Jak léta
běží, stalo se pro vás i pro nás
samozřejmostí pořádání letních
táborů. Dovolte nám proto malou exkurzi do jejich
historie. Jednak z určité sentimentality, jednak proto, že se
potřebujeme trochu pochválit a v neposlední řadě proto,
abyste byli, jak se říká, v obraze. A co si od toho
slibujeme? Že vás naladíme na stejnou vlnu.
Jenom
malý kousek pod mlýnem, kde působil havlovický
vodník, kamarád Karla Čapka, a jenom o něco větší
kousíček po proudu, nad jezem, u kterého tak ráda
sedávala Viktorka, se v roce 1994 konal první z mnoha
legendárních táborů v Havlovicích.
Postupně jsme
objevovali spanilost krajiny, tichý půvab a vůni lesů,
jedinečnost koupání pod šumícím jezem a
zažívali pocity objevitelů při plavbě po Úpě, hrdě
naslouchajíce potleskům a výkřikům bravo a
wunderschön od turistů. To když jsme splouvali Viktorčin splav v
Ratibořicích. A také si pamatujeme, jak se ona
rozkošná říčka dokázala změnit v
zuřící bestii.
Začali
jsme na táboře natáčet filmy. Nejen
dokumentární, ale i hrané - westerny, thrillery i
detektivky. Hledali poklad Honzy Silvera a prožívali Odysseova
dobrodružství. A tak se Havlovice pomalu stávaly
legendou. A my začínali věřit: toto je naše Země
zaslíbená, oplývající mlékem
a strdím. Taky už víme, kde bydlí paní
doktorka anebo kde i v neděli vytrhnou bolavý zub. A víme
i o mnoha lidech v Havlovicích, kteří v kteroukoliv
denní i noční hodinu vytrhnou trn z paty. A vůbec se
nezlobí, když jim děti utrhnou přes plot hrušku anebo někdo (ale
to je tak dávno, že si to ani Honza nepamatuje, a to
jezdí do Havlovic od začátku) rozbije prakem okno -
vlastně okýnko, okýnečko …
Říká
se, kdo se ptá, ten se doví a neboť není šprochu
…, vydali jsme se za havlovickými skauty. Ti byli nakonec
rádi, že se našel někdo ochotný postarat se a dohoda byla
na světě. A díky tomu mají nejen vaše děti kam jet i
letos.