Jak léta běží, stalo se pro vás i pro nás samozřejmostí pořádání letních táborů. Dovolte nám proto malou exkurzi do jejich historie. Jednak z určité sentimentality, jednak proto, že se potřebujeme trochu pochválit a v neposlední řadě proto, abyste byli, jak se říká, v obraze. A co si od toho slibujeme? Že vás naladíme na stejnou vlnu.

Jenom malý kousek pod mlýnem, kde působil havlovický vodník, kamarád Karla Čapka, a jenom o něco větší kousíček po proudu, nad jezem, u kterého tak ráda sedávala Viktorka, se v roce 1994 konal první z mnoha legendárních táborů v Havlovicích.
Postupně jsme objevovali spanilost krajiny, tichý půvab a vůni lesů, jedinečnost koupání pod šumícím jezem a zažívali pocity objevitelů při plavbě po Úpě, hrdě naslouchajíce potleskům a výkřikům bravo a wunderschön od turistů. To když jsme splouvali Viktorčin splav v Ratibořicích. A také si pamatujeme, jak se ona rozkošná říčka dokázala změnit v zuřící bestii.

Začali jsme na táboře natáčet filmy. Nejen dokumentární, ale i hrané - westerny, thrillery i detektivky. Hledali poklad Honzy Silvera a prožívali Odysseova dobrodružství. A tak se Havlovice pomalu stávaly legendou. A my začínali věřit: toto je naše Země zaslíbená, oplývající mlékem a strdím. Taky už víme, kde bydlí paní doktorka anebo kde i v neděli vytrhnou bolavý zub. A víme i o mnoha lidech v Havlovicích, kteří v kteroukoliv denní i noční hodinu vytrhnou trn z paty. A vůbec se nezlobí, když jim děti utrhnou přes plot hrušku anebo někdo (ale to je tak dávno, že si to ani Honza nepamatuje, a to jezdí do Havlovic od začátku) rozbije prakem okno - vlastně okýnko, okýnečko …

Říká se, kdo se ptá, ten se doví a neboť není šprochu …, vydali jsme se za havlovickými skauty. Ti byli nakonec rádi, že se našel někdo ochotný postarat se a dohoda byla na světě. A díky tomu mají nejen vaše děti kam jet i letos.