám
občas cosi zaznamenám
jinak tu nic neznamenám
jsem jen student a jsem rád
radši se jdu vyčůrat
hodlám si jen žertem
popovídat s tím Hubertem.


Stůl

Uprostřed kuchyně
a přímo na lině
stojí stůl s ubrusem
okrášlen nevkusem
tváří se nevinně
a ani do skříně
se před ním neschováš
když na něm snídáváš
a taky obědváš
a ještě večeříš
pořád mi nevěříš?


Veronice

Moje milá Veroniko
miluji tě jako mlíko
jako párek s hořčicí
jako buchtu vonící
jako polárkový dortíček
jak hrst lučních kytiček
jelikož tě tak miluji
tak ve své básni pokračuji
ty můj velký lesklý brouku
já nemohu bez tebe žít
a nevím jak můj kocourku
svou velkou touhu vyjádřit
buď mi sestrou
buď mi bráchou
buď mi tchánem
buď mi snachou
buď mi tátou
buď mi mámou
buď mi dědečkem i bábou.


Otvírání studánek

(lyrický optimistický epos opěvující půvaby přicházejícího jara)

I.

Přichází sem jaro už
zabručel si snědý muž
nic nám přeci neschází
když k nám jaro přichází
k otvírání studánek
postavíme si stánek
s buřtama a limonádou
však oni sem lidi zajdou
daj si trochu pivečka
a shnilého slanečka
bude hodně veselí
jen aby se nemleli.

II.

Máme se přec tak rádi
jsme tu všichni kamarádi
jenom student Lebuňka
v koutě si cosi kuňká
na celý svět zanevřel
studánku si otevřel
studánka hluboká přehluboká
skočil do ní zvysoka
z výšky 20ti metrů
oděn do šesti svetrů
nemá už zde potěšení
nalezl však už řešení
odrazil se do dáli
roztříštil se o skály.

III.

Zachytil se o křoví
ten náš chlapec bláhový
není ještě mrtvý
zachytil se větví
strašná ale zažil muka
zůstala tam viset ruka
udeřil se dosti
a zlomil si kosti
a že byla vedra
přerazil si žebra
pomoci už mu není
tříští se o kamení
rozprsklý na tisíc kousků
nepozře již nikdy housku
nikdy nás již neopustí
končetiny vzduchem šustí
jinde k naší radosti
poletují vnitřnosti
tam zas padá krvavá
studentova hlava
náhle z puklé lebky
vzlétl mozek hebký.

IV.

Vše z čeho se tělo zkládá
do studánky padá
tak za vlnkou hravou
zbytky těla plavou
mladík se už netrápí
ke dnu se nám potápí
takováhle ohavnost
zkazil nám celou slavnost.


Mladým budovatelům

Buduj vlast
pocítíš slast
prospěješ i míru
sběrem papíru
a taky sběrem železa
připomněla Tereza.
Pomáhejme tedy směle
míru je to u prdele.


Zdravý matematik

Vždy když nastal bílý den
já vyrazil běhat ven
běhám kolem rybníka
síla mi už uniká
loupá mi už v kříži
cíl se však neblíží
vítr píská kypré vlasy
podél cesty řvou už masy
nestanu se zdravým
ale já to spravím
čistota půl zdraví
přísloví nám praví
tak se doma umeju
pak se tomu zasměju
neb veselost zdraví půl
kdo to neví ten je vůl
ze dvou půlek zdraví mám
a ráno už neběhám.


Hořká sociální balada

Sociální balada
se mezi nás už vkrádá
na chodníku na náledí
starou paní cosi svědí
nevěří moc na náhodu
hodlá přejít po přechodu
je to těžké velice
pro ty naše důchodce
sotva vešla na přechod
nadává už na důchod
stala se věc taková
že je strašně hladová
je to smutné věřte mi
takovéhle problémy
jaká hrůza jaká běda
má jen kůrky od oběda
ten hlad se dál snésti nedá
kdyby to tak viděl děda
zatímco jí v břiše kručí
hlavička se jí zatočí
najednou se auta lekla
a pak sebou prudce sekla
nikomu však nevadí
sociální pozadí.





VILÉM TOJFL

Dalibor Česák

Hubert

V dnešním světě potence
připomíná mravence
Jeho taj má v moci luny svit
zápach třicetiprocentního chloraminu zatím nechme být.
Kosmas, Cyril i Metoděj za hlaholici mohli by se skrýt
když v různé druhy umění se Hubert hodlá proměnit
nebo do hospody jít.
Zmítám se tu v pubertě
poradíš mi někdo snad
být či nebýt Huberte
ten Hamlet to byl psychopat.
Jestli kecám čert to vem
ty buď teď naším velkým symbolem.



DASISTEINEKATASTROFE

Lukáš Bílek



ČEJKA VYPILBÍR

Štěpán Peroutka

Polykám ovocný čočky
po střeše se procházej kočky
v polévce jsem měl nočky
rocker na bundě má cvočky
panenka mrká svými očky

To jsem dneska všechno zažil
když hranolky jsem smažil
oběd nachystat se snažil
a vodou Mattoni se svlažil

Zažil bych toho více
kdyby krávě zachtělo se píce
v dřezu jsou mastné lžíce
slona políbím na obě líce
Richard na věži je zavřenej v klícce.

Bylo toho všeho hodně
a to ještě nebyly povodně
chodím ve vaně po dně
vyhnul jsem se letos dně.



Kypr

Jednou jsem jel na Kypr
cestou jsem mlčel jak kapr
a že jsem měl dlouho půst
jedl jsem stále jenom kopr
bylo mi pak cítit z úst
spolujezdec mě nakopal do pr…


Slon na šikmé ploše

Viděl jsem kdysi slona,
šel dolů asi shora
šel dolů po šikmé ploše,
kdyby stál podobal by se soše
vyzrál na šikmou plochu,
chytrák slon,
i přesto,
že plocha měla velký sklon.
Vypodložil tu plochu totiž
a s chůzí už nemá potíž


Slon za školou

Řek si jeden bílý slon,
už nechci slyšet školní zvon.
Půjdu dneska za školu,
se školním řádem budu v rozporu.
Místo do školy půjdu do restaurantu,
určitě nebudu pít jen fantu.
Slonovi ten podvod vyšel,
do školy druhý den s klidem přišel,
klidně to prý zkusí znova,
nemá strach, že na to přijdou shora.


Slon v porcelánu

Když slon prochází porcelánem,
nad porcelánem už hůl lámem.
Slona sprostě proklínáme,
slon zas nad námi hůl láme,
nechápe proč je nám líto talířů,
vždyť stály jen pár halířů.
Že prý porcelánem chodí rád,
nebaví ho v něm jen stát
a když už se do porcelánu jednou dostane,
než všechno rozšlape, stěží přestane.



Sloní charita

Sloni chodí po lese
éterem dusot nese se.
Mají asi žízeň,
v tlamě mají výheň.
Nemohou nalézt vody zdroj,
chobot poštípal jim vosí roj.
Konečně:
Už jsme tě našli studánko,
vyčistíme tě chobotem drobátko.
Považuje se za velkou raritu,
když slon dělá charitu,
když slon čistí zdroj vody,
žáby dočkají se pohody.
Studánka je čistá zcela,
sloni z chobotů stříkají jak z vodního děla,
všichni provolávají slonům sláva,
bolestí skučí pod nohama jen tráva.


Rozjímání (schůze pohádkového výboru)

Taková schůze to je věc,
tam když na člověka spadne klec,
ten člověk rázem ve všem lítá,
v moři problémů se zmítá.
Člověk neví, co řešit dřív,
hrdlem neprolije láhev tekutejch slív.

V místnosti vedro šílený,
snadno dojde k zmýlení.
Nalil bych si trochu rumu,
ten by teda přišel k duhu.
Jeden přes druhýho křičí,
ten hluk mě asi zničí.

Prý, že není žádnej problém.
kdo to řek, je asi bohém.
Škoda, že tu nemaj pivo,
bylo by tu více živo.
Už se těším na další schůzi,
lítají tu prima můzy.
Dal bych si vodku, aspoň frťana
proměnil bych se v marťana
ty totiž nemaj schůze.


Neznámé dívce, která vystoupila v Hořicích

Je taková nějaká hezká,
na nose je strašně lesklá.
Na nos ji svítí zářivka,
je studená jak polívka,
jako vejce v aspiku,
nechci nic za pomoci prosíku.
Radši budu sušit hubu
než opadá listí z dubu.
Už se asi zahřívá,
jak větráky u kina. Občas se sem koukne,
okem po mě loupne.
Má na nose malý pihy,
netopýři se venku mihli.
Na líci objevil se ruměnec
naschvál to neudělal žádný umělec.
Mám si jí říct o adresu?
Doufám že to neodnesu.
Že bych jí pak poslal,
co jsem teďka napsal.




KAY ELHETÝR KORTOUČ

Ladislav Mašek

Slunce svítí na Tvůj byt,
já na lavičce sedím.
Těch řečí kolem jsem již syt,
do Tvého pokoje já hledím.

Těch lidí je tu všude plno kol
já ve stínech jen tápám,
u srdce cítím velký bol
a po vzduchu jen lapám.

Já prožil to a byl jsem sám.
Já prožívám to dál.
Já vydržel už nějaký ten šrám.
Já ve větru jsem vlál.


Sen o Šárce

Ty stále ses smála
překrásným úsměvem.
A Dobrá hudba hrála
já váhal jsem s pozdravem.
Já stále Tě vidím
a sny o Tobě mám
po šíji Tě hladím
však v rohu sedím sám.
Já všiml si rukou Tvých
jak hebkou mají kůži
po celou dobu s Tebou
já cítil jsem růži.
Nádherné prsty máš
já všimnul jsem si jich
však stále slyším pláč
jak rád, ty hebké rty políbil bych.

Barvu očí Tvých a vůni vlasů
za zázrak já pokládám.
Pole plná zralých klasů
však bojím se, že v nich jsem sám.
Sám osamocen byl jsem a vždy budu
jako trám uprostřed širého moře
já raději schovám se do svého sudu
jako liška schovaná je ve své pusté noře.
Těch pár veršů napsal jsem jen pro Tebe
a nestydím se za ně.
Ležím ve vysoké trávě a dívám se do nebe,
včas probudily mě laně.


Sám osamocen

Když slunce za lesem se ztrácí
a přichází podvečer,
čísi pes ke mně přichází
a mírně na mě zavrčel.

A slunce již ztratilo se
a nad lesem je mrak.
Toho sněhu co valilo se,
z té chatrče zbyl jen vrak.

Lopatky mlýnku bez ustání klapou
a velká bouře valí se,
já opuštěn skloněn nad hvězdnou mapou,
mé myšlenky v samotě topí se.

Já ztratil as přízeň přátel všech,
jako klíč ztratit se dá,
život to jeden rychlý běh,
pouť samotáře – to pouť má.



Zpověď mladého studenta

Šárko, Ty jediná dokázalas To.
To, co se před Tebou pokoušelo lidí sto.
Sto přátel, které jsem rychle ztrácel.
Ztrácel jako klíče, a do temného rohu se vracel.

Tvůj úsměv z věčného smutku probudil mě.
Mě, zhýralce do rohu odhozeného.
Odhozeného, jak kus špinavé staré látky.
Látky, která mě omotala a do rohu táhla zase zpátky.

Tvé oči ve mně vzkřísily zas život.
Život pro mě tak pustý a smutný.
Smutný, jak pohled na spáleniště stavení.
Stavení staré – a přesto pro mě znamení.

Tvá pleť je tak hebká.
Hebká, jak nejlepší samet a hedvábí.
Hedvábí utkané rukama starých žen.
Žen, které teď již nic netrápí.

Tvé pohyby sleduji hlubokýma očima.
Očima nezkušeného mladého milovníka.
Milovníka, který se zamiloval do té krásky.
Krásky, jež přivodila mu v tváři mnohé vrásky.

Však doufám, že ta láska není marná.
Marná jak doposud byla moje touha.
Touha po životě a přátelství s někým takovým.
Takovým, jako jsi Ty – Šárko!


---

Hey girl, I love You
But I'm so coy.
Hey beauty, I need You
But I'm just a shy boy.

Please, open Your eyes
And just look round You
I'm mere berry of rice
So help me do.

Your smile bewitched my heart
And I'm always looking at you.
My feelings are so smart
So please, help me do.


Páteční odpoledne

Přátelé – to slovo už neznám.
Životem probíjím se jen sám.
Láska – to už dávno nic mi neříká.
A stále přistihuji se, jak mé já si naříká.

Snad hoden lásky nejsem,
značně škaredý jsem,
přátele nemám,
já dávno ztratil všechen elán.
Proč žíti dál na tomto světě,
vždyť tam nahoře mi růže kvete.
Však stále doufám, jednou, jednou,
ten den se zrodí, a mé já,
z ošklivého snu se probudí.


Zug um Zug

Die Sonne geht langsam unter
Und Ich in meinem Zimmer bin
Heute macht' Ich durch Gespräch mit Mutter
Hatte es gar einen Sinn?
Ich hab' alle meine Pläne verraten
Und sagt, da3 alles in meinem Kopf schon gefa3t ist.
So viel Zeit mu3 Ich noch warten,
Sonst werde Ich ewig vermi3t.


----

Now it's time to go
And I have to say good-bye
To everyone I've ever known.
Now I'm leaving this town
I feel blue and down.
My broken heart makes me pain
I hate peoplea love hard rain.
I have to hide in dirty huts
In order to escape from people's sights.
I'm lost – I don't know what to do
Now only zou can help me do!



Přiznávám

Proč ten ostych proč ta bázeň
už napsal jsem o Tobě i báseň.
Nevím co počít si dál mám
všechno zavinil jsem si to sám
        to přiznávám.

Tvá krása mě zničí
však slova ta se mi příčí
se svými pocity jsem tu jen sám
však lásku velkou k Tobě chovám
        to přiznávám.

Ty lásku mou však necítíš
i když se kolem rozhlížíš.
Já totiž nepokusil se sám
říci, jak moc rád Tě mám
        to přiznávám.

Já prostě nemám sílu něco říci
nemám sílu ani dopis psát
vím, že se Tě budu muset zříci,
že se Tvé lásky budu muset vzdát.

Dál tu zůstanu sám,
to asi proto, že rád Tě mám.


----

Již o lásce napsáno bylo mnohé,
že ve srovnání s tím,
mé verše musí být tak strohé,
že se až zastydím.

Však přesto i já se pokusím
těch veršů o lásce pár napsat,
z té obrovské číše i já zakusím,
pár doušků do úst svých nabrat.

Já miluji ten úsměv Tvůj,
stejně tak vůni vlasů a barvu očí,
já nenávidím pohled svůj
a toho, kdo před Tebou tu klečí.

Jak na svou lásku upozornit Tě mám,
to rád bych věděl.
Proč musím být tak sám,
co smutných já již prožil neděl.

Dál už se to nesmí táhnout
nebo se snad utrápím.
Na Tvé ruce chtěl bych si sáhnout
a na rty Tě políbím.

Život je lávka přes řeku,
někdo ji přejde bez breku.
Někdo bez obtíží,
jiný se ani neodváží.

Někdo jen váhá,
jiný se zdráhá.
Lávka je úzká,
podrážka kluzká,
cesta je dlouhá
a náhle – ouha!

Noha ujede ti,
balanc – ta chybí ti.
A z lávky padáš,
za sebou to máš.
Navždy jsi ztracen,
v hlubinách pohlcen.

Dřív než se rozední,
budeš v zapomnění.
Život je mrcha,
natáhnuls brka!



PODSTAVEC PÝCHA

Robert Smolík

Ptáček

Ptáček zpívá na mezi
komín kouří vesele
ptáček zpívá na mezi
vesele, ach vesele.
Netuší, že komín pouští
do ovzduší smrad
ptáček zpíval vesele
až na zem mrtev spad.


SŘK

Slunce dneska zapomnělo
říkat SŘK
a tak
jsem
to vzal
za něj
SŘK SŘK1 SŘK2………. SŘKn




Doslof

Přátelé, co dodat závěrem?

Hubertisté touto publikací čtenáři umožňují klíčovou dírou nahlédnout do světa, který nám, normálním lidem připadá poněkud vymykající se našemu myšlení, našim hodnotám. Do světa, který nejde zhustit do závěru o několika větách, o kterém jde jen stěží natočit nekýčovitý film, do světa, který se musí prožít, který je tudíž neopakovatelný.

Do hubertistických děl se promítají lásky šťastné i zklamané, touhy splněné, nesplněné, ba i nesplnitelné, prostě všechny všednosti, moudrosti a blbosti, které v očích autorů na sebe jakkoliv upozornily.

A právě se ve mně probouzí kus Huberta, a proto:

až jednou váš potomek přinese ze školy pětku a vy se ho budete ptát z čeho a on vám řekne, že z hubertismu, tak ho bez milosti vohněte přes koleno, seřežte ho a důkladně mu připomeňte význam této inkunábule nespoutaného směru, který si říká hubertismus.

Vilém Tojfl




ALMANACH nejen HUBERTISMU

Vydáno za laskavé pomoci:

Okresního muzea v Jičíně

K-klubu

zvláště Broně

Lepařova gymnázia v Jičíně

Vydání 1.

Náklad 20 výtisků

1994

Veškerá práva autorů vyhrazena


Občanské sdružení Beze strachuHubertismus